EVROPA Fyzická geografie Vodstvo OBSAH 1. Oběh vody; zdroje napájení řek, typy řek 2. Průměrný odtok a jeho plošné rozložení 3. Rozložení odtoku v průběhu roku a ledový režim roku 4. Velké řeky smíšeného typu vodního režimu 5. Ledovce 6. Jezera OBĚH VODY A ZDROJE NAPÁJENÍ ŘEK ^• srážky nad Evropou – cca 7 540 km^3 ^– výpar: 4 680 km^3 ^– odtok: 2 860 km^3 ^• největší část – do Atlantského oceánu: 2 160 km^3 ^• Severní ledový oceán jen 700 km^3 • Říční síť: – vyvinuta dosti hustě; na mnoha územích – nedokončený vývoj – nepříliš velké říční systémy • povodí > 200 000 km^3 - Dunaj, Rýn • povodí > 100 000 km^3 - Visla, Tisa, Labe, Odra, Loira a Sáva • průtok nad 5 000 m^3 . s ^-1 jen Dunaj • průtok nad 1 000 m^3 . s^-1 jen Rýn, Sáva, Rhona Pád ^ Zdroje napájení řek • podle zdroje napájení: – šířková zonalita • S à J zmenšuje se podíl vody z ledovců a sněhu; zvětšuje se podíl dešťové vody – vertikální stupňovitost: nejvýraznější na řekách Alp • jezera vyrovnávají vodní stavy toků – v Evropě většinou dědictví pevninského a horského zalednění; nadměrné množství pánví Typy řek Západoevropské řeky • oceánské oblasti: největší v.stav: podzim, zima • malé rozdíly mezi nejmenším letním a největším zimním vod.stavem Středoevropské a východoevropské řeky • největší srážky: červenec-srpen • max. povodňové stavy: březen-duben Velehorské – alpské řeky • povodně: léto (tají ledovce) Středomořské řeky • největší vodní stav: zima (období dešťů) • Fiumari – vysychající řeky Řeky se smíšeným vodním režimem - dlouhé řeky • Rhona – alpská ledovcová řeka à Ženevské j.  Saona (ř. s oceánským režimem) + další podobné pravé přítoky  dolní tok: oba povodňové stavy: alpský (léto), oceánský (zima) • Dunaj PRŮMĚRNÝ ODTOK • Ø výška odtoku z území Evropy včetně ostrovů: 306 mm/rok • z kontinentu: 278 mm/rok • z ostrovů: 691 mm/rok • podmínky pro napájení řek na území Evropy značně rozdílné • největší odtok: Z část pevniny na návětrných svazích horských pásem • nejmenší odtok: V část poloostrovů J Evropy, kotliny, nížiny PLOŠNÉ ROZLOŽENÍ ODTOKU • vlhčí Z Evropa: výška odtoku se změnšuje od S k J, od Z k V • Středoevropská nížina: znaky šířkové zonality • SZ č. Skandinávského poh.: velmi vysoký odtok: 2 000 mm/rok • Z č.hor Skotska a Anglie: přes 1 500 mm • JV Island: přes 3 000 mm • hory stř. a j.Evropy: největší odtok – S a Z části Alp (více než 2 000 mm), S Pyreneje (1 200 mm) – odchylky-návětrné a závětrné oblasti: 500 – 900 mm • tabule a nížiny Pyrenej.pol.: nejmenší odtok: 10 mm/rok • roviny stř. a JV Evropy: 100 – 300 mm/rok • Alfóld, Valašská nížina: 50 až 20 mm/rok Rozložení odtoku v průběhu roku • vyrovnané: Z Evropa, ostrovy V.Brit. a Irska: nejvodnější: leden, únor (zima: 40% celoročního množství); nejméně vodné: červen-srpen (13 až 17%) • Stř. Evropa: nejvíce: únor-březen (roviny, pahorkatiny, vrchoviny), březen a duben (horské řeky) – jaro: 30 až 35 %; nejmenší průtoky: konec léta, zač.podzimu; horské ř. – nejmenší průtoky: zima • ř. S Evropy: největší: jaro, léto (17%), malé průtoky: září-říjen, listopad-prosinec (6 až 7%); horské ř. nejméně vodné v zimě • ř. J Evropy: nejvodnější: únor, březen (zima: 45 až 55%); nejméně: červenec, srpen, září (2 až pod 1%), mnohdy vysychají • Ø specifický odtok z povodí řek Z a S Evropy. 