TURECKO 2000 1. Základní údaje o Turecku si laskavý čtenář najde na konci materiálů, kam jsem priložil seznámení s Tureckem a Istanbulem včetně plánku z materiálů CK Pepa, jejíž péčí jsme navštívili Turecko v roce 1992; vše platí, až na ceny a vztah turecké liry k ostatním měnám, inflace je tam závratná. 2. Itinerář trasy (s částečným zdůrazněním biotopů po trase) Itinerář je pracovní, předpokládá cestu jihem tam a severem nazpět a přechod Dunaje přívozem ve Vidinu. Vzhledem k záplavám na Tise nelze vyloučit cestu přes Sibiu- Ruse a průsmyk Šipka v Bulharsku, což by cestu tam asi trochu prodloužilo. Čt 27.4. 19.00t>dj. ČB - Brno - Blava - Budapest - Szeged - Arad ca 800 km Pá 28.4. někdy kolem 11.00 přestávka v Rumunsku, odjezd 19.00 směr Sibiu -Pitesti -Bucuresti - Ruse ca 620 km So 29.4. v nočních a dopoledních hodinách průjezd Bulharskem ca 400 km, v ideálním případě v poledne dojezd do Edirne, 8 hodin přestávka(je-li nutno), nocleh cestou do Kuru-Dagi, kdyby mohl autobus odjet ještě z Edirne, pak ca 140 km do Kuru-Dagi, tam nocleh, več. exkurze lesy Pinus brutia,. O. cerris Ne 30.4. Kuru-Dagi - Canakkale ca 100 km, cestou krátká exkurze 2-3 hod. macchie s Pinus brutia (pokud se tak nestalo již včera) - trajekt - ca 40 km Trója (prohlídka), Trója -Edremit ca 120 km, nocleh někde v okolí Burhanyie u moře Po 1.5. Burhanyie - Pergamon 90 km, prohlídka Pergamon dopoledne, Pergamon-Izmir-Ephesos ca 180 km, prohlídka Efesos pozdní odpoledne, nocleh někde za Kusadasi u moře nebo před Soke v horách, po cestě nebo v podvečer botanizování Út 2.5. Soke - Milet ca 50 km, prohlídka, dále Milas ca 60 km, odbočka na Bodrum ca 60 km, Halikamassos, prohlídka, zpět Milas ca 60 nocleh St 3.5. Milas-Sakar ca 95 km, Sakar-Kôzcegiz Golu, krátká exkurze lužní les s Liquidambar etc, dále do Fethyie (ze Sakaru 111 km), Kemer 25 km (porost Quercus ilex), Finike 144 km, někde nocleh Čt 4.5. Finike - průsmyk Avlanbeli, porosty Cedrus, exkurze, zpět (eventuelně až do Elmali), max tam i zpět 130 km, dále do Olimpos Beydaglari Milli park, ca 80 km, nocleh v parku nebo u moře? Pá 5.5. přestávka autobusu, celodenní exkurze do parku, Pinus brutia, Pinus pallasiana, cedry So 6.5. odjezd směr Antalya brzy ráno (autobus se vyspal) ca 50 km, dále Kôprulu Kanyon Milli Park,ca 70 km, porosty Cupressus, Oleo-Ceratonion etc, exkurze, zpět k pobřeží a na východ, u Kizlotu do hor do sedla mezi Akseki a Cevizli ca 150 km, 1500 m n.m., porosty Cedrus a Abies cilicica, cestou na sever nocleh (event. dojezd až k Beysehir Gólu) Ne 7.5. dojezd k Beysehir Gólu, exkurze na západním břehu polodenní, ca 14.00 odjezd Konya (150 km), krátká prohlídka města, pokračování směr ke Kráter Gólu 105 km, tam ' někde nocleh. Po 8.5 Krater-Gólu - Ulikisla 90 km, průsmyk Caykavak 1584 m (zde asi exkurze kratší) -Nigde 90 km - Kappadocie (Góreme) ca 90 km nocleh v okolí Góreme Út 9.5. Exkurze Kappadocie, zemní pyramidy, stepní vegetace na sopečných tufech, prohlídka některých městeček, odjezd od údolí Ihlary ca 100 (možno vypustit), nocleh zde nebo ještě přes Aksaray k Tuz Gólu ca 100 km a nocleh zde 'st 10.5 slané stepi u Tuz Gólu, přejezd přes Ankaru do Bolu ca 300 km (z poloviny dálnice), odpoledne exkurze pontické bučiny v pohoří Bolu Dag, nocleh tamtéž. Čt 11.5 brzy ráno Bolu-Istanbul 260 km většinou dálnice, příjezd Istanbul ca 11.00-12.00, prohlídka Istanbulu, odjezd ca v 19.00 směr Edirne Pá 12.5 a So 13.5 cesta nazpět obdobně přes Ruse - Arad - Szeged - Bratislava, příj. ČB So odpoledne nebo navečer. Itinerář je pracovní, v případě rychlejšího opuštění Mediteránu je možno ještě zavítat z Kappadocie přes Kayseri do Hatušaše na chetitiské vykopávky a odtud teprve přes Ankaru. 3. Geologie a geomorfologie Turecko je geologicky i reliéfově velmi různorodá země - tento fakt výrazně ovlivňuje mesoklimatickou variabilitu i bohatství květeny a vegetace. Nížinný charakter má pouze západní pobřeží při Egejském a Marmarském moři a delty větších řek na jižním pobřeží (např. delty řek Seyhan a Ceyhan u Adany). Dlouhá pobřeží Černého i Středozemního moře jsou lemována západo východní mi pohořími, která uzavírají vnitřní náhorní anatolskou plošinu. Na severu se táhne téměř rovnoněžkový pás Pontických hor s nejvyšším vrcholem 3937 m. Jižní pás pohoří, vlnící se esovité od Fethyie na jz. Turecka až téměř po jezero Van na východě je nejčastěji uváděn pod jménem Taurus a dělí se obvykle na západní Taurus z. od Antalye, střední Taurus od Antalye po Kahran Maras (mající v masivu Ala Daglari nejvyšší vrchol 3734 m), Antitaurus (jediný relativně krátký masiv orientovaný poledníkově v oblasti Hatay (Antiochie) zasahující až na syrské hranice) a východní Taurus. Severní i jižní pohoří jsou velmi geologicky pestrá, se sérií vápnitých, silikátových i nevyhraněných metamorfovanách hornin; jejich vznik náleží terciárnímu alpsko-karpatskému vrásnění. Anatolská náhorní plošina leží v průměrné nadmořské výšce 1200 m a je geologicky uniformnější. Zejména v její střední části se vyskytují sníženy s tvorbou slaných jezer a slaných půd (největší a nejznámější je periodické jezero Tuz Gólii j. od Ankary). V oblasti plošiny se jako významný geomorfologický činitel uplatňovala terciemi sopečná čimiost, které dala vzniknout většímu počtu solitérních sopečných vulkánů, vyčnívajících téměř 3000 m nad okolní krajinu. Nejznámější jsou sopky Hasan Dagi u Aksaray a zejména Erciyes Dagi u Kayseri, jejichž činností vznikla pozemská měsíční krajina Kappadocie - ukázka, co dovede voda a vítr s měkkými sopečnými tufy. 4. Základní klimatické (a v podstatě i vegetačné floristické) členění Turecka 4.1 Stredozemská oblast (Východní Mediterán) Klimaticky velmi příznivá oblast etéziového klimatu, omezená na nížiny z. Turecka při Egejském a Marmarském moři a na j. svahy pohoří Taurus na jihu Turecka. Charakteristická je mírná a v principu bezmrazá zima (absolutně jen do -10 C) a horké léto; srážky jsou omezeny na zimní a jarní období, ve druhé polovině vegetační sezóny nastává výrazné období sucha (známé v klimatologické hantýrce jako „Trockenzeit"), které je negativně limitující pro výskyt většiny opadavých dřevin. Nej východnější oblast mediteránní vždyzelené vegetace; na jižním pobřeží je vlivem pohoří Taurus podnebí prakticky subtropické, umožňující pěstování tropických plodin. Východní Mediterán má velmi bohatou, nikoli však velmi svébytnou floru - počet druhů je vysoký, zásadní podíl však zde mají druhy vyskytující se v celém Mediteránu, méně pak jen v Mediteránu východním; počet lokálních endemitů není vysoký. Této oblasti budeme věnovat největší část naší exkurze - má sloužit jako protiklad španělské Andalúzie, do níž byla podniknuta exkurze v roce 1996. 4.2 Vnitroanatolská oblast Oblast výrazně kontinentálního klimatu, v zimě s malými sněhovými srážkami a velkými mrazy, které klesají v lednu pravidelně hluboko pod bod mrazu (v extrémech až do -30 stupňů). Území se vyznačuje celoročně nízkým úhrnem srážek (300-500 m) - dešťově bohatší je pouze jaro, zatímco ve druhé polovině vegetační sezóny nastupuje stejný „Trockenzeit" jako u mediteránní oblasti. Vegetace musí být tomuto extrémnímu klimatu přizpůsobena: dřeviny se vyskytují jen málo, převažuje stepní travinná vegetace, popř. vegetace polštářovitých či sukulentních rostlin. Rostliny se brání proti výparu i dalšími způsoby - různým oděním, tvorbou silic apod. Anatolie je nejzápadnější výspou irano-turanské kontinentální květeny, a navíc výspou izolovanou od středoasijského centra hradbou Kavkazu a přilehlých hor s. Íránu. To má za následek nejen bohatost, ale i svébytnost flóry - největší počet tureckých endemitů se vyskytuje právě v náhorní Anatolii. V této oblasti strávíme vzhledem k jarnímu období relativně kratší dobu, projedeme ji však od severu k jihu a budeme mít možnost si udělat obraz o Anatolii. 4.3 Pontická oblast Oblast celoročně vysokých srážek, bez výrazného období sucha v létě, s mírnou zimou (průměrná teplota ledna neklesá pod bod mrazu). Vegetačně jde o oblast s převahou opadavých listnatých lesů, zejména bučinjimž toto humidní klima vyhovuje. Floristicky sem zasahují mnohé prvky z Kavkazu a dosti velký je i endemitismus v této oblasti. Tuto oblast navštívíme pouze severně od Ankary v oblasti města Bolu (pohoří Bolu Dag). Typické klimadiagramy pro všechny tři oblasti jsou uvedeny na obrázku - 1 mediteránní oblast, 2 - anatolská náhorní plošina, 3 - pontická oblast * Íí»ir 25 » 17.9'C 645 mra (16-21) 27'10'E 38*24'N ^onyulOuk macchic (vysoký matorral) Quercctalia ilicis Quercion ilicis les s dominantními vždyzelenými duby (Q. ilex, Q. suber) zonální klimax fanero ryl ? lesy s dominantními borovicemi (Pinus halepensis, P. pinea, P. pinaster) azonální „paraklimax" > Pistacio-Rhamnetalia Oleo-Ceratonion primární maechie v Termodediteránu zonální klimax o ? Erico-Arbution sekundární maechie ve stř. a vyšších polohách sekundární ofyty ikeře Cisto-La vanduletea garigue (nízký matorral) na silikátových podkladech ^ sekundární chasm u a. Cisío-Micromerieíea = Ononido-Rosmarinetea garigue (nízký matorral) na vápencových podkladech