K o r á l o v é
ú t e s y
Co je to korálový útes
• aragonitové struktury biogenního původu
• dominantní jsou Scleractinia (větevníci); dále korálové řasy (vápnité
ruduchy), měkkýši, dírkonošci – produkce exoskeletu z CaCO3, houby –
produkce SiO2
• akumulace skeletů odumřelých korálů (bioeroze, činnost vln) → masivní
vápenité formace, na nichž rostou živé korály
• rozloha ca 600 tis. km2 (jen <0.2% plochy oceánu)
• stáří někt. útesů >500 mil. let; existence i před vznikem Scleractinia
• korálové společenstvo – velká produktivita, velká biodiverzita: korálové
řasy, chaluhy, houby, koráli a medúzy, opaskovci, korýši, měkkýši,
ostnokožci, pláštěnci, ryby (>4000 druhů), žraloci, želvy, delfíni
korálové útesy
Great Barrier Reef
délka >2000 km, šířka 145 km
Rozšíření a podmínky tvorby útesů
• optimální T=23-25°C, omezeni izotermou 20°C (nesnesou t<18°C)
• nesnáší studené spodní proudy s unášenými jemnými částicemi
• nízký či téměř žádný obsah živin ve vodě (× odpadní vody a splachy ze zeměděl.
půdy → růst řas)
• vyžadují hodně světla - symbiotické zooxantely
• hloubky 0-30 m (horní hranice limitovaná odlivem - na suchu ne déle než 2 hod)
• optimální je mírné vlnění vody (dostatek potravy, kolonie se nezanáší, dobré
prokysličení)
• vždy při okrajích kontinentů nebo ostrovů (planktonní larva se musí uchytit)
• vyžadují vysokou salinitu vody
• chybí v ústí velkých řek, ve Středozemním moři, vých. Atlantiku a vých.
Pacifiku
korálové útesy
izoterma 20°C výstupy spodních
proudů
• kryptofauna – organizmy ukryté ve štěrbinách (polychaeta, korýši, sipunculida)
nebo sami štěrbiny vytvářející (bioeroze – houby, mlži)
• ohrožení korál. útesů – znečištění a zarůstání řasami, lov a těžba, bakteriální
choroby, zvýšení teploty, UV záření → blednutí korálů
10-15 mil.až 60 mil.18-2 mil.Stáří:
6002 0001 500ryby
1 2005 000>4 000měkkýši
75500350Scleractinia
AtlantikIndo-PacifikVelký bar. útesPočty druhů:
korálové útesy
Druhová bohatost zooxantelových korálů „coral bleaching“
• typy útesů: atoly, bariérové útesy, okrajové útesy
• Atlantik – menší diverzita, ovlivněn více glaciály
Zonace korálového útesu
• změny intenzity světla a vlnění vody
• útesotvorní koráli až do -150 m, nejrobusnější na čele útesu, v lagunách:
izolované trsy
• okolo -20 až -50 m: změna složení, postupné ubývání korálů s robustními
kostrami
• hloubky pod -150 m: křehké větvené formy, adaptované na nízkou
intenzitu světla
korálové útesy
Symbiotické zooxantely
• vysoká produktivita útesů
• jednobuněčné org. (obrněnky), vnitrobuň. symbionti; fotosyntéza – CO2
z vody → srážení CaCO3; v tkáni stabilní prostředí v dosahu slunečního
záření a živiny, ochrana před spásači; způsobují barevnost korálů, až ¾ těla
korálu
• hermatypičtí koráli Scleractinia - mixotrofní - žahavými chapadly loví
plankton, ale 90 % spotřeby kryje fotosyntéza
• někt. měkcí koráli Alcyonacea zcela závislí na zooxantelách, např. čel.
Xeniidae (a)
• i v dalších organizmech: houby, dírkonošci, sasanky, zévy r. Tridacna (b)
korálové útesy
a b
tř. Anthozoa (korálnatci) - systém
• stádium polypa; asi 7500 rec. druhů, 2 monofyletické linie
• podtř. Hexacorallia: ca 4300 rec. druhů
ř. Actiniaria – sasanky: ca 900 druhů
ř. Anthipatharia - trnité korály, trnatci, „black corals“: ca 100 druhů
ř. Ceriantharia - červnatci: ca 100 druhů
ř. Corallimorpharia – korálovníci: ca 40 druhů
ř. Scleractinia – větevníci – ca 1300 druhů
ř. Zoanthidea – sasankovci – ca 250 druhů
• podtř. Octocorallia: ca 3000 rec. druhů
ř. Alcyonacea - laločníci
ř. Helioporacea - „blue corals“ →
ř. Pennatulacea - pérovníci
korálové útesy
Heliopora coerulea, čel. Helioporidae
Scleractinia - větevníci
• ca 1300 rec. druhů, ca 25 čel.
