HEM Hydroekologický monitoring Návod pro mapovatele Metodika pro monitoring hydromorfologických ukazatelů ekologické kvality vodních toků RNDr. Jakub Langhammer, Ph.D Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta Katedra fyzické geografie a geoekologie Albertov 6, Praha 2, 128 43 HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 2 HEM Metodika pro monitoring hydromorfologických ukazatelů ekologické kvality vodních toků Návod pro mapovatele RNDr. Jakub Langhammer, Ph.D. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta Katedra fyzické geografie a geoekologie Praha, červen 2007 38 stran © Jakub Langhammer, 2007 HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 3 Obsah 1 Metodika monitoringu............................................................................................................. 4 1.1 Cíl a princip mapování .................................................................................................... 4 1.2 Rozsah sledování............................................................................................................. 4 1.3 Načasování a četnost monitoringu ................................................................................... 4 1.4 Podkladové materiály pro mapování................................................................................ 5 1.5 Postup mapování a zpracování dat................................................................................... 5 2 Vymezení úseků pro mapování................................................................................................ 6 3 Stanovení mapovaných ukazatelů............................................................................................ 9 Informační ukazatele................................................................................................................... 9 3.1 Zaměření hranic úseku..................................................................................................... 9 3.2 Délka úseku..................................................................................................................... 9 3.3 Šířka údolní nivy............................................................................................................. 9 3.4 Šířka koryta..................................................................................................................... 9 3.5 Zahloubení koryta ......................................................................................................... 10 Zóna koryta............................................................................................................................... 11 3.6 Trasa toku ..................................................................................................................... 11 3.7 Podélná průchodnost koryta........................................................................................... 13 3.8 Upravenost dna.............................................................................................................. 15 3.9 Diverzita dnového substrátu .......................................................................................... 17 3.10 Mrtvé dřevo v korytě..................................................................................................... 19 3.11 Variabilita struktur dna.................................................................................................. 20 3.12 Variabilita hloubek........................................................................................................ 22 Zóna břehu a příbřežní zóny...................................................................................................... 24 3.13 Upravenost břehů .......................................................................................................... 24 3.14 Břehová vegetace .......................................................................................................... 26 3.15 Stabilita břehu ............................................................................................................... 28 Zóna inundačního území........................................................................................................... 30 3.16 Využití údolní nivy a příbřežní zóny.............................................................................. 30 3.17 Průchodnost inundačního území .................................................................................... 31 Hydrologický režim .................................................................................................................. 33 3.18 Charakter proudění........................................................................................................ 33 3.19 Ovlivnění hydrologického režimu.................................................................................. 36 4 Mapovací formulář................................................................................................................ 36 HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 4 1 Metodika monitoringu 1.1 Cíl a princip mapování Metodika HEM slouží pro zajištění monitoringu hydromorfologických charakteristik toků, který představuje součást systému monitoringu složek ekologického stavu vodních útvarů pro naplnění požadavků Rámcové směrnice o vodní politice ES 2000/60/ES (RS). Navržená metodika HEM (Hydro Ekologický Monitoring) představuje nový a původní metodický postup pro monitoring, respektující základní východiska daná požadavky legislativy ČR i EU, kompatibilitu s dosavadními hodnotícími přístupy i hlediska praktické aplikovatelnosti při rutinní aplikaci. Monitoring hydromorfologického stavu toků probíhá formou terénního mapování vybraných hydromorfologických charakteristik toků a údolní nivy. Mapování probíhá na úsecích, vymezených mapovatele na základě níže uvedených kritérií. Pro hodnocené ukazatele se v rámci jednotlivých úseků zjišťují hodnoty vybraných hydromorfologických charakteristik toku a údolní nivy. Tyto hodnoty se zaznamenávají do mapovacího formuláře, paralelně se do mapy zakreslují hranice úseků. 