sekundární • 2 II traviny Lygeo spani-Stipetea tenacissimae stepní a skalní porosty na extrémně mělkých půdách v nejsušších oblastech azonální Východomediteránní maechie se často nazývají šibljaky - na rozdíl od typické maechie se na jejich skladbě podílí i množství opadavých dřevin (napr. Paliurus aculeatus, Colinus coggygria, Styrax officinalis). Formační posun je patrný i u nižších garrigue - zde se častěji nazývají frygana a liší se fyziognomií i druhovým složením; nápadné je podstatně menší zastoupení siličných hluchavkovitých a to, že množství druhů je opatřeno trny či kolci a i svým polokulovitým vzrůstem se výrazně brání okusu. Vegetační stupňovitost východního Mediteránu ukazuje tabulka na následující straně. 6. 1.1 Vždyzelené maechie a zbytky lesů Machiové porosty jsou považovány v této oblasti za klimax - sám název svazu Olčo-Ceratonion je založen na původním výskytu těchto dřevin. Z dalších dřevin se setkáme s Pistacia lentiscits, P. terebinthus subsp. palaestina, Rhamnus lycioides, Myrtus communis, Phyllirea latifolia, Arbiitus unedo a A. andrachne, Laurus nobilis, O. calliprinos, z Han Tamus communis, Smilax aspera. Výškově navazující formací jsou lesy s dominující Pinus brutia. Tato borovice však často sestupuje až do Termomediteránu a tvoří zde řídké porosty na mělkých půdách, mnohdy s keřem Paliurus aculeatus, v nichž podrost je tvořen druhy garrigue resp. phrygany. Vlastní phrygana bez stromů se vyskytuje při možském pobřeží - její dominantou je již zmíněný druh Sarcopoterium spinosum. Na vápnitých půdách nalezneme Calicotome villosa, Genista acanthoclada, Anthyllis hermanniae, Teucrium capilatum, s hojným výskytem orchidejí (Serapias, Ophrys). Na silikátových a písečných půdách dominují většinou cisty (C. salvifolius), Erica manipuliflora, Lithodora hispidula apod. Ve spásaných phryganách jsou často nápadné jedovaté cibuloviny - Asphodelus ramosus či Urginea maritima. Specifitou jsou dnes vzácné porosty původních cypřišů Cupressus sempervirens - dobře vyvinuté jsou např. v Kopriilu Kanyon NP sv. od Antaly e. Vegetační stupně východního Mediteránu prům.roč teplota charakteristická vegetace Termo-Mediterán >16°C macchie, garrigue, Oleo-Ceratonion, přímořské písčiny travinné porosty, skal. stepi Meso-Mediterán 1M6°C lesy s Pinus brutia, macchie s 0. calliprinos, porosty Cupressus sempervirens Supra-Mediterán 8-12°C leden 0°C opadavé lesy v humidnějším klimatu (Quercus cerris, Ostrya carpinifolia), lesy Pinus nigra pallasiana Montánní Mediterán 8-12°C leden <0°C lesy při horní hranici lesa {Pinus nigra pallasiana, Abies Cedrus libani, Abies cilicica) Oro-Mediterán <8°C leden <0°C trnité polokeře (Erinacea anthyllis, Astragalus sp.) subalpinské trávníky 6.1.2 Pobřežní psamofytní a skalní vegetace Formace je tvořena druhy s celomediteránním rozšířením, často zasahujícími i do oblasti Atlantiku. Příkladem budiž Cakile maritima, Salsola kali, na písčinách Elymus farctus, Otanthus maritimus, Medicago marina, Euphorbia paralias, Ammophila arenaria, Cyperus capitatus, na podzim Pancratium maritimum. Ze specifit tureckého pobřeží možno uvést Verbascum pinnatifidum, Calystegia soldanella, Ipomoea stolonifera a některé jednoletky - Pseuorlaya pumila, Lotus halophilus atd. Na pobřeží moře možno nalést i mořskou cévnatou floru - Posidonia oceanica, Zostera marina, Cymodocea nodosa. 6.1.3 Mediteránní lužní lesy Typickými dominantami jsou Platanus orientalis, Nerium oleander, vystupující jako pionýrský druh při osidlování břehů a Hana Vitex agnus-castus. Zvláštností jz. Turecka jsou lužní lesy s Liquidambar orientalis s doprovodem Alnus orientalis, Fraxinus angustifolius a s hojným zastoupením Han (Smilax excelsa, Periploca graeca, Lonicera e trus ca). 6.1.4 Jehličnaté a smíšené lesy Supra-Mediteránu Dvě jehličnaté dřeviny určují ráz těchto poloh - nížeji dominuje již zmíněná Pinus brutia, výše P. pallasiana (často pojímaná jen jako poddruh od borovice černé). Obě tyto borovice se vyskytují na velmi různých substrátech, pastva a následná eroze v těchto strmějších polohách způsobily značnou degradaci bylinného patra, takže mnohde prakticky chybí. Ve smíšených lesích se setkáme z listnáčů s Ostrya carpinifolia, Quercus cerris subsp. pseudocerris, Carpinus orientalis, Fraxinus ornus subsp. cilicica apod. 6.1.5 Jehličnaté lesy montánního Mediteránu Lesy tvořící horní hranici lesa v oblasti pohoří Taurus. V západní části pohoří (z. od Antaly e) jsou tvořeny převážně druhem Cedrus lib ani, východně od Antaly e ve střední části Tauru přistupuje i Abies cilicica a Pinus pallasiana. Cedr i jedle jsou dřeviny výrazně světlomilné a (zejména cedr) vápmnomilné. Jako subdominanta se místy uplatňují statné jalovce Juniperus excelsa. 