Aplikace geochemie Zákonné regulace Základní zdroje Ministerstvo životního prostředí -www.env.cz Zákon - parlament Vyhláška - různé orgány Směrnice - ministerstva Nařízení - vlády Metodický pokyn ÄEPA Jril£-! V:h:fí ErcvirwinmUfll Protection Agflocy Integrated Risk Information System átsdr AHPDtSEARrRFniSTRT .-íl-. Zdroje Přehled norem z oblasti životního prostředí - ČSN ISO Příklady: ■ Zákon České národní rady o posuzování vlivů na životní prostředí - 244/92 Sb (EIA - Environmental Impact Assessment) ■ Nařízení vlády, kterým se stanoví ukazatele a hodnoty přípustného stupně znečištění vod - 82/1999 Sb Mezinárodní ■ EU - odkazy na MŽP ■ US Environmental Protection Agency (EPA) - www.epa.gov ■ IRIS - Integrated Risk Information System - www.epa.gov/iris ■ ATSDR - Agency for Toxic Substances and Disease Registry - atsdrl .atsdr.cdc.gov ■ U. S. Department of Health & Human Services -www.hhs.gov Analýza rizika Metodický pokyn Ministerstva životního prostředí k zabezpečení usnesení vlády ČR č. 393 ze dne 13. července 1994, O zásadách dalšího postupu při privatizaci - postup zpracování analýzy rizika Hodnocení rizika: postup, který využívá syntézu všech dostupných údajů podle současných vědeckých poznatků pro určení druhu a stupně rizik plynoucích z ekologické zátěže. Stanoví v jakém rozsahu jsou, nebo by v budoucnosti mohly být, působení tohoto znečištění vystaveny jednotlivé skupiny populace, nebo složky životního prostředí, a konečně zahrnuje charakterizaci existujících či potenciálních rizik, která z daných zjištění vyplývají. Hodnocení rizika sestává ze čtyř kroků - určení nebezpečnosti, určení vztahu dávka - odpověď, hodnocení expozice a charakterizace rizika. Cílové parametry sanace: koncentrace nebezpečných látek v jednotlivých složkách prostředí, které jsou doporučeny na základě hodnocení rizika s ohledem na stávající a potenciální využití území. Tyto hodnoty by měly zaručovat ochranu zdraví člověka a životního prostředí. Analýzu rizika se doporučuje využít i v dalších případech řešení ekologických zátěží než je uvedeno v prvním odstavci. Jedná se zejména o tyto případy: 1. Posouzení závažnosti ekologické zátěže a rozhodnutí o provedení nápravného opatření. 2. Vybrání optimální varianty nápravného opatření. 3. Stanovení cílových parametrů nápravného opatření. 4. Posouzení účinnosti realizovaného nápravného opatření nebo jeho etap. 5. Podnět k zápisu zbytkové ekologické zátěže jako břemeno do katastru nemovitostí. Analýza rizika 1. Údaje o území 1.1 Všeobecné 1.1.1 Geografické vymezení území 1.1.2 Využití území 1.1.3 Základní charakterizace obydlenosti lokality 1.1.4 Majetkoprávní vztahy 1.2 Prírodní poměry 1.2.1 Geologické poměry 1.2.2 Hydrogeologické poměry 1.2.3 Hydrologické poměry 1.2.4 Geochemické údaje o lokalitě 1.2.5 Ochrana prírody a krajiny v okolí lokality 2. Hodnocení rizika 2.1 Určení nebezpečnosti 2.1.1 Vytipování látek potenciálního zájmu 2.1.2 Určení plošného a prostorového rozsahu kontaminace 2.1.3 Určení a zdůvodnění