Vzorkování a základní chemické a biologické analýzy v  hodnocení životního prostředí (ENV007)          Manuál k laboratorním úlohám a terénnímu cvičení            Jan Kuta, Kateřina Nováková a Roman Prokeš,               Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta  Brno 2015              Inovace tohoto předmětu je spolufinancována Evropským sociálním fondem a  státním rozpočtem České republiky  Obsah    Organizace a náplň cvičení......................................................................................................... 3  Terénní cvičení............................................................................................................................ 4  Odběrové protokoly ............................................................................................................... 4  Vzorkování ovzduší, vody a sedimentu.................................................................................. 5  Vzorkování půdy..................................................................................................................... 7  Vzorkování fytoplaktonu a měření základních parametrů vody............................................ 8  Laboratorní cvičení................................................................................................................... 10  Determinace a kvantifikace fytoplanktonu v přírodním vzorku .......................................... 10  Úprava vzorků půd (homogenizace, sítování, mletí) ........................................................... 11  Stanovení celkového obsahu rtuti ve vzorcích půd metodou AAS ...................................... 12  Stanovení pH půdní reakce v suspenzi s deionizovanou vodou a 1M KCl ........................... 13  Stanovení celkového a organického obsahu uhlíku............................................................. 13    3 Organizace a náplň cvičení    Cílem terénního a laboratorního cvičení je seznámit studenty s celým procesem nákladní se  vzorky  pro  stanovení  různých  typů  environmentálních  parametrů.  Student  by  si  měl  prakticky vyzkoušet úkony související se vzorkováním různých typů matric, úpravu vzorků pro  analýzu i finální stanovení vybraných parametrů. Pro tento účel byly jako modelové matrice  vybrány voda (odběr vzorku vody a stanovení základních fyzikálně chemických parametrů,  fixace vzorků a následná determinace a kvantifikace fytoplanktonu) a půda (odběr vzorku  půdy,  homogenizace,  sítování  a  mletí  vzorků  pro  následné  stanovení  pH  půdní  reakce,  stanovení obsahu celkového obsahu rtuti, organického a celkového množství uhlíku).     Výuka probíhá ve dvou blocích, obvykle ke konci semestru. V rámci terénní části cvičení jsou  nejprve  studenti  seznámeni  se  vzorkovací  technikou,  kterou  si  mají  možnost  prakticky  vyzkoušet.  Předváděna  bude  veškerá  dostupná  vzorkovací  technika  centra  RECETOX  pro  odběr vzorků ovzduší, vod, sedimentů a půd, kde se studenti seznámí s principem odběru  pomocí  jednotlivých  vzorkovačů  Po  této  části  cvičení  následují  vlastní  odběry  vzorků  studenty.  Vzorky  půd  a  vod  jsou  dále  transportovány  do  laboratoře  a  zpracovány  pro  stanovení vybraných parametrů.     