• koráli tvoří vnější kostru – útesotvorní
• koralit – kostra 1 polypa, druhově specifická
struktura kostry
• rozmnožování - pučení polypů, odlamování
celých koster; ¾ druhů hermafrodité, cyklus
vzniku a zániku repr. org., hromadné
vypouštění gamet
• často noční aktivita; navzájem bojují o prostor
korálové útesy
vypouštění vajíček (Diploria strigosa, Montastraea
franksi)
septo-kosty
stěny
septa
kosty
coenosteum
Acropora humilis – větevník
nízký, čel. Acroporidae
- větevníkovití; prstovitá
kolonie, kupolovité korality;
barva bílá, krémová, hnědá
až fialová se světlými
špičkami; Rudé moře až
Polynesie, útesové plošiny
a horní části svahu, běžný,
často dominantní
korálové útesy: Scleractinia
A. cervicornis – v. parožnatý
čel. Acroporidae; až 2 m, stromkovité až
parůžkaté kolonie, korality tubulární, světle
hnědý s bílými polypy; Karibik, horní až
střední části svahů, laguny s čistou vodou,
místy běžný
A. pharaonis - v. faraonův, čel. Acroporidae;
kolonie ve tvaru velkých horizontálních
desek, často až >2 m; šedo-hnědý, korality
různě dlouhé; Rudé moře, Indický oceán,
chráněné svahy; úkryt pro ryby např.
Monotaxis grandoculis – cejnovka velkooká,
čel. Lethrinidae – cejnkovití (Perciformes)
korálové útesy: Scleractinia
Acropora palmata – větevník dlanitý, čel. Acroporidae; kolonie až 4×2 m, ve tvaru
losích parohů, korality nezřetelné; světle hnědý, okrový až oranžový; Karibik, mělké
exponované svahy
korálové útesy: Scleractinia
Pocillopora verrucosa - pórovník drsný
čel. Pocilloporidae - pórovníkovití;
kolonie do 50 cm, větve vzpřímené,
pravidelné, bradavičnaté, barva
krémová, hnědá až růžová, modrá;
Rudé moře, Indický oceán, mělké
svahy, běžná
Seriatopora hystrix - p. bodlinatý, čel.
Pocilloporidae; větvení parůžkovité, barva
růžová, krémová, želená či modrá; Rudé
moře, Indický oceán, útesové plošiny,
běžná
korálové útesy: Scleractinia
Platygyra deadalea – útesovník Daidalův „brain
coral“, čel. Faviidae – útesovníkovití; masivní
kulovité až škraloupovité kolonie, polypi spojeni
do labyrintu: stěny úzké, často žluté, brázdy
zelené n. šedé, Rudé moře, Indo-Pacifik, běžný
Favites abdita – ú. obecný,
čel. Faviidae; masivní kulovité
kolonie, někdy až 1 m, korality
kulovité se silnými stěnami,
barva často tmavá, zelené
ústní disky; Rudé moře, IndoPacifik,
běžný
Montastrea cavernosa, čel. Faviidae; kupole n. ploché desky, kónické korality,
různé barvy; Atlantik, Karibik, níže položené svahy, běžný
korálové útesy: Scleractinia
Echinophyllia aspera – papírník ostrý
čel. Pectiniidae – papírníkovití („leaf
corals“); lupenité až škraloupovité
kolonie, tloušťka dle proudových
podmínek, hnědý, zelený a červený,
často s barevnými orálními disky;
Rudé moře, Indo-Pacifik, laguny a
okrajové útesy, běžný; podobné
druhy: např. Oxypora lacera
Porites lutea – dírkovník žlutý
čel. Poritidae - dírkovníkovití;
polokulovité kolonie, hladký povrch,
často tvoří mikroatoly (až >4 m),
krémová n. jasné barvy; Rudé
moře, Indo-Pacifik, laguny a
okrajové útesy, široce rozšířený
korálové útesy: Scleractinia
Fungia paumotensis, čel. Fungiidae
- houbovníkovití; solitérní, do 25 cm,
volně spočívá na substrátu, juvenilové
přisedlí, žlutá až hnědá; Rudé moře,
Indo-Pacifik, svahy a laguny, běžný
Plerogyra sinuosa – turbinatka lištovitá,
„bubble coral“, čel. Caryophyllidae
– turbinatkovití; obv. malé kolonie (ale max.