prioritních škodlivin pro danou lokalitu2.1.4 Popis aplikovaných průzkumných, vzorkovacích a analytických metod včetně řízení jakosti 2.2 Posouzení šíření znečištění2.2.1 Charakteristika parametrů nesaturované zóny 2.2.2 Charakteristika parametrů saturované zóny 2.2.3 Odhad šíření znečištění 2.2.4 Shrnutí výsledků 2.3 Hodnocení rizika pro lidské zdraví 2.3.1 Vyhodnocení vztahu dávka - účinek 2.3.2 Vyhodnocení expozice 2.3.3 Charakterizace rizika 2.4 Hodnocení rizika pro ekosystémy 2.4.1 Vyhodnocení ekotoxických účinků 2.4.2 Vyhodnocení expozice 2.4.3 Charakterizace rizika 2.5 Shrnutí celkového rizika 3. Doporučení cílových parametrů sanace Závěr a doporučení Hodnocení rizika pro zdraví člověka sestává z následujících kroků 1. Určení vztahu dávka - odpověď. 2. Vyhodnocení expozice. 3. Charakterizace rizika. Hodnocení vztahu dávka - odpověď je postup, při kterém se kvantitativně popisuje vztah mezi dávkou a rozsahem škodlivého účinku, příp. četností jeho výskytu. Vztah dávka - odpověď je zásadně hodnocen pro kritický, tedy nejcitlivější účinek dané látky. Účinky se rozdělují na dva základní typy; prahový a bezprahový, jejichž hodnocení vychází z odlišné koncepce. Látky s nekarcinogenním účinkem Koncepce hodnocení látek s nekarcinogenním účinkem vychází z představy, že škodlivý účinek se projeví teprve po překročení určitého prachu úrovně expozice. Cílem kvantifikace vztahu dávka - odpověď je tedy nalézt horní hranici úrovně expozice, která bude bez účinku. Parametr, který je takto určen je referenční dávka (RfD). RfD je definována jako denní expozice (odhadnutá v rozpětí až jednoho řádu), která při celoživotní expozici pravděpodobně nezpůsobí poškození zdraví. Látky s karcinogenním účinkem Současná koncepce hodnocení látek s karcinogenním účinkem vychází z představy, že škodlivý účinek se může projevit již v nejmenších dávkách, se stoupající dávkou stoupá pravděpodobnost jeho nastání. Charakterizujícím parametrem je faktor směrnice vztahu dávka -odpověď v oblasti nízkých dávek (Slope Factor, Cancer Risk Unit), který se obvykle stanovuje pro orální a inhalační cestu expozice samostatně (OSF, IUR). Úroveň expozice se přepočítává na celkovou předpokládanou délku života exponované osoby, tj. stanovuje se průměrná celoživotní denní expozice (LADD). Riziko vypočtené tímto způsobem představuje celoživotní vzestup pravděpodobnosti počtu nádorových onemocnění nad všeobecný průměr v populaci pro jednotlivce (CVRK), nebo pro populaci (CVRP.) Výpočet se provádí podle následujících vztahů: CVRK = 1 - exp (OSF nebo IUR/LADD) CVRP = CVRK x velikost populace Identifikace expozičních cest Expoziční cesta je definována jako sled procesů, kterými se škodlivina dostává ze zdroje přes složky životního prostředí do organismu. Identifikace expoziční cesty znamená určení a stručný popis. 1. Zdrojů znečištění, ze kterých škodliviny přecházejí do jednotlivých složek prostředí (např. zemina kontaminovaná PAU z bývalého plynárenského úložiště dehtů). 