Pro  úspěšné  ukončení  předmětu  bude  od  studentů  vyžadováno  odevzdání  protokolu  ze  cvičení  prostřednictví  aplikace  „odevzdárna“  v informačním  systému.  Protokol  bude  obsahovat  popis  lokality,  meteorologická  data  zaznamenaná  v průběhu  vzorkování,  odběrové  protokoly  a  data  naměřená  v průběhu  terénního  cvičení.  Dále  popis  jakým  způsobem  bylo  nakládáno  se  vzorky  (úprava  vzorků  pro  stanovení  parametrů),  jaké  parametry a jakými technikami byly stanoveny. Výsledky měření (včetně základní statistiky)  budou doplněny o slovní závěr. Protokol ze cvičení musí být odevzdán před vykonání vlastní  zkoušky z předmětu.                Poděkování  Autoři by tímto chtěli poděkovat Ondřejovi Mikešovi, Pavlíně Karáskové a Márii Chropeňové  z Centra pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX PřF MU) za poskytnutí cenných  materiálů k některým částem cvičení.  4 Terénní cvičení  Odběrové protokoly  Studenti  si před  začátkem cvičení připraví  odběrové  protokoly  pro  jednotlivé  typy  matric,  které se v rámci cvičení budou vzorkovat. Jako inspiraci lze použít následující protokol pro  pasivní vzorkování ovzduší.   Obrázek 1: Odběrový protokol  5 Vzorkování ovzduší, vody a sedimentu  Pasivní  vzorkování  ovzduší  pro  stanovení  persistentní  organických  polutantů  (POPs)  –  případová studie  Pro  pasivní  vzorkování  ovzduší  jsou  použity  disky  z  polyuretanové  pěny  (PUF).  Před  samotným vzorkováním je potřeba filtry vyčistit 8 hodinovou extrakcí v acetonu a následně 8  hodinou  extrakcí  v dichlormethanu  pro  stanovení  polyaromatických  uhlovodíku  (PAHs),  polychlorovaných  bifenylů  (PCBs)  a  organochlorových  pesticidů  (OCPs).  Po  vyčištění  a  vysušení jsou filtry zabaleny do dvou vrstev alobalu, popsány, uzavřeny do zip‐lock sáčků a  uchovány  v mrazícím  boxu  při  teplotě  ‐18°C.  PUF  disky  jsou  na  lokalitu  a  z lokality  transportovány v přepravní ledničce. Po příjezdu na vzorkovací lokalitu je potřeba sestavit  pasivní  vzorkovač,  který  se  skládá  ze  dvou  nerezových  misek,  středové  hřídele  a  sady  podložek a matiček (obrázek 2).    Obrázek 2: Pasivní vzorkovač ovzduší    Standardní doba vzorkování pro většinu polutantů je po 28 dní. Po ukončení vzorkování je  PUF disk vyjmut ze vzorkovače, zabalen do dvou vrstev alobalu, popsán odběrových číslem,  uzavřen  do  zip‐lock  sáčků  a  v chladicím  boxu  transportován  do  laboratoře  ke  zpracování.  Pokud není vzorek ihned zpracováván, uchovává se v mrazícím boxu při teplotě ‐18°C.    Pasivní vzorkování vody pro stanovení POPs  Pro pasivní vzorkování vody je použita silikonová guma (vzorkování PAHs, PCBs, OCPs), která  je  umístěna  do  nerezového  vzorkovače.  Vzorkovač  je  v toku  fixován  pomocí  kotvy,  pro  lokalizaci  a  zajištění  vhodné  hloubky  vzorkování  je  použita  bóje  (obrázek  3).  V případě  přípravy vzorkovacího materiálu platí ta samá pravidla, jako v případě PUF disků pro pasivní  vzorkování  ovzduší  tzn.,  musí  být  předčištěné  a  nesmí  být  kontaminovány  v průběhu  skladování a transportu vzorku. Doba vzorkování je obvykle 28 dní, může se lišit v případě  specifických případových studií.  6   Obrázek 3:Pasivní vzorkovač vody se silikonovou gumou    Vzorkování sedimentu  Vzorkování  sedimentu  proběhne  z loďky  pomocí  vzorkovače  typu  Van  Veen  (obrázek  4).  