6.1.6 „Agrární" Mediterán Kulturní krajina v Mediteránu je vegetačně „druhá jakost", floristicky nás však bezesporu zaujme, ať svými plevelovými či ruderálními společenstvy. V olivových hájích se obvykle setkáváme s plevely striktně mediteránními (Anemone coronaria, Ranunculus asiaticus, Calendula arvensis), mnohé druhy rodů z čeledi Fabaceae (Medicago, Trigonella, Ononis, Onobtychis). V polních kulturách a vinicích se setkáme již s i druhy našimi, nebo alespoň s těmim, které u náscdonedávna rostly (Vaccariapyramidata, Scandixpecten-veneris). 6.2 Vegetace náhorní Anatolie 6.2.1 Anatolská lesostep Tvoří přechod mezi anatolskými doubravami (Q. pubescens subsp. anatolica, O. cerris, O. frainetto) stepními porosty. Výrazně spásaný a degradovaný biotop tvořený solitérními stromu O. anatolica, z dalších dřevin pak častěji Pyrus eleaeagnifolia. Bylinné patro tvoří stepní porosty, o nichž je pojednáno v následujících odstavcích. 6.2.2 Anatolská primární a sekundární step Kontinentální klima Anatolie neumožňovalo na obrovských plochách výskyt stromů. V této oblasti se vyskytovaly primární stepi několika typů; nejčastěji travinná step s dominujícími Stipa a Bromus {Stipa capillata, S. lagascae, Bromus tomentellus), popř. astragalová step (Astragalus lycius, Acantholimon venustum, Onobrychis armena, Salvia cryptantha, Onosma tauricum). V pánevních sníženinách pak na zasolených půdách převládala pelyňková step (Artemisia santonicum). Tyto stepi byly florogenetickým centrem některých rodů, v první řadě rodu Verbascum, ale i Astragalus, Astracantha (Astragalus subg. Tragacantha), Centaurea, Acantholimon. Značná část původních stepí je přeměněna na zemědělskou půdu, zbylé porosty jsou často přeměněny na porosty polokulovitých a trnitých druhů, které nejlépe odolávají intenzivní pastvě tzv. tragacanthová step. Nejčastěji se setkáme s Acantholimon {A. acerosum), druhy rodu Astracantha {A. condensata, A. microcephalá) a Astragalus (A. angustifolious). Z řady stepních běžců je nejznámější Alhagi pseudalhagi. jehož kořeny dosahují až 8 m hloubky! Anatolská step hostí mnoho terofytů a geofytů, schopných obrany proti aridnímu klimatu; na jaře najdeme mnoho kvetoucích druhů rodů Gagea, Muscari, Crocus, Colchicum, Ornithogalum, z dvouděložných mnohé Brassicaceae, Papaveraceae či Caryophyllaceae. 6.2.3 Halofílní vegetace anatolských pánevních jezer Extrémním podmínkám slaných půd jsou zde nejlépe přizpůsobeny mnohé druhy čeledí Chenopodiaceae a Plumbaginaceae {Salicornia, Arthrocnemum, Halocnemum resp. Limonium, Armeria apod.). Vzhledem k obecně posunuté vegetační sezoně slanisek se jich dotkneme je příležitostně. 6.3 Pontická oblast Tato oblast představuje samostatnou floristickou i vegetační kapitolu s velkou diverzitou společenstev. Naše exkurze se jí dotkne jen okrajově ukázkou pontických bučin s dominnatním Fagus orientalis a nápadnými pěnišníky v keřovém patře (Rhododendron ponticum, R. flavum), doprovázenými Daphne pontica. Zajímavý je zde častý výskyt lián, zejména Smilax excelsa nebo Hedera colchica. 7. Mapy rozšíření některých původních dřevin Abb. 15: Areal von Abies bornmülleriana, A. nordmanniana, A. equi-trojani, A. cilicica und von Fagus orientalis einschließlich südanatolischer Relikte. Das Areal von Picea orientalis deckt sich weitgehend mit jenem von Abies nordmanniana. Abb. 16: Areal von Cedrus libani mit Schwerpunktvorkommen (SEVIM 1953). Die Westgrenze von Abies cilicica bei Antalya -Burdur ist eingezeichnet. JUNIPERUS - ARIEN ■ "P communis A J Mbino O J photmcra • J communi) «P h*misphoerlca □ J oblongo RS^JM J foetidissima gggj-t- ^ssp nana ♦ J o*yc*dius J «»celso Abb. 17: Verbreitung der Juniperus-Arten (ELItZIN 1 977): communis ssp. communis, communis ssp. hemisphaerica, communis ssp. nana, oblonga, phoenicea, sabina, foetidissima, excelsa. Juniperus oxycedrus ist in der ganzen Türkei verbreitet. Abb. 19: Areal von Pinus nigra und Pinus sylvestris. Abb. 20: Areal von Quercus cerris, Qu. libani, Cupressus sempervirens. Abb. 22: Areal von Quercus pubescens, Qu. ithaburensis ssp. macrolepis (aegilops), Qu. robur ssp. pedunculiflora (longi-pes, ZOHARY 1973), Qu. pontica. Abb. 23: Areal von Quercus petraea ssp. iberica (nahezu identisches Areal von Qu. hartwissiana), Qu. infectoria ssp. boissieri, Qu. infectoria ssp. infectoria, Qu. aucheri. Abb. 2 4: Areal von Quercus