10. Limnický permokarbon
Leží diskordantně na dílčích jednotkách všech výše zmíněných oblastí, největší
rozsah mají jeho sedimenty v oblasti středočeské a lužické. Mocnost může
přesáhnout i 3000 m (dolnoslezská pánev, boskovická brázda). Výhradně
kontinentální (jezerní, jezerně deltová, říční, proluviální) sedimentace je doprovázena
,,melafyrovým" vulkanismem, chemicky jde ale o bazaltické andezity, rovněž jsou
přítomny kyselé ryolity a ignimbrity ­ např. ve Vraních a Javořích horách. Sedimenty
jsou reprezentovány obvykle nápadně červenohnědými slepenci, arkózami,
břidlicemi, zajímavé jsou obzory pestrých tufitických hornin se silicity, hojnými
rostlinnými zbytky a nálezy fosilních krytolebců. Komplexní zpracování limnického
permokarbonu je v práci Peška et al. (1998).
Pokud jde o rozšíření limnického permokarbonu v jednotlivých oblastech, jen
nepatrně je zastoupen v oblasti krušnohorské u Brandova a Mikulova. Rozsáhlé
výskyty jsou v oblasti středočeské (od Z k V jde o pánev manětínskou, plzeňskou,
žihelskou, rakovnickou, kladenskou, roudnickou, českokamenickou a mšenskou).
Klasická území představují permokarbonské pánve v lužické oblasti (podkrkonošská,
dolnoslezská a mnichovohradišťská). V prostoru moldanubika je to blanická brázda
zachovaná jen zčásti, prakticky zcela oddenudovaná byla jihlavská brázda, jejíž
pokračování zřejmě představuje výskyt permu v Železných horách u Seče a
Kraskova. Na styku brněnského masivu s moravikem a moldanubikem leží třetí a
nejzachovalejší boskovická brázda, která přechází sz. od Městečka Trnávka
(malonínské hrástě) až k Potštejnu do brázdy poorlické.
obr. 1: paleogeografická rekonstrukce sedimentačních prostorů koncem stephanu a ve spodním
permu (převzato z: Chlupáč et al. 2002)
Opakovací otázky k tématu:
1. Hlavní litologická náplň limnického permokarbonu.
2. Rozšíření limnického permokarbonu v jednotlivých oblastech.