Drapák je vyroben z inertní nerezové oceli. Vzorek bude odebrán ze středu vodního tělesa.  Odebrána bude svrchní vrstva sedimentu o tloušťce přibližně 10 cm. Po odběru je vzorek  umístěn do označené plastové krabice a transportován v přepravní ledničce do laboratoře ke  zpracování.    Obrázek 4: Drapák pro vzorkování sedimentu  7 Vzorkování půdy  Před samotným vzorkováním půdy je potřeba pro odběr reprezentativního vzorku navrhnout  vzorkovací síť. Návrh vzorkovací sítě je na každém studentovi. Pro inspiraci na obrázku č. 5 je  znázorněn  jeden  z běžných  způsobů,  jak  odebrat  reprezentativní  vzorek  půdy  z daného  místa. Vzorkuje se z rohů a ze středu pomyslného čtverce vzorkovací sítě.       Obrázek 5: Vzorkovací síť pro odběr vzorků půd    Před  samotným  odběrem  je  potřeba  odstranit  porost,  který  na  místě  roste.  Vzorkuje  se  svrchní horizont ‐ obvykle 10‐15 cm půdy. Po odebrání půdy ze všech bodů vzorkovací sítě se  odeberou větší části jako například větve, či kořeny rostlin. Následně se půda homogenizuje,  utvoří  se  kruhová  hromada  (obrázek  č.  6)  a  pomocí  kvartace  se  dojde  ke  konečnému  množství  vzorku.  V našem  případě  je  cílová  hmotnost  2  kg.  Odebraná  půda  bude  transportována  do  laboratoře  pro  následnou  úpravu  vzorků  (sušení,  sítování  a  mletí)  a  analýzy (stanovení pH půdní reakce, stanovení obsahu Hg, TC a TOC).     Obrázek 6: Kvartace vzorku půdy      8 Vzorkování fytoplaktonu a měření základních parametrů vody  Vzorkování fytoplanktonu:  Vzorkování  fytoplaktonu  je  prováděno  ze  břehu  pomocí  planktonní  síťky  s kalibrovanými  póry o velikosti 20 µm (obrázek 7). Planktonní síťku je nutné před vzorkováním vypláchnout  vzorkovanou  vodou,  což  se  provede  vypláchnutím  vzorkovanou  vodou  při  otevřeném  kohoutu. Po vypláchnutí se přejde k samotnému vzorkování. Kohout na síťce se uzavře, síťka  se vhodí do vody a přitáhne zpět pomocí provázku. Všechno menší než 20 µm ze síťky vyteče  a  zbytek  pomocí  kohoutu  vypustíme  do  zkumavky.  Zkumavka  je  poté  transportována  do  laboratoře pro určení a kvantifikaci fytoplanktonu a zooplanktonu.      Obrázek 7: odběr zooplanktonu a fytoplanktonu pomocí planktonní síťky     Měření základních parametrů vody:  Pro  měření  základních  parametrů  vody  jako  je  teplota,  vodivost,  pH,  obsah  kyslíku  či  nasycení  kyslíkem  bude  použita  sada  iontově  selektivních  elektrod  a  senzorů.  Pro  práci  v terénu se používají speciální sady s úchyty pro jednotlivé senzory, elektrody a kalibrační  roztoky,  aby  transport  techniky  byl  co  nejjednodušší  s minimálním  rizikem  poškození  přístrojů  (obrázek  8).  Při  měření  základních  parametrů  je  dobré  začít  měřením  obsahu  kyslíku,  neboť  koncentrace  kyslíku  se  v čase  výrazně  mění.  Následuje  měření  pH  a  konduktivity.      9   Obrázek 8: Souprava pro měření základních parametrů vzorků vod      10 Laboratorní cvičení    Determinace a kvantifikace fytoplanktonu v přírodním vzorku  Taxonomická determinace fytoplanktonu (dominantních druhů) pomocí určovacího klíče a  mikroskopického pozorování    Literatura: Hindák F. et al. (1975): Klúč na určovanie výtrusných rastlín ‐ SPN Bratislava    Kvantifikace biomasy pomocí mikroskopického počítání na Bürknerově komůrce:  Umístění  krycího  skla  je  znázorněno  v obrázku  č.  9.  