Regionální geologie ČR G5021 cvičení Radka Drápalová 2014 Západní Karpaty na území ČR Tektonický vývoj v prostoru vnějších západních Karpat pannon – dosunutí příkrovů do současné pozice i na Ostravsku, ústup moře z vých. okraje ČM, sedimentace pouze v prostoru vídeňské pánve baden – vrásnění pouzdřanského příkrovu v průběhu štýrské orogeneze, přesunutí příkrovů přes spodnomiocénní výplň karpatské předhlubně, v jižní části flyšového pásma dorazily příkrovy do současné pozice, v severní části pohyby pokračují eggenburg – vrásnění magurského a ždánického příkrovu (sávská fáze), vznik nesených pánví a karpatské předhlubně eger – vyvrásnění magurského příkrovu (helvetská fáze), ve ždánickém prostoru sedimentace krosněnské facie eocén – pyrenejská fáze senon – laramijská, subhercynská a austrijská fáze (dokončení příkrovové stavby ve vnitřních Karpatech, uzavření magurského oceánu, hemipelagická sedimentace) spodní křída – otevření magurského sedimentačního prostoru, podmořský vulkanismus ve slezském prostoru jura – mladokimmerský rifting, karbonátová sedimentace ZK_CR_str_tab.jpg Rozdělení ZK na území ČR •vnitřní Západní Karpaty – na území ČR nezasahují •centrální Západní Karpaty – na území ČR nezasahují •vnější Západní Karpaty • - flyšové pásmo • - karpatská předhlubeň • - vídeňská pánev • Magurská × krosněnsko-menilitová skupina příkrovů • Sedimentace v magurské skupině příkrovů končí v eocénu, v krosněnsko-menilitové skupině pokračuje až do neogénu • V magurské skupině dominují mocné sledy pískovců (např. soláňské souvrství), v krosněnsko-menilitové skupině převládají jílové uloženiny Flyšové pásmo Flyšové příkrovy •magurská skupina příkrovů • - bělokarpatská jednotka • - bystrická jednotka • - račanská jednotka • •krosněnsko-menilitová skupina příkrovů • - pouzdřanská jednotka • - ždánická jednotka • - podslezská jednotka (severní ekvivalent ždánické jednotky) • - slezská jednotka • - bašský vývoj • - godulský vývoj • - kelčský vývoj • - předmagurská jednotka • • ZK_tabulka.jpg ZK_CR.tif Krosněnsko-menilitová skupina Magurská skupina Magurská (vnitřní) skupina příkrovů • Bělokarpatská jednotka Vlárský vývoj • Kaumbergské souvrství - pestré souvrství rudohnědých jílovců, pelagity a menipelagity • Javorické souvrství - drobně až středně rytmický flyšový vývoj, drobové pískovce a vložky vápenců • Svodnické souvrství - šedé jílovce, modrošedé pískovce, středně rytmický flyš Hlucký vývoj • Hlucké vrstvy - vespod tmavé vápnité pískovce, nahoře vápence a slíny, karbonátový flyš • Kaumbergské souvrství - pestré souvrství rudohnědých jílovců, pelagity a menipelagity • Antonínské souvrství a púchovské slíny - flyšové střídání šedých vápnítých jílovců, pískovců a písčitých vápenců, vystupuje v tektonických útržcích u Blatničky a Hluku u Uherského Brodu • Svodnické souvrství - shodné se svodnickým souvrstvím vlárského vývoje • Nivnické souvrství - jílovce, drobně až středně rytmická flyš • Kuželovské souvrství - pestré vápnité jílovce Račanská jednotka • Kurovické vápence - tektonické útržky na čele příkrovů ve Chřibech, na Hostýně, v Moravskoslezských Beskydech, neznámější u Kurovic • • Tlumačovské slínovce - vývoj z podložních kurovických vápenců jako karbonátový flyš, světle šedé slínovce, vápence, prachové slíny • • Gaultský flyš - drobně až středně zrnitý flyš, odpovídající vyšší části těšínsko-hradišťského souvrství, veřovickým vrstvám a spodní části lhoteckého souvrství slezské jednotky, „gault“ – označení podobných hornin ve Vých. Aplách • • Kaumbergské souvrství - pestré souvrství rudohnědých jílovců, pelagity a menipelagity • • Soláňské souvrství dvě odlišné facie: - ráztocké a hostýnské vrstvy – psefiticko-psamitická facie, středně rytmický flyš, - lukovské vrstvy – psamitická facie, hrubě lavicovité drobovité a arkózovité pískovce a skluzné slepence s olistolity (sedimenty jv. svahu slezské elevace, která oddělovala prostor magurské