OBECNÁ MYKOLOGIE
(místy se zvláštním zřetelem k makromycetům)
Vymezení pojmů „houby“ a „mykologie“ • Historický výskyt a teorie o původu hub
• Stavba houbové buňky (cytoplazma, organely, jádro a bun. cyklus, bun. stěna)
• Výživa a obsahové látky hub • Vegetativní stélka hub (nemyceliální houby, hyfy, hyfové útvary,
pletivné útvary, stélka lišejníků, růst houbové stélky)
• Rozmnožování hub (vegetativní, nepohlavní, pohlavní) • Genetika hub
• Plodnice hub (sporokarpy, askokarpy, bazidiokarpy, anatomie plodnic, hymenofor, hymeniální
elementy) • Spory hub (typy a stavba, šíření a klíčení)
• Nomenklatura hub • Sběr, určování a konzervace hub
mykolog
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
CZ.1.07/2.2.00/15.0204
PF_72_100_grey_tr ubz_cz_black_transparent

Základní typy hyfových útvarů (tedy částí houbového těla tvořených hyfami) představují:
• mycelium – vegetativní struktura, zajišťuje výměnu látek a energie mezi houbou a prostředím;
• reprodukční struktury – sporangiofory, konidiofory, stromata, plodnice.
Není mycelium jako mycelium – je možno rozlišit několik typů:
• normální mycelium je monokaryotické, haploidní (odpovídá primárnímu myceliu u stopkovýtrusných
hub);
• subnormální se od předchozího liší opožděnou tvorbou sept, klíčící hyfa je tedy zpočátku
nepřehrádkovaná;
• heterocytické je vícejaderné (málo nebo žádná septa) a tento stav trvá až do pohlavního procesu;
• astatocenocytické: septa se nemusí tvořit ani po pohlavním procesu (typicky somatogamii, kdy
vzniká sekundární mycelium) v závislosti na CO2 v prostředí (vzdušné mycelium přehrádkované,
v substrátu zanořené bez přehrádek);
• holocenocytické: nepřehrádkované před i po pohlavním procesu (Stereum hirsutum má i hyfy plodnic
bez sept);
• překvapení pro mykology: diploidní mycelium – dosud známo jen u václavek (u Armillaria mellea
pozorován haplo-diploidní životní cyklus namísto běžného haplo-dikaryotického), ale předpokládá se
širší výskyt.

Morfologická diferenciace rostoucího mycelia: na vrcholu probíhá prodlužovací růst, o kus dál se
začínají tvořit septa, ještě dále anastomózy, příp. přezky (jde-li o dikaryo-tické mycelium) =>
zralé mycelium vytvoří v kultuře (kde toto bylo sledováno) hustou síť hyf různých typů –
vegetativní hyfy mohou být rozděleny do několika hyfových kategorií: hlavní, vmezeřené a
„exploiting“.
03-21_morphology-of-mature-mycelium
Heinz Clémençon: Cytology and Plectology of the Hymenomycetes. Bibliotheca Mycologica, vol. 199.
J. Cramer, Berlin-Stuttgart, 2004.

• hlavní hyfy (leading hyphae)
jsou silné (4,8–6,6 µm v průměru), rovné, mírně tlustostěnné, procházejí napříč médiem;
• vmezeřené hyfy (interlacing hyphae) jsou tenčí (2,8–5,4 µm) tenkostěnné, bohatě se větví (obvykle
pravoúhle od hlavních hyf) a tvoří síť mezi hlavními hyfami na povrchu substrátu;
• exploiting hyphae
(ač význam je zřejmý, nenacházím pro ně jednoslovný český termín...) jsou nejtenčí (1,2–3,2 µm)
a pronikají do substrátu.
Poznámka: Doslovné překlady pro první dva typy by byly „vůdčí hyfy“ a „proložené hyfy“, nicméně
domnívám se, že výše užité termíny jsou snáze pochopitelné.
03-22_three-categories-vegetative-hyphae 03-23_diameters-of-vegetative-hyphae
H. Clémençon: Cytology and Plectology of the Hymenomycetes. Bibliotheca Mycologica, vol. 199.
J. Cramer, Berlin-Stuttgart, 2004.