Krycí  sklíčko  by  mělo  být  svorkami  uchyceno dostatečně pevně (duhové okraje skla kolem svorek). Ke hraně uchyceného skla  přiložíme pipetu obsahující 10 µl vzorku a lehce pouštíme‐celá počítací plocha by měla být  pokryta vzorkem.    Samotné počítání probíhá ve čtverci o velikosti 16*16 malých čtverečků (dvojitá čára), nebo  3*3 velkých čtverců (trojité ohraničení). V našem případě budeme počítat 1 malý čtvereček  v každém  velkém  čtverci  (9)‐zprůměrujeme  a  převedeme  na  plochu  1  velkého  čtverce‐ vynásobením 16 (počet malých čtverců)‐dostaneme počet buněk v 0,1 µl‐násobením 10 000  –dostaneme  počet  buněk  a  1ml.  (POZOR  počítají  se  pouze  buňky  uvnitř  čtverce  nebo  hraničící napravo a nahoře (viz obr 8 ‐ 2.3‐3)    Výpočet:   (počet buněk (napočítáno)/ 9)*16* 10000)= počet buněk/ml            Obrázek 9: Kvantifikace biomasy      11 Úprava vzorků půd (homogenizace, sítování, mletí) pro stanovení celkového obsahu  Hg, TC (uhlík), TOC (organických uhlík) a pH půdy  Aplikace na matrice  Úprava se aplikuje na vzorky silikátové matrice (horniny, minerály, půdy, sedimenty, písky  apod.).  Jsou‐li  vzorky  mokré,  vlhké  či  pastovité  konzistence,  aplikuje  se  sušení.  Vzorky  se  zrnem  větším  než  2  mm  se  drtí,  homogenizují  a  sítují.  Pro  analýzy,  které  vyžadují  práci  s  mletým vzorkem, se vzorek mele.    Rušivé vlivy a omezení  Je třeba dbát na zabránění křížové kontaminace vzorků přes znečištěné nástroje (především  mlýn a mlecí koule).    Použité pomůcky:   Homogenizace: Třecí miska s tloučkem, případně jiný nástroj na homogenizaci a zmenšení  velikosti zrna  Sítování: Síto s velikostí oka 2 mm.  Mletí: Kulový mlýn planetový Pulverisette, mlecí nádoby a mlecí koule z karbidu wolframu  nebo oxidu zirkoničitého.     Pracovní postup:  Homogenizace  Vzorky se zrnem větším než 2 mm (sedimenty, půdy) homogenizujeme rozetřením v třecí  misce.  Vzorek  sedimentu  či  půdy  zároveň  zbavíme  větších  kusů  organických  materiálů  (dřevo, zbytky rostlin a živočichů) a velkých kamenů.     Sítování  Vzorek  půdy  či  sedimentu  upravíme  přesítováním  přes  síto  s  velikostí  oka  2  mm.  Větší  hrudky rozmělníme tak, aby prošly sítem. Vzorek po sítování důkladně promícháme. Takto  upravený vzorek použijeme pro přípravu výluhů (KCl, voda) a dále pro mletí na stanovení Hg,  TC (celkový uhlík) a TOC (celkový organický uhlík).     Mletí  Potřebné  množství  vzorku  (cca  polovinu  mlecí  nádoby)  umístíme  do čisté  mlecí nádoby  a  spolu s mlecími koulemi upevníme do držáku. Další postup dle návodu k mlýnu. Po mletí  musí  být  vzorek  bez  hrubých  částic  znatelných  při  tření  mezi  prsty.  V  opačném  případě  prodloužíme  dobu  mletí  či  upravíme  otáčky  /  frekvenci mletí.  Přesítování  mletého  vzorku  není  přípustné  vzhledem  k  možnosti  ovlivnění  složení  vzorku  separací  tvrdších  /  větších  součástí.  Vzorky  pro  stanovení  rtuti  a  TOC  umístíme  do  PE  sáčku  a  uchováváme  při  laboratorní teplotě (min 2g). V případě hygroskopických preparátů uchováváme v exsikátoru  nad silikagelem.         