Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin Nahosemenné Petr Bureš MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 Společné znaky semenných rostlin, (nahosemenných i krytosemenných) odlišující je od výtrusných vyšších rostlin (játrovek, mechů, hlevíků, plavuní, kapradin a jejich příbuzných) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Spora čili výtrus - 1 rozmnožovací buňka, - vzniká meiózou v zárodečné vrstvě sporangia - krytá rezistentním obalem ze sporopoleninu spóra Lycopodium clavatum Semeno - mnohobuněčný rozmnožovací orgán - vzniklý z oplozeného vajíčka, - krytý osemením (testou) = přeměněný integument 1. Spora vers. semeno Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Znaky semenných rostlin uvnitř: zárodek (embryo) + živné pletivo – primární ž.p. (perisperm) = zbytek megaprothalia (nucellu) u nahosemenných + sekundární ž.p. (endosperm) u krytosemenných semenné (naho- i kryto-) apikální meristém mnohobuněčný, vícevrstevný výtrusné (mechorostů, plavuně a monilofyty) – zpravidla jediná buňka 2. Vzrostný vrchol stonku Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Znaky semenných rostlin klíčící cykas klíčící jinan Nepravé kořeny výtrusných Pravé kořeny semenných rostlin 3. Pravé kořeny Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné klíčící hrách semenáček borovice Znaky semenných rostlin 4. Vodivé elementy stonku = eustélé nebo ataktostélé Plektostélé – plavuně Aktinostélé – plavuně, eusporangiátní kapradiny Protostélé – nejpůvodnejší typ ryniofyty, plavuně, vz. kapradiny Sifonostélé – ve středu stélé dutina nebo dřeň (sifon), (Osmunda) Solenostélé – dutina, lýko, dřevo, lýko, Adianthum, Dicksonia, Marsilea Diktyostélé – síť dřevostředných cévních svazků v oddencích kapradin Arthrostélé – do kruhu uspořádané uzavřené cévní svazky ve stoncích přesliček Eustélé – souvislé válce lýka a dřeva rozdělené radiálně procházejícími dřeňovými paprsky na větší počet cévních svazků kolaterálních, které jsou kruhovitě uspořádány nahosemenné, bazální krytosemenné a dvouděložné Ataktostélé –,cévní svazky senepravidelně rozložily v parenchymu, nevyvíjí se zde kambium a rostliny tohoto typu tedy nemohou druhotně tloustnout (jednoděložné, Piperaceae, některé Amaranthaceae) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné plavuňovávětevkapraďovávětev Semenné rostliny Znaky semenných rostlin 5. Konec samostatnosti gametofytu – sporofyt závislý na gametofytu – gametofyt i sporofyt samostatné (někdy ze zásob – Selaginella, Isoëtes, Salviniales). – gametofyt závislý na sporofytu Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Znaky semenných rostlin G G G S S S Mechorosty (játrovky, mechy, hlevíky) Výtrusné cévnaté rostliny (ryniofyty, plavuně, monilofyty) Semenné rostliny (nahosemenné, krytosemenné) Oplození přestane být závislé na vodě 6. Pokročilá redukce gametofytu semenných rostlin Mikroprothalium (desítky µm; 5–3 buňky) (1) v mikrosporangiu → mnoho mikrospor (2) mikrospora endosporicky → 2-3 buněčné pylové zrno (3) pylové zrno (nezralý gametofyt) opouští mikrosporangium nahosemenné krytosemenné Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Znaky semenných rostlin P G 6. Pokročilá redukce gametofytu semenných rostlin Mikroprothalium (desítky µm; 5–3 buňky) (1) v mikrosporangiu → mnoho mikrospor (2) mikrospora endosporicky → 2-3 buněčné pylové zrno (3) pylové zrno (nezralý gametofyt) opouští mikrosporangium nahosemenné krytosemenné Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Znaky semenných rostlin P G P A L P G 6. Pokročilá redukce gametofytu semenných rostlin Mikroprothalium (desítky µm; 5–3 buňky) (1) v mikrosporangiu → mnoho mikrospor (2) mikrospora endosporicky → 2-3 buněčné pylové zrno (3) pylové zrno (nezralý gametofyt) opouští mikrosporangium nahosemenné krytosemenné Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Znaky semenných rostlin P G P A L P G 6. Pokročilá redukce gametofytu semenných rostlin Mikroprothalium (desítky µm; 5–3 buňky) (1) v mikrosporangiu → mnoho mikrospor (2) mikrospora endosporicky → 2-3 buněčné pylové zrno (3) pylové zrno (nezralý gametofyt) opouští mikrosporangium (4) dostává se na samičí orgán (= polinační kapku nebo bliznu) (5) blána mikrospory praská → pylová láčka vyživovaná u nahosemenných pletivem nucellu u krytosemenných pletivy pestíku (6) na konci láčky → 2 spermatozoidy nebo 2 spermatické buňky. nahosemenné krytosemenné Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Znaky semenných rostlin P G P A L P V S L P V S1 S2 L P G naho- 5 buněk 6. Pokročilá redukce gametofytu semenných rostlin Mikroprothalium (desítky µm; 5–3 buňky) (1) v mikrosporangiu → mnoho mikrospor (2) mikrospora endosporicky → 2-3 buněčné pylové zrno (3) pylové zrno (nezralý gametofyt) opouští mikrosporangium (4) dostává se na samičí orgán (= polinační kapku nebo bliznu) (5) blána mikrospory praská → pylová láčka vyživovaná u nahosemenných pletivem nucellu u krytosemenných pletivy pestíku (6) na konci láčky → 2 spermatozoidy nebo 2 spermatické buňky. nahosemenné krytosemenné Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Znaky semenných rostlin P G P A L P V S L P V S1 S2 L P G P S1 S2 naho- 5 buněk kryto- 3 buňky 6. Pokročilá redukce gametofytu semenných rostlin Mikroprothalium (desítky µm; 5–3 buňky) (1) v mikrosporangiu → mnoho mikrospor (2) mikrospora endosporicky → 2-3 buněčné pylové zrno (3) pylové zrno (nezralý gametofyt) opouští mikrosporangium (4) dostává se na samičí orgán (= polinační kapku nebo bliznu) (5) blána mikrospory praská → pylová láčka vyživovaná u nahosemenných pletivem nucellu u krytosemenných pletivy pestíku (6) na konci láčky → 2 spermatozoidy nebo 2 spermatické buňky. Megaprothalium (mm–µm; mnoho–8 buněk) (1) v megasporangiu → jediná megaspora (nikdy jej neopustí) (2) z megaspóry → megaprothalium uvnitř vajíčka = megaprothalium obaleno jak stěnou megasporangia, tak integumentem (u nahosemenných je megaprothalium mnohobuněčné zpravidla jěště s archegonii) (3) u krytosemenných je megaprothaliem jen zárodečný vak obsahující zpravidla jen osm jader/buněk nahosemenné krytosemenné Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Znaky semenných rostlin P G P A L P V S L P V S1 S2 L P G P S1 S2 naho- 5 buněk kryto- 3 buňky 6. Pokročilá redukce gametofytu semenných rostlin Mikroprothalium (desítky µm; 5–3 buňky) (1) v mikrosporangiu → mnoho mikrospor (2) mikrospora endosporicky → 2-3 buněčné pylové zrno (3) pylové zrno (nezralý gametofyt) opouští mikrosporangium (4) dostává se na samičí orgán (= polinační kapku nebo bliznu) (5) blána mikrospory praská → pylová láčka vyživovaná u nahosemenných pletivem nucellu u krytosemenných pletivy pestíku (6) na konci láčky → 2 spermatozoidy nebo 2 spermatické buňky. Megaprothalium (mm–µm; mnoho–8 buněk) (1) v megasporangiu → jediná megaspora (nikdy jej neopustí) (2) z megaspóry → megaprothalium uvnitř vajíčka = megaprothalium obaleno jak stěnou megasporangia, tak integumentem (u nahosemenných je megaprothalium mnohobuněčné zpravidla jěště s archegonii) (3) u krytosemenných je megaprothaliem jen zárodečný vak obsahující zpravidla jen osm jader/buněk nahosemenné krytosemenné Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Znaky semenných rostlin P G P A L P V S L P V S1 S2 L P G P S1 S2 naho- 5 buněk kryto- 3 buňky 7. Genetické důsledky semennosti a) znemožnění totální homozygotizace následkem selfingu v rámci oboupohlavného gametofytu b) centromerický tah v soutěži homologů a z toho plynoucí evoluce divergence karyotypů Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Znaky semenných rostlin - Výtrusné autotrofní rostliny (řasy, mechorosty, plavuně a kapraďorosty) nevytvářejí parazitické formy (výjimečně jen myko-heterotrofní gametofyty plavuní, a tř. Psilotopsida) - U semenných rostlin vznikl parazitismus v řadě nezávislých linií opakovaně! 