HEM
Hydroekologický monitoring
Metodika pro monitoring hydromorfologických
ukazatelů ekologické kvality vodních toků
Jakub Langhammer
Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta
Katedra fyzické geografie a geoekologie
Albertov 6, Praha 2, 128 43
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 2
HEM
Metodika pro monitoring hydromorfologických ukazatelů
ekologické kvality vodních toků
Autor: RNDr. Jakub Langhammer, Ph.D.
Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta
Katedra fyzické geografie a geoekologie
Praha, červen 2007 (aktualizace duben 2008)
Dokument dostupný na www.ochranavod.cz
47 stran
 Jakub Langhammer, 2007
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 3
Obsah
1 Úvod a zadání studie................................................................................................................ 4
2 Východiska metodiky .............................................................................................................. 4
2.1 Rámcová směrnice ES o vodní politice ............................................................................. 4
2.2 Norma EN 14614 Návod pro hodnocení hydromorfologických charakteristik řek ............. 5
2.3 Praktická aplikovatelnost metodiky................................................................................... 6
2.4 Použité podklady .............................................................................................................. 6
3 Metodika monitoringu ............................................................................................................. 8
3.1 Cíl a princip mapování...................................................................................................... 8
3.2 Rozsah sledování.............................................................................................................. 8
3.3 Načasování a četnost monitoringu..................................................................................... 8
3.4 Podkladové materiály pro mapování ................................................................................. 9
3.5 Postup mapování a zpracování dat .................................................................................... 9
4 Vymezení úseků pro mapování .............................................................................................. 10
5 Mapované ukazatele .............................................................................................................. 12
6 Stanovení mapovaných ukazatelů .......................................................................................... 13
Morfometrické charakteristiky toku a nivy................................................................................ 13
6.1 Zaměření hranic úseku.................................................................................................... 13
6.2 Délka úseku.................................................................................................................... 13
6.3 Šířka hladiny a koryta..................................................................................................... 13
6.4 Šířka údolní nivy ............................................................................................................ 14
6.5 Tvar údolí....................................................................................................................... 14
Koryto toku............................................................................................................................... 16
6.6 Trasa toku....................................................................................................................... 16
6.7 Podélná průchodnost koryta............................................................................................ 19
6.8 Zahloubení koryta........................................................................................................... 21
6.9 Variabilita hloubek ......................................................................................................... 21
Dno a břehy .............................................................................................................................. 23
6.10 Struktury dna .............................................................................................................. 23
6.11 Dnový substrát ............................................................................................................ 25
6.12 Upravenost dna ........................................................................................................... 27
6.13 Mrtvé dřevo v korytě................................................................................................... 29
6.14 Upravenost břehu ........................................................................................................ 30
6.15 Stabilita břehu............................................................................................................. 32
Příbřežní zóna a inundační území.............................................................................................. 34
6.16 Břehová vegetace ........................................................................................................ 34
6.17 Využití příbřežní zóny................................................................................................. 36
6.18 Využití údolní nivy ..................................................................................................... 36
Proudění a hydrologický režim.................................................................................................. 38
6.19 Charakter proudění...................................................................................................... 38
6.20 Ovlivnění hydrologického režimu ............................................................................... 41
6.21 Průchodnost inundačního území.................................................................................. 42
7 Mapovací formulář ................................................................................................................ 44
8 Literatura............................................................................................................................... 47
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 4
1 Úvod a zadání studie
Cílem studie zadané Ministerstvem životního prosředí ČR (MŽP) je návrh metodiky monitoringu
hydromorfologických charakteristik toků. Monitoring hydromorfologických charakteristik toků
představuje součást systému monitoringu složek ekologického stavu vodních útvarů pro naplnění
požadavků Rámcové směrnice o vodní politice ES 2000/60/ES (RS).
Metodika HEM řeší otázku metodiky monitoringu hydromorfologických charakteristik toků.
Předmětem metodiky není problematika hodnocení ekologického stavu vodních útvarů včetně
stanovení referenčního stavu toků.
Navržená metodika HEM (Hydro Ekologický Monitoring) představuje nový a původní metodický
postup pro monitoring, respektující základní východiska daná požadavky legislativy ČR i EU,
kompatibilitu s dosavadními hodnotícími přístupy i hlediska praktické aplikovatelnosti při rutinní
aplikaci.
2 Východiska metodiky
Základní východiska pro definici metodiky hydromorfologického monitoringu toků HEM
představují následující principy:
- Soulad s požadavky Rámcové směrnice ES o vodní politice 2000/60/ES
- Soulad s evropskou i českou normou EN 14614 ­ Návod pro hodnocení hydromorfologických
charakteristik toků
- Návaznost na stávající metodické přístupy aplikované v ČR a EU
- Praktickou aplikovatelnost v rámci programů monitoringu v ČR.
2.1 Rámcová směrnice ES o vodní politice
Hodnocení hydromorfologického stavu toků a následná klasifikace ekologického stavu vodních
útvarů představuje jeden z důležitých prvků Rámcové směrnice o vodní politice ES 2000/60ES. Pro
monitoring hydromorfologického stavu jsou rozhodující zejména následující principy.
Ekologický stav vodních útvarů
Ekologický stav (ES) je dle RS, článek 1, vyjádřením kvality struktury a funkce vodních
ekosystémů spojených s povrchovými vodami. ES je vyjádřen klasifikací složek kvality,
definovaných pro řeky v příloze V, bod 1.1.1. Základní složky kvality představují složky
biologické, hydromorfologické a chemické, resp. fyzikálně-chemické. Hydromorfologické složky
kvality mají podpůrný charakter pro hodnocení biologických složek.
Ekologický stav vodního útvaru je definován v pěti stupních ­ velmi dobrý, dobrý, střední,
poškozený a zničený. Pro hodnocení hydromorfologických složek kvality je dle RS nutné vymezit
hranice mezi stavem velmi dobrým, dobrým a středním.
Ekologický stav je stanoven pro vodní útvar jako základní prostorovou jednotku hodnocení na
základě hodnocení dílčích složek. Hodnocení hydromorfologických složek kvality vychází z
hodnocení dílčích úseků toků v rámci vodního útvaru.
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 5
Referenční stav
Hodnocení hydromorfologické kvality dle RS je založeno na srovnání aktuální hydromorfologické
kvality s tzv. referenčním stavem. Referenční stav představuje stav toku před tím, než byl ovlivněn
činností člověka. Nejvyšší hydromorfologická kvalita je podle tohoto principu dosažena tehdy,
pokud se aktuální hydromorfologické podmínky blíží referenčnímu stavu při co největší prostorové
variabilitě.
Metodika HEM řeší v současné podobě otázku mapování a monitoringu hydromorfologického stavu
toků, ne způsob stanovení referenčního stavu toků a vyhodnocení stavu.
Hierarchický princip hodnocení
Hodnocení ekologického stavu a jednotlivých složek hydromorfologické kvality vychází
z hierarchického prostorového principu.
- Monitoring složek hydromorfologické kvality a jejich jednotlivých dílčích ukazatelů je
prováděn na úsecích vodních toků, vymezených pro potřeby monitoringu.
- Klasifikace ekologického stavu se provádí pro vodní útvary. Pro účely hodnocení na úrovni
vodního útvaru jsou agregovány dílčí výsledky hodnocení hydromorfologických
charakteristik kvality úseků toků, na kterých probíhá monitoring.
Hydromorfologické složky kvality
Směrnice 2000/60/ES stanoví podle přílohy V strukturu hydromorfologických složek kvality, které
mají být předmětem monitoringu a hodnocení ekologického stavu toků:
Hydrologický režim
- velikost a dynamika proudění vody
- propojení na útvary podzemní vody
Kontinuita toku
Morfologické podmínky
- proměnlivost hloubky a šířky koryta toku
- struktura a substrát dna toku
- struktura příbřežní zóny
Konkrétní specifikaci systému hodnocení a přináší norma EN 14614, která představuje závazný
návod pro hodnocení hydromorfologických charakteristik řek pro účely hodnocení ekologického
stavu v rámci RS.
2.2 Norma EN 14614 Návod pro hodnocení hydromorfologických
charakteristik řek
Pro sjednocení hodnocení hydromorfologických charakteristik řek pro potřeby RS byla Evropským
výborem pro normalizaci (CEN) vydána norma EN 14614 ,,Water quality. Guidance standard for
assessing the hydromorphological features of rivers", přijatá v ČR jako ČSN EN 14614 Jakost vod Návod
pro hodnocení hydromorfologických charakteristik řek (ČNI, 2005).
Metodika HEM ve své koncepci a struktuře odpovídá požadavkům této normy.
Pro konstrukci metodiky HEM jsou klíčové zejména následující prvky:
Strategie sledování
Norma definuje hierarchický přístup k hodnocení toků, přičemž povodí je děleno na říční typy, ty
následně na úseky a v rámci jednotlivých úseků jsou vymezeny sledované jednotky, na kterých
probíhá monitoring.
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 6
Vymezení sledovaných jednotek
Norma ČSN EN 14614 připouští alternativní způsob vymezení jednotek pro sledování­ buď pomocí
pevně stanovené délky úseků pro sledování, nebo úseky s proměnlivou délkou, vymezené na
základě morfologické stejnorodosti. (bod 4.4) Metodika HEM používá proměnlivé délky jednotek,
vymezené na základě homogenity klíčových hydromorfologických parametrů (viz níže).
