Minerály metamorfovaných hornin a termobarometrie Krystalochemie horninotvorných minerálů • substituce jednoduché – stejný náboj/podobný at. poloměr – neomezená mísivost (Mg-Fe) • odlišný at. poloměr – omezená mísivost (Mg-Ca) • podvojné - atomy s nestejným nábojem ve dvou pozicích • Důležité horninotvorné minerály metamorfovaných hornin • Křemen a další polymorfy SiO[2] • Živce (plagioklasy – albit, anortit, ortoklas, sanidin) CaAl[2]Si[2]O8-NaAl[2]Si[3]O[8] • Biopyriboly = pyroxeny (enstatit, ferosilit, diopsid, hedenbergit, jadeit, omfacit) amfiboly (aktinolit, tremolit, obecný amfibol, glaukofan) slídy (muskovit, biotit, paragonit, flogopit), mastek, pyrofylit • Skupina olivínu (olivín, forsterit) Mg[2]SiO[4] • Granáty (almandin, pyrop, grossular) X^II[3]Y^III[2](SiO[4])[3] • Epidotová skupina (epidot, zoisit, klinozoisit, pumpellyit) • Alumosilikáty (sillimanit, andalusit, kyanit) • Al-bohaté minerály (staurolit, chloritoid, diaspor) • Jiné silikáty (cordierit, chlority, wollastonit, lawsonit, prehnit) • Zeolity (analcim, heulandit, laumontit, stilbit) • Karbonáty (kalcit, dolomit) • Minerály metapelitů a ortorul Metapelity (fylit, svor, rula) SiO[2]-Al[2]O[3]-K[2]O-MgO-FeO-H[2]O Minerály: křemen, plagioklas, muskovit, (draselný živec), biotit, Al[2]SiO[5], chloritoid, chlorit, staurolit, cordierit, granát. Křemen-živcové horniny (ortoruly) SiO[2]-Al[2]O[3]-K[2]O-Na[2]O-CaO-H[2]O Minerály: křemen, plagioklas, draselný živec, muskovit, biotit, granát. Minerály metabazitů Metabazity (zelená břidlice, amfibolit, modrá břidlice, eklogit) SiO[2]-Al[2]O[3]-Na[2]O-MgO-FeO-H[2]O Minerály: plagioklas, amfiboly, křemen, chlorit, granát, zeolity, epidotová skupina, pyroxeny. Minerály hornin bohatých na Ca a Mg Křemen (SiO[2]) Nížší křemen Stishovit Živce Živce [• ]Albit - NaAlSi[3]O[8] [• ]Anortit - CaAl[2]Si[2]O[8] • Sanidin (K,Na)(Si,Al)[4]O[8] • Draselný živec - KAlSi[3]O[8] (ortoklas, mikroklin a albit do 5% An) • Kromě Na, Ca a K mohu živce obsahovat Ba, Sr, Rb. • Albit → zelené břidlice, fylity • Oligoklas → ruly, amfibolity • Andesin • Labradorit • Bytownit • Anortit vápenato-silikátové horniny • živce podléhají přeměnám na jiné minerály • bývají postiženy celé krystaly, jednotlivé růstové zóny nebo systémy dvojčatných lamel Přeměny: • myrmekitizace: orientovaný srůst draselného živce a vápenatého plagioklasu, (zatlačování draselného živce plagioklasem - odnos K a přínos Ca a Na). Plagioklas tvoří v draselném živci útvary podobné chodbičkám. Termínem myrmekit se také označují agregáty tvořené živcem a křemenem. • sericitizace: přeměna na agregát jemnozrnného muskovitu (tzv. sericitu), často s albitem. Vzniká působením hydrotermálních roztoků na alkalické živce. • kaolinitizace: přeměna alkalických živců na kaolinit. Probíhá při zvětrávání ve slabě kyselém prostředí, nebo působením hydrotermálních roztoků. • saussirizace: přeměna vápníkem bohatých plagioklasů na jemnozrnný agregát různých minerálů, nejčastěji epidotu (klinozoisitu), albitu, křemene, kalcitu, sericitu, skapolitu, vesuvianu atd. Probíhá za nízkoteplotních metamorfních a metasomatických