ÒVoždová Lenka Vídeňská pánev •Vídeňská pánev se rozkládá na hranici Východních Alp a Západních Karpat, zasahuje na území Rakouska, Slovenské republiky a České republiky (jv. Morava). Na východě ji lemují Litavské vrchy a Malé Karpaty, na severu úpatí Bílých Karpat, Vizovických vrchů a Chřibů, na západě východní okraje Ždánického lesa a Pavlovských vrchů, na jihu Severní Vápencové Alpy a Východní Alpy • •Sedimentace: eggenburg – pont (pliocén) • • •podloží pánve tvoří především příkrovové jednotky Severních vápencových Alp a Vnějších Západních Karpat • •sedimentační prostor pánve se začíná vyvíjet ve spodním miocénu (eggenburg, ottnang) nejdříve jako dílčí deprese na hřbetech příkrovů tzv. nesená pánev (angl. piggy-back basin), orientovanou SZ-JV • •v karpatu se orientace změnila na SV-JZ což souviselo s levostrannou rotací Západních Karpat vůči předpolí Českého masivu ® pánev tak získává charakter tzv. pánve odtažení (angl. termín pull-apart basin) • •ve svrchním miocénu se vídeňská pánev změnila ve vnitrohorskou depresi poklesávající jen podél zlomů na okraji dílčích příkopů • •během svého vývoje byla většinou propojena s alpsko-karpatskou předhlubní a až do pliocénu také s podunajskou a pannonskou pánví, kam jsou její povrchové toky odváděny dodnes Vídeňská pánev Rotation of vnejsi karpaty.jpg R. Brzobohatý in Chlupáč at. al 2011 (Geologická minulost ČR) Stratigrafické schéma neogénu karpatské předhlubně a vídeňské pánve na Moravě rozsáhlejší sedimentace než v KP – celý miocén až pliocén (eggenurg – panon) a díky komplikované litologii a tektonické stavbě příkopů a hrástí byly během vývoje pánve vytvořeny vhodné podmínky pro akumulace plynných a kapalných uhlovodíků - ložisek ropy a zemního plynu eggenburg – začíná mořská sedimentace v pánvi začíná v eggenburgu ukládáním bazálních klastik - pískovců a slepenců, spodní lužické vrstvy – váp. jílovce se šlírovou laminací eggenburg/ottnang - usazovaly se vápnité hodonínské písky, nebo suťové slepence ottnang - pokračující subsidence umožňuje sedimentaci svrchních lužických vrstev – šlíry karpat - proniká do moravské části nová mořská transgrese, na bázi jsou deltové týnecké písky, nad nimi pak nastupují hlubokovodnější šlíry lakšárského souvrství, ve vyšším karpatu pánev opět změlčuje a ukládají se šaštínské písky pohyby příkrovů během karpatu zvedly elevace ždánické a pouzdřanské jednotky flyšových Karpat, a tak výrazněji vymezily pánev vůči karpatské předhlubni ve spodním badenu - otvíraní a subsidence pánve → další mořská transgrese, sedimentuje mocný soubor vápnitých jílů (téglů) – lanžhotské souvrství ve středním badenu – pánev zaplňována deltovými sedimenty pestrých jílů žižkovských vrstev, nadložní hrušecké souvrství znamená opětovné obnovení normální mořské sedimentace vápnitých jílů, u pobřeží se uložily polohy lábských písků a na elevacích řasové vápence svrch. baden – změlčení, pánev se stala brakickým zálivem, omezeně komunikujícím s otevřeným mořem baden-sarmat - se nejdříve uložily sladkovodní jíly a písky, následují brakické jíly a písky bílovického souvrství ve svrchním miocénu - pannonu – (přerušení kimunikace pánve se zbytkem Paratethydy) pánev byla mírně brakickým jezerem s okrajovými lagunami a občasnými močály („marše“), sedimenty rozlehlejší delty reprezentuje bzenecké souvrství (štěrky, písky), z okrajových močálů vznikly kyjovické lignitové vrstvy, v jejichž nadloží sedimentovaly mocné písky a vápnité jíly, následující dubňanské souvrství dokládá úplné vyslazení pánve, naspodu je vyvinuta dubňanská lignitová sloj (mocná až 6 m), sedimentaci ukončuje sladkovodní gbelské souvrství jílovité souvrství – až pont, změlčení a rozšíření sedimentačního prostoru pliocén (dak a roman) - koncem miocénu a v pliocénu rozevírání vídeňské pánve ustává, pánev prakticky zaniká, sedimentace se přesouvá k jv. směrem do Panonie. Alpy a Karpaty = zvedání