robur, Quercus brantii, Castanea sativa, Liquidambar orientalis, Pterocarya fraxinifolia, Zelkova carpinifolia, Corylus colurna. BOROVSKÁ 1425 • PSÍ 1901S KAM S • ÍKXQSlOVENSXp ODPOČINEK - PŘÍRODA • POZMÁMÍ TURECKA republika 33 nachází na poloostrovech Hai á Asie a Balkán. Balkánská íevropská! část Turecka IHuieiiei je m časti asijské [Änatclie] oddělena průlivy Bospor 2 Dardanely. Hranice zssé je z větší části tvořena soři • Černé, Egejské, Levantské, na zápaáě-sousedí Turecko s Reckei a Suíharskes, východní části Turecka sousedi se Sýrií, Irakes, íransa a *SX3*. Tato rozlehlá sssě Í7S0C00 ks2) je značné hornatá. Od západu na východ se zvedá Anatolská náhorní plošina (1200 š.n.a.) obklopená na severu Pcntickýsi hcra!i ísax 393? 2.), na jihu pohoříš Taurus (Západní, Střední, Anti, Východní Taurus)-!ax 35002 Hejvyšší vrcholky Turecka jsou sopečného původu - Velký Ararat 5156 3 - halý Ararat 3925 3. Turecká pohoří vznikala na přelcau druhohor - třetihor, jde tedy o pohoř! alpsko-hisálajského systésu. Dodnes je Turecko tektonicky veíii činnou oblastí Yzhledea k rozdílný! saálořský! výskáš a vlivu aoří jsou v této teoreticky subtropické oblasti sista, kde průaérná roční teplota je aéně než-!i 5 stupňů celsia (východní provinci? - Ar2énská vysočina) a části, kde prosená roční teplota neklesá pod 20 stupňů celsia. 3/4 srážek připadají na zisu a časná jaro. Severní a jižní pobřeží sají roční úhrn srážek cca 3000 33, roční úhrn srážek na západnia pobřeží a ve střední části dosahuje sotva 300 22. Z řek, které patří do povodí výše uvedených 2cří a Kaspického jezera jsou r.ejvýznaěnější Eufrat, Tigris, Kura, llarica, Kenderes, Ssyhm a Ceyhan, Typická jsou pro Turecko bezodtoká, často slaná jezera - Van. Tuz, Beysehir, Iznik. Turecko 3á dnes 55 2ilionů obyvatel, 2x více než-!! ve 30. letech. Většina obyvatel žije na venkově, 90 % obyvatelstva jsou Turci, senšiny.tvoří Kurdové (3,5 sil), Arabove (0,6 2:1), Čerkesové a C-ruzínci (0,3 liU. rři hranicích sousedních států žijí Řekové, Bulhaři a Arsém. 99$ obyvatel jsou vyznavači isíá2u. V čele zeiě stojí prezident a prezidentská rada, ústavodárnýs orgáne! je Velké národní shromáždění. Většina politických stran vznikla po roce 1933 (zahájen deackratizacní proces). V!ádnoucí je nacionálistickc-pravicová Vlastenecká strana, důležité jsou sociáíně-desckratická Lidová strana a nacionalistická Nacionálne deaokratická strana. Komunistická strana a bolševické strany Kurdistánu jsou víceséri v ilegalitě. Turecká republika je rozdělena na 67 provincií, které nesou názvy hlavních stel. SEJITÍ Dnešní Turecko bylo v historii rozděleno aesi řadu státních celků. První osídleni potvrzují archeologické nálezy ze 7. tisíciletí př.n.I. Ve 2. tis. př.n.I. se na severu objevují Chetité, kteří za dob svého největšího rczsachu ovládali i Sýru a Babylonii. Na východě zetě (Van) vládli v těchto dobách äartové a Eiaawijci. Západní pobřeží bylo již od 15. stol. př.n.I. silně Fcd vlive! Řecka. Středisky řeckého osídlení byla 2ěsta ííiletos a Trója. Roku 1200 př.n.I. probíhá slavná Trojská válka '-' ní se střetla aěsta ílykény a Trója. V 1. tisíciletí př.n.I. se hroutí říše Chetitú, rozaach prodělávají provincie řecké, ve střednís Turecku se objevují ľrygové a Lýdové, V 6. století vrcholí expanze Peršanú, kteří se vnitrozesi'2 dostávají až k Egejskésu acři. Řekové jsou y područí Persie do roku 333 př.n.I., kdy bylo perské vojsko poraženo Alexandre! Velikýs. Řecká úzesi jsou tou dobou spravována z Pergasonu až roku 133 př.n.I. odkazuje poslední pergasský král svou říši Říau. Tak se stává Turecko kvet cucí ři2skcu provincií. Soku 330 n.I. (za Konstantina í) se Byzanc stáva sídelní! sesle! ríše Říšské, v roce 395 pak Východcříaské říše (přejaenováni na Konstantinopolis). Od S. století je říše foó nápore! vyznavačů isiáSu. v 11. stol. vzniká první seldžucký stát s hlavní2 alstes Kcnycu. Seldžucký eiirát je slále vystaven nájezdůs křížových vojsk, která se až do 13. stol. snaží dobýt Svatou zesi 2 rukou "nevěřících4. Vítězná křížová výprava je nakonec roku 1204 vedena i proti sažotné Konstantincpoli. Výchcdoříaská říše se tak 2ění v Latinské císařství, kde vládnou Janované a Benátčané. Seldžucká říše je v těchto dobách deciaována oddíly songolských nájezdníků. Koncea 13. století pronikají na uze2í vyčerpané říše Haíelukové vedení sultáne! "Tygres*. Roku 1300 se objevují navýchcdě Turecka 0s2ané, kteří pocházejí z oblasti Střední-Asie. Roku 1326 se stává sídelní! sěstea 032anské říše sěsto Bursa u haraarského aoře. V polovině 14. století definitivně