Ledovcové sedimenty Základní klasifikace: Terestrické klastické sedimenty, mořské sedimenty Litologie, struktury a textury - Sedimenty uložené v rámci tělesa ledovce (na bázi, povrchu nebo čele ledovce) - většinou nevytříděné masivní nebo horizontálně zvrstvené. Jedná se hlavně o diamiktity - sedimenty obsahující štěrkové klasty a balvany v jemnozrnnější (písčité a prachovité) mezihmotě. Diamiktity tvoří tilly. Jako till označujeme sediment uložený aktivním pohybem ledovce nebo pozvolným vytáváním materiálu z ledovce. - Sedimenty uložené v prostředích souvisejících s ledovcem (ledovcové řeky a jezera) - špatně až dobře vytříděné štěrky, písky a silty, s horizontálním, ukloněným nebo šikmým zvrstvením. Jedná se především o glacifluviální sedimenty (uloženiny divočících řek dotovaných roztávajícm ledovcovým ledem) a glacilakustrinní sedimenty (uloženiny jezerních pánví dotovaných vodou z roztávajícho ledovce). Sedimentační prostředí Terestrická sedimentace V rámci tělesa ledovce rozlišujeme tři zóny: Subglaciální zóna (báze ledovce): zde probíhá deformace a eroze podloží ledovcem a tzv. aktivní transport materiálu. Při něm jsou klasty posouvány pohybem ledovce, čímž získávají subangulární až suboválný tvar. Posunované klasty se třou o jemnější mezihmotu, čímž na jejich povrchu vznikají vyhlazené plochy - ledovcové ohlazy. Vzájemným přesouváním klastů přes sebe se na jejich povrchu tvoří exarační rýhy. Pohybující se ledovec deformuje své podloží. K deformaci jsou nejvíce náchylné nezpevněné sedimenty, které může ledovec vrásnit, ale i pevné horniny s hustou sítí puklin, které může ledovec dezintegrovat právě podél puklinového systému. Tento proces se nazývá glacitektonika a vznikají při něm sedimenty (glacitektonity) složené hlavně z provrásnělého nebo dezintegrovaného podloží, částečně smíchané s dalším materiálem z ledovcové báze. V subglaciální zóně vzniká několik typů tillů, z nichž nejčastější jsou lodgement till a subglaciální melt-out till. Lodgement till má podobu masivního diamiktitu. Vznikl blokováním („zabržděním“, lodge - uvíznutí) transportovaného detrititu různé zrnitosti na bázi ledovce. Subglaciální melt-out till je diamiktit s polohami siltů, písků a štěrků. Vznikl pozvolným odtáváním báze stagnujícího ledovce. Kromě diamiktonů se v podloží ledovce tvoří i glacifluviální sedimenty, vyplňující podledovcové tunely. Pokud jsou tyto tunely vyhloubeny do ledu, projevuje se po odtátí ledovce jejich výplň morfologicky jako dlouhý val nazývaný esker. Englaciální zóna: je to zóna uvnitř tělesa ledovce. V různých tunelech a dutinách vznikají melt-out tilly a glacifluviální sedimenty. Supraglaciální zóna (povrch ledovce). Ustupující ledovce neodtávájí především od čela způsobem, že by se pozvolna stahovaly ke svým výchozím oblastem a neztrácely zároveň mocnost. Ledovce odtávají hlavně od povrchu a snižují svou mocnost. Postupným vertikálním táním se na povrchu ledovce hromadí materiál původně uvězněný v ledu. Jelikož voda vzniklá táním odnáší z povrchu ledovce jemné frakce, jsou supraglaciální sedimenty obyčejně lépe vytříděné a hrubozrnné. Typickým sedimentem této zóny se supraglaciální melt-out till, který se oproti subglaciálnímu melt-out tillu odlišuje právě lepší vytříděností a hrubozrnností. Úplným povrchovým roztátím ledovce často vyzniká charakteristická sukcese diamitkonů: na bázi spočívá subglaciální lodgement nebo (a) subglaciální melt-out till tvořené nevytříděnými diamitkony, bohatými i na jemnou frakci. V