SBORNÍK ČESKÉ GEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTI H3BECTMH MELLICKOrO rEOrPACpI^ECKOrO OBLUECTBA JOURNAL OF THE CZECH GEOGRAPHICAL SOCIETY Redakční rada: OLIVER BASOVSKÝ, VÁCLAV GARDAVSKÝ (vedoucí redaktor), MILAN HOLEČEK [výkonný redaktor), VILÉM HÜBNER, ALOIS HYNEK, I IBOR KRAJÍČEK, VACLAV KRÁL, LUDVIK MUCHA, VACLAV POŠTOLKA OBSAH HLAVNI ČLÁNKY Jehlička Petr, Sýkora Luděk: Stabilita regionální podpory tradičních politických stran v českých zemfeh (1920—1990)........ Thu Stability of Regional Suffrage for Traditional Parties in the Czech Lands (1920—1990) Brázdil Rudolf: Skleníkový efekt a klimatické tendence v Československu . The Greenhouse Effect and Climatic Trends in Czechoslovakia Mariot Peter: Koncentrácia a štruktúra zamestnanosti ako podklad regionalizácie územia Slovenskej republiky.......... Concentration and Structure of Job Opportunities as Basis of Regionalizatlon of the Territory of the Slovak Republic ROZHLEDY Střída Miroslav: Regionální geografie a geografická reglonalizace.....127 Regional Geography and Geographical Regionallzation ZPRÁVY Vývoj Nemecka od r. 1945 po sjednocení r. 1990 (D. Trávníček) 135 — K šedesátinäm profesora Zdeňka Pavlíka (M. Hampl) 139. LITERATURA Environmental History Newsletter (L. Jeleček) 143. MAPY A ATLASY Etnografický atlas Slovenska f A. Götz) 143. . 81 . 96 . 113 SBORNÍK ČESKÉ GEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTI ROČNÍK 1991 • ClSI.O 2 0 SVAZEK 96 PETR JEHLIČKA, LUDĚK SÝKORA STABILITA REGIONÁLNI PODPORY TRADIČNÍCH POLITICKÝCH STRAN V ČESKÝCH ZEMlCH (1920-1990) ľ. Jehlička. L. Sýkora: The Stability of Regional Suffrage for Traditional Partie:; in the Czech Lands (1920—1990). — Sborník COS, 96, 2, p. fil—95 (199:1). — The paper deals with the appraisal of the space and time suffrage stability of four traditional political parties — the People's Party, the Socialist Party, the Social Democratic Party and the Communist Party. The evaluation demonstrates connections between voting patterns in 1920—15)46 and the spatial differentiation of 1990 election results. KEY WORDS: geography of elections, voting patterns, space and time stability, traditional parties. Nápadná podobnost územní diferenciace volební podpory některých tradičních politických stran v České republice ve volbách do Federálního shromáždění v roce 1990 s výsledky voleb do poslanecké sněmovny Národního shromáždění v letech 1925 a 1935 (viz Atlas československých dějin, 1) nás přivedla k domněnce, že ani více než člyři desítky let trvající období nedemokratického vývoje v naší vlasti nemuselo znamenat výrazné narušení regionální rozmanitosti kulturního a sociálního klimatu, odrážejícího se v tradiční volební orientaci obyvatelstva jednotlivých oblastí Čech, Moravy a české části Slezska. V našich sledováních zaměřených na vývoj a stabilitu volební podpory politických stran vycházíme především z podchycení územní diferenciace volební podpory. Cílem hodnocení je ukázat souvislost mezi výsledky voleb do Federálního shromáždění 1990 a volbami do poslanecké sněmovny Národního shromáždění v letech 1920—1946. Hledaný vztah potvrzující stabilitu specifického kulturního a sociálního prostředí, do jisté míry podmiňujícího politickou orientaci obyvatelstva některých oblastí českých zemí, je sledován na příkladu volební podpory čtyř politických stran: Československé strany lidové (ČSL), Československé strany socialistické (ČSS), Československé sociální demokracie (ČSSD) a Komunistické strany Československa (KSČ), které byly součástí politické scény na území dnešní České republiky v celém sledovaném období. öl Vstupní pohled na analyzované politické strany Vstupní data, ze kterých jsme v našem hodnocení vycházeli, jsou volební výsledky čtyř uvedených tradičních politických stran ve volbách do poslanecké sněmovny Národního shromáždění v letech J920, 1925, 1029, 1035, 1940 a do obou sněmoven Federálního shromáždění v roce l!)!)0. Proč výše uvedené politické strany považujeme za tradiční a p ruč se staly předmětem našeho sledování? Kandidovaly ve všech svobodných volbách od vzniku československého státu. Tři z těchto Čtyř stran (kromě sociální demokracie) legálně existovaly i během komunistické éry v Československu. Výběr je striktně omezen účastí ve volbách roku 1946, kdy na základě Košického vládního programu byla v českých zemích politická činnost povolena pouze čtyřem uvedeným stranám sdruženým v Národní frontě. Tím byla z politického spektra vyloučena například Republikánská strana zemědělského a malorolnic-kého lidu (tzv. agrární strana), která v roce 1925 získala na území českých zemí nejvyšší počet hlasů a za první republiky byla jedním z pilířů budování československého státu. Vzhledem ke skutečnosti, Ze žádnou ze stran, které se zúčastnily voleb v roce 1990, nelze označit za nástup-kyni této vlivné politické síly meziválečného Československa, není agrární strana součástí našeho sledování. Na tomto místě se nemůžeme nezmínit o Sudetsko-německé straně, která se po zákazu Německé národně--sociulistické strany dělnické (DNSAP) na podzim roku 1933 postavila do čela německého nacionálního proudu v Československu. Ve volbách .1.935 došlo k základní změně ve struktuře německého politického tábora, kdy nacionálni proud reprezentovaný Sudetsko-německou stranou získal většinovou 63% volební podporu obyvatel německé národnosti (Olivová, 13) a Henleinova strana se tak stala nejsilnější politickou stranou v republice. Vzhledem k vysídlení obyvatelstva německé