Šlechtění a semenářství
Semenářství je získávání semen, tj. rozmnožovacích orgánů (semen, plodů, hlíz, cibulí,
kořenů, sazeček a pod.) pěstovaných rostlin, aby sloužily jako osivo nebo sadba k pěstování
nových rostlin. Pod pojmem semenářství se rozumí nejen výrobní aktivity, spojené s výrobou
osiv a sadby, ale rovněž vědní disciplína, zabývající se komplexně zejména otázkami
biochemie semen, sadby, fyziologií tvorby a zrání semen, čištěním a tříděním semen, sadby,
ochranou osiv, sadby před patogeny a škůdci, skladováním osiv, klíčivostí a vzcházivostí
osiv, sadby.
Aplikace genetických poznatků v teorii a v praxi semenářství je významná. Např. pro
stanovení odrůdové pravosti a stupně odrůdové čistoty jednotlivých partií osiv a sadby se dnes
využívá metod signálních genů - bílkovinných markerů (enzymů, zásobních bílkovin semen,
bílkovin hlíz), či molekulárně - genetických markerů, využívajících polymorfismu DNA.
Předností zmíněných metod stanovení odrůdové pravosti a čistoty partií osiv je ve srovnání s
konvenčními vegetačními zkouškami expeditivnost, rychlost realizace stanovení odrůdové
pravosti a čistoty, genetická interpretace testů a eliminace modifikačních účinků vnějšího
prostředí.
Teorie a metodologie semenářství představuje integrovaný, komplexní dynamický proces
zkoumání a ověřování genetických a negenetických, modifikačních faktorů, umožňujících
dosažení vysoké biologické a semenářské hodnoty, vyšší produkční schopnosti osiva, sadby,
právě tak jako účinnější kontrolu odrůdové pravosti a odrůdové čistoty partií osiv a sadby.
1. Technologická úroveň oboru
Technologická úroveň šlechtění v ČR je u klasických šlechtitelských postupů vysoká úměrně
ke zdrojům, které má k dispozici. Jiná situace je v oblasti biotechnologií, která je nákladově
velmi náročná a nejen v Evropě, ale v celém světě, se jí věnují pouze ty nejsilnější firmy. V
oblasti biotechnologií jsou i v ČR propracovány některé metody (např. tvorba dihaploidů,
genetické markerovací metody RFLP, AFLP), jež jsou využívány na úrovni výzkumu. Jejich
využití ve šlechtění je postupně možné.
2. Legislativa
V ČR existují dva zákony - Zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby
pěstovaných rostlin a Zákon č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin a o změně
zákona č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin.
Jsou čtyři oblasti, kterých se legislativa v sektoru osiv týká (i v rámci Evropské unie) registrace
odrůd, právní ochrana odrůd, normativní podmínky pro uvádění osiva na trh a
regulace společného trhu. Součástí této legislativy v ČR je i Zákon č. 78/2004 Sb., o
nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty.
Texty zákonů a vyhlášek vztahující se k této oblasti jsou na adrese:
http://eagri.cz/public/web/ukzuz/portal/legislativa/
Zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin (úplné znění
zákon č. 316/2006 Sb.).
Zákon č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin a o změně zákona č. 92/1996 Sb., o
odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochraně
práv k odrůdám).
Vyhláška č. 8/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti pro posouzení vhodnosti názvů odrůd
pěstovaných rostlin.
1
Vyhláška č. 449/2006 Sb., o stanovení metodik zkoušek odlišnosti, uniformity, stálosti a
užitné hodnoty odrůd.
Vyhláška č. 125/2007 Sb., kterou se mění vyhláška č. 449/2006 Sb., o stanovení metodik
zkoušek odlišnosti, uniformity, stálosti a užitné hodnoty odrůd.
Vyhláška č. 378/2010 Sb., o stanovení druhového seznamu pěstovaných rostlin.
Vyhláška č. 61/2011 Sb., o požadavcích na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a
sadby.
Vyhláška č. 129/2012 Sb., o podrobnostech uvádění osiva a sadby pěstovaných rostlin do
oběhu.
Zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými
produkty, ve znění pozdějších předpisů.
2.1 Registrace odrůd
Registrace odrůd a obchodování s rozmnožovacím materiálem zemědělských, zeleninových,
ovocných a okrasných druhů a révy upravují v Evropské unii (EU) příslušné směrnice.