1.2 Rozsah sledování Monitoring hydromorfologických charakteristik toků by měl zahrnovat reprezentativní vzorek úseků toků pro daný vodní útvar. Doporučeno je zmapování hlavního páteřního toku vodního útvaru, případně jeho hlavních přítoků. Přednostně se mapují úseky, kde se nalézají monitorovací místa pro sledování ekologického stavu vod. V rámci daného úseku se souběžně sledují následující zóny toku: - Koryto - Břeh - Příbřežní zóna - Inundační území. Hodnocení ukazatelů zóny břehu jsou prováděna odděleně pro pravý a levý břeh toku. Příbřežní zóna (riparian zone) je vymezena jako pás údolního dna do vzdálenosti 50 m od koryta toku na levém, resp. pravém břehu. Hodnocení zóny inundačního území je prováděno v celém rozsahu údolní nivy. 1.3 Načasování a četnost monitoringu Pro mapování jsou vhodná období roku, kdy je možné popsat všechny charakteristiky s jistotou. Výběr vhodného období řídí zejména následující kritéria: - Úroveň průtoků by měla dosahovat průměrných a nižších hodnot, aby bylo možno rozpoznat požadované charakteristiky koryta, dna a břehů. - V přístupu ke korytu a v rozpoznání mapovaných ukazatelů by neměla bránit vzrostlá vegetace. HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 5 Jako optimální období pro mapování je doporučena jarní a podzimní část roku, přičemž s ohledem na odlišnosti klimatických podmínek v různých regionech se toto období může posouvat. Četnost sledování by měla odpovídat rychlosti hydromorfologických změn. Doporučená maximální délka opakovaného sledování jednoho úseku je 6 let. 1.4 Podkladové materiály pro mapování Terénním mapováním jsou zjišťovány hodnoty pro jednotlivé ukazatele hydromorfologické kvality. Pro terénní mapování je nezbytnou součástí vybavení: Mapovací formulář Formulář se vyplňuje při terénním mapování, zvlášť pro každý jednotlivý úsek. Do mapovacího formuláře jsou v terénu zanášeny hodnoty jednotlivých ukazatelů. Výrazné doplňující charakteristiky prostředí toku a nivy, pro které nejsou k dispozici hodnotící ukazatele, jsou zapsány do poznámek. Mapa Do mapy jsou zakresleny hranice úseků včetně kódu úseku. Jako standardní mapový podklad je doporučena základní topografická mapa v měřítku 1:10 000. Přístrojové vybavení pro měření Pro stanovení vybraných charakteristik (poloha hranic úseku, šířka koryta a nivy, délka úseku aj. je doporučeno používat ruční GPS a dálkoměr. - GPS pro stanovení polohy hranic úseku. Pro účely monitoringu je z hlediska přesnosti dostačující ruční mapovací nebo turistická GPS, pracující v souřadném systému S-JTSK. - Dálkoměr Pro přesné stanovení vzdáleností a morfometrických parametrů koryta a nivy je doporučeno použití ručního dálkoměru. 1.5 Postup mapování a zpracování dat Mapování a zpracování dat probíhá v následující posloupnosti úkonů: 1. Vymezení hranic úseku 2. Zákres hranic úseku do mapy 1:10 000 včetně kódu úseku 3. Mapování hodnot ukazatelů do formuláře 4. Zjištění doplňujících informací 5. Převod údajů z formuláře do digitální formy 6. Propojení databázových dat s úseky v GIS 7. Vyhodnocení výsledků HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 6 2 Vymezení úseků pro mapování Hodnocený tok je rozdělen na dílčí úseky s proměnlivou délkou. Úseky představují základní jednotku mapování, pro kterou jsou zjišťovány hodnoty jednotlivých ukazatelů hydromorfologické kvality. Postup mapování Mapování postupuje směrem od ústí či soutoku k prameni, tj. proti proudu toku. Vymezení hranic úseků Hranice úseků jsou vymezeny při terénním mapování. Úseky toků jsou jednoznačné a unikátní, tak, aby jeden vymezený úsek reprezentoval pouze jednou část koryta toku. V místech větvení toku jsou proto jednotlivá ramena toku vymezena a hodnocena odděleně (viz Obrázek 1). BLA001 BLA002 BLA003aBLA003b BLA004 BLA005 SLP001 SLP002 Obrázek 1 Princip členění toku na úseky. Hodnocené úseky mají proměnlivou délku a jsou vymezeny tak, aby daný úsek byl homogenní v klíčových ukazatelích upravenosti, kterými následující ukazatele, uvedené v pořadí podle významnosti pro vymezení hranic úseku: - Půdorysný průběh trasy toku - Charakter využití příbřežní zóny - Charakter upravenosti koryta toku. Primárním kritériem pro vymezení hranice úseku je půdorysný průběh trasy toku. Hranice úseku jsou voleny tak, aby zvolený úsek měl půdorysný průběh trasy toku stejnorodý. V místech výrazné změny charakteru trasy toku je umístěna hranice mezi úseky. U částí toků, kde je půdorysný průběh trasy toku stejnorodý na delším úseku, je pro vymezení hranic úseku rozhodující charakter využití příbřežní zóny a údolní nivy. V případě homogenního charakteru trasy toku i využití údolní nivy je dalším parametrem pro stanovení hranice úseku charakter upravenosti koryta toku. Dělení do úseků dále respektuje typologii vod, tak, aby daný úsek vždy zahrnoval pouze jeden typ vod. Hranice úseků jsou vyznačeny v mapě a následně jsou spolu s kódem úseku převedeny do GIS, aby umožnily propojení s údaji o jednotlivých parametrech upravenosti, zaznamenanými v mapovacích formulářích. Délka úseků Délka úseků je proměnlivá podle stupně morfologické stejnorodosti. HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 7 Charakteristická délka úseku u malých toků s šířkou koryta do 10 metrů je přibližně 100 metrů, u středních toků s šířkou koryta do 30 metrů představuje 500 metrů, u velkých toků s šířkou koryta přesahující 30 m dosahuje zpravidla 1000 km. Uvedené hodnoty mají pouze orientační charakter podle charakteru reliéfu, intenzity úprav krajiny a