Četnost sledování
Norma ČSN EN 14614 doporučuje, aby interval mezi sledováními nepřesáhl 10 let. Pro monitoring
hydromorfologických složek kvality metodikou HEM je doporučen maximální interval 6 let.
Sledované charakteristiky
Hydromorfologické charakteristiky jsou prostřednictvím ukazatelů sledovány ve třech zónách, které
představují koryto, břehy, resp. příbřežní zóna a inundační území. Struktura hodnocených
ukazatelů v metodice HEM odpovídá struktuře charakteristik, stanovených normou.
Pro relevantní ukazatele jsou informace shromažďovány odděleně pro levý i pravý břeh a umožňují
jak oddělené, tak společné vyhodnocení.
2.3 Praktická aplikovatelnost metodiky
Pro definici metodiky mapování a hodnocení hydromorfologické kvality toků byla mezi základními
východisky významná role praktické aplikovatelnosti metodiky. Konkrétně jde o adekvátní rozsah
hodnotících ukazatelů, strukturu jejich parametrů a metodiku sběru dat a jejich přizpůsobení
potřebám monitoringu.
Jako kritéria pro praktickou využitelnost byla uvažována následující hlediska:
- jednoznačnost stanovení jednotlivých ukazatelů
- srovnatelnost výsledků při mapování větším počtem mapovatelů
- transparentnost systému hodnocení
- rychlost postupu mapování při zachování potřebné podrobnosti
- jednoduchost zaškolení mapovatelů
- cenová efektivita.
Hodnocení je koncipováno tak, aby zvolené ukazatele umožňovaly vyhodnotit všechny složky
ekologického stavu vyžadované Rámcovou směrnicí. Struktura hodnotících ukazatelů je volena tak,
aby odpovídala tomuto účelu hodnocení. Zároveň je však rozsah hodnocených ukazatelů omezen
pouze na ukazatele, které jsou pro hodnocení potřebné. Hodnotící parametry jednotlivých ukazatelů
jsou strukturovány tak, aby bylo možné jejich jednoznačné stanovení v terénu pro mapovatele po
zaškolení a nevyžadovalo přítomnost odborných specialistů na geomorfologii či na fluviální
morfologii a aby výsledky, dosažené větším počtem mapovatelů byly navzájem kvalitativně
srovnatelné.
2.4 Použité podklady
Základní koncepční východiska pro koncepci metodiky HEM a strukturu použitých hodnotících
ukazatelů představuje RS a norma EN 14614.
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 7
Při definici systému parametrů jednotlivých ukazatelů a způsobu jejich hodnocení byly zároveň
vzaty v úvahu stávající metodické hodnotící přístupy, aplikované v ČR a zahraničí. Metodika HEM
tak zohledňuje zkušenosti, získané při testování a aplikaci metodik hydromorfologického
monitoringu, vyvinutých v ČR a zahraničí.
Jako základní byly uvažovány metodiky, které řeší problematiku hydromorfologického monitoringu
v rámci ČR, neboť ve většině případů jde o přístupy, již využívající či kombinující zkušenosti
zahraničních metodik. Zde jde zejména o studii Unifikace metod hydroekologického hodnocení
toků a niv (Fuksa, 2000 a Sommer et al., 2001), řešící sjednocení stávajících metodických přístupů
k hydromorfologickému hodnocení toků v ČR a SRN. Významná byla dále metodika pro vymezení
silně ovlivněných vodních útvarů a hodnocení dobrého ekologického potenciálu, vytvořená ve
spolupráci MZe ČR, DHI Hydroinform a Povodí Labe v rámci kooperačního programu vlámské
vlády (MZe, 2003). Zhodnocena byla rovněž metodika sledování ekomorfologického stavu složek
toků a niv, vyvinutá AOPK Brno (Demek et al., 2006), metodika MUTON (Langhammer a kol,
2005) a metodika EcoRivHab (Matoušková, 2001).
Ze zahraničních metodik byly pro srovnávací hodnocení uvažovány zejména následující: metodika
pro odvození referenčních podmínek a ekomorfologickou klasifikaci toků aplikovaná na Slovensku
(Magulová, 2006), Rapid Bioassessment Protocol (Barbour et al., 1999), dále metodiky LAWA
Field Survey a LAWA Overview Survey a River Habitat Survey.
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 8
3 Metodika monitoringu
3.1 Cíl a princip mapování
Metodika HEM slouží pro zajištění monitoringu hydromorfologických charakteristik toků, který
představuje součást systému monitoringu složek ekologického stavu vodních útvarů pro naplnění
požadavků Rámcové směrnice o vodní politice ES 2000/60/ES (RS).
Navržená metodika HEM (Hydro Ekologický Monitoring) představuje nový a původní metodický
postup pro monitoring, respektující základní východiska daná požadavky legislativy ČR i EU,
kompatibilitu s dosavadními hodnotícími přístupy i hlediska praktické aplikovatelnosti při rutinní
aplikaci.
Monitoring hydromorfologického stavu toků probíhá formou terénního mapování vybraných
hydromorfologických charakteristik toků a údolní nivy.
Mapování probíhá na úsecích, vymezených mapovatele na základě níže uvedených kritérií. Pro
hodnocené ukazatele se v rámci jednotlivých úseků zjišťují hodnoty vybraných
hydromorfologických charakteristik toku a údolní nivy. Tyto hodnoty se zaznamenávají do
mapovacího formuláře, paralelně se do mapy zakreslují hranice úseků.
3.2 Rozsah sledování
Monitoring hydromorfologických charakteristik toků by měl zahrnovat reprezentativní vzorek
úseků toků pro daný vodní útvar. Doporučeno je zmapování hlavního páteřního toku vodního
útvaru, případně jeho hlavních přítoků. Přednostně se mapují úseky, kde se nalézají monitorovací
místa pro sledování ekologického stavu vod.
V rámci daného úseku se souběžně sledují následující zóny toku:
- Koryto
- Břeh
- Příbřežní zóna
- Inundační území.
Hodnocení ukazatelů zóny břehu jsou prováděna odděleně pro pravý a levý břeh toku.
Příbřežní zóna (riparian zone) je vymezena jako pás údolního dna do vzdálenosti 50 m od koryta
toku na levém, resp. pravém břehu.
Hodnocení zóny inundačního území je prováděno v celém rozsahu údolní nivy.
3.3 Načasování a četnost monitoringu
Pro mapování jsou vhodná období roku, kdy je možné popsat všechny charakteristiky s jistotou.
Výběr vhodného období řídí zejména následující kritéria:
- Úroveň průtoků by měla dosahovat průměrných a nižších hodnot, aby bylo možno rozpoznat
požadované charakteristiky koryta, dna a břehů.
- V přístupu ke korytu a v rozpoznání mapovaných ukazatelů by neměla bránit vzrostlá
vegetace.
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 9
Jako optimální období pro mapování je doporučena jarní a podzimní část roku, přičemž s ohledem
na odlišnosti klimatických podmínek v různých regionech se toto období může posouvat.
Četnost sledování by měla odpovídat rychlosti hydromorfologických změn. Doporučená maximální
délka opakovaného sledování jednoho úseku je 6 let.
3.4 Podkladové materiály pro mapování
Terénním mapováním jsou zjišťovány hodnoty pro jednotlivé ukazatele hydromorfologické kvality.
Pro terénní mapování je nezbytnou součástí vybavení:
Mapovací formulář
Formulář se vyplňuje při terénním mapování, zvlášť pro každý jednotlivý úsek. Do mapovacího
formuláře jsou v terénu zanášeny hodnoty jednotlivých ukazatelů. Výrazné doplňující
charakteristiky prostředí toku a nivy, pro které nejsou k dispozici hodnotící ukazatele, jsou
zapsány do poznámek.
Mapa
Do mapy jsou zakresleny hranice úseků včetně kódu úseku.
Jako standardní mapový podklad je doporučena základní topografická mapa v měřítku 1:10 000.
Pro účely hodnocení historického průběhu trasy toku jsou využity mapy II. vojenského
mapování, dostupné on-line na serveru www.mapy.cz.
Přístrojové vybavení pro měření
Pro stanovení vybraných charakteristik (poloha hranic úseku, šířka koryta a nivy, délka úseku
aj. je doporučeno používat ruční GPS a dálkoměr.
- GPS pro stanovení polohy hranic úseku.
Pro účely monitoringu je z hlediska přesnosti dostačující ruční mapovací nebo turistická
GPS, pracující v souřadném systému S-JTSK.
- Dálkoměr
Pro přesné stanovení vzdáleností a morfometrických parametrů koryta a nivy je
doporučeno použití ručního dálkoměru.
3.5 Postup mapování a zpracování dat
Mapování a zpracování dat probíhá v následující posloupnosti úkonů:
1. Vymezení hranic úseku
2. Zákres hranic úseku do mapy 1:10 000 včetně kódu úseku
3. Mapování hodnot ukazatelů do formuláře
4. Zjištění doplňujících informací
5. Převod údajů z formuláře do digitální formy
6. Propojení databázových dat s úseky v GIS
7. Vyhodnocení výsledků
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 10
4 Vymezení úseků pro mapování
Hodnocený tok je rozdělen na dílčí úseky s proměnlivou délkou. Úseky představují základní
jednotku mapování, pro kterou jsou zjišťovány hodnoty jednotlivých ukazatelů hydromorfologické
kvality.
Postup mapování
Mapování postupuje směrem od ústí či soutoku k prameni, tj. proti proudu toku.
