Vývoj regionalizací v Českých zemích Se zvláštním zřetelem na humánně geografické členění Počátky regionalizace nRelativně dlouhá tradice sahající v Českých zemích do 70. let 19. století ¨Na území Čech dříve, na území Moravy (Slezska) později nPrvní práce spojeny s jménem jednoho ze zakladatelů moderní české geografie Karla Kořistky (1825 – 1906), geodeta a kartografa Karel Kořistka a jeho regionalizace nPodnět dán statistickou službou nPrvní práce spojeny s tématikou zemědělství nPřírodní regiony v Čechách z hlediska pěstování obilnin (1871) ¨Využití zemědělských statistik ¨Území rozděleno podle produkčních specializací (pšenice, žito a další oblasti) na základě podobnosti produkce ¨Vycházel jak z přírodních tak ekonomických podmínek ¨Práce byla později vylepšována a doplňována nZáklad odvětvových regionalizací Václav Novák a jeho regionalizace n1888 – 1968 nVedoucí širšího kolektivu nPřírodní zemědělské regiony (1925) ¨Území státu rozděleno do 45 přírodních zemědělských regionů ¨Základní prostorovou jednotkou byly soudní okresy (jejich průměrná velikost přesahovala 300 km čtverečních) ¨Regionalizační charakteristiky: specializace a specifické produkční podmínky ¨Regiony seskupeny do 4 zemědělských produkčních oblastí nŘepná, obilná, obilně bramborářská, pícninářská ¨Na tuto práce navázala i poválečná zemědělská regionalizace Meziválečné regionalizace nVáclav Dědina (1870 – 1956) ¨geomorfolog ¨Environmentální determinismus ¨Navrhl, aby Kořistkovy jednotky byly základem pro administrativní členění státu ¨Regionální členění ČSR (1929) nPánevní a údolní oblasti, jejichž hranice jsou tvořeny říčními rozvodími nVymezené oblasti měly charakter homogenních regionů nVymezil 22 krajů Meziválečné regionalizace nDědinovy práce byly inspirací pro Jaromíra Korčáka (1895 – 1989) ¨Původně statistik (např. sčítání lidu 1930), posléze demogeograf, sociální geograf ¨Regionální členění Československa (1934) ¨Geopolitické základy Československa, jeho kmenové oblasti (1938) ¨Za hlavní regionalizační princip zvolil integritu regionu (nodální charakter) a koncentraci obyvatelstva včetně její kontinuity od dob prehistorických ¨Tímto způsobem vymezil tzv. kmenové oblasti ¨10 přirozených provincií Korčák, 1934 Korčák, 1938 Poválečné regionalizace nPo 2. světové válce lze v české geografii identifikovat 2 školy zabývající se regionalizací území státu ¨Starší škola akademická nProtagonisté jsou spojeni s Československou akademií věd - ČSAV ¨Novější tzv. „albertovská“ škola nPředstavitelé působili na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy na Albertově nZákladem poválečných humánně geografických regionalizací byly 2 problémy: ¨Problém identifikace jader (center) ¨Problém přiřazování zbylých základních prostorových jednotek k těmto jádrům Akademická škola nKomplexnější, dnes však méně známá (alespoň její humánně geografická část) nPůsobení akademické školy může být rozděleno do dvou etap: ¨Zhruba od konce 2. světové války do roku 1963 ¨Do let 1963 - 1993 Akademická škola – 1. etapa nSpojena především se jménem Miroslava Blažka a jeho spolupracovníků (Ctibor Votrubec, Josef Hůrský, Miroslav Střída) nTeoretické práce, dílčí výzkumy, identifikace regionálních center apod. nM. Blažek ¨K otázkám rajonování v Československu (1954) ¨Úvod do hospodářské geografie (1957) ¨Vymezení městských aglomerací v ČSSR (1962) nM. Střída ¨Voprosy ekonomičeskogo rajonirovanija Čechoslovakii (1958) ¨Hospodářské oblasti a nové územní členění (1960) ¨Kritéria: lokace průmyslu, koncentrace obyvatelstva a dopravy = identifikace jader ¨135 