národnosti po 2. světové válce a ke krátkému výjimečnému období, ve kterém byla Su-detsko-německá strana součástí naší politické scény, není předmětem analýzy. Ostatní politické síly, které působily v českých zemích mezi světovými válkami, nedosahovaly výraznějších volebních výsledků, a rovněž mezi stranami a hnutími, které kandidovaly ve volbách 1990, nenalezneme jejich potenciální nástupce. Hodnocení časoprostorové stability volební podpory tudíž z výše uvedených důvodů nezahrnuje celé politické spektrum. Přehled „vítězných" stran, tj. stran, které v českých zemích získaly nejvyšší volební podporu ve sledovaných volbách, přináší tabulka č. 1. Tab. 1 — Vítězné strany ve volbách 1920 — 1990 (v českých zemích) termín voleb vítězná strana Československá sociálnědemokratická strana dělnická Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu Československá soclálně-demokratická strana dělnická Sudetsko-německá strana Komunistická strana Československa Občanské tórum 1(1. 4. 1920 15. 11. 1925 27. 10. 1929 19. 5. 1935 2tí. 5. 1946 8—9. 6. 1990 82 Vybrané čtyři strany se zúčastnily všech šesti námi sledovaných ví leb, s výjimkou komunistické strany, která nezasáhla do prvních voli v roce 1920, neboť byla založena až roku 1921. Vzhledem k nepřetrží účasti v pěti následujících volbách, vítězství v roce 1946 a druhému mís za Občanským fórem ve volbách roku 1990 je do analýzy zahrnuta. Če koslovenská strana lidová kandidovala vo volbách 1990 v koalici Kře dinsko demokratická unie. Vzhledem k naprosté početní převaze člensl základny ČSL v rámci koalice se domníváme, že volební výsledky K i. dostatečně odrážejí územní diferenciaci volební podpory ČSL. /. Tu málního hlediska je nezbytné rovněž poznamenal, že Českosluvensl strana socialistická používala ve volbách 1929 a 194(3 název Českoslovc ská strana národně-socialistická a Československá sociálně-demukiali ká strana dělnická kandidovala v roce 1946 pod názvem Českoslovensl sociální demokracie a ve volbách 1990 jako Sociální demokracie. Váhu sledovaných stran v politickém spektru českých zemí prii) žuje tabulka č. 2, ktorá uvádí, jakou část platných hlasů na sebe strni vázaly v jednotlivých volbách. Na první pohled je zřetelná jista stabili podílu lidovců, socialistů, sociálních demokratů a komunistů na pivot publikové politické scéně. Vnější podmíněnosti deformující politickí škálu v roce 1940 a zcela nové podmínky, v nichž se formovaly strai a hnutí kandidující v roce 1990, způsobují značné výkyvy, neboť v n> 1940 sledované strany představovaly 100 °/o politické scény a ve ví bách 1990 získali socialisté a sociální demokraté nižší podíl hlasů (v obr. 1), než se očekávalo od tradičních politických stran. Volební v Tah. 2 rok voleb: Podlí hlasů sledovaných stran na celkovém počtu platných hlasu 1991 1920 1925 1920 1935 1946 % hlasň: 41,5' 44,11 40,7 42,0 99,7 • 2!!,; Poznámky: " bez KSČ "" 0,3l(i tzv. prázdných lístků, které se započítávaly jako platné hlasy 40-20 io H 20 25 29 35 4b 1990 Obr. 1 — Vývoj rola nich volebních kň. 1 - ČSI, (Kb 2 — ČSNS (ČS 3 — ČSSD; 4 KSČ'. 08 86 sledek v roce 1990 je však podmíněn vysokým ziskem Občanského fóra {52,5 %J. Rozsah voličské základny sledovaných stran však i přes naznačenou proměnlivost zaručuje dostatečnou vypovídací schopnost. Základními územními jednotkami sledování územní diferenciace volební podpory jsou soudní okresy (pro volby 1920—194G) a okresy (1990) v administrativním vymezení odpovídajícím stavu v okamžiku konání příslušných voleb. Přepočet na jednotně vymezenou soustavu územních jednotek nebyl proveden, neboť nám jde o zachycení autentického stavu z jednotlivých voleb, a rovněž metodický postup srovnání vývoje volební podpory nevyžaduje přepočet na jednotné územní členění. Analýza územní stability volební podpory Hodnocení volební podpory vybraných politických stran má do jisto míry potvrdit či popřít vstupní hypotézu sledování: propast několika desítek let mezi volbami 1990 a posledními předchozími, které lze považovat za svobodné (194(5), tj. období, v němž koncepce uniformního pohledu na svět („vědecký světový názor") potlačovala specifické názory určitých skupin lidí, nesmazala lokální kulturně sociální klima některých oblastí, které je základem pro zachování určité kontinuity volební podpory tradičních politických stran v českých zemích. Metodika vlastní analýzy vychází ze zachycení intenzity volební podpory jednotlivých stran v příslušných územních jednotkách, na jehož základě jsou vymezovány oblasti, v nichž strany dosahují určité úrovně volební podpory. Tyto oblasti, které představují koncentraci 50 % z celkového počtu hlasů získaných stranou v daných volbách, nazýváme území volební podpory politických stran. Pro každou politickou stranu a každé volby jsou okresy sestupně seřazeny podle relativní hodnoty volební podpory (podíl získaných hlasů). Podle této řady, vyjadřující pokles intenzity volební podpory, jsou načítány absolutní počty hlasů až do výše 50 % z celkového počtu hlasů získaných stranou v českých zemích. Okresy spadající do 50% limitu jsou pak označeny za území volební podpory politických stran, jako příklad uvádíme na obr. 2 území volební podpory ČSL. Další postup sleduje vymezení oblastí, v nichž daná strana vykázala volební podporu, definovanou výše uvedeným způsobem, ve všech sledovaných volbách. Jsou to vlastně území stabilní volební podpory politických síran, tj. oblasti, v nichž tradiční sociální a kulturní klima určitým způsobem determinuje orientaci na politické