Ve starších částech mycelia se mohou tvořit i hyfy sekretorické (příp. s inkrustací krystalky
anorganických látek), resp. exkretorické (vylučují pryskyřičnou hmotu).
03-24_excretory-and-secretory-hyphae
Deuteroplazmatické hyfy se tvoří později, místy, ale ve starších částech mycelia bývají hojně
zastoupeny. Stejně tak až v průběhu růstu se začínají tvořit (a s postupem času se jejich
zastoupení zvyšuje) sklerifikované hyfy, příp. myceliální krusty ze ztlustlých tenkostěnných hyf.
Heinz Clémençon: Cytology and Plectology of the Hymenomycetes. Bibliotheca Mycologica, vol. 199.
J. Cramer, Berlin-Stuttgart, 2004.

Specializované buňky
a výběžky hyf:
• Výběžky hyf s heteromorfickou deuteroplazmou jsou allocysty, s trombomorfickou deuteroplazmou pak
trombocysty (oba typy byly pozorovány v kulturách stopkovýtrusných hub).
03-27_allocysts 03-28+29_allocysts-and-thrombocysts
• U korticioidních (kornatcotvarých) hub byly zjištěny tvarově zvláštní buňky "sedící" na buňkách
mycelia: stefanocysty (polokulovité buňky lemované na bázi věncem ostnů), echinocysty (podobné, jen
s ostny nepravidelně rozesetými po buňce), malocysty (jen jeden apikální osten) a drepanocysty
(podobné, jen apikální výběžek je delší, trnovitý). Vzhledem k adhezivnímu povrchu ostnů
stefanocyst je předpokládána lapací funkce (viz další bod).
Clémençon: Cytology ..., 2004.

03-34+35+36_echinocysts-and-drepanocysts 03-30_stephanocysts 03-31+32+33_stephanocysts



• Souhrnně jako tentákule jsou označovány modifikace hyfy (výběžky hyf), lapací zařízení pro lapání
drobných živočichů, jimiž disponují "dravé houby":
– oka vytvářejí různé druhy imperfektních vřeckatých hub, jsou buď fixní ("non‑constricting ring",
nepříliš efektivní, obvykle se vedle nich tvoří i lepkavé struktury) ...
41_fixni_oka_arthrobotrys_candida_1 41_fixni_oka_arthrobotrys_candida_2
41_fixni_oko_dactylella_leptospora
Vlevo: průřez tříbuněčným okem Dactylella leptospora s detailním záběrem septa (u něj dvě
Woroninova tělíska).
Vpravo: fixní oka Dactylellina candida (syn. Arthrobotrys candida).
http://www.masozravky.com
/rody/drave_houby/dactylel.htm

... nebo stahující ("constricting ring"), jejichž buňky jsou schopné během 0,1 s zvětšit objem a
sevřít kořist;
42_loví_lasem 42_stahujici_oka_1 42_stahujici_oka_2 42_stahujici_oka_3
Stahující oka na hyfách Drechslerella (nahoře, dole) a sporách hyfomycetů (vpravo).
http://www.mycolog.com/chapter15.htm
42_dactylaria_brochopaga_pred_expanzi 42_dactylaria_brochopaga_po_expanzi
Průřez buňkami oka Dactylaria brochopaga před a po expanzi
(V = vakuoly
IP = průnik do těla kořisti IB = infekční bulbus).
http://www.masozravky.com/rody/drave_houby/dactylb4.htm
Drechslerella anchonia (Arthrobotrys anchonia)
http://www.masozravky.com/rody/drave_houby/arthroba.htm

– lepkavé terčíky (označované obecně "adhesive knobs") se přilepí na hlísta a do jeho těla pak
vrostou další hyfy a tráví jeho obsah; lepkavá zakončení hyf mohou být u různých druhů přisedlá
("sessile adhezive knobs", u druhů rodu Hohenbuehelia /resp. anamorfy Nematoctonus/ známé jako
gleosfexy), stopkatá ("stalked adhezive knobs") nebo se vytvářejí speciální větve hyf s lepkavým
   povrchem („adhezive columns“);
03-37_gloeosphexes 44_adhezive_column_monacrosporium_ellipsosporum
43_adhesive_knobs_arthrobotrys_candida 44_stalked_adhezive_knob_dactylella_copepodii
http://www.masozravky.com
/rody/drave_houby
/dactylec.htm
http://www.masozravky.com
/rody/drave_houby
/monacros.htm
http://www.mycolog.com/chapter15.htm, orig. http://www.uoguelph.ca/~gbarron/Misc2009/semknob.htm
Clémençon: Cytology ..., 2004.
Pět přisedlých terčíků Dactylellina candida (Arthrobotrys candida)
na těle chyceného hlísta
Stopkaté terčíky Dactylellina copepodii (vlevo), lepkavé větve Monacrosporium ellipsosporum
orig. zvětš. 750x