3 m), měchýřkovité coenosteum, krémová až
modravě šedá; Rudé moře a Indo-Pacifik,
chráněné útesy, zvláště s turbulentním
prouděním, většinou není běžný
Goniopora lobata – dírkovník lalokovitý
čel. Poritidae; koupulovité kolonie, velké
trsy, velcí dlouzí polypi, stále vytažení,
hnědá, žlutá a zelená, kontrastní ústní kužel
a špičky chapadel; Rudé moře, Indo-Pacifik,
hlavně turbulentní vody, běžný
korálové útesy: Scleractinia
Lobophyllia hemprichii – rifovník zubatý, čel. Mussiidae – rifovníkovití;
velké korality přiléhají k sobě jen u báze, hluboké brázdy, masití polypi, zbarvení
různé, často 2 barvy koncentricky; Rudé moře a Indo-Pacifik, často dominantní,
tvoří rozsáhlé porosty
Turbinaria renniformis – dendrofyla, čel. Dendrophylliidae;
lupenité kolonie, často velké trsy, horizontálně vrstvené,
korality daleko od sebe, žlutozelená; Rudé moře, Indo-Pacifik,
okrajové útesy s turbulentním pouděním, místy běžná
Alcyonacea - laločníci
korálové útesy
• vnitřní kostra – vápenité sklerity
• měkcí koráli, gorgonie a varhanitky; ca 30 čel. – složitý nevyjasněný systém
• ve všech oceánech i hloubkách, především tropy a subtropy
• často na nich žijí polypovci, mechovky, lilijice, atd
Dendronephthya sp., čel. Nephtheidae – laločníkovití (Alcyoniina); asi 250 druhů,
keříčkovité kolonie, masití polypi srostlí coenenchymem, vnitřní hydrostatická
kostra, vápenité sklerity, různé barvy; bez zooxantel, živí se fytoplanktonem;
zastíněná proudivá místa; Rudé moře a Indo-Pacifik; živí se na nich nahožábří a
desetinožci, např. Primovula roseomaculata (a), Porcellanella picta (b)
a b
← Muricella plectana, čel. Acanthogorgiidae
(Holaxonia); až 1,5 m, bílé sklerity, červení
polypi; Indo-Pacific, -10 až -40 m; asociovaný
koník Hippocampus bargibanti (čel. Sygnathidae)
korálové útesy: Alcyonacea
gorgonie - dříve ř. Gorgonacea, dnes skupiny Holaxonia, Calcaxonia a Scleraxonia;
často ploché, hustě větvené nebo bičovité, trsnaté až škraloupovité kolonie;
Holaxonia, Calcaxonia - vnitřní pružná rohovitá kostra (gorgonin), vápenité sklerity
volné; Scleraxonia – vápenité sklerity různou měrou splynulé ve středovou kostru;
někdy zooxantely, vždy planktono- a detritofágní, plocha kolonie kolmo k proudu
Menella sp., čel. Plexauridae – trsovníkovití
(ca 360 druhů; Holaxonia)
korálové útesy: Alcyonacea
Ellisella sp. - rohovitka, čel.
Ellisellidae (ca 100 druhů;
Calcaxonia); málo větvené trsovité
kolonie, až >1 m, silně kalcifikovaná
kostra, sklerity činkovité s hrbolky (ca
100 µm), červená,
růžová, oranžová,
polypi barevní, bez
zooxantel; IndoPacifik,
Atlantik i
Středoz. m.
Junceella fragilis – r.
křehká, „wire coral“, čel.
Ellisellidae; až >1 m,
bičovité kolonie, červené,
příp. bílé, sklerity velké
kyjovité; vegetativní
rozmnož.: odlamování
konců, trop. Indo-pacifik
korálové útesy: Alcyonacea
Anella (syn. Subergorgia) mollis – rohovitka obrovská,
čel. Subergorgiidae (Scleraxonia); až >2 m, vytvořeno
axiální jádro z částečně splynulých skleritů; Rudé
moře, Indo-Pacifik, prudké exponované svahy a stěny
Tubipora musica – varhanitka červená, čel.