jader, 45 významných jader, 7 velkých ekonomických regionů ¨Základ pro administrativní členění z roku 1960 (10 krajů, 109 okresů místo předchozích 19 krajů a 270 okresů z roku 1949) nC. Votrubec ¨K problémům ekonomických center (1963) Akademická škola – 2. etapa nSouvisí se založení Geografického ústavu ČSAV v Brně (ředitel J. Demek) nStátní plán vědeckovýzkumných prací ¨Od roku 1964 byl jeho součástí státní výzkumný úkol „Geografická rajonizace ČSSR“ s dílčími úkoly n„Fyzickogeografická rajonizace ČSR“ n„Ekonomickogeografická rajonizace ČSR“ Akademická škola – 2. etapa (FG) nFyzickogeografická regionalizace a soubor map fyzickogeografických regionalizací ¨Geomorfologické členění ČSR (T. Czudek a kol., 1972) ¨Klimatické oblasti Československa (E. Quitt, 1971) ¨Biogeografické členění ČSR (J. Raušer, 1971) ¨Fyzickogeografické regiony ČSR (J. Demek, E. Quitt, J. Raušer, 1977) nAtlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR (1992) ¨Např. Přírodní krajinné typy (J. Kolejka) Akademická škola – 2. etapa (HG) nŘada předběžných studií a dílčích regionalizací v letech 1964 – 1977 ¨K metodám ekonomicko geografické regionalizace (M. Macka ed., 1969) nNapř. J. Hůrský (doprava), M. Blažek (obyvatelstvo), Z. Láznička (sídla), J. Mareš (průmysl), M. Macka (dojížďka), A. Götz (zemědělství) nUkazatele identifikace center ¨Obyvatelstvo (především dojížďka do zaměstnání) ¨Výrobní faktory ¨Doprava ¨Ostatní služby Akademická škola – 2. etapa (HG) nEkonomicko geografická regionalizace (M. Blažek ed. 1977) ¨První poválečná humánně geografická regionalizace území republiky ¨Vychází z individuálních analýz vybraných území a odvětvových regionalizací území celého státu zpracovávaných v rámci výzkumných úkolů na GgÚ ČSAV ¨Střediska byla definována na základě ukazatelů koncentrace obyvatelstva a jeho funkcí ¨Sféry vlivu definovány na základě ukazatelů pohybů či možností pohybů ze zázemí do středisek nSféry vlivů byly pak vymezeny metodou nakládání map odvětvových regionalizací (průmyslu, dopravy, obyvatelstva a sídel skládající se z dojížďky do zaměstnání, docházky za službami, dojížďky do škol a přistěhovalectví do měst) Akademická škola – 2. etapa (HG) nEkonomicko geografická regionalizace (M. Blažek ed. 1977) ¨Regionalizace má hierarchický charakter n1 úroveň makroregionální, nÚrovně mezoregionální, subregionální a mikroregionální nÚrovně nemají vždy skladebný charakter, což je hlavní problém uvedené regionalizace ¨11 mezoregionů, které však nepokrývají celé území nJsou doplněny dvěma, respektive třemi, zónami mimo vliv mezoregionálních středisek ¨120 areálů na úrovni subregionální, které již pokrývají celé území ¨79 areálů na úroveni mikroregionální, opět celé území státu nepokrývá Akademická škola – 2. etapa (HG) nRegionální působnost středisek osídlení (J. Maryáš, S. Řehák, 1987) ¨Součást Atlasu obyvatelstva ČSSR ¨Založena na spádovosti za službami a dojížďce za prací ¨Z dnešního pohledu metodicky čistá regionalizace ¨Identifikace středisek podle významu: nPočet obyvatel, ekonomická aktivita obyvatelstva, zaměstnanost v terciéru nCentra nodality obou procesů ¨Sféry vlivu definovány podle intenzit interakčních procesů ¨Počítačové zpracování Akademická škola – 2. etapa (HG) nRegionální působnost středisek osídlení (J. Maryáš, S. Řehák, 1987) ¨Na území dnešní České republiky bylo vymezeno 290 mikroregionů nSice pokrývají celé území státu nV některých případech však nejsou souvislé (například v zázemí Prahy a dalších silných středisek) ¨Sami autoři označují vymezené areály jako regiony typu „město – zázemí“ Albertovská