Vernířovice ­ Rudná hora
Těleso alkalicko-živcového granitu v horninách desenské skupiny
Souřadnice S42:
50° 02,515´
17° 07,238´
814 m n.m.
Klíčová slova: desenská skupina, alkalicko-živcový granit, akcesorické minerály
Výřez z turistické mapy KČT, poloha lokality vyznačena červeným bodem.
Těleso granitu Rudné hory se nachází asi 1 km ssz. od kostela ve Vernířovicích. Přístupová
asfaltová cesta vede na Sedmidvory a dále do obory, kde v první prudké pravotočivé zatáčce
pokračujeme po lesní cestě ještě asi 1 km. Opuštěný lom se nachází asi 600 m jjv. od vrcholu
Rudné hory (915 m). Lom je silně zarostlý, ale sběr vzorků je možný.
Ze severu omezuje granitové těleso bukovický zlom a stýká se zde s migmatitizovanými
desenskými rulami, ve všech ostatních směrech je v kontaktu s bazickými horninami
sobotínského amfibolitového masivu. Plošné rozšíření tělesa na povrchu je odhadováno na 4
km2
.
Hlavní horninový typ tělesa tvoří světle růžovo-šedý granit se středně zrnitou všesměrnou
stavbou. Z hlavních horninotvorných minerálů obsahuje křemen, K-živec (pravděpodobně
mikroklin i ortoklas), plagioklasy, muskovit a biotit. Z akcesorických minerálů byly různými
metodami identifikovány allanit, zirkon, magnetit, hematit, ilmenit, pyrit, apatit, xenotim,
monazit, rutil a bastnezit. Křemen tvoří větší, xenomorfní, přibližně oválná zrna, s mírným
tlakovým postižením (undulózní zhášení). Plagioklasy vykazují silnou sericitizaci, místy se
ale objevují drobná čerstvá zrnka. Složení všech plagioklasů odpovídá kyselému albitu. Kživce
jsou pravděpodobně zastoupeny (optické stanovení) jak mikroklinem, který tvoří
nepravidelná zrna se středním stupněm kaolinizace, tak i ortoklasem s podobným stupněm
přeměn. K-živce obsahují max. 6% albitové a do 0,5 % celsiánové složky (tabulka 1).
Muskovit tvoří drobné lišty mezi ostatními minerály, často ve srůstu s biotitem a je i součástí
přeměnových produktů plagioklasů. Biotit je ve formě lištovitý zrn jen sporadický, většinou
silně chloritizován.
Granit Rudné hory spadá podle nejpoužívanějších klasifikací do oblasti alkalicko-živcového
granitu. V porovnání s dalšími magmatickými horninami v oblasti Jeseníků má granit Rudné
hory vysoký obsah alkálií (K převažuje nad Na), všechny ostatní sledované prvky nijak
nevybočují z běžného průměru (tabulka 2). Obsah normativního korundu byl spočten na 2,5
% (CIPW). Podle diskriminačních diagramů Pearce (1984) spadá granit do oblasti WPG kontinentálních
granitů. Křivka alkalicko-živcového granitu v multiprvkovém diagramu
inkompatibilních prvků (normalizace na plášť) nejlépe odpovídá křivkám granitických hornin
žulovského masivu a dobrá shoda existuje i s křivkami hornin šumperského masivu, ale
jednotlivá minima a maxima mají větší rozptyl. Zvlášť výrazné jsou negativní anomálie Sr, P
a Ti. Normalizovaná křivka zastoupení prvků vzácných zemin má plochý průběh s výraznou
negativní Eu anomálií. Relativní nabohacení LREE je nízké (Ce/Yb = 3,8) vzhledem k jiným
granitickým horninám v oblasti. Průběh křivky a přítomné anomálie odpovídají svým tvarem
nejlépe granitickým horninám žulovského masivu. Ve většině zmíněných ukazatelů je granit
Rudné hory podobný horninám žulovského a částečně i šumperského masivu, o úplné shodě
ale mluvit nelze.
Alkalicko-živcový granit Rudné hory vykazuje poměrně bohatou asociaci akcesorických
minerálů. Jejich absolutní zastoupení je však velmi nízké a velikost jednotlivých minerálních
zrn nepřesahuje 0,1 mm.