charakteru využití území se délka úseků může významně měnit. Přiřazení kódu úseku Každý úsek je označen jednoznačným kódem, který umožňuje následné propojení dat z mapovacích formulářů s vrstvou GIS. Kódy jsou voleny tak, aby byly unikátní a umožňovaly popsat i složité struktury, jako např. větvení toku, přítomnost náhonů atp. Kód sestává z třípísmenné zkratky, označující hodnocený tok a číslice, označující postupné pořadí úseku směrem od ústí k prameni (Obrázek 2). BLS035a Kód toku Postupné pořadí úseku směrem od ústí proti proudu toku Rozlišení jednotlivých ramen v případě větvení toku. Obrázek 2 Sestavení a význam kódu úseku V případě větvení koryta je každé rameno hodnoceno i označováno odděleně. Úseky toku v jednotlivých ramenech mají za kódem uvedeno rozlišovací jednopísmenný kód. V místě větvení mají úseky na hlavním korytě toku připojen kód a, další ramena kódy b, c, d atp. Pokud je počet úseků vymezených na jednotlivých ramenech větvení odlišný, navazující úsek nad větvením toku pokračuje číselnou řadou navazující na nejvyšší číslo kódu mezi jednotlivými rameny. Nemá-li tok v daném úseku více ramen, rozlišovací kód se nepoužívá. Příklady přiřazení kódu úseku Jako příklad můžeme zvolit tok Blšanky – na jednoduchém úseku a na úseku s větvením koryta. Třípísmenný kód, jednoznačně identifikující vodní tok volíme bez háčků a čárek a dále tak, aby neumožňoval záměnu s jiným tokem. V tomto případě použijeme zkratku BLS. - Kód BLS005 označuje pátý úsek toku Blšanky v postupném pořadí směrem od ústí proti proudu toku. - Kód BLS123a označuje 123. úsek na hlavním korytě toku Blšanky v úseku, kde je pozorováno větvení toku. - Kód BLS123c označuje třetí rameno toku Blšanky v témže úseku, kde dochází k větvení. HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 8 Příklady vymezení hranic úseků Obrázek 3Vymezení hranic úseků V místech, kde je charakter trasy toku stejnorodý je převládajícím kritériem pro vymezení hranice úseku charakter využití údolní nivy. Obrázek 4Vymezení úseků u větvícího se toku. Kódy úseků jsou u jednotlivých ramen toku voleny tak, aby byly unikátní. HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 9 3 Stanovení mapovaných ukazatelů Informační ukazatele V rámci jednotlivých úseků jsou zjišťovány základní identifikační a morfometrické charakteristiky koryta a údolní nivy. 3.1 Zaměření hranic úseku Metodika stanovení Hranice úseku jsou vyznačeny v mapě. Pomocí GPS jsou zaměřeny souřadnice počátečního a koncového bodu úseku. Zjištěné souřadnice jsou zaneseny do mapovacího formuláře. Souřadnice jsou měřeny v souřadném systému S-JTSK a jsou uváděny v metrech. Souřadnice hranic úseku z GPS Souřadnice X (m) Souřadnice Y (m) Dolní hranice úseku Horní hranice úseku 3.2 Délka úseku Metodika stanovení Délka úseku je hodnocena z mapy nebo odpovídající GIS vrstvy. Délka úseku představuje vzdálenost mezi hranicemi úseku, měřenou po střednici hlavního toku úseku a je vyjádřena v metrech. Délka úseku (m) 3.3 Šířka údolní nivy Ukazatel hodnotí minimální a maximální šířku celého prostoru údolní nivy v daném úseku toku. Metodika stanovení Šířka údolní nivy je stanovena odečtem z mapy, z GIS podkladů nebo při terénním mapování. Zaznamenává se minimální a maximální šířka údolní nivy v rámci mapovaného úseku. Z ní se vypočte průměrná šířka údolní nivy v daném úseku. Pokud je šířka údolní nivy výrazně proměnlivá, např. díky změně charakteru morfologie terénu, je vhodné úsek rozdělit, neboť je pravděpodobné, že taková změna bude doprovázena odlišnostmi i v dalších ukazatelích. Morfometrie toku Minimum Maximum Šířka údolní nivy (m) Šířka koryta (m) 3.4 Šířka koryta Šířka koryta představuje vzdálenost mezi hranami obou břehů – břehovými čárami. Metodika stanovení Šířka koryta toku se zjišťuje při terénním mapování, případně z ortofot snímků, pokud jsou k dispozici. Letecké snímky s ohledem na rozlišovací schopnost není vhodné používat pro malé toky s šířkou koryta do 10 m. Pro stanovení v rámci terénního mapování je vhodné použít ruční laserový dálkoměr. HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 10 Šířka koryta je stanovena jako vzdálenost mezi břehovou linií, tj. hranou pravého a levého břehu (bankfull width), v případě asymetrického údolí mezi hranou břehu a protilehlým svahem. Břehová linie představuje rozmezí mezi korytem toku a inundačním územím. Šířka koryta nepředstavuje šířku hladiny a měření proto není ovlivněno aktuálním vodním stavem. Do formuláře se zaznamenává minimální a maximální hodnota šířky koryta zaznamenaná v hodnoceném úseku. 3.5 Zahloubení koryta Zahloubení koryta představuje hloubku od hrany břehu ke dnu toku. Metodika stanovení Mapuje se řádová velikostní kategorie zahloubení koryta toku, kterou může mapovatel snadno stanovit, případně změřit. Zahloubení se stanovuje jako hloubka ode dna toku ke hraně břehu, , výsledná kategorie zahloubení tak není závislá na aktuálním vodním stavu. Do formuláře se zaznamenává rozsah výskytu jednotlivých kategorií zjištěných mapovatelem v rámci hodnoceného úseku. U jednotlivých kategorií je dále rozlišeno, zda zahloubení odpovídá přirozeným poměrům, případně zda bylo uměle zvýšené nebo naopak snížené. Mapované kategorie Zahloubení koryta Rozsah % Přirozené Uměle zvýšené Uměle snížené 0-20 cm 20-50 cm 50 cm – 1 m 1-2 m 2-4 m Více než 4 m HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 11 Zóna koryta 3.6 Trasa toku Ukazatel hodnotí charakter půdorysného tvaru průběhu trasy toku v daném úseku. Metodika stanovení Mapováním se zaznamenává charakter trasy toku v daném úseku. Tento ukazatel slouží jako rozhodující pro vymezení úseku. V jednom úseku se proto může vyskytovat (a do formuláře se zaznamenává) pouze jedna kategorie charakteru trasy toku. Pokud je charakter trasy toku v rámci úseku částečně proměnlivý, tj. v rámci