Reforma územní veřejné
správy v ČR
Petr Klusáček
Ústav Geoniky AV ČR, v.v.i.
Katedra geografie MU Brno
Brno, 25.03.2008
Struktura prezentace:
I. Úvod ­ evropský kontext
II. Reforma územní veřejné správy v ČR
III. Aktuální otázky spojené s problematikou financování obcí
IV. Diskuse
I. Úvod ­ evropský kontext
Rozdíly mezi jednotlivými státy v oblasti veřejné správy:
velikost (územní, populační) nižších územních jednotek (země,
kraje, okresy, obce apod.), na které jsou tyto státy členěny;
rozsah kompetencí (působností), jejichž výkonem jsou tyto nižší
územní celky pověřeny (míra decentralizace);
rozdílné systémy správy, které jsou využívány ­ integrovaný versus
oddělený model fungování veřejné správy;
rozdílné systémy financování těchto celků (přerozdělování z
centrálních rozpočtů nebo financování prostřednictvím vlastních
daňových výnosů ­ míra finanční nezávislosti);
rozdíly v politických prioritách a cílech.
V rámci reforem existuje snaha o uplatňování podobných principů ­ např.:
princip subsidiarity - všechna opatření mají být přijímána co nejblíže
občanům, tedy na nejnižším stupni správy, který umožňuje jejich
realizaci nebo výkon.
principy moderní governance - zapojení soukromého a nevládního
sektoru (participace občanské společnosti) ­ snahy posilovat
legitimitu a kompetentnost řízení.
I. Úvod ­ evropský kontext ­ rozdíly velikostní ­ příklad 1:
Velikostní struktura obcí ve vybraných evropských zemích
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Belgie(2006)
Bulharsko(2001)
Českárepublika(2006)
Dánsko(2007)
Estonsko(2007)
Finsko(2006
Francie(1999)
Chorvatsko(2001)
Itálie(2005)
Litva(2006)
Lotyšsko(2006)
Maďarsko(2005)
Německo(2005)
Nizozemí(2005)
Norsko(2007)
Polsko(2006)
Rakousko(2006)
Rumunsko(2006)
Řecko(2001)
Slovensko(2006)
Slovinsko(2006)
Srbsko(2006)
Španělsko(2006)
Švédsko(2006)
Švýcarsko(2005)
do 199 200-499 500-999 1 000 a více
Pramen: Vlastní zpracování dat příslušných statistických úřadů
Poznámka: Srbsko je uvedeno bez Kosova
I. Úvod ­ evropský kontext ­ rozdíly velikostní ­ příklad 2
Průměrná populační velikost obcí ve vybraných evropských zemích
Pramen: Vlastní zpracování dat příslušných statistických úřadů
Poznámka: Srbsko je uvedeno bez Kosova
30 279
1 641
55 513
5 914
12 685
1 640
8 127
4 329
6 681
36 925
10 861
15 386
3 506
6 802
10 575
1 867
10 416
51 710
5 513
31 425
2 705
56 721
7 252
3 204
17 846
0
10 000
20 000
30 000
40 000
50 000
60 000
Belgie(2006)
Bulharsko(2001)
Českárepublika(2006)
Dánsko(2007)
Estonsko(2007)
Finsko(2006)
Francie(1999)
Chorvatsko(2001)
Itálie(2005)
Litva(2006)
Lotyšsko(2006)
Maďarsko(2005)
Německo(2005)
Nizozemí(2005)
Norsko(2007)
Polsko(2006)
Rakousko(2006)
Rumunsko(2006)
Řecko(2001)
Slovensko(2006)
Slovinsko(2006)
Srbsko(2006)
Španělsko(2006)
Švédsko(2006)
Švýcarsko(2005)
I. Úvod ­ evropský kontext ­ systémy správy
spojený model spočívá ve výkonu státní správy orgány samosprávy v tzv.
přenesené působnosti, tj. věcně se postupuje při jejím výkonu ve stejném
režimu jako ve státní správě, zatímco oddělený model představuje výkon
státní správy a výkon samosprávy ve dvou oddělených systémech orgánů
(Matula 2001).
zastánci spojeného modelu tvrdí, že je levnější a vede k odstranění napětí a
ostrých hran mezi samosprávou a státní správou. Odpůrci tvrdí, že může
být dokonce nákladnější a varují, že ve spojeném modelu může dojít k
ohrožení řádného výkonu státní správy politickými tlaky na správní
úředníky ze strany funkcionářů samosprávy nebo k ohrožení autonomie
samosprávy podřazováním jejích orgánů do hierarchie státní správy
(Kupka, Žamberský 2005) .