2. Popis fyzikálních chemických případně biologických procesů determinujících osud škodliviny a její transport v životním prostředí (např. vysoká sorpce a poměrně malá biodegradabilita PAU o více než 4 aromatických jádrech). 3. Popis míst (resp. činností), kde dochází ke kontaktu škodliviny s organismem (např. při výkopových pracích spojených se stavební činností). 4. Určení možných expozičních vstupů - inhalace, požití, vstřebání kůží. Kvantifikace expozice Kvantifikace expozice představuje určení množství škodliviny, které skutečně překračuje hranici organismu, je obecně dáno rovnicí: CxCRxEFxED I =---------------------------- BWxAT Kde: I = vnější dávka (příjem) [mg.kg-1.den-1] C = průměrná koncentrace [mg.litr1] v dané složce prostředí nebo [mg.kg] (Získaná odhadem z transportního modelu, nebo z měření imisních koncentrací) CR = rychlost kontaktu s kontaminovaným médiem [kg.den - litr.den] EF = frekvence expozice [den.rok"1] ED = doba trvání expozice [rok] BW = průměrná tělesná hmotnost po dobu expozice [kg] AT = doba, po kterou je průměrná koncentrace považována za konstantní [den] V rovnici se vyskytují dva základní typy proměnných. Chemická koncentrace C a částečně také rychlost kontaktu CR jsou získány odhadem z transportního modelu, nebo z měření imisních koncentrací, zatímco pro ostatní parametry, zvané expoziční faktory, jsou zpravidla použity konvenční hodnoty (např. US EPA - Handbook of Exposure Factors). Požití chemikálií z půdy Rovnice: CSxlRxCFxFIxEFxED príjem [mg.kg-1.den-1] = ------------------------------------------ BW x AT kde: CS = koncentrace chemikálie v půdě [mg.kg-1] IR = požité množství [mg půdy.den-1] CF = prevodní faktor [10-6.kg.mg-1] Fl = část požitá z kontaminovaných zdrojů [bezrozměrné] EF = frekvence expozice [prípady.rok-1] ED = trvání expozice [roky] BW = váha těla [kg] AT = čas pruměrování (časový úsek, přes který je počítána průměrná expozice [dny]) Inhalace chemikálií (v plynném skupenství) ze vzduchu Rovnice: CAxIRxETxEFxED příjem [mg.kg-1.den-1] = ----------------------------------------- BWxAT kde: CA = koncentrace kontaminantu ve vzduchu [mg.rrr3] IR = inhalované množství [m3.hodina-1] ET = doba expozice [hodiny.den-1] EF = frekvence expozice [dny.rok-1] ED = trvání expozice [roky] BW = váha těla [kg] AT = čas pruměrování (časový úsek, přes který je počítána průměrná expozice [dny]) Kvantifikace rizika nekarcinogenních účinků Kvantifikace rizika nekarcinogenních účinků využívá referenčních dávek získaných z hodnocení vztahů mezi dávkou a odpovědí. Mírou rizika je v tomto případě poměr RfD a příjmu I odhadnutého pro danou expoziční cestu, tento poměr se nazývá index nebezpečnosti HI HI = I / RfD kde I [mg.kg-1.den-1] je příjem látky a RfD ve stejné jednotce vyjádřená referenční dávka. Hl nemá pravděpodobnostní charakter (narozdíl od CVRK u karcinogenního účinku). Reálné riziko nekarcinogenního účinku nastává v případě, že HI je větší než 1. V tomto případě je vhodné zahájit nápravná opatření. Kvantifikace