Dřeviny ČR pro předmět Krajinná ekologie RNDr. Martin Culek, Ph.D. RNDr. Jan Divíšek Mgr. Eva Svobodová OPVK_MU Ü Ü Tento i ostatní soubory v této složce jsou pomůckou pro studenty ekologických předmětů geografie. ÜSestavil: RNDr. Martin Culek, Ph.D., Geografický ústav MU ÜV rámci projektu OPVK Geoinovace upravil: RNDr. Jan Divíšek, Mgr. Eva Svobodová ÜVeškeré připomínky směřujte prosím na adresu: culek@sci.muni.cz. Ü ÜPoužitá literatura: ÜCHYTRÝ M. et al. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Ü INTERNET: Fotografie bylin a trav. Stránky různých autorů, vyhledávač Google - dle latinských jmen rostlin. Ü KREMER P. Bruno et al. (1995): Stromy. Z německého originálu Bäume z r. 1984. Knižní klub ve spolupráci s Ikar Praha. Praha. Ü KOLEKTIV (1995): Chráněná území ČR – Střední Čechy. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Praha. Ü ÚRADNÍČEK L., MADĚRA P. et al. (2001): Dřeviny České republiky. Matice lesnická, s.r.o., Písek. tvary stromů Typy stromů dle korun Typy stromů tvary listů1 tvary listů2 Tvary listů Typy listů okraje listů Okraje listů listnatých dřevin Tvary listové čepele postavení listů Sklad listů okraje listů Postavení listů plody Některé druhy plodů Typy plodů Dřeviny Teplomilné doubravy Pozn.: Do oblasti teplomilných doubrav v přírodě zasahují dřeviny i další rostliny vyšších poloh, uvedené v ostatních souborech. V tomto souboru jsou uvedeny dřeviny a další rostliny, které zde mají těžiště výskytu. Ve Zlatníkově pojetí se jedná o 1.-2. vegetační stupeň. Dub zimní Quercus petraea ÜVýška až 35 m. Nemá mohutnost dubu letního, štíhlejší. Listová čepel klínovitě sbíhá na stopku, žaludy přisedlé. ÜSnáší sucho, boční stín, chudé mělké půdy, město. Trpí silnými mrazy. ÜLesy nižších poloh, kácením bučin se rozšířil do vyšších poloh. ÜEvropa bez jižních, severních a východních okrajů (Ruska). Chybí v jižních Čechách. ÜIndikátor „nehor“, sušších stanov. Ü1-4 AB-BC, D 1-3 Dub letní Quercus robur ÜVýška až 40 m, silný strom. Listy s oušky u stopky, žaludy na dlouhé stopce. ÜVyžaduje hluboké hlinité půdy, světlo. ÜTypický strom širokých niv. Hráze rybníků, jižní Čechy. ÜEvropa s výjimkou hor, severu a stepí, v ČR běžně do 600 m, 2 ekotypy – „lužní“ „stepní“-vz. j. Čechy ÜIndikátor „nehor“ a vlhkých p. Ü1-4 AB-C (2) 4-5 dub_a Cahnov – dub letní Ü Doubrava dubu letního (Quercus robur) - Cahnov Dub zimní x Dub letní Dub šípák Quercus pubescens ÜVýška 6 – 20 m. Drobný, kulovitá koruna, na rubu chlupaté listy. ÜSnese sucho a horko. U nás kalcifilní. Nesnáší mrazy, stín, vlhko. V přírodě chráněný ! ÜJižní Evropa, Turecko, v ČR lesy nejteplejší oblasti – Český kras, Č. středohoří, j. Morava. ÜIndik. nejteplomilnějších dou-brav, suchých a bazických půd. Ü1-2 BD-D 1-2 dub šípák Šípáková doubrava – bývá rozvolněná a s keři ( Hády ) PA200546 Dub cer (Quercus cerris) ÜStrom až 30 m vysoký o Ü průměru kmene až 