Podle M. Matuly (2001) pro oba modely svědčily v podmínkách ČR
závažné argumenty: pro spojený model jeho existence v Německu a
Rakousku jako zemích historicky nejbližších z hlediska správních tradic,
pro oddělený model jeho preferování většinou států, které prošly
v uplynulých třiceti letech intenzivními procesy decentralizačního
charakteru.
Poslanecká sněmovna doporučila vládě ČR připravit reformu vytvořením
modelu veřejné správy spojením státní správy a samosprávy v jednotnou
veřejnou správu, a to na všech úrovních (Usnesení PS č. 268 ze dne
19.5.1999)
I. Úvod ­ evropský kontext ­ politické priority - příklad
Úroveň obcí - studie P. Swianiewicze (2002) ­ šetření 1300 starostů z ČR,
Slovenska a Polska. Otázka zněla: ,,Co je nejdůležitější cíl, kterého se má
místní samospráva snažit dosáhnout?" a bylo možné tyto odpovědi:
(Swianiewicz 2002: 9)
A) Demokracie ­ hodnoty participace (aby byl dobrý kontakt mezi obyvateli
a zvolenými zástupci; aby se obyvatelé podíleli na řešení místních
problémů.)
B) Svoboda ­ hodnoty autonomie (aby mohla obec rozhodovat o příjmech a
výdajích bez zásahů centrálních orgánů; aby byla místním zájmům dávána
větší váha než celostátním standardům.)
C) Účinnost ­ hodnoty výkonnosti (aby byly obyvatelům poskytovány co
nejlepší služby za daně a poplatky, které platí; aby byly obecní služby
poskytovány co nejlevněji.)
mezi zkoumanými zeměmi existovaly zajímavé rozdíly ­ zatímco v Polsku
bylo nejčastěji zmiňováno ,,poskytovat co nejlepší služby", tak pro české a
slovenské starosty bylo nejdůležitější ,,rozhodovat se nezávisle"
(Swianiewicze 2002: 9).
II. Reforma veřejné správy v ČR ­ první fáze
Ústavního zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních
samosprávných celků, na jeho základě došlo k 1.1.2000 na území České
republiky ke zřízení 14 krajů.
Pramen: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/kraje_(nuts_3)_a_okresy_(nuts_4)_ceske_republiky
II. Reforma veřejné správy v ČR ­ první fáze
Přijetí ústavního zákon předcházelo několik let složitých diskusí, a to nejen mezi
zástupci politické reprezentace, ale i mezi laickou a odbornou veřejností.
Nejčastěji byly diskutovány následující okruhy problémů:
1) účelnost a nezbytnost vytváření VÚSC;
2) počet VÚSC a volba jejich center;
3) způsob vymezení hranic VÚSC;
4) kompetence a financování nových celků.
Ad1) Účelnost a nezbytnost vytváření VÚSC
Podle M. Kubálka (2000) se v tomto období vytvořily v politické sféře dva tábory - na jedné straně
odpůrci VÚSC z ODS, kteří argumentovali principiálním důrazem na individuálního občana a z toho
plynoucím odporem vůči sociálnímu konstruktivismu, nevyjasněností kompetencí samosprávných celků,
neochotou ustupovat pouhým politickým tlakům, nedostatkem věcné analýzy následků územní reformy,
obavou o narušení celistvosti republiky, nedostatkem důvodů pro existenci samosprávných celků,
možností rozbití principu občanské solidarity a finanční náročností a na straně druhé zastánci VÚSC z
ODA a KDU-ČSL, kteří naopak argumentovali především nutností naplnit literu ústavy, nebezpečím
nadměrného centralismu (občan proti státu bez mezistupňů je příliš slabý), nutností prohloubit
demokratické rozhodovací procesy, skutečností, že odpor vůči VÚSC je projevem nedůvěry v občana,
nezbytností souladu s evropským trendem.
Ke schválení zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, na
sklonku roku 1997 mohly napomoci faktory nejen vnitřní (výsledky parlamentních voleb v roce 1996
přinesly oslabení ODS), ale i vnější (v červenci 1997 zveřejnila Evropská komise svoje stanovisko k
žádosti ČR o členství v EU a mezi nedostatky byla mimo jiné uvedena i neexistence regionální
samosprávy).
II. Reforma veřejné správy v ČR ­ první fáze
Ad 2) Počet VÚSC a volba jejich center
Počáteční diskuse k problematice zřízení vyšší samosprávy byly poznamenány
nejasností, zda má být při jejím formování upřednostněn zemský nebo krajský princip.