síly, které se mu svou programovou linií nejvíce přibližují nebo naopak z daného prostředí vycházejí. Uzemí stabilní volební podpory, vzniklá v podstatě průnikem (či překrytím) území volební podpory politických stran, představující regionální „jádra" politických sil, jsou zobrazena na obr. 3. Tato „jádra" nemusí být složena z celistvých územně správních jednotek, neboť vznikla překrytím okresů a soudních okresů, které nejsou vzájemně skladebnými územními jednotkami, nehledě navíc na územní změny ve vymezení samotných soudních okresu. Na obr. 3 jsou dále označena (šrafovaním) území, ve kterých ani v jedněch ze sledovaných voleb strany nezískaly 84 volební podporu alespoň se rovnající republikovému průměru. Neboli jde o regiony, v nichž obyvatelstvo danou stranu tradičně nepodporuje. Sledujme vývoj regionální podpory jednotlivých stran v letech 1920 až 1940 a porovnejme stav s výsledky voleb do Federálního shromáždění v červnu 1990. Hodnocení volební podpory jednotlivých stran vychází z výše uvedeného metodického postupu. Jádrová území představující regiony s rozhodující intenzitou volební podpory určitých stran nesmí být tudíž ztotožňovány s jiným pojetím volební analýzy, které představuje vymezování oblastí, v nichž dané strany zvítězily. Obr. 2 — Území volobni podpory Československo strnny lidové v parlamentních volbách. (Tečkováním vyznačeno území vyloučené z prvních voleb tlo Nňroclnílio shromáždění v roco 1920.) »5 Obr. :J — Uzem! stabilní volební poilpory (značeno íernĎ) a území, v nlcbž slrnny oul v jednňcli zo slmlovnnýoli voleb nedosiílily alespoň prnmrírnélio výsledku 17.11a- V podstatě celé území jižní Moravy můžeme označit za území stahu ní volební podpory Československé strany lidové / Kresťansko-dcmo-Kratické unie/. Mezi prvními deseti okresy s nejvyšší volební podporou |v relativním vyjádření) této strany ve volbách 192Ü—-1946 se vždy objevují soudní okresy Valašské Klobouky, Uherský Brod, Strážnice, Klobouky a Velké Meziříčí. Uvedená území zůstala jádrem podpory ČSL i ve volbách 1990, vždyť okresy Zlín, Uherské Hradiště, Hodonín a Žďár nad Sázavou patří do oblasti nejvyšší koncentrace hlasů pro ČSL. Slovácko a moravskou stranu Českomoravské vrchoviny můžeme pak označit za jaderná území volební podpory této strany. Z kontextu oblasti jižní Moravy, kde tradičně strana získávala rozhodující část svých hlasů, se vymyká město Brno, což potvrzují i poslední volební výsledky. Slabší pozice měla ČSL i v jihomoravském pohraničí, což však bylo v mezi válec ném období podmíněno vysokým procentem obyvatelstva německé národnosti l viz obr. 4) s odlišnou politickou orientací. V období po 2. světové válce zde získala volební podporu, stejně jako ve všech ostatních vysídlených oblastech, Komunistická strana Československa. Specifickým případem je soudní okres Zlín, kde v roce 1935 získala prvenství Československá strana národně-socialistická a který se jeví jako ostrov odlišné politické orientace v „moři hlasů" pro Československou stranu lidovou. Do území tradiční volební podpory ve všech letech zasahuje klín průmyslovějšího Prostějovská a Olomoucka, kde vysoký podíl dölnictva znamenal orientaci k sociální demokracii. Pokud z jihomoravské oblasti vyčleníme hlavní industriálni centra, která zároveň představují jádra 66 sídelních aglomerací, zbylé torzo vyznačující se venkovským osídlením a vyšším procentem ekonomicky aktivního obyvatelstva v primárním sektoru je regionem, v němž žije typický volič Československé strany lidové. Československá strana socialistická [ČSS) je stabilne podporována voliči ve dvou oblastech ve východních Čechách j soudní okresy Železný Brod, Turnov, Semily, Vysoké nad Jizerou, Jilemnice a Úpice, Hořice, Dvůr Králové nad Labem j a dale v Praze u jejím těsném zázemí t zejme na Říčany). Uvedené regiony doplňuje mikroregiun města Brna, který je jediným stabilním ostrůvkem strany v moravských krajích, kde Česko slovenská strana národně-socialistická jinak neměla výraznější volební podporu. V letech 1920—1946 se podobnou lokalitou jevil i soudní okres Zlín, kde v roce 1935 byla CSS dokonce stranou vítěznou. V pozadí uvedeného specifického prípadu zde stál jednak přiliv odborníku z velkýcn měst Brna a Prahy do rozvíjejícího se Batova průmyslového komplexu, jednak značný vliv místního zástupce v Národním shromáždění za národní socialisty, poslance Bartoše. Rovněž je možný vliv tzv. dělnické aristokracie, dělníků s určitým postavením a slušným životním standardem, kteří dali hlas straně s povésti „lepších lidí". Československá strana socialistická je z hlediska územního především stranou česKou a zejména pak středočeskou a východočeskou s moravskou enklávou představovanou městem Brnem a jeho okolím. (Jd voleb 1925 se jako územi volební podpory CSS pravidelně objevuje i müsto Plzeň se svým bližším zázemím. Vzhledem k vyše uvedeným skutečnostem a k tomu, že ve volbách 1990 získala CSS nejvyšší pudil hlasu v Praze, urně, Plzni a Hradci Králové, můžeme konstatovat, že struna je nejvíce podporovaná zejména ve velkých městech a hustěji osídlených oblastech. Československou sociální demokracii provázely z územního hlediska významné přesuny jádrových územi nejintenzívnější volební podpory. Tyto presuny se vztahují ke dvěma významným časovým horizontům. Prvním je vznik Komunistické strany Československa v roce 1921 a následné rozštěpení voličské základny sociální demokracie. V územním průmětu se rozděleni projevilo ostrým rozříznutím plzeňsko-pražske oblasti, kam se soustředila značná