1m. Listy Ü ostře a mělce až hluboce laločnaté, kožovité a lesklé. Plody – velké žaludy v přisedlé číšce s nápadně odstálými šídlovitými šupinami ÜTeplomilná dřevina, snášející nedostatek vláhy a proschnutí půdního profilu.Menší nároky na světlo než naše ostatní duby. ÜApeninský poloostrov, Balkánský poloostrov, Z Turecka, zasahuje do střední Evropy ÜIndikátor suchých stanovišť teplejších poloh Ü1-3 B 2 Pinus nigra Ü ÜVýška 20-40 m, šedá kůra, tmavozelené jehlice 7- 10 cm dlouhé, větší kuželovité šišky. ÜNesnáší stín a vlhké půdy. Snáší imise, město, sucho, horko. ÜVápencové hory již. Evropy (od Vídně k jihu). ÜV ČR výsadby na vápencích teplých oblastí, vzácněji na neutrálních a kyselých půdách. ÜIndikátor suchých, spíše vápnitých teplých půd v menších lesích a též velkých umělých změn krajiny. borovčerná borovce černá - kmen Borovice černá Ü P7014015 Přirozené bory borovice černé jz. od Vídně Hloh jednosemenný Crataegus monogyna ÜMnoho podobných druhů. ÜVýška do 5 m, max. 12 m. Krásně kvete, nepříjemně voní. Hustý keř, četné kolcové trny. ÜSnáší suché půdy, nesnáší kyse-lé půdy, stín; spíše teplomilný. ÜPůvodně ve světlých teplomilných lesích, druhotně na lesních ekotonech, mezích, pastvinách. ÜEvropa s výjimkou většiny Skandinávie a Ruska. Ostatní druhy - centrum rozšíření ve střední Evropě. ÜIndikátor nekyselých sušších půd teplejší zemědělské krajiny Ü1-4 B-D 2(3) hloh Hloh Crataegus sp. - v krajině crataegus_ekoton Dřín obecný Cornus mas ÜVýška až 8 m, i stromek. Listy podobné svídě, ale žilky se sbíhají do špičky. Jedlé kyselé plody – dříněnky na podzim. Žluté vstřícné pupeny. ÜPomalu roste, kvete již v bře-znu, snáší řez, suché vápnité půdy, horko, mrazy, město. ÜTeplomilné doubravy, vápnité skalní stepi. Chráněný ! ÜFrancie, Itálie, jihovýchodní Evropa; Turecko, Gruzie. ÜIndikátor teplých suchých slunných vápnitých stanovišť Ü1-3 BD-D 1-2 dřín Dřín obecný v krajině Brslen bradavičnatý Euonymus verrucosus ÜKeř 2-6 m vysoký, na větvích korkovité lenticely („bradavice“). Růžové zbarvení listů na podzim, černá semena částečně vystupují z oranžového míšku. Jedovatý. ÜSpíše teplomilný, snáší vysýchavé půdy, polostín pod stromy, preferuje vápnité výhřevné půdy. ÜPodrost světlých teplých lesů, druhotně v ekotonech, na mezích, kde vystupuje do 4. v.s. ÜKavkaz, Balkán a listnaté lesy východní Evropy, na Moravě v podhůří Českomoravské vrchoviny západní hranice světového areálu. ÜIndik. teplomilnější jihomoravské bioty, nekyselých, sušších půd. Ü1-3(4) B-D 2(3) Ü brslen Brslen bradavičnatý Euonymus verrucosus Poznávací znaky Javor babyka Acer campestre Ü ÜStrom do 20 m, i keř. Menší listy se zaoblenými úkrojky i zářezy, žluté až červené na podzim. Plody dvojnažky kolmé ke stopce. ÜSnáší nejrůznější půdy, preferuje dusíkaté. Snáší zástin, solení, řez, mrazy, sucha. Snadno se šíří. ÜDva ekotypy - suťové nebo lužní lesy, místy i jiné. Též