Website Builder Free Web Templates Website Templates Web Design

Bříza pýřitá (Betula pubescens Ehrh.)

Čeleď: Betulaceae - břízovité

1-8 A 5-6

Strom středních rozměrů s přímým, nápadně bílým, nerozpraskaným kmenem a kulovitou korunou. V příznivých podmínkách dorůstá do 20 m výšky a dosahuje průměru kmene do 70 cm. Je to dřevina krátkověká, sotva dosahující přes 100 let věku. Větve v koruně probíhají trochu křivolace a směřují i na koncích vzhůru, tenké větve jsou bílé, letorosty červenohnědé, chlupaté. Střídavé listy vejčité, 4–7 cm dlouhé, nepravidelně 2x pilovité, krátce zašpičatělé, na líci sytě zelené, na rubu bledší a chlupaté, řapík chlupatý. Podzimní zbarvení je žluté a udrží se až do mrazů. Dřevina jednodomá, samčí jehnědy převislé, samičí jehnědy zprvu přímé, po opylení převislé, válcovité, složené z trojlaločných podpůrných šupin (laloky měkce ochmýřené, postranní laloky směřují do stran). Po dozrání se rozpadají a drobné nažky jsou daleko roznášeny větrem. Lem nažek je stejně široký jako semeno a dosahuje jen k vrcholu blizen.

Betula pubescens subsp. tortuosa, zdroj: http://en.wikipedia.org/

Zdroj: http://www.biolib.cz/, autor: Michael Klesl

Zdroj: http://www.biolib.cz/, autor: Michael Klesl

Ekologie: Je to druh světlomilný, neprospívá v zástinu. Roste proto jednotlivě nebo ve skupinkách na volné ploše, nebo, jako na severu, v mezernatých ředinách. Raší asi o 5 dní později než bříza bělokorá. Vyžaduje hladinu spodní vody téměř na povrchu půdy; pak vydrží i v oblastech s malými srážkami. Není však přizpůsoben záplavám. Snese i chudé, kyselé půdy. Typická stanoviště jsou na slatinách a rašeliništích. Chybí na velkých prostorách, které mají jako geologický podklad vápenec. Snáší kontinentální klima, obstojí v drsných polohách s krátkou vegetační dobou a vydrží na extrémních stanovištích.

Rozšíření: Bříza pýřitá má velký euroasijský areál. V Evropě je známa až na nejzazším severu Skandinávie; roste na pobřeží Ledového moře, je rozšířena na pobřeží Barentsova moře, na Severním Urale a na obrovských rozlohách Sibiře až do povodí Leny. Její hranice zde probíhá na pokraji tundry; k jihu až do lesostepi. Na jihu v Evropě je areál značně omezen. Chybí v Pyrenejích, nezasahuje do Apenin a roste jen na severu Balkánského poloostrova (po Dinárské hory a jižní Karpaty). Na našem území je rozšířena mezernatě a nepravidelně v celé oblasti. Její stanoviště, spojená přechody, jsou dvojího druhu:

1. Bažinaté louky a slatiny nižších poloh. Taková stanoviště jsou zejména v nižších polohách jihočeských pánví, na píscích v Polabí a Poorličí, v Dolnomoravském a Dyjskosvrateckém úvalu.

2. Rašelinné louky a okraje vrchovišť od středních poloh až k horní hranici lesa. Na takových stanovištích se bříza pýřitá vyskytuje s blatkou a klečí a s některými vrbami. V Českých zemích jsou takové lokality v oblasti Šumavy, v Krušnohoří, v Krkonoších, v Jizerských horách, v Jeseníku, na Českomoravské vysočině i jinde.

Mapa převzata z: www.florabase.cz

Zdroje:

AMBROS, Z. & ŠTYKAR, J. (1999): Geobiocenologie I. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno. 63 s. ISBN 8071573973

BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171

KUBÁT, K., HROUDA, L., CHRTEK, J. JUN., KAPLAN, Z., KIRSCHNER, J. & ŠTĚPÁNEK, J. eds. (2002): Klíč ke květeně České republiky. [Key to the Flora of the Czech Republic.], Academia, Praha. 928 p. ISBN 8020008365

ÚRADNÍČEK,L. & MADĚRA, P. a kol. (2001): Dřeviny České republiky. Matice lesnická, Písek. 334 str. ISBN 8086271099

http://www.florabase.cz