8. Evoluce parazitismu a myko- heterotrofie Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Hydnora, Hydnoraceae Lathraea, Orobanchaceae Neottia nidus-avis, Orchidaceae Hyobanche, Orobanchaceae Cuscuta, Convolvulaceae Sarcodes sanguinea, Ericaceae Parasitaxus usta, Podocarpaceae (nahosemenný parazit nahosemenných rostlin) Rafflesia, Rafflesiaceae Monotropa hypopitys, Ericaceae Myko-heterotrofní paraziti hub = „analogy“ prothalií u Lycopodium, Psilotum, Ophioglossum, ... Viscum, Santalaceae Znaky semenných rostlin Xylem – většinou tvoří jen tracheidy a parenchym; jen Gnetopsida mají i tracheidy; krytosemenné mají navíc tracheje a libriformní fibrily Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Znaky nahosemenných Floem – jen sítkové buňky (+ buňky Strassburgerovy); krytosemenné mají sítkovice (+ přidružené buňky) Picea abies Quercus petraea Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Znaky nahosemenných Parenchymatické paprsky v xylemu – většinou uniseriátní; krytosemenné mají multiseriátní Juniperus communis Robinia pseudacacia Tracheidy s dvůrkatými ztenčeninami dvojteček Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné blanka (margo) tvořená zbytky střední lamely porus mozolek (torus) Krytosemenné Nahosemenné Ztenčeniny na tracheidách Znaky nahosemenných Sekundární tloustnutí funkční dřevo mrtvé dřevo kůra živý floem periderm felogen korek kambium dřeňový paprsek Primární tloustnutí – zprostředkováno diferenciací buněk, zejména cévních svazků Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Znaky nahosemenných – trvalou aktivitou interkalárních meristémů: kambium – růst objemu felogen – zacelovaní povrchu rostoucího v závislosti na objemu Sekundární tloustnutí kambium svazkové kambium mezisvazkové kambium dřeň primární xylem primární floem kortex dřeňový paprsek (parenchym) dřeňový paprsek (parenchym) primární xylem sekundární xylem kambium sekundární floem primární floem felogen letní dřevo jarní dřevo kůra periderm sekundární xylem (dvouletá produkce) kambium sekundární floem felogen korek dřeň primárníxylem sekundárníxylem kambium sekundárnífloem primárnífloem funkční dřevo mrtvé dřevo kůra živý floem periderm felogen korek kambium dřeňový paprsek – pozice svazků původního eustélé je v kmeni jen sotva znatelná – tvoří ji „díly“ dortu oddělené dřeňovými paprsky (původně parenchymatickou dření mezi jednotlivými svazky); mezi tyto „původní paprsky“ se směrem k obvodu kmene vkládají činnosti kambia další dřeňové paprsky Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Znaky nahosemenných Sekundární tloustnutí – analýza šířky letokruhů – dendrochronologické datovaní ze zbytků dřeva Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Klasifikace nahosemenných oddělení Gymnospermophyta = nahosemenné má šest tříd: 1. tř. Cordaitopsida – kordaity 2. tř. Cycadopsida – cykasy 3. tř. Cycadeoideopsida – benetity 4. tř. Ginkgoopsida – jinany 5. tř. Pinopsida – jehličnany 6. tř. Gnetopsida – liánovce Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Klasifikace nahosemenných Podíl na diverzitě vyšších rostlin malý monilofyty 3,7 % plavuně 0,4 % nahosemenné 0,3 % krytosemenné 90,1 % Druhová diverzita vyšších rostlin mechorosty 5,5 % 1. tř. Cordaitopsida (kordaity) Fosilní nahosemenné dřeviny s páskovitými listy ? Předchůdci jehličnanů Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jméno řádu je odvozeno od rodu Cordaites, pojmenovaného podle našeho mykologa a paleontologa z první poloviny 19. stol. Augusta Josefa Cordy (1809-1849). Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Kordaity Až 30 m vys. stromy Vodivé elementy – eustélické, kmen druhotně tloustne (na bázi až 1 m v průměru) Dřevo – husté pyknoxylické jako recentní jehličny; střed kmene – mohutná dřeň, na povrchu borka Větve koruny – monopodiálně větvené Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Kordaity Xylem – podobný recentním jehličnanům z čel. Araucariaceae – tracheidami hustě spirálně dvojtečkovanými, parenchymové paprsky jednovrstevné (uniseriátní) jako u jehličnanů Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Kordaity Wollemia – tracheidy Araucaria – tracheidy Recentní AraucariaceaeFosilní kordaity tracheidy a uniseriátní paprsky Dadoxylon tracheidy