rizika karcinogenních ucmku Výpočet rizika karcinogenních účinků se provádí podle následujících vztahů: CVRK = 1 - e (OSF nebo IUR/LADD) CVRP = CVRK x velikost populace Z hlediska posouzení přijatelnosti rizika platí ve světě dohoda, že pro populaci se za "ještě zdravotně bezpečnou" považuje pravděpodobnost vzniku nádorového onemocnění 106 a pro jednotlivce 104. Celkové riziko nekarcinogenních účinků je pro směs látek vyjádřeno rovnicí: Hl = Y. Hli Celkové riziko karcinogenních účinků je dáno rovnicí: CVRK = Y. CVRK Analýza rizika pro ekosystém ■ Při analýze rizika pro ekosystém se doporučuje postupovat podle vyhlášky Ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ■ a publikace Ekologická rizika - Hodnocení environmentálních rizik (MŽP ČR, závěrečná zpráva projektu: Program péče o životní prostředí, č.: VZ/5200/95, kap. 1 až 4, TOCOEN, I. Holoubek a kol, 1995). Dále je nezbytné přihlédnout k veterinárním předpisům a výsledkům veterinárního monitoringu. Schéma 1 I Typ koiil.iinin.niih 3 s RrcinnNT rotv.nwNl voda 'I Vľ KONTAMIflANlU: ROZPUK t NV VYSVIÍTI.IVKY ÉSí) Mnv.uium- ______.__lilail. fmlí .,.*■ VUIJNI rciK Rozpustné kontaminantyjsou všudypřítomnou hrozbou pro všechny vodní zdroje včetně podzemní vody. Rozpustné kontaminanty se mohou vyskytovat ve vodě vyplňující dutiny hornin a půdy nesaturované zóny, mohou migrovat póry, puklinami a dalšími plochami diskontinuity saturované zóny. Rozpustné kontaminanty vytvářejí mraky kontaminace, které se šíří ve směru proudění podzemní vody. Jestliže se jedná o nepřetržitý zdroj kontaminace, potom vyšší koncentrace budou v blízkosti zdroje kontaminace a nižší na okraji kontaminačního mraku. Jestliže se jedná o dočasný zdroj kontaminace (úniky, úkapy), kontaminant bude migrovat s podzemní vodou zanechávající za sebou mrak reziduálni kontaminace. 62 Schéma 2 Schema 2 RECIPIENT: TYP KONTAMINANTU: Typ kontaminantu I IfflftK 1 VYSVETLIVKY |t*VJ Pokryv, útvary Pni Roipukaný kofrlctor FT] Kolektor PODZEMNÍ VODA MÁLO ROZPUSTNÝ/ ČÁSTICE Izolátor hlulpodi. vudy KONTAM1NANTY PROSAKUJÍCt DO PUKLIN VODNt TOK DRENÁŽNÍ BÁ Z l ^^^^í^íS^^í::1:1:1:-:^1:^:1:^:1:^^:":1:1^???^ ľí-^^_ . ' ^Eß0^^ ^^^^^fcs, r^_ Málo rozpustné látky se jeví jako nebezpečné pro podzemní vodu jen tehdy, jestliže jsou toxické již při velmi nízkých koncentracích. Jediná cesta, jakou tento typ kontaminace může dosáhnout podzemní vody, je pohyb systémem puklin. Rychlost proudění je významným faktorem v udržení takovéto látky v suspensi. Pouze v dutinách krasového původu ve vápencových kolektorech bychom mohli očekávat transport kontaminace na větší vzdálenosti. (Baktérie a viry, jež mohou být též uvažovány jako částice, se vzhledem ke svým mikroskopickým rozměrům mohou pohybovat i v nerozpukaných kolektorech. Schema 3 Typ kontaminuitu RECIPIENT: TYP KONTAM1NANTU PODZEMNÍ VODA NEMfSITELNY VYSVETLIVKY ffl Pokryv ůtwy [^ Rozpukaný kolektor ť>] IloMtor .