jejich nadloží leží supraglaciální melt-out till složený z lépe vytříděných a hrubozrnných (balvanitých) diamiktonů a někdy i štěrků. Terminoglaciální zóna (čelo ledovce). V této zóně dochází ke gravitačnímu transportu materiálu po ukloněném ledovcovém čele. Vzniká flow till. Podél čela ledovce a v jeho blízkém předpolí zůstávají dlouhodobě bloky ledu pokryté sedimenty uvolněnými vertikálním roztáváním ledovce. Pozvolným roztáváním těchto ledových bloků vznikají jezera s glacilakustrinní sedimentací. V přímém kontaktu s ledovcem vznikají periglaciální jezera, jejichž dno je pokryto diamiktony (tilly), dno pánve vyplňují silty, do kterých zapadjí dropstoony z ledových ker plujících po hladině jezera. Proglaciální zóna (předpolí ledovce). V této zóně se ukládají hlavně glacifluviální sedimenty, vznikající v prostředí divočících řek (viz kapitola Divočící řeky). Na příhodných místech vznikají proglaciální jezera, nemající přímý kontakt s ledovcem a v nich se ukládají glacilakustrinními sedimenty. Typickými faciemi těchto jezer jsou varvy - vrstevní sledy tvořené světlými písčitými vrstvičkami z letního období (větší přítok do jezera), které se střídají s tmavými prachovými laminami (zimní období bez přítoku vody, povrch jezer zamrzlý, sedimentace ze suspenze). Vztahy k jiným sedimentačním prostředím Na ledovcové prostředí bezprostředně navazuje prostředí divočících řek. V proglaciální zóně vznikají občasně eolické sedimenty. Pokud terén v předpolí ledovce upadá do mořské pánve, přecházejí proglaciální glacifluviální toky do podmořských kuželových delt. Geografický výskyt Ledovce vznikají pouze v oblastech, kde převládá akumulace sněhu nad jeho roztáváním. Proto jsou ledovcová prostředí vázána na vysoké nadmořské výšky a vysoké zeměpisné šířky. Fosilní ledovcová prostředí byla na Zemi různě rozšířena v závislosti na změnách klimatu (střídání glaciálů a interglaciálů v pleistocénu, paleozoická zalednění Gondwany, neoproterozoické globální zalednění aj.) Terminologická synonyma supraglaciální melt-out till = ablační till souvková hlína = bazální till = subglaciální till (lodgement nebo subgl. melt-out) sandr = outwash = výplavová plošina = proglaciální glacifluviální plošina glacilakustrinní sedimenty = glacilimnické sedimenty Ledovcové sedimenty v geologické minulosti českého masivu Výskyt ledovcových sedimentů je na českém masivu spojen s elsterským a sálským glaciálem v pleistocénu. Severní část masivu byla pokryta kontinentálním ledovcem, v Krkonoších a na Šumavě vznikly horské ledovce. Ze starších než kvarterních sedimentů českého masivu jsou ledovcové sedimenty známy pouze jako dropstoony v mořských sedimentech ordovického kosovského souvrství barrandienu. Literatura Benn, D. I., Evans, D. J. A. (2010): Glaciers and glaciation. – 802 s. Hodder Education. 2. vydání. Collinson J., Mountney N., Thompson D. (2006): Sedimentary structures. – 292 s., Terra Publishing. 3. vydání Evans, D. J. A., Phillips, E. R., Hiemstra, J. F., Auton, C. A. (2006): Subglacial till: Formation, sedimentary characteristics and classification. – Earth-Science Reviews 78: 115–176. Kukal, Z. (1986): Základy sedimentologie. – 466 s., Academia. Praha. Nichols G. (2009): Sedimentology and Stratigraphy. – 419 s., Wiley-Backwell Publishing. 2. vydání. Růžičková, E., Růžička, M., Zeman, A., Kadlec, J. (2003): Kvarterní klastické sedimenty České republiky. – 92 s., Česká geologická služba. Praha. odkaz - http://www.geol.umd.edu/~jmerck/geol342/lectures/09.html