Tubiporidae – varhanitkovití (Stolonifera); kolonie až
1 m, trubičky splynuly do charakteristické struktury,
kostra oranžová až červená; planktonofágní, denní
aktivita; Indo-Pacifik, mělké chráněné vody
Anthipatharia – trnití koráli
• nekalcifikované kolonie, jednoduché drátovité i větvené, trnitý proteinový
skelet (koralin) – vylučován epitelem okolo centrálního dutého kanálku
• ve všech oceánech, obvykle pod -100 m; 7 čel.
korálové útesy
Anthipathes dichotoma, čel. Anthipathidae
– trnatcovití; až 2 m, červenohnědý skelet i polypi,
pomalu rostoucí; Rudé moře, Indo-Pacifik, na
příkrých svazích omývaných proudem; kostra jako
šperk; žije zde např. krevetka Pontonides unciger
(až 1 cm; a), krab Xenocarcinus conicus (čel.
Majidae, až 1 cm; b), Oxycirrhites typus (čel.
Cirrhitidae - štětičkovcovití, až 13 cm; c)
a cb
Hydrozoa: Anthomedusae - polypi
korálové útesy
Millepora dichotoma – žahavka rozvětvená
čel. Milleporidae; vějíře vysoké až 60 cm,
porosty až X m; Rudé moře a Indo-Pacifik,
horní exponované svahy, místy hojná
čel. Milleporidae – žahavkovití „fire corals“; koloniální, silná vápenitá kostra (přip.
korály), silně žahavé nematocyty, 2 formy polypů – lovení zooplanktonu, obrana;
jasně žlutozelená až hnědá
čel. M. platyphylla – ž. lupenitá, čel.
Milleporidae; pláty až 60 cm, porosty
až X m; Rudé moře a Indo-Pacifik,
méně exponované svahy, často na
korálech (např. Porites), běžná;
často hostí mnohoštětinatce
Spirobranchus giganteus, nedovitky
Vermetidae (např. Dendropoma
maxima; a), mlže r. Pteria - kýtovkaa
Epifauna
korálové útesy
Spirobranchus giganteus - rournatec ozdobný
„Christmas tree worm“, čel. Serpulidae
– rournatcovití; koruna až 1,5 cm, barvy pestré,
vápenitá rourka v žijících korálech, život až 20
let; celostvětově
Chromodoris quadricolor - hvězdnatka
čtyřbarevná „pyjama chromochorid“
čel. Chromodorididae – hvězdnatkovití
až 4,5 cm, modro-bílo-žlutě pruhovaná,
rhinofory a žábra oranžové; Rudé moře,
záp. Indický o., plošiny, laguny, svahy,
běžná, živí se na houbách r. Negombata
(a), Pione
a
Risbecia pulchella, čel.
Chromodorididae; až 12 cm,
živí se houbami; Rudé moře,
záp. Indický o., na korálovém
štěrku a hrubém písku
http://www.youtube.com/watch?v=SBlB1-EabgI&feature=related korálové útesy: epifauna
Hexabranchus sanguineus - šestižábrovec červený „španělská tanečnice“,
čel. Hexabranchidae; do 30 cm, 6ti četná žábra, červený, může plavat, živí se
na houbách a sumkách, noční aktivita, vajíčka v růžové stuze (a); tropy
celosvětově do -50 m; často hostí krevetku Periclimenes imperator (čel.