Vymezení hranic úseků
Hranice úseků jsou vymezeny při terénním mapování. Úseky toků jsou jednoznačné a unikátní, tak,
aby jeden vymezený úsek reprezentoval pouze jednou část koryta toku. V místech větvení toku jsou
proto jednotlivá ramena toku vymezena a hodnocena odděleně (viz ilustrační schéma).
BLA001
BLA002
BLA003aBLA003b
BLA004
BLA005
SLP001
SLP002
Princip členění toku na úseky.
Hodnocené úseky mají proměnlivou délku a jsou vymezeny tak, aby daný úsek byl homogenní v
klíčových ukazatelích upravenosti, kterými následující ukazatele, uvedené v pořadí podle
významnosti pro vymezení hranic úseku:
- Půdorysný průběh trasy toku
- Charakter využití příbřežní zóny
- Charakter upravenosti koryta toku.
Primárním kritériem pro vymezení hranice úseku je půdorysný průběh trasy toku. Hranice úseku
jsou voleny tak, aby zvolený úsek měl půdorysný průběh trasy toku stejnorodý. V místech výrazné
změny charakteru trasy toku je umístěna hranice mezi úseky.
U částí toků, kde je půdorysný průběh trasy toku stejnorodý na delším úseku, je pro vymezení
hranic úseku rozhodující charakter využití příbřežní zóny a údolní nivy. V případě homogenního
charakteru trasy toku i využití údolní nivy je dalším parametrem pro stanovení hranice úseku
charakter upravenosti koryta toku. Dělení do úseků dále respektuje typologii vod, tak, aby daný
úsek vždy zahrnoval pouze jeden typ vod.
Hranice úseků jsou vyznačeny v mapě a následně jsou spolu s kódem úseku převedeny do GIS, aby
umožnily propojení s údaji o jednotlivých parametrech upravenosti, zaznamenanými v mapovacích
formulářích.
V případě větvení koryta je každé rameno hodnoceno i označováno odděleně.
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 11
Délka úseků
Délka úseků je proměnlivá podle stupně morfologické stejnorodosti.
Charakteristická délka úseku u malých toků s šířkou koryta do 10 metrů je 100 metrů, u středních
toků s šířkou koryta do 30 metrů představuje 500 metrů, u velkých toků s šířkou koryta přesahující
30 m dosahuje až 1 km. Uvedené hodnoty mají pouze orientační charakter - podle charakteru
reliéfu, intenzity úprav krajiny a charakteru využití území se délka úseků může významně měnit
(viz obrázek).
Příklad vymezení hranic úseků V místech, kde je charakter trasy toku stejnorodý je převládajícím kritériem pro
vymezení hranice úseku charakter využití údolní nivy.
Spolehlivost stanovení ukazatelů při mapování
Ke stanovení ukazatelů je v mapovacím formuláři připojena informace o spolehlivosti stanovení ve
stupnici A-C, která vyjadřuje, do jaké míry bylo možné parametry stanovit s jistotou, případně které
parametry byly stanoveny nepřímo:
Stupeň spolehlivosti A označuje stanovení s jistotou, přičemž ukazatele jsou hodnoceny v korytě
toku broděním.
Stupeň spolehlivosti B označuje stanovení s jistotou z břehu.
Stupeň spolehlivosti C označuje stanovení odhadem v případech, kdy stanovení v korytě není
možné. Parametry, které nebylo možno stanovit s jistotou jsou uvedeny.
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 12
5 Mapované ukazatele
V rámci monitoringu jsou sledovány ukazatele hydromorfologické kvality toku a inundační zóny
spolu s morfometrickými charakteristikami prostředí a ukazateli hydrologického režimu.
Hodnocené ukazatele jsou hierarchicky řazeny do základních zón přírodního prostředí toku podle
věcné a logické souvislosti i definice normy EN 14614.
Monitorovány jsou následující ukazatele:
Tabulka 1 Sledované ukazatele a doprovodné údaje
Skupina parametrů Ukazatel Rozsah stanovení Zdroj informací
Identifikační údaje Kód úseku Mapování
Tok Mapa
Vodní útvar Mapa
XY poloha hranic úseků GPS/mapa
Mapovatel Mapovatel
Datum a čas mapování Mapovatel
Spolehlivost stanovení ukazatelů Mapovatel
Morfometrické charakteristiky
toku a inundačního území
Délka úseku Tok Mapa
Šířka hladiny Tok Mapování
Šířka koryta Tok Mapování
Šířka údolní nivy Tok Mapování/mapa
Charakter údolí Tok Mapování
Ukazatelehydromorfologickékvality
Koryto toku Trasa toku Tok Mapování
Historická trasa toku Tok Historické mapy
Podélná průchodnost koryta Tok Mapování
Zahloubení koryta Tok Mapování
Variabilita hloubek Tok Mapování
Dno a břeh Struktury dna Tok Mapování
Dnový substrát Tok Mapování
Upravenost dna Tok Mapování
Mrtvé dřevo v korytě Tok Mapování
Upravenost břehů L,P břeh Mapování
Stabilita břehu L,P břeh Mapování
Břehová vegetace L,P břeh Mapování
Příbřežní zóna a inundační území Využití příbřežní zóny L,P břeh Mapování
Využití údolní nivy L,P břeh Mapování
Průchodnost inundačního území L,P břeh Mapování
Hydrologický režim Charakter proudění Tok Mapování
Ovlivnění hydrologického režimu Tok Mapování
Variabilita průtoků Tok Hydrologická data
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 13
6 Stanovení mapovaných ukazatelů
Morfometrické charakteristiky toku a nivy
V rámci jednotlivých úseků jsou zjišťovány základní identifikační a morfometrické charakteristiky
koryta a údolní nivy.
6.1 Zaměření hranic úseku
Metodika stanovení
Hranice úseku jsou vyznačeny v mapě. Pomocí GPS jsou zaměřeny souřadnice počátečního a
koncového bodu úseku. Zjištěné souřadnice jsou zaneseny do mapovacího formuláře.
Souřadnice jsou měřeny v souřadném systému S-JTSK a jsou uváděny v metrech.
Souřadnice hranic
úseku z GPS
Souřadnice X
(m)
Souřadnice Y
(m)
Dolní hranice úseku
Horní hranice úseku
6.2 Délka úseku
Metodika stanovení
Délka úseku je hodnocena z mapy nebo odpovídající GIS vrstvy. Délka úseku představuje
vzdálenost mezi hranicemi úseku, měřenou po střednici hlavního toku úseku a je vyjádřena
v metrech.
Mapované kategorie
Délka úseku (m)
6.3 Šířka hladiny a koryta
V rámci mapování je stanovena minimální a maximální šířka hladiny a koryta v rámci daného
úseku.
Metodika stanovení
Šířka koryta toku se zjišťuje při terénním mapování, případně z ortofot snímků, pokud jsou k
dispozici. Letecké snímky s ohledem na rozlišovací schopnost není vhodné používat pro malé toky
s šířkou koryta do 10 m. Pro stanovení v rámci terénního mapování je vhodné použít ruční laserový
dálkoměr.
Šířka koryta je stanovena jako vzdálenost mezi břehovou linií, tj. hranou pravého a levého břehu
(bankfull width), v případě asymetrického údolí mezi hranou břehu a protilehlým svahem (viz
ilustrační obrázek). Břehová linie představuje rozmezí mezi korytem toku a inundačním územím,
měření proto není ovlivněno aktuálním vodním stavem.
Šířka hladiny naopak představuje aktuální šířku hladiny toku v době měření a vztahuje se k šířce
aktuálně omočené části průtočného profilu.
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 14
Šířka koryta
Šířka hladiny
Stanovení šířky koryta toku jako vzdálenosti mezi břehovou linií pravého a levého břehu.
Do formuláře se zaznamenává minimální a maximální hodnota šířky koryta zaznamenaná v
hodnoceném úseku.
Mapované kategorie
Morfometrie toku Minimum Maximum
Šířka hladiny (m)
Šířka koryta (m)
6.4 Šířka údolní nivy
Ukazatel hodnotí minimální a maximální šířku celého prostoru údolní nivy v daném úseku toku.
Metodika stanovení
Šířka údolní nivy je stanovena odečtem z mapy, z GIS podkladů nebo při terénním mapování.
Zaznamenává se minimální a maximální šířka údolní nivy v rámci mapovaného úseku odděleně pro
pravý a levý břeh.
Pokud je šířka údolní nivy výrazně proměnlivá, např. díky změně charakteru morfologie terénu, je
vhodné úsek rozdělit, neboť je pravděpodobné, že taková změna bude doprovázena odlišnostmi i
v dalších ukazatelích.
Morfometrie toku Minimum Maximum
Šířka údolní nivy ­ L břeh (m)
Šířka údolní nivy ­ P břeh (m)
6.5 Tvar údolí
Ukazatel hodnotí převládající charakter tvaru údolí v mapovaném úseku. Charakter tvaru údolí
stanoví mapovatel na základě posouzení v terénu, přičemž charakter údolí přiřadí k jedné ze
základních kategorií.
Metodika stanovení
Do formuláře se vyznačuje dominantní charakter tvaru údolí v daném úseku. Pro jeden úsek je
možno zvolit pouze jeden typ tvaru údolí.