škola nSpojena se jménem Martina Hampla (*1940) ¨Vznik můžeme klást do 70. let 20. století ¨Humánně geografické regionalizace (v terminologii albertovské školy označované jako sociálně geografické regionalizace) založené na výsledcích sčítání lidu, domů a bytů k letům 1961, 1980, 1991 a 2001 Albertovská škola nRegionalizace našeho území se vyznačují ¨Neměnností základních principů konstrukce regionů v průběhu let nMožnost cenných komparací vývoje regionální struktury České republiky ¨Metodologickou jednoznačností a ukotveností v pracích anglosaských geografů ¨Hierarchickým charakterem ¨Induktivním postupem nStřediska definována na základě jejich významu a jejich schopnosti zformovat zázemí nZbylé základní prostorové jednotky ke střediskům přiřazovány na základě dojížďky za prací a za službami Albertovská škola 1.Sociálně geografická regionalizace ČSR (M. Hampl, J. Ježek, K. Kühnl, 1978) 2.Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR (M. Hampl, V. Gardavský, K. Kühnl, 1987) 3.Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice (M. Hampl a kol., 1996) 4.Geografická oprganizace společnosti v České republice: transformační procesy a jejich obecný kontext (M. Hampl, 2005) Sociálně geografická regionalizace ČSR (M. Hampl, J. Ježek, K. Kühnl, 1978) nZákladní mikroregionální procesy ¨Vztahy mezi bydlištěm, pracovištěm a službami nStředisko: musí zformovat zázemí o velikosti alespoň 5000 obyvatel (POZOR: metodický problém: určení střediska na základě charakteristik jeho zázemí) nInterakce: převládající spád sledovaného procesu k určitému středisku (v porovnání ke spádu k ostatní střediskům) ¨Dojížďka za prací ¨Dojížďka za nákupem průmyslového zboží nVymezení mikroregionů 1. stupně ¨Splňují podmínku velikosti zázemí pouze podle jednoho ze sledovaných procesů nVymezení mikroregionů 2. stupně ¨Dojížďka za prací mezi středisky mikroregionů 1. stupně a hodnocení vztahů podřízenosti (str. 84 – 87) nPrincipiálně podobně vymezovány i mezoregiony Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR (M. Hampl, V. Gardavský, K. Kühnl, 1987) nZákladní mikroregionální procesy ¨Vztahy mezi bydlištěm, pracovištěm a službami nStředisko mikroregionu 1. stupně ¨Organizuje region o velikosti alespoň 15000 obyvatel (POZOR: metodický problém: určení střediska i na základě charakteristik jeho zázemí) ¨Zázemí střediska musí mít minimálně 5000 obyvatel (pozn. viz výše) nInterakce: převládající spád podle významově dominantních a representativních regionálních procesů ¨Úroveň mikroregionální nDojížďka za prací (na základě statistických dat) nDojížďka za službami (na základě aplikace gravitačního modelu) ¨Úroveň mezoregionální nVyjížďka za prací, vyjížďka do škol, migrace obyvatelstva, gravitační model, Maryášovo šetření nVymezení mikroregionů 1. stupně (151 jednotek) nVymezení mikroregionů 2. stupně (str. 141-142) – celkem 64 jednotek ¨Velikost regionu vyšší než 60000 obyvatel (60 jednotek) ¨21 problematických jednotek Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice (M. Hampl a kol., 1996) nAktualizace regionalizace předchozí nZákladní mikroregionální procesy ¨Vztahy mezi bydlištěm, pracovištěm a službami nStředisko mikroregionu 1. stupně ¨Organizuje region o velikosti alespoň 15000 obyvatel (POZOR: metodický problém: určení střediska i na základě charakteristik jeho zázemí) ¨Zázemí střediska musí mít minimálně 5000 obyvatel (pozn. Viz výše) nInterakce: převládající spád sledovaného procesu k určitému středisku (v porovnání ke spádu k ostatní střediskům) ¨Dojížďka za prací ¨Dojížďka za službami nVymezení mikroregionů 