křoviny. Jen teplejší oblasti. ÜEvropa s výjimkou severní a hor. Je na Kavkaze. ÜIndikátor teplých dusíkat. půd. Ü1-3 BC-CD 2-4 Jírovec maďál Aesculus hippocastanum ÜVýška až 25 m, košatá koruna, 5-7-četné listy. ÜCitlivý na hutnění půd, sucho, sůl, vyžaduje živné humózní půdy, teplo. Snáší přistínění. Chemicky ničí podrost. ÜAkutně ohrožen klíněnkou (drobný motýl) – vyžírá listy. ÜZ horských lesů Řecka. ÜV ČR vysazen - okraje lesů, solitéry, skupiny i stromořadí, hl. v okolí zámků – „barokní strom“. ÜIndikátor kulturní krajiny teplejších oblastí. jírovec koňský jírovec koňský Jírovec maďál napadený klíněnkou Jeřáb břek Sorbus torminalis ÜVýška do 20 m, kůra v mládí hladká, listy špičaté, pětilaločnaté, na podzim hnědooranžové. ÜSnáší stín, mrazy, vysýchavé půdy, preferuje bazičtější živné půdy a teplo. ÜEvropa s výjimkou okrajů, severní a východní Evropy, je v Atlasu, Turecku, Sýrii. ÜTypická příměs teplomil-ných doubrav, nehojný. ÜIndik. teplejších, vysýcha-vých a nekyselých půd Ü1-2(3) B-D (1)-2-(3). Sorbus torminalis_list Pajasan žláznatý Ailanthus altissima ÜVýška 20 – 25 m, podobný jasanu, až 0,7 m dlouhé lichozpeřené listy, silné výhony, bohatství semen. ÜExtrémně rychle roste – až 3 m / rok. Snáší výborně město, zasolení, stín, různé půdy. Teplomilný, namrzá. Pozdě raší. Od 80 let se láme. Chemicky likviduje okolní dřeviny. Plevel. Kalamitní! ÜTemné dvory, továrny, náspy, břehy, zdi. ÜVýchodní Čína ÜIndikátor antropogenních stanovišť teplejších oblastí pajasan Javor jasanolistý Acer negundo ÜVýška 10 – 20 m, i jako keř. ÜKalamitní druh ! Rychlý růst a šíření. ÜVýchod Severní Ameriky ÜZavlečen v lužních lesích a sídlech nižších poloh. ÜIndikátor naruše-ných stanovišť, hlavně v nivách. negundo negundo negundo Jilm vaz - list Ulmus laevis ÜVýška až 35 m, kmen svalco-vitý s boulemi. Výrazně asy-metrické listy, na líci hladké, na rubu měkce chlupaté. Plody na dlouhých stopkách. ÜSnáší zástin, krátkodobé záplavy, vyžaduje dusíkaté p., i vysýchavé. ÜLuhy nížin. ÜStřední Francie, stř. Evropa, Balkán až Ural. ÜIndikátor živných vlhkých půd teplejších stanovišť. Ü1-3 BC-CD 4 Jilm vaz - kmen jilm-kmen Jilm habrolistý (Ulmus minor) ÜStrom dorůstající výšek 25-40 m a tloušťky kmene i přes 1,5 m. Někdy i keř. Listy 1–2x zubaté, zašpičatělé, s asymetrickou bází. Nažky téměř přisedlé. ÜRozlišujeme lužní (vyžaduje vysokou hladinu spodní vody) a lesostepní ekotyp (snese vysýchající mělké půdy, jsou-li dostatečně živné) ÜJiho a středoevropská dřevina zasahující do Přední a střední Asie i do severní Afriky ÜVlhká nebo sušší živnější stanoviště nižších poloh Ü1-3 BC 4, 1-3 BD 2 Ptačí zob Ligustrum vulgare ÜVýška do 3 m, květy a plody v koncových latách, listy celokrajné, hladké. ÜSnáší řez, stín, imise, okus zvěří. Pastva včel. Nesnáší chladno (vhodný do 400 m), kyselé nebo vlhké půdy. ÜTeplomilné doubravy 1.v.s., ve 2.