Mapované kategorie
Tvar údolí
(zaškrtnout)
Soutěska Tvar V Tvar U Neckovitý Plochý Asymetrický
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 15
Charakteristika mapovaných kategorií
Kaňonovité údolí ­ ostře zařízlé hluboké údolí. Svahy na obou březích jsou téměř rovnoběžné,
jejich vzdálenost nahoře a u dna soutěsky je není příliš odlišná. Vodní tok má velký spád, podélný
profil je nevyrovnaný. Koryto toku je tvořeno zpravidla stupni, peřejemi a vodopády.
Údolí tvaru V - Stěny údolí se rozevírají, příčný profil připomíná písmeno V. Podélný profil je
zpravidla nevyrovnaný, údolní niva bývá vyvinuta jen minimálně.
Údolí tvaru U ­ Stěny údolí se do široka rozevírají, příčný profil údolím připomíná písmeno U.
Vodní tok meandruje v prostoru mezi oběma svahy, údolní niva bývá vyvinuta.
Neckovité údolí ­ Stěny údolí jsou od sebe již více vzdálené, údolní dno je ploché s vyvinutou
nivou. Hranice údolní nivy bývá zřetelně ohraničená strmými svahy. Meandrování toku je
doprovázeno výraznou boční erozí.
Asymetrické údolí ­ údolí s výrazně odlišným sklonem svahů mezi oběma stranami údolí.
Ploché údolí ­ Široké a ploché údolní dno s dobře vyvinutou údolní nivou.
Příklady mapovaných kategorií
Tvar údolí Charakteristický tvar
Kaňonovitý
Údolí tvaru V
Údolí tvaru U
Neckovité údolí
Asymetrické údolí
Ploché údolí
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 16
Koryto toku
6.6 Trasa toku
Ukazatel hodnotí charakter půdorysného tvaru průběhu trasy toku v daném úseku.
Metodika stanovení
Mapováním se zaznamenává charakter trasy toku v daném úseku.
Tento ukazatel slouží jako rozhodující pro vymezení úseku. V jednom úseku se proto může
vyskytovat (a do formuláře se zaznamenává) pouze jedna kategorie charakteru trasy toku.
Pokud je charakter trasy toku v rámci úseku částečně proměnlivý, tj. v rámci sousedních kategorií,
zaznamenává se dominantní kategorie. Liší-li se charakter trasy toku výrazně, tj. o více než jednu
kategorii, je třeba úsek rozdělit v místě změny na dva samostatné úseky.
Údaje o historickém stavu průběhu trasy toku jsou odvozeny z historické mapy 2. vojenského
mapování z let 1836-52, volně přístupné pomocí online mapové aplikace na www.mapy.cz.
Mapované kategorie
Trasa toku Převládající
typ
Známky
napřímení
Historický
stav
Divočící tok
Rozvětvený tok
Meandrující
Zákruty
Přímý úsek
Charakteristika mapovaných kategorií
Divočící ­ tok v daném úseku vytváří systém v rámci řečiště více aktivních koryt, od sebe
oddělených lavicemi. Převažuje zde boční eroze nad hloubkovou, setkáváme se zde s hrubozrnným
substrátem ­ štěrk, kameny až balvany. Jednotlivá koryta relativně často mění polohu.
Rozvětvený tok ­ řeka se v daném úseku rozděluje do samostatných ramen, které se dále po toku
následně opět slévají.
Meandrující tok ­ trasa toku v daném úseku má vlnící se půdorys, charakteristické střídání
nárazového a nánosového břehu, stupeň křivolakosti (sinuosity), představující poměr délky toku
k délce údolnice, je vyšší než 1,5.
Zákruty ­ trasa toku má v daném úseku zvlněný půdorys, jednotlivé zákruty mají nižší poloměr a
nejsou v nich zřejmé stopy aktivní břehové erozní a akumulační činnosti
Přirozeně přímý tok ­ půdorysný plán toku má v daném úseku relativně přímý charakter, přičemž
přímý průběh trasy toku je zapříčiněn přírodními faktory, zejména morfologií údolí
Uměle napřímený tok ­ trasa toku jeví známky umělého napřímení. Půdorysný průběh má zpravidla
charakter mírných zákrutů nebo přímý průběh.
Pokud trasa toku v hodnoceném úseku nese stopy revitalizačních úprav, je třeba tuto skutečnost
vyznačit v poznámkách.
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 17
Příklady mapovaných kategorií
Rozvětvený tok Divočící tok
Meandrující tok
Zákruty
Přirozeně přímý tok Uměle napřímený tok
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 18
Stanovení historického průběhu trasy toku
Pro vyhodnocení historického průběhu trasy toku je jako referenční datový podklad použita mapa
II. Vojenského mapování Rakouského císařství z let 1836-52, zachycující stav krajiny v období
před průmyslovou revolucí.
Mapové dílo je pořízeno v měřítku 1: 28 800 a zachycuje stav vodních toků v období před
budováním rozsáhlých hydrotechnických úprav na konci 19. a v průběhu 20. století. Zdrojová mapa
je dostatečně podrobná pro zobrazení historického průběhu páteřních toků vodních útvarů a jejich
přítoků a srovnání historického stavu se současným.
Mapy jsou dostupné on-line na serveru www.mapy.cz, přičemž pro snadnou orientaci v mapě je
možné přes historický mapový obsah přeložit vrstvy obcí a komunikací (viz ukázka).
Ukázka mapy II. vojenského mapování na příkladu toku Mnichovky (přítok Sázavy). Mapa je zobrazená v běžném
internetovém prohlížeči, kde přes historický podklad je zobrazena vrstva současných sídel a komunikací.
Zdroj: www.mapy.cz
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 19
6.7 Podélná průchodnost koryta
Ukazatel hodnotí charakter a četnost výskytu umělých příčných překážek v korytě, ovlivňujících
migraci organismů i charakter proudění v korytě toku.
Metodika stanovení
Při mapování se do formuláře zaznamenává počet výskytu vybraných kategorií objektů
v hodnoceném úseku toku.
Příčné překážky jsou z hlediska výšky členěny na tři kategorie ­ nízké s výškou do 0,5 metru ode
dna koryta po korunu hráze, střední s výškou od 0,5 do 1 metru a vysoké s výškou nad 1 metr.
Výšku překážky a její následné zatřídění posuzuje mapovatel na základě změření nebo odhadu při
terénním mapování.
Mapované kategorie
Charakter překážek v korytě Počet
výskytů
Úsek bez překážek
Nízké stupně s výškou nižší než 0,5 m
Stupeň nebo jez s výškou 0,5 - 1 m
Stupeň nebo jez vyšší než 1 m
Skluz
Jez s rybím přechodem
Propustek
Hráz
Charakteristika mapovaných kategorií
Nízké stupně s výškou nižší než 0,5 m ­ stupeň s nižší než 0,5 m měřeno ode dna. Zpravidla se jedná
o drobné stupně nebo prahy v korytě toku, vyskytující se zejména na malých a středních tocích.
Umělý stupeň nebo jez s výškou nižší než 1 m ­ stupeň nebo jez s výškou koruny 0,5 m ­ 1 m
měřeno ode dna toku.
Jez s výškou nad 1 m ­ jez s výškou koruny vyšší než 1 metr, měřeno ode dna koryta toku. Na
rozdíl od nízkých a středních stupňů vysoké jezy představují vodní dílo, které je kvůli stabilitě
koryta toku v daném místě zpravidla doprovázeno odpovídající úpravou břehů, případně i dna.
Skluz ­ výškový stupeň v korytě, kde je výškový rozdíl překonáván nakloněnou rovinou. Zpravidla
se jedná o stupně vyšší než 1 metr, nejčastěji na středních tocích.
Jez s rybím přechodem ­ jez, vybavený rybím přechodem ­ zařízením, umožňujícím rybím
společenstvím překonat překážku na toku. Technické provedení rybího přechodu bývá různorodé od
betonových schodů, které jsou součástí jezu až po obtokové kanály s členitým dnem a přírodě
blízkým charakterem.
Propustek ­ provedení toku pod tělesem náspu např. komunikace pomocí otvoru o omezené
kapacitě. Rozdíl od mostu, kde má průtočný otvor charakter otevřeného koryta.
Hráz ­ hráz nádrže, působící trvalé vzdutí toku
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 20
Příklady mapovaných kategorií
Nízký stupeň v korytě Stupeň s výškou 0,5-1 m
Jez s výškou nad 1 m. Vlevo ­ jez na drobném toku, vpravo střední tok.
Skluz
Propustek
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 21
6.8 Zahloubení koryta
Ukazatel hodnotí variabilitu zahloubení koryta v podélném profilu toku.
Metodika stanovení
Zahloubení se stanovuje jako hloubka ode dna toku ke hraně břehu (viz ilustrační obrázek), proto
výsledná kategorie zahloubení není závislá na aktuálním vodním stavu. Princip stanovení
zahloubení koryta odpovídá principu stanovení šířky koryta.
Stanovení zahloubení toku jako hodnotu hloubky vztažené ke spojnici břehové linie pravého a levého břehu.
Mapuje se rozsah výskytu kategorií zahloubení koryta toku v rámci daného úseku. U jednotlivých
kategorií je dále rozlišeno, zda zahloubení odpovídá přirozeným poměrům, případně zda bylo uměle
zvýšené nebo naopak snížené.
Mapované kategorie
Zahloubení koryta Rozsah
%
Uměle
zvýšené
Uměle
snížené
0-20 cm
20-50 cm
50 cm ­ 1 m
1-2 m
2-4 m
Více než 4 m
6.9 Variabilita hloubek
Ukazatel hodnotí proměnlivost hloubky v příčném profilu koryta toku.