12 Stanovení celkového obsahu rtuti ve vzorcích půd metodou atomové absorpční  spektrometrie   Princip stanovení  Rtuť ve vzorku je stanovena metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS) s dávkováním  pevných vzorků pomocí přístroje AMA254 (Altec s.r.o, česká republika). Metoda nevyžaduje  extrakci  Hg  ze  vzorku  půd,  pouze  je  potřeba  zabezpečit  homogenitu  vzorku  na  úrovni  navážek kolem 100 mg.      Vzorek půdy je navážen na Ni lodičku a vložen do spalovací pece přístroje. Nejprve dochází  k sušení vzorku a poté k postupnému spálení při 900 °C v proudu kyslíku a uvolnění par Hg.  Uvolněná  atomární  Hg  je  dále  zachycována  na  pozlaceném  písku  (amalgamátoru).  Po  dokončení  rozkladu  vzorku  je  krátkým  ohřevem  amalgamátoru  vypuzena  veškeré  rtuť  do  absorpční kyvety, kde je zaznamenána absorbance par rtuti při vlnové délce 254 nm. Přístroj  dosahuje meze detekce 0,003 ng s horní hranicí pracovního rozsahu 200 ng Hg. Při navážce  100 mg vzorku tyto hodnoty činní 0,00003 a 2 mg/kg. U nekontaminovaných vzorků půd se  pohybuje celkový obsah rtuti obvykle v setinách a desetinách mg Hg na kg půdy.    Postup stanovení   Otevřeme  přívod  kyslíku,  zapneme  přístroj  AMA254  (červené  tlačítko)  a  zapneme  ovládací PC. Po naběhnutí sytému spustíme program AMA254 a vyčkáme přibližně 20  min pro dosažení požadované teploty ve spalovací peci.   Vyčištění systému – ikona „L“ – otevření panelu Clean – spuštění analýzy s parametry  60/150/45 (doba sušení/termického rozkladu/čekání). Pro analýzu dávkujeme 100 μl  deionizovane  vody.  Analýzu  je  třeba  opakovat  do  dosažení  konstantní  hodnoty  absorbance.   Nastavení slepého pokusu – ikona „B“ – otevření panelu Blank – (20/180/45), spustit  tlačítkem „start“, po vysunutí lodičky vyčkat asi 20 s, než lodičku stiskem „Continue  (Insert)“ zasuneme zpět.    Ověření  správnosti  měření  –  ikona  „A“  –  panel  Analysis  –  parametry  analýzy:  20/180/45.  Dávkujeme  100  mg  dvou  vzorků  půd  (č.  1125  a  1129),  pro  správnosti  měření v 1.  i 2. kalibračním rozsahu. Tyto vzorky jsou naše interní QC standardy a  výsledek analýzy by se neměl lišit o více jak 10% od průměrné hodnoty předchozích  měření.    Vyčistíme systém nadávkováním 100 μl neionizované vody s parametry analýzy jako  v bodě č. 2 (stačí jednou).    Vlastní  analýza  vzorku  půd  ‐  ikona  „A“  –  panel  Analysis  –  parametry  analýzy:  20/180/45. Dávkujeme přibližně 100 mg. Analýzu opakujeme 3x, spočítáme průměr,  směrodatnou odchylku a relativní směrodatnou odchylku.    Vyčistíme systém nadávkováním 100 μl neionizované vody.        13 Stanovení pH půdní reakce v suspenzi s deionizovanou vodou a 1M KCl  Princip stanovení  Půdní reakce je jedním z hlavních ukazatelů stavu chemických vlastností půdy. Pudní pH lze  měřit  přímo  na  místě  v  terénu  pomocí  kontaktních  elektrod  nebo  případně  v  laboratoři  pomocí skleněných pH elektrod v suspenzi půdy s příslušným činidlem. V případě suspenze  půdy s deionzovanou vodou předpokládáme, že naměřené pH odpovídá aktuální hodnotě pH  půdní  vody.  V  případě  1M  roztoku  KCl  mluvíme  tzv.  výměnném  pH.  Oxoniové  (vodíkové)  kationty mohou být sorbovány na povrchu některých minerálů a při extrakci pomocí KCl  dochází k jejich výměně za ionty K+ .    