Obnovení zemského principu nacházelo nejvyšší politickou odezvu v období let 1990 ­
1992, což mohlo být ovlivněno i snahami najít možná východiska státoprávního uspořádání
tehdejšího Československa.
Nebezpečí (??) dualismu - vznik Jihlavského kraje byl nejen odpovědí na iniciativu
samotného regionu, ale byl koncipován i jako svorník vůči tehdy silným dualistickým
tendencím (Vidláková 2000: 29)
při schvalování ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních
samosprávných celků, sehrály důležitou roli skupiny zastupitelů potenciálních center
krajů vázané na jednotlivé poslance, kteří hájili jejich zájmy. Na tuto skutečnost je možné
opět nahlížet z různých hledisek ­ zatímco např. S. Řehák (1996: 28) vnímal tlak ze strany
některých měst a jejich zastupitelstev, aby byla respektována ,,přirozená regionální funkce
jejich města", spíše negativně, tak naopak podle M. Matuly (2003: 44) je zvolené územní
řešení 14 krajů výhodné, neboť došlo v podstatě k uspokojení všech mezoregionálních
center a takové uspokojení vytváří dobrý základ pro relativní stabilitu vybraného
uspořádání.
Škála diskutovaných variant, která předcházela přijetí ústavního zákona č. 347/1997 Sb.,
byla totiž neobvykle pestrá, neboť kromě variant krajského zřízení z let 1949-1960
(subvarianty mezi 12 ­ 15 kraji) a variant krajů vytvořených v roce 1960 (subvarianty
mezi 8 - 9 kraji) se objevovaly dokonce návrhy i na vytvoření mnohem vyššího počtu
VÚSC (např. na vytvoření VÚSC na okresní úrovni).
II. Reforma veřejné správy v ČR ­ první fáze
Ad 3) způsob vymezení hranic VÚSC
Území krajů vymezil ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních
samosprávných celků, za pomoci území okresů, které byly zřízeny na základě zákona
č. 36/1960 Sb., o územním členění státu.
Tímto způsobem došlo v některých oblastech k poměrně necitlivému vymezení hranic
krajů - požadavky obcí na změnu krajské příslušnosti - M. Žamboch (2001: 52) k tomu
uvádí, že v lednu 2000 dosahoval počet nespokojených obcí v rámci celého území České
republiky počtu 170.
Se svými žádostmi nakonec uspěly jen nejvytrvalejší z obcí. Zákon 387/2004 Sb., o
změnách hranic krajů, rozhodl, že k 1.1.2005 přešlo z území kraje Vysočina do území
Jihomoravského kraje 25 obcí (Borač, Borovník, Černvír, Dolní Loučky, Doubravník,
Drahonín, Horní Loučky, Kaly, Katov, Křižínkov, Kuřimská Nová Ves, Kuřimské Jestřabí,
Lubné, Nedvědice, Níhov, Olší, Pernštejnské Jestřabí, Rojetín, Řikonín, Senorady, Skryje,
Tišnovská Nová Ves, Újezd u Tišnova, Vratislávka a Žďárec) a z území
Moravskoslezského kraje do území Olomouckého kraje přešly 3 obce (Huzová,
Norberčany a Moravský Beroun)
II. Reforma veřejné správy v ČR ­ první fáze
Ad 4) Kompetence a financování krajů
Diskuse o kompetencích krajů - bylo především nutné rozhodnout o míře
decentralizace a dekoncentrace ­ tedy jaké kompetence ministerstev mají být
předány na nižší úrovně (zejména na kraje)
Y. Strecková (1999) k tomu uvedla, že ministerstva se svých kompetencí
zbavovali bez velkého nadšení, argumentujíce především malou zkušeností a
nižší kvalifikací pracovníků na nižších článcích veřejné správy.
Legislativně kompetence krajů upravil zákon č. 129/2000 Sb., o krajích
součástí práva na samosprávu je také právo na přiměřené finanční
zabezpečení činností vykonávaných samosprávnými celky ve veřejném zájmu,
které jim zákonodárce zákonem svěří (Kroupa 2004)
II. Reforma veřejné správy v ČR ­ první fáze
Kritika nových krajů ­ 1.
malé velikosti některých krajů z hlediska potřeb regionální politiky EU (blíže Řehák 2000)
Naproti tomu geograf J. Blažek (2001) byl přesvědčen, že často diskutovaný problém
nesouladu mezi novými kraji a regiony NUTS 2 nijak zásadní problém nepředstavuje reforma
veřejné správy a její decentralizace je dělána pro potřeby ČR, nikoli "pro EU"
zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje
Pramen: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/oblasti_(nuts_2)_a_kraje_(nuts_3)_ceske_republiky
II. Reforma veřejné správy v ČR ­ první fáze
Kritika nových krajů ­ 1.