Metodika stanovení
Mapuje se charakter variability hloubek v příčném profilu. Do formuláře se uvádí výskyt
jednotlivých typů variability hloubek a jejich rozsah v rámci mapovaného úseku.
Pro stanovení odpovídajících kategorií se hloubky neměří, hodnotí se míra variablity na základě
posouzení mapovatelem.
Mapované kategorie
Charakter variability Rozsah %
Vysoká
Střední
Přirozeně nízká
Nízká z důvodu úpravy koryta
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 22
Charakteristika mapovaných kategorií
Vysoká variabilita hloubek ­ výrazná proměnlivost hloubky v rámci příčného profilu. Zpravidla jde
o úseky s nepravidelných charakterem koryta a kamenitým nebo balvanitým substrátem.
Střední variabilita hloubek ­ příčný profil vykazuje známky nepravidelnosti hloubky,
charakteristické pro střední i velké toky např. v místech meandrů a zákrutů.
Přirozeně nízká variabilita hloubek ­ příčný profil korytem má jednoduchý charakter bez
výraznějších nepravidelností v hloubce
Nízká variabilita hloubek z důvodu úpravy koryta ­ příčný profil koryta vykazuje známky umělé
upravenosti, v jejímž důsledku je variabilita hloubek minimální.
Příklady mapovaných kategorií
Vysoká
variabilita
hloubky koryta
Střední
variabilita
hloubky koryta
Přirozeně nízká
variabilita
hloubky koryta
Nízká variabilita
hloubky koryta
v důsledku
úpravy koryta
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 23
Dno a břehy
6.10 Struktury dna
Ukazatel hodnotí rozsah výskytu vybraných typů struktur dna, které významně ovlivňují charakter
proudění v korytě toku.
Metodika stanovení
Mapuje se výskyt přirozených struktur dna a zaznamenává se rozsah výskytu vybraných kategorií
struktur dna v rámci úseku.
Kategorie jsou vymezeny podle poměrného rozsahu částí úseku, kde se vyskytuje alespoň jedna
z níže uvedených výrazných přirozených struktur dna. Kritériem pro mapování jednotlivých
struktur do hodnocení je jejich velikost, která by měla představovat alespoň 1/5 šířky toku.
Rozsah výskytu je hodnocen na základě posouzení mapovatele při terénním mapování a je uváděn
v celých desítkách procent celkové délky úseku.
Jako přirozené struktury dna jsou identifikovány následující prvky: Lavice, ostrovy, mělčiny,
peřeje, skalní stupně.
Popis jednotlivých typů zaznamenávaných struktur s příklady je uveden v návodu pro mapovatele.
Mapované kategorie
Typy struktur dna Rozsah %
Žádné pozorované struktury dna
Lavice
Ostrovy
Mělčiny
Tůně
Peřeje
Skalní stupně
Charakteristika mapovaných kategorií
Lavice, berma ­splaveninový útvar v korytě toku se zpravidla protáhlým tvarem, případně podélný
pruh břehové zóny, který je pravidelně zatápěný. V období nízkých průtoků vystaven nad vodní
hladinou, při vyšších vodních stavech je zpravidla ponořen..
Ostrov ­ splaveninový útvar uprostřed koryta toku
Mělčina ­ mělký úsek koryta toku se zpravidla vyšším sklonem a vyšší rychlostí proudění.
Tůň ­ zahloubený úsek koryta s nižší rychlostí proudění vody. Při nižších vodních stavech zde voda
vytváří bazény
Peřej ­ úsek toku s vyšším spádem toku, charakteristický turbulentním prouděním, zpravidla
v horských oblastech
Skalní stupeň ­ skalní výchoz tvořící stupeň v korytě toku, přes který přepadává voda.
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 24
Příklady mapovaných kategorií
Ostrov
Lavice
Mělčina Tůň v úseku s výraznou boční břehovou erozí
Peřej Skalní stupeň
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 25
6.11 Dnový substrát
Ukazatel hodnotí diverzitu substrátu dna, tj. materiálu, ze kterého je utvářeno dno koryta toku.
Hodnotí se rozsah výskytu vybraných kategorií dnového substrátu v rámci úseku.
Metodika stanovení
Při mapování se do formuláře zaznamenává rozsah výskytu jednotlivých kategorií dnového
substrátu v daném úseku. Rozsah výskytu je hodnocen na základě posouzení mapovatele a je
uváděn v celých desítkách procent celkové délky úseku.
Hodnoceny jsou následující hlavní typy dnového substrátu: Skalní podloží, balvany, kameny, štěrk,
písek, prach/jíl, rašelina a umělý substrát.
Mapované kategorie
Typ dnového substrátu Rozsah %
Skalní podloží
Balvany (256 mm a více)
Kameny (64-256 mm)
Štěrk (2-64 mm)
Písek (0,06-2 mm)
Prach / jíl (<0.006 mm)
Rašelina
Umělý substrát
Charakteristika mapovaných kategorií
Skalní podloží ­ zřejmé výchozy skalního podloží v korytě toku
Balvany - zrnitostní frakce nad 256 mm
Kameny - zrnitostní frakce 64 ­ 256 mm
Štěrk - zrnitostní frakce 2 ­ 64 mm
Písek ­ zrnitostní frakce 0,06 - 2 mm
Jíl a prach ­ anorganický materiál zrnitostní frakce < 0,06 mm, zpravidla má charakter bláta
Rašelina - organická hmota vzniklá procesem rašelinní, obsahující části těl a částí vyšších rostlin
rozložených do různého stupně a minerální příměsi.
Umělý substrát ­ koryto tvořené umělým materiálem (kamenná dlažba, beton)
Pomůcka pro odlišení klíčových kategorií substrátu
Pro rychlé odlišení hlavních velikostních kategorií substrátu, rozlišitelných okem, lze použít
jednoduchou vizuální pomůcku:
Písek Štěrk Kameny
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 26
Příklady mapovaných kategorií
Skalní podloží Balvany v korytě
Kameny v korytě Jemný štěrk
Prach, bláto Rašelina - vodní tok protékající rašeliništěm
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 27
6.12 Upravenost dna
Ukazatel hodnotí charakter antropogenních zásahů do struktury a stability substrátu dna
Metodika stanovení
Mapuje se charakter zásahů do substrátu dna toku. Kategorie hodnotí charakter umělých úprav dna
toku ­ umělé zpevnění, případně zahlubování nebo zanášení koryta.
Do formuláře se zaznamenává rozsah jednotlivých kategorií zjištěných mapovatelem v daném
úseku, přičemž u jednotlivých kategorií je rozlišeno, zda zahloubení odpovídá přirozeným
poměrům, případně zda bylo uměle zvýšené nebo naopak snížené.
Mapované kategorie
Charakter úprav dna Rozsah %
Dno bez známek úprav
Zpevnění dna kamennou dlažbou
Zpevnění dna betonem
Zatrubnění, zakrytí toku
Pravidelné prohrábky koryta / zvýšené zahloubení
Přidávání splavenin a umělého substrátu
Charakteristika mapovaných kategorií
Zpevnění dna kamennou dlažbou ­ dno koryta je v daném úseku nebo jeho části antropogenně
zpevněno kamenem ­ tato úprava často navazuje na úpravu břehu, může se však vyskytovat i
samostatně. Úpravy staršího data mohou být obtížně identifikovatelné díky rozvolnění dlažby a
jejím částečným překrytím substrátem dna.
Zpevnění dna betonem ­ dno koryta je zpevněno pomocí betonu. Na malých tocích se zpravidla se
jedná o prefabrikované lichoběžníkové profily, u větších toků se vyskytují i betonové panely.
Zatrubnění, zakrytí úseku ­ zakrytí koryta toku, případně jeho svedení do trubkového profilu.
Zatrubněné úseky se vyskytují zejména v intravilánech obcí, stejně jako v místech, kde tok protíná
valy komunikací atp.
Pravidelné prohrábky koryta ­ v hodnoceném úseku dochází k odstraňování dnového substrátu,
které vede ke zvětšení míry zahloubení nad přirozenou úroveň. Odstraňování substrátu může
souviset s těžbou, protipovodňovou úpravou nebo pravidelnou údržbou koryta správcem toku.
Přidávání splavenin a umělého substrátu ­ v úseku dochází k přidávání substrátu do dna toku, což
má za následek snížení zahloubení koryta.
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 28
Příklady mapovaných kategorií
Dno bez známek úprav
Souvislá úprava dna i břehů kamennou dlažbou Zpevnění dna kamennou dlažbou.
Zpevnění dna betonem ­ prefabrikované profily
.
Zpevnění dna betonem ­ betonové desky
Zatrubnění toku.
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 29
6.13 Mrtvé dřevo v korytě
Ukazatel hodnotí přítomnost kmenů stromů, jejich částí, vývratů, případně shluků větví a části
dřevin, které při průměrném ročním průtoku leží ve vodě nebo jsou do ní z velké části ponořeny.
Metodika stanovení
Mapuje se četnost výskytu jednotlivých nalezených kusů mrtvého dřeva v korytě a rozsah jejich
výskytu vzhledem k celkové délce úseku. U středně velkých a velkých toků se pro mapování
vybírají pouze kusy dřeva o délce větší než 3 m a průměru větším než 30 cm, případně kompaktní
shluky větví o ploše nad 2 m2
.