část volební podpory sociální demokracie v roce 1920, na severovýchodní komunistické jadro v okresech Slaný, Kladno, Unhoší, Praha-zapad a na jihozápadní oblast širšího zázemí Plzně a Rokycan, kde nalezla velmi silnou oporu Československa strana sociálně-demokratická dělnická. Soudní okresy Zbiroh, Rokycany a Přeštice, které patřily mezi prvních deset s nejintenzívnější podporou v roce 1920, se rozšířily o Blovice, Plzeň, Breznici a Nepomuk; jejich jména můžeme v letech 1925—1935 nalézt vždy mezi prvními deseti soud níini okresy s nejvyšším procentem hlasů pro Československou sociálně -demokratickou stranu dělnickou. Druhá významná změna přišla s poválečným vývojem a odsunen Němců z pohraničí. Ve vysídlených oblastech ve volbách 194Ö jednu značně dominovala Komunistická strana Československu a Ceskoslu venská sociální demokracie. Prvních pět okresů, ve kterých CSSl) clo sáhla nejlepších výsledku, tj. Vrbno, Bílovec, Teplice-Sanov, Bocho a Hora sv. Kateřiny, jsou území, kde původně žilo především obyvatel stvo německé národnosti (viz obr. 4). Výraznými posuny jsou poznánu nány 1 volební výsledky z roku 1990, kdy Sociální demokracie ztratil Obr. 4 — l'oiHl obyvatelstva české národ- Obr. 5 — 1'oilil obyvatel bez vyznáni (1030): nosti (1030). 1 — do 5 °/o, 2 — 5—05 10—50 %. (Podle Atlasu republiky Čes- (!'o, 3 — více než 95 "/o. (Podle Atlasu koslovonské, 2.) republiky Československé, 2.) své pozice v moravských krajích, tradičně zakotvené na Prostejovskú, Olomoucku, Blanensku a na území soudních okresu Příbor, Místek, Frenštát pod Radhoštěm, Klimkovice, Ostrava a Bílovec. Těžiště volební podpory se pak přesunulo do pánevních okresu Severočeského kraje a do tradiční, i když méně výrazné než plzeňské, oblasti východočeských okresu Hradec Králové, Pardubice a Chrudim. Z hlediska vývoje územního rozložení volební podpory Komunistické strany Československu je charakteristickým rysem poválečná expanze (volby 194ti) z tradičního Kladenská clo celého pohraničí clo té doby obývaného Němci. Zmíněný radikální zvrat v územním rozložení volební podpory ve volbách 194(5 lze nejlépe dokumentovat výčtem prvních 1U soudních okresu v tomto roce: Úštěk, Přimda, Poběžovice, Doupov, Benešov nad Ploučnicí, Nová Bystřice, Bečov nad Teplou, Duba, Volary, Tachov. Z předválečných výrazně komunistických okresů se nejvýše umístil -Slaný, a to až na 37. místě. Ve volbách v roce 1990 se projevil především návrat nejvýraznější podpory na tradiční Kladensko (dnes okres Kladno, dříve s. o. Kladno, Unhošť, Slaný), Lounsko, Rakovnicko a Berounsko. V některých dosídlených oblastech však přetrvala poválečná přízeň voličů pro KSČ, např. v okrese Litoměřice, kde dnes leží dřívější s. oy Úštěk nebo v okrese Tachov, který zahrnuje s. o. Tachov a Přimda. V tomto hodnocení nelze pominout fakt, že komunistická strana se zúčastnila až druhých voleb do poslanecké sněmovny Národního shromáždění v roce 1925. Vstup KSČ na politickou scénu se z hlediska územního projevil rozdělením oblasti původně masové podpory sociální demokracie ve volbách roku 1920. Značná část tohoto území (Kladensko v širším vymezení) se stala kmenovou oblastí KSČ a zůstala jí i ve všech následujících volbách, s výjimkou roku 1946, jak již bylo uvedeno. Přesto Kladensko patřilo i v roce 1946 k oblastem volební podpory strany, a proto se v našem hodnocení objevuje jako její nejdůležitější volební základna určená těmito soudními okresy: Libochovice, Louny, Slaný, Velvary, Nové Strašecí, Kladno, Unhošť, Křivoklát, Beroun, Hořovice. Druhou významnou oblastí je Ostravsko (s. o. Slezská Ostrava a Karviná). Drobné regiony stabilní volební podpory KSČ představují území bývalých i soudních okresů Nymburk, Cvikov a Horní Litvínov. Analýza koncentrace volební podpory V následující kapitole se pokusíme pomocí jednoduchých konce traoníeh měr charakterizovat, na jak velkém území získaly strany v jo notlivých volbách určitou poměrnou část hlasu. Na základě zjištěný' skutečností pak můžeme usuzovat, zda jsou voliči dané strany konce trováni spíše v městských a silně osídlených oblastech, či zda hlavní v lební podporu získává strana především u obyvatel méně osídlené! venkova či pohraničí. Územní koncentrace volební podpory je rovu významně podmíněna úspěšností, s jakou jednotlivé strany dovědí ve svých klíčových oblastech získat hlasy z celkového počtu voličů. T to doplňující informaci k míre územní koncentrace přináší míra ňspe nosti. vyjadřující relaci mezi počtem hlasů získaných určitou strain a celkovým počtem platných hlasů. Uvedené charakteristiky umožni kvantitativně popsat některé skutečnosti, které byl v již naznačeny v pro ('házející kapitole. Zejména jde o vztah mezi určitou relativně vyjádřeni částí voličské základny a rozlohou území, na kterém se nachází. An lýza nám umožní popsat rozdíly mezi voličskými základnami jednotlivýi stran z hlediska územní koncentrace a vyhodnotit jejich vývoj. Konstrukce míry územní koncentrace a míry úspěšnosti je vzlažei ke třem úrovním rozsahu voličské základny (25 %. 