Pramen: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-RA-07-020/EN/KS-RA-07-020-EN.PDF
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 ze dne 26. května 2003, o
vytvoření společné klasifikace územních statistických jednotek (NUTS) ­ závazné limity
pro úrovně NUTS 1 ­ 3
Úroveň Minimum Maximum
NUTS 1 3 000 000 7 000 000
NUTS 2 800 000 3 000 000
NUTS 3 150 000 800 000
Toto nařízení v odstavci 5 článku 3 připouští v některých případech i výjimky - Jednotlivé
nesprávní jednotky se mohou odchylovat od těchto hraničních hodnot na základě zvláštních
zeměpisných, sociálněekonomických, historických, kulturních nebo environmentálních
podmínek
II. Reforma veřejné správy v ČR ­ první fáze
Kritika nových krajů ­ 1.
II. Reforma veřejné správy v ČR ­ první fáze
Kritika nových krajů ­ 2.
anomálie krajské dvojkolejnosti, kdy nejrůznější instituce (např. krajský soud,
krajské státní zastupitelství, krajské ředitelství policie, finanční ředitelství, celníci
atd.) působí v hranicích krajů z roku 1960
v lednu 2008 se ministr vnitra ČR Ivan Langer shodl s hejtmany všech krajů na
tom, že organizační struktura policie bude kopírovat rozložení krajů - počet
krajských policejních ředitelství by se tak měl zvýšit z osmi na čtrnáct v období
mezi léty 2009 ­ 2012 (Petrucha 2008)
II. Reforma veřejné správy v ČR ­ druhá fáze
Reforma územní veřejné správy na základním stupni státní správy, jejíž
těžiště spočívalo ve zrušení okresních úřadů a přechodu jimi vykonávaných
kompetencí na jiné orgány veřejné správy, se obvykle označuje jako druhá
fáze reformy (Matula 2003: 46)
Pro koncepci druhé fáze reformy územní veřejné správy byla klíčová
otázka, zda má být uskutečněn pouze přechod kompetencí z okresních
úřadů na městské úřady v okresních městech bez změny územně správního
uspořádání výkonu veřejné správy, nebo zda se uplatní decentralizace a
dekoncentrace veřejné správy i v prostorovém smyslu a dojde k nápravě
nedostatků způsobených územně správním uspořádáním z roku 1960
(Matula 2003: 46).
předběžné určení počtu vhodných obcí - 179 - vzniklo na základě
následující úvahy: doporučená dostupnost správního centra do 20 km;
teoretické rozdělení celé ČR do okruhů o poloměru 15 km; obsah takového
teoretického kruhu 706,5 km2; teoreticky počet pověřených obcí = rozloha
ČR/obsah teoretického kruhu 78.864/706,5 = 111,6 = 112; vzhledem
k tomu, že silnice nevedou přímou vzdušnou čarou, byla skutečná
vzdálenost násobena koeficientem 1,6; obdobný dopad má postup, kdy se
přímo tímto koeficientem upraví počet pověřených obcí, 112 x 1,6 = 179
II. Reforma veřejné správy v ČR ­ druhá fáze ­ pokr.
K vyjádření názoru k tomuto prvotnímu návrhu byly vyzvány všechny obce
ČR.
Na základě stanovisek získaných od oslovených obcí byla zpracována tzv.
"mapa přání", která však obsahovala velké množství neakceptovatelných
návrhů, neboť o zařazení mezi obce s rozšířenou působností často žádaly
malé obce, jejichž navrhovaný správní obvod se pohyboval hluboko pod
požadovanou velikostní hranicí 15 000 obyvatel.
Odborné expertízy - Návrh Katedry sociální geografie a regionálního
rozvoje Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity v Praze zahrnoval 184
obcí s rozšířenou působností, návrh Výzkumného centra regionálního
rozvoje Masarykovy univerzity v Brně navrhoval obcí 179 (Zpráva o postupu
prací na reformě veřejné správy k 30. září 2001)
Vládní návrh zákona, který byl rozeslán poslancům v listopadu 2001,
zohlednil již některé požadavky z tzv. ,,mapy přání", a proto navrhoval vznik
192 obcí s rozšířenou působností (blíže Sněmovní tisk 1159/0 2001)
Tlak ,,kandidátských" měst - po projednávání v Poslanecké sněmovně byl
počet zvýšen na 194, po projednání Senátem byl navýšen na 205 ­
konečné znění zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným
obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností.