U malých toků s šířkou koryta pod 10 m jsou tyto prahové hodnoty poloviční.
Rozsah výskytu je hodnocen na základě zhodnocení mapovatele a je uváděn v desítkách procent
celkové délky úseku.
Mapované kategorie
Výskyt mrtvého dřeva Počet
výskytů
Rozsah
%
Mrtvé dřevo a vývraty v korytě
Kompaktní shluky větví
Příklady
Části kmenů stromů v korytě toku
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 30
6.14 Upravenost břehu
Ukazatel hodnotí charakter úprav břehu koryta odděleně na pravém a levém břehu.
Metodika stanovení
Mapují se vybrané kategorie upravenosti koryta toku v hodnoceném úseku. Do formuláře se
zaznamenává rozsah typů úprav břehu v daném úseku odděleně pro pravý a levý břeh.
Tento ukazatel slouží jako doplňující charakteristika pro vymezení úseku. Proto liší-li se v rámci
jednoho úseku významně charakter upravenosti (o více než jednu kategorii), je vhodné úsek rozdělit
v místě změny na dva samostatné úseky.
Mapované kategorie
Charakter úprav břehů Rozsah výskytu %
L břeh P břeh
Břeh bez známek úprav
Vegetační opevnění břehu
Gabiony
Polovegetační tvárnice
Kamenný pohoz
Zpevnění břehu kamennou dlažbou
Zpevnění břehu betonem
Souvislá úprava profilu
Charakteristika mapovaných kategorií
Vegetační opevnění ­ využití přírodních materiálů ke zpevnění břehové hrany ­ vrbové plůtky,
kulatina aj.
Gabiony ­ drátěný koš, obsahující kamenny, který je použitý pro zpevnění a ochranu břehu koryta.
Polovegetační tvárnice ­ zpevnění břehu polovegetačními tvárnicemi, kde prostor uvnitř tvárnic je
vyplněn trávou
Kamenný pohoz ­ zpevnění břehu nezpevněným kamenným materiálem, např. lomovým kamenem,
materiálem z dna koryta aj.
Kamenná dlažba ­ zpevnění břehu kamenem, pevně spojeným vyzdívkou.
Zpevnění betonem ­ zpevnění břehu betonem, zpravidla betonovými prefabrikovanými profily nebo
panely, upravujícími břeh, případně i celý profil koryta včetně dna.
Souvislá úprava profilu ­ dno i břehy toku jsou zpevněny zpravidla betonovými prefabrikáty,
případně pevnou kamennou dlažbou.
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 31
Příklady mapovaných kategorií
Vegetační opevnění ­ zatravnění hrany břehu
Vegetační opevnění břehu kulatinou
Gabiony na břehu koryta, koryto zpevněno kam.dlažbou
Kamenný pohoz
Zpevnění břehu kamennou dlažbou
Zpevnění břehu betonem
Souvislá úprava profilu - zpevnění břehu i dna betonovými deskami (vlevo), kam.dlažbou (vpravo)
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 32
6.15 Stabilita břehu
Informační ukazatel, hodnotící charakter tvarů břehů a dna toku, vzniklých v důsledku fluviálních
procesů v korytě.
Metodika stanovení
Při mapování je zaznamenáván výskyt tvarů, dokumentujících erozně-akumulační procesy v oblasti
koryta a příbřežní zóny. Do formuláře se zaznamenává rozsah výskytu jednotlivých projevů eroze a
akumulace přičemž se zaznamenávají všechny typy tvarů, nalezené v úseku.
Tvary jsou rozlišeny z hlediska procesu vzniku na erozní a akumulační, přičemž jsou dále rozlišeny
podle rozsahu. Rozsah břehových nátrží a fluviálních akumulací je hodnocen na základě posouzení
mapovatele, není vyžadováno přesné zaměření velikosti daných tvarů.
Popis jednotlivých kategorií stability břehu s příklady je uveden v návodu pro mapovatele.
Mapované kategorie
Stabilita břehu Rozsah vyskytu %
L břeh P břeh
Stabilní břeh bez nátrží a akumulací
Drobné břehové nátrže (do 5 m)
Rozsáhlé břehové nátrže (nad 5m)
Drobné fluviální akumulace (do 100 m
2
)
Rozsáhlé fluv. akumulace (nad100 m
2
)
Charakteristika mapovaných kategorií
Drobné břehové nátrže ­ erozní narušení břehu fluviální činností v rozsahu do 5 m délky
Rozsáhlé břehové nátrže ­ erozní narušení břehu fluviální činností toku v rozsahu nad 5 m délky
pro jednotlivý případ
Drobné fluviální akumulace ­ akumulace materiálu (písek, štěrk, valouny) jako důsledek činnosti
toku v příbřežní zóně v plošném rozsahu do 100 m2
Rozsáhlé fluviální akumulace ­ akumulace materiálu (písek, štěrk, valouny) jako důsledek činnosti
toku v příbřežní zóně v plošném rozsahu do 100 m2
Příklady mapovaných kategorií
Stabilní břeh bez nátrží Drobná břehová nátrž
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 33
Rozsáhlá břehová nátrž
Drobná fluviální akumulace na břehu toku Drobná fluviální akumulace v korytě toku
Rozsáhlá fluviální akumulace v příbřežní zóně
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 34
Příbřežní zóna a inundační území
6.16 Břehová vegetace
Ukazatel hodnotí rozsah výskytu vybraných kategorií vegetace na pravém, resp. levém břehu toku.
Metodika stanovení
Mapují se základní kategorie břehové vegetace, vyskytující se na pravém a levém břehu. Do
formuláře se zadává poměrný rozsah výskytu jednotlivých kategorií vzhledem k celkové délce
úseku. Rozsah výskytu je hodnocen na základě posouzení mapovatele a je uváděn v celých
desítkách procent celkové délky úseku.
Pokud je v úseku zjištěna přítomnost invazních druhů rostlin, uvedou se zjištěné druhy do
poznámky.
Mapované kategorie
Převládající charakter
břehové vegetace
Rozsah výskytu v %
L břeh P břeh
Přirozený les
Hospodářský les
Galeriová vegetace
Přerušované pásy vegetace
Jednotlivé stromy, keře
Vysoké byliny
Břehy bez vegetace
Charakteristika mapovaných kategorií
Přirozený les ­ výskyt souvislého lesa na břehu toku. Charakter a struktura lesního porostu je
přírodní nebo přírodě blízká ­ lužní les, smíšený les aj.
Hospodářský les ­ výskyt lesa s výraznou hospodářskou funkcí ­ typicky lesní monokultury
Galeriová vegetace ­ souvislý pás stromů a keřů podél toku
Přerušované pásy vegetace ­ přerušované pásy stromů a vysokých keřů na břehu toku, bez
vzájemného propojení
Jednotlivé stromy, keře ­ samostatně se vyskytující stromy nebo keře na břehu toku
Vysoké byliny ­ břeh porostlý zejména vysokými bylinami, tj. bylinami o výšce cca 1 metr a vyšší.
Příklady mapovaných kategorií
Přirozený les Hospodářský les
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 35
Galeriová vegetace
Přerušované pásy vegetace P břeh - jednotlivé stromy, L břeh ­ přer. pásy vegetace
Jednotlivé stromy Vysoké byliny
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 36
6.17 Využití příbřežní zóny
Způsob využití plochy inundačního území se hodnotí ve dvou prostorových měřítcích ­ v tzv.
příbřežní zóně, představující pás 50 m od koryta toku a v celém rozsahu údolní nivy.
Metodika stanovení
Mapují se hlavní kategorie využití území příbřežní zóny odděleně na pravém a levém břehu.
Zaznamenává se výskyt všech typů využití území, přičemž do formuláře je vyznačen rozsah
jednotlivých kategorií využití.
Mapované kategorie
Pro hodnocení využití příbřežní zóny a údolní nivy jsou použity shodné kategorie. Příklady
jednotlivých kategorií využití území jsou uvedeny u ukazatele využití údolní nivy.
Charakter využití příbřežní zóny
(Rozsah výskytu %)
L břeh P břeh
Les
Louka
Pastvina
Vodní plochy
Zemědělská plocha
Roztroušená zástavba
Intravilán, průmysl
6.18 Využití údolní nivy
Charakter využití údolní nivy je hodnocen v celém rozsahu inundačního území.
Metodika stanovení
Mapují se hlavní kategorie využití území údolní nivy odděleně na pravém a levém břehu.
Zaznamenává se výskyt všech typů využití území, přičemž do formuláře je vyznačen rozsah
jednotlivých kategorií využití.
Mapované kategorie
Pro hodnocení využití příbřežní zóny a údolní nivy jsou použity shodné kategorie.
Charakter využití údolní nivy
(Rozsah výskytu %)
L břeh P břeh
Les
Louka
Pastvina
Vodní plochy
Zemědělská plocha
Roztroušená zástavba
Intravilán, průmysl
Charakteristika mapovaných kategorií
Les ­ přírodní nebo hospodářský les v příbřežní zóně, resp. údolní nivě
Louka ­ trvalý travní porost v příbřežní zóně, resp. údolní nivě
Pastvina ­ travní porost využívaný k pastvě
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 37
Vodní plochy ­ výskyt vodních ploch v údolní nivě přirozeného nebo antropogenního původu rybníky,
nádrže, zatopené plochy aj.
