TECHNIKY ZVYŠOVÁNÍ TEORETICKÉ CITLIVOSTI




  Jméno:     Lucie SOUKALOVÁ

  UČO:       99917

  Obor:       Geografie, PřF MU, Brno                                                       Datum:
6. 4. 2011

………………………………………………………………………………………………….



Předložený článek se věnuje tématu zvyšování vnímání a citlivosti při získávání informací od
druhých lidí. Jedná se o dosti „jemné“ téma.


Článek pojednává o důležitosti nahlédnout „pod pokličku“ každého slova a oprostit se od klasických
významů slov. O tom, jakým způsobem lze na výklad, větu, či každé slovo pohlížet, a přemýšlet, proč
ho daný člověk (při rozhovoru, psaném projevu) použil. Co tím chtěl řečník/pisatel dát najevo, proč
slova neposkládal jinak za sebou, z jakého důvodu použil daný slovosled a ten který výraz, na co
chtěl dát důraz a jakou myšlenku chtěl vůbec svým projevem vyjádřit...


Při popsaných technikách a metodách je třeba oprostit se od obecně platných a známých slovních
významů a podívat se do rozměrů slov a vět hlouběji. Nespoléhat se jen na své smysly, co vidíme a
slyšíme, ale číst a vidět i smysl, důvod a význam za slovy, mezi řádky. Při tomto přístupu je
důležité se nedržet jen striktně určených otázek, ale otevřít myšlení, uvolnit fantazii a nechat ji
proudit. Zkusit se vcítit do toho druhého člověka a snažit se pochopit jeho vztah k tématu – pokud
člověk mluví o své vlastní nemoci či bolesti, je jeho výklad jistě autentický a subjektivní.
Naslouchající by měl projev analyzovat a na každé slovo,větu nahlížet ze všech možných různých
úhlů, které ho napadnou, hledat v použitých slovech nové významy a rozměry slov. Při takovémto
pohledu na věc ihned vyvstane spousta dalších otázek k tématu, které nemusí být ani obsáhlé. Může
to být jedna věta i jen jedno jediné slovo, jak je předvedeno právě v předloženém článku (rozebírán
význam použití slova „jakmile“).

Jde o celkově pocitovou, filozofičtější metodu, článek je o tématu teoretické citlivosti. Mi osobně
se článek líbil, což souvisí s podstatou mé povahy. Citlivě komunikovat a podávat otázky, následně
pak naslouchat, vybírat z výkladu vyřčené informace i nevyřčené „meziřádkové“ a intuitivní závěry –
to je mi vlastní, (avšak pravděpodobně ne vždy se mi to správně citlivě se správnou mírou
objektivity daří). Myslím si, že na takovou analýzu významů a hloubek slov musí mít člověk povahu.
A zdá se mi, že takovéto ponoření se do tématu je mnohem méně těžkopádnější, když je prováděno
tazatelem vlastně samovolně, automaticky, a ne učebnicově naučeně.




ZDROJ:

[1.] STRAUSS, CORBINOVÁ: Základy kvalitativního výzkumu. 1999. str. 53 – 69.