II. Reforma veřejné správy v ČR ­ druhá fáze ­ pokr.
Převzato z: http://www.zemepis.com/images/mapycr/orpcr.jpg
II. Reforma veřejné správy v ČR ­ druhá fáze ­ pokr.
Z obecná rozpravy Poslanecké sněmovny ČR ze dne 13.3.2002 ­ příklad
argumentů ve prospěch zařazení města Kuřim mezi ORP
Kuřimský region, u něhož žádáme o zařazení do "třetího stupně", je tvořen 11 obcemi s celkovým
počtem bezmála 19 000 obyvatel. Splňuje velikostní kritérium stanovené Ministerstvem vnitra, je
podporován usnesením zastupitelstev všech žádajících obcí - celkem 11 -, usnesením Rady
Jihomoravského kraje a stanoviskem Výzkumného centra regionálního rozvoje Masarykovy univerzity v
Brně, které zpracovalo pro Ministerstvo vnitra návrh obcí s rozšířenou působností. Obvod Kuřim je dle
sněmovního tisku 1159 nepřirozeně zařazen do správního obvodu obce Šlapanice. Navrhovaný územní
celek správního obvodu Kuřim neohrožuje existenci žádného ze sousedních správních obvodů, kterým
jsou Blansko, Šlapanice, Tišnov a Rosice. Žádající obce vytvářejí ucelený region s přirozenou
spádovostí do Kuřimi, který má zájem na zachování stávajících vazeb a dobré spolupráce mezi
obcemi.Z údajů ČSÚ a státních institucí vyplývá mimořádné postavení Kuřimi v oblasti nabídky
pracovních příležitostí, bydlení, rozvoje průmyslu, přirozené spádovosti a dostupnosti veřejnou
dopravou, trvalým přírůstkem obyvatelstva a dynamikou růstu v rámci celého Jihomoravského kraje.
Porovnáním parametrů pověřených měst okresu Brno-venkov vypovídajících o přirozené spádovosti
území, jako jsou nabídka pracovních příležitostí, podnikatelských aktivit, vydání stavebních povolení
atd., je Kuřim buď na prvním místě, nebo nejhůře na druhém místě za Ivančicemi. Do Kuřimi denně
dojíždí výrazně nejvíce lidí než do kterékoliv jiného pověřeného města okresu Brno-venkov a naopak
Kuřim je po Ivančicích druhým městem s nejmenší vyjížďkou v okrese. Vzhledem k trvalému a
dynamickému rozvoji města Kuřim a jeho regionu je navrhováno, aby agendy, o kterých se
předpokládá, že budou městům s rozšířenou působností postoupeny, byly umístněny v místě s
předpokládanou největší četností, a to Kuřim bezesporu je, nikoliv však mimo veškeré dění. Městský
úřad v Kuřimi je na převzetí agendy "třetího stupně" relativně dobře připraven.
J. Stránská (2002)
II. Reforma veřejné správy v ČR ­ druhá fáze ­ pokr.
Výsledný počet se nesetkal se všeobecným souhlasem
ústavní stížnost, která napadala dokonce samotný princip výkonu státní
správy některými obcemi na území jiných obcí, podalo město Chlumec nad
Cidlinou (Matula 2003: 47)
jiná nespokojená potencionální střediska se snažila svých ambicí
dosáhnout prostřednictvím spřízněných politických reprezentantů ­
například neúspěšný návrh poslanců Vlastimila Aubrechta a Květoslavy
Čelišové na dodatečné zařazení Duchcova mezi obce s rozšířenou
působností.
Správní obvody obcí s rozšířenou působností byly stanoveny výčtem obcí
a to prostřednictvím vyhlášky Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb., o
stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a
správních obvodů obcí s rozšířenou působností.
většina kompetencí bývalých okresních úřadů byla převedena na úřady obcí
s rozšířenou působností, tak menší část - méně frekventovaných a odborně
náročných kompetencí - přešla na krajské úřady, případně na některé další
orgány státní správy - zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení
některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů.