– u spájivých hub (Zoopagales) se vytvářejí svazky lepkavých výběžků buňky (čepy, "pegs") nebo
nepravidelně "rozlité" adhezivní oblasti na povrchu hyf;
45_zoophagus_cornus_azygospora_s_cepy 45_zoophagus_insidans_cep_1 45_zoophagus_insidans_cep_2
45_zoophagus_insidans_cep_3 45_cephaliophora_muscicola_cepy
http://www.masozravky.com/rody/drave_houby/cephalio.htm
Vlevo nahoře: azygospora Zoophagus cornus s čepy na vrcholu (celková délka 140 µm).
Vlevo dole: čepy Cephaliophora muscicola (12–21 µm vysoké).
Ostatní záběry: čep Zoophagus insidans (délka cca 10 µm), detail jeho apikální části
(vrstva lepkavé látky mezi vnější a vnitřní stěnou čepu) a průnik čepu do těla vířníka (šipky
označují trávicí hyfy houby).

– některé imperfektní houby tvoří "sítě" (nad substrát vystupující spleť hyf s lepkavým povrchem)
nebo lepkavé konidie, z nichž vrůstají hyfy do těla kořisti;
46_adhesive_nets_arthrobotrys_oligospora 46_adhezivni_sit_arthrobotrys_oligospora_detail
http://www.masozravky.com
/rody/drave_houby
/arthrobo.htm
46_Verticillium_konidiofory_na_hadatku 46_Meria_konidie_na_hadatku
Sítě Arthrobotrys oligospora
(orig. zvětšení detailu cca 4000x).
Ostatní záběry:
http://www.mycolog.com
/chapter15.htm
Vpravo nahoře konidiofory Verticillium sp. vyrůstající z těla hlísta, dole
lepkavé konidie Meria coniospora přichycené na přední části těla hlísta.

– sekreční buňky (toxocysty u rodů Pleurotus, Stigmatolemma) vylučují kapky toxinu, který hlísty
zabíjí nebo paralyzuje (do jejich těl pak opět vrostou hyfy ...) a dokonce se zdá, že toxin hlísty
přitahuje jako atraktant;
na podobném principu fungují toxické hyfy, jejichž obsah hlíst vysaje a znehybní;
47_pleurotus_ostreatus_sekrecni_bunky
http://
www.masozravky.com
/rody/drave_houby
/pleurot1.htm
48_hyphoderma_mutatum_toxicke_hyfy
http://www.masozravky.com/rody/drave_houby/toxickem.htm
Toxické hyfy Hyphoderma mutatum kolem znehybněného hlísta (průměr hyf 1–1,5 µm).
03-38+39_toxocysts
Sekreční buňky (toxocysty) na hyfách hlívy Pleurotus ostreatus (skutečná velikost buněk 2–3 µm).
Heinz Clémençon: Cytology and Plectology of the Hymenomycetes. Bibliotheca Mycologica, vol. 199.
J. Cramer, Berlin-Stuttgart, 2004.

– možná k lapání hlístů slouží i digitocysty (buňky s všesměrnými prstovitými výběžky u rodu
Resupinatus) nebo výše zmíněné stefanocysty.
(Viz podrobnější popis různých typů lapacích zařízení v češtině na stránkách
http://www.masozravky.com/rody/drave_houby/pasti.htm).
03-40_digitocysts
Heinz Clémençon: Cytology and Plectology of the Hymenomycetes. Bibliotheca Mycologica, vol. 199.
J. Cramer, Berlin-Stuttgart, 2004.

• Myceliální cystidy (cystidy jsou jinak buňky typicky se vyskytující v hymeniu): krystalky pokryté
lagenocysty, deuteroplazmatické gleocystidy (u hub z řádu Russulales) a silně větvené akantocyty
(ty jsou známy jen u rodu Stropharia).
Heinz Clémençon: Cytology and Plectology of the Hymenomycetes. Bibliotheca Mycologica, vol. 199.
J. Cramer, Berlin-Stuttgart, 2004.
03-41_cystidia-and-excretory-cells 03-42_mycelial-cystidia 03-43_young-acanthocytes
03-44_mature-acanthocytes

• U některých resupinátních klackomycetů ("poblitá dřeva") tvorbě plodnic předchází tvorba husté
sítě hyf vystupujících nad substrát (tedy dřevo) a na tomto "vzdušném myceliu" se začnou tvořit
myceliální bazidie (tvorba bazidií tedy předběne tvorbu plodnic); překvapivě byla tvorba takových
útvarů zjištěna i u hub jinak tvořících normální plodnice (Gloeophyllum, Armillaria, Lyophyllum)
a je pro ně navržen termín "myceliální plodnice".
03-45+46_mycelial-basidia 03-47_mycelial-basidiome
Heinz Clémençon: Cytology and Plectology of the Hymenomycetes. Bibliotheca Mycologica, vol. 199.
J. Cramer, Berlin-Stuttgart, 2004.

Specializované typy hyf a mycelií zejména parazitických (případně též symbiotických) hub:
• Apresorium (přísavka), často rozšířené ("terček") – modifikace hyfy zajišťující pevné přilnutí
k povrchu, přichycuje se i k mrtvým částem buněk. Adhezi umožňují glykoproteiny fibril buněčné
stěny, které specificky reagují s proteiny konkrétního partnera nebo hostitele.
• Specifikem některých parazitů je "průrazníková hyfa", která proniká skrz celulózní buněčnou stěnu
(má na to enzymy), navíc musí prorazit vrstvu kutikuly: ztenčí se na minimum a proniká tlakem
(kolem 1 atmosféry). Těsně před místem proražení se konec klíční hyfy (vyklíčila z konidie) přilepí
ke kutikule vazkou tekutinou vzniklou v interakci hostitel-houba. Vylučování této látky souvisí
s fotosyntetickou činností – rostlina v dobrém fyziologickém stavu více asimiluje => je tím pádem
napadnutelnější, více "láká" houbu.
51_appressorium
http://www.apsnet.org/edcenter/illglossary/Pages
/N-R.aspx;   http://www.apsnet.org/edcenter
/illglossary/Article%20Images/appressorium.jpg
Hyfy klíčící z konidií Colletotrichum coccodes s tvořícími se apresorii.
Poznámka: ve fylosféře (povrch listu) bývá pH 7–8 a houby jsou zde tomu přizpůsobeny – eliminace
takových hub je možno dosáhnout snížením hodnoty pH zhruba pod 6. Naproti tomu v rhizosféře je
reakce kyselá a obranu proti většině hub představuje provápnění.

• Tvorba apresoria obvykle bývá předstupněm pro tvorbu haustoria.
Haustorium je výběžek do živé buňky sloužící jako čerpadlo; tyto útvary se uplatňují u
parazitických a mykorhizních hub. Dovnitř hostitelské buňky pronikají proražením buněčné stěny a
invaginací plazmatické membrány => přes ni pak dochází k přenosu živin (houba hlavně potřebuje
získávat organický uhlík, případně též sloučeniny dusíku, síry nebo fosforu). O haustoriích
hovoříme u biotrofních hub, kde představují dlouhodobě fungující útvar; vniknutí hyfy do buňky,
kterou houba následně zahubí, za haustorium považováno není.
52_haustorium 52_haustorium_foto
• Obdobou haustorií jsou arbuskuly u endomykorhizních hub – bohaté větvení zvětšuje povrch pro
výměnu látek mezi buňkami; postupem času mohou být rozloženy i membrány (proces postupného
"strávení" arbuskulů buňkou mykorhizní rostliny).
http://www.uni-giessen.de/ipaz-alt/abt_phytopath/ag-phytopath
/DFG-Nachwuchs/Nachwuchs-2005-Dateien/image001.jpg
Blumeria graminis f. sp. hordei
spora
haustorium

Struktury sloužící k přežívání:
• Perenující (přezimující) mycelium přežívá většinou v obnovovacích pupenech cévnatých rostlin
(u vytrvalých) nebo (u jednoletých) ve stěnách semene, plodu, až v embryu – tento případ je známý
např. u prašných snětí, ale peren. mycelium mají téměř všechny infekční houby, u nichž vidíme na
jaře systémovou infekci.
• Gemy (jiný význam než v bryologii) – také modifikace mycelia, jakási obdoba akinet u sinic:
určitá část mycelia se odčlení, nahromadí se živiny, ztloustne stěna a organismus přežívá.
• Hypnospory (odpočívající spory – chlamydospory, zygospory) – na rozdíl od jiných typů spor jejich
hlavní funkcí je přežívání a nikoli rozmnožování.
56_Obr71_chlamydospory 57_Obr72_chlamydospory 58_nyctalis-asterophora--chlamydospory
Vlevo:
tmavý povlak na bázi třeně hlívy Pleurotus dryinus je tvořen chla-mydosporami (střed. detail);
vpravo: chlamydo-spory rovetky Asterophora lycoperdoides.
http://botany.upol.cz/atlasy/system
/gallery.php?entry=Nyctalis%20asterophora

Multihyfální útvary (systémy) nalezneme u zástupců oddělení Ascomycota a Basidiomycota, resp. též
Deuteromycota (jsou tvořeny přehrádkovanými hyfami).
• Rhizoidy (netvoří ještě přímo multihyfální útvar) mohou mít funkci jen přichycovací,
ale i vyživovací, např. u spájivých hub (viz foto Rhizopus stolonifer).
(Naproti tomu rhizomycelium, např. u polycentrických druhů z odd. Chytridiomycota, je
komplikovanější útvar spojující sporangia.)
61_rhizopus
http://www.botany.hawaii.edu/faculty/wong/Bot201/Zygomycota/zygo_spo.jpg

03-48_rhizomorphs-and-hyphal-cords
• Myceliální provazce nebo thalorhizy (u některých stopkovýtrusných hub, např. Hypholoma
fasciculare) vznikají, když se z centrální hyfy větví pod ostrým úhlem boční hyfy, které se pak
připojí a pokračují v růstu podél centrální hyfy (tento růst bočních hyf musí být geneticky
podmíněn; jinak hyfy rostou směrem od sebe). Rovnoběžné hyfy mohou být spojené anastomózami a
vyloučenou hmotou (extracelulární matrix), v odvozeném případě (pak už se jedná spíše o rhizomorfy,
viz dále) mohou být rozrůzněny na hyfy základní, zpevňovací (silná bun. stěna, tvoří obvykle obal
provazce, zároveň zabraňují ztrátám vody a živin) a vodivé (zajišťují transport vody a živin,
provazce často vedou daleko od zdrojů), není zde meristém. Význam má tvorba hyfových provazců pro
překonání delších vzdáleností k dosažení vhodného substrátu, ale i pro kompetici anebo parazitické
houby – mají tak větší šanci napadnout hostitele, který by jednotlivou hyfu nebo klíčící sporu
snáze eliminoval.
Clémençon 2004
obr. vpravo: myceliální provazce
Mycel_provazce
http://www.anbg.gov.au

• Útvarem se složitější stavbou je rhizomorfa
– tlustostěnný soubor hyf (hyfový provazec),
nejznámější u václavek (dříve popsány jako
Rhizomorpha subcorticalis z imperfektní třídy
Mycelia sterilia = Agonomycetes), ale tvořící
se i u jiných druhů.
63_rhizomorph
http://www.apsnet.org/edcenter/illglossary/Pages/N-R.aspx
http://www.apsnet.org
/edcenter/illglossary/Article%20Images/rhizomorph.jpg
03-78+79_mycelial-rhizomorphs-armillaria
Anatomická stavba rhizomorfy na příkladu václavky:
– navrchu je vrstva tlustostěnných tmavých buněk (obsahují melanin), jež nepropouštějí vodu ani
živiny; je-li rhizomorfa těsně přitisknuta na dřevo pod kůrou, může být tato vrstva redukována a
obnažena bělavá dřeň (pravé horní ČB foto);
Heinz Clémençon: Cytology and Plectology of the Hymenomycetes. Bibliotheca Mycologica, vol. 199.
J. Cramer, Berlin-Stuttgart, 2004.

03-64_mycelial-rhizomorphs-psilocybe-cyanescens-micro
– dřeň uvnitř tvoří tenkostěnné bělavé buňky (nejprve fysalohyfy /primární dřeň/, postupně střídány
tenkými generativními hyfami, z nich se dále tvoří skeletové a 10–30 µm široké tubulární hyfy
/sekundární dřeň/) a dutinka sloužící k rozvodu látek a plynů (může zafungovat i jako přivaděč
kyslíku pro vrcholovou část rhizomorfy, pokud ta vroste do anaerobního prostředí).
03-83+84+85+86_mycelial-rhizomorphs-armillaria-micro
Struktura primární a sekundární dřeně rhizomorf václavek (obr. nahoře)
a pro srovnání struktura střední části rhizomorfy Psilocybe cyanescens (vlevo).
Clémençon: Cytology and Plectology of the Hymenomycetes, 2004.