sousedních kategorií, zaznamenává se dominantní kategorie. Liší-li se charakter trasy toku výrazně, tj. o více než jednu kategorii, je třeba úsek rozdělit v místě změny na dva samostatné úseky. Mapované kategorie Kategorie trasy toku Výskyt Divočící tok Rozvětvený tok Přirozeně meandrující Zákruty Přirozeně přímý Uměle napřímený Charakteristika mapovaných kategorií Divočící – tok v daném úseku vytváří systém v rámci řečiště více aktivních koryt, od sebe oddělených lavicemi. Převažuje zde boční eroze nad hloubkovou, setkáváme se zde s hrubozrnným substrátem – štěrk, kameny až balvany. Jednotlivá koryta relativně často mění polohu. Rozvětvený tok – řeka se v daném úseku rozděluje do samostatných ramen, které se dále po toku následně opět slévají. Meandrující tok – trasa toku v daném úseku má vlnící se půdorys, charakteristické střídání nárazového a nánosového břehu, stupeň křivolakosti (sinuosity), představující poměr délky toku k délce údolnice, je vyšší než 1,5. Zákruty – trasa toku má v daném úseku zvlněný půdorys, jednotlivé zákruty mají nižší poloměr a nejsou v nich zřejmé stopy aktivní břehové erozní a akumulační činnosti Přirozeně přímý tok– půdorysný plán toku má v daném úseku relativně přímý charakter, přičemž přímý průběh trasy toku je zapříčiněn přírodními faktory, zejména morfologií údolí Uměle napřímený tok– trasa toku jeví známky umělého napřímení. Půdorysný průběh má zpravidla charakter mírných zákrutů nebo přímý průběh. Pokud trasa toku v hodnoceném úseku nese stopy revitalizačních úprav, je třeba tuto skutečnost vyznačit v poznámkách. HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 12 Příklady mapovaných kategorií Rozvětvený tok Divočící tok Meandrující tok Zákruty Přirozeně přímý tok Uměle napřímený tok HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 13 3.7 Podélná průchodnost koryta Ukazatel hodnotí charakter a četnost výskytu umělých příčných překážek v korytě, ovlivňujících migraci organismů i charakter proudění v korytě toku. Metodika stanovení Při mapování se do formuláře zaznamenává počet výskytu vybraných kategorií objektů v hodnoceném úseku toku. Příčné překážky jsou z hlediska výšky členěny na dvě kategorie – nízké s výškou do 1 metru ode dna koryta a vysoké s výškou nad 1 metr měřeno ode dna toku. Výšku překážky a její následné zatřídění posuzuje mapovatel na základě změření nebo odhadu při terénním mapování. Mapované kategorie Charakter překážek v korytě Počet výskytů Úsek bez překážek Umělý stupeň nebo jez s výškou nižší než 1 m Skluz Jez s rybím přechodem Jez s výškou nad 1 m Propustek Hráz Charakteristika mapovaných kategorií Umělý stupeň nebo jez s výškou nižší než 1 m – stupeň nebo jez s výškou koruny do 1 m měřeno ode dna toku. Nejčastěji se jedná o drobné stupně nebo prahy v korytě toku, vyskytující se zpravidla na malých a středních tocích. Jez s výškou nad 1 m – jez s výškou koruny vyšší než 1 metr, měřeno ode dna koryta toku. Na rozdíl od nízkého stupně jezy představují vodní dílo, které je kvůli stabilitě koryta toku v daném místě zpravidla doprovázeno odpovídající úpravou břehů, případně i dna. Skluz – výškový stupeň v korytě, kde je výškový rozdíl překonáván nakloněnou rovinou. Zpravidla se jedná o stupně vyšší než 1 metr, nejčastěji na středních tocích. Jez s rybím přechodem – jez, vybavený rybím přechodem – zařízením, umožňujícím rybím společenstvím překonat překážku na toku. Technické provedení rybího přechodu bývá různorodé – od betonových schodů, které jsou součástí jezu až po obtokové kanály s členitým dnem a přírodě blízkým charakterem. Propustek – provedení toku pod tělesem náspu např. komunikace pomocí otvoru o omezené kapacitě. Rozdíl od mostu, kde má průtočný otvor charakter otevřeného koryta. Hráz – hráz nádrže, působící trvalé vzdutí toku HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 14 Příklady mapovaných kategorií Nízký stupeň v korytě Jez s výškou nad 1 m. Vlevo – jez na drobném toku, vpravo střední tok. Skluz Propustek HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 15 3.8 Upravenost dna Ukazatel hodnotí charakter antropogenních zásahů do struktury a stability substrátu dna Metodika stanovení Mapuje se charakter zásahů do substrátu dna toku. Kategorie hodnotí charakter umělých úprav dna – zahlubování, zanášení, případně umělé zpevnění. Do formuláře se zaznamenává rozsah jednotlivých kategorií zjištěných mapovatelem v daném úseku, přičemž u jednotlivých kategorií je rozlišeno, zda zahloubení odpovídá přirozeným poměrům, případně zda bylo uměle zvýšené nebo naopak snížené. Mapované kategorie Charakter úprav dna Rozsah % Dno bez známek úprav Pravidelné prohrábky koryta či jinak uměle zvýšené zahloubení Zahloubení zvýšené přírodními procesy Přidávání splavenin a umělého substrátu Zpevnění dna kamennou dlažbou Zpevnění dna betonem Zatrubnění, zakrytí toku Charakteristika mapovaných kategorií Pravidelné prohrábky koryta – v hodnoceném úseku dochází k odstraňování dnového substrátu, které vede ke zvětšení míry zahloubení nad přirozenou úroveň. Odstraňování substrátu může souviset s těžbou, protipovodňovou úpravou nebo pravidelnou údržbou koryta správcem toku. Přidávání splavenin a umělého substrátu – v úseku dochází k přidávání substrátu do dna toku, což má za následek snížení zahloubení koryta. Zpevnění dna kamennou dlažbou – dno koryta je v daném úseku nebo jeho části antropogenně zpevněno kamenem – tato úprava často navazuje na úpravu břehu, může se však vyskytovat i samostatně. Úpravy staršího data mohou být obtížně identifikovatelné díky rozvolnění dlažby a jejím částečným překrytím substrátem dna. Zpevnění dna betonem – dno koryta je zpevněno pomocí betonu. Na malých tocích se zpravidla se jedná o prefabrikované lichoběžníkové profily, u větších toků se vyskytují i betonové panely. Zatrubnění – zakrytí