Financování přenesené působnosti - metodika výpočtu a rozpis
příspěvků jednotlivým obcím jsou dostupné na
http://www.micr.cz/odbor/reforma/prispev.html
II. Reforma veřejné správy v ČR ­ druhá fáze ­ pokr.
Z obecná rozpravy Poslanecké sněmovny ČR ze dne 8.3.2006 ­ příklad
argumentů ve prospěch zařazení města Duchcov mezi ORP
Na začátek mi dovolte říci, že jsem částečně podjat, neboť jsem se v Duchcově narodil, ale ani já, ani
moje matka neměla jinou volbu, protože v Duchcově byla okresní porodnice, protože Duchcov byl
okresem již od Rakousko-Uherska. Dovoluji si proto i trochu tvrdit, že probíhala-li by reforma veřejné
správy úřední cestou, ne tak jak na určité volnosti zastupitelstev, pravděpodobně by Duchcov byl
pověřenou obcí s rozšířenou působností, neboť jak jsem již uvedl, byl okresním městem od RakouskoUherska,
a i čísla vlastně veškerá splňoval. Jenom namátkou, Duchcov má 9000 obyvatel a spádovost
činí 26 000 obyvatel. Samozřejmě nestalo se tak pro určitou liknavost vedení radnice. To v následných
komunálních volbách bylo smeteno a komunální volby vyhrály subjekty, které si do volebního programu
daly, že Duchcov bude pověřenou obcí s rozšířenou působností. Tyto subjekty tedy volby vyhrály, a
když to trochu přeneseme, tak schválíme-li tento zákon, tak Duchcov bude jediné město s
rozšířenou působností v této republice, které bude zřízeno z vůle občanů. Námitky jsou a zazněly
i občas námitky až trochu nevkusné vzhledem k názoru občanů, že je blízká vzdálenost nejbližšího
města Teplic. To sice je pravda, ale občané Duchcova tvrdí, že právě od Rakousko-Uherska ty Teplice
ani Duchcov svoji vzdálenost nezměnily. A už císař pán věděl, proč to tak zřizoval. Čili to je lichý z
důvodů. A co se týče dostupnosti, tak tady nastal téměř paradox, protože Duchcov vlivem těžby vlastně
přišel o nádraží, o přímé vlakové spojení s okolními městy. Takže i ta dostupnost je v současné době,
dá se říct, pofidérní. Ale co je asi hlavně nepříjemné pro občany, je totiž to, že schválením zákona o
finančních územních orgánech se musí všichni přihlásit na jiný finanční úřad, než u kterého jsou dnes.
A to zvenku vypadá jednoduché, ale prostě živnostníci a subjekty, a není jich málo, budou muset určité
úkony udělat. A samozřejmě každý takový úkon každého zlobí, když to není z jeho vůle. Tímto bych asi
skončil a požádal bych vás pouze o podporu s tím, že bychom měli zásluhu, že by to bylo jediné město,
obec s rozšířenou působností, která by byla z vůle občanů.
V. Aubrecht (2006)
II. Reforma veřejné správy v ČR ­ třetí fáze
Třetí fáze bude směřovat ke zkvalitnění výkonu veřejné správy orgány
územní samosprávy, zejména u malých obcí. (Zpráva o průběhu reformy
územní veřejné správy a návrhy na opatření k zabezpečení její II. fáze
2001)
třetí fázi nahradilo slučování a vnitřní provazování jednotlivých úrovní
veřejné správy, tedy jakási improvizovaná reakce na neúnosnost stavu
(Narwa 2001).
Jsou prováděny další výzkumy s cílem zjistit situaci ­ např. projekt
,,Optimalizace právního a ekonomického prostředí pro rozvoj zvýšení
efektivnosti výkonu územní veřejné správy" (viz
http://www.micr.cz/odbor/reforma/optimzz.html ) či projekt ,,Identifikace
kompetencí zatěžujících výkon veřejné správy se zvláštním
přihlédnutím k malým obcím" (blíže na
http://www.micr.cz/sprava/reforma/dokumenty/garep.html )
Malé obce - politicky citlivé téma - Podle Majerové a kol. (2003) o
možnosti, že by se jejich obec mohla sloučit ještě s další obcí uvažovalo jen
zanedbatelné procento starostů z celkového počtu oslovených venkovských
obcí ­ konkrétně jen 1,5 % (z 1 130 platných odpovědí) - ,,rozhodovat sami
o sobě" je stále chápáno jako velmi významná skutečnost a případná
ochota obětovat nezávislost obce tak musí být vždy na druhé straně
vyvážena podstatnými výhodami.
