„Velká“ náboženství a etická učení Bi7879 Antropologie obecná II: antropologie sociokulturní Mgr. Bc. Věra Bártová Brno 14.4.2015 C:\Users\Věra\Downloads\znak_PrF_cerny_RGB.tif Obrázek1.jpg Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta Ústav antropologie „Velká“ náboženství a etická učení •Monoteistická náboženství: judaismus, křesťanství, islám •Nábožensko-filosofické: hinduismus, budhismus •Filosofické: taoismus •Etické: konfucianismus Judaismus •Vznik a vývoj •Název odvozený od Judy, vůdce nejpočetnějšího z 12 hebrejských kmenů •Abrahám – praotec Izraelitů a Arabů, v době mezi 20. – 16. stoletím př. Kr. s ním Bůh uzavřel smlouvu •Bůh ve Starém Zákoně označen tetragramem JHWH (Jahve) nebo jménem Elohim •Mojžíš – asi 13. st. př. Kr.,10 ran egyptských, vyvedení z Egypta, 40 let putování pouští, Desatero, země zaslíbená Zdroj: http://www.jewishmuseum.cz/sbirky-a-vyzkum/digitalni-sbirky/predmet-mesice/13/Obraz-ke-svatku-savuo t/ •Počátek 1. tis. př. Kr. je obdobím krále Davida a Šalamouna •David – porazil Goliáše, sjednotil kmeny Izraele a Judska, z Davidova rodu má vzejít mesiáš •Šalamoun - nechal zbudovat první Jeruzalémský chrám (asi 961 př. Kr.), který byl však 587 př. Kr. zničen •Postupně došlo k náboženskému odpadu kmenů a po roce 722 př. Kr. mluvíme už pouze o kmeni Judově, Židech •Po skončení babylonského vyhnanství (597 - 520 př. Kr.) návrat Židů, avšak během vyhnanství došlo ke změnám postavení kněze, vznik synagogální bohoslužby, na které rabín vyučoval Tóru Zdroj: https://brotherhoodofchristianaggies.files.wordpress.com/2011/09/1-king_solomon1.jpg •Po návratu z babylonského vyhnanství byl zbudován druhý Jeruzalémsý chrám (515 př. Kr.), který byl následně roku 70 po Kr. vypálen •Po prohře v židovsko-římské válce v letech 132 – 135 byli Židé rozptýleni po celém světě a žili v tzv. diaspoře •Během následujících století byly na Židy pořádány mnohé pogromy, největší se uskutečnil za 2. sv. v., kdy zemřelo asi 6 milionů Židů •V roce 1948 vznik v původní domovině Židů stát Izrael, dnes má asi 8 milionů obyvatel •Dělení Judaismu •Podle oblasti: •Sefardská forma – Pyrenejský poloostrov a oblast Středozemního moře •Aškenázi forma– střední a východní Evropa (Německo, Francie) • •Podle vztahu k modernizaci: •Reformní judaismus •Konzervativní judaismus •Ortodoxní judaismus Upraveno. Zdroj: http://www.vsudedobre.cz/foto/11_il/101.jpg •Žid – židovská matka (matrilinearita), konverze podle ortodoxní normy •Bible – Starý Zákon, Proroci a Spisy, nejdůležitější částí je Zákon neboli Tóra – Pět knih Mojžíšových (Pentateuch) •Tanach – psaný zákon a Mišna – ústně předávaný zákon, pokud je sepsán a doplněn o komentáře (Gemara), pak se jedná o Talmud •Talmud – sbírka zákonů a náboženských tradic zahrnující všechny oblasti života •Synagoga – chrám, kde se věřící schází k modlitbě Charakteristika Křesťanství •Vznik a vývoj •Počátky křesťanství jsou spojeny s postavou Ježíše Krista •Od Kristova jména je také odvozen název křesťanství, který měl za cíl oddělit Kristovi příznivce od židů •Křesťané byli původně považování za členy židovské sekty •Křesťanství se rozvíjelo v oblasti syropalestiny v 1. – 2. st. n. l., šířilo se díky apoštolské činnosti apoštolů a zvláště pak díky Pavlovi z Tarzu, který křesťanství rozvinul v teologickou koncepci a šířil ho římskou říší •Křesťanství si získalo velké množství