ÒVoždová Lenka Vnější Západní Karpaty Øje součástí periferních alpsko-karpatských pánví v předpolí flyšových jednotek Ø Øzahrnuje soustavu miocenních pánví, které v závislosti na postupujícím flyšovém akrečním klínu přesouvaly svůj sedimentační prostor směrem na předpolí na tektonicky i sedimentárně zatěžovaný a ohýbající okraj Českého masivu Ø Øsunutí příkrovů akrečního klínu současné se sedimentací způsobily, že uloženiny předhlubně dnes leží místy pod příkrovy, před nimi i na nich, nebo jsou dokonce do příkrovy začleněny Ø Øintenzívní denudace během pliocénu a kvartéru, dnes jen relikty výplně pánve (souvislejší zbytky na Ostravsku a Opavsku, v Hornomoravském a Dyjsko-svrateckém úvalu a v Boskovické brázdě; mocnost sedimentů do 2500 m) Karpatská předhlubeň Ødnes jednotný celek – během terciéru 2 části: 1. jižní a střední (egger – sp. baden) 2. severní (eggenburg – stř. a sv. baden) Karpatská předhluběň egger - první doložené sladkovodní sedimenty žerotických vrstev (na Znojemsku) eggenburg - 1. dobře dokumentovaná mořská transgrese – bazální klastika, glaukontické písky, čejkovické písky – mělkovodní písky eggenburg/ottnang – rozšíření a změlčení pánve, horizont kyselých tufů a tufitů – z Bükku ottnang – pokračuje kompresní režim ® zvedání areálu předhlubně a omezení spojení s mořskými pánvemi, rzehakiové vrstvy - převážně o písky a štěrky s hojnými valouny tmavých jurských rohovců ottnang/karpat – posunutí flyš. příkrovů na ČM, předhlubeň získala dnešní SV-JZ směr a současně došlo k individualizaci vídeňské pánve karpat – 2 vývoje – písčitý – hrubozrnné písky, šlíry – vrstevnaté vápnité jíly, kroměřížské souvrství – před čelem ždánické jednotky, štěrky s valouny vápenců a rohovců sp. baden – konec mořské sedimentace ® výrazné zvětrávání, brněnské písky – nažloutlé písky s bochníkovitými konkrecemi váp.pískovců, tégly – nazelenalé vápnité jíly, závěr – regresní písky, na elevacích – řasové vápence (Šlapanice, Jiříkovice), mechovkové vápence (Vyškov) Karpatská předhlubeň jižní část Karpatská předhlubeň severní část eggenburg - jaklovické slepence – bazální klastika, mechovkové vápence, báze – výlev nejstaršího kenozoického vulkanitu – Otická Hůrka – olivinické bazaltoidy eggenburg/ottnang – hiát, závěr – poloha rzehakiových vrstev karpat – transgrese po hiátu, bazální klastika, hnědé vrstvy – jílovce, šedé vrstvy – šlíry, pestré vrstvy – barevné jíly se sádrovci sp. baden – především tégly, v mělkovodním prostředí řasové vápence nebo mechovkové vápence stř. baden – dominují vápnité jíly, koncem stř. badenu změlčení – sedimentace sádrovců a evaporitů ® koběřické sádrovce svrch. baden – jíly, jílovce, polohy vápenců na elevacích, ukončení marinní sedimentace Rotation of vnejsi karpaty.jpg R. Brzobohatý in Chlupáč at. al 2011 (Geologická minulost ČR) Stratigrafické schéma neogénu karpatské předhlubně a vídeňské pánve na Moravě