III. Problematika financování obcí
Jak rozdělovat finanční prostředky mezi obce, aby to bylo spravedlivé?
různé státy - různé systémy výpočtu ­ například na Slovensku se
započítává i koeficient nadmořské výšky (rozdílné energetické náročnosti
škol, obecních úřadů atd.) ­ blíže
http://denik.obce.cz/go/clanek.asp?id=6222404
dřívější systém v ČR, který byl platný před 1.1.2008, byl kritizován ze strany
představitelů malých obcí (http://www.nezavislistarostove.cz/)
rozdíl v příjmu na obyvatele ze sdílených daní mezi největšími a
nejmenšími obcemi byl značný. Hl. m. Praha získávalo šestiapůlnásobek
příjmů na obyvatele ve srovnání s obcemi do 100 obyvatel, u měst Brna,
Ostravy a Plzně to bylo téměř čtyřnásobek. Zvláštní bylo postavení města
Olomouc, které bylo jedinou obcí v kategorii 100 001 ­ 150 000 obyvatel.
Jeho podíl na sdílených daních byl o čtvrtinu vyšší než u měst s počtem
obyvatel těsně pod hranicí 100 000, např. Liberec, Hradec Králové.
nastavení koeficientů se příliš neosvědčilo jako motivace pro
slučování malých obcí. U větších obcí (téměř všechny kategorie nad
10 000 obyvatel) byly změny i v absolutním vyjádření značné, což vedlo
některé obce až k ,,nakupování" občanů na konci roku, aby si obec
pojistila, že její počet obyvatel neklesne pod dolní hranici intervalu.
III. Problematika financování obcí
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=319&CT1=0
nové kritérium: celková výměra obce - váha 3 %
nové kritérium: prostý počet obyvatel obce - váha 3 %
modifikace stávajícího kritéria: počet obyvatel obce upravený koeficienty
velikostních kategorií obcí - váha 94 %; Modifikovaný výpočet zahrnuje i
snížení počtu velikostních kategorií (ze 14 na 4) a zmírnění progrese
koeficientů.
III. Problematika financování obcí
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=319&CT1=0
III. Problematika financování obcí
Pramen: Návrh zákona o rozpočtovém určení daní, http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=319&CT1=0
Otázka volby vhodných kritérií a otázka jejich objektivnosti a správnosti ­
otázky věrohodnosti a spolehlivosti datové základny.... Počet obyvatel
obce - je to objektivní kritérium?
Zákon o RUD se řídí podle počtu obyvatel podle ČSÚ
(http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/p/1301-06), ale také existuje
databáze MV ČR (http://www.mvcr.cz/sprava/informat/cetnost/obce.html ).
Odlišná metodika ­ odlišné výsledky:
,,Údaje o počtu obyvatel z registru Ministerstva vnitra a údaje Českého
statistického úřadu se liší v rámci celé republiky asi o 240 tisíc obyvatel.
Které číslo je přesnější, nedokáže ani jedna instituce posoudit, neboť každá
má jiné zdroje a metody zjišťování. Ministerstvo vnitra vychází z centrální
evidence obyvatel a podklady získává průběžně z matrik a obecních úřadů.
Český statistický úřad vychází ze sčítání lidu, které bylo v březnu 2001 a
každoroční bilance, kterou čísla aktualizuje. Český statistický úřad si je
vědom rozdílů, které existují mezi evidencí obyvatel vedenou Centrálním
registrem obyvatel, spravovaným Ministerstvem vnitra a počty obyvatel
podle bilance statistického úřadu. Proto již od roku 2001 ČSÚ doporučuje,
aby se určujícím údajem o počtu obyvatel obce stal údaj z evidence
obyvatel."
III. Problematika financování obcí
V některých případech velké rozdíly - zatímco ČSÚ uvádí u Brna 379.743
obyvatel k 1.1.2001 a 366.680 obyvatel k 1.1.2007, tak databáze MV ČR
uvádí vyšší hodnoty o počtu obyvatel (383.485 obyvatel k 1.1.2001 a
398.661 obyvatel k 1.1.2007
III. Problematika financování obcí
LEGENDA:
Statistika vychází ze základního výdeje pro obec 3.
typu BRNO z systému IISSDE MV ČR, kde dle
informace MVČR byly vydány všechny osoby živé,
odrevidované alespoň malou revizí, které bydlí ve
zpracovávané obci 3.typu.
Do statistiky jsou zahrnuty záznamy s druhy
pobytu 0,1,2,3,4,5,6,7,A,B.