koryta toku, případně jeho svedení do trubkového profilu. Zatrubněné úseky se vyskytují zejména v intravilánech obcí, stejně jako v místech, kde tok protíná valy komunikací atp. HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 16 Příklady mapovaných kategorií Dno bez známek úprav Souvislá úprava dna i břehů kamennou dlažbou Zpevnění dna kamennou dlažbou. Zpevnění dna betonem – prefabrikované profily . Zpevnění dna betonem – betonové desky Zatrubnění toku. HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 17 3.9 Diverzita dnového substrátu Ukazatel hodnotí diverzitu substrátu dna, tj. materiálu, ze kterého je utvářeno dno koryta toku. Hodnotí se rozsah výskytu vybraných kategorií dnového substrátu v rámci úseku. Metodika stanovení Při mapování se do formuláře zaznamenává rozsah výskytu jednotlivých kategorií dnového substrátu v daném úseku. Rozsah výskytu je hodnocen na základě posouzení mapovatele a je uváděn v celých desítkách procent celkové délky úseku. Hodnoceny jsou následující hlavní typy dnového substrátu: Skalní podloží, balvany, kameny, štěrk, písek, bláto, jíl a rašelina. Mapované kategorie Typ dnového substrátu Rozsah % Skalní podloží Balvany Kameny Štěrk Písek Prach Jíl Rašelina Umělý substrát Charakteristika mapovaných kategorií Rašelina - organická hmota vzniklá procesem rašelinní, obsahující části těl a částí vyšších rostlin rozložených do různého stupně a minerální příměsi. Jíl – anorganický materiál zrnitostní frakce < 0,002 mm Prach - zrnitostní frakce 0,002 - 0,06 mm Písek – zrnitostní frakce 0,06 - 2 mm Štěrk - zrnitostní frakce 2 – 64 mm Kameny - zrnitostní frakce 64 – 256 mm Balvany - zrnitostní frakce nad 256 mm Skalní podloží – zřejmé výchozy skalního podloží v korytě toku Umělý substrát – koryto tvořené umělým materiálem (kamenná dlažba, beton) HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 18 Příklady mapovaných kategorií Skalní podloží Balvany v korytě Kameny v korytě Jemný štěrk Prach, bláto Rašelina - vodní tok protékající rašeliništěm HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 19 3.10 Mrtvé dřevo v korytě Ukazatel hodnotí přítomnost kmenů stromů, jejich částí, vývratů, případně shluků větví a části dřevin, které při průměrném ročním průtoku leží ve vodě nebo jsou do ní z velké části ponořeny. Metodika stanovení Mapuje se četnost výskytu jednotlivých nalezených kusů mrtvého dřeva v korytě a rozsah jejich výskytu vzhledem k celkové délce úseku. U středně velkých a velkých toků se pro mapování vybírají pouze kusy dřeva o délce větší než 3 m a průměru větším než 30 cm, případně kompaktní shluky větví o ploše nad 2 m2 . U malých toků s šířkou koryta pod 10 m jsou tyto prahové hodnoty poloviční. Rozsah výskytu je hodnocen na základě zhodnocení mapovatele a je uváděn v desítkách procent celkové délky úseku. Mapované kategorie Výskyt mrtvého dřeva Počet výskytů Rozsah % Kmeny stromů, jejich části a vývraty v korytě Kompaktní shluky větví Příklady Části kmenů stromů v korytě toku HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 20 3.11 Variabilita struktur dna Ukazatel hodnotí rozsah výskytu vybraných typů struktur dna, které významně ovlivňují charakter proudění v korytě toku. Metodika stanovení Mapuje se výskyt přirozených struktur dna a zaznamenává se rozsah výskytu vybraných kategorií struktur dna v rámci úseku. Kategorie jsou vymezeny podle poměrného rozsahu částí úseku, kde se vyskytuje alespoň jedna z níže uvedených výrazných přirozených struktur dna. Kritériem pro mapování jednotlivých struktur do hodnocení je jejich velikost, která by měla představovat alespoň 1/5 šířky toku. Rozsah výskytu je hodnocen na základě posouzení mapovatele při terénním mapování a je uváděn v celých desítkách procent celkové délky úseku. Jako přirozené struktury dna jsou identifikovány následující prvky: Lavice, ostrovy, mělčiny, peřeje, skalní stupně. Popis jednotlivých typů zaznamenávaných struktur s příklady je uveden v návodu pro mapovatele. Mapované kategorie Typy struktur dna Rozsah % Žádné pozorované struktury dna Lavice Ostrovy Mělčiny Tůně Peřeje Skalní stupně Charakteristika mapovaných kategorií Lavice, berma –splaveninový útvar v korytě toku se zpravidla protáhlým tvarem, případně podélný pruh břehové zóny, který je pravidelně zatápěný. V období nízkých průtoků vystaven nad vodní hladinou, při vyšších vodních stavech je zpravidla ponořen.. Ostrov – splaveninový útvar uprostřed koryta toku Mělčina – mělký úsek koryta toku se zpravidla vyšším sklonem a vyšší rychlostí proudění. Tůň – zahloubený úsek koryta s nižší rychlostí proudění vody. Při nižších vodních stavech zde voda vytváří bazény Peřej – úsek toku s vyšším spádem toku, charakteristický turbulentním prouděním, zpravidla v horských oblastech Skalní stupeň – skalní výchoz tvořící stupeň v korytě toku, přes který přepadává voda. HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 21 Příklady mapovaných kategorií Ostrov Lavice Mělčina Tůň v úseku s výraznou boční břehovou erozí Peřej Skalní stupeň HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 22 3.12 Variabilita hloubek Ukazatel hodnotí proměnlivost hloubky v příčném profilu koryta toku. Metodika stanovení Mapuje se charakter variability hloubek v příčném profilu. Do formuláře se uvádí výskyt jednotlivých typů variability hloubek a jejich rozsah v rámci mapovaného úseku. Pro stanovení odpovídajících kategorií se hloubky neměří, hodnotí se míra variablity na základě posouzení mapovatelem. Mapované kategorie Charakter variability Rozsah % Vysoká Střední Přirozeně nízká Nízká z důvodu úpravy koryta Charakteristika mapovaných kategorií Vysoká variabilita hloubek – výrazná proměnlivost hloubky v rámci příčného profilu. Zpravidla jde o úseky s nepravidelných charakterem koryta a kamenitým nebo balvanitým substrátem. Střední variabilita