zaniká Seldžucká říše. ro té se Gsaané (hurad I) obracejí na Balkán, kde jsou roku 1339 zastaveni na Kosově poli. Cssanské výboje v Evropě pokračují dobytia Řecka, ale roku 1402 je Osianská říše napadena Hongoíy (Tiaur), kteří prorážejí až do Bursy. Po létech zápasů o csaanský trůn začíná opět období výbojů, které vrcholí roku 1453 dobytí! dlouho obléhané Kcnstan-tincpoie, která je přejsenována na Istanbul. V 16. století Ossané dobývají Persii a Egypt, csaanský sultán se stává kaiííea, duchovní! vůdce2 vyznavačů Alláha. Patrně nejslavnějšía sultáne! byl Sulejaan II, jehož vojska ?c vítězné bitvě u hcháče r. 1526 stanula až u bran Vídně. Zajíaavcstí je Sulejaanův zákoník, podle něj se říše řídila do 20. století. V 18.-19. století prestiž Turecka klesá, sec sultánů je oslabována vnitřní2i rozpory, Turci ztrácejí Krya. Roku 1913 je poražené Turecko rozděleno na okupační zóny, 1923 byla podepsána Lausannská sslcuva zaručující hranice dnešního Turecka. 1922 je svržen sultanát, 1923 vyhlášena republika. Hejvyššía představitele! Turecka se stává Ke2al hustafa, znaaý jako Otec Turků - Ataturk. Proslul řadou refereí - zavedení gregoriánskeho kalendáře, latinky, připojení príjlení k tradičnísu jasnu každého občana, zákaz halení tváře u žen, záka2 nošení fezu. zrušení isláau jako s-átního náboženství. Roku 1931 piepsalc Turecko salouvu o přátelství se SSSR (obchod se zbraněai, genocida 4 si lionů Arsenů za ?oscci Kurdů). Za 2. světové války zastává Turecko pozici neutrálního pozorovatele, roku 1944 se staví na pozici vítězných aocností. ro válce prodělává šchutny ekcnoaický rozvoj, roku 1955 vstupuje do SATO. Reku :960 otřásá zesi státní převrat. Začíná Kyperská krize, která vrcholí reku i9?4 cbsazenís severního Kypru. V ??. letech roste stávkové hnutí a vlna terorissu na východě zezě, což vyúsťuje ve vojenský puč ( 19805. Jsou zakázaný politické strany, vyhlášen vyji sečný stav. Situace se rapidně uklidňuje, roku 1932 je přijata nova ústava, zve'.en nový prezident a zeai čeká skonoaicio-polilicki kcsjunklcra trvající dodnes. KULTU?..1. A "H£3Í Sej starší 2 i FszSsutky lidské činnosti ;s:u ró*zy z doby kaaenné (suzeua v Istanbulu), nástenné jeskynní Sliby 7-kel: Antalye a aěslsky kczřiex od jezera Buriur. Říše Chetitů náa krcsé ?ís:a ros!cleného 3edfiche2 Hroznýš zanechala anežstv! sošek bohů, ôohyí i zvířat, nádob, základy budov a kasenné páaátníky "(Karalepe; Karas, Bogazkale). Stejné •ako pozůstatky osídlení Karů. Feršanú, Lyků, Lydi a Frygů js většina chetilských paaatek dnes v auzeich v Istanbulu a Ankaře. Antických pasétek, předevš:2 architektonických, se na pobřeží !ía!é Asie nalézá snad více než-li v saaotnéa Sečku a iiaš áohroaady ílzsir, Eíesos, Trója, rsrgaacn, Hiletcs. Aspendcs, Side...) Vrcholea byzantského uaéní je dodnes katedrála Aya Sofia, rrc seldžucké stavby je typická jeJitá ornamentika a s02aika zdobící jinak aohutne stavby í sešity, ajnarety, aed-resy, karavanseraje). Osaanské aešity :2e rozdělit do dvou skupin. Velké (sváteční) a všední (aescit). Velká sešita se skládá ze sloupového nádvoří (baran), jehož centrea je kašna pro rituální" caývání (sadirvan), a z scdlitebny, kde se nalézá aihráb (výklenek széřující k Sekce) a kazatelna pro čtení súr z koránu, v Turecku je dnes povinná školní dc:házka :d 7 do 12 let, aešnestí pokračovat ve studiu je dostatek. 80?-Lni negraaotnost 60. let byla takřka potlačena. ISLÁH je státnía sonoleistickýa náboženství a, které bylo zavlečeno na úzeai západní Ařnky v/.století n. i. Kořeny isláau sahají do 5.století n.l., kdy se v Hece v chudé rodině narodil pozdější 'prorok' Kohaaed (Kuhaaaad, Kekka, 570 n.l.) Hejprve se živil jako průvodce karavan. Ha svých cestách se seznáail s náboženstvía Židů i křesťanů-. Svůj život zasvěcuje hledání boha pro arabský svět, nakonec se sáa prohlašuje za posla božího, boha Ailaha (Aláh). V Hece však neprorazil a tak se svýai 70-ti přívrženci odchází roku 622 do líediny. Doba, kdy putoval (Hidšra) se používá jako počátek isláaského letopočtu - rok 0. Fc ssrti prorokové roku 632 se isláa rychle šíří - na západě do Karosa a Španělska, na jihu až k rovníku, na severu na Balkán, na východě zasahuje do Indie a Číny. Dnes se k víře v Aláha hlásí 0.5 liliardy lidi. Alláha uznáva-; jako boha jediného, všeachcucihc, vševědoucího, stvořitele světa a člověka, Huhassad je považován za proroka božího. fíuslisové (vyznavači Aláha) lají několik životních povinností 1) ve svez. ayšleni a skutcích se nesaí postavit ?rot: dogsatu že 'není boha. krosě boha jehož prerckes byl Hohaaeď, 2) acdlení 5*krále denně - před výchedea slunce, v poledne, odpoledne, při slunce západu a 2 hodiny ?o západu slunce a to vždy saěres k Hece 3) každý auslia, kterém to prostředky dovolí 2á vykonat alespoň jednou v živote pouť do Heky (Hadš) 4? zachovávat postní aěsíc Raaadán, kdy je cd rozbřesku do souaraku zakázáno jíst, ?