--------hj*d podz. vody | Produkt El "" bv I Růřpultřni í Schéma 3 Nemísitelné kontaminanty můžeme dělit na lehké (LNAPL -např. minerální oleje) a na těžké DNAPL - např. chlorované látky). LNAPL mají tendenci plout na hladině podzemní vody a pohybovat se ve směru jejího proudění. DNAPL klesají na dno zvodne, kde se akumulují. Jejich pohyb může být ovlivňován i jinými faktory, než je proudění podzemní vody, např. sklonem dna kolektoru. Schéma 4 Schema 4 Typ konüunmantu TR 1 recipient PODZEMNÍ VODA TYP KONTAMINANTU NEPERZISTENTNt VYSVĚTLIVKY 0 Pokryv, útvary Lzolitar a ftupukuw kolekl« ______ _ Mwlpedz. vmh D KahfcM Viechny pioeesy riou vice reaktivní v pCtári zóně Vzhledem k vlastnostem kontaminantu (těkavost apod.) nebo vzhledem k interakci kontaminantu s půdou, saturovanou, či nesaturovanou zónou může být kontaminace podzemní vody nestálá. Půdní horizont je biologicky a chemicky nejaktivnější horizont a tato aktivita se směrem do hloubky snižuje. Mikrobiologická degradace neperzistentních kontaminantu může být očekávána ve všech prostředích. Relativně perzistentní kontaminant se může vyskytovat v menším množství v hloubce, kde redukční podmínky umožňují život různým druhům mikrofauny, než v půdním horizontu. Samozřejmě to platí i naopak, kdy například uhlovodíky budou degradovat a těkat rychle v půdě, a setrvávat po desetiletí i déle v hlubších zónách kolektoru. Některé procesy mohou být velmi důležité v pásmu kapilární třásně a v zóně kolísání hladiny podzemní vody. Vodou, která je obsažena v dutinách hornin a půdy nesaturované zóny, dochází k ředění kontaminantu. Největší ředění však nastává v saturované zóně, a to ihned pod hladinou podzemní vody. Horizonty s proměnlivou propustností mohou mít za následek nestejné naředění kontaminantu. Redukční podmínky v hlubších zónách kolektoru mohou způsobit změny charakteru kontaminantu. Schema S Typ konlamijiantu RECIPIENT: TYP KOKTAMINANTU: PODZEMNÍ VODA TEKAVÝ/PLYNNÝ VYSVETLIVKY fry-] Pokryv. útv«jy h~H Rozpukaný kolektor LJ Kolektor ŕCj bolitor ■ — — hlad podz. vody Lehký nerorpuítrfiv pohjĽwT I'"I Vylŕkíni (Sie [^N] RoEpu&ŕná ßze Schéma 5 PRAMEN —. VODNÍ TOK Během migrace kontaminantu nesaturovanou zónou se vytekaná fáze kontaminantu stává součástí půdního vzduchu a velmi často bývá detekovatelna svým zápachem. K těkání může také docházet z rozpuštěného kontaminantu nebo nemísitelného kontaminantu na hladině podzemní vody. Schema 6 RECIPIENT: POVRCHOVÉ TOKY TYP KONTAMINANTU: ROZPUSTNÝ Typ kontarainantu VYSVETLIVKY ] Kolektor Roipuktný kolektor ZDROJ KONTAMINACE SEZÓNNI KOUSÁNI HLAD ľODZ VODY Schéma 6 Ve vodě rozpustné kontaminanty jsou všudypřítomnou hrozbou pro všechny zdroje povrchové vody. Rozpustné kontaminanty se budou rozpouštět v povrchovém ronu, v povodňových vodách, v řekách, kanálech a mokřadech. Koncentrace kontaminantů je určována jejich zředěním. Schema ' Typ konlaminantu RECIPIENT: TYP KONTAMINANTTJ: VYSVETLIVKY POVRCHOVÉ TOKY MALO ROZPUSTNÝ/ ČÁSTICE 1 OL F---H Izolíior ľl Kolekior Rozpukíný Stoicki™ ZDROJ KONTAMINACE SEZONNt KOLÍSÁNI MLAĎ. PODZ. VODY NESATUROVANA