Palaemonidae, až 2 cm, b)
a b
Conus textille – homolice
síťkovaná, čel. Conidae; až 13
cm, siphon s bodcem a jedovou
žlázou, prudký neurotoxin, loví
jiné plže a ryby, noční aktivita,
mnoho morfologických forem;
Rudé moře, Indo-Pacifik,
všechny habitaty až do -50 m
Linkia laevigata – hvězdice modrá, čel. Ophidiasteridae;
žije na ní čistič Paraclimenes soror (a), živí se jí tritonky
Charonia a krevety harlekýni
Hymenocera picta (čel. Hymenoceridae,
ca 2,5 cm, b)
korálové útesy: epifauna
Tridacna squamosa – zéva šupinatá
čel. Tridacnidae; až 40 cm, barva pláště
proměnlivá, se skvrnami, lastura
s výraznými štítky; od
Rudého moře po
Samou, není úplně
běžná
čel. Tridacnidae – zévovití, někdy jako podčel.; velcí mlži, mohutné lastury s 4-6
velkými záhyby, plášť barevný (zooxantely), denní aktivita, mohou i filtrovat; mělké
vody Rudého moře a Indo-Pacifiku; 8 druhů, největší T. gigas – zéva obrovská
(max. až 1,2 m, 200 kg, 100 let)
a
b
korálové útesy: epifauna
Acanthaster planci – hvězdice trnová
(„trnová koruna“, čel. Acanthasteridae);
až 50 cm, dlouhé jedovaté ostny, olivově
zelená až červená; hlavní predátor
korálů; Rudé moře, Indo-Pacifik, Karibik;
většinou málo početná, ale občas
dochází k populační explozi – vážná
hrozba pro útesy
Charonia tritonis – tritonka indická, čel. Ranellidae
až 50 cm, krémová s hnědými skvrnami; gonochorista,
predátor ostatních měkkýšů a hvězdic (vč. A. planci),
jedovaté sliny; Indo-Pacifik, ulita je sběratelská trofej
Actiniaria – sasanky
korálové útesy
Entacmaea quadricolor – s. čtyřbarevná „bubble anemone“, čel. Actiniidae,
trsy až 40 cm na šířku, chapadla částečně průsvitná, někdy u konců měchýřkovitá,
Rudé moře, Indo-Pacifik, ve štěrbinách a mezi korály, laguny a svahy do -30 m,
běžná; jako další sasanky (např. Heteractis aurora, H. magnifica) hostí krevety
(např. Periclimenes holthuisi, a; P. brevicarpalis, čel. Palaemonidae, b), kraby
(např. Neopethrolisthes sp., čel. Porcellanidae, b) a ryby r. Amphiprion
a cb
Korálové ryby
• často pestře zbarvené, koexistence mnoha druhů - loterie o životní prostor;
nejsou bariéry, jak vznikly druhy?
• ryby živící se na korálech či kryptofauně; planktonofágové, herbivorové,
predátoři
korálové útesy
čel. Pomacentridae – sapínovití (Perciformes); ca 360 druhů, okrouhlé až protáhlé,
laterálně zploštělé tělo, často výrazně zbarvení, juvenilové odlišně; omni- a
herbivorní, svatební rituály, staví hnízda; podčel. Amphiprioninae – sasankové ryby,
klauni – 29 druhů, symbióza se sasankami, hierarchie, seriální hermafrodité
Amphiprion bicinctus – klaun špičatopruhý
čel. Pomacentridae; až 14 cm, endemit
Rudého moře
A. ocelaris – k. očkatý, čel.
Pomacentridae; ca 8 cm, Indo-Pacifik
Pygoplites diacanthus – pomec paví, čel.
Pomacanthidae; až 25 cm, solitérní či v párech,
živí se houbami a sumkami; Rudé moře,
Indo-Pacifik, laguny a svahy až do -80 m
korálové útesy: ryby
Chromis viridis – sapín zelený, čel.
Pomacentridae; ca 9 cm, tvoří hejna
v porostech korálů r. Acropora, Rudé
moře a Indo-Pacifik
juv.
čel. Pomacanthidae – pomcovití, „angelfish“ (Perciformes); ca 86 druhů, laterálně
zploštělé tělo, hřbetní a anální ploutev protažené dozadu, pestře zbarvené,
juvenilové odlišně; různá potravní strategie, mělká trop. moře
juv.
Pomacanthus imperator – p.
císařský, čel. Pomacanthidae; až 40
cm, solitérní či v párech, živí se
houbami a sumkami; Rudé moře,
Indo-Pacifik, laguny a svahy, běžný
korálové útesy: ryby
Heniochus diphreutes – klipka
špičatá, čel. Chaetodontidae; až
18 cm, tvoří hejna; Rudé moře,
Indo-Pacifik, obv. pod -15 m
a ve výstupech chladné vody
čel. Chaetodontidae – klipkovití, „butterfly fish“ (Perciformes); asi 120 druhů, laterálně
zploštělé, vysoké tělo, ústa koncová, ocasní ploutev na konci rovná nebo zaoblená,
často barevné s kontrastní kresbou; denní vertikální migrace; někt. planktonofágní tvoří
hejna, někt. se živí polypy korálů a sasankami - teritoriální
Chaetodon fasciatus – k.