2x až několikrát vyšší než povodí řek stř. Evropy • extrémní nevyrovnanost ročního rozložení odtoku – ř. J Evropy, alpské ř. pramenící v ledovcích a pod sněžnou čarou (červenec, červen: 20 až 30 % celoroč. množství; léto: až přes 70 %, 50%; zima: 4-8 %; 14-20%) • Variační rozpětí měsíčních průtoků: 1 : 10, značně variabilní i roční průtoky Povodně přispívají ke značné variabilitě průtoků • ř. Z a J Evropy: chladné roční období, po vydatných deštích a tání sněhu • S Evropa: v pozdním jaru po tání sněhu • ř. stř. Evropy: kterýkoliv měsíc v roce, nejčastěji na jaře • Alpské ř.: v létě LEDOVÝ REŽIM ŘEK • zimní teploty vzduchu, sklon řečiště • značně variabilní ledový režim řek Evropy • řeky rovin Skand.pol. a stř. Evropy: zamrzají v Ø na 2 měsíce (tříšť, ledové kry) • ř. Z Evropy – velmi řídce • ř. J Evropy, pobřežní pás Z Evropy a ostrovů subboreálního pásu: zcela výjimečně • horské ř.: k zámrzu nedochází VELKÉ ŘEKY SMÍŠENÉHO TYPU VODNÍHO REŽIMU DUNAJ ^• L 2 857 km,P 897 00 km^2, Q[a] 6 430 m^3.s ^-1 • splavný od Ulmu; spád 678 m, od Breg a Brigach • horní tok: peřeje, proudy; Iller, Lech, Isar, Inn, Enns • střední Dunaj: od Děvína, mrtvá ramena, větve (Malý Dunaj, Mosoni Dunaj,..), ve Vídni šířka cca 300 m, u soutoku s Tisou 1500 až 2000 m; přítoky Dráva, Tisa, Sáva; nejvodnější v jarních měsících • dolní tok: po výtoku z Železných vrat, široká niva, stará ramena, bažiny, jezera, větvení; Lom, Iskar, Jiul, Oltul, Seret, Prut • delta: 5 640 km^2, ramena: Kilijské, Sulinské, Svatojiřské • Povodně: nejčastěji: letní, ale NE každoročně; na dolním roku – časté v květnu • dosti variabilní režim průtoku; zamrzá jen na stř. a dolním toku (1 až 1,5 měsíce) • dopravní tepna, zdroj vodní energie • RÝN ^• L 1320 km, P 224 000 km^2 ^• vysokohorská řeka – po Bodamské j.; přítok Aara – ledovcovo-sněhový typ režimu; pod soutokem s Aarou: Q[a]:1 000 m^3.s ^-1 • přítoky Neckar, Mohan, po soutoku s Mohanem – Lahn, Sieg, Ruhr, Lippe, Mosela ^• roční rozložení odtoku – velmi vyrovnané, nejvodnější: únor, nejméně vodný říjen; delta Rýna: Q[a]: 2500 m^3.s ^-1 • na vlastním Rýně chybí vodní elektrárny • dopravní význam: ojedinělé zamrzání Rýna, velká vodnost, vyrovnaný průtok; znečištění ^ ^ RHÔNA • P 96 000 km^2; L 812 km, • ledovcová řeka – až po město Lyon ^• přítok Saôna a toky z Franc.středohoří – nejvodnější v zimě; Q[a] Rhôny až 7 000 m^3.s^-1 ^• přítoky: Isere, Durance; Q[a] Rhôny až 1712 - 9000 m^3.s^-1 • velký počet nádrží s hydroelektrárnami na alpských přítocích • nepříliš velká dopravní významnost PÁD • P 75 000km, L 652 km • levé přítoky: Sesia, Ticino, Adda, Oglio, Mincio • pravé přítoky: Tanaro, Trebbia, Taro, Parma, Panaro) • Q[a]: 300 až 9000 m^3.s^-1; • řečiště nad úrovní okolních niv ^• řeky povodí Pádu – až 90% elektrické energie Itálie, důležitý zdroj vody pro zavlažování ^ LEDOVCE • rozloha: cca 78 500 km^2, s ledovci Arktidy: 116 000 km^2 ^• mírný pás: vrcholy hor, rozloha 8 600 km^2 • subtropy:^ ojediněle jako karové ledovce (štít Calderone hory Gran Sasso d´Italia v Centrálních Apeninách, vrchol hory Beleta (poh. Betické Kordillery ve Španělsku) Sněžná čára: – Špicberky (600 m), J. Skandin. (1 350 m), sev.část V Alp (2 500 m), Centrální Apeniny (2 900 m) – závislá i na poloze svahu a proudění vzduchu přinášející srážky - záp. Svahy Skand. (1 250 m), vých. svahy Skand.(2 200 m) Ledovce: aktivnější – Skandinávie a Island • Island: sopečná činnost – vulkán Katla (ledovec Mýrdalsjókull); ledovce - kupolovitý tvar, 11 800 km^2; největší Vatnajókull • Špicberky: ledovce málo aktivní, rozloha až 58 000 km^2, převládají štítové kopule nad údolními a karovými ledovci • Skandinávie: největší ledovce v blízkosti fjordů, málo mocné ledovcové čepice (20 až 30 m); největší Jostedalsbre; hydroelektrárny • Alpy: 3 600 km^2, nejvíce v Bernských a Penninských Alpách, okolí Mt.Blanc, tloušťka až 300 m; nejdelší: Aletschský (26,8 km) • Pyreneje (nejvyšší č.): jen menší karové a údolní ledovce, 30 km^2, sněž.čára: 2900 až 3000m JEZERA • velký počet, nerovnoměrné rozložení SEVER: • ledovcový původ, jezerní plošiny (Meklenburská, Pomořanská, Mazurská, Finská aj.) • nejrozsáhlejší a nejhlubší: Ladožské, Oněžské - území Baltského štítu v pánvích tektonického původu předmodelovaných ledovci; • Švédsko: Vänern, Vättern, Saimaa, Inari • Finsko: protáhlý tvar (SZ-JV), rozčleněná pobřežní linie, skalnaté ostrůvky (skjärgaard) • hydroelektrárny STŘED: • Středoevropská nížina: jezerní pánve mezi valy čelních morén, málo rozlehlá, mělká j.; Sniardwy, Miedwie, Müritz; ALPY: • pánve největších jezer na úpatí hor tvoří koncové části ledovcových údolí; Ženevské j, Bodamské j. Neuchatelské, Curyšské • Jižní úpatí Alp: čelní morény, sandry, nápl.kužely, jezera pronikají trogovými údolími do hor, hrazena čelními morénami (Lago Maggiore), Comské j., Gardské – hladina jen 65 m n.m. • Sever Alp: jezera zamrzají jen podél břehů a v zátokách, na jižním úpatí vůbec VELKÁ BRITÁNIE A IRSKO: - ledovcové jezerní oblasti, i v tektonických příkopech (Lough Neagh), Loch Lomond, Loch Ness ve Skotsku – max. hloubka 229 m, součást tektonického Kaledonského příkopu, hladina ve výšce 7 až 15 m n.m. Typy jezer karová jezera: • vyšší a nejvyšší pásma Karpat, Alp, Pyrenejí, Rily, Pirinu, Dinárských hor, Pindosu jezera tektonického původu: • Blatenské j., Prespanské, Ochridské pobřežní jezera: • Landes ve Francii, Nizozemí jezera na nivách a deltách řek: • dolní tok Dunaje, delty Dunaje a Rýna jezera sopečného původu: • V Evropě – vzácná, Itálie (Trasimenské, Bolsenské), pohoří Eifel (Laacher See); maary krasová jezera: • Dinárské hory; Plitvická jezera