ZONA SATUROVANÁ ZONA Schéma 7 Málo rozpustné látky se jeví jako nebezpečné pro povrchové vody jen tehdy, jestliže jsou toxické již při velmi malých koncentracích. Částice, v závislosti na svých rozměrech, mohou zůstávat v suspensi, nebo být ukládány v dnových sedimentech řek a kanálů. Schema 8 Typ kontaminantu b VYSVETLIVKY F---1 Izoliter j Koldrtor RECIPIENT: POVRCHOVÉ TOKY TYP KONTAMINANTU: NEMISITELNÝ Rozpukaný kolektor ZDKOI KONTAMINACE f KANAL VODNItOK-ODTOK SEZOWNl KOLÍSÁNI HLAD PODZ VODV INFILTRACE Schéma 8 Nemísitelné kontaminanty můžeme dělit na lehké (LNAP - např. minerální oleje) a na těžké (DNAPL - např. chlorované látky). LNAPL mají tendenci plout na hladině vody, ale to může být ovlivněno turbulencí vody. DNAPL mají sklon tvořit emulze v rychle tekoucích řekách, ale v místech s nízkou rychlostí proudění budou klesat na dno řeky. Schema 9 RECIPIENT: TYF KONTAKDNANTU: POVRCHOVÉ TOKI HEPERZ1STENTHÍ Typ kontaminantu .. j s fiStí«! VYSVÉTLÍVKY p:3 liolilor {_J Kolektor Rozpukaný kolifciof Schéma 9 Neperzistentní kontaminanty mohou být zředěny, adsorbovány či chemicky nebo biologicky degradovány ve směru proudění řeky. Neperzistentnost kontaminantů nelze brát jako argument nižšího stupně ohrožení kvality povrchové vody níže po proudu řeky v porovnání s ohrožením v místě zdroje znečištění. Schema 10 RECIPIENT POVRCHOVÉ TOKY TYP KOOTAMINANTU TEKAVÝ/PLYNNÝ Typ kontaminantu i u VYSVĚTLIVKY feä Izolálor nn Kol«*!« Rt>jpukjuiy kolektor ZDROJ KONTAMINACE SEZÓNNÍ KOl-ÍSÁNl HLAÜ PODZ. VODY INFILTRACE Schéma 10 K těkání kontaminantů bude docházet z hladin řek a kanálů a při povrchovém odtoku. Rychlost těkání je závislá na klimatických podmínkách. Těkavé látky výrazně neohrožují povrchové vody. Příloha 1. - ZEMINA A B C-obyL C-rekr. C-prům. mg.kg1 mg.kg1 rag.kgl mg.kg1 mg.kg1 sušiny sušinv sušiny sušiny sušinv I. Kovy" As 30 65 70 100 140 Ba 600 900 1000 2000 2800 Be 5 15 20 25 30 Cd 0.5 10 20 25 30 Co 25 180 300 350 450 Cr celk. 130 450 500 800 1000 Cr+3 2 12 20 25 50 Cu 70 500 600 1000 1500 Hg 0.4 2,5 10 15 20 Mo 0.8 50 100 160 240 Ni 60 180 250 300 500 Pb 80'2) 250 300 500 800 Sb 1 25 40 50 80 Sn 15 200 300 400 600 V 180 340 450 500 550 Zn 150 1500 2500 3000 5000 II. Monocvklické aromatické uhlovodíky (nehalogenované) benzen 0.03 0.5 0.8 1 5 toluen 0.03 50 100 120 150 ethylbenzen 0.04 25 50 60 75 xyleny 0.03 25 30 50 75 Z jednosytných 0.05 25 50 60 120 fenolů '3) styren 0.03 15 30 50 75 III. Polycyklické aromatické uhlovodíky anthracen 0.1 40 60 80 100 benzo(a)anthracen 0 I 4 5 10 50 benzo(a)pyren 0 1 1 5 2 4 10 benzo(b)fluoranthen 0.1 4 5 10 50 benzo(ghi)perylen 0.05 20 30 40 80 benzo(k)fluoranthen 0.05 10 15 20 30 fluoranthen 0.3 40 50 80 150 fenanthren 0.15 30 40 60 100 chrysen 0.05 25 40 50 80 indeno(l,2,3cd)pyren 0.1 4 5 10 50 naftalen 0.05 40 60 80 100 pyren 0.2 40 60 80 100 PAU celkem (suma 1 190 280 380 640 výše uvedených PAU bez anthracenu, naftalenu a benzo(b)fluoranthenu) Příloha 1, -ZťMIÍNA - pokračování I A B C-obvL