Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno CYTOGENETIKA, CHROMOSOMY CYTOGENETIKA, CHROMOSOMY vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno s podporou projektu OPvK zpracovala Mgr. Hanáková Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno DEFINICE A HISTORIEDEFINICE A HISTORIE • klinická cytogenetika se zabývá analýzou chromosomů (jejich počtem a morfologií), jejich segregací v meióze a mitóze a vztahem mezi nálezy chromosomových aberací a fenotypovými projevy. • vznik moderní lidské cytogenetiky se datuje od roku 1956, kdy Tjio a Levan vyvinuli efektivní metodiky analýzy chromosomů a stanovili, že normální počet lidských chromosomů je 46. Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno SCHEMA LIDSKÉ SOMATICKÉ BUŇKYSCHEMA LIDSKÉ SOMATICKÉ BUŇKY buněčné jádro (DNA +proteiny + RNA) cytoplasma s organelami (DNA v mitochondriích) Obr. 1 (Alberts,1986), upraveno klinická cytogenetika se zabývá analýzou chromosomů, které vznikají spiralizací molekul DNA lokalizovaných v buněčném jádře Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno GENETICKÝ MATERIÁL JÁDRA BĚHEM BUNĚČNÉHO CYKLU GENETICKÝ MATERIÁL JÁDRA BĚHEM BUNĚČNÉHO CYKLU buněčný cyklus somatických buněk (interfáze, mitóza, cytokineze) - G1, S, G2 fáze = INTERFÁZE nejdelší fáze buněčného cyklu, chromatin je málo kondenzovaný (různé stupně spiralizace pouze konstitutivní heterochromatin zůstává trvale kondenzován) - M fáze = MITÓZA + cytokineze dělení jádra a následně buňky kondenzace chromatinu, vznik chromosomů, rozchod chromosomů do dceřiných buněk Obr. 2 (buněčný cyklus) (Nussbaum, 2004), upraveno Interfázní jádro (Alberts,1986) Mitóza (Dokumentace OLG FN Brno) Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno ZMĚNA ORGANIZACE GENETICKÉHO MATERIÁLU BĚHEM BUNĚČNÉHO CYKLU SOMATICKÝCH BUNĚK ZMĚNA ORGANIZACE GENETICKÉHO MATERIÁLU BĚHEM BUNĚČNÉHO CYKLU SOMATICKÝCH BUNĚK chromosomy = spiralizované molekuly DNA počet chromosomů člověka = 46 (mitóza) DNA rozptýlená v buněčném jádře (interfáze) chromosomy vznikají při buněčném dělení Obr. 3 (Ham,1983) Obr. 4 (Dokumentace OLG FN Brno) Schema chromosomu (Nussbaum, 2004) Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno CHROMATIN A CHROMOSOMY BĚHEM BUNĚČNÉHO CYKLU kondenzace chromatinu, vznik chromosomů CHROMATIN A CHROMOSOMY BĚHEM BUNĚČNÉHO CYKLU kondenzace chromatinu, vznik chromosomů během buněčného cyklu se chromatin nachází v různých fázích spiralizace (v interfázi nízký stupeň spiralizace, během mitózy postupná kondenzace, maximální v metafázi mitózy) Obr. 5 (Nečas, 1989) Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno CHROMOSOMY V PRAXICHROMOSOMY V PRAXI dvouchromatidový metafázní chromosom schema chromosomu chromosom s G- pruhy chromosom konvenčně barvený chromosom metoda FISH telomerická oblast telomerická oblast Obr. 6 Reálné chromosomy (Dokumentace OLG FN Brno) Schema chromosomu (Nussbaum, 2004) Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno CHROMOSOMCHROMOSOM • centromera = heterochromatinová oblast (konstitutivní heterochromatin), místo rozdělení krátkých a dlouhých ramének, místo spojení sesterských chromatid, místo tvorby kinetochorů v meióze a mitóze, (primární konstrikce, zaškrcení) • telomera = specifická DNA sekvence na koncích každého chromosomu (každé chromatidy, dvoušroubovice DNA), která zajišťuje integritu chromosomu během buněčného dělení (repetitivní hexamer (TTAGGG)n) Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno CHROMOSOMY - KARYOTYPCHROMOSOMY - KARYOTYP • karyotyp = utříděný a zhodnocený soubor chromosomů v somatických buňkách pacienta, v zápisu označujeme počet chromosomů, typ pohlavních chromosomů a případné aberace (zápis karyotypu např. 46,XY) • normální lidský karyotyp se skládá ze 46 chromosomů, z toho 22 párů autosomů (nepohlavních chromosomů) a 2 gonosomů (pohlavních chromosomů) • chromosomový pár je tvořen homologními chromosomy, z nichž jeden je zděděn od otce a druhý od matky, nepárové chromosomy jsou nehomologní (somatické diploidní buňky) chromosomový pár (homologní chromosomy) Obr. 7 (Dokumentace OLG FN Brno) obrázek karyotypu - karyogram = utříděný a zhodnocený soubor chromosomů jedné buňky, který charakterizuje i chromosomy v ostatních buňkách pacienta ve vyšetřované tkáni Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno ZÁPIS KARYOTYPUZÁPIS KARYOTYPU 46,XX - normální ženský karyotyp 46,XY - normální mužský karyotyp počet chromosomů v buňkách pacienta typ pohlavních chromosomů Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno KARYOTYP normální mužský karyotyp 46,XY KARYOTYP normální mužský karyotyp 46,XY Obr. 8 (Dokumentace OLG FN Brno) Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno KARYOTYP normální ženský karyotyp 46,XX KARYOTYP normální ženský karyotyp 46,XX Obr. 9 (Dokumentace OLG FN Brno) Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno CHROMOSOMY třídění chromosomů podle umístění centromery CHROMOSOMY třídění chromosomů podle umístění centromery • metacentrické chromosomy centromera téměř nebo úplně uprostřed, tedy krátká a dlouhá raménka jsou (téměř) stejně dlouhá • submetacentrické chromosomy centromera mimo střed chromosomu, p a q raménka jsou jasně délkově odlišena Obr. 10 Schemata chromosomů (Nussbaum, 2004) Reálné chromosomy (Dokumentace OLG FN Brno) Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno CHROMOSOMY třídění chromosomů podle umístění centromery CHROMOSOMY třídění chromosomů podle umístění centromery • akrocentrické chromosomy centromera je umístěna velmi blízko jednomu konci; od krátkých ramének jsou odškrceny satelity (malé výrazné části chromatinu); místo odškrcení = sekundární konstrikce (tenké stopky); (sekundární konstrikce obsahuje kopie genů kódujících rRNA = organizátor jadérka) Obr. 11 Schema chromosomu (Nussbaum, 2004) Reálné chromosomy (Dokumentace OLG FN Brno) Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno CHROMOSOMY třídění chromosomů do skupin podle velikosti a pozice centromery normální mužský karyotyp 46, XY CHROMOSOMY třídění chromosomů do skupin podle velikosti a pozice centromery normální mužský karyotyp 46, XY Obr. 12 (Dokumentace OLG FN Brno) Pohlavní chromosomy: - chromosom X – podle velikosti a polohy centromery lze zařadit do skupiny C - chromosom Y – velikostně se nejvíce blíží chromosomům skupiny G. Významný rozdíl mezi chromosomy 21, 22 a chromosomem Y je však ten, že chromosomy 21 a 22 mají satelity a chromosom Y na p raméncích nenese satelity. Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno JADÉRKOJADÉRKO • difuzní struktura v jádře, která není ohraničena membránou • dochází v ní k syntéze podjednotek ribosomů (ribosomy – bílkovinné struktury, které se účastní syntézy bílkovin v cytoplazmě) – geny pro syntézu lokalizovány v oblasti sekundární konstrikce akrocentrických chromosomů • je přítomno v interfázním jádře, mizí v mitóze jaderná membrána jadérko Obr. 13 (Alberts,1986), upraveno Obr. 14 (Dokumentace OLG FN Brno) Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno STANOVENÍ POČTU PRUHŮ V HAPLOIDNÍ SADĚ CHROMOSOMŮ STANOVENÍ POČTU PRUHŮ V HAPLOIDNÍ SADĚ CHROMOSOMŮ Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno Spiralizace chromosomů v mitózeSpiralizace chromosomů v mitóze 850 pruhů550 pruhů400 pruhů v haploidní sadě chromosomů Různé délky chromosomů (chromosom č. 1) – závisí na stupni spiralizace chromosomů a zpracování suspenze buněk - v různých mitózách se nacházejí chromosomy odlišné délky Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno Kritéria pro posouzení počtu pruhů v haploidní sadě Kritéria pro posouzení počtu pruhů v haploidní sadě Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno Kritéria pro posouzení počtu pruhů v haploidní sadě Kritéria pro posouzení počtu pruhů v haploidní sadě Při analýze karyotypu u pacientů je třeba pracovat s dostatečně dlouhými chromosomy aby mohly být odhaleny menší strukturní aberace, jejichž velikost je na hranici rozlišovací schopnosti metody G-pruhování chromosomů (5-10Mb). Chromosomy v mitóze by měly být tak dlouhé aby počet proužků v haploidní