Pomůcky   15 ml polypropylenové centrifugační zkumavky s víčky   Třepačka, pH metr, roztoky pufrů pH 4, 7   Deionizovaná voda   Roztok chloridu draselného 1 mol/l ‐ 74,5 g KCl v 1 litru     Postup stanovení   Do šesti zkumavek o objemu 15 ml přidáme půdu o objemu 2 ml   Přidáme 10 ml deionizované vody či roztoku KCl   Zkumavky necháme třepat na třepačce 5 minut při otáčkách 150 rpm.   Následně suspenze necháme stát nejméně 2 hodiny, nejdéle 24 hodin.   Provedeme kalibraci pH metru pomocí roztoků půfrů o hodnotě pH 4 a 7   Změříme hodnotu pH pro vodný výluh a roztok KCl ve všech zkumavkách, spočítáme  průměr, směrodatnou odchylku a relativní směrodatnou odchylku.    Stanovení celkového a organického obsahu uhlíku   Princip stanovení  Homogenizovaný  (mletý)  vzorek  o  definované  váze  je  zabalen  v cínové  kapsli  a  dávkován  pomocí automatického carouselu do reaktoru, který je vyhříván na 950°C v proudu kyslíku.  Spalováním vzorku vznikají různé oxidy, které jsou dále vedeny přes systém katalyzátorů a  odlučovačů halogenů a vody až do infračerveného detektoru selektivního pro CO2. Detektor  je  kalibrován  pomocí  vzorků  o  známém  obsahu  uhlíku  (standardní  půdy  apod.).  Tímto  postupem stanovíme tzv. celkový obsah uhlíku (TC). Pokud je vzorek před analýzou upraven  kyselinou chlorovodíkovou (odstranění uhličitanů vznikem CO2), výsledná detekce uhlíku je  pouze příspěvkem organického uhlíku (TOC).    Spuštění stroje  Otevřeme přívod kyslíku a zapneme přístroj. Po otevření programu se zobrazí hlavní okno, ze  kterého se ovládá celý stroj. Dolní zelený panel zobrazuje všechny potřebné parametry, které  se kontrolují před samotnou analýzou. Detektor by měl vykazovat konstantní nízkou odezvu,  teplota reaktoru musí stoupnout na 950°C, jinak není možné začít analýzu. Průtok plynu by  měl být stálý kolem 200 ml/min. Pokud je průtok nestalý, signalizuje to netěsnost systému  (praskliny na reaktoru, neuchycené spoje apod.).      14 Příprava pevného vzorku  Vzorek musí být dobře homogenizovaný a vysušený. Navážka vzorku je dostatečná mezi 10 ‐ 60mg. Na větší navážky je potřeba použít větší než běžně užívané cínové fólie. Na cínové  fólie se nesmí sahat rukou (organický uhlík v potu a částečkách kůže. Vždy užívejte pinzety.    Cínové  fólie  je  potřeba  od  sebe  oddělit.  Jedna  fólie  váží  cca  75  mg.  Pokud  si  nejste  jisti,  zvažte fólii a tím zjistíte, zda je skutečně jen jedna (pokud by vzorek šel do stroje se dvěma  fóliemi,  mohlo  by  dojít  ke  zvýšení  spalného  tepla  a  k nežádoucí  chybě.  Z  fólie  se  na  “tvarovači“ připraví mistička pomocí širšího konce plastové tyčky. Po navážení vzorku se na  “tvarovači“  zabalí  vzorek  do  cínové  fólie  (obrázek  10)  a  vytlačí  se  kovovou  tyčkou,  tím  vznikne uzavřená čočka se vzorkem. Je dobré vyzkoušet kompaktnost čočky mírným hozením  čočky na bílý papír, kde by byl případně vidět vysypaný podíl vzorku. Takto připravený vzorek  dáme  na  danou  pozici  carouselu  a  zapíšeme  navážku  do  tabulky  (obrázek  10).  Všechny  vzorky by se měly měřit 2x.                 Obrázek 10: Příprava vzorku pro stanovení TC a TOC    TOC – vzorky pro stanovení TOC a ne TC jsou upraveny kyselinou chlorovodíkovou. Nejprve  35% a poté 1:1. Vždy stačí několik kapek do viditelné reakce s  uhličitany. Poté se vzorek na  půl hodiny vysuší při cca 120°C a takto upravený se analyzuje jako ostatní vzorky. Obsah TIC  oproti TOC nebývá příliš významný u půdních vzorků.    