Zemědělská plocha ­ orná půda, sady, chmelnice atp.
Roztroušená zástavba ­ individuální objekty, chatové osady, okrajové části sídel s nespojitou
zastavěnou plochou
Intravilán, průmysl ­ souvisle zastavěná plocha příbřežní zóny či údolní nivy nebo výskyt
průmyslových či skladovacích areálů v hodnoceném prostoru.
Příklady mapovaných kategorií
Les Louka
Zemědělská plocha v příbřežní zóně a údolní nivě
Intravilán Roztroušená zástavba
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 38
Proudění a hydrologický režim
6.19 Charakter proudění
Metodika stanovení
Při mapování se zaznamenávají jednotlivé charakteristické typy proudění v daném úseku včetně
rozsahu výskytu v rámci úseku.
Kategorie typů proudění jsou identifikovány na základě posouzení mapovatele. Jednotlivé kategorie
odrážejí typický charakter proudění, nikoliv hodnoty hydraulických parametrů. Použitá
terminologie vychází z normy EN 14614.
Rozsah výskytu je hodnocen na základě posouzení mapovatele a je uváděn v celých desítkách
procent celkové délky úseku.
Mapované kategorie
Charakter proudění Rozsah %
Vodopád
Stupně, kaskáda
Peřejnatý úsek
Slapový proud
Klouzavý proud
Tůně
Vzdutí
Charakteristika mapovaných kategorií
Vodopád ­ Svislý nebo příkrý stupeň, resp. skalní stěna v říčním korytě, přes který přepadá vodní
tok.
Stupně, kaskáda ­ soustava více stupňů v korytě, přes které vodní tok přepadá.
Peřejnatý úsek - mělký úsek toku s rychlým turbulentním prouděním a neklidnou hladinou,
narušovanou prouděním přes hrubý substrát. V anglické terminologii odpovídá pojmu rifle
Slapový proud - rychle tekoucí voda s víry, ale s nepřerušenou hladinou. V anglické terminologii
odpovídá pojmu run
Klouzavý proud - mírně proudící voda s klidnou hladinou, případně příležitostným vířením nebo
víry s konstantní hloubkou v příčném průřezu koryta. V anglické terminologii odpovídá pojmu
glide
Tůně - zřetelně hlubší části koryta, které nejsou obvykle delší než 1-3násobek šířky koryta,
udržované vymíláním.
Vzdutí ­ ovlivnění proudění trvalým vzdutím v důsledku zahrazení toku jezem či hrází.
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 39
Příklady mapovaných kategorií
Vodopád
Stupně, kaskáda
Peřejnatý úsek Peřejnatý úsek
Slapový proud
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 40
Klouzavý proud
Tůňě v úseku toku Vzdutí nad jezem
Vzdutí na malém toku nad nízkým stupněm
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 41
6.20 Ovlivnění hydrologického režimu
Ukazatel hodnotí míru umělých zásahů do hydrologického režimu v daném úseku toku.
Metodika stanovení
Při mapování se zaznamenává rozsah částí úseků s rozdílným charakterem ovlivnění průtoků.
Rozsah výskytu je hodnocen na základě posouzení mapovatele a je uváděn v desítkách procent
celkové délky úseku.
Mapované kategorie
Umělé ovlivnění průtoku Rozsah %
Dynamika beze změn
Trvalá regulace průtoku (hráz aj.)
Trvalé vzdutí
Periodické vzdutí
Nárazové vypouštění
Odběry vody
Asanační průtok
Charakteristika mapovaných kategorií
Trvalá regulace průtoku ­ proudění v daném úseku nebo jeho části je ovlivněno manipulací na
regulačním objektu ­ zpravidla hrázi.
Trvalé vzdutí ­ daná část úseku je pod vlivem trvalého vzdutí, např. jezu
Periodické vzdutí ­ daná část úseku je pod vlivem vzdutí, které je má rámci roku výrazně
proměnlivý charakter
Nárazové vypouštění ­ v dané části úseku se vyskytuje objekt vypouštění vody do koryta toku výpusti
průmyslových podniků, převody vody, derivační kanály malých vodních elektráren, čistírny
odpadních vod aj.
Odběry vody ­ v dané části úseku se vyskytuje místo odběru vody, zpravidla pro průmyslové nebo
energetické účely
Asanační průtok ­ korytem proudí minimální množství vody, které je odpouštěno z vodního díla
tak, aby zabezpečilo minimální průtok, zpravidla z ekologických důvodů. Nejčastěji se vyskytuje u
jezů s derivačními kanály ­ např. malých vodních elektráren, kdy v sušším období hrozí, že veškerá
voda může být odvedena do náhonu a původní řečiště pod jezem by se v takovém případě ocitlo na
suchu. Díky asanačnímu průtoku organismy mají šanci překlenout dobu, než bude protékat dostatek
vody na to, aby přepadala přes celou korunu jezu.
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 42
6.21 Průchodnost inundačního území
Pod pojmem průchodnost inundačního území se rozumí výskyt umělých objektů a staveb, které
rozdělují záplavové území a staveb, které omezují pohyb říčního koryta a toku napříč inundačním
územím. Zpravidla se jedná o povodňové a ochranné hráze, náspy komunikací aj.
Metodika stanovení
Zjišťuje se výskyt umělých staveb, protínajících inundační území a ovlivňující jeho průchodnost. U
povodňových hrází a valů, resp. náspů vedených paralelně s korytem toku se dále vyznačuje jejich
vzdálenost od koryta toku na pravém a levém břehu.
Mapované kategorie
Typ objektu v nivě Výskyt
L břeh P břeh
Úsek bez objektů ovlivňujících
průchodnost inundačního území
Stavby vedené napříč nivou
-náspy komunikací aj. (počet)
Protipovodňové a ochranné hráze
podél koryta (rozsah %)
Stavby vedené paralelně s korytem náspy
komunikací aj. (rozsah %)
Odsazení hrází / valů od koryta (m)
Charakteristika mapovaných kategorií
Stavby vedené napříč nivou ­ liniové stavby, protínající údolní nivu, které při rozlivu mimo koryto
brání prostupnosti údolní nivy. Do formuláře se uvádí počet výskytu příčných liniových objektů
v nivě odděleně na pravém a levém břehu.
Protipovodňové a ochranné hráze podél koryta ­ představují stabilní ochranné hráze v podobě
jednoduchých nebo složených valů, vedené paralelně s korytem. Při vyšších vodních stavech tyto
stavby brání rozlivu vody do údolní nivy. Do formuláře se uvádí procentuální rozsah výskytu
povodňových hrází odděleně na pravém a levém břehu.
Jiné stavby vedené paralelně s korytem ­ liniové stavby, nejčastěji náspy silnic, železnic nebo
jiného účelu, vedené paralelně s korytem. Při vyšších vodních stavech tyto stavby brání rozlivu
vody do údolní nivy. Do formuláře se uvádí procentuální rozsah výskytu povodňových hrází
odděleně na pravém a levém břehu, zároveň se uvádí vzdálenost odsazení hrází od koryta.
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 43
Příklady mapovaných kategorií
Protipovodňové hráze podél koryta toku
Liniové stavby vedené paralelně s korytem
­ násep silnice
Liniové stavby vedené napříč nivou ­ násep silnice
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 44
7 Mapovací formulář
Pro každý úsek je použit samostatný mapovací formulář.
Do formuláře se zaznamenávají hodnoty jednotlivých ukazatelů vyznačením odpovídající volby.
K mapovaným hodnotám se připojí údaje o poloze počáteční a koncové hranice úseku, odečtené
pomocí GPS a hodnoty zjištěné z podpůrných podkladů ­ map, historických map, ortofot či GIS.
Poznámky a doplňkové údaje
Doprovodné údaje se zanášejí do poznámek k danému úseku.
Fotodokumentace
Pro každý úsek je doporučeno pořídit fotodokumentaci. Fotodokumentace zachycuje především:
- koryto toku
- struktury dna
- proudění
- břehy
- příbřežní zónu
- údolní nivu
Snímky jsou označeny kódem úseku, ke kterému se vztahují.
Spolehlivost stanovení ukazatelů
Ke stanovení ukazatelů je v mapovacím formuláři připojena informace o spolehlivosti stanovení. Ta
vyjadřuje, do jaké míry bylo možné parametry stanovit s jistotou, případně které parametry byly
stanoveny nepřímo. Jde zejména o ukazatel dnového substrátu, kde pro přesné stanovení je vhodné
brodění v korytě toku ­ to však v některých případech, např. na velkých tocích, není vždy možné.