C-rekr. C-prúra. mg.kg'1 mg.kg1 mgJcg1 mg.kg' mg. kg1 sušiny sušiny sušiny sušiny suiiny IV. Monocvklické aromatické uhlovodíky (halogenované) chlorben/env 005 25 3 5 10 (jednotlivé) chlorfenoly 0.05 15 2 4 10 (jednotlivé) V. Pesticidy organické chlorované''* (jednotlivé) 0.05 2 25 * 10 VI. Pesticidy ostatní*5* (jednotlivé) 0 05 3 4 75 12 Vil. Chlorované alifatické uhlovodíky''1 (jednotlivé mimo 0.001 15 20 30 50 dále uvedené) 1.2-dichlurethaii 0.001 1.5 2 3 S 1,1-dichlorethen 0 001 15 20 30 40 1.2-dichlorethenv 0.001 10 15 25 40 dichlorm ethan 0.001 7 10 15 20 tetrachloethen 0.001 1.5 2 3 5 tetrachlormethan 0.001 05 0.4 i 2 trichlo reihen 0.001 10 15 20 40 trichlorm ethan 0.002 5 8 to 15 chlorethen 0.001 0 1 0.12 0.25 l (vinylchlorid) VIII. Ostatní uhlovodíky (směsné« nehalogenované ) nepolární 100 400 500 750 1000 extra liovatelné uhlovodíky celkem IX. Ostatní aromatické uhlovodíky (halogenované) polychlorované 0.02 25 5 10 30 bifenyly - PCB {suma kongenenj PCB 28, 52, 101, 118, 138, 153 a 180) polychlorované 0 001 0 1 0 5 1 10 dihenzodioxiny a dihen/ofurany- PCDD/PCDF (vyjádřeno v ng 1-TEQ TeCDD/g) Príloha I. - ZEMINA - pokračování 2 A B iC-«byL ■C-rekr.! ™^-■—■------------------- C-príiis. rog«&g3 |IÍÍÍħ rogJtg'1 rag.kg* söSittv ■::-sašÍiiy- X. Ostatní Anorganické látky 20 160 20O 300 500 Br F 500 1000 1200 1500 2000 ky an idy/th ic ky a n á ty 1.5 8 10 15 30 volné kyanidy komplex otvoru é (pH < 5) 7 100 150 500 700 (pH > 5) 7 15 20 50 75 Oraanickŕ látky 0.01 50 60 100 250 cyklohexanon din i t ro tolueny 0.1 3 5 7 15 ftaláty (suma) 0.01 30 40 60 SO hydrochínon 0.1 5 8 10 15 chlornaftalen 0.1 2.5 1 5 10 pyrokatechin 0.05 10 15 20 30 (katechnl) kresoly 0.05 2.5 3 5 10 nitrotoluen 0.1 4 5 10 20 pyridin 0.1 05 0.75 1 2.5 res u rein {resorcínol) 0.01 5 8 10 15 tetrahydrofuran 0.01 1 2 5 10 tctrahydrothiofen 0.1 30 40 60 100 trinitrotoluén 0.1 1 2 5 10 ľŕiluha 1. - /ť M INA - imkracováni 3 -HODNOTY KATEGORIE C -VŠESTRANNÉ VYUŽITÍ ÚZEMÍ - zemina mg. kg sušiny 1. Kovy A* Ba Cd Co Cr Cu Hg NÍ Pb /.n Mo 55 625 12 240 3S0 190 10 210 Jmi 720 100 II. Aromatické uhlovodíky lllll 1 50 100 25 50 111. Poly cyklické aromatické uhlovodíky PA Ľ celkem 40 IV. Chlorované uhlovodík)' PCB DDT.DDE.DDD Irtrachlormeihjin (Hra chloret hen irichlormethan trichlorethen 1 2.5 0.5 2 i 15 VI. Ostatní anorganické látky kyanidy volné kyanidy komplex 1 ( kompleiotvoi nŕ pH<5) kyanidy komplex 2 (kompleiotMjmé pH >S) 20 15(1 20 Příloha 1. - ZĽMľNA - nnkračování 4 HODNOTY KATEGORIE C -VŠESTRANNÉ VYUŽITÍ ÚZEMÍ - zemina VIL Ostatní organické látky mg, kg'1 sušiny styren NEL /nepolární extrahovatelné látky / atrazin pyridin tetra hyd rofuran l ť t rany d roth iu f e ň ftaláty {suma) 30 500 6 0.75 0,4 40 40 Príloha 2, - PODZEMNÍ VODA A B c ~n HE.I1 1 ukJ1 UEX' Í I. Kow Aľ3 '> 100 250 400 As 5 50 100 Ba 50 1000 20ÜO Be 0.2 1 2.5 Cd 1.5 5 20 Co 20 100 200 Cr celk. 3 150 300 Cr* 1 35 75 Cu 20 200 500 Hg 0.1 2 5 Mo 5 180 350 Ni 20 100 200 l'b 20 100 200 V 50 150 300 Zn ] 50 1500 