50 % a 75 % z co kového počtu získaných hlasů). Stejně jako v předchozí analýze území stability volební podpory jsou okresy sestupně seřazeny podle procení volební podpory dané strany v příslušných volbách. Kumulované hodin tě absolutního počtu hlasů pro danou stranu rovnající se 25 %, 50 ( a 75 % z celkového počtu získaných hlasů odpovídá určitá hodnot vyjadřující: a) rozlohu území, na němž bylo dosaženo těchto úrodní ví lehni podpory (procentní podíl z rozlohy České republiky); 1)1 relate ně vyjádřená část z celkového počtu platných hlasů, která byla odevzd; na v daném území. Z těchto hodnot, které si označíme ..A" a „B". jsou ví počítány míry územní koncentrace a míry volební úspěšnosti podl vztahu: Muk ^ x / A Mvu -■= x / B, kde Muk . . . míra územní koncentrace Mvu . . . míra volební úspěšnosti x . . . = 25, 50 nebo 75 podle úrovně volební základny. Míra územní koncentrace vyjadřuje, kolikrát více voličů připadá n jednotku rozlohy na dané úrovni hodnocení, než je průměrná hodnot v České republice. Vvsoké hodnoty, které vykazuje například Českosh venská strana socialistická, znamenají, že v území, kde získává sťr.\-na 25 %, 50 %, či 75 % hlasů, je i značně vysoká hustota jejich ve ličů. Pochopitelně největší územní koncentrace voličů dané strany > v jádrovém území volební podpory (25 %), a na vyšších hladinách pa míra klesá k hodnotě 1, která znamená republikový průměr. Paradoxu se pak jeví hodnoty vyjadřující územní koncentraci voličů Komunistick strany Československa v lotech 1940 a 1990, kdy 50 % hlasů získala stra na sice v oblastech s vysokou intenzitou podpory (viz způsob vymezec 25%, 50% a 75% úrovně), ale s nižší hustotou voličů než byl ropubliki 75 vý průměr. Hodnoty míry volební úspěšnosti vyjadřují, kolikrát vyšší procento hlasů než jo republikový průměr dané strany, získá strana v oblastech s koncentrací 25 %. 50 % a 75 % své volební podporv. Míra volební úspešnosti nemůže dosáhnout nižších hodnot než je 1 f pro 100 proč. volební základy), nebof územní jednotky, z nichž jsou odvozeny jednotlivé úrovně koncentrace hlasu, jsou sestupné seřazeny právě podle intenzity volební podpory. Míra volební úspěšnosti více či méně podmiňuje hodnoty míry územní koncentrace. Proto Isme se míru územní koncentrace pokusili očistit od vlivu volební úspěšnosti. Čistá míra územní koncentrace fCMuk = Muk/Mvu) vvladřuie v Jakém prostředí fz hlediska hustoty voličů) získala strana 25 %. 50 % a 75 % voličské základny. Hodnoty vyšší než 1 signalizují lokalizaci v městských a hustěji osídlených regionech, zatímco hodnotv nižší než 1 odpovídají řidšímu osídlení venkova, pohraničí a periférií. Vypočtené hodnoty koncentračních měr přináší tabulka č. 3. Tnh. 3 — Míry územní koncontrace a mfra volobnf úspěšnosti 25n,'o volními základna A: Míra úzrnnnf koncentrace H: Mfra volební úspěšnosti 0: Čistá n Ira koncentrace rok Csi. ČSS ČSSD KSC rok ČSL ČSS ČSSD KSČ rok ČSL ČSS ČSSD KSČ 1929 2.70 -1.02 267 1920 3.88 2.69 2.20 1920 0.72 1.59 1.17 1P?5 2.27 12.38 2.98 3.17 1325 3.19 2.58 3.15 2.52 1925 0.71 4.89 0.95 1.26 1929 2.TO 8.^9 2.66 3.07 1.92*1 3.?(5 2.29 2.50 2.52 192.9 0.71 3.70 1.04 1.40 1935 2.18 6.54 2.17 3.54 1935 3.19 2.08 2.25 2.6« 1935 0.68 3.15 0.97 1.32 1945 1.4« 5.24 1.54 0.80 1.946 1.93 1.41 1.43 1.39 1046 0.77 3.71 1.07 0.58 1990 1.60 39.68 2.00 1.23 1990 1.93 2.10 1.72 •126 1990 0.83 18.90 1.16 0.98 11.: 50% volební základna A: Mít a územní koncent race B: Míra volební úspěšnosti C: Čistá n tra koncentrace rok ČSL CSS čssn KSC rok ČSL ČSS ČSSD KSČ rok ČSL ČSS ČSSD KSČ 1020 2.23 3.76 1.92 1920 3.H2 2.38 1.911 1020 0.72 1.58 1.00 1025 1.96 3.52 2.35 3.03 1925 2.65 2.21 2.35 1.89 1925 0.74 1.59 1.00 1.60 1929 1.93 4.23 1.93 2.25 1929 2.74 2.05 2.04 1.91 1929 0.70 2.06 0.95 1.111 1935 1.87 3.99 1.75 3.25 1935 2.62 1.93 1.80 1.94 1935 0.72 2.07 0.97 1.08 10-10 1.28 258 1.21 0.91 1946 1.03 1.20 1.20 1.22 1910 0.70 2.02 0.90 0.7-1 1990 1.41 3.60 1.24 0.95 1990 1.03 1.63 a.43 1.0,6 1990 0.87 2.21 0.87 0.82 III.: 75% volební základna A: Ml -a územní koncentrace H: Mil a vol ebnl úspošnostt 0: Čistá míra koncentrace rok ČSL ČSS ČSSD KSC rok ČSL ČSS ČSSD KSČ rok ČSL ČSS ČSSD KSČ 1920 1.90 2.61 1.81 1920 2.38 1.96 1.60 1920 0.80 1.33 1.13 1925 1.72 2.43 1.96 2.03 1925 2.09 1.78 1.74 1.53 1925 0.82 1.36 1.13 1.33 1929 1.69 2.39 1.83 2.09 1929 2.13 1.73 1.62 1.51 1929 0.79 1.38 1.13 1.38 1935 1.75 2.36 1.01 2.22 1935 2.46 1.0.1 1.50 1.56 1935 0.71 1.41 1.20 1.42 1946 1.22 1.65 1.39 1.04 1948 1.35 1.10 1.14 1.11 1946 ■0.81 1.4.3 1.22 0.93 1990 1.12 1.59 1.47 0.89 1990 1.34 1.31 1.29 1.08 1990 0.84 1.21 1.14 0.82 Uvedené míry jsou v podstatě ukazatelé heterogenity jak územní kon-cculrace, lak volební úspěšnosti při 25%, 50% a 75% rozsahu volební vA-kladny. Zobrazují vnitřní diferenciaci voličů strany podle územních jednolok vztaženou k standardní hodnoto republikového průměru. Jako takové nevyjadřují například absolutní koncentraci hlasů na určité rozloze, ale odrážejí vnitřní rozrůzněnost volební základny. Jednotný způsob konstrukce umožňuje srovnání měr koncentrace pro jednotlivé strany. Z hlediska vývojového srovnání je stupeň diferenciace do jisté míry podmíněn počtem územních jednotek. Nižší počet okresu v roce 1990 je základem menšího rozrůznění než by bylo dosaženo na řádovostní úrovni odpovídající soudním okresům. Nižší hodnoty koncentračních měr v roce 194C (proti předválečnému stavu) jsou důsledkem zúžení počtu stran ve volbách (Košický vládní program), kdy voliči, kteří dříve dali svůj lilas například agrárníkům či jiným stranám, dávali svůj hlas jedné ze čtyř povolených politických stran. Následkem byl sice nárůst volební základny stran, ke kterému došlo především v oblastech, kde strana neměla dříve tak silnou podporu, ale zároveň dekoncentrace a větší homogenita volební podpory. Z uvedených charakteristik vyplývá, že volební základna Československé strany socialistické je značně územně koncentrovaná a hodnoty čisté míry územní koncentrace naznačují trend upevňování