- 3. v.s. v ekotonech, v sídlech živé ploty. ÜJižní polovina Evropy a úpatí Kavkazu s výjimkou Středomoří. ÜIndik. teplejších nekyselých stanovišť okrajů lesů. Ü1-3 B-D 2-3 Slivoň třešňová ( myrobalán ) Prunus cerasifera ÜKeř, někdy strom, do 10 m. Nemá kolcové trny – rozdíl od trnky. Listy lysé. Plody – kulovité, žluté, červené, fialové. ÜPůvodně – podnož, zplaněla, teplejší oblasti. Souvislé křoviny – meze ÜLikviduje stepní trávníky ÜBalkán až střední Asie. ÜIndikátor ruderalizovaných stanovišť teplé zemědělské krajiny Ü P2120855 P2120857 DSC03742 DSC03729 Slivoň třešňová ( myrobalán ) Prunus cerasifera Topol bílý Populus alba ÜVýška 30 - 40 m, šedozelenobílá kůra, na rubu bíleplstnaté listy ÜRychle roste, mohutný, snáší záplavy i sucho, mrazy, imise. ÜKrátkověký - 150 - 250 let chmýří plodů - alergie, láme se. ÜJižní polovina Evropy až jižní Sibiř, sever Indie, v ČR lužní lesy Panonie. ÜIndik. živných vlhčích půd teplé jižní Moravy (v ČR) Ü1-2 BC-CD (2) 4 topolbílý Topol bílý - kmen a listy PA200531_topolcely Topol černý Populus nigra Ü ÜVýška až 30 m, kůra šedozelená, listy ze spodu lysé, zelené. ÜRychle roste, snáší mrazy. Láme se, působí alergie, krátkověký, max. 200 let ÜGeneticky znečišťován topolem kanadským, chráněn! ÜJižní a střední Evropa, Turecko, jižní Sibiř, břehy toků, aleje, větrolamy ÜIndikátor živných vlhkých půd teplejších oblastí Ü 1-3 BC-C 4-5 topol topolčerný Topol černý vlašský Populus nigra var. Italica Kultivar od dob Římské říše, kde užíván ke křižovatkám silnic. V ČR vysazován mimo les jako soliter, malá skupina k důležitým objektům, výjimečně stromořadí. 1. – 4. v. s. Indikátor kulturní krajiny, hl. sídelní, teplejších oblastí. Trnovník akát Robinia pseudoacacia ÜVýška až 25 m, křivolaký kmen, trnité větve, lichozpeřené listy, kořenové výhony. Pastva včel. ÜKalamitní druh – šíří se, rychle roste, extrémně dobře obráží z pařezů. Snáší město i zasolení, různé půdy. Nesnáší stín, podzimní mrazy; teplomilný: typický výskyt do 400 m. ÜZáplava semen, ničí podrost chemicky. Téměř neodstranitel. ÜPochází z východu USA ( list. lesy s dubem). V ČR remízky, lesy teplých oblastí, meze, i v nivě. ÜIndik. kulturní teplé zemědělské a sídelní krajiny, sušších půd. Ü Robinia pseudoaccacia - celek Robinia pseudoaccacia - celek Robinia pseudoaccacia - borka Robinia pseudoaccacia - l Trnovník akát Ü Akátina - Břeclavsko Vrba bílá Salix alba ÜPodobná vrbě křehké, ale mohutnější, výška až 30 m, rovný kmen o průměru až 1,5 m, listy kopinaté, na rubu zelenobíle chlupaté. ÜRychle roste, krátkověká (max. 100let), výborně obráží, světlomilná, teplomilná, max. do 550 m, snáší záplavy i zasolení. Hojně se kříží s jinými Vr. ÜBřehy nížinných řek, podmáčené deprese, vysazována i jinde. ÜEvropa kromě severní a až střední Asie, Maroko, Perský záliv. ÜIndik. širokých niv teplejš. obl. Ü1-3(4) BC-C 5 Ü Ü Vrbina Ü Vrbina – Křivé jezero u Lednice