hloubek – příčný profil vykazuje známky nepravidelnosti hloubky, charakteristické pro střední i velké toky např. v místech meandrů a zákrutů. Přirozeně nízká variabilita hloubek – příčný profil korytem má jednoduchý charakter bez výraznějších nepravidelností v hloubce Nízká variabilita hloubek z důvodu úpravy koryta – příčný profil koryta vykazuje známky umělé upravenosti, v jejímž důsledku je variabilita hloubek minimální. Příklady mapovaných kategorií Vysoká variabilita hloubky koryta HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 23 Střední variabilita hloubky koryta Přirozeně nízká variabilita hloubky koryta Nízká variabilita hloubky koryta v důsledku úpravy koryta HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 24 Zóna břehu a příbřežní zóny 3.13 Upravenost břehů Ukazatel hodnotí charakter úprav břehu koryta odděleně na pravém a levém břehu. Metodika stanovení Mapují se vybrané kategorie upravenosti koryta toku v hodnoceném úseku. Do formuláře se zaznamenává dominantní charakter typy úpravy koryta toku v daném úseku odděleně na pravém a levém břehu. Tento ukazatel slouží jako doplňující charakteristika pro vymezení úseku, v jednom úseku se proto může vyskytovat maximálně jedna kategorie charakteru upravenosti. Pokud je charakter upravenosti koryta toku v daném úseku částečně proměnlivý, tj. v rámci sousedních kategorií, zaznamenává se méně příznivá kategorie. Liší-li se charakter upravenosti o více než jednu kategorii, je třeba úsek rozdělit v místě změny na dva samostatné úseky. Mapované kategorie Charakter úprav břehů Výskyt L břeh P břeh Břeh bez známek úprav Vegetační opevnění břehu Gabiony Polovegetační tvárnice Kamenný pohoz Zpevnění břehu kamennou dlažbou Zpevnění břehu betonem Souvislá úprava profilu Charakteristika mapovaných kategorií Vegetační opevnění – využití přírodních materiálů ke zpevnění břehové hrany – vrbové plůtky, kulatina aj. Gabiony – drátěný koš, obsahující kamenny, který je použitý pro zpevnění a ochranu břehu koryta. Polovegetační tvárnice – zpevnění břehu polovegetačními tvárnicemi, kde prostor uvnitř tvárnic je vyplněn trávou Kamenný pohoz – zpevnění břehu nezpevněným kamenným materiálem, např. lomovým kamenem, materiálem z dna koryta aj. Kamenná dlažba – zpevnění břehu kamenem, pevně spojeným vyzdívkou. Zpevnění betonem – zpevnění břehu betonem, zpravidla betonovými prefabrikovanými profily nebo panely, upravujícími břeh, případně i celý profil koryta včetně dna. Souvislá úprava profilu – dno i břehy toku jsou zpevněny zpravidla betonovými prefabrikáty, případně pevnou kamennou dlažbou. HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 25 Příklady mapovaných kategorií Úprava hrany břehu zatravněním Zpevnění břehu kulatinou Gabiony na břehu koryta, koryto zpevněno kam.dlažbou Kamenný pohoz Zpevnění břehu kamennou dlažbou Zpevnění břehu betonem Souvislá úprava profilu - zpevnění břehu i dna betonovými deskami (vlevo), kam.dlažbou (vpravo) HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 26 3.14 Břehová vegetace Ukazatel hodnotí rozsah výskytu vybraných kategorií vegetace na pravém, resp. levém břehu toku. Metodika stanovení Mapují se základní kategorie břehové vegetace, vyskytující se na pravém a levém břehu. Do formuláře se zadává poměrný rozsah výskytu jednotlivých kategorií vzhledem k celkové délce úseku. Rozsah výskytu je hodnocen na základě posouzení mapovatele a je uváděn v celých desítkách procent celkové délky úseku. Pokud je v úseku zjištěna přítomnost invazních druhů rostlin, uvedou se zjištěné druhy do poznámky. Mapované kategorie Převládající charakter břehové vegetace Rozsah výskytu v % L břeh P břeh Přirozený les Hospodářský les Galeriová vegetace Přerušované pásy vegetace Jednotlivé stromy, keře Vysoké byliny Břehy bez vegetace Charakteristika mapovaných kategorií Přirozený les – výskyt souvislého lesa na břehu toku. Charakter a struktura lesního porostu je přírodní nebo přírodě blízká – lužní les, smíšený les aj. Hospodářský les – výskyt lesa s výraznou hospodářskou funkcí – typicky lesní monokultury Galeriová vegetace – souvislý pás stromů a keřů podél toku Přerušované pásy vegetace – přerušované pásy stromů a vysokých keřů na břehu toku, bez vzájemného propojení Jednotlivé stromy, keře – samostatně se vyskytující stromy nebo keře na břehu toku Vysoké byliny – břeh porostlý zejména vysokými bylinami, tj. bylinami o výšce cca 1 metr a vyšší. Příklady mapovaných kategorií Přirozený les Hospodářský les HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 27 Galeriová vegetace Přerušované pásy vegetace P břeh - jednotlivé stromy, L břeh – přer. pásy vegetace Jednotlivé stromy Vysoké byliny HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 28 3.15 Stabilita břehu Informační ukazatel, hodnotící charakter tvarů břehů a dna toku, vzniklých v důsledku fluviálních procesů v korytě. Metodika stanovení Při mapování je zaznamenáván výskyt tvarů, dokumentujících erozně-akumulační procesy v oblasti koryta a příbřežní zóny. Do formuláře se zaznamenává počet výskytů jednotlivých tvarů, přičemž se zaznamenávají všechny typy tvarů, nalezené v úseku. Tvary jsou rozlišeny z hlediska procesu vzniku na erozní a akumulační, přičemž jsou dále rozlišeny podle rozsahu. Rozsah břehových nátrží a fluviálních akumulací je hodnocen na základě posouzení mapovatele, není vyžadováno přesné zaměření velikosti daných tvarů. Popis jednotlivých kategorií stability břehu s příklady je uveden v návodu pro mapovatele. Mapované kategorie Stabilita břehu Počet vyskytů L břeh P břeh Stabilní břeh bez nátrží a akumulací Drobné břehové nátrže (< 5 m) Rozsáhlé břehové nátrže (> 5m) Drobné fluviální akumulace (< 100 m 2 ) Rozsáhlé fluviální akumulace (> 100 m 2 ) Charakteristika mapovaných kategorií Drobné břehové nátrže – erozní narušení břehu fluviální