sadě chromosomů byl alespoň 550. V praxi není možné počítat v každé mitóze všechny proužky na každém chromosomu, proto byl vypracován jiný systém pro posouzení délky chromosomů. Jestli naše mitóza, se kterou pracujeme, má alespoň 550 pruhů, zjistíme následujícím způsobem. Tabulka 1.2 na předchozí stránce zahrnuje výčet proužků na konkrétních chromosomech, které je třeba v preparátu vidět, aby bylo možné usuzovat na konkrétní délku chromosomů. Na následujících stránkách je patrné, že proužky, které jsou v tabulce uvedené jako rozlišovací pro délku 550 pruhů, nejsou patrné na kratších chromosomech. Systém analýzy obrazu, program Lucia, počítá počet pruhů na chromosomech automaticky, ale tento počet je pouze orientační. Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno Kritéria pro posouzení počtu pruhů v haploidní sadě Kritéria pro posouzení počtu pruhů v haploidní sadě 850550400 Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno Kritéria pro posouzení počtu pruhů v haploidní sadě Kritéria pro posouzení počtu pruhů v haploidní sadě 850550400 Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno Kritéria pro posouzení počtu pruhů v haploidní sadě Kritéria pro posouzení počtu pruhů v haploidní sadě 850550400 Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno Kritéria pro posouzení počtu pruhů v haploidní sadě Kritéria pro posouzení počtu pruhů v haploidní sadě 850550400 Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno GENETICKÝ MATERIÁL JÁDRA BĚHEM BUNĚČNÉHO CYKLU GENETICKÝ MATERIÁL JÁDRA BĚHEM BUNĚČNÉHO CYKLU Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno GENETICKÝ MATERIÁL JÁDRA BĚHEM BUNĚČNÉHO CYKLU GENETICKÝ MATERIÁL JÁDRA BĚHEM BUNĚČNÉHO CYKLU buněčný cyklus somatických buněk (interfáze, mitóza, cytokineze) - G1, S, G2 fáze = INTERFÁZE nejdelší fáze buněčného cyklu, chromatin je málo kondenzovaný (různé stupně spiralizace pouze konstitutivní heterochromatin zůstává trvale kondenzován) - M fáze = MITÓZA + cytokineze dělení jádra a následně buňky kondenzace chromatinu, vznik chromosomů, rozchod chromosomů do dceřiných buněk Obr. 17 Buněčný cyklus (Nussbaum, 2004), upraveno Interfázní jádro (Alberts, 1986) Mitóza (Dokumentace OLG FN Brno) Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno JADERNÝ MATERIÁLJADERNÝ MATERIÁL • chromatin – komplex molekul DNA a proteinů - různé stupně spiralizace • chromosom – jednotlivé molekuly DNA + proteiny spiralizované v mitóze, despiralizované v interfázi - tvořen 1 nebo 2 chromatidami v závislosti na fázi buněčného cyklu • chromatida = 1 kontinuální molekula dvouvláknové DNA ve vazbě s chromosomovými proteiny spiralizované v mitóze, despiralizované v interfázi pojmy chromatin a chromosomy - týkají se téhož jaderného materiálu, chromosomy jsou tvořeny chromatinem Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno CHROMATINCHROMATIN • euchromatin - dekondenzovaná forma chromatinu - transkripčně aktivní chromatin (přepis genů do RNA) • heterochromatin - kondenzovaná forma chromatinu - transkripčně inaktivní chromatin (ale replikace probíhá) konstitutivní heterochromatin - zůstává v kondenzovaném stavu a nepřepisuje se do RNA v průběhu celého buněčného cyklu (i v interfázi) ve všech buňkách a ve všech vývojových stádiích organismu - transkripčně trvale inaktivní - centromery, - chromocentra = oblasti konstitutivního heterochromatinu v interfázi fakultativní heterochromatin - může přecházet ze stavu heterochromatinu do stavu euchromatinu - 1 z chromosomů X v buňkách samic savců je tvořen euchromatinem, 2. heterochromatinem. Na počátku vývoje jedince jsou oba euchromatinové, v rané fázi embryogeneze dochází k inaktivaci jednoho chromosomu. v interfázi schema buněčného cyklu - interfáze, upraveno jádro v interfázi Obr. 19 (Nussbaum, 2004) Obr. 18 (Alberts, 1986) Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno CHROMOSOMY v mitóze CHROMOSOMY v mitóze • vyšetřujeme chromosomy, které jsou tvořeny dvěma chromatidami (v metafázi nebo prometafázi mitózy) • v anafázi mitózy se chromatidy každého