Průmyslová revoluce
u nás asi 1780 - 1900
1873
hospodářská krize
František II.
(1792-1835)
Ferdinand V.
(1835-1848)
1836
parní železnice
1848
pražské povstání,
zrušení roboty
a feudálních dávek
František Josef I.
(1848-1916)
Karel I.
(1916-1918)
1914
začátek
I. světové války
1817
stabilní katastr
1832
koněspřežná
železnice
Leopold II.
(1790 - 1792)
Krajina
Prostřednictvím průmyslu začíná společnost vytvářet
souvislý zcela přeměněný prostor, který vytlačuje
dosavadní přírodě blízkou krajinu.
Symbolem pokroku v krajině je železnice se svými
náspy, zářezy, tunely a viadukty.
Krajinný ráz začíná výrazně měnit těžba uhlí, železné
rudy, vápence a dalších surovin.
V důsledku zavádění střídavého systému hospodaření
se rozloha orné půdy zvyšuje asi o čtvrtinu.
Ubývá úhorů i pastvin, mimo horské oblasti
postupně mizí i louky.
Nové stroje vyžadují jednotné tvary a velikosti pozemků,
což postupně spěje k jednotvárnosti kra-
jiny.
Pěstování brambor a kukuřice na svažitých pozemcích
způsobuje odnos zeminy a živin, proměňuje
vodní režim a zanášení koryt řek. Reakcí je
regulace řek a stavba hrází a kanálů.
Stavební rozvoj je jednou z hlavních příčin přeměny
rozsáhlých lesních celků – v mnoha oblastech
mizí listnaté lesy a jsou nahrazovány smrkovými
monokulturami.
Změny ve společnosti
Osvícenecké myšlenky vedou k revolučním změnám v celé Evropě.
I u nás jsou prováděny reformy – zrušení nevolnictví (vyvázání
poddaných ze závislosti na vrchnosti, tzn. i na půdě) má za následek
uvolnění pracovních sil na venkově, umožňuje rozšíření mnoha
druhů profesí a tím též rozvoj průmyslu.
Doba průmyslové revoluce je, narozdíl od předešlého spoléhání na
sílu lidí, zvířat a energii větru a vody, založena hlavně na neobnovitelných
zdrojích energie, zejména uhlí.
Nastupuje společenská elita průmyslníků, která kopíruje životní
styl upadající šlechty. Zároveň vzniká početná společenská vrstva
dělníků.
Rozvíjí se národní uvědomění, jež ústí v národní obrození a boj za
politická práva českého národa (revoluce v roce 1848).
Stavební vývoj
Struktura sítě sídel je prakticky uzavřena. Města se začínají rozrůstat
do přilehlé krajiny, jsou často řešena schematicky, s pravidelnou
uliční sítí. V uhelných revírech vznikají hornické kolonie.
Továrny se často nacházejí v obytné zástavbě.
Městské hradby jsou bořeny, zastavovány nebo na jejich místě
vznikají parky.
Rozvoj hutnictví umožňuje používat železo jako stavební materiál.
Vesnice se rozrůstají o drobnou chalupnickou a domkářskou zá-
stavbu.
Rozvoj průmyslu
Na počátku 19. století mají české země převážně agrární
ráz, v té době již existují manufaktury, vznikají první továrny
vybavené parními stoji.
Postupně přibývají průmyslové podniky – nejprve zemědělské
výrobní, později textilní, výroba porcelánu, sklářství,
strojírenství. Rozvíjejí se technologie těchto výrob.
K rozvoji průmyslu přispívá mechanizace těžby uhlí a výroby
železa.
České země se tak stávají průmyslově nejvyspělejších
částí Rakouska-Uherska – první železnice v monarchii se
buduje právě na našem území.
Kouřící komíny jsou symbolem pokroku a jsou dlouho
vnímány v krajině pozitivně.
Zemědělství
Prosazuje se střídavé hospodaření – v prvním roce luskoviny
nebo pícniny (jetel, vojtěška), v druhém ozimné obilí
(žito a pšenice), ve třetím brambory nebo cukrovka, ve
čtvrtém ječmen a oves.
Tento systém vyžaduje vyšší míru hnojení, což je možné
jen díky vyššímu podílu ustájeného dobytka a rozvoji obchodu
s minerálními hnojivy (ledek).
Rozoráním úhorů stoupá plocha obdělávané půdy.
Postupně, zejména na velkých statcích, jsou používány
složitější stroje, orba i sklizeň jsou efektivnější. Jsou zakládána
první družstva (skladištní, zpracovatelská, odbytová
atd.).
Masivně se rozšiřuje pěstování brambor, jež se stávají
rozhodující plodinou.
Zemědělství se zaměřuje více na průmyslové plodiny
(brambory, cukrová řepa, čekanka) zpracovávané v nově
postavených cukrovarech, lihovarech atd.
Josef II.
(1780 - 1790)
1781
toleranční
patent