Rozdíl mezi databázemi se sníží, ale zůstane výrazný, i když se vezme v
potaz pouze kategorie osob s platným trvalým pobytem - Brno k
1.1.2007
III. Problematika financování obcí
IV. Diskuse
Otázky.....????
Připomínky ........????
Náměty......????
Literatura:
Aubrecht, V. (2006): Obecná rozprava ze zasedání Poslanecké sněmovny ze dne 8.3.2006, [online], [cit. 2008-03-19]. URL:
http://www.snemovna.cz/eknih/2002ps/stenprot/054schuz/s054075.htm#r2
Kroupa, J. (2004): Nález Ústavního soudu č. 211/2003 Sb., ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení č. 290/2002 Sb.zákona [online],
Veřejná správa, Roč. 15, č. 8/2004, s. 8 a 25, [cit. 2006-03-19]. URL: http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2004/0008/konz_kro.html
Kubálek, M. (2000): Regiony a územní samospráva: charakteristika politické debaty [online], [cit. 2006-03-19]. URL:
http://www.agris.cz/vyzkum/detail.php?id=102084&iSub=566&PHPSESSID=71
Kupka, J., Žamberský, E. (2005): Budování státu: nová reforma veřejné správy v České republice, [online], [cit. 2006-03-19]. URL:
http://www.viaiuris.cz/index.php?p=msg&id=13
Majerová, V. a kol.(2003): Český venkov 2003 - Situace před vstupem do EU, PEF ČZU Praha, ISBN 80-213-1121-5
Matula, M. (2001): Reforma územní veřejné správy v České republice [online], Integrace, číslo 9/2001, [cit. 2007-03-19]. URL:
http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=374
Matuly, M. (2003): Vývoj regionálního uspořádání, s. 41 ­ 49 In: Krul, P., Hornová, M., Jachková, E. (ed.) (2003): Ročenka HN 2003,
Moraviapress Břeclav, 255 s., ISBN 80-85378-52-3
Narwa, P. (2001): Reforma veřejné správy z pohledu přednosty [online], [cit. 2006-03-19]. URL:
http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=416
Petrucha, D. (2008): Langer: Do roku 2012 by měl každý kraj mít policejní ředitelství, [online], [cit. 2008-01-15]. URL:
http://www.asociacekraju.cz/vismo5/dokumenty2.asp?id_org=450022&id=151836
Řehák, S. (1996): Reforma veřejné správy ­ centralizace nebo decentralizace? S´96, roč. 7, č. 44, MV ČR, Praha, s. 28.
Stránská, J. (2002): Obecná rozprava ze zasedání Poslanecké sněmovny ze dne 13. 3. 2002, , [online], [cit. 2006-03-19]. URL:
http://psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/047schuz/s047073.htm#r4
Strecková, Y. (1999): Reforma v Kolodějích [online], Veřejná správa '99, Roč. 10, č. 12/1999, s. 7, [cit. 2007-03-19]. URL:
http://www.mvcr.cz/casopisy/s/1999/99_13/13rozh2.html
Swianiewicz, P. (2002b): Mezi aktivním uznáním, pasivním souhlasem a podezřívavým odstupem In: Swianiewicz, P., Prudký, L., Borecký, J.
(2002): Demokracie na místní úrovni ve střední a východní Evropě, Point, Praha, ISBN: 80-238-8242-2
Vidláková, O. (2000): Reformy veřejné správy, Univerzita Pardubice, Ekonomicko-správní fakulta, Pardubice, ISBN: 80-7194-290-1
Zpráva o průběhu reformy územní veřejné správy a návrhy na opatření k zabezpečení její II. fáze (2001): [online], Veřejná správa |
Příloha, 20010823, S. III-VII | Roč. 12, č. 34/2001, [cit. 2007-03-19]. URL: http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2001/0034/34pril5.html
Žamboch, M. (2001): Představy o krajích a krajské samosprávě v České republice, porovnání období 1993-1997 a 1998-200 podle denního
tisku a odborných časopisů, Přírodovědecká fakulta MU Brno, katedra geografie, diplomová práce, 73 s.
Population Changes:
less than -25.01 %
-25 % to -10.01 %
-10 % to -0.01 %
0 % to 10 %
10.01 % to 25 %
25.01 % to 50 %
50.01 % and more
no data
Prague, Brno, Ostrava, Plzeň
Studied Urban Regions
Population Changes 1991 to 2001
in the Czech Republic with delimitation
of Prague, Brno, Ostrava and
Plzeň Urban Regions
(by communes and city districts)
N
100Km0100
Děkuji Vám za pozornost!