Organizmy, jejichž kostry a schránky se hromadí jako sedimentární částice - převážně volně pohyblivé organizmy, přisedlé nevytvářející nárůsty. Nelze je úplně odlišit od první skupiny- dezintegrované schránky a kostry. Např. ústřice – přicementované levé misky, zůstávají jako nárůst, tenké pravé mohou být transportované. 15acocco 15bforam Horninotvorný význam má zejména plankton Materiál schránek - SiO2 - biogenní opál (amorfní modifikace s poměrně vysokým obsahem vody) – hlavně rozsivky, radiolárie, částečně silicoflagellata, jehlice hub -CaCO3 +-Mg - Ca nanoplankton, planktonické for., kalpionelidi, tentakuliti, ploutvonozí gastr, planktonické lilijice a lasturnatky – ostrakodi. 20adiat 20bspc Sediment distribution Sedimenty tvořené hlavně planktonem – většinou kalové – v hlubších oblastech málo bentosu a přínosu terigenního materiálu - sediment z organizmů z vodního sloupce. Elevace daleko od pobřeží – nanoplanktonová bahna. Jestli vápnité nebo křemité záleží hlavně na CCD. Vznikají buď v oblastech pelagických – mořské pánve nebo v příbřežním upwellingu. http://www.vesmir.cz/files/image/id/6782 Křemité: Dnes nejpočetnější diatomy, v tropických oblastech tvoří 30-70% opál koncentrujících org., v antarktických vodách toto zastoupení vzrůstá až na 99%. Pokud se týká hmotnostního zastoupení jsou dominující radiolarie (1mg Si vytvoří 2000 radiol. ale 100 000 diatom). Dnes radiolarie představují 60-95% produkce křemíku v tropických vodách, a pouze 1% v Antarktidě. Předpokládá se, že role rad. v produkci SiO2 před kenozoikem ještě větší. Křem. organizmy spotřebují mnohem více SIO2 z mořské vody než je dodáváno vulkanickou aktivitou a řekami. Povrchové vody jsou jím nedostatečně nasycené a proto se většina drobných schránek rozpouští dříve než klesnou ke dnu. Vyskytují se v oblastech: s vysokou primární produktivitou, kde je velmi nízký přínos klastického materiálu z pevniny (sedimenty jsou většinou křemité kaly a bahna), nebo je velmi nízká karbonátová produkce nebo CCD je tak vysoko, že většina karbonátů je rozpuštěná. Dnes se takové podmínky vyskytují především ve vysokých zeměpisných šířkách, daleko od pobřeží. Dnes diatomové kaly ve dvou cirkumpolárních pásech - okolo Antarktidy a v severním Pacifiku. Rovněž v oblastech pobřežního upwellingu Bacillariophyceae (Diatomaceae) – jura – recent diatomthecae diatmorph3 Jednobuněční nebo koloniální. Patří k nejdůl. primárním producentům v biosféře. Asterionella formosa Tabellaria floculosa Schránka – frustula – 0,002-2mm – epitheca - hypotheca - dělení diatom actinoptychus Penátní - tyčinkovité (hlavně sladkovodní) x a centrické – (mořské). Žijí bentózně i planktonicky – horninotvorné jsou hlavně planktonní. Dnes zejména mírné a chladné oblasti a obl. upwellingu Navicula sp. Coscinodisus sp. Actinoptychus heliopelta diatomit Močiar – B. Štiavnica Sladkovodní - recent Mořské badenský tegel Coscinodisus sp. Coscinodisus sp. - sp. baden REM Diatomite Zdrojem Si – zvětraliny v semiaridních nebo aridních obdobích, které v následujících humidních periodách splaveny do pánví, nebo minerální prameny v souvislosti s vulkanickou činností – Únanov – eggenburg karpatská předhlubeň, badenské tégly V oblasti flyše mořské diageneticky zpevněné – menility- menilitové břidlice Mocné akumulace diatomitů také v limnickém prostředí – třetihorní v jihočeských pánvích a severočeské uhelné pánvi Dominují zástupci rodu Melosira rad2 Radiolaria - ( proter až recent) Výhradně mořští, planktoničtí kořenonožci z třídy Actinopoda s panožkami vyztuženými osními vlákny. Kostry 50-400 mm - jsou převážně mřížovité, kulovitého nebo zvoncovitého tvaru. Někdy 2 koncentrické sféry spojené radiálními jehlicemi. Radiolarians nm090102 Spumellaria Nassellaria nm2506 nm1305 nm2306 radiolaria – sp. baden Srovnání: kostry podobné silicoflagellatům a ebriím. Sil. mají dutou trubicovitou kostru a jsou obvykle menší stejně jako ebrie, - ve výbrusech těžko rozeznatelní. Jehlice radiolarií a ebrií jsou pevné. Křemité jehlice hub mají centrální kanálek podél osy, jsou převážně větší než jehlice radiolárií. radiolarit - výbrusy Dnes nejč. V hloubkách 150-400m hlouběji rychle klesá diverzita. Radiolariové a radiolariovo- foraminiferové kaly vznikají hlavně v tropických oblastech, radiolaritové hleny v polárních hlavně ve velkých hloubkách. Typické rad. kaly jsou známy v hloubkách větších než 600m. Sedimentují velmi pomalu – 1-5mm na 1000let. V Tichém a Indickém oceánu pokrývá plochu asi 6 mil. km2 – v hloubkách 3600 – 8100m. . chert4 Křemité horniny vzniké diagenezí nazýváme radiolarity. Některé rad. vzhledem k diagenezi chránky neobsahují. 21sildst Značně rozšířené radiolarity triasu – liasu a střední – svrchní jury v Tethydě patrně spjaty s rovníkovou zónou vysoké fertility. Rovněž CCD musela být hodně vysoko, neboť s radiolarity se setkáváme na subsidujících karbonátových platformách a vnějších šelfech. Vysoká CCD patrně způsobována velmi rozsáhlými karbonátovými platformami, které extrahovaly a fixovaly většinu karbonátu dostupného v Tethydě. Destrukce křemitých fosilií je spojená i s diagenezí. Vzhledem k dobré rozpustnosti opálového křemene se schránky rozpouští, což zesiluje narůstající mocnost nadloží a zvyšující se teplota. Ve vhodných podmínkách potom dochází k opětovnému vysrážení SiO2. Dříve se předpokládalo v ananalogii s recentem, že všechny hlubokomořské Radiolarity v juře a spodní křídě v Západních karpatech - malm na Slovensku, gelnická série, bradlové pásmo a Alpách. Radiolariové rohovce – z moravského devonu, některé buližníky českého algonkia. Obdobné vlastnosti jako třeba pazourky, proto využívány jako kamenná surovina v pravěku. Vápnité: Nejhojnějším kalem je foraminiferový kal. Méně stabilní i méně zastoupené jsou nannoplanktonové kaly, usazující se v menších hloubkách a přecházející často do hemipelagických sedimentů (kokolitová bahna ve Středozemním moři). Nejmenší zastoupení mají pteropodové kaly (pelagičtí plži, které se hromadí na některých mořských elevacích). 18lysoc 15cpter carbsed1 Vápnitý nanoplankton – (perm- recent. 0,5 – 20mm ), více jak 95% řasy kokolitky Coccolithophyceae - Chromophyta, méně vápnité cysty obrněnek - Dinophyta. Nebo zbytky jiných skupin neznámého zařazení - terčíkovité útvary nejistého systematického zařazení se označují jako nanolity mnohé jsou vůdčí fosílie Jsou autotrofní, téměř výhradně mořské, žijí ve svrchních 150m vodního sloupce. Některé druhy i v brakických vodách. Horninotvorné a vůdčí fosílie od jury. Při přemnožení – křída 100 000 na 1l vody. tolerantní k salinitě, ale citliví k teplotě (jednotlivé druhy charakteristické). Jsou velmi důležití stratigraficky, zejména pro křídu a terciér - kosmopolitní plankton ve velkých množstvích, který se rychle vyvíjel – v kenozoiku stanoveny NN zóny LANDSAT satellite image of a bloom in the English Channel off the coast of Cornwall, 24 July 1999. The bloom was sampled six days later by scientists at Plymouth Marine Laboratory and positively identified as Ehux. Image courtesy of Andrew Wilson and Steve Groom. cwall99_tn coccolith black sdtrp2 Buňka pokryta tělísky kokosférou složenou z kokolitů – celulózní šupiny, během ontogeneze kalcifikují a pokrývají povrch buňky. Tvořeny málo hořečnatým kalcitem a mají různé tvary – diskovité, miskovité, hvězdicovité, nebo manžetový knoflík. Po odumření buňky klesají na dno, celé kokosféry se nacházejí jen zřídka. Krystalky uspořádané – zhášení, jeden typ holokokolity x 2 typy heterokokolity Na funkci kokolitů existuje řada názorů – chrání buňku, zabraňují přebytku Ca v těle, chrání před světlem nebo nopak v důsledku čočkovitého tvaru koncentrují světlo. protext2 Coccolithus_pelagicus Emiliania huxleyi calc013 Carinolithus superbus (Deflandre in Deflandre and Fert, 1954) Prins in Grun et al, 1974 Lower Toarcian-Lower Bajocian calc015 calc016 Crucirhabdus minutus Jafar, 1983 Norian-Rhaetian (Upper Triassic) Fischerwiese, Austria Studují se hlavně v elektronovém mikroskopu. Ale pro rychlejší orientaci i při nejvyšších zvětšeních s použitím imerzních objektivů ve světelném mikroskopu, využívá se polarizovaného světla. protext3 Discoasterides diat_cyclotella muchalk Chalk cliffs at the north side of Mupe Bay. - Dorset – zpevněním vzniká psací křída (nanokonové vápence v tethydní oblasti). Akumulace známé z křídy (kampan – maastricht) boreální oblasti Evropy – útesy psací křídy- Dover, Rujana. Oligocenní jaselské vápence ve flyši. Vhodné podmínky v křídových a paleogenních epikontinentálních mořích – mělké oblasti daleko od pobřeží, neexistovaly kontrastní reliéfy – nedocházelo ke snosu terigenního materiálu.