Dřeviny Širší stupeň Bučin tj. vyšších středních poloh Pozn.: Do širšího stupně bučin v přírodě zasahují dřeviny nižších poloh i druhy smrčin, uvedené v dalších souborech. V tomto souboru jsou uvedeny dřeviny, které v bučinách mají těžiště výskytu. Samozřejmě i druhy bučin zpravidla přesahují do vyšších i nižších stupňů. Ve Zlatníkově pojetí se jedná o 4.-6. vegetační stupeň. OPVK_MU Ü Ü Sestavil: RNDr. Martin Culek, Ph.D., Geografický ústav MU Ü V rámci projektu OPVK Geoinovace upravil: Ü RNDr. Jan Divíšek Ü Ü Použitá literatura pro tento soubor: Ü KAVKA B. (1995): Sadovnická dendrologie I. Listnaté stromy. Eden, Brno. Ü KREMER P. Bruno et al. (1995): Stromy. Z německého originálu Bäume z r. 1984. Knižní klub ve spolupráci s Ikar Praha. Praha. Ü ÚRADNÍČEK L., MADĚRA P. (2001): Dřeviny České republiky. Matice lesnická, s.r.o., Písek. Ü Fotografie z Brna pořídil M. Culek, z lednického parku M. Čablová Ü Buk lesní Fagus sylvatica ÜVýška 25 – 45 m. Mohutný a elegantní, hladká šedá kůra. Celokrajné listy. ÜV mládí snese zástin, nesnáší mokré půdy, písky, suché klima, pozdní mrazy, exhalace. Neobráží z pařezů. ÜPůvodně hlavní dřevina našich lesů, nyní hl. 400 – 800 m, více na Moravě. ÜJižní Švédsko, střední Evropa, hory jižní Evropy ÜIndikátor neextrémních stanovišť. Ü2-6 AB-C, D 2-3 Ü buk Fagus sylvatica - celek Buk lesní - kmen Výška až 60 m, průměr až 2 m. Světle stříbřitá kůra, jehlice „učesané“ do stran. Silný kůlový kořen – nevyvrací se. Vyžaduje trvale vlhčí půdy, hlubší, ne kyselé, vlhký čistý vzduch. Dřevina oceanické tendence, nesnáší silné mrazy. V mládí snese silný zástin, ale roste velmi pomalu. Věk až 500 let. Do-dnes vymírá, citlivá na imise. V ČR jen lesy na mírně podmáčených stanovištích. Vrchoviny a hory střední a jižní Evropy. Indikátor vlhčích středně živných půd středních poloh. 3-6 AB-B 3-4 Jedle bělokorá Abies alba Jedle bělokorá Abies alba jedlebělokora jedlebělokora jedlebělokora Javor klen Acer pseudoplatanus Ü ÜVýška 30 – 40 m. Imposantní. Listy pilovité, tupé, podzimní zbarvení žlutohnědé. Kůra - pláty. ÜVyžaduje živné a vlhčí (ne mokré) půdy. Nesnáší sucho. Snadno se šíří, rychle roste. ÜSuťové lesy, sušší nivy, příměs klimaxových smrčin, aleje v 500 – 1100 m. ÜHory střední a jižní Evropy, Pyreneje, jižní Polsko a stř. Německo. ÜIndikátor dusíkatých mírně vlhkých půd chladnějších poloh, hlavně zahliněných sutí. Ü3-7 B-CD 3-4 javor klen Jilm horský (Ulmus glabra) ÜVýška až 35 m, kmen přímý až 1 m silný. Listy jsou 2x ostře zubaté, na vrcholu zašpičatělé a často i s několika laloky, na bázi silně asymetrické ÜNáročný na vláhu. Stinná a vlhčí stanoviště na živných půdách. ÜSuťové lesy, prameniště v horách a podhůřích ÜIndikátor vlhkých živnějších stanovišť vyšších poloh ÜEvropský areál Ü3-5 C 3 Jasan ztepilý Fraxinus excelsior Ü ÜVýška 30 – 40 m, rychle roste, lichozpeřené listy, řídká koruna. Pozdě raší, nebarví se na podzim. ÜSnáší mráz, vítr. Nitrofilní, (kalcifilní). Ü3 ekotypy – „lužní“, „suťový“, „vápencový“. ÜSuťové lesy, lužní lesy, břehy toků, aleje v území nad 600 m. ÜEvropa kromě severních, jižních a východních okrajů, u nás do 950 m. V jihomoravských luzích je jiný jasan - jasan úzkolistý! ÜIndikátor živných dusíkatých půd. Ü2-5 BC-CD 3-5, 1-4 CD 1-2 Ü jasan Tis červený Taxus baccata Ü ÜVýška 10 – 15 m, strom i keř. Jedovatý. Jehlice tmavozelené, z rubu žlutozelené, dvouřadé. Plod – na podzim červený nejedovatý míšek. ÜSnáší stín. Pomalu roste, věk až 600 let. Mimo chudé půdy a suchý vzduch. Chráněný ! ÜStřední