PŘEDNÁŠKY O PŮDĚ Zdeněk Máčka Lekce1 Půdy kolem nás Anotace předmětu n Cílem předmětu je podat úvod do problematiky pedologie, seznámit se stavebními složkami půdy, půdními vlastnostmi a procesy půdní geneze. Dále podat přehled o hlavních světových a domácích systémech půdní klasifikace a geografickém rozšíření půdních typů. Nakonec vysvětlit úlohu půdy v globálním ekosystému a objasnit procesy degradace půdy a způsoby její ochrany. Sylabus předmětu • Půdy kolem nás (přednáška č. 1) • Stavební složky půdy (přednášky č. 2 a 3) • Půdní vlastnosti (přednášky č. 4 a 5) • Vznik a tvorba půd (přednáška č. 6) • Klasifikace půd (přednášky č. 7 až 10) • Geografické rozšíření půd (přednáška č. 11) • Úloha půdy v rámci ŽP (přednáška č. 12) • Degradace půd: problémy a řešení (přednáška č. 13) Studijní literatura n Tomášek, M. (2000): Půdy České republiky. ČGÚ, Praha, 67 s. n Šarapatka, B. (1996): Pedologie. Vydavatelství UP, Olomouc, 235 s. n Mičian, Ľ. (1986): Pedogeografie. In: Horník, S. – Fyzická geografie II. SPN, Praha, s. 109 – 196. „zelený horník“ n Hynek, A. (1984): Pedogeografie. SPN, Praha, 316 s. n Smolíková, L. (1982): Pedologie I+II. SPN, Praha, 129 + 294 s. Předpoklady pro absolvování předmětu n Účast na exkurzi, popis půdního profilu, práce v laboratoři. n Písemná zkouška řádné termíny: …, … opravný termín: … Půdy kolem nás n Vzduch, voda a půda = život udržující systémy (life-sustaining systems). n Role půdy – rostlinná produkce → živočichové a lidská společnost (potrava, vlákna, plasty). n Budoucnost: půda jako prostředek produkce biomasy pro paliva a výrobu. n Cíl: efektivnější a trvale udržitelné využívání půdy. Funkce půdy v ekosystémech n Předpoklad růstu rostlin n Součást hydrologického cyklu n Recyklační systém n Biotop půdních organizmů n Stavební prostředek Příčiny ničení půdy n Půda = trvale využitelný přírodní zdroj, ≠ obnovitelný zdroj. n Příčiny destrukce půdy: q urbanizace q eroze n Příčiny degradace půdy: q eroze q zasolení q vyčerpání živin q kontaminace O čem je pedologie? n Pedologie – řečtina; pedon = země, logos = slovo n Předmět zkoumání = půda, resp. pedosféra. n Pedologie je nauka, která si klade za cíl, objasnit genezi půd, charakterizovat její vlastnosti, stanovit klasifikační systém, zpracovat rozšíření půdních jednotek na zemském povrchu, jakož i určit možnosti hospodářského využití půd. Klimo 1996 Dílčí pedologické disciplíny n Obecná pedologie: q pedofyzika q pedochemie q pedomineralogie q pedobiologie q pedogeografie q půdní genetika q paleopedologie n Aplikovaná pedologie: q agropedologie q lesnická pedologie Pedologie v systému věd Vztah pedologie a pedogeografie n Pedogeografie – disciplína pedologie Předmět = půda (pedosféra) n Pedogeografie – disciplína fyzické geografie Předmět = fyzickogeografická sféra se zřetelem na půdní pokryv Pedogeografie a její úkoly n Pedogeografie = FG disciplína, která se zabývá půdním krytem, ke kterému přistupuje z hlediska jeho vztahů k ostatním FG složkám krajiny a z hlediska její prostorové diferenciace. n Úkoly pedogeografie: q studium geneze (vznik+vývoj) půdního krytu, q studium půdotvorných faktorů a podmínek a jejich vlivu na pedogenezi, q studium vztahů mezi půdním krytem a ostatními složkami FG systémů + vztahy mezi půdním krytem a člověkem, q studium zákonitostí geografického rozšíření půd, q studium struktury půdního krytu a pedogeografická regionalizace. Definice pedosféry a půdy n Pedosféra = samostatný přírodní útvar, který vznikl přeměnou svrchní části zemské kůry působením organizmů na horniny za účasti vzduchu, vody a sluneční radiace. n Půda = libovolný trojrozměrný výřez z pedosféry zahrnující vše mezi extrémy: čerstvá hornina – surový opad. Definice půdy • Půda je vše, co tak nazve kompetentní autorita. Fitzpatrick 1971 • Půdou se rozumí vrstva kypré povrchové zeminy v níž jsou zakořeněny rostliny. Hynek 1984 • Půda je vodou, vzduchem a organismy prostoupená svrchní vrstva zemské kůry, která se vyvíjí pod vlivem vnějších faktorů a času a je produktem přeměn mineralogických a organických substancí, morfologicky organizovaná a poskytující přírodní prostředí rostlinám, živočichům a člověku. Smolíková 1988 Definice půdy - pokračování • Půda je prostorově časové kontinuum, složitý polyfunkční otevřený čtyřfázový biotizovaný (oživený) strukturovaný systém pevné fáze, roztoku, plynné fáze a živé hmoty, v povrchové části zvětralin resp. zemin, který je komplexní funkcí matečního materiálu, organismů, klimatu, reliéfu a času s přirozenou úrodností. Hynek 1984 Pedosféra jako rozhraní geosfér Půda jako otevřený systém n Půda = „paměť“, „zrcadlo“ krajiny. Úrovně strukturní organizace půdy n Atomární úroveň n Krystalo-molekulární úroveň n Úroveň strukturních částic půdy n Úroveň půdního horizontu n Úroveň půdního profilu n Úroveň půdního pokryvu území Zemina – půda – hlína n Zemina je povrchová část litosféry narušená zvětráváním. n Půda je přírodní těleso v souvislosti celého půdního profilu, tedy soubor horizontů jako celek v přirozeném uložení v terénu. n Hlína je zemina obsahující 20% jílu, 40% prachu a 40% písku. Půda --- sediment n Půdní horizont není sedimentární vrstva, půda není sediment! Dějiny pedologie n Starověká Čína: 4000 BP, Yu – klasifikace půd na základě barvy a zrnitosti. n Antika: Aristoteles, Theophrasthos, Portius Cato, Marcus Terentius Varro, Plinius. n Středověk: Tull, van Helmont; hledání „principu vegetace“. n poč. 19. stol.: Thaer, Liebig; humusová a minerální teorie, období statické pedologie, geologické hledisko. n 2. pol. 19. stol.: moderní pedologie, důraz na širší vztahy mezi půdou, geologií, podnebím a vegetací. Dějiny pedologie - pokračování n Ruská pedologická škola q Skupina brilantních pedologů kolem V.V. Dokučajeva (1846 – 1903) n Půdní horizonty (A, B, C, D, …) n Půdní typy (černozem, podzol, …) n Pedogeneze (půdotvorné faktory: podnebí, vegetace, půdní fauna a flóra, reliéf, matečná hornina a čas) n Zákonitosti geografického rozšíření půd n 20. stol.: německá škola (Kubiena, Mückenhausen), americká škola (1975 Soil taxonomy). Dějiny pedologie u nás n Počátky pedologie – 80. léta 19. stol. – Slavík, Kopecký, jejich žáci Novák, Spirhanzl (20. stol.). n Pelíšek 1957 – Lesnické půdoznalství n 60. léta – KPZP n Počátky pedogeografie – 50. léta - Tarábek