podmínek. Výskyt • Draselné živce: ortoruly, granulity, vysokoteplotní kontaktní rohovce (sanidin) • Skupina skapolitu • metabazity, karbonátové horniny, metaevapority • kompletní mísivost mezi marialitem (3NaAlSi[3]O[8]^.NaCl) a meionitem (3CaAl[2]Si[2]O[8]^.CaCO[3] nebo CaSO[4]) • tetragonální • tektosilikáty Skupina zeolitů • Skupina hydratovaných tektoalumosilikátů s velkými (obvykle 0,3–0,8 nm) dutinami a kanály ve strukturách, v nichž jsou nepříliš pevně vázány molekuly H[2]O (tzv. “zeolitová voda”) a kationty alkalických kovů (Na^+, K^+, Li^+, Cs^+) a alkalických zemin (Ca^2+, Mg^2+, Ba^2+, Sr^2+). • obecný vzorec skupiny lze napsat: M[x]D[y][Al[x+2y]Si[n–(x+2y)]O[2n]] · mH[2]O ^• kde: M = Na^+, K^+, Li^+ a^ D = Ca^2+, Sr^2+, Ba^2+, Mg^2+ ^ • Zeolity vznikají v některých slabě regionálně metamorfovaných horninách (zeolitová facie) a některých kontaktních metamorfitech (slabě metamorfované bazické horniny a jejich tufy). • Analcim • krychlový • NaAlSi[2]O[6 ]^. 6H[2]O • Natrolite • kosočtverečný • Na[2]Al[2]Si[3]O[10 ]^. 2H[2]O • Chabazit • trigonální; • CaAlSi[2]O[6 ]^. 3H[2]O Klasifikace amfibolů • Dnes se používá klasifikace International Mineralogical Association Working Group on Amphiboles (Leake et al., 1997; Amer. Mineral. v82, 1019-1037). • Klasifikace je založena na několika parametrech: a) obsazení B pozice = poměr Mg/(Mg+Fe^2+) b) množství Si kationtů při přepočtu na 23 kyslíků c) obsah oktaedrického hliníku (Al^VI = aluminum in the C-site) a trojmocného železa (Fe^3+ in the C-site). • Základní rozdělení amfibolů je založeno na obsazení pozice B: • magnesium-iron-manganese-lithium amphibooles (Ca+Na)[B] < 1 and (Mg+Fe^2++Mn+Li)[B] >= 1 calcic amphiboles (Ca+Na)[B] >= 1 and Na[B] less than 0.5 sodic-calcic amphiboles (Ca+Na)[B] >= 1 and Na[B] = 0.5 - 1.5 sodic amphiboles Na[B] >= 1.5 Mg-Fe-Mn-Li amfiboly Orthorhombické amfiboly: Fe-Mg amfiboly • amfiboly s T pozicí plně obsazenou Si jsou antofylit (Mg[7]Si[8]O[22](OH)[2]) a ferro- antofylit (Fe[7]Si[8]O[22](OH)[2]). další dva konečné členy mají 5,5 Si cations per formula unit. Zbývající část T pozice je obsazena Al což se projeví v substitucích v B a C pozicích (2,5 Al^3+ = 2,5 (Mg+Fe^2+)). Výsledkem je Mg[5]Al[2.5]Si[5.5]Al[2.5]O[22](OH)[2] - gedrit; a Fe[5]Al[2.5]Si[5.5]Al[2.5]O[22](OH)[2] - ferrogedrit. • T pozice bývá částečně obsazována Al^3 tento bývá označován Al^IV zatím co Al v oktaedrické C pozici je označován Al^VI jde tedy o tschermakitovou substituci která je závislá na tlaku (v systému o neměnném složení). Monoclinické Mg-Fe-Mn-Li amfiboly • Množství Si kationtů (per formula unit) se pohybuje mezi 8 a 7. Mg# větší než 0,5 je cumingtonit a Mg# menší než 0,5 je grunerit. Na-Ca amfiboly • winchite • (Na[0.5]Na[0.5]Ca[1.5]Mg[5]Si[8]O[22](OH)[2]), • ferro-winchite • ((Na[0.5]Na[0.5]Ca[1.5]Fe[5]Si[8]O[22](OH)[2]), • barroisite • (Na[0.5]Na[0.5]Ca[1.5]Mg[3.5]Al[1.5]Si[6.5]Al[1.5]O[22](OH)[2]) • ferro-barroisite • (Na[0.5]Na[0.5]Ca[1.5]Fe[3.5]Al[1.5]Si[6.5]Al[1.5]O[22](OH)[2]). • riechterit – metamorfované karbonáty a skarny Na amfiboly • glaukofan – modré břidlice • vysokotlaké horniny • Riebekit – alkalické granity, syenity trachyty Ca amfiboly • (Na+Ca)[B] >= 1 and (Na)[B] <0,67 • • tremolit - aktinolit • (Ca[2]Mg[5]Si[8]O[22](OH)[2] - Ca[2]Fe[5]Si[8]O[22](OH)[2]) • metamorfované vápence a metabazity ve facii zelených břidlic. • hornblend • metabazity amfibolitové facie • tschermakit – ferrotschermakit • (Ca[2]Mg[3]Al[2]Si[6]Al[2]O[22](OH)[2] - Ca[2]Fe[3]Al[2]Si[6]Al[2]O[22](OH)[2]) • tschemakit a pargasit se vyskytují ve vysokotlakých metamorfovaných horninách (pargasit v hydratovaných plášťových peridotitech) • edenit [• ] NaCa[2]Mg[5]Si[7]AlO[22](OH)[2] • hastingsit [• ]NaCa[2]Fe^2+[4]Fe^3+Si[6]Al[2]O[22](OH)[2] • alkalické vyvřelé horniny Využití amfibolu v petrologii • Substituce v amfibolitech umožňují využít tento minerál pro určení tlaku, teploty a fugacity kyslíku. • Chemické složení amfibolu je také výrazně závislé na složení celé horniny a) Mg# (Mg/(Mg+Fe^2+) závisí výrazně na složení systému a daleko méně na teplotě. b) Tschermakitová substituce [X^2+][C ]+ [Si][T ]= [Al][C] + [Al][T] (^VIMg^2+ ^IVSi^4+ <—>^VIAl^3+ ^IVAl^3+) stoupá s nárůstem tlaku (amfiboly se s nárůstem tlaku stávají bohatší Al naopak). c) Edenitová substituce [VAC][A] + [Si][T] = [Na][A] + [Al][T] stoupá s nárůstem teploty ( obsah sodíku a hliníku v amfibolu roste s nárůstem teploty) d) Substituce trojmocného železa za hliník v C pozici roste s fugacitou kyslíku e) Obsah Ti je ovlivněn stupněm metamorfózy (funguje pouze pokud je v hornině dostatek Ti pro saturaci amfibolu). Projevuje se v barvě amfibolů světle zelený až olivově zelený přechází do hnědé s nárůstem stupně metamorfózy a Ti. f) Při nízkém stupni metamorfózy (tremolit-aktinolit) je nulový a stoupá s nárůstem metamorfózy k obsahům typickým u horblendu (kolem 0,5 atomů Na+K, 2,5 atomů Al). g) Vysoký obsah oktaedrického Al, nebo Na v M4 pozici indikují vysoké tlaky. Chemizmus Pyroxenů Obecný vzorec pyroxenů: W[1-P] (X,Y)[1+P] Z[2]O[6] – W = Ca Na – X = Mg Fe^2+ Mn Ni Li – Y = Al Fe^3+ Cr Ti – Z = Si Al Jsou to bezvodé minerály, které za přítomnosti vody a při působení vysokých teplot a přechází na amfiboly Klinopyroxen W[1-P] (X,Y)[1+P] Z[2]O[6] má dvě tetraedrické pozice (Z = Si^4+ Al^3+) jednu oktaedrickou pozici M1zahrnující Ti^4+, Cr^3+, Fe^3+ a zbytek Al^3+ jednu oktaedrickou pozici M1zahrnující Ca^2+, Na^1+, K^1+ Fe^2+, Mg^2+, Mn^2+ jsou distribuovány podle předpokladu: x = (Fe^2+/Fe^2+ +Mg^2+)[M1] = (Fe^2+/Fe^2+ +Mg^2+)[M2 ]= (Fe^2+/Fe^2+ +Mg^2+)[cpx ]^ – W = Ca Na – X = Mg Fe^2+ Mn Ni Li – Y = Al Fe^3+ Cr Ti – Z = Si Al • Základem struktury pyroxenů jsou jednoduché řetězce tetraedrů [SiO[4]], které probíhají paralelně s vertikálou. • Ve směru protažení se periodicky opakuje skupina dvou tetraedrů [Si[2]O[6]] (dvojčlánkový řetězec). • Mezi řetězci jsou uloženy kationty A a B. • Pyroxeny mají monoklinickou (klinopyroxeny, cpx.) a rombickou (ortopyroxeny, opx.) symetrii. • za nižších PT podmínek snadno podléhají přeměnám: enstatit na serpentinové minerály, augit na chlority, cpx a opx na amfiboly (uralitizace). • Klasifikace pyroxenů (opx-cpx) ortopyroxen • Jednoklonné pyroxeny • Diopsid • Salit • Augit • Pigeonit • Kosočtverečné pyroxeny: • Enstatit • Bronzit • Hypersten • Alkalické proxeny: • Egerin - NaFeSi2O6 • Spodumen - LiAlSi2O6 Garnát-Cpx-fengitový barometr • Holland and Powell (1990, J Metamorphic Geol. 8, 89-124) • založeno na reakci pyrope + 2grossular = 6diopside + 3Al[2]Mg[-1]Si[-1] • P-T rozsah barometru 6 - 40 kbar, 400 - 900°C • P(kbar) = 28.05 + 0.02044T - 0.002995T.lnK • T = teplota v kelvinech Wollastonit • CaSiO3 • blízce příbuzný pyroxenům (Pyroxenoid) • mramory, erlany, skarny [• ]CaCO[3] + SiO[2] = CaSiO[3] + CO[2][] Skupina slíd • Skupina významných horninotvorných minerálů, trojvrstevných fylosilikátů s obecným vzorcem: IM[2–3]T[4]O[10]A[2] • kde: I = K^+, Na^+, ...(mezivrstevní kationty) M = Li^+, Al^3+, Fe^3+, Mg^2+, Fe^2+... (ve středech oktaedrů) T = Si, Al, Fe^3+, ... (ve středech tetraedrů) A = OH^–, F^–, ... Skupina chloritů • skupina trojvrstevných fylosilikátů. • složení lze zjednodušeně vyjádřit obecným vzorcem: • (Mg[6–x]Al[x])(Si[4–x]Al[x])O[10](OH,O)[8 ]kde x nabývá hodnot od cca 0,6 do cca 1,6 • Mg^2+ je často částečně nahrazeno Fe^2+ případně jiným dvojmocným kationtem, • Al^3+ může nahradit Fe^3+ případně jiný trojmocný kationt. • Struktura chloritů je založena na trojvrstevních komplexech, s nimiž se pravidelně střídají oktaedrové vrstvy tvořené dvojmocnými kationty a hydroxylovými skupinami (tzv. brucitové vrstvy). • nejdůležitější jsou: • klinochlor • (Mg,Fe)[5]Al(Si,Al)[4]O[10](OH)[8] - mon. • chamosit • (Fe^2+,Mg,Fe^3+)[5]Al(Si,Al)[4]O[10](OH,O)[8] - mon. • chlority patří k významným horninotvorných minerálům metamorfovaných hornin nízkého až středního stupně (facie zelených břidlic, zejména metabazity a metapelity) • Jsou sekundárními produkty hydratace primárních Mg-Fe silikátů, nejčastěji biotitu, pyroxenů, amfibolů, granátů či skel • chloritizace může být způsobena (1) autometamorfózou, tj. působením plynů a roztoků v chladnoucím magmatu na již vykrystalizované minerály; např. spilitizace bazaltů, (2) působením hydrotermálních roztoků Minerály serpentinové skupiny • Lizardit: nejčastější je trigonální polytyp (může být také hexagnální), dokonale štěpný podle {001}, Tvoří celistvé, jemnozrnné agregáty, méně často je hrubozrnný nebo vytváří drobné šupinky. • Antigorit: monoklinický. dokonale štěpný podle {001}, tvoří nejčastěji celistvé a jemnozrnné agregáty, méně často destičkovité a šupinkovité. • Chryzotil: nejčastěji monoklinický, charakteristické jsou paralelně vláknité agregáty tzv. hadcový azbest. • Výskyt: Všechny tři formy vznikají hydrotermálním rozkladem olivínu a Mg-pyroxenů při přeměně peridotitů, dunitů a pyroxenitů na serpentinity (hadce), méně často obdobnými pochody v mramorech a erlanech. • Serpentinizace: 2 Mg2SiO4 + 3 H2O = Mg3Si2O5(OH)4 + Mg(OH)2 • Serpentin: [• ]Mg[3] [Si[2]O[5]] (OH)[4] • Mastek: [• ] Mg[3] [Si[4]O[10]] (OH)[2] Skupina mastku – pyrofylitu • skupina trojvrstvých fylosilikátů • hlavní zástupci: • – trioktaedrický člen: mastek - Mg[3]Si[4]O[10](OH)[2 ]→ trikl. • – dioktaedrický člen: pyrofylit - Fe[2]Si[4]O[10](OH)[2] → mon. MINERÁLY SKUPINY Al[2]SiO[5] • Do