Ekologie mokřadů (10) Mokřady a člověk Mokřady jsou často považovány za biotopy méněcenné, které by bylo záhodno vysušit. V lidském povědomí snad stále ještě přetrvává strach z vodníků, bludiček a podobných bytostí s vazbou na mokřady. „Praktici“ považují mokřady za semeniště nemocí, komárů a pijavic. Děti netrpí předsudky jako dospělí, a tak i jejich seznamování s mokřady probíhá většinou hladce J http://www.swanerecocenter.org Střetávání člověka a mokřadů znamená na jedné straně jejich ničení, na straně druhé využívání. Paradoxně k ničení často dochází tam, kde je mokřadů málo, v typicky mokřadních oblastech jsou lidé na mokřadech závislí (potraviny, přístřeší, oděv). Mokřady jsou produkčně významným ekosystémem. I v podmínkách střední Evropy poskytují mokřady důležité produkty (ryby, dřevo, léčiva, píce), jde však jen o zlomek z celkového objemu zemědělské výroby. U nás jsou nejdůležitějšími mokřady rybníky. Rybníkářství zde má dlouhou tradici a podepsalo se na tváři krajiny. Vývoj rybníkářství u nás • první rybníky písemně doloženy z 11. století • větší rozvoj ve 14. stol za vlády Karla IV (Dokesko – Máchovo jezero) • 16. stol. = „zlatý věk“ českého rybníkářství; velké rybniční soustavy v j. Čechách (Š. Netolický, J. Krčín, M. Ruthard) • 17.–19. stol. – úpadek, řada rybničních soustav zrušena, hl. v úrodných oblastech, konec 19.–20. stol. obnova Rybníky byly budovány za účelem chovu ryb, které se staly důležitým zdrojem příjmu feudálů. Cenná společenstva rostlin a živočichů se na nich vytvořila jaksi „mimochodem“. Při stavbě rybníků zanikly bažiny, rašeliniště a podobné mokré biotopy. O podobě vegetace na rybnících v 19. století toho mnoho nevíme, v historických pramenech jsou hlavně návody na hubení rybničních „plevelů“. Na začátku 20. století byla většina rybníků oligo-mezotrofních až mezotrofních, čemuž odpovídalo druhové složení vegetace. 2. pol. 20. stol. – intenzifikace rybničního hospodaření, ale i dalších odvětví zemědělské výroby a oborů lidské činnosti vůbec (včetně vědeckého bádání a psaní publikací). Všude byle snaha po větší produkci – trvá dosud. Intenzifikace využití krajiny a její důsledky • na rybnících zvýšené dávky hnojiv, včetně umělých, a vápna, kapro-kachní systém hospodaření, vyhrnování rybníků pomocí těžké techniky (deponie), vysoká rybí obsádky, redukce letnění ß • eutrofizace vod (i v důsledku jiných vlivů, např. atmosférické spady dusíku), změna chemismu substrátu, ústup citlivých druhů, ruderalizace litorálu Odpovědí byla omezení ze strany orgánů ochrany přírody – často bez znalosti situace na rybnících, a proto neúčinná nebo dokonce škodlivá pro některé složky biotopu (střet i mezi odborníky na studium různých skupin organismů, hl. botanikové a ornitologové). Novos_001 Rybník Novosedelský Dolní s porostem plavínu – příklad plůdkového rybníka s hnojením organickými hnojivy © K. Š. Allah_001 Odbahňování rybníka Allah IV v Bořím lese – co se stalo potom? © K. Š. Populace kriticky ohroženého druhu Gnaphalium luteo-album se zvětšila, nově se ve větším počtu objevila i kriticky ohrožená Dichostylis micheliana (= Cyperus michelianus); oba druhy přežívaly v semenné bance pod sedimentem a vytrvalou vegetací. Další ochrana je však problematická kvůli nedostatku vody v rybníce Þ nová sukcese vytrvalých druhů http://www.watermaster.fi I když odbahňování vypadá drasticky, často je to jediný účinný způsob, jak zachránit mokřad před zazemněním, snížit jeho trofii apod. Moderní technika umožňuje relativně citlivé odbahnění ve vodě i na souši, ale je nákladná. • toky – narovnávání, prohlubování koryta, stavba přehrad Þ omezení přirozené dynamiky toků, omezení migrace ryb, změna zonality, šíření invazních druhů – Reynoutria spp., Aster novi-belgii, Echinocystis lobata, Helianthus tuberosus • porosty rákosin, ostřic, mokré louky – převod na ornou půdu (kde v deštivém období stejně stojí voda) Þ zmenšení retenční kapacity území, eroze 19_Bidention_Cernohorske rameno u Tynce_zari 2007 Mrtvé rameno v dolním Pomoraví zarostlé invazními druhy – Echinocystis lobata a Bidens frondosa © K. Š. Mokřady patří k nejohroženějším ekosystémům, proto jsou chráněny národními zákony i mezinárodními úmluvami (Ramsarská úmluva, Natura 