Metodika výzkumu půd

                                         1. Terénní práce

► Rekognoskace území (topografická a geologická mapa)

§  Konfigurace reliéfu

§  Geologie a litologie

§  Klimatické a hydrologické podmínky

§  Biota (složení vegetace)

§  Antropogenní zásahy

► Určení sítě sond

§  vztah mezi půdním pokryvem a půdotvornými faktory

§  vystihnout hlavní tvary reliéfu

► Půdní sondy - hlavní (většinou kopané)

       - pomocné (zatloukané, vrtané)





                                           Kopané sondy

► Obdélníkový půdorys 60-80 x 150-200 cm

► Hloubka 120-200 cm (matečná hornina, hladina PZV)

► Naproti čelu sondy schůdky

► Čelo - zpravidla k jihu u sond v rovině

       - proti svahu a kolmo k vrstevnici ve svahu

        - zcela svislé a začištěné

► Materiál nevyhazujeme nad čelo a oddělujeme horizonty humusové od minerálních

► Nešlapeme po povrhu nad čelem sondy



                                           Kopané sondy



► vyplníme 1. stranu polního půdního záznamu



► K čelu sondy přiložíme měřidlo (dřevěný, krejčovský metr)

► Provedeme náčrt celého profilu

► Při popisu postupujeme od vrchu dolů

► Určíme  - mocnost jednotlivých horizontů

       - prohumóznění

       - charakter přechodů

       - obsah uhličitanů

       - hloubka uložení matečné horniny

► Jednotlivé horizonty popíšeme

► Pokračujeme charakteristikou horizontů (viz 2. strana polního půdního záznamu)



                                      Přechody mezi horizonty

►  ostrý – zóna přechodu do 1,5 cm

►  zřetelný – zóna přechodu do 4 cm

►  pozvolný – zóna přechodu do 15 cm

►  difuzní – zóna přechodu na 15 cm



                                               Barva

► Zjišťuje se při stávající vlhkosti (popř. v laboratoři)

► Slovně a symbolem podle Munsellovy stupnice

► Slovně dvě až tři slova (poslední = základní barva, prostřední = barevný odstín, první =
intenzita základní barvy)



                                             Struktura

► prostorové uspořádání elementárních půdních částic a agregátů.

► vezmu vzorek do dlaně a jemně drhnu, ten se rozpadne na agregáty

§  izometrické x protažené





                                             Zrnitost

► nejprve oddělit skelet (částice nad 2 mm)

► v terénu spíše orientačně, vizuální a hmatová zkouška

► podle trojúhelníkového diagramu pro určení zrnitostních tříd podle TKSP ČR



►  PÍSEK: písčitá zemina dává zrnitý pocit na dlani nebo v ústech, jednotlivá zrna jsou viditelná
pouhým okem; suchý písek se po zmáčknutí v ruce rozsype, jakmile se povolí stisk; vlhký písek
utvoří nepevnou hrudku, která se po dotyku rozpadá.

►  PRACH: suchý prach dává v ruce pocit jako mouka, když je vlhký tak mýdlový, ale nelepivý. Když
se ochutná dává v ústech zrnitý pocit. Ať je suchý nebo vlhký, tak z něho lze vytvořit hrudku, se
kterou lze opatrně manipulovat, aniž by se rozpadla.

►  JÍL: jíl dává jemný, hladký pocit (bez zrnitosti) a je plastický a lepivý, když je vlhký. Když
se zmáčkne, tak vytvoří velmi stabilní, pevnou hrudku. Když se ze vzorku vytvoří váleček a chytí se
mezi prsty, tak se vlastní vahou nepřetrhne. Lze vytvořit velmi tenký a dlouhý váleček. Když se
otře o hladký povrch, tak dává silný lesk.

                                           Skeletovitost

►  štěrk 2 - 30 mm, kamení > 30 mm (%  objemu)

                                              Vlhkost

► momentální obsah vody v půdě; v terénu se projevuje konzistencí, barvou a pocitem, který zeminy
vyvolávají při doteku



► VYPRAHLÁ

► SUCHÁ

► VLAHÁ

► VLHKÁ

► MOKRÁ

                                            Konzistence

► vzájemné poutání půdních částic mezi sebou (koheze, soudržnost),

► lpění zeminy k cizím tělesům (adheze, přilnavost)

► lepivost (v mokrém stavu)

► plasticita (ve vlhkém stavu)

► pevnost (za vlahého (suchého) stavu)

► tvrdost (v suchém a vyprahlém stavu)

                                            Další znaky

► Novotvary,

► Příměsi,

► Přítomnost Fe++, Fe+++, ...

► Konkrece

► Mramorování, žilky

► Krotoviny

► Charakter povrhu





                                           Odběr vzorků

► z každého horizontu min jeden vzorek



► lopatkou

► standardně 1,5 - 2 kg



► Kopeckého váleček - neporušený vzorek

► 0,1 l (homogenní) nebo 1 l (nehomogenní)



                                           2. Laboratoř

► příště