skupiny Al[2]SiO[5] patří tři minerály které se vyskytují v Al bohatých hornin: Kyanit: • trojklonný • někdy obsahuje malé příměsi Fe. • vyskytuje se v horninách metamorfovaných za vysokých tlaků. Andalusit Sillimanit – Význam pro petrologii • Indikují PT podmínky vzniku horniny. Ukazují že v hornině je dostatek Al aby zde mohli vznikat i jiné hliníkem bohaté indexové minerály. GRANÁTY • Minerály této skupiny mají obecný vzorec A[3]^2+B[2]^3+[SiO4]3. • Pozici A obsazují dvojmocné kationty jako Mg, Fe2+, Mn, Ca • Pozici B trojmocné kationty jako Al, Fe^3+, Cr, V. • Křemík může být v malém množství nahrazen Al. • Granáty jsou krychlové minerály bez štěpnosti. • Neomezená izomorfie existuje ve skupině pyrop-almandin-spessartin a ve skupině grosular-andradit-uvarovit, mezi oběma skupinami je mísivost pouze omezená. • Pyrop → kimberlity, peridotity případně serpentinity. • Almandin → rul a svorů. • Spessartin → granity a pegmatity nebo v metamorfitech bohatých na Mn. • Grosulár → kontaktně a regionálně metamorfované vápenato-silikátové horniny. • Andradit → železem bohaté kontaktně i regionálně metamorfované skarny. • Uvarovit → hadce, dolomity a metamorfované Cu rudách. • Hibschit Ca[3]Al[2](SiO[4])[2](OH)[4 ]→ je to nerozšířenějším minerálem ze skupina hydrogranátů je znám z kontaktně metamorfovaných slínů. • Využití granátu v petrologii • A)Zonálnost granátu • Dobrá mísivost jednotlivých granátových komponent umožňuje vznik zonálních zrn. Zonálnost může poskytnout informace o procesech jimiž hornina při růstu granátu ale i po skončení jeho růstu prošla. • Zonálnost dělíme na: • 1) Růstovou zonálnost - Vzniká při růstu granátového zrna a odráží změny P-T podmínek nebo změny v chemizmu v blízkém okolí granátu • 2) Difúzní zonálnost - Vzniká v granátu až po jeho vzniku díky difúzi. Procesy difúze se výrazněji projevují na malých zrnech a na zrnech z více metamorfovaných hornin (difúze roste exponenciálně s rychlostí s níž klesá teplota a proto se difúzní zonálnost výrazněji projevuje u hornin vyššího stupně metamorfózy než u hornin, které prošly jen metamorfózou nižšího stupně. • Zonálnost přírodních granátu je většinou výsledkem kombinace růstové a difúzní zonálnosti. • Gr1) Mapa Ca-složky v automorfním prográdně rostoucím granátu. Ca je ve středu zrna nízké zatím co na okraji je jeho koncentrace vyšší. • Skokový růst grossularové komponenty je vysvětlován jako důsledek deformačních pulsů během prográdní metamorfózy se stabilním růstem tlaku. • Růst granátu by měl produkovat plagioklasová zrna s stoupajícím množstvím Ab komponenty. • Při dalším růstu granátu však bylo třeba získat více vápníku ze středu plagioklasových zrn který však nebyl pouho difusí k dispozici. Tektonický puls mněl za následek podrcení plagioklasové matrix a zvýšení aktivity Ca v intergranulárních fluidech. • Gr2) Složitý vývoj některých granátových zrn ukazuje Ca mapa tohoto granátu. Střední část zrna je tvořena Ca-bohatým jádrem staršího granátu s četnými inkluzemi které mají S-stavbu. Na toto jádro narůstá mladší granát vzniklý během mladší metamorfózy který má z počátku nižší obsah Ca