skupiny a vnější krosněnsko-menilitové skupiny • Račanská jednotka • Bělovežské souvrství - drobně rytmický flyš s převahou pestrých jílovců s lokálně vyvinutými polohami pískovců a slepenců, odráží tektonický klid hlubokovodního prostředí • • Zlínské souvrství spodní část - luhačovické vrstvy (křemenné a výše i arkózové pískovce a slepence se slabými vložkami jílovců s nummulity) - rusavské vrstvy (mohutný vývoj pískovců a slepenců, okraj Hostýnských vrchů a Chřibů) - újezdské vrstvy (drobně až středně rytmický flyš, šedé vápnité jílovce) svrchní část - vsetínské vrstvy (klasický flyš, olivově zelené vápnité jílovce, světle šedé vápnité pískovce s glaukonitem, hlubokovodní prostředí) - kyčevské vrstvy (světlé slídnaté pískovce, sv. Morava, směrem k JV se vytrácejí) Bystrická jednotka • Soláňské souvrství (vývoj shodný s račanskou jednotkou) • • Bělovežské souvrství (vývoj shodný s račanskou jednotkou) • • Bystrické souvrství (ekvivalent zlínského souvrství račanské jednotky, šedé, silně vápnité jílovce až slínovce s polohami vápenců) Krosněnsko-menilitová (vnější) skupina příkrovů Předmagurská jednotka • Podmenilitové souvrství - pelagická sedimentace jílových hornin, vápnité i nevápnité pestré jílovce • • Menilitové souvrství - viz. níže • • Krosněnské souvrství - různě rytmický flyš, člen krosněnské litofacie, viz. níže • • Chvalčovské souvrství - výrazně cementované pískovce a jílovce, člen krosněnské litofacie, viz. níže Pouzdřanská jednotka • Pouzdřanské slíny - ekvivalent šešorských slínů ždánické jednotky, obsahují bohatou svchnoeocénní faunu s mlži • • Uherčické souvrství - ekvivalent menilitového souvrství – viz. níže, hnědé a zelenošedé jílovce s konkrecemi pyritu, na bázi s páskovaným diatomitem, výše s tělesy pískovců se žraločími zuby • • Boudecké slíny - nezřetelně zvrstvené, silně vápnité, při bázi nahnědlé, výše světle šedé jílovce a slínovce s konkrecemi a vložkami dolomitů • • Křepické souvrství - drobně až středně rytmický flyš, slabě zpevněné vápnité pískovce, prachovité jílovce, odráží spodnomiocénní transgresi • • Šakvické slíny - představují konec sedimentace, viz. ždánická jednotka Ždánická jednotka • Klentnické souvrství - tmavě šedé vápnité jílovce a slíny, výše čisté vápence, zastoupené nejlépe na Pálavě, přechází do ernstburských vápenců • • Ernstburský vápenec - bioklastické vápence, níže brekciovité • • Klementské souvrství - šedé vápnité jílovce, světlé vápnité pískovce a písčité pískovce s glaukonitem, spočívá diskordantně na podložních ernstburských vápencích, nese společné znaky s březenským souvrstvím české křídové tabule, lokalita lom Turold u Mikulova • • Pálavské souvrství - šedé vápnité jílovce, během campanu došlo k maximálnímu prohloubení ždánického sedimentačního prostoru • • Němčické souvrství - dříve podmenilitové souvrství, vápnité i nevápníté pestré jílovce • -šešorské slíny - dříve globigerinové, nejvyšší člen podmenilitového souvrství - Ždánická jednotka • Menilitové souvrství - viz. níže, litologicky nejednotné, název odvozen od vrstevnatého šedohnědého opálu, vzniklého z rozsivek – diatom • • Ždánicko – hustopečské souvrství - člen krosněnské litofacie – viz. níže, střídání žlutavě šedých vápnitých pískovců a šedých vápnitých jílovů, sledy s pískovci – ždánické pískovce, sledy s jílovci – hustopečské slíny • • Šakvické slíny - světle šedé, nezřetelně zvrstvené s tenkými polohami vápnitých písků a dolomitů • • Pavlovické souvrství - vespod hnědé, vrstevnaté jílovce, výše šedé a zelenavé jíly se sideritem, tenké vložky tufitů • • Laaské souvrství - šedé vrstevnaté vápnité jíly – „šlíry“, stáří kartap – je nejmladším členem flyšového pásma Podslezská jednotka • Frýdecké souvrství - šedé a hnědavé vápnité jílovce s lamelami drobovitých pískovců, místy s tělesy skluzových slepenců, hlubokovodní sedimenty otevřeného moře, materiál z bašské elevace •Frýdlantské souvrství - dříve podmenilitové souvrství, vápnité i nevápníté pestré jílovce -šešorské slíny - dříve globigerinové, nejvyšší člen podmenilitového souvrství • Menilitové souvrství - viz. níže, litologicky nejednotné, název odvozen od vrstevnatého šedohnědého opálu, vzniklého z rozsivek – diatom • • Ženklavské souvrství - člen krosněnské litofacie – viz. níže, střídání žlutavě šedých vápnitých pískovců a šedých vápnitých jílovů Slezská jednotka Tři vývoje: • Bašský • • Godulský • • Kelčský • Bašský vývoj • Těšínsko-hradišťské souvrství - uloženo na svahu a úpatí bašské elevace - Kotoučská facie - převažují tmavé vápnité jílovce, vázané na svah karbonátové plošiny v okolí Štramberka - Chlebovická facie - tmavé jílovce, laminované pískovce, slepence, často skluzového charakteru, zvláštním typen jsou akumulace štramberských a kopřivnických vápenců - Štramberský vápenec - klastické horniny s charakterem slepenců, osypy okolo šelfových plošin - Kopřivnické vápence - světle šedé, zelenavé, nebo červenohnědé hlíznaté vápence, vznikly rozrušování štramberského vápence • Bašské souvrství - středně až hrubě rytmický flyš – opakuje se sukcese: vápnitý pískovec, spongiový rohovec, gradačně zvrstvený vápenec, zelenošedý vápnitý jílovec • • Pálkovické souvrství - je ekvivalentní istebňanského souvrství, střídání tmavošedých jílovců a pískovců se slepenci podmořských skluzů, zdrojem bašská elevace Godulský vývoj • Spodní těšínské souvrství - tmavohnědé silně vápnité jílovce s tenkými vložkami prachovců a vápenců - těšínské vápence - nejvyšší člen spodního těšínského souvrství, střídání světlých mikritových a bioklastických vápenců (místy s rohovci) se zelenošedými a šedými vápnitými jílovci • Těšínsko-hradišťské souvrství - od valanginu flyšová sedimentace svrchních těšínských a hradišťských vrstev - svrchní těšínské vrstvy - drobně rytmický flyš, střídání tmavých vápnitých jílovců a laminovaných pískovců, bohatá fauna amonitů - hradišťské vrstvy - odrážejí tektonickou aktivitu ve spodní křídě, silný přínos klastického materiálu, intenzivní poklesávání pánve, podmořský vulkanismus - spodní - pískovce a slepence se sdružují do několik desítek mocných poloh, materiál pochází ze Z a SZ z bašské elevace, která tvořila severní okraj slezského sedimentačního prostoru, kulminuje podmořský vulkanismus těšínitové asociace, představující počínající krátkodobou tvorbu riftu v hluboké pánvi, materiál ze svrchního pláště – vulkanická činnost nebyla spjata se subdukcí - svrchní - rychlý nástup sedimentace tmavošedých slabě vápnitých jílovců, hojné vložky pelosideritů – těženy jako surovina ostravského hutního průmyslu • Veřovické vrstvy - černé prokřemenělé na pyrit bohaté jílovce Godulský vývoj • Lhotecké souvrství - navazuje na sedimentaci veřovických vrstev tmavými jílovci, výše přibývá vápnitých jílovců s vložkami glaukonitických pískovců, místy s rohovci • Mazácké souvrství - hlubokovodní pestré jílovce • Godulské souvrství - spodní a svrchní část tvořena drobně rytmický flyš – střídání jemnozrnného glaukonického pískovce a písčitého jílovce, střední část hrubě rytmický flyš glaukonitového pískovce • Istebňanské souvrství - ostře nasedá na erodované godulské souvrství – odraz subhercynské fáze alpínské orogeneze, mocné polohy arkózových a drobovitých pískovců a skluzových vápenců, jež se střídají s polohami tmavých jílovců • Podmenilitové souvrství - vápnité i nevápníté pestré jílovce • Menilitové souvrství - viz. níže, litologicky nejednotné • Krosněnské souvrství - člen krosněnské litofacie Kelčský vývoj • Těšínsko-hradišťské souvrství (společné s bašský vývojem) • • Veřovické vrstvy (společné s bašský vývojem) • • Jasenické souvrství a němetické vrstvy - ekvivalent lhotesckého souvrství, případně bašskému a mazáckému souvrství • • Dubské vrstvy - tmavošedé vápnité jílovce, pro kelčský vývoj neobvyklé) • • Milotické souvrství - nejvyšší část kelčského vývoje, vápnité jílovce se skluzovými slepenci, obsahující valouny těšínitů a kopřivnických a štramberských vápenců Zdounecká jednotka • Spodní oddíl - podobná kelčskému vývoji • • Spodní oddíl - tmavé vápnité jílovce, podobné dubským vrstvám kelčského vývoje • • Svrchní oddíl - krosněnská litofacie s pískovci a řasami Menilitové souvrství § významná litostratigrafická jednotka flyšového pásma Západních Karpat § název odvozen od vrstevnatého šedohnědého opálu, který vznikl při diagenetických procesech koncentrací SiO2 ze schránek rozsivek (diatomů) § široké rozšíření v jednotkách vnější skupiny příkrovů (krosněnsko-menilitová skupina příkrovů), a ačkoliv mocnost nepřesahuje 100 m (na našem území 20 až 200 m), je základem stratigrafického dělení § stáří spodní až svrchní oligocén § hlubokovodní batyální uloženiny spodní části kontinentálního svahu, vzniklé za výrazného a rychlého snížení karbonátové kompenzační hladiny, patrně pod vlivem globálního ochlazení při hranici eocén/oligocén (sedimentace menilitového souvrství odráží významnou událost v paleogenní historii flyšového pásma) § litologicky nejednotné: • podrohovcové vrstvy • rohovcové vrstvy • dynowské slínovce • šitbořické vrstvy Krosněnská litofacie § nejmladší součást flyšového pásma Západních Karpat (vyjma ždánické jednotky), stáří svrchní oligocén až spodní miocén § odráží změnu v charakteru sedimentace (pelagickou vystřídala flyšová) v důsledku helvétských a sávských pohybů alpinské orogeneze, jež se projevila v celém prostoru vnější (krosněnsko-menilitové) skupiny příkrovů § obsahuje: předmagurská jednotka – chvalčovské souvrství, slezská jednotka – krosněnské souvrství, podslezská jednotka – ženklavské souvrství, ždánická jednotka – ždánicko-hustopečské souvrství ± pouzdřanská jednotka – křepické souvrství § ukládala se ve spodních částech a na úpatích intrapánevních elevací turbiditními proudy klastického materiálu (původem od JV, tj. karpatského orogenního pásma) § sedimentace probíhala rychle, byla kompenzována značnou subsidencí § nástup krosněnské litofacie nebyl izochronní, postupoval od vnitřního k vnějšímu okraji flyšového pásma, stejně jako zaplňování sedimentačního prostoru flyšových trogů § největší mocnost 1250 m ve ždánické jednotce • ZK_tabulka.jpg Karpatská předhlubeň • • je součástí periferních alpsko-karpatských pánví v předpolí flyšových jednotek • • je tvořena soustavou miocénních pánví, které v souvislosti s postupujícími flyšovými příkrovy přemisťovaly svůj prostor a osu do předpolí na prohýbající se okraj Českého masívu zatěžovaný příkrovy • • příkrovy se hýbaly současně se sedimentací, uloženiny předhlubně tak leží pod, před i na příkrovech • • intenzívní denudace během pliocénu a kvartéru, dnes jen relikty výplně pánve (souvislejší zbytky na Ostravsku a Opavsku, v Hornomoravském a Dyjskosvrateckém úvalu a v Boskovické brázdě; mocnost sedimentů do 2500 m) Rotation of vnejsi karpaty.jpg Vídeňská pánev •většina leží na rak. straně, na již. Moravě koresponduje s Dolnomoravským úvalem • podloží je tvořeno příkrovovými jednotkami sev. vápencových Alp a vnějších západních Karpat (magurská jednotka) • • geotektonika a vývoj pánve • · složitá geotektonická historie, většinou (eggenburg až sp. baden) propojena s alpsko-karpatskou předhlubní, do pliocénu s podunajskou a pannonskou pánví, kam jsou její povrchové toky odváděny dodnes • · eggenburg – ottnang • zakládá se sedimentační prostor jako dílčí deprese na hřbetech příkrovů, jež jsou sunuté do předpolí a byly stlačovány ve směru SZ – JV • · karpat • směr tlaku se mění na S – J, dno pánve poklesává, pánev se rozevírá podél zlomů (sv. – jv. horizontální posuny a s. – j. poklesy) • · baden – sarmat • rozšiřování prostoru ve směru SZ – JV, dno poklesává podél zlomů směru SV – JZ až SSV – JJZ • · pannon • pánev se mění na vnitrozemskou depresi poklesávající podél okrajových zlomů jednotlivých příkopů • Rotation of vnejsi karpaty.jpg