ít, kouřit a těžce pracovat. ?o sarti prorokově bylo sebráno 114 spisů (Súry), které tvoří Korán, svatou knihu. Isláau zcela chybí struktura církve, jakešte Instituce, listují dva základní isláaské proudy - Sunníté (v Harcku) a Šlí té. Existuje I anežství sekt, které jsou zakázány. Zvláštní pozornost zasluhují sarabuté, lidé, kterýa se přisuzují výjaečné schopnosti nebo lidé. kteří se za svůj život proslavili význasnýzl činy. sad jejich hroby, které jsou často v otevřené krajině býva postavena větší či aenší stříška (kopule). Hena Turecká lira TI ÍUSB ■ 2500 TI Velvyslanectví ČSFR ■ Ankara. Cankaya Caddesí 259-261 tel. Í23037 Gen. konzulát ČSFR - Istanbul. Hacka Salak Caddesi. Draaalu Aparteaent 61 tel. 4S2l3? Huzea otevřena 10-19 ho, (polední pauza), obchody 9-13 a 14-19 (někde 16-20). banky (9-12 a 14-17) Ceny: veka 400 TI. 100 g sýr 1000 TI. 11 vody 1000 TI, 1 kg zeleniny 800 TI. polévka 1500 TI. čaj 400 TI. velké jídlo 50CC1 Dobrý den Kerhaba l!a shledanou Alláha isaardalik Děkuji Tessekir ederia Ano evet !!e Hayir Kde je llerede ikaaet Zákaz Yasak Herozusia Anlanyiorua 1 bir 2 iki 3 úc 5 bes 10 an 40 kirk PEPA TRAVEL loioVSlA H25 • KtUOK PRAHA 9 • ČESKOSLOVENSKO ODPOČINEK « PŘÍRODA, t POZNÁNÍ EDI3KE (DRIKOPOL) 75000 obyvatel. Neslo založeno Thráky na listě karavanní zastávky a přístavu. Rísský císař zde nechal postavit Hadrianopolis, která byla nejprve vypálena křižáky, později obléhána Kongoly. Krátce se stává těslo sidelr.it séstes Osianú, odsud je dobýván Istanbul. Po té léstc ztrácí svůj vyznat. 1) Seliiova sešita 2e 16. století, průsér kopule 31 Setrů, výška stejná jako u chrásu £ja Scfija 2) Huradova sešita z 15. století, zesětřesenís zničené iinarety byly dostavěny v roce 1960. 3) Stará sešita (Esci Cati) z 15. století. Kaligrafické nápisy na zdech jsou citáty z koránu. 4) Mešita Uc Serefeli z 15. stol. 5) Bayazil sešita, nedaleko toslu Bayazil. 6) Beáeslan - krytá tržnice 75 Raravanserai • Súsies rasa Han: 8} Lázně cifte Hafitai 10) Bazar paši »1Iího (Ali Pasa Carsfsi) ISTA8EUL (Slanbuí, Byzantion, Konstantinopolis, Carihrad) šejvétš; (6 sihcnů obyvatel) těsic Turecka, obchodní centrus ses? do reku 1923 hlavní těsto. Jedine lěsto na světe ležící ve dvou světadílech, na obou stranách Bosporu. Původně na tišil dnešního Istanbulu leželo těsto BY2ÄSTI08 (7. stol. sř.n.l. - Bórové) Roku 340 se stává síáelnít téstet Bltské říše a roku 345 hlavníi séstet Výchcdcříiské říše, tehdy je ?fe]Eencván na Konstant ino?olis. 1204 je těsto dobyto a vydrancováno křižáky. Roku 1453 je sěslc dobyto Ostány, přejBenovánc na Istanbul. Sultán se zavazuje nezbraňovat obchodu a křesťanskému životu, začíná obdob! kulturního rozkvětu Istanbulu. V Í8.-Í9. století za období lokálních válek klesá životni úroveň ve těstě. BYZAS7SEÉ PAMÁTKY 15 Aja Sofia (Aya Scfya) Vstupné 10 000 II. Reku 325 (Konstantin I) započato se stavbou todlilebny. 404 a 532 ohras vyhořel. Ha troskách nechává císař Justin:in ! vystavět chrás, "který předčil Šalascunův chrás v Jeruzalésě*. 5 lei zde pracovalo 10 000 dělníku. Klenby jsou podpírány sloupy z Efesu a 3albeku. Při stavbě bylo spotřebováno 36 tun zlata. Mu 5:3, 557, 558. S96 byl chrás poškozen zesětřesenís. 1204 byl vykraden křižáky. Po dobytí křižáky byl přestavěn na sešitu, sát sultán dohlížel nad provedenu. Od roku 1934 je zde suzeus. Koles Aji Sofii je zeá a stavby převážně estonského období, např. tauzciea princů. Před vchodes do obratu jsou vykopávky původního cůritu, Bronzové vstupní dveře jsou z roku 880. Bále následuje Kartex, vstupní chodba dlouhá 60 telrú s výzdobou juslimár.ské éry. Délka vlastního kostela je 82 setrů, šířka 38 setrů. Plochou 7500 -2 se řadí k nejrozíehlejšít křesťanský* stavba! světa, Výška kopule je 55 setrů, průsěr 31 setrů, kopule spočívá na 4 pilířích, v becích je prclotenc 40 oken zajišťujících osvětlení. Zelené sloupy po obou stranách lodi pocházejí z artetidina chrásu v Efesu. červené pak z Baibeku. Hejstarší tozaiky pocházejí z 9. století. Ka pilířích nesoucích hlavní kopuli je 8 tabulí o průsěru 7.5 setru, kde je na zelenět podkladě zlatý! kaligrafický! pí sten napsáno jténe Alahove, prorokovo a prvních kalífú. Sa "Plačící! sloupu", který je z pórovitého kalené se sráží vzdušná vlhkost, kapky jsou jílány v cisterně. 