který k okraji stoupá. • B) Termometry: například granát-biotitový termometr STAUROLIT • monoklinický • typický metamorfní minerál (hlavně metapelity) • Fe[2]Al[9]Si[4]O[22](OH)[2] • Fe^2+ je v tetraedrické koordinaci a může být nahrazováno Mg^2+ a Zn^2+. • Většina staurolitů má je bohatá Fe: Fe/(Fe+Mg+Zn) = 0,86 - 0,55 • Mg/(Fe+Mg+Zn) = 0,09 to 0,28 • Často se vyskytuje v malém množství Zn (až 0,7 apfu) • Devět kationtů Al^3+ v oktaedrické pozici může být částečně nahrazeno Fe^3+nebo Ti, Al^3+ může být až z 20% substituován Fe^3+ nebo Ti^4+ ( až 0.32 apfu Ti) • Substituce Ti v oktaedrické pozici bývá doprovázena substitucí Al^3+ za Si^4+ v tetraedrické pozici ► AlSi = TiAl Reakce produkující staurolit: • chloritoid + quartz = staurolite + garnet • chloritoid + chlorite + muscovite = staurolite + biotite + quartz + water • dehydratační reakce 400-500 °C Reakce konzumující staurolit: • staurolite + muscovite + quartz = almandine + aluminosilicate + biotite + water • okolo 700 °C ► Mg staurolit je stabilní do vyšších teplot než Fe staurolit Chloritoid [• ](Fe,Mg)[2]Al[4]Si[2]O[10](OH)[4] [• ]Metapelity[] Vznik chloritoidu (~ 400 °C): Fe-chlorit + pyrofylit = Fe-chloritoid + křemen + H[2]O Reakce konzumující chloritoid (~ 500 °C): chloritoid + biotit = granát + chlorit, Fe-chloritoid = Fe-staurolit + almandin + H2O a chloritoid = granát + chlorit + staurolit + H[2]O Cordierit v (Mg,Fe)[2]Al[3](AlSi[5]O[18]) v rombický, pseudohexagonální v štěpný podle {100}, odlučný podle {001}, v snadno mění v jemně šupinaté šedé nebo zelenošedé agregáty muskovitu, biotitu nebo chloritu – pinit v vyskytuje se v metamorfitech bohatých Al: v kontaktních rohovcích, plodových břidlicích, v LP/HT regionálně metamorfovaných horninách (ruly, migmatity), v metasedimetech bohatých na ortoamfiboly (cordierit-antofylitické skaliny) Skupina epidotu • Sorosilikáty • monoklinické • epidot: Ca[2](FeAl)Al[2](SiO[4])(Si[2]O[7])O(OH) • klinozoisit: Ca[2]Al[3]((SiO[4])(Si[2]O[7])O(OH)) • kosočtverečný • zoisit: Ca[2]Al[3]((SiO[4])(Si[2]O[7])O(OH)) • Výskyt: metabazity, karbonátové horniny • Lawsonit • Sorosilikát • CaAl[2]Si[2]O[7](OH)[2]·(H[2]O) • Výskyt: metabazity • Pumpellit • Sorosilikát • Ca[2](Mg,Fe)(Al, Fe)[2](SiO[4]) (Si[2]O[7])(OH)[2]·(H[2]O) • Výskyt: metabazity • Prehnit • Sorosilikát [• ]Ca[2]Al[2]Si[3]O[10](OH)[2] • Výskyt: metabazity Vesuvian • Ca[10 ](Mg,Fe)[2]Al[4](SiO[4])[5](Si[2]O[7])[2](OH)[4] • Vzniká nejčastěji v erlanech na kontaktech intruzivních kyselých hornin s karbonáty, spolu s grossulárem, diopsidem a wollastonitem. Olivín – Hlavně v mafických a ultramafických horninách – Fayalit v metamorfovaných železných rudách a v některých alkalických granitoidech – Forsterit ve metamorfovaných dolomitech Monticellit CaMgSiO[4] Ca ® M2 (velký ion) ve vysoce metamorfovaných karbonátech s příměsí silikátů. UHLIČITANY • KALCIT CaCO[3], trigonální • Obsahuje jen malé množství příměsí jako je Mg, Fe, Mn méně často též Zn, Ba, Sr, Pb. • Štěpnost dokonalá podle klence (1011). • Některé odrůdy svítí v UV světle. • MAGNEZIT Mg CO[3], trigonální • Vždy obsahuje něco příměsí Mn, Ca či