Většina ustanovení těchto směrnic byla zapracována do zákona č. 219/2003 Sb. o uvádění do
oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů, který s účinností od 30.
8. 2003 nahradil zákon č. 92/1996 Sb. o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin.
Ustanovení nově přijatého zákona upravují podmínky pro registraci odrůd a pro obchodování
s rozmnožovacím materiálem tak, aby vyhovovaly požadavkům výše zmíněných směrnic od
doby po vstupu ČR do EU.
U zemědělských a zeleninových druhů lze od data vstupu uvádět do oběhu všechny odrůdy
těchto druhů zapsané ve společném katalogu zemědělských druhů nebo ve společném
katalogu zeleninových druhů. Tyto katalogy jsou ústřední seznamy odrůd sestavené na
základě úředních národních katalogů odrůd registrovaných v jednotlivých členských státech.
Nové odrůdy jsou do společných katalogů začleňovány bezprostředně po registraci
v členském státě, úředním oznámení a publikaci. Seznamy druhů uváděné ve společných
katalozích jsou pro členské státy závazné a jsou upravovány příslušnými směrnicemi Rady
(2002/53/ES pro zemědělské druhy, 2002/55/ES pro zeleninové druhy). Druhový seznam
sestavený pro podmínky ČR je přílohou již zmiňovaného zákona.
Ve všech členských státech EU úřední zkoušky pro potřeby registrace zajišťují instituce
pověřené státem. Finanční účast státu na provádění zkoušek se však podstatně liší a s tím
souvisí většinou i výše zkušebních poplatků. Roční zkušební poplatky za testy odlišnosti,
uniformity a stálosti jsou poměrně vysoké, pohybují se kolem 1000 až 1100 EUR. V ČR je
prováděním zkoušek pro registraci pověřen Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský
(ÚKZÚZ). Ministerstvo zemědělství může pověřit ÚKZÚZ organizováním zkoušek
s registrovanými odrůdami, jejichž výsledky budou zveřejňovány v Seznamu doporučených
odrůd (http://eagri.cz/public/web/ukzuz/portal/odrudy/seznam-doporucenych-odrud/x2015/).
Databáze odrůd: http://eagri.cz/public/app/sok/odrudyNouQF.do
2.2. Právní ochrana odrůd
Ochrana práv k odrůdám zajišťuje držiteli šlechtitelského osvědčení výlučné právo
k využívání chráněné odrůdy. Držitel šlechtitelských práv může jiné osobě poskytnout
souhlas s využíváním chráněné odrůdy a stanovit výši licenčních oplatků za využívání
2
odrůdy. Ochranná práva lze udělit odrůdě, která splňuje podmínky novosti, odlišnosti,
uniformity, stálosti a má název vyhovující zákonným požadavkům.
V podmínkách EU je ochrana práv řešena na dvou úrovních:
1. národní ochrana – ochranná práva k odrůdě mohou uplatňovat na území jednoho nebo
více členských států,
2. evropská ochrana – ochranná práva k odrůdě mohou být uplatňována na území všech
členských států EU.
Národní ochrana práv k odrůdám je udělována na základě splnění požadavků národních
zákonů. Zkouškami pro udělení práv jsou pověřovány instituce v jednotlivých členských
státech. Problematiku ochrany práv k odrůdám v ČR řeší zákon č. 408/2000 Sb. o ochraně
práv k odrůdám a vyhláška č. 129/2005 Sb. (http://www.ukzuz.cz/legislativa/v_129_05.pdf).
2.3. Podmínky pro uvádění osiva na trh
V ČR jsou veškeré takové podmínky součástí vyhlášky MZe č. 191/96Sb. a to pro všechny
druhy a skupiny pěstovaných plodin. Jsou rozděleny podle skupin plodin a jejich způsobu
rozmnožování: obiloviny (Směrnice 66/402), olejniny a přadné rostliny (Směrnice Rady
69/208), pícniny (Směrnice Rady 66/401), řepa (Směrnice 66/400), sadba brambor (Směrnice
66/403), réva vinná (Směrnice Rady 68/193), zelenina (Směrnice č. 70/458), zelenina
(Směrnice 92/33), ovocné plodiny (Směrnice 92/34), okrasné rostliny a jejich rozmnožovací
materiál (Směrnice 91/682).
Prakticky všechny tyto směrnice jsou zapracovány do zák. č. 219/2003 Sb. o oběhu osiva a
sadby.
3