činností v rozsahu do 5 m délky Rozsáhlé břehové nátrže – erozní narušení břehu fluviální činností toku v rozsahu nad 5 m délky pro jednotlivý případ Drobné fluviální akumulace – akumulace materiálu (písek, štěrk, valouny) jako důsledek činnosti toku v příbřežní zóně v plošném rozsahu do 100 m2 Rozsáhlé fluviální akumulace – akumulace materiálu (písek, štěrk, valouny) jako důsledek činnosti toku v příbřežní zóně v plošném rozsahu do 100 m2 Příklady mapovaných kategorií Stabilní břeh bez nátrží Drobná břehová nátrž HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 29 Rozsáhlá břehová nátrž Drobná fluviální akumulace na břehu toku Drobná fluviální akumulace v korytě toku Rozsáhlá fluviální akumulace v příbřežní zóně HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 30 Zóna inundačního území 3.16 Využití údolní nivy a příbřežní zóny Způsob využití plochy inundačního území se hodnotí ve dvou prostorových měřítcích – v tzv. příbřežní zóně, představující pás 50 m od koryta toku a v celém rozsahu údolní nivy. Metodika stanovení Mapuje se dominantní charakter využití údolní nivy a příbřežní zóny v daném úseku odděleně na pravém a levém břehu. Údolní niva se hodnotí v celé šířce svého rozsahu, příbřežní zóna se hodnotí do 50 m od koryta toku zvlášť na každém břehu. Zaznamenává se výskyt všech typů využití území, přičemž zvlášť je vyznačena dominantní kategorie využití. Mapované kategorie Pro mapování výskytu jednotlivých kategorií využití území se používá zaškrtnutí symbolem X, dominantní kategorie je označena symbolem D. Charakter využití údolní nivy a příbřežní zóny (X - výskyt, D - dominantní kateogrie) Příbřežní zóna (do 50 m od koryta) L břeh P břeh Údolní niva (v celé šířce) L břeh P břeh Les Louka Pastvina Vodní plochy Zemědělská plocha Roztroušená zástavba Intravilán, průmysl Charakteristika mapovaných kategorií Les – přírodní nebo hospodářský les v příbřežní zóně, resp. údolní nivě Louka – trvalý travní porost v příbřežní zóně, resp. údolní nivě Pastvina – travní porost využívaný k pastvě Vodní plochy – výskyt vodních ploch v údolní nivě přirozeného nebo antropogenního původu – rybníky, nádrže, zatopené plochy aj. Zemědělská plocha – orná půda, sady, chmelnice atp. Roztroušená zástavba – individuální objekty, chatové osady, okrajové části sídel s nespojitou zastavěnou plochou Intravilán, průmysl – souvisle zastavěná plocha příbřežní zóny či údolní nivy nebo výskyt průmyslových či skladovacích areálů v hodnoceném prostoru. HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 31 Příklady mapovaných kategorií Les Louka Zemědělská plocha v příbřežní zóně a údolní nivě Intravilán Roztroušená zástavba 3.17 Průchodnost inundačního území Pod pojmem průchodnost inundačního území se rozumí výskyt umělých objektů a staveb, které rozdělují záplavové území a staveb, které omezují pohyb říčního koryta a toku napříč inundačním územím. Typicky se jedná o povodňové a ochranné hráze, náspy komunikací aj. Metodika stanovení Zjišťuje se výskyt umělých staveb, rozdělující inundační území a ovlivňující jeho průchodnost. HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 32 Mapované kategorie Typ objektu v nivě Výskyt L břeh P břeh Úsek bez objektů ovlivňujících průchodnost inundačního území Protipovodňové a ochranné hráze podél koryta Jiné stavby (náspy komunikací aj.) vedené paralelně s korytem Stavby vedené napříč nivou (náspy komunikací aj.) Charakteristika mapovaných kategorií Protipovodňové a ochranné hráze podél koryta – představují stabilní ochranné hráze v podobě jednoduchých nebo složených valů, vedené paralelně s korytem. Při vyšších vodních stavech tyto stavby brání rozlivu vody do údolní nivy. Jiné stavby vedené paralelně s korytem – liniové stavby, nejčastěji náspy silnic, železnic nebo jiného účelu, vedené paralelně s korytem. Při vyšších vodních stavech tyto stavby brání rozlivu vody do údolní nivy. Stavby vedené napříč nivou – liniové stavby, protínající údolní nivu, které při rozlivu mimo koryto brání prostupnosti údolní nivy. Příklady mapovaných kategorií Protipovodňové hráze podél koryta toku Liniové stavby vedené paralelně s korytem – násep silnice Liniové stavby vedené napříč nivou – násep silnice HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 33 Hydrologický režim 3.18 Charakter proudění Metodika stanovení Při mapování se zaznamenávají jednotlivé charakteristické typy proudění v daném úseku včetně orientačního rozsahu výskytu v rámci úseku. Rozsah výskytu je hodnocen na základě posouzení mapovatele a je uváděn v celých desítkách procent celkové délky úseku. Kategorie typů proudění jsou identifikovány za základě posouzení mapovatele. Jednotlivé kategorie odrážejí typický charakter proudění, nikoliv hodnoty hydraulických parametrů. Použitá terminologie vychází z EN 14614: Mapované kategorie Charakter proudění Rozsah % Vodopád Stupně, kaskáda Peřejnatý úsek Slapový proud Klouzavý proud Tůně Vzdutí Charakteristika mapovaných kategorií Vodopád – Svislý nebo příkrý stupeň, resp. skalní stěna v říčním korytě, přes který přepadá vodní tok. Stupně, kaskáda – soustava více stupňů v korytě, přes které vodní tok přepadá. Peřejnatý úsek - mělký úsek toku s rychlým turbulentním prouděním a neklidnou hladinou, narušovanou prouděním přes hrubý substrát. V anglické terminologii odpovídá pojmu rifle Slapový proud - rychle tekoucí voda s víry, ale s nepřerušenou hladinou. V anglické terminologii odpovídá pojmu run Klouzavý proud - mírně proudící voda s klidnou hladinou, případně příležitostným vířením nebo víry s konstantní hloubkou v příčném průřezu koryta. V anglické terminologii odpovídá pojmu glide Tůně - zřetelně hlubší části koryta, které nejsou obvykle delší než 1-3násobek šířky koryta, udržované vymíláním. Vzdutí – ovlivnění proudění trvalým vzdutím v důsledku zahrazení toku jezem