ČMELÁCI - HMYZ VÝZNAMNÝ PRO
OPYLOVÁNÍ V PŘÍRODĚ              m
J V UZAVŘENÝCH PROSTORECH
Vladimír Ptáček
Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Kotlářská 2, 611 37 Brno
Telefon: 532146209, fax: 541 211 214, e-mail: ptacek@sci.muni.cz
VSÍT*

c.
£/-
$
m

Od 80. Let minulého století velmi rozšířilo praktické používání čmeláků k opylovacím účelům. Umožnily to nové znalosti o chovu jejich rodin v laboratorních podmínkách, dokonce bez závislosti na roční době. Úlky se čmeláky tak dnes můžeme mít kdykoli v roce.
Výhodou čmeláků je jejich schopnost orientovat se i v docela malých uzavřených prostorech skleníků a různých izolačních klecí, a to i za omezených světelných podmínek. Jsou tak účinným nástrojem šlechtitelů, kteří potřebují opylovat soubory rostlin v rámci provedených výběrů, stejně jako množitelů osiv nebo producentů drobného ovoce (jahody) nebo plodové zeleniny (rajčata, papriky).
Ve volné přírodě opylují čmeláci ovocné stromy, keře, plodovou zeleninu, květy okrasných rostlin, semenárske porosty pícnin, luštěnin, olejnín a jiných druhů a zabezpečují tak úrodu ovoce, plodů a semen.
Návštěvami květů divoce rostoucích rostlin hrají čmeláci nezastupitelnou roli také při udržování druhové rozmanitosti (biodiversity) přírody. Aniž si to běžně uvědomujeme, také díky čmelákům mají každoročně semena např. javory, jírovce, lípy, ale i plícníky, hluchavky, šalvěje, jetely, štírovníky, vikve nebo bodláky.
Čmeláci žijí v jednoletých rodinách, které každoročně na jaře zakládá oplozená samička - matka. Jakmile se ve svém úkrytu probudí ze ztrnulosti (diapauzy) a posílí se na květech, vyhledá vhodné místo s dostatkem jemného teplodržného materiálu (např.opuštěné hraboší hnízdo) kde postaví plodovou komůrku. V té doslova vysedí první pokolení maličkých dělnic, které posléze přejímají péči o zásobení vznikající rodiny. Počet dělnic se postupně zvětšuje a tím i příliv potravy. Na vrcholu léta se líhnou samečkové a budoucí matky. Ty se po oplození z hnízda vytratí a venku se na vhodném místě zahrabou. Pak upadají do ztrnulosti. Ty co přečkají zimu, pak celý popsaný proces opakují znova.
Výzkum čmeláků se zabýváme již přes 25 let. Postupně se podařilo vyřešit základní podmínky chovu modelového druhu - čmeláka zemního (Bombus terrestris L.), Podařilo se zvládnout zakládání rodin v umělých podmínkách, jejich růst, produkci mladých matek a jejich oplozování a prezimovaní. Celá řada problémů, jako jsou např. biochemické regulace a vztahy v hnízdě, jejichž vyřešení by mohlo chovy podstatně zefektivnit, však zůstává nedořešená.
Podle modelového druhu snažíme se o chovy druhů příbuzných i vzdálenějších. Poznání jejich způsobu života nám umožní využívat cíleně i jejich opylovací činnosti. Mezi některými druhy rostlin a čmeláků existují totiž úzká vzájemná přizpůsobení ve stavbě květů.
Hlubší znalosti o čmelácích hodláme postupně využít i v chovu vzácných druhů, které již z přírody téměř zmizely, buď pro jejich navrácení do původních lokalit nebo pro uchování v umělých podmínkách (čmeláčí zoo).
© V. Ptáček
Tato prezentace byla možná diky grantu NAZV IR440114