Fe. • Vytváří samostatnou horninu. Nebo muže být přítomen v dolomitických mramorech. • SIDERIT FeCO[3] trigonální • Část Fe může být zastoupena Mn nebo Ca či Mg. • ANKERIT Ca Fe(CO[3])[2] trigonální • RODOCHROZIT MnCO[3] trigonální • Vždy má určitou přiměs Fe a často též Ca, Mg nebo Zn. Je součástí metamorfovaných Mn rud. A) Oxidy 1) Skupina spinelidů • Skupina krychlových minerálů. • Struktura: atomy kyslíku v krychlovém uspořádání s tetraedrickými a oktaedrickými mezerami obsazovanými atomy kovů (Fe, Mg, Mn, Zn, Al, Cr). • Obecný vzorec AB[2]O[4], kde A představuje dvojmocný a B trojmocný nebo čtyřmocný kov. • Ve skupině spinelidů existuje mezi některými částečná nebo téměř úplná nebo mísivost. • Právě struktura spinelidů ovlivňuje některé fyzikální vlastnosti které jsou typické pro celou tuto skupinu: • 1) Optická izotropie. • 2) Špatná nebo chybějící štěpnost. • 3) Chemická a tepelná stálost. • 4) Vysoká tvrdost. • Spinel MgAl2O4: vyskytuje se hlavně v dolomitických vápencích (spolu s diopsidem a forsteritem). • Magnetit FeFe2O4: Může obsahovat řadu příměsí (Mg, Ti, Mn, Cr, V). Za vižších teplot může magnetit pojmou vyžší obsahy Ti, jehož přebytek se pak při snížení teploty odmísí jako lamely ilmenitu. Vyskytuje se ve skarnech a ultramafických horninách. • Chromit (Fe, Mg) Cr2O4: Vyskytuje se především v ultrabazických horninách. • Hercinit FeAl2O4:Vyskytuje se jako akcesorie v bazických horninách a v železem bohatých metasedimentech. • Ulvöspinel TiFe2O4 • Gahnit Zn Al2O4 • Franklinit ZnFe2O5 • Galaxit MnAl2O4 • Využití: magnetit-ilmenitový termometr B) Skupina korundu • Hexagonální minerály s podobnou strukturou • Korund Al2O3 • akcesorie v Al bohatých metamorfitech • Hematit Fe2O3 • součást metamorfovaných Fe-rud a jako akcesorie v bazických horninách • Ilmenit FeTiO3 • akcesorie hlavně v bazických horninách a metapelitech. Fe je často částečně zastupováno Mg, Mn B) SILIKÁTY Skupina turmalínu • Zirkon Zr(SiO4) Titanit CaTi(O/SiO4) C) Fosfáty • Apatit • hexagonální • Ca5(PO4)3(F,OH,Cl) D) Sulfidy • Pyrhotin FeS [• ]Pyrit FeS[2] [• ]Pentlandit (Ni,Fe)[9]S[8] [• ]Chalkopyrit CuFeS[2] • Automorfně omezené – titanit, rutil, pyrit, spinel – granát, sillimanit, staurolit, turmalín – epidot, magnetit, ilmenit – andalusit, pyroxen, amfibol – slída, chlorit, dolomit, kyanit – kalcit, vesuvian, skapolit – živec, křemen, cordierit • Xenomorfně omezené Metamorfní zóny • Vyčleňování metamorfních zón je založeno na sledování výskytu indexových minerálů v terénu. • Spodní hranice metamorfní zóny je na mapě znázorněna spojnicí bodů prvního výskytu indexového minerálu. • Svrchní hranice je omezena podobnou čarou, která spojuje místa výskytu následujícího indexového minerálu. • Indexový minerál většinou přetrvává do vyšších stupňů metamorfózy než je jeho zóna. • Linie které jednotlivé zóny oddělují nazýváme izogrády. • Podle zvyšujícího metamorfního stupně rostou v hornině (indexový) minerály: • chlorit – biotit – granát – staurolit – kyanit – sillimanit (střednětlaká met.) • posloupnost minerálů pro nízkotlakou metamorfózu: biotit – cordierit – andalusit – sillimanit