tabáková, čel. Chaetodontidae
až 22 cm, často v párech nebo
rozvolněných hejnech; endemit
Rudého moře, laguny, zátoky,
svahy, do -25 m
http://www.youtube.com/watch?v=8T-gnZevlaY korálové útesy: ryby
čel. Scaridae – ploskozubcovití, „parrotfish“ (Perciformes); asi 80 druhů, relativně
velké ryby, zuby splynuly → zobákovitá čelist, silné svaly, ukusují živé korály i s
kostrou; druhy špatně rozlišitelné, mělká tropická moře
Bolbometopon muricatum – ploskozubec
vysokočelý, čel. Scaridae; až 1,3 m
(největší z čel.), na hlavě velký hrbol,
Rudé moře, Indo-Pacific, do -50 m
Chlorurus sordidus – p. tupohlavý, čel.
Scaridae; až 40 cm, Rudé moře a IndoPacifik,
do -50 m, velmi běžný
korálové útesy: ryby
čel. Tetraodontidae – čtverzubcovití, „pufferfish“ (Tetraodontiformes); asi 120 druhů,
střední až malá velikost, 4 zuby na louskání schránek měkýšů a korýšů, pomalu
plavou, schopnost se nafouknout (nasátí vody do komory u žaludku), obsahují velmi
silný jed; především tropická moře, ale i v mírném pásmu
Arothron stellatus
– čtverzubec hvězdnatý,
čel. Tetraodontidae; až
1 m, solitérní; Rudé
moře, Indo-Pacifik,
písčité hluboké laguny,
běžný, může kousnout
A. hispidus – č. ježatý, čel. Tetraodontidae; až 50
cm, solitérní, ve dne spočívá na podkladu; Rudé
moře, Indo-Pacifik, chráněné laguny a zátoky
čel. Diodontidae – ježíkovití
(Tetraodontiformes) – blízce
příbuzní čtverzubcům, taky
sině jedovatí, nafukují se, mají
ostny, tropy i mírné pásmo; např.
Cychlichtys spilostylus - do 34
cm, Rudé moře, Indo-Pacifik
korálové útesy: ryby
Pterois volitans – perutýn ohnivý, čel. Scorpaenidae – ropušnicovití
(Scorpaeniformes); až ca 30 cm, mladí jedinci ve skupinách, dospělci teritoriální,
dravý, jedovatý, loví hlavně za šera; Indo-Pacifik, mělké vody; r. Pterois: ca 10 druhů
Papilloculiceps longiceps – zploštělec dlouhohlavý, „crocodilefish“
čel. Platycephalidae - zploštělcovití (Scorpaeniformes); až 1 m, dorzoventr. zploštělý,
zahabává se, zornice se „stínítky“; Rudé moře, Indo-Pacifik, chráněné laguny a
zátoky, běžný
Hlubokomořské korálové útesy
• rozšířené v hloubkách až > -2000 m na kontinentálním šelfu, svahu,
podmořských horách a hřbetech
• tvořeny studenomilnými korály, T≥4°C
• úživné vody, zdroj potravy - mořský sníh
• křehké, dlouho žijící formy, bez zooxantel (Scleractinia, Octocorallia,
Antipatharia, Hydrozoa: Stylasteridae)
• známé již od 18. stol., ale teprve nedávno zjištěn rozsah
• útesy až 300 m vysoké, X km v průměru, X000-mil. let staré (záznam o
klimatických změnách)
korálové útesy
Lophelia petrosa – turbinatka větvená (Scleractinia, čel. Caryophyllidae);
dominantní druh korálových útesů Norského kont. šelfu, porosty >2000 km2,
-80 až -3000 m, váže na sebe bohatá společenstva (houby, mnohoštětinatci,
měkkýši, korýši, hadice, ježovky, hvězdice, mechovky, ryby - např. čel.
Congridae – úhořcovití, a)
Madrepora oculata
– okulína drsná („zigzag
coral“, Scleractinia, čel.
Oculinidae; až 30-50 cm
vysoká, doprovodný druh,
proměnlivá barva i
struktura větvení, produkce
slizu
hlubokomořské korálové útesy