si pozic především ve velkých městech, aglomeracích a silně urbanizovaných prostorech. Československá strana lidová se naopak vyznačuje vysokou mírou vo'ebnf úspěšnosti. Je stranou, která dobře ..ovládá' území své volební podpory a dovede zde z potenciálních voličů (platné hlasy celkem 1 získat značnou část vlastních příznivců. Čistá míra územní koncentrace nak napovídá, že jádro politické pod nory ČSI. je situováno zeiména v oblastech venkovských. Přestože strana získává voliče v řidčeji osídlených oblastech než sociální demokraté, může nakonec dosáhnout díky značné míře volební úspěšnosti vyšší územní koncentrace voličů (viz volby 1920 či 1935). Co se týká volební úspěšnosti, vykazuje vvšší hodnotu než ČSL nouze CSS v roce 1990 na úrovni 25 % volební základnv. Tento specifický případ však můžeme označit za výjimku Dotvrzující pravidlo, neboť daných 25 % hlasů získala CSS v jetluic územní iednotce — v Praze. Zajímavý ie I pohled na druhou stranu soektra. V ohdobf mezi svě tovvmi válkami se iako stranv s nninlžší úrovní územní koncentrace představují CSL a ČSSD f získávaly blasv v řidčeji osídlených oblastech 1. zatímco po 2. svěiové válce vvkazuje neinlžší územní koncentraci Kmn'i-nistícká strana Československa. Tato skutečnost ie výrazně podmíněna velmi nízkou mírou vo'ební úspěšností KSC, která ve volbách 1990 ještě klesala proti stavu z roku 19-16. kdy bvla nízká míra způsobena omezením politické základny na čtyři strany, což je opačný trend než k roku 1990 vykazují ostatní strany. K roku 1990 tak došlo ke snížení diferenciace mezi volebními zisky KSC v okresech, zatímco systémové změnv bv soíše podmiňovaly opačný trend. Můžeme tak sledovat značně homogenní působení mvšlenky komunismu v populaci. Uvedenou územní homogenitu vykazují na mikroregionální1) úrovni (podle M. Hampla, 9) pře- ') Za niikroreglnnálnt povážu leme v n arem sledování úroveň státní, popř. republikovou, neboť uvedené útvary považujeme za elementární geopolltickfi komplexy (nejvyšší Integrita). 91 dovším přirozené systémy, jejichž struktura je podmíněna zejména endogenními vlivy, zatímco heterogennojší soubory se značnou vnitřní podmíněností a aktivitou jsou představovány především progresivními spoločenskými komplexy. Značná rovnoměrnost rozmístění voličů KSC v prostoru pak symbolizuje ztrátu vnitřní aktivity strany a naznačuje, že v dnešní době je komunismus spíše přirozenou vlastností (či nemocí) no/, spoločenskou potřebou. Míra územní koncentrace 25 % a 50 % hlasu pro KSC nedosáhla v roce 194(3 ani hodnoty, která by odpovídala průměrné územní koncentraci komunistu v českých zemích. To znamená, že v oblastech, kde získala KSC nejintenzívnejší volební podporu, připadalo na 1 km2 méně komunistu než na zbylém území republiky. Přesun těžiště do vysídleného pohraničí názorně dokumentují hodnoty čisté míry územní koncentrace. Pro rok 1990 je pak charakteristický nejen již zmíněný pokles míry volební úspěšnosti KSČ, ale rovněž zisk 50 % a 75 líi hlasů v málo osídlených okresech, zatímco do 25% volební základny se vrátily okresy tradičního komunistického jádra (širší zázemí Kladenská a Ostravsko-Karvinsko), a přestože sem spadají i periferní ú/.omí Tachovska, Bruntálská a Znojemska, došlo ke zvýšení čisté míry územní koncentrace téměř na výši odpovídající republikovému průměru. Velice podprůměrná hodnota územní koncentrace 75% úrovně naznačuje, že nejnižší volební podporu měla KSČ v největších mostech (Praha, Urno) a v hustě osídlených okresech (Liberec, Jablonec, Zlín, Uherské llradišlě. . .). Zítě r Hlavní smysl a cíl hodnocení územní stability volební podpory zformulovaný ve vstupní hypotéze se do jisté míry potvrdil. Ozemí, v nichž získaly sledované strany rozhodující část volební podpory ve volbách do Federálního shromáždění 1990, korespondují s tradičními jádry politické podpory jednotlivých stran. Na základě volebních výsledků z parlamentních voleb 1920—1946 a 1990 byla vymezena území stabilní volební podpory. Za územně nejstabilnější a zároveň nejkompaktnější lze označit československou stranu lidovou. Přestože komunisté a sociální demokraté získali po 2. světové válce nejintenzívnejší podporu v pohraničí, jejich tradiční území přestála specifické podmínky tehdejší doby a naopak v roce 1990 prodělala jakési oživení (viz komunistické Kladensko 1. Tradiční socialistická oblast v Podkrkonoší neztratila na významnosti, avšak stále silněji se projevující tendence koncentrace rozhodující části voličů do velkých měst symbolizují hlavní (a samozřejmě i tradiční) směr orientace strany. Velmi nápadná je podoba regionů volební podpory levicově orientovaných stran s mapkou znázorňující oblast s vysokvm procentem obyvatelstva bez vyznání (1930), kterou přináší obr. 5. Analýza územní koncentrace přinesla specifický pohled na charakter rozmístění'voličů sledovaných stran v území, umocněný hodnocením volební úspěšnosti. Kvantitativně pojatá analýza dokumentovala a potvrdila některé skutečnosti, na něž upozornily výsledky získané při hodnocení stability územní podpory. Umožnila charakterizovat ČSL jako stranu typickou pro venkovské oblasti s nižší hustotou osídlení, která však vykazuje ve svých jádrových územích vysokou míru volební úspěšnosti, 02 s jakou dovede vytěžit maximum hlasů z potenciálního počtu volit U socialistické strany jsme pak mohli doložit nejen koncentraci do v< kých měst a hustě osídlených okresu, ale zejména tendenci získá v zde stálo větší část své voličské základny. Na příkladu KSČ byl dok mentován obrovský zvrat v charakteru rozmístění jejích voličů po 2. sv tové válce, podmíněný jednak poválečnou orientací na pohraničí, a zejména stále se zvyšující homogenitou prostorové distribuce komunist napovídající na snižující se vnitřně podmíněnou aktivitu strany. Uvedená analýza se rovněž snaží upozornit na význam, funk a smysl politické geografie a zejména pak geografie voleb, pro jejíž ro voj nebyly u nás v uplynulých letech podmínky. Některé výsledky, kt ré může přinést sledování politické orientace obyvatelstva, se mohou si nedílnou součástí socioekonomické geografie, ať jako vysvětlující pr měnné jiných charakteristik územní diferenciace socioekonomického pr středí nebo samostatně stojící systém poznatků umožňující řešit otázl-spojené například s regionální orientací předvolební kampaně či politi ké činnosti jednotlivých stran a hnutí. I. i 1 h r a t n r a : 1. Atlas československých dejín. Hlav. včel. redaktor J. ľiuš. Praha. ÚSCK a 110 Č S z1 19(55, 45 mapových listu. 2. Atlas republiky československé. Vrchní redaktor J. Pantoflíček. Praha, Česká ak demle včd a uměni 1935, 55 manových listú. 3. flAIlINCOVA, M.: Buržoázni strany a politická orientace obyvatelstva v průmysl výoh oblastech Českých zemi (1920—1935). Slezský sborník, (12, Opava, Slezši ústav ŕí.SAV 1f>84. č. 3. s. 186—212. -t. MAHINCOVA. M.. OAWRECKI. n.: Politická" orientace obyvatelstva v průmyslový! oblastech českých zemi f 1.920—1935). Slezský sborník, «3, Opava, Slezský úst; Č\SA" 10«=; ,\ 2. s. «1 — 13R. 5. B1AŽIÍK f.. KOSTET F.CKÝ. T.: Peosrafická analýza výsledku parlamentních vole v roce 1990. Sborník ČY;.S. 96. Praha. Academia 1991. č. 1, s 1 —1-1. P. »i AŽKK. T., Kn^'l'ivMsCKÝ. 'r.: Pred volbami a po volbách. Technický magazín, Pri ha SNTT, 1.990. f. 9. s. 6—11. 7. TIORAk. M.: Politická orientace obyvatelstva prömvslovvch oblastí v letech 1915- 19'fi. slezský sborník. «7. Opava. Slezský ústav ČSAV IPflíl. č. 2. s. 102—120. P.. OAWRECKI, D.: Vliv KSČ" n reformistických stran n'i politicko» orientaci ' ohyvi tolslva v prňmvslových oblastech českých zemi (1920—1935). Slezský sborní! R.?. Opava. Slezský ústav ČSAV I9ŕi4. č. X s. 161—IR5. ". HAMPT.. M.: Teorie komplexity a diľeronciaro sveta. Praha, Univerzita Karlova 197 11)3 s. 10. HARNA, !.: K 00. výročí založení KSČ. lidé a zoiiič. 30, Praha. Academia lílfll, i 5. s. 193—190. li'. Historický přehled výsledku voleb do Národního shromáždění v období 1920—193! F S Ú 1990, 94 s. 12. NÄT EPKOVÁ. O.: Politické proudv v povalečném Československu ve světle obecnic a parlamentních vole!) (1919—1920). Acta Polytechnica — Príice ČVUT v Praze, Prr ha. SPN 1973. i;. V. č. 3. s. 59 -70. 13. Ol.IVOVA, V.: Československa demokracie lilia—193«. Český časopis historický, HI Praha, Academia 1990. č. 3, s. 304—316. 14. TAYLOR, P. f., JOHNSTON, R. J.: Geography of Elections. Pcnsuln Books 197Í 52ÍS s. Statistické podklady: 15. Volby do Národního shromážděni v dubnu 1920 a všeobecné volbv do obecnici zastupitelstev v Čechách, na Moravň a ve Slezsku v červnu 1919. Coskoslovensk, statistika — sv. 1, fada I. Praha JD22. lHfl s. 16. Volhy do poslanecké snéinovny v listopadu 1925. Československá statistika — sv. :il. rada I, Praha 1926, 09 s. 17. Volhy do poslanecké snčmovny v iíjnu l!)2ü. Československá statistika — sv. 70, řada I. ľralia 1930, 47 s. IH. \'oltiy do poslanecké sněmovny v květnu 1935. Československá statistika — sv. II!. Mida I. ľraha 1930, 55 s. lil. Volhy do ústavodárnóho Národního shromáždění dne 20. kvťílna 1940 (Odevzdáno hlasy a pridelené niandalv). Zprávy státního ústavu statistického republiky Čes koslovonskc, XXVII, řada li] č. 21—25, Praha J947, s. 173—3I5Í1. 211 Sčítání liilu v republicu Československé ze dne 15. února 1921. I. dfl. Československá stalislika — sv. 9. rada VI. Praha 1924, 270 s. 21. Výměra a obyvatelstvo jednotlivých správních obvodu v republice Československé. I Rozsah správních obvodů podle stavu ze dne 15. 3. 1924, data populační podle sčítání ze dne 15. 2. 1921). Statistická příručka republiky Československé II. Statní úřad statistický, Praha 1925. 22. Správní a soudní okresy v Cechách. Zprávy státního ústavu statistického republiky Československé, XXVII, řada D, č. 1—16, Praha 1947, s. 2—4. 23. Seznam správních a soudních okresů v zemi Moravskoslezské. Zprávy státního úřadu statistického republiky Československé, XXVII, řada D, č., 17—22, Praha 1.947, s. 132—133. 24. Statistický lexikon obcí ČSSR 1962. Díl 1. Praha, FSÚ 1984. 1011 s. Summary TUK STAÍ1IHTY OF REGIONAL SUFFRAGE FOR TRADITIONAL PARTIES IN THE CZECH LANDS (1920-1990) Tbc evaluation of suffrage for selected political parties should either ratify or deny the validity of the introductory hypothesis: ..Several decades sapping gulf between the elections in 1990 and the last elections, that can be considered free (194tí), i. e the lime, when the conception of a uniform view of the world oppressed the specific opinion of certain groups of people, did not obliterate local cultural and social climalo in certain regions, which is the basis for conservation of continuity of suffrage fur traditional political parties in the Czech lands". The input data are electoral results of four traditional political parties, I. e the People's IVrly (ČSL), (he Socialist Party (ČSS), the Social Democratic Party (ČSSD) ami the Communist Party (KSČ) achieved in the Parliamentary elections in 1920. 1925. 