2) Hipoárot byl založen Septisete Severet podle vzoru řitskehc cirku. Závody kom a vozů zde tohio sledovat současné až 100 000 diváků. Císařská lože byla zdobena bronzcvýti sochali koní, které dnes zdobí chrás sv. -iarka v Benátkách. Hipcdroz sloužil též jako sístc oslav, poprav a jako poradní tísto. Výzdoba: Egyptský obelisk z 2. tisíciletí př.n.í. vysoký 25 setru. Obelisk 'Orne Sutu?" byl postaven v pel. 10, stol. z vápencových bloků, vysoký je 32 setrů. Hadí sloup (Vil ani i Sútut) skládající se ze tří částí ítěl hadů) pochází z roku 479 př.n.l. (Delfy), byl vytvořen na oslavu vítězství Řeků nad reršany u Salaíiny a Platají. 3) Cisterna Yerebatar. sloužila jako zásobárna pitné dešťová vody v době obležen: a zničen: akvaduktů rrchaz: ze t. století, její klenba je nesena 336 osa setrů vysoký!i sloupy. Plocha 141x73 setrů. 4) Valentův akvadukt (Buzdogan Keseri) vedl vedu z pohoří Ahbeykoyu do velké kašny a do císařského paláce. 5) Spálený sloup (CetšerHias) ze 4. století byl vystavěn z kvádrů Apcloacva chrásu v Řitě. Původní výška byla 53 s. -a vrcholu stála socha Konstantina I. 6) Sloup vítězství nad Sóly je vysoký 12 setrů, na vrcholu je korintská hlavice, byl postaven na oslavu bojů Claudia II pret: Gótůt u Kiše. 7) Bukuleonský í-lořský; palác, dříve rezidence císařů, dnes jen ruiny. 8; Salá Aza Soí/c '.Eáciä A.S ) ze 6. století je zasvěcena dvojici světců, patroni císaře Justimana. CS&HSKÉ PMttTBf 9) íícárá sešila (Suhan Ahgst Cati) ze 17. století 3? nejvélší Stisliiskcrc scáiitebnou Istanbulu, odsud vycházeli poutnici do ííefcky. Je to jediná islasská stavba s 6-ti smarety. Skládá se z scdliteony (64x72 šetri, prúsér kopule 22 setrů, výska 43 setrů, 260 ciren, s i hrab z srascru a úloiHú posvátného kasene ",aba z ííekkyí, sloupového nádvoří a lauzolsl. 10) liesita paši iíehieda Sokolcviče (Sokoliu líehiel ?asa Cani) ze 16. století byla vystavěna pro velkovezára Sokclovičř (pův. 2 Hercegoviny). Pozoruhodná kerasická výzdoba. 11) líešita paši Rústeia ze 16. století se honosí nejvyšší kopulí ve lésté. 12) Suieysanova sešita ze 16. století je prý nejkrásněji! ve těstě, líoslilebna obklopena čtyřsi sinarety, 24 sloupů antického Původu nese 23 kopulí. Hlavní sál lodlitebny je kryt kopuli c průsěru 26 Setrů a výšce 53 setrů. X sešitě patří i hřbitov í sauzoleus, kde leží sultán Sulejcan a jeho nejsilejší žena Rcxelana. 13) Ková sešita (Yeni Casi) ze 17. století je pozoruhodná předevšís jesně řeěenýs nádvořis. 14) Princova sešita (Sehzade Caíi) byla vystavěna sullanefi Sulejsanea na pasátku syna líehseda. 15) nešila Kuruossaniye Casi byla v 18. století vystavěna v baroknís slohu. 16) Palác Topkapi (Topkapi Serayi) byl vystavěn v 16. století na sístě bývalé řecké akropole. Vstu? do paláce je za chráset Aya Sofya u studny Ahseda IY. Ve výklencích brány byly vystavovány hlavy popravených, Jia nádvoří je chrás sv. Ireny, do otevření Aje Sofie hlavní křesťanský chráE. V prostorách brány Orta Kapi byli vězněni odsouzenci na sirl. Částí paláce je audienční síň, kuchyně (2000 jídel denně), ěkcla princů, obydli eunuchů a sasozřejEě harés. Osu sultánovy ložnice tvoří Zlatá cesta, odkud se odbočovalo dc kosnat sultánových sanžeiek (celket 400) a do "Zlatých klecľ-kosnat (vězení) princů. Součásti kospíexu je knihovna Ahseda III z 18. století se 4000 svazků. V klenotnici jsou usístněny ossanské poklady - trůny vykládané perletí a slonovinou, zlaté svícny se 6000 dlasaniy, dva nej větší ssaragdy na světě (po 3.5 kg) a diasant Kasikci (86 karátů). V Doaě relikvií jsou uloženy islásské relikvie (hohasedův luk a?cd.) Prchládka trvá cca 3 hodiny. 17) Leandrcva věž z 5. stel. př. n.l. byla tradičně řeckou, byzantskou a essanskeu celnicí, odsud bylo sožno natáhnou řetěz uzavírající Bospor. 18) Univerzita leží na násěsti svobody v budovách sinisterstva války z 19. století. 19) Bajazidova věž z 19. století je vysoká 60 setrů, z terasy výhled na těsto. 20) Velký bazar (Kapali Carsisi) je tržiště původně dřevěné (Byzanci, dnes kasenné (shořelo v i", století). Přes noc a v neděli zavřené, prohlídka trvá sin. 2 hodiny, 2!) Egyptský bazar (Kisir Carsisi) ze 17. století je tradičnís Slstsa pro zboží východu (koření, sasti a?oá.) 22) Galaiský sost vede ?řes zátoku Zlatý roh (Halič). Původnís zásěres bylo postavit sest kažena? (projekt ííichelangelo), ?ak byi postaven sosl dřevěný a nakonec pontónový, který lze rozpojit * otevřít ták cestu lodí2. Je aleuhý 470 sslru, široký 2Í. v nižším patře je snežství kaváren a stylových restaurací.