5000 11, Monocvklické aromatické u hlovodíky (nehalogcnované) benzen 0,2 15 30 ethy lbe uzen 0.2 150 300 toluen 0.2 350 700 xyleny 0.2 250 500 I jednosymých fenolů ,2) 0.3 750 1000 styren 0.5 20 50 HL Polycvklické aromatické u ilo vodíky anthracen 0,005 5 10 l>etizfl(a)anthracen 0,005 0.5 1 benzo(a)pyren 0.005 0.1 02 be nz o (b )fl u o ranth en 0.002 0.25 05 be nz o (g h i) p ery 1 en 0.001 0.1 0.2 bc nzo (k }fl o o ra nthen 0.001 0.1 0.2 fluoranthen 0.03 25 50 fenaiithren 0.005 5 10 chrysen 0.005 0.] 0.2 inderiü( l,2,3cd)py ren 0.001 0 ] 0.2 naftalen 0.1 25 50 pyren 0.1 25 50 PAL celkem - sama výše 0.15 60 120 li vedených P AU bez anthracenu, naftalenu a b enzo (b) fl u o ranthenu Příloha 2. - PODZEMÍM i VODA - pokračování 1 A B C m&r1 m& 1 toť IV. Mo n ocy klické aromatické uhlovodíky (halogenované) jednotlivé chlórbenzény 0.1 15 30 (mimo dále uvedené) dichlorbenzcnv 0.1 1.5 3 trii: hlo r benzeny 0.1 5 10 tetra chlórbenzény 0.1 1 2 pentach Lorbenzen 0.1 05 I hexachlorbenzen 0.1 0.05 0.1 jednotlivé chlorfenoly 0.1 10 20 mimo 2,4,5-trkhlorfenůl 2,4,5-trichlo rfen ol 0.01 5 10 V. Pesticidy organické chlorované*3} jednullívé mimo methoxychlor 0.01 0.1 0.2 methoxv chlor 0.01 25 50 VI. Pesticidy ostatní*4} jednotlivé herbicidy 0.01 0.2 0.5 mimo triazinové triazinové herbicidv 0.1 25 50 VII. Chlorované alifatické uhlovodíky*5) jednotlivé mimo dále 0.1 50 100 uvedené l,2-dichk> rethart 0.1 25 50 1,1-dichlorethen 01 10 20 1,2 -d ic h lo reth en veisjtomu 0.1 25 50 dichlorm ethan 0.1 15 30 tetrachlorethen 0.1 10 20 tefrachlnrm ethan 0 1 5 10 trichlorcthen 0.1 25 50 trichlormcthan 0.1 25 50 chlorelhen (vinylchlorid) 0.1 10 20 Vlil. Ostatní a li ľati c ké u h lov od i ky (ne halogenované) nepolární 50 500 1000 extra h ovate! n é uhlovodíky celkem Příloha 2, - PODZEMNÍ VODA - pokračování 2 i----------------------------—-----------— A'-' '-:': VVVV _________ ......—_____, B C l^rr^Uxť miš ......u*J* u&r1 IX. Ostatní aromatické uhlovodíky (halogenované) polychlorované bifenyly - 0.01 0.25 1.0 PCB (suma kongeneru PCB 28, 52, 101, 118, 138, 153 a ISO) polychlorované dibenzo- 10 25 50 dioxiny a dibenzoľurany - PCDD/PCDF {vyjádřeno v pg I-TEQ TeCDD/1) X. Ostatní Anoreanickc látky 100 500 5000 B CA 25 000 100 ooo 150 000 F 250 2000 4000 kyanidy/thiokyanáiv volné 5 40 75 kyanidy kompleiotvorné (pH<5) 10 250 500 (pH > 5) 10 100 200 NH4+ 120 1200 2400 NO:* 25 200 400 $ {sulfldická) 10 150 300 Organické látky 0.1 250 500 cyklohcxanon ftaláty (suma) 1 5 10 hydrochinon 0 1 400 800 pyrokatechin (kaiechol) 0.1 600 1200 kresoly 0.1 100 200 pyridin 0.1 3 6 resorcinol 0.1 300 600 letizidv anioiitové (PAL-A) 20 250 500 t et ra hy d ro ľu ran 0.1 5 50 tetrahydrothiofen 0 1 15 30 trinitrotoluén (TNT) 0 1 05 1 Príloha 3-FIDNÍ VZDUCH A C mg. m mR.mJ NEL celkem 5 20 t rich loret h en telrachlúretlii n chlorované alifatické uhlovodíky (jednotlivá) 0,1 0,1 0,1 10 10 10 benzen toluen ethyl benzen lyleny styren 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 5 10 10 15 5