hustě spirálně dvojtečkované Kořeny – často chůdovité – jako stromy v záplavových zónách s dlouho stagnující vodou (např. mangrove) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Kordaity Listy – 20-70 cm dlouhé, – přisedlé – spirálovitě uspořádané – kopinaté se souběžnou hustou žilnatinou, – se sklerenchymovými výztužemi mezi žilkami Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Kordaity průduchy v řadách na spodu listu cévní svazek mezofyl Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Mikrostrobily – jehnědy nebo klasy tvořené drobnými šišticemi v paždí listenů Mikrosporofyly = „tyčinky“ na vrcholu drobných šištic Kordaity mikrosporofyly = tyčinky Cordianthus concinnus 1 mm Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Pyl – většinou s jedním obvodovým vzduchovým vakem Kordaity Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Megastrobily jehnědovité - se stopkatými plochými srdčitými vajíčky v paždí listenů, - semena drobná plochá „okřídlená“ Cardiocarpus cordei Kordaity Vajíčka – s pylovou a archegoniální komorou – se dvěma archegonii Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cardiocarpus sclerotesta Kordaity Historie - poprvé svrchní karbon - vrchol přelomu karbonu a permu, kdy tvořily dominanty lesní vegetace - vymírají ve svrchním permu Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Kordaity Zástupci - Cordaites principalis Naleziště: Německo, Belgie 2. tř. Cycadopsida (cykasy) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Stálezelené recentní i fosilní dvoudomé (pohlavní chromosomy) dlouhověké dřeviny, vzhledem připomínající palmy; recentně ~300 druhů. Hlavně tropy, spíše na sušších stanoviších Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy hlavní kořen kůlovitý, s četnými postranními, dichotomicky větvenými při ohni se může kořen i kmen smrštit tak, že se část kmene zasune pod zem. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy V pletivech kořenů duté hlízky se symbiotickými sinicemi rodů Nostoc, Anabaena nebo Trichormus (popř. bakterií rodu Azotobacter) fixujících vzdušný dusík do biologicky využitelné formy - např. dusičnanů. tmavá vrstva se sinicemi Sinice produkují neurotoxin beta-Nmethylamino-L-alanin, který je transportován do megastrobilů kde je během vývoje vajíček vylučován s idioblastů jako obrana Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy Kmen štíhlý, válcovitý nebo kulovitý, většinou nevětvený vysoký až 15 m (tu dosahuje australská Lepidozamia hopei) V kmeni je kromě xylemu vysoký podíl parenchymu = „řídká“ manoxylická struktura => nemůže odolávat mrazu a neunesl by těžké boční větve Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy Soustředná kambia – při tloustnutí kmene se vně zakládají nové kruhy kambia, vnitřní ale zůstávají ještě několik let dál aktivní = kmen tvořen soustřednými vodivými válci xylemu a floemu Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy kůra floem floem xylem xylem dřeň (parenchym) Ságo (nepravé) = škrobnatá opalizující kaše, která se suší a drtí na mouku. Získává se z parenchymatické dřeně kmene některých cykasů Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy Listy v růžici na vrcholu kmene, řapíkaté, až 7 m dlouhé, kožovité, zpravidla 1x zpeřené (velmi vz. 2x zpeřené nebo jednoduché) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cycas micholitzii s vidličnatě dělenými lístky Macrozamia stenomera s vícenásobně vidličnatě dělenými lístky / úkrojky Fosilní cykas Bjuvia simplex s jednoduchými listy Cykasy Cévní svazky v řapíku a vřeteni listu cykasů uspořádány do tvaru obráceného písmene omega Ʊ Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy xylem phloem jednotlivý svazek Kutikula - silná Průduchy – často hluboce zanořené Cykasy řez jednotlivým úkrojkem průduch Úkrojky listů v mládí circinátně svinuté Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy Sporofyly často v šišticích (strobilech), nebo ve spirálovitém terminálním chocholu. Reprodukční orgány mohou vznikat každý rok, u některých druhů však jejich tvorba může být jen jednou za 10–15 let; u některých druhů je tvorba šištic inicializovaná požárem. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy Na jednom sporofylu většinou 2 vajíčka (někdy až 8) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy Vajíčko (= homolog megasporangia) Pletivo uvnitř vajíčka = nucellus = (homolog archesporiu) (1) Jedna z buněk nucellu se meiózou rozdělí na 4 haploidní buňky; (2) Tři z nich zaniknou (3) Zbude megaspóra, která dělením vyplní vnitřek vajíčka megaprothaliem s archegonii. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy Vajíčka mají trojvrstevný obal + obal nucelární nucellus megaprothalium oosféra láčka pylová = mikroprothalium krček archegonia archegonium archegoniální komora pylová komora mikropyle \ (→ vnitřní blanitý obal) – obaly vajíčka (→ sklerotesta) / (→sarkotesta) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy archegonia poměrně jednoduché stavby 6 buněk Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy krčkové buňky jsou čtyři Mikrosporofyly – štítkovité nebo šupinovité Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy vždy ve strobilech Mikrosporangia – ve velkém množství na adaxiální ploše mikrosporofylu Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy Pyl – monokolpátní bez vzdušných vaků Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Přenos pylových zrn – větrem Cykasy Třásněnky žerou pyl cykasů slabá koncentrace myrcenu přiláká třásněnky do mikrostrobilů mikrostrobily s třásněnkami metabolicky zvýší teplotu až o 25 °C uvolní se myrcen a jeho vysoká koncentrace vypudí třásněnky vypuzené třásněnky hledají pyl v podobně vonících megastrobilech Zahřívání se cyklicky opakuje => přenos pylu mezi pohlavími. Myrcen (nazýván dle myrtovitých, u nichž byl poprvé detekován. Surovina v parfumerní výrobě. třásněnka Cycadothrips chadwicki pokrytá mikrospórami Macrozamia lucida Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Přenos pylových zrn třásněnkami Cykasy Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Podobně se přenášejí pyl zamií i brouci Pharaxonotha zamiae larvy se živí pylem dospělci také přenos pylu nastane při nechtěných návštěvách samičích šištic Cykasy Samčí strobily – bez toxinů = brouci je mohou žrát a při tom se kontaminovat pylem Samičí šištice – s toxiny z kořenových sinic = brouci po nalétnutí do samičí šištice zjistí, že se díky toxinům žrát nedá = kontaminují vajíčka pylem ale nesežerou je! Konzervativní morfologie cykasů = kantarogamie u nich může být stará až 300 mil. let – právě z té doby pocházejí nejstarší fosílie brouků! Vznik pylu v mikrosporangiu 1. Meióza → tetráda haploidních mikrospór 2. Každá mikrospóra se mitózou rozdělí ve dvoubuněčné pylové zrno: – menší buňka prothaliová – velká buňka antheridiová 3. Antheridiová buňka se rozdělí na buňku generativní a láčkovou. Zralé pylové zrno cykasů je tak trojbuněčné a obsahuje buňky: prothaliovou, generativní a láčkovou Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy 1. 3-jaderný pyl zachycen polinační kapkou 2. Zachycení pylu vyvolá vysychání kapky 3. Vysycháním kapky pyl vtažen do pylové komory 4. V pylové komoře vyklíčí pylová láčka Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Dozrání pylu v samčí gametofyt Cykasy 4a. Generativní buňka se rozdělí na spermatickou a vegetativní 4b. Spermatická buňka se rozdělí na dva polyciliátní spermatozoidy 4c. Zralý samčí gametofyt má tedy 5 buněk/jader (prothaliová, vegetativní, dva spermatozoidy a láčková) 4. Pomocí bičíků doplavou spermatozoidy tekutinou v archegoniální komoře až k oosféře v archegoniu 5. Jeden z nich splyne s oosférou Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Oplození Cykasy 1. Láčka proroste skrz nucellus do archegoniální komory 2. Průnik láčky do archegoniální komory vyvolá otevření krčků archegonií a vyloučení tekutiny do archegoniální komory 3. Spermatozoidy se uvolní z láčky do zvlhlé archegoniální komory Cycadaceae – láčky větvené Zamiaceae – láčky nevětvené Spermatozoidy obrovské – až 500 µm