1. stupně (147 jednotek) nVymezení mikroregionů 2. stupně ¨Dojížďka za prací mezi středisky mikroregionů 1. stupně a hodnocení vztahů podřízenosti Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a jejich obecný kontext (M. Hampl, 2005) nZákladní mikroregionální procesy ¨Vztahy mezi bydlištěm, pracovištěm a službami nStředisko mikroregionu 1. stupně ¨Organizuje region o velikosti alespoň 15000 obyvatel (POZOR: metodický problém: určení střediska i na základě charakteristik jeho zázemí) ¨Zázemí střediska musí mít minimálně 5000 obyvatel (pozn. viz výše) nInterakce: převládající spád sledovaného procesu k určitému středisku (v porovnání ke spádu k ostatní střediskům) ¨Dojížďka za prací ¨Dojížďka do škol nVymezení mikroregionů 1. stupně (144 jednotek) nVymezení mikroregionů 2. stupně (70 jednotek) ¨Celková dojížďka mezi středisky mikroregionů 1. stupně a hodnocení vztahů podřízenosti ¨Minimální velikost regionu 40000 obyvatel CR_bw1 Regionalizace ČR (Hampl 2005) Delimitation of micro-regions in the Czech Republic by nodal relations (Halás et al. 2010) nStřediska jsou definována na základě nodálních vazeb ¨Obec, do které míří alespoň čtyři hlavní dojížďkové proudy, což v praxi znamená, že minimální velikost mikroregionu je 5 obcí ¨Zde je jasná odlišnost od regionalizace Hamplovy nRegionalizační interakce je založena na pracovní a školní vyjížďce ze základních prostorových jednotek do definovaných středisek (suma vyjíždějících) nHlavní proud vyjížďky (tj. numericky nejvyšší hodnota interakce pro danou obec) nAplikace tohoto relativně volného kritéria umožňuje zachytit přirozené členění geografického prostoru České republiky, které není zkresleno jinými, mnohdy subjektivními faktory nJe však nutné poznamenat, že velká střediska vytvoří i několikanásobně větší regiony než střediska malá nVýsledný regionální obraz byl dále upravován, aby vyhovoval požadavkům na průběh a výsledek regionalizace (271 mikroregionů) regionalizace The micro-regional nature of functional urban areas (Sýkora, Mulíček, 2007) nPotenciální střediska definována na základě funkčního hlediska a nodálních vazeb ¨Počet obsazených pracovních míst v obci, který musel dosahovat nejméně 1 000 osob nDefinuje středisko jako centrum denních pracovních aktivit ¨Do potenciálního střediska směřuje alespoň jeden hlavní denní pracovní vyjížďkový proud z obce jiné nVyjadřuje jeho schopnost vytvořit zázemí ¨Obě kritéria jsou platná současně. Tímto způsobem bylo definováno 367 potenciálních středisek mikroregionů. nRegionalizační interakce je založena na pracovní vyjížďce ze základních prostorových jednotek do definovaných středisek nPodmínka minimální velikosti mikroregionu (6 000 osob): 260 komplexních mikroregionů ¨Obce z mikroregionů, které nesplnily výše uvedenou podmínky, byly přiřazeny k areálům tento limit splňujícím ¨Přiřazení bylo provedeno na základě spádovosti původního střediska či směru druhého a dalšího vyjížďkového proudu z testované obce Brno Regionalizace Česka z hlediska modelování prostorových interakcí (Halás, Klapka, 2010) nZákladními prostorovými jednotkami regionalizace jsou obvody obcí s rozšířenou působností (ORP) nStřediska jsou definována ¨V případě přirozených regionů ve shodě s pracemi Hampla nTedy současná krajská města bez Jihlavy a Praha, především z důvodu srovnání výsledku s referenční regionalizací. ¨V případě návrhu krajů jsou zcela logicky za střediska považována všechna současná krajská města a Praha nRegionalizační interakce je v tomto případě modelována ¨2 různé parametry halas-klapka-obr3 halas-klapka-obr5