Titanit zpravidla tvoří drobná nepravidelná zrna. Nápadný je velmi vysoký obsah Al, který
substituuje Ti. Z analýzy vyplývá (tabulka 3), že se jedná o substituci typu Ti+4
+ O-2
= Al+3
+
(OH,F).
Vysoký obsah Al v titanitu by mohl naznačovat krystalizaci granitového tělesa za
nižších teplotních podmínek. Obsahy Fe jsou relativně nízké. Za zmínku stojí i hodnoty
Y v analyzovaném titanitu, které dosahují téměř 3% Y2O3. Ilmenit tvoří v hornině
nepravidelná zrnka velkosti řádově desítek m, dlouze sloupcovitá zrna, nebo odmíšeniny v
magnetitu. Ve všech případech obsahuje ilmenit téměř 30% pyrofanitové složky a do 0,5 %
V2O3 (tabulka 4). Magnetit má formu relativně velkých zrn (do 0,2 mm) s hypautomorfním
omezením a podle složení můžeme rozlišit dva typy ­ čistý magnetit a Ti-magnetit s obsahem
až 16 % TiO2. Druhý typ běžně obsahuje odmíšené lamely ilmenitu. Rutil má výhradně formu
drobných jehlic v biotitu, resp. chloritu. Vykazuje primitivní chemické složení s nepatrným
zastoupením Nb, Fe a V. Apatit tvoří zpravidla nepravidelně omezená zrna velikosti do 50
m, bez prokázané chemické zonality. Z EDX analýzy lze usuzovat, že se nejedná o
chlorapatit. Zirkon se vyskytuje ve dvou základních typech. První typ reprezentují starší,
zaoblená, oválná nebo nepravidelná zrna, druhý typ pak částečně korodovaná automorfní
zrna, někdy ve srůstu s xenotimem. Složení obou typů je velmi podobné, starší typy mají
nepatrně vyšší obsah Hf, oba typy mají velmi nízký podíl U. Zonalita nebyla zjištěna u
žádného z typů. Xenotim se vyskytuje výhradně ve srůstu se zirkonem nebo monazitem. Vždy
se jedná o nepravidelná zrna o velikosti do 30 m. Monazit-Ce se v granitu vyskytuje
v několika formách ­ jako inkluze v magnetitu nebo allanitu, ve srůstu s xenotimem a ve
formě drobných automorfních zrn (všechny typy velikostí do 25 m). První dva typy jsou
chemickým složením velmi podobné (tabulka 5), ale třetí typ automorfního monazitu má
vysoký podíl Th (až 15 % ThO2) a je zřetelně zastoupena i složka huttonitová a brabantitová.
Allanit-Ce tvoří obvykle nepravidelná zrna až 0,2 mm velká, místy zdvojčatělá. Ve většině
případů jsou velmi nehomogenní, kdy jádro tvoří allanitem-Ce (tabulka 6) a směrem k okraji
dochází k úbytku obsahu REE a okrajové partie lze označit jako REE bohatý epidot.
Automorfně omezené allanitové jádro bývá v rámci zrna velmi dobře patrné.
V širším okolí je možné navštívit řadu dalších lokalit: Střelecký důl, Zadní Hutisko (krupník),
Smrčina (krupník) nebo Sobotín ­ Kožušná.
Knotek, Z. (1960): Greisenisace ­ nový typ přeměny žuly ve východních Sudetech.
Přírodovědný časopis Slezský, XXI, 2, 271-278.
Pearce J.A., Harris N.B.W., Tindle A.G. (1984): Trace element discrimination diagrams for
the tectonic interpretation of granitic rocks. - J. Petrol. 25, 956-983.
Výřez z geologické mapy 1: 50 000, list 14-42 Rýmařov, vydal Český geologický ústav,
1996. Legenda: 27 ­ dvojslídný granit až metagranit, 33 ­ chlorit-aktinolitová břidlice, 34 jemně
až středně zrnitý amfibolit, 36 ­ jemně až drobně zrnitá biotitová a muskovit-biotitová
rula, 37 ­ fylonitizovaná biotit-chlorit-muskovitová rula, 4 ­ deluviální sedimenty.