lidí, protože mělo odpověď na množství otázek, na které tehdejší svět neuměl odpovědět, největší odlišností pak byla koncepce posmrtné spásy •Křesťanství se stalo náboženstvím otroků a slabých, racionálně uvažující však nechápali, jak mohl být Bůh ukřižován a zemřít •V prvních stoletích byli křesťané pronásledováni, mučeni a zabíjeni •V roce 313 bylo ediktem Milánským ukončeno pronásledování křesťanů a křesťanství mohlo být svobodně vyznáváno (na území Římské říše) • • • •Křesťanství se postupně šířilo Evropou, jeho centrem se stal Řím, kde sídlil papež •V roce 1054 došlo k velkému schizmatu v důsledku čehož se oddělily církve Východní a Západní •Velké papežské schizma (1378 – 1417), vzdor papežové (25-40), 1409 trojpapežství (Pisa) • Rozdělení křesťanství •Římskokatolická církev •Pravoslavné církve – 15 autokefálních + 2 autonomní církve (Koptská církev a Syrská církev) •Řeckokatolická církev •Protestantské církve – luteránské, kalvínské a anglikánské Charakteristika •Křesťan – může se jím stát každý; přijetí křtu (děti, dospělí) •Bible – Starý i Nový Zákon, Evangelia a Skutky apoštolů •Kostely a katedrály •Zpověď (jedenkrát ročně) • Islám •Vznik a vývoj •Nejmladší ze tří monoteistických náboženství •Islám znamená odevzdání se Bohu •Zakladatelem prorok Muhammad (asi 570 – 632), který u města Mekka na Arabském poloostrově obdržel proroctví •Proroctví mu předal archanděl Gabriel v roce 610, po pochybnostech nakonec v roce 613 o proroctví pověděl rodině a posluchačům •V roce 622 přišel šířit proroctví do Medíny • •V polovině 7. století vznikl Korán, soubor 114 súr (kapitol), řazených dle délky •Kromě Koránu se muslimové řídí i sunnou, což je soubor zvyklostí prověřených předešlými generacemi a hadíthy, Muhammadovými výroky, které nejsou uvedeny v Koránu •Povinností každého muslima je dodržovat tzv. Pět pilířů (arkán ad-dín): vyznání víry (šaháda), pětkrát denně modlitba (salát), placení náboženské daně(zakát), půst v měsíci ramadánu (saum) a pouť do Mekky(hadždž) • • Dělení Islámu •Sunnité – 90% muslimů, posloupnost chalífů, 7. – 9. st.; 4 právně uznávané školy •Ší‘ité – hodnost náčelnictví dědičná, uznávání následnictví Alího, 7. st. • •Súfismus Hinduismus •Vznik a vývoj •Nábožensko-společenský systém - komplex náboženských a filozofických tradic, náboženských praktik i sociálních zvyklostí •vznikl v průběhu 2. poloviny 1. tisíciletí př. n. l. z původního védského náboženství •Védské texty - označované jako šruti neboli zjevené slovo. Jedná se celkem o čtyři texty nazvané Rgvéda, Sámavéda, Jadžurvéda a Arharvavéda •Další důležité texty jsou - upanišady, bráhmany, áranjaky, sútry, šástry, purány a eposy Rámájana a Mahábhárata, jejíž součástí je Bhagavadgíta •Dharma –jde o kosmický řád tvořený bohy a způsoby jejich uctívání, spravedlností, pravdou, mravností a mnoha dalšími •Sanátana dharma - věčný řád, který určuje postavení člověka ve společnosti na základě jeho rodového původu •Základním principem je věčný koloběh sansára, ve kterém dochází k nekonečnému převtělování átmanu, duše •Systém čtyř varn - bráhmani, kšatrijové, vaišjové a šúdrové, nakonec je zde ještě skupina osob vyčleněných mimo systém, které Mahátma Gándhí nazývá haridžany •Karma je odplatou za naše činy i myšlenky, nelze se jí vyhnout •Cílem každého člověka by mělo být vymanění se z tohoto věčného koloběhu a dosažení