Evropa, Anglie a Irsko, jižní Skandinávie, hory jižní Evropy, Atlas, Kavkaz. V ČR suťové lesy 300-800 m. ÜIndikátor kamenitých živných, zpravidla stinných vápnitých stanovišť stř. poloh. Ü3-5 B-D 2-3 Ü tis kopie borovice kleč Topol osika Populus tremula ÜVýška až 25 m. Hladká šedozelená kůra, okrouhlé listy na dlouhých stopkách. ÜNenáročná, výskyt až do 1100 m, snáší mrazy, exhalace, rychle roste. Krátkověká – max. 150 let. Láme se, nesnáší vítr, stín. R-stratég. Působí alergie. (chmýří plodů). ÜOkraje lesů, nivy, rekultivace. ÜEvropa, jižní Sibiř až po Kamčatku, Koreu. ÜIndikátor lesních okrajů a opuštěných ploch střed. poloh. Ü1-6 AB-D 2-4 topolosika PA200538_osika2 Bříza bělokorá Betula pendula Ü ÜVýška do 25 m, kůra bílá, rozbrázděná. Větve převislé, listy kosníkovité, lysé. ÜDobře se šíří, nenáročná, snese sucho i mokro. R-stratég, krátkověká (max. 120 let), světlomilná, nesnáší zasolení, námrazu. ÜSibiř, Evropa kromě severozápadu a Španělska. V ČR hlavně ve středních polohách do 900 m, skály, rašeliniště, kyselé půdy, okraje lesů. ÜIndikátor světlých stanovišť především na kyselých půdách. Ü1-6 A-AB 1-2, 5-6 bříza Bříza pýřitá Betula pubescens Ü Výška do 20 m, celistvá kůra, větve míří vzhůru, listy vejčité, na rubu chlupaté. Ü Vyžaduje mokro, snese kyselé půdy, kalcifobní, kontinentální, světlomilná. Ü Typická pro slatiny a rašeliniště. Ü Evropa mimo jižní, až východní Sibiř. Kavkaz. Ü Indikátor kyselejších mokrých půd světlých lesů. Ü 1-7 A(AB) 5-6 briza briza Olše šedá Alnus incana ÜVýška do 20 m. Přímý hladký kmen, listy do špičky a ze spodu zelenošedě chlupaté. ÜKrátkověká (max. 100 let ). Dobře obráží z pařezů. Snáší mrazy, krátkou vegetační dobu. r-stratég. ÜTypická pro náplavy hors-kých bystřin, snese i rašeli-niště. Vysazována i v podhůří. ÜSeverní Evropa a pohoří střední Evropy, Balkánu a Kavkazu. ÜIndikátor pobřeží bystřin z vyšších hor. Ü(4)5 -7 A-D 5(-6) Ü olse Bez hroznatý Sambucus racemosa ÜVýška do 4 m, květy bledě žlutozelené, v kulovitých latách, dřeň ve větvích rezavá. ÜDruh vyšších poloh, snáší zástin lesa, preferuje kyselé humózní půdy. Brzo raší, ale nemrzne. ÜPůvodně v řidších lesích, u skal, druhotně na pasekách. ÜVysočiny střední Evropy, Balkánu, střední Itálie, Pyreneje. ÜIndikátor vyšších poloh, prosvětlených, ne vlhkých smrkových lesů a ekotonů. Ü4 -7 AB,BC 3 bez hroznatý Vrba křehká Salix fragilis Ü ÜVýška do 15 m. Košatý strom, křivolaký kmen. Listy na rubu se sivým voskovým povlakem. Snadno se rozlamuje. ÜSnáší zasolení, záplavy. nesnáší suché nebo kyselé půdy. Světlomilná, r-stratég => max. 60 let. ÜBřehové porosty, mokré deprese vyšších poloh. ÜStřední Evropa a až za Ural. ÜIndikátor světlých živných mokrých stanovišť středních poloh. Ü3-6 B-CD 5 PA140517_vrkrehka Jalovec obecný Juniperus communis ssp. communis Ü Výška 2 –10 m, sloupcovitý nebo rozvětvený. Jehlice délky 1-2 cm. Plody - ojíněné dužnaté šištice. ÜSnáší různé suché půdy i rašeliniště, suché i chladné klima. Světlomilný, píchá. ÜKeř skal, řídkých borů, březin, bývalých pastvin. Vzácný a chráněný! Ü Evropa, Kavkaz, Himaláje a Sibiř. ÜIndikátor světlých skal a bývalých extenzivních pastvin středních poloh. Ü 1-6 A-B, D 1-2 jalovec kopie Smrk pichlavý ( stříbrný ) Picea pungens ÜVýška do 30 m. Píchavé pevné jehlice. Menší měkké šišky. Stříbrné kultivary. ÜSnese mrazy i suchá horká léta, imise. Trpí mšicemi. Nesnese zápoj. ÜRocky Mountains, USA. ÜZahrádky, parky a vysaze- ný na imisní holiny hor. ÜIndikátor kýčovitého cítění majitele J. Ü smrkpichl P