Vrchol rhizomorfy je diferencovaný na 3 zóny: vrcholovou čepičku s apikálním meristémem bez
melaninové kůry, prodlužovací zónu a zónu vstřebávání živin
03-80_mycelial-rhizomorphs-armillaria-anatomy 03-81+82_mycelial-rhizomorphs-armillaria-section
(zde začíná vnitřní dutinka, obvykle 2–3
mm za vrcholem). Kolmo na podélnou osu rhizomorfy rostou laterální hyfy, které prostupují korovou
vrstvu a umož-ňují propojení vnitřní vrstvy s vnějším prostředím (včetně výměny látek).

U různých druhů hub je možné rozlišit tři typy rhizomorf – myceliální, mykorhizní a plodnicové:
– myceliální rhizomorfy prorůstají substrátem (půda, dřevo, rostlinné zbytky, ale jsou schopné
pronikat i dosti tvrdým substrátem, např. zdí), bývají bohatě větvené, rozrůstají se do okolí
(až několik metrů) a mohou se na nich tvořit plodnice ve větším množství; mohou být tvořeny
tlusto-stěnnými hyfami bez zřetelné kůry (max. hnědé hyfy vyrůstající z jejich povrchu, Coprinus
disseminatus), ...
03-56+57+58+59_rhizomorphs-coprinus-disseminatus-micro 03-54+55_rhizomorphs-coprinus-disseminatus

03-71+72_mycelial-rhizomorphs-megacollybia-platyphylla
... nebo mají zřetelně diferencovanou kůru (Megacollybia platyphylla), ...
03-73+74_mycelial-rhizomorphs-megacollybia-platyphylla-cortex

... případně je na povrchu gelatinózní vrstva (Psilocybe cyanescens, viz šipky);
rhizomorfy dřevomorky Serpula lacrymans mají uvnitř tenkostěnné 10-50 µm tlusté hyfy téměř bez
přehrádek pro vedení roztoku živin => přebytečná voda může být vylučována formou gutace (odtud
epiteton lacrymans);
03-63_mycelial-rhizomorphs-psilocybe-cyanescens 03-77_rhizomorphs-serpula-lacrimens
Heinz Clémençon: Cytology and Plectology of the Hymenomycetes. Bibliotheca Mycologica, vol. 199.
J. Cramer, Berlin-Stuttgart, 2004.
64_rhizomorphs_phanerochaete_chrysorhiza_1 64_rhizomorphs_phanerochaete_chrysorhiza_2
64_rhizomorphs_phanerochaete_chrysorhiza_3
Nepřehlédnutelné mycel. rhizomorfy americké Phanero-chaete chrysorhiza
http://www.messiah.edu/Oakes
/fungi_on_wood/teeth%20and%20spine     /species%20pages/Phanerochaete%20chrysorhiza.htm        Foto
Dianna Smith
2x foto     Gary Emberger

– mykorhizní rhizomorfy obvykle překlenují vzdálenosti mezi sousedními kořeny, do nichž houbový
symbiont vniká jednotlivými hyfami;
03-54+55_rhizomorphs-coprinus-disseminatus 03-51+52+53_basidiomal-rhizomorphs-boletus-erythropus
Heinz Clémençon:
Cytology and Plectology of the Hymenomycetes.
Bibliotheca Mycologica, vol. 199.  J. Cramer, Berlin-Stuttgart, 2004.
11-21_mycorrhizal-associations-agaric+tree-roots
           – plodnicové                rhizomorfy jsou jen lineární svazky tenkých hyf, vyrůstající
na bázi jednotlivých plodnic
(spíš se jedná jen o obdobu rhizoidů u mikromycetů – nerozrůstají se dál, netvoří se na nich
další plodnice).

• Syrocium, tvořící se např. u Fomes, je sterilní blanitý útvar myceliální povahy rozrůstající se v
substrátu (typicky na povrchu dřeva pod kůrou).
65_syrocium_fomes_1 65_syrocium_fomes_2
Foto Miroslav Deml, http://www.biolib.cz/cz/image/id36410/