mókšy, duchovního osvobození, a splynutí individuální duše átman s vesmírným duchem brahman Formy hinduismu •Višnuismus •Šivanismus •Obrovské • množství • lokálních • variací Buddhismus •Vznik a vývoj •Nábožensko-filosofický směr •Siddhártha Gautama (564/563 př. n. l. – 484/483 př. n. l.), usedl pod fíkovník a čtyřicátý devátý den pochopil podstatu a příčinu lidského utrpení, objevil střední cestu vyhýbající se krajnostem a dosáhl osvícení, poté znám jako Buddha Šákjamuni, další 45 let putoval a pomáhal •Buddhismus neučí víře v jediného Stvořitele, ale nepopírá zároveň ani existenci vyšších bytostí •3 klenoty - Buddha, Dharma a Sangha •Tipitaka – 3 koše: Vinajapitaka („koš kázně“), Suttapitaka („koš rozprav“, Sútrapitaka), Abhidhammapitaka („koš vyššího učení“, Abhidharmapitaka) • •Základem učení je víra v reinkarnaci. Všechny lidské bytosti jsou zapsány do nekonečného cyklu existencí - sansáry. •Karma je princip, který určuje to, jak se zrodíme v následujícím životě v závislosti na činech, které jsme vykonali. Osobní meditační praxe je nezbytná pro dosažení vnitřní svobody a nirvány. •Dharma - označuje Buddhovo učení, které objasňuje tento kosmický řád a uvádí s ním do souladu člověka • •Čtyři vznešené pravdy: 1. život je plný nejrůznějších strastí, ke kterým se počítá například zrození, nemoc, stáří a smrt, 2. příčinou strasti je žízeň po požitcích, moci a trvalé individuální existenci, 3. strast zaniká spolu se zánikem této žízně díky tomu, že se zbavíme vášně a nebudeme lpět na tomto světě, 4.cestou vedoucí k zániku strasti je vznešená osmidílná cesta, která vrcholí ukončením koloběhu existence spojeného s dosažením nirvány •Tato osmidílná cesta je základem buddhistické denní praxe a je schůdná jak pro mnichy, tak i pro laiky Dělení Buddhismu •Hínajáma (Théraváda) •Mahajána •Vadžrajána •Tibetský buddhismus •Zenbuddhismus Taoismus •Vznik a vývoj •Lao Tan, zvaný Lao-c’ („Starý Mistr“, kolem 570–490 př. n. l.), není zcela jistá, zda skutečně existoval •čínské filozofické učení •Tao te ťing (Knihu o tao a ctnosti) •Cestou (tao) se rozumí prapodstata i konečný cíl všech věcí; ctností či virtuální silou (te) pak individuální přirozenost věcí •Ideálem taoistického mudrce je splynutí s taem, k čemuž dochází oproštěním se od věcí tohoto světa, od všeho zvenčí nabytého. Filozofickým jádrem taoismu je zásada wu-wej („ne-činění“), tj. nezasahování do daného stavu věcí • Konfucianismus •Vznik a vývoj •Kchung-fu-c’ (Konfucius, asi 551–497 př. n. l.) •Učení o uspořádání vztahů a zájmů jednotlivce, společnosti a státu, jež se stalo jedním z nejdůležitějších pilířů čínské morálky a chování •Podstatou Konfuciovy etiky je „humanita“ (žen) – mravní princip, který má určovat vztahy ve společnosti i v rodině a který se zakládá na úctě a lásce k lidem starším a společensky výše postaveným (teorie wu lun neboli „pěti vztahů“, totiž mezi mužem a ženou, otcem a synem, starším a mladším bratrem, pánem a poddaným a mezi přáteli) Použité zdroje a doporučená literatura •Encyklopedie Antropologie: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/prif/ps11/antropol/web/encyklopedie.html •iEncyklopedi.cz: http://www.iencyklopedie.cz/ •Vojtíšek, Zdeněk (2004): Encyklopedie náboženských směrů: náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha: Portál, 440 s. ISBN 80-7178-798-1 •Bible •Korán • • Děkuji za pozornost