či hrází. HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 34 Příklady mapovaných kategorií Vodopád Stupně, kaskáda Peřejnatý úsek Peřejnatý úsek Slapový proud HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 35 Klouzavý proud Tůňě v úseku toku Vzdutí nad jezem Vzdutí na malém toku nad nízkým stupněm HEM – metodika hydroekologického monitoringu toků – návod pro mapovatele Jakub Langhammer, PřF UK v Praze, 2007 36 3.19 Ovlivnění hydrologického režimu Ukazatel hodnotí míru umělých zásahů do hydrologického režimu v daném úseku toku. Metodika stanovení Při mapování se zaznamenává rozsah částí úseků s rozdílným charakterem ovlivnění průtoků. Rozsah výskytu je hodnocen na základě posouzení mapovatele a je uváděn v desítkách procent celkové délky úseku. Mapované kategorie Umělé ovlivnění průtoku Rozsah % Dynamika beze změn Trvalé vzdutí Periodické vzdutí Nárazové vypouštění Odběry vody Asanační průtok Charakteristika mapovaných kategorií Trvalé vzdutí – daná část úseku je pod vlivem trvalého vzdutí, např. jezu Periodické vzdutí – daná část úseku je pod vlivem vzdutí, které je má rámci roku výrazně proměnlivý charakter Nárazové vypouštění – v dané části úseku se vyskytuje objekt vypouštění vody do koryta toku – výpusti průmyslových podniků, převody vody, derivační kanály malých vodních elektráren, čistírny odpadních vod aj. Odběry vody – v dané části úseku se vyskytuje místo odběru vody, zpravidla pro průmyslové nebo energetické účely Asanační průtok – korytem proudí minimální množství vody, které je odpouštěno z vodního díla tak, aby zabezpečilo minimální průtok, zpravidla z ekologických důvodů. Nejčastěji se vyskytuje u jezů s derivačními kanály – např. malých vodních elektráren, kdy v sušším období hrozí, že veškerá voda může být odvedena do náhonu a původní řečiště pod jezem by se v takovém případě ocitlo na suchu. Díky asanačnímu průtoky organismy mají šanci překlenout dobu, než bude protékat dostatek vody na to, aby přepadala přes celou korunu jezu. 4 Mapovací formulář • Pro každý úsek je použit samostatný mapovací formulář. • Do formuláře se zaznamenávají hodnoty jednotlivých ukazatelů zaškrtnutím odpovídající volby. • K mapovaným hodnotám se připojí údaje o poloze počáteční a koncové hranice úseku, odečtené pomocí GPS a hodnoty zjištěné z podpůrných podkladů – map, ortofot či GIS. • Doprovodné údaje se zanášejí do poznámek k danému úseku. • Je-li pořizována fotodokumentace, snímky jsou označeny kódem úseku, ke kterému se vztahují. Mapovací formulář je uveden na následující dvoustraně HEM – Hydromorfologický monitoring toků Strana 1/2 HEM – mapovací formulář Identifikace úseku Kód úseku Délka úseku (m) Tok Vodní útvar Mapovatel Datum, čas Souřadnice hranic úseku z GPS Souřadnice X (m) Souřadnice Y (m) Dolní hranice úseku Horní hranice úseku Morfometrické charakteristiky toku a nivy Morfometrie toku Minimum Maximum Šířka údolní nivy (m) Šířka koryta (m) Trasa toku Kategorie Výskyt Divočící tok Rozvětvený tok Přirozeně meandrující Zákruty Přirozeně přímý Uměle napřímený Podélná průchodnost koryta Charakter překážek v korytě Počet výskytů Úsek bez překážek Umělý stupeň nebo jez s výškou nižší než 1 m Skluz Jez s rybím přechodem Jez s výškou nad 1 m Propustek Hráz Upravenost dna Charakter úprav dna Rozsah % Dno bez známek úprav Pravidelné prohrábky koryta či jinak uměle zvýšené zahloubení Přidávání splavenin a umělého substrátu Zpevnění dna kamennou dlažbou Zpevnění dna betonem Zatrubnění, zakrytí toku Mrtvé dřevo v korytě Výskyt mrtvého dřeva Počet výskytů Rozsah % Mrtvé dřevo a vývraty v korytě Kompaktní shluky větví Diverzita dnového substrátu Typ dnového substrátu Rozsah % Skalní podloží Balvany Kameny Štěrk Písek Prach Jíl Rašelina Umělý substrát Variabilita struktur dna Typy struktur dna Rozsah % Žádné pozorované struktury dna Lavice Ostrovy Mělčiny Tůně Peřeje Skalní stupně Variabilita hloubek Charakter variability Rozsah % Vysoká Střední Přirozeně nízká Nízká z důvodu úpravy koryta Upravenost břehů Charakter úprav břehů Výskyt L břeh P břeh Břeh bez známek úprav Vegetační opevnění břehu Gabiony Polovegetační tvárnice Kamenný pohoz Zpevnění břehu kamennou dlažbou Zpevnění břehu betonem Souvislá úprava profilu Stabilita břehu Stabilita břehu Počet vyskytů L břeh P břeh Stabilní břeh bez nátrží a akumulací Drobné břehové nátrže (jednotlivá délka do 5 m) Rozsáhlé břehové nátrže (jednotlivé nádrže delší než 5m) Drobné fluviální akumulace (plocha do 100 m 2 ) Rozsáhlé fluviální akumulace (plocha větší než 100 m 2 ) HEM – Hydromorfologický monitoring toků Strana 2/2 Břehová vegetace Převládající charakter břehové vegetace Rozsah výskytu v % L břeh P břeh Přirozený les Hospodářský les Galeriová vegetace Přerušované pásy vegetace Jednotlivé stromy, keře Vysoké byliny Břehy bez vegetace Využití údolní nivy a příbřežní zóny Charakter využití údolní nivy a příbřežní zóny (X - výskyt, D – dominant.kat.) Příbřežní zóna (do 50 m od toku) L břeh P břeh Údolní niva (v celé šířce) L břeh P břeh Les Louka Pastvina Vodní plochy Zemědělská plocha Roztroušená zástavba Intravilán, průmysl Průchodnost inundačního území Typ objektu v nivě Výskyt L břeh P břeh Úsek bez objektů ovlivňujících průchodnost inundačního území Protipovodňové a ochranné hráze podél koryta Jiné stavby (náspy komunikací aj.) vedené paralelně s korytem Stavby vedené napříč nivou (náspy komunikací aj.) Charakter proudění Charakter proudění Rozsah % Vodopád Stupně, kaskáda Peřejnatý úsek Slapový proud Klouzavý proud Tůně Vzdutí Ovlivnění hydrologického režimu Umělé ovlivnění průtoku Rozsah % Dynamika beze změn Trvalé vzdutí Periodické vzdutí Nárazové vypouštění Odběry vody Asanační průtok Zahloubení koryta Zahloubení koryta Rozsah % Přirozené Uměle zvýšené Uměle snížené 0-20 cm 20-50 cm 50 cm – 1 m 1-2 m 2-4 m Více než 4 m Poznámky: