Biogeografická a podobná členění ČR Petr Vybral, 2015 Problematika vymezování hranic •Zaměření typologie •Dostupná data (podrobnost) •Závislost na období, pro které byla vytvořena •Často mají přechodné hranice • Biogeografické členění ČR •Individuální jednotky: –1 biom: •Geobiom opadavých listnatých lesů –2 biogeografické provincie: •Středoevropských listnatých lesů •Panonská –4 biogeografické podprovincie: •Hercynská •Polonská •Západokarpatská •Severopanonská –91 biogeografických regionů (bioregionů): • z toho 71 v hercynské podprovincii •4 v polonské podprovincii •11 v západokarpatské podprovincii •5 v rámci severopanonské podprovincie •Typologické (opakovatelné) jednotky –366 typů biochor: 2-49 v bioregionu –Geobiocenologická typologie krajiny STG: v ČR 150, 4-12 STG v biochoře – – • Biogeografické členění ČR •CULEK, M. a kol. (1996): Biogeografické členění České republiky •CULEK, M. a kol. (2005): Biogeografické členění České republiky II •CULEK, M. a kol. (2013): Biogeografické regiony České republiky • •Bioregiony dostupné např. na Geoportálu INSPIRE, AOPK ČR •Biochory: AOPK ČR •Soubory biochor: Atlas krajiny ČR • •Po úroveň biochor zpracováno pro celou ČR • podprov.jpg 14 •Čtyřmístný kód: znaménko, číslice a dvě písmena •označuje: v.s., substrát a reliéf - 2 I A Izolované vrchy na vápencích suché oblasti 2. v.s. Převažující vegetační stupeň v biochoře (2.v.s. – viz Geobiocenologie) Označuje srážkově relativně suchou oblast Georeliéf (Izolované vrchy) Půdní substrát a jeho vlhkost (vápence) Biochory -2IA (Izolované vrchy na vápencích suché oblasti 2. v.s.) 8Rv (Podmáčené plošiny s vrchovišti 8. v.s.) 3US (Výrazná údolí v kyselých metamorfitech 3. v.s.) BiochoryCR_0 Biochory vyrez vetsi.jpg VS Biochory - Culek.jpg Využití biochor a bioregionů •Projekční praxe – např. ÚSES •Povinný územně analytický podklad pro ÚP •Podklad pro vymezování oblastí a míst krajinného rázu •Výuka • Geobiocenologie •Ekologická definice stanoviště – možnost stanovení potenciální přirozené vegetace •Vznik rozšířením lesnické typologie na celou krajinu – Zlatník (1956, 1970, 1975) • •Trojmístný kód STG: –Vegetační stupeň (1.-8.) –Trofická řada (A, AB, B, BC, C, BD, D) –Hydrická řada (1-6; a, b, v, x) •Latinský i český název •Př.: 5B3 - typické jedlové bučiny (Abieti-fageta typica) – Aft • 1BD3 - doubravy s ptačím zobem (Ligustri-querceta) - LiQ • •Ambros, Z., Štykar, J. (1999): Geobiocenologie. I. 1. vyd., Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 63 s. •Buček, A., Lacina, J. (1999): Geobiocenologie. II. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 240 s. • Geobiocenologie •Není zpracováno pro celou ČR •Vytváří se hlavně převodem z LT (SLT) a BPEJ –Nelze mechanicky –Nutno ověřovat v terénu • •Není jednotný mapový zdroj (pokud vůbec jsou zpracované) Využití STG •Návrhy ÚSES místního významu •Ochrana přírody – výběr VKP, MZCHÚ •Slovensko – lesnická typologie •Výuka • • Silvi-geografické členění •Lesoprojekt (1985), později ÚHÚL •Přírodní lesní oblasti – 41 •Obsahuje text - popisy PLO •území přírodně, produkčně a hospodářsky jednotná •na základě geologických, klimatologických, orografických a fytogeografických charakteristik • •V současnosti ÚHÚL •Char. PLO např.: http://www.mezistromy.cz http://www.mezistromy.cz/userdata/interaktivni-mapa.png Lesnická typologie (ÚHÚL) •Map. jednotka – Lesní typ •Vyšší jednotka – Soubor lesních typů •Mezera-Mráz-Samek (1956) • •Trojmístný kód LT: –Lesní vegetační stupeň (0.-9.) –Edafická kategorie – ekologické řady (sjednoceny Zlatníkovské trofické a hydrické řady) –Dominantní bylina podrostu (většinou) – někdy rozdílné v různých PLO – •L.v.s. a ekologické řady jsou v typologii ÚHÚL přizpůsobeny potřebám lesníků a hospodaření lesa •Mapování v měřítku 1: 10 000, zmapovány všechny lesy (cca 34% území) • •Př.: 4F1 - svahová bučina kapradinová – 2X2 - dřínová buková doubrava na rendzině – Lesnická typologie (ÚHÚL) •Dostupné na stránkách ÚHÚL: –http://geoportal2.uhul.cz/index.php –odkaz i na WMS –SLT, PLO, ÚSES Lesní vegetační stupně ÚHÚL •0. lesní vegetační stupeň – bory •1. lesní vegetační stupeň – dubový (do 350 m n. m.) •2. lesní vegetační stupeň – bukovo-dubový (350 – 400 m n. m.) •3. lesní vegetační stupeň – dubovo-bukový (400 – 550 m n. m.) •4. lesní vegetační stupeň – bukový (550 – 600 m n. m.) •5. lesní vegetační stupeň – jedlovo-bukový (600 – 700 m n. m.) •6. lesní vegetační stupeň – smrkovo-bukový (700 – 900 m n. m.) •7. lesní vegetační stupeň – bukovo-smrkový (900 – 1050 m n. m.) •8. lesní vegetační stupeň – smrkový (1050 – 1350 m n. m.) •9. lesní vegetační stupeň – klečový (nad 1350 m n. m.) • •Oproti geobiocenologickému pojetí (pouze hlavní rozdíly): •-> posunuté v.s. •-> 0. l.v.s. samostatně bory •-> 1. l.v.s. i v Čechách •-> užší vymezení 4. v.s. •-> 6. smrkojedlobukový v.s. geobioc. členěn na 6. a 7. l.v.s. • Edafické řady hydrická + trofická řada => edafická kategorie •řada živná –kategorie B - (normální) bohatá –C - vysýchavá –F - svahová kapradinová –H - hlinitá –W - vápencová –S - středně bohatá - svěží •řady kyselá –K - (normální) kyselá –N - kamenitá –I - uléhavá –M - chudá •řada extrémní –Z - zakrslá –X - xerotermní –Y – skeletová •řada obohacená humusem –J - suťová –D - hlinitá –A - kamenitá – •řada obohacená vodou –L - lužní –U - údolní –V - vlhká •řada oglejená –P - kyselá –Q - chudá –O - středně bohatá •řada podmáčená –G - středně bohatá –T - chudá •řada rašelinná –R - rašelinná • 13X - Lesní typy 2.gif Fytogeografie •Regionální členění •Založeno hl. na současné skladbě veg. a flóry •Přihlíží na vztahy a vývoj vegetace – včetně antropogenních vlivů •Přístupy: Florogenetický – Domin (1930), Dostál (1966) – Typologický – Skalický (1988) • •Skalický a kol. (1988) – pro Květena ČSR •3 fytogeo. oblastí (6 obvodů) •99 okresů (někde podokresy) - fytochoriony •Vegetační stupňovitost používaná botaniky (planární, kolinní,…) •Vymezeno hl. dle rozšíření teplomilné a horské květeny •Dodnes nejsou jednotky podrobně popsané • • Fytogeografie •Dostupnost map: –Geoportál INSPIRE (dříve CENIA) –Atlas krajiny ČR (Hrnčiarová, Mackovčin, Zvara a kol., 2009) –SLAVÍK, B. (1988): Regionálně fytogeografické členění. In: Květena ČSR I., Praha: Academia, mapová příloha. •Info o fytochorionech: –Hejný et Slavík (1998): Květena ČR – 1. díl –edice Chráněná území ČR (Mackovčin eds.) – mimo I.-IV. díl –Novák et Hudec (1997): Vlastivěda moravská. Vol. 2 –Sborníky floristických kursů • Dostál 1966 s_85 fytogeo_full.jpg fytogeo_legend.jpg Skalický 1988 Fytocenologie (geobotanika) •Téměř výhradně botanici – poměrně složité •Vychází ze skladby rostlin (hojnost, plodnost…) •Hl. popis aktuální vegetace, abiotické faktory mimochodem •Řeší jaké druhy se zde nachází a v jakém poměru •Využití mimo akademickou sféru téměř výhradně pro účely ochrany přírody • •V ČR 50.-60. léta: 1: 75 000 -> 1: 200 000 vydaná, zastaralé •SK – poč. 90. let Fytocenologie hierarchie •V ČR 42 tříd, 69 řádů, 141 svazů, ? asociací •Hrubé členění lesů: 8 tříd •Fytocenologie • (Moravec a kol., 1994) Hierarchie •Subasociace –etosum –Dentario enneaphylli-Fagetum salvietosum glutinosae –kyčelnicové bučiny – karpatská asociace s šalvějí lepkavou –Pro detailnější členění lesů •Asociace –etum –Základní jednotka –Dentario enneaphyli-Fagetum –Kyčelnicové bučiny •horské květnaté jedlobučiny a bučiny silikátových půd, klimaxová vegetace montánního stupně •nejběžnější v ČR • Hierarchie •Podsvaz –enion –Eu-Fagenion –Květnaté bučiny –květnaté bučiny, lipové bučiny a jedlobučiny… -> všechny naše bučiny kromě vápnomilných –Opět pro detailnější lesy •Svaz -ion –Fagion –Bučiny –Zahrnuje: Květnaté bučiny, jedlobučiny i jedliny Hierarchie •Řád –etalia –Fagetalia sylvaticae –Definice: mezofilní až hygrofilní opadavé lesy mírné zóny Evropy…. – i tvrdý luh –=> velice široké •Třída –etea –Querco-Fagetea –ještě širší definice –používají např. zoologové Geobot_ mapa_stará_Čes_Bud geobot_slov2 Přirozená vegetace Evropy •Bohn & Neuhäusl (2004): Übersichtskarte der natürlichen Vegetation Europas •Mapy + 2 díly textu •Měřítko 1: 2 500 000 (9 listů) •699 mapovacích jednotek •Německy (Angl.) •odráží stanovištní podmínky • a přirozený růstový • potenciál • •Interaktivní CD-ROM lze stáhnout z: • http://www.floraweb.de/vegetation/dnld_eurovegmap.html • => stáhne instalační soubor aplikace obsahující mapy i texty http://www.floraweb.de/bilder/euvegmap_cdrom.jpg Evropa.bmp Evropa 2.bmp Potenciální přirozená vegetace ČR •Hypotetický vegetační kryt •Respektuje nevratné změny člověkem •51 jednotek – většinou asociace • •NEUHÄUSLOVÁ, Z. a kol. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky 1: 500 000. Vyd. 1. Academia, Praha. Neuhauslova.jpg Biotopy •Mapování biotopů – AOPK ČR •Podkladem: Katalog biotopů ČR (Chytrý, Kučera, Kočí a kol., 2001, 2010) •Vytvořeno pro mapování soustavy NATURA 2000 •Jedná se o recentní (současnou) krajinu => počítám vliv člověka •Měřítko 1: 10 000 •Mapování 2001-2005, plánovaný 12ti letý cyklus revize –V současnosti probíhá aktualizace •Monitoring biotopů za pomoci fytocenologických snímků => zaznamenání druhového složení •2005 – 1 154 606 segmentů (1 504 120 záznamů v databázi) • •Dostupné na mapovém portálu AOPK ČR: • http://portal.nature.cz/ nebo http://mapy.nature.cz/ • => i WMS (s členěnou mozaikou), plná kvalita 2X - Biotopy 1.JPG Biotopy WMS.jpg Vegetace ČR – prof. Chytrý •čtyřdílná monografie •systematicky shrnuje diverzitu vegetačních typů •členění do 38 fytocenologických tříd, které se dále dělí na svazy a asociace •Vymezení pomocí > 100 000 fytocenologických snímků ČNFD •Díly: –1. díl – Travinná a keříčková vegetace (2007, druhé vydání 2010) –2. díl – Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace (2009) –3. díl – Vodní a mokřadní vegetace (2011) –4. díl – Lesní a křovinná vegetace (2014) •Síťové mapy 10x6 zeměpisných minut (cca 12x11 km) • •CHYTRÝ, Milan a kol. (2007):Vegetace České republiky • 1. Travinná a keříčková společenstva. Praha: Academia http://www.sci.muni.cz/botany/vegsci/pic/_vegetace_cr.jpg http://www.sci.muni.cz/botany/vegsci/pic/maps/ABB01.jpg Př.: Asociace ABB01 Carici bigelowii-Nardetum strictae (Zlatník 1928) Jeník 1961 Smilkové alpínské trávníky ÚSES •Územní systém ekologické stability • •ÚAP – v územních plánech => přesné zaměření, ale složitá orientace •ÚHÚL – nadreg., reg. i lokální (WMS) •JMK a některé další kraje –Geoportál ÚP (http://up.kr-jihomoravsky.cz) –Mapový portál (http://mapy.kr-jihomoravsky.cz) •nadreg. a reg., dobrá vizualizace (WMS) •Cenia (INSPIRE) – nic moc (WMS) • USES v CR_01.jpg ÚSES.jpg Zdroje •Ambros, Z., Štykar, J. (1999): Geobiocenologie. I. 1. vyd., Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 63 s. •Buček, A., Lacina, J. (1999): Geobiocenologie. II. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 240 s.. •Culek, M. [ed.] (1996): Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 347 s. •Culek, M. [ed.] (2005): Biogeografické členění České republiky II. Praha: EkoCentrum a AOPK Praha, 347 s. •Culek, M. [ed.] (2013): Biogeografické regiony České republiky. Brno: Masarykova univerzita, 447 s. •Hrnčiarová, T., Mackovčin, P., Zvara, I. a kol. (2009): Atlas krajiny České republiky. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., 332 s. •Chytrý, M., Kočí, M., Šumerová, K. (2007): Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčková vegetace. 1. vyd. Praha: Academia, 526 s. •Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M. a kol. (2001): Katalog biotopů České republiky. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 308 s. •Maděra, P., Zimová, E. a kol. (2005): Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. Brno: Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol., 277 s. •Moravec, J. a kol. (1994): Fytocenologie. Praha: Academia •NEUHÄUSLOVÁ, Z. a kol. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky 1: 500 000. Vyd. 1. Academia, Praha. •Mapový server AOPK ČR [on-line]. AOPK ČR, 2012. Dostupné z •Portál veřejné správy České republiky [on-line]. Ministerstvo vnitra, 2003 – 2010. Dostupné z •Ústav pro hospodářskou úpravu lesů [on-line]. ÚHÚL, 2003-2012. Dostupné z http://www.uhul.cz • •Studijní materiály RNDr. Martina Culka, Ph.D. •Studijní materiály RNDr. Jana Divíška •