1929, 1935, 1940 and 1990. We consider the above-mentioned political parties traditional as they have nominated their candidates in all the relatively free elections since the origin of independent Czechoslovakia. Tho importance of the investigated parties within the framework of the political spectrum of the Czech lands is given In Tab 2. which shows pertinent numbers of valid votes achieved by the parties in individual elections 'I In; development of relative electoral gains Is shown in Fig 1. Methodological line of the analysis unwinds from the catch suffrage Intensity for individual parties according to districts (or judicial districts). Regions, where the parties reach certain level of suffrage arc demarcated on this basis. These areas, which represent the concentration of 50 % from the total number of votes, are called ..the regions of suffrage for political parties". The region of suffrage for ČSL is given in Fig 2. Further progress follows the demarcation of regions, where an individual party had the electoral support defined by the above-mentioned way in all elections observed. In fact, these are regions of stable suffrage for the political parlies, i. c. the regions where traditional social and cultural climate determines orientation for political forces, most approaching this climate by their programme or, on the contrary, Issue from tliis environment. Regions of stable suffrage, naturally arising from the penetration (or superimposing) of areas of suffrage for political parties, ropresent regional „corns" of politi cal forces. The cores are shown in Fig 3. The same figure depicts (by hatchings) areas, where individual parties did not gain at least the support equal to the republic average in any of the observed elections. It means, there are regions where the party is not traditionally supported by inhabitants. The main sense and aim of the evaluation of the territorial stability of suffrage formulated in the input hypothesis was confirmed. Areas, where the observed parties gained the decisive part of suffrage in the elections for the Federal Assembly in 199(1, correspond with the traditional cores of political support for Ihn individual parties. ČSI, can be territorially identified as the most stable party and the most compact as well. In spite of the fact that Communists and Social Democrats obtained the most Intensive support in the frontier regions after the Second World War, their traditional areas have survived specific conditions of that time and on the contrary they under wont a certain degree of revitalizalion (Communist region Kladno, for instance). The traditionally socialist area in the Giant Mountains Piedmont did not lose its importance, nevertheless, more and moro strongly displayed tendencies to the concentration of decisive part of voters into biggest cities symbolize the main (and traditional) party's orientation. The following analysis of the territorial concentration of suffrage brought a speci-(ic view of the characteristic voters distribution of the observed parties in space strengthened by the evaluation of the electoral successfulnoss. Quantitatively treated analyses documented and confirmed some facts pointed out by the results obtained from the evaluation of tho territorial suffrage stability. It has shown that the ČSL is the party typical for countryside with less density of population having, however, a high degree of electoral succcssfulness with respect to its capability to exploit maximum of voles from a potential number of voters in its core areas. Not only could we document tho concentration of the socialist voters into the biggest cities and densely settled districts, but also the tendency to gain an increasing part of ils voter basis In these areas. The Communist Party is an example of great changes in tho. character of distribution of its voters after the 2nd World War, which was conditioned both by the after-war orientation to (he frontier regions and an increasing homogenity of the space distribution of Communists, that suggests the decrease of Internally conditioned activity of this party. This analysis endeavours to drav/ attention to political geography and especially to geography of elections, that had no satisfactory conditions at all for its development in our country during the past years. Some results, that can be gained by observing the political orientation of population, can become part of socio-economic geography either as explanatory variables of other characteristics of the territorial differences of social and economic environment or a separate system ol knowledge, which enables us to answer questions connected lor example with regional orientation of electoral campaign or political activity of individual parties and movements. Fig. I — Tho share of voted o( tour traditional parties. I — the People Party, 2 — tho Socialist Parly, 3 — the Social Democratic Party, 4 — the Communist Party. Fig. 2 — Regions of suffrage for the People Party in the Parliamentary elections. (In 1920 the Parliamentary elections have not been realized in areas marked with dots.) Fig. 3 — Regions of the stable suffrage (shaded) and areas, whore parties have no! gained at least the average support in any elections studied (hatched). Fig. A — Tho share of inhabitants of Czech nationality (1930). 1 — less than 5 ni\ 2 — 5 % to 95 %, 3 — more than 95 %. Fig. 5 — Areas with the share of non-donominationists higher than in % (1930). [Pracoviště autoru: Geograjický ústav CSAVt Na shnil 14, 128 00 Praha Z.} Došlo do redakce 18. 12. 1990 lektoroval Václav Gardavskt, 6481