Spolehlivost stanovení
ukazatelů
(zaškrtnout)
A - Stanovení s jistotou
v korytě toku
B - Stanovení s jistotou
z břehu
C - Stanovení odhadem
z břehu
Parametry, které nebylo
možno stanovit s jistotou:
Mapovací formulář je uveden na následující dvoustraně
HEM ­ HYDROMORFOLOGICKÝ MONITORING TOKŮ: MAPOVACÍ FORMULÁŘ
HEM ­ Metodika a manuál pro mapovatele 45
Kód úseku
Délka úseku (m)
Tok
Vodní útvar
Mapovatel
Datum, čas
Morfometrické charakteristiky toku a nivy
Souřadnice hranic
úseku z GPS
Souřadnice X
(m)
Souřadnice Y
(m)
Dolní hranice úseku
Horní hranice úseku
Morfometrie toku Minimum Maximum
Šířka hladiny (m)
Šířka koryta (m)
Šířka údolní nivy ­ L břeh (m)
Šířka údolní nivy ­ P břeh (m)
Tvar údolí
(zaškrtnout)
Soutěska Tvar V Tvar U Neckovitý Plochý Asymetrický
Trasa toku
Trasa toku Převládající
typ
Známky
napřímení
Historický
stav
Divočící tok
Rozvětvený tok
Meandrující
Zákruty
Přímý úsek
Podélná průchodnost koryta
Charakter překážek v korytě Počet výskytů
Úsek bez překážek
Nízké stupně s výškou nižší než 0,5 m
Stupeň nebo jez s výškou 0,5 - 1 m
Stupeň nebo jez vyšší než 1 m
Skluz
Jez s rybím přechodem
Propustek
Hráz
Zahloubení koryta
Zahloubení koryta Rozsah
%
Uměle
zvýšené
Uměle
snížené
0-20 cm
20-50 cm
50 cm ­ 1 m
1-2 m
2-4 m
Více než 4 m
Variabilita hloubek
Charakter variability Rozsah %
Vysoká
Střední
Přirozeně nízká
Nízká z důvodu úpravy koryta
Struktury dna
Typy struktur dna Rozsah %
Žádné pozorované struktury dna
Lavice
Ostrovy
Mělčiny
Tůně
Peřeje
Skalní stupně
Dnový substrát
Typ dnového substrátu Rozsah %
Skalní podloží
Balvany (256 mm a více)
Kameny (64-256 mm)
Štěrk (2-64 mm)
Písek (0,06-2 mm)
Prach / jíl (<0.006 mm)
Rašelina
Umělý substrát
Upravenost dna
Charakter úprav dna Rozsah %
Dno bez známek úprav
Zpevnění dna kamennou dlažbou
Zpevnění dna betonem
Zatrubnění, zakrytí toku
Pravidelné prohrábky koryta / zvýšené zahloubení
Přidávání splavenin a umělého substrátu
Mrtvé dřevo v korytě
Výskyt mrtvého dřeva Počet
výskytů
Rozsah
%
Mrtvé dřevo a vývraty v korytě
Kompaktní shluky větví
Upravenost břehu
Charakter úprav břehů Rozsah výskytu %
L břeh P břeh
Břeh bez známek úprav
Vegetační opevnění břehu
Gabiony
Polovegetační tvárnice
Kamenný pohoz
Zpevnění břehu kamennou dlažbou
Zpevnění břehu betonem
Souvislá úprava profilu
Stabilita břehu
Stabilita břehu Rozsah vyskytu %
L břeh P břeh
Stabilní břeh bez nátrží a akumulací
Drobné břehové nátrže (do 5 m)
Rozsáhlé břehové nátrže (nad 5m)
Drobné fluviální akumulace (do 100 m
2
)
Rozsáhlé fluv. akumulace (nad100 m
2
)
HEM ­ HYDROMORFOLOGICKÝ MONITORING TOKŮ: MAPOVACÍ FORMULÁŘ
Břehová vegetace
Převládající charakter
břehové vegetace
Rozsah výskytu v %
L břeh P břeh
Přirozený les
Hospodářský les
Galeriová vegetace
Přerušované pásy vegetace
Jednotlivé stromy, keře
Vysoké byliny
Břehy bez vegetace
Využití příbřežní zóny
Charakter využití příbřežní zóny
Rozsah výskytu %
L břeh P břeh
Les
Louka
Pastvina
Vodní plochy
Zemědělská plocha
Roztroušená zástavba
Intravilán, průmysl
Využití údolní nivy
Charakter využití údolní nivy
Rozsah výskytu %
L břeh P břeh
Les
Louka
Pastvina
Vodní plochy
Zemědělská plocha
Roztroušená zástavba
Intravilán, průmysl
Průchodnost inundačního území
Typ objektu v nivě Výskyt
L břeh P břeh
Úsek bez objektů ovlivňujících
průchodnost inundačního území
Stavby vedené napříč nivou
-náspy komunikací aj. (počet)
Protipovodňové a ochranné hráze
podél koryta (rozsah %)
Stavby vedené paralelně s korytem náspy
komunikací aj. (rozsah %)
Odsazení hrází / valů od koryta (m)
Charakter proudění
Charakter proudění Rozsah %
Vodopád
Stupně, kaskáda
Peřejnatý úsek
Slapový proud
Klouzavý proud
Tůně
Vzdutí
Ovlivnění hydrologického režimu
Umělé ovlivnění průtoku Rozsah %
Dynamika beze změn
Trvalá regulace průtoku (hráz aj.)
Trvalé vzdutí
Periodické vzdutí
Nárazové vypouštění
Odběry vody
Asanační průtok
Poznámky:
Fotodokumentace ­ čísla fotografií:
Koryto
Struktury dna
Proudění
Břeh
Příbřežní zóna
Údolní niva
Spolehlivost stanovení
ukazatelů
(zaškrtnout)
A - Stanovení s jistotou
v korytě toku
B - Stanovení s jistotou
z břehu
C - Stanovení odhadem
z břehu
Parametry, které nebylo
možno stanovit s jistotou:
47
8 Literatura
BARBOUR, M.T., GERRITSEN, J., SNYDER, B.D. ET AL. (1999): Rapid Bioassessment Protocols for
Use in Streams and Wadeable Rivers: Periphyton, Benthic Macroinvertebrates and Fish, Second Edition
ed. EPA 841-B-99-002. U.S. Environmental Protection Agency; Office of Water;, Washington, D.C., 339
pp.
CEN (2005): CEN/TC230/WG2/TG6 prEN 14996 Water quality ­ Guidance on assuring the quality of
biological and ecological assessments in the aquatic environment. CEN, Brussels,
ČNI (2005): ČSN EN 14614 Jakost vod - Návod pro hodnocení hydromorfologických charakteristik řek.
ČNI, Praha,.
DEMEK, J., VATOLÍKOVÁ, Z., MACKOVČIN, P. (2006): Manuál pro sledování hydromorfologických
složek ekologického stavu tekoucích vod. AOPK, Úsek ekologie krajiny a lesa, Brno, 18 pp.
EA (2003): River Habitat Survey in Britain and Ireland: Field Survey Guidance Manual. River Habitat
Survey Manual: 2003 version. Environment Agency, Warrington, 136 pp.
EC (2005): Common Implementation Strategy for the Water Framework Directive (2000/60/EC). Guidance
document No 13 - Overall approach to the clasification of ecological status and ecological potential.
European Communities, Luxembourg, 47 pp.
EC (2006): Common implementation strategy for the Water Framework Directive. WFD and Hydromorphological
pressures. European Communities, Brussels, 44 pp.
FUKSA, J.K. (2000): Unifikace metod hydroekologického hodnocení toků a niv s pilotní aplikací na úsecích
Labe. VÚV TGM, Praha, 101 pp.
JUST, T. (2006): Vodohospodářské revitalizace, MŽP, Praha, 359 pp.
LANGHAMMER, J. (2006): Změny krajiny jako ovlivňující faktor průběhu a projevů extrémních povodní.
Sborník výsledků řešení projektu VaV SM/2/57/05 v roce 2006. PřF UK, Praha, 209 pp.
LANGHAMMER, J., KŘÍŽEK, M., MATOUŠKOVÁ, M., MATĚJČEK, T. (2005): Metodika mapování
upravenosti říční sítě a následků povodní. In: Langhammer J (eds.): Vliv změn přírodního prostředí
povodí a údolní nivy na povodňové riziko. PřF UK, Praha, p. 65-72.
MAGULOVÁ, R. (2006): Hydromorfologické prvky kvality. In: Fatulová E (eds.): Metodika pre odvodenie
referenčných podmienok a klasifikačných schém pre hodnotenie ekologického stavu vôd. SHMU,
VUVH, SAV, SAŽP, Bratislava, p. 222-273.
MATOUŠKOVÁ, M. (2001): Metody ekomorfologického hodnocení jakosti vodních toků. PřF UK, Praha,
MATTAS, D., MATOUŠKOVÁ, M. (2003): Hydroekologické hodnocení toků. Vodní hospodářství, 2003 ,
10.
MZE (2003): Silně ovlivněné vodní útvary. Metody a jejich aplikace v případové studii v povodí Labe, ČR.
Část 1 - Popis metodiky. MZe, PL, DHI, AquaPlus, Praha, 31 pp.
MŽP (2001): Aproximace komunitární legislativy v oblasti voda. Pracovní překlad směrnice2000/60/ES
Evropského parlamentu a Rady z 23. října 2000, ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní
politiky. MŽP ČR, Praha, 100 pp.
MŽP (2006): Protokol o odběru vzorku bioty tekoucích vod. MŽP ČR, Praha, 1 pp.
ROSENDORF, P. (2006): Zařazení vybraných hydromorfologických ukazatelů do protokolu o odběru
vzorku bioty tekoucích vod. VÚV TGM, Praha, 2 pp.
SOMMER, M., FUKSA, J.K., ŠVECOVÁ, R. (2001): Zpracování metodiky a mapování ekomorfologických
struktur na českých a německých úsecích Labe. VÚV TGM, BfG, Praha, Koblenz, 32 pp.
VICTORIA, E. (2003): Rapid bioassessment protocol for rivers and streams,Online at:
http://epanote2.epa.vic.gov.au/EPA%5Cpublications.nsf/PubDocsLU/604.1?OpenDocument.