2000). Jejich rozumné využití je však nejen vhodné, ale i potřebné. Často zabraňuje zániku mokřadu (rybníky), produkty mokřadů jsou ekologické (stavební materiál, předměty denní potřeby, energie, hnojivo, kořenové čistírny odpadních vod). Širší využití mokřadů k produkci potravin by napomohlo zvládnout problém výživy lidstva. Příklady využití mokřadů k produkci potravin, průmyslových surovin apod. • v současnosti pěstování rýže (Oryza sativa), místy lotosu (Nelumbo nucifera) – jedlé oddenky, semena, Sagittaria latifolia (wapato; jedlé hlízy) • z našich druhů jsou poživatelné např. Butomus umbellatus, Sagittaria sagittifolia, Alisma plantago-aquatica, orobince, rákos (oddenky), Trapa natans („vodní ořech“) • nejvyšším obsahem bílkovin se údajně vyznačují okřehky (Lemna spp.), uplatnění ve výživě brání vysoký obsah kyseliny šťavelové • léčivé rostliny – Acorus calamus, Drosera rotundifolia, Iris pseudacorus, Epilobium parviflorum, Menyanthes trifoliata aj.; širšímu využití často brání vzácný výskyt těchto rostlin Rýže (Oryza sativa) tvoří hlavní složku výživy u velké části lidské populace http://botany.cs.tamu.edu/FLORA/pic1/lotusrt.jpg Lotos (Nelumbo nucifera) s jedlými oddenky a plody Dva v Americe rostoucí druhy čeledi Lemnaceae, Wolffia columbiana a W. borelalis, využil nadšený badatel W. P. Armstrong v kuchyni J Puškvorec (Acorus calamus) je účinný při léčbě žaludečních potíží a používá se i do bylinných likérů • rákos, orobinec, mařice (Cladium mariscus), Scirpus spp. – stébla využívána jako stavební materiál (sev. Německo, Británie – střešní krytiny; Indie, J. Amerika – domy a jejich části, lodě, předměty denní potřeby) • vysoké ostřice v minulosti využívány jako stelivo, porosty obnažených den k pastvě dobytka, některá makrofyta jako krmivo • makrofyta lze použít jako hnojivo (např. Chara spp. – vysoký obsah Ca) • letněné rybníky se dříve osévaly (obiloviny, košťáloviny aj.), odtěžený sediment lze po úpravě použít jako zahradní zeminu • využití rašeliny a slatiny (balneologie, palivo, izolační materiál) • čištění odpadních vod – kořenové čistírny (rákos, orobinec), makrofyta – Lemnaceae, Ceratophyllum aj. sadky Dobris_2008-06-22_zahradka „Zahrádka“ na dně vypuštěné sádky – Dobříš. © KŠ http://botany.cs.tamu.edu/FLORA/hdwimages1/hdw018414.jpg Příprava orobince pro průmyslové zpracování (jez. Patzcuaro, Mexiko) Výrobky ze skřípince (Schoenoplectus lacustris) – Indie (Jain et al. 2005); skřípinec se zde i pěstuje Plavidla obyvatel okolí jez. Titicaca (Peru) se vyrábějí z druhu Scirpus californicus (tzv. totora nebo tatora) www.museum.upenn.edu/expedition Cladium mariscus se hojně vyskytuje v atlantické části Evropy a místy se využívá k výrobě střešních krytin. Obrázek domu je z Dorsetu v jižní Anglii. en.wikipedia.org/wiki/thatching V poslední době se stále více rozšiřuje pěstování vodních a mokřadních rostlin pro okrasu v zahradních jezírkách, často spolu s rybami. Další rostliny jsou využívány akvaristy. Úskalím této záliby je šíření nepůvodních druhů (např. Pistia stratioides, Eichhornia crassipes, Egeria densa, Elodea spp., Hydrilla verticillata, Myriophyllum aquaticum, z ryb slunečnice pestrá aj.; z Eurasie na jiné kontinenty např. Myriophyllum spicatum, Najas minor Ceratophyllum demersum, Potamogeton crispus (S. Amerika, Austrálie) aj.) a okrasných kultivarů (např. různé kultivary Nymphaea alba) do přírody. K šíření nepůvodních druhů však přispívá i dovoz rybích násad ze zahraničí (Lindernia dubia, z ryb střevlička východní – Pseudorasbora parva). Je možné i spontánní šíření v rámci jednoho kontinentu – jakmile zmizí např. klimatické bariéry (důsledek globální změny klimatu) http://www.haarstrang.de/stichli.htm Akvaristice se věnuje řada jednotlivců i zájmových sdružení Výstavba zahradních jezírek se těší vzrůstající oblibě Nepůvodní invazní druhy vod – Eichhornia crassipes a střevlička východní (Pseudorasbora parva) Lindernia dubia je severoamerický druh obnažených den, u nás se zatím příliš nešíří Sever Ameriky trpí invazemi nepůvodních druhů mnohem více než např. Evropa. Boj s těmito druhy je zde proto také mnohem více propracovaný než u nás. Hrušky Nejen invazní druhy dovedou využít vlivu člověka ve svůj prospěch… J © K. Š.