chromosomu rozcházejí k opačným pólům dělícího vřeténka - každý chromosom je tvořen jednou chromatidou (chromosomy v této podobě nevyšetřujeme) mitóza - metafázní chromosomy, tvořené dvěma chromatidami schema buněčného cyklu – mitóza, upraveno mitóza - anafázní chromosomy, po rozchodu chromatid k pólům dělícího vřeténka jsou tvořeny jednou chromatidou Obr. 21 (Nussbaum, 2004)Obr. 20 (Dokumentace OLG FN Brno) Obr. 22 (Dokumentace OLG FN Brno) Obr. 23 Schema chromosomu (Nussbaum, 2004) Obr. 24 (Dokumentace OLG FN Brno) Obr. 25 Schema chromosomu (Nussbaum, 2004) Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno CHROMOSOMY metafáze a anafáze mitózy CHROMOSOMY metafáze a anafáze mitózy chromosomy - rozchod sesterských chromatid v anafázi mitózy průběh rozchodu chromatid metafázní dvouchromatidový chromosom dva jednochromatidové chromosomy Obr.26 (Alberts, 1986) Obr. 27 Reálné chromosomy (Dokumentace OLG FN Brno) Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno CHROMOSOMY / CHROMATIDYCHROMOSOMY / CHROMATIDY Chromosom tvořen 1 chromatidou NEBO Chromosom tvořen 2 chromatidami Chromosom je tvořen 1 chromatidou (1 molekulou DNA): - konec anafáze mitózy (chromosom spiralizován) - telofáze mitózy, cytokineze - G1 fáze interfáze (chromosom despiralizován) - do počátku S fáze interfáze (chromosom despiralizován) S fáze interfáze - replikace (zdvojení) molekul DNA - chromatidy, které se nacházejí v despiralizovaném stavu, jsou zdvojeny, vznik sesterských chromatid, vzájemně identických kopií v rámci každého chromosomu; každý chromosom je tvořen dvěma chromatidami Chromosom je tvořen 2 chromatidami (2 identickými molekulami DNA): - konec S fáze interfáze (despiralizované) - G2 fázi interfáze (despiralizované) - profáze, prometafáze a metafáze mitózy - postupná spiralizace chromosomů - počátek anafáze mitózy - chromosomy jsou tvořeny 2 chromatidami, během této fáze mitózy dochází k podélnému dělení centromery a rozchodu sesterských chromatid každého chromosomu k protilehlým pólům jádra, na konci anafáze jsou chromosomy tvořeny 1 chromatidou Obr. 28 (Nussbaum, 2004) Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno MITÓZAMITÓZA • profáze prometafáze metafáze – postupné zkracování molekul DNA (chromosomů) v důsledku spiralizace • anafáze – oddělení sesterských chromatid chromosomů v centromeře, segregace k protilehlým pólům jádra (46 chromosomů 92 chromosomů) • telofáze – počátek dekondenzace chromosomů, tvorba jaderného obalu kolem dceřinných jader • cytokineze – rozdělení cytoplazmy původně mateřské buňky Chromosom 1 Obr. 29 (Nussbaum, 2004) Obr. 33 (Alberts, 1986) Obr. 31 (ISCN 1995)Obr. 30 Schema chromosomu (Nussbaum, 2004) Obr. 32 Schema chromosomu (Nussbaum, 2004) Obr. 34 Schema chromosomu (Nussbaum, 2004) Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno Doporučená literaturaDoporučená literatura 1) Nussbaum R.L., McInnes R.R., Willard H.F.: Klinická genetika, Triton, 6. vydání, 2004, ISBN 80-7254-475-6 Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno Použitá literaturaPoužitá literatura 1) Nussbaum R.L., McInnes R.R., Willard H.F.: Klinická genetika, Triton, 6. vydání, 2004, ISBN 80-7254-475-6 2) Kuglík P.: Vybrané kapitoly z cytogenetiky, Masarykova univerzita v Brně, 1. vydání, 2000, ISBN 80-210-2334-1 3) Rosypal S., Rosypalová A., Vondrejs V.: Molekulární genetika. SPN Praha, 2. přepracované a doplněné vydání, 1989, ISBN 80-04-23117-9 4) Therman E., Susman M.: Human Chromosomes, Structure, Behavior, and Effects, Springer – Verlag, Third edition, 1993, ISBN 0-387-97871-2 1) Nussbaum R.L., McInnes R.R., Willard H.F.: Klinická genetika, Triton, 6. vydání, 2004, ISBN 80-7254-475-6 2) ISCN 1995, Mitelman (ed), S. Karger, Basel 1995, ISBN 3-8055-6226-8 3) Alberts a kol.: Molekulární biologie buňky, překlad do ruského jazyka, „Mir“ 1986 4) Nečas a kol.: Biologie – učebnice pro lékařské fakulty, 2. přepracované a rozšířené vydání, Avicenum, Zdravotnické nakladatelství, 1989 5) Ham: Histologie, překlad do ruského jazyka, „Mir“ 1983 Text: Obrázky: