Prezentační seminář Diskuse Vladimír Herber Geografický ústav Přírodovědecké fakulty MU herber@sci.muni.cz Diskuse • písemná • internetová (volný diskusní klub, chat) • ústní • odborná na konferenci • v pracovním kolektivu Prezentační seminář - 2014 2 Diskuse – obecné zákonitosti • důvěryhodné a nekonfliktní prostředí,ve kterém je mozek schopen tvořivě myslet, analyzovat a učit se • uvolněná neformální atmosféra • přesně stanovená pravidla hry, předsedající udílí slovo • diskutující respektuje práva a názory druhých • nebýt předpojatý, být přístupný argumentaci druhých • každý má právo svobodně vystoupit v diskusi • používá se k výměně názorů a postojů • podstatné není, kdo má pravdu, ale komu je za pravdu dáno Prezentační seminář - 2014 3 Diskuse – argumentace 1. Ad rem – k povaze věci 2. Ad hominem – k dalším tvrzením odpůrce 3. Ad personam – k odpůrci samotnému 4. Ad auditores – k publiku • Často používané a zároveň zcela zavádějící jsou argumenty vedené k osobě odpůrce nebo publiku. • Jediné správné jsou samozřejmě argumenty Ad rem – k povaze věci, které se týkají předmětu debaty. Prezentační seminář - 2014 4 Diskuse – argumentace 2) Ad hominem – k dalším tvrzením odpůrce Osoba A řekne výrok X, který osoba B vyvrátí = všechna tvrzení A jsou nepravdivá. A:„Ženy mají mít stejná práva jako muži“. B:„Včera jsi říkala, že vlčák je menší pes než pinč. To byl nesmysl, stejně tak je nesmysl, že ženy mají stejná práva jako muži“. B chce říci, že A je nekompetentní vyjadřovat se k čemukoliv, ale způsob argumentace je povrchní. Prezentační seminář - 2014 5 3) Ad personam – k odpůrci samotnému A řekne výrok X, osoba B použije místo korektního argumentu útoku na osobu B a na základě tohoto útoku se domnívá, že výrok X je nepravdivý. A: „Královnou krásy by měla být slečna Y“. B: „Vy tomu tak rozumíte, sám jste ošklivý jak půlnoc“. B nepoužil žádný věcný argument k předmětu sporu. Prezentační seminář - 2014 6 4) Ad auditores – k publiku • řada situací, kdy se místo zkoumání oprávněnosti argumentů mluvčí obrací k publiku s tím, že se snaží svého odpůrce zesměšnit a nebo se dožaduje tzv. „hlasu lidu“, • jedna ze stran sporu musí při argumentaci použít zdlouhavé vysvětlení, na něž publikum zpravidla nemá dostatek trpělivosti a odsoudí mluvčího pro nudnost dříve, než tento dokončí svoji argumentaci, • neučení lidé chovají zcela zvláštní respekt k latinským a řeckým citátům. Pokud při debatě budeme používat cizí výrazy, máme velkou šanci stoupnout v očích publika o stupínek výše a naše argumenty získají ihned větší váhu, • opíráme-li se o autority, které odpůrce uznává, máme snadnou hru. Obyčejní lidé totiž chovají k odborníkům všeho druhu hlubokou úctu. Prezentační seminář - 2014 7 Diskuse – úskoky (A. Schopenhauer) Rozšíření • naše tvrzení co možná nejvíce zúžit a tvrzení odpůrce co nejvíce rozšířit a zobecnit (jako majitel autoservisu jsem kritizován za pomalé vyřizování zakázek, převedu téma na pomalé služby firmy, která dodává náhradní díly), Relace • tvrzení odpůrce je víceznačné, pak se je pokusíme vztáhnout k něčemu jinému, než je předmětem naší diskuse (odpůrce: prof. X je výborný vědec světového formátu; Já vím, že Novák bije svoji ženu a je alkoholik.) Prezentační seminář - 2014 8 Diskuse – obecné rady (A. Schopenhauer) • Musíme vždy využít způsob myšlení našeho odpůrce. • Drážděme odpůrce, až se rozzlobí, neboť ve hněvu není schopen správného úsudku a pozornosti. • V tvrzení odpůrce vždy hledáme, zda není v nějakém rozporu s něčím, co dříve pronesl nebo připustil. • Obecně přijímané mínění není a nemůže být důkazem. • Obecné mínění, které v diskusích hraje vždy významnou roli, vzniká tak, že dva, tři uznávaní lidé vezmou nějaké tvrzení za vlastní. A ostatní, bez toho, aby tato předpřipravená tvrzení nějak ověřovali, je pak převezmou a šíří dál. • Chceme-li učinit nějaké závěry z diskuse, nedávejme je dopředu tušit. Premisy vedoucí k závěrům si nechejme připouštět naším odpůrcem během hovoru porůznu a jednotlivě tak, aby nebylo zcela zjevné, kam vlastně míříme. Prezentační seminář - 2014 9 Diskuse – obecné rady (A. Schopenhauer) • Vedle našeho tvrzení položíme i jeho křiklavý a absurdní protiklad. (Odpůrce má projevit souhlas s tím, že někdo musí dělat vše, co mu jeho otec přikáže. Zeptáme se: „Máme se řídit rady našich rodičů, nebo rodiče vůbec poslouchat nemáme?“ • Odpůrce úmyslně odpovídá záporně na otázky, na než potřebujeme kladnou odpověď pro své tvrzení, musíme mu dávat otázky opačné, příp. mu předložíme obě varianty k výběru tak, aby nepozoroval, který z obou výroků chceme mít potvrzený. • K důkazu tvrzení lze použít i nesprávné argumenty, pokud je náš odpůrce připustí jako správné. • V diskusi neoddělovat to, co je správné, od toho, co je jen zdánlivě správné, protože obojí není sporným stranám nikdy známo.Prezentační seminář - 2014 10 Diskuse – logické omyly Vycházejí z mylné argumentace typu: • Většina lidí si myslí, že X je pravda, proto je X pravda (ženy dostávají menší plat než muži, protože je to obvyklé, je to v pořádku). • X je prastarou tradicí, proto X je pravda (vždycky se oralo s koňským potahem, proto je to správný postup). • X je nové, a proto X je správné nebo lepší (nová zubní pasta úžasná ve srovnání s běžnou zubní pastou). • Protože se stane X, určitě se stane i Y (vyměníš vypínač a zítra budeš opravovat celou elektriku). Prezentační seminář - 2014 11 Diskuse – dobré rady • neskrývejte se pod anonymitu, • správné oslovování, • vhodný slovník (příspěvek může být kritický, ale musí být slušný a v mezích věcné argumentace, ne vulgární slova, osobní výpady a urážky), • diskuse je pro všechny, • diskuse není monolog, • osoba moderátora je klíčová: přiděluje slovo, přerušuje dlouhé příspěvky, shrnuje důležité závěry, podněcuje diskusi, navrhuje témata, pokládá otázky Prezentační seminář - 2014 12