Příprava sekvence pro analýzu  Před samotnými vzorky se zařazují, “Run‐in“ a blanky, popř. standardy. Nejprve pozice 1 a 2  name: RunIn, kde je v těchto pozicích umístěna prázdná čočka (jde o tzv. zvyknutí si stroje na  typ vzorku). Pozice 3‐4 by měly být také prázdné čočky, ale tentokrát pro výpočet blanku. U  Blanku  i  RunIn  se  píše  váha  1mg.  Pro  jistotu  je  vhodné  zařadit  další  vzorek  standard  a  případně přepočítat tzv. daily factor. Na další pozice již píšeme názvy vzorků (nesmějí být  použita  již  definovaná  jména:blank,  std_soil,  RunIn,  khp...)  a  jejich  váhy.  V pozici  method  vybereme Solid TC pro všechny vzorky příp. Solid_KHP.    Analýza a export výsledných dat  Po správné kalibraci, vyplnění tabulky vzorků a zkontrolování všech parametrů potřebných  k analýze,  můžeme  nastartovat  analýzu  pomocí  zeleného  tlačítka  se  symbolem  I  (automatický sampler). Symbol I/0 je pro analýzu jednoho vzorku. Průběh analýzy je možné  15 sledovat  na  pravém  grafu.  Doba  analýzy  je  cca  8  min.  Píky  odezvy  NDIR  detektoru  jsou  automaticky integrovány a výsledky jsou vyjádřeny v %TC. Příkazem CTRL‐E nebo File/Export  můžeme exportovat výsledky do formátu mdb nebo xls. Takto exportované výsledky je již  možné upravovat.    Ukončení práce  Před vypnutím stroje je vhodné použít tlačítko Sleep now! a počkat než klesnou průtoky na 0  ml/min  (odvzdušení  systému).  Poté  můžeme  zavřít  program,  zavřít  hlavní  ventil  kyslíkové  bomby a vypnou hlavním vypínačem stroj.       Stanovení PAHs, PCBs a OCPs ve vzorku ovzduší    Princip stanovení  Exponované odběrové médium (PUF disk) je obohaceno směsí standardů a extrahováno v  dichlormetanu na automatickém extraktoru Büchi Systém B‐811 (extrakce 40 min – dolní  ohřev 9, horní ohřev 2; prokapávání 20 min, dolní ohřev 9) a extrakt zahuštěn na stejném  zařízení (15 min, dolní ohřev 9). Následně je extrakt přečištěn na koloně plněné aktivovaným  silikagelem. Eluát obsahující PAHs, PCBs a OCPs  je odpařen pod proudem dusíku a převeden  do minivialky pro GC stanovení.    Postup stanovení  Extrakce  Přidán extrakční standartu PBC 2K, D‐PAHs a (50ul).   Extrakce na automatickém extraktoru Buchi ve 150 ml DCM.     Převedení do vialky, objem upraven na cca 10 ml.    Dělení extraktu v poměru 1:9 PAH : (PCB, OCP) na vahách.     Předčištění      PAHs  Frakcionace na 5 g (po rysku) aktivovaného silikagelu:      1) 10 ml n‐C6   2) 20 ml DCM – jímají se obě frakce, odpařeno na 0,5 ml.     Převod  do  kónických  vialek,  2x  výplach  hexanem,  přídavek  50ul  nonanu.  Ponechání v digestoři přes noc, nebo redukce pod dusíkem na konečný objem  50 µl.        Přídavek standardu terfenyl na konečný objem 100ul.    PCBs, OCPs      Odpařeno na 1 ml.  Frakcionace na aktivovaném silikagelu modifikovaném kyselinou sírovou:     (8g – po rysku) ,eluce 30 ml směsi hexanu/DCM 1:1, odpařeno na cca 0,5 ml.     16 Převod do kónických vialek, 2x výplach hexanem. Přídavek 50ul nonanu,  ponechání v digestoři přes noc, nebo odfoukání na objem 50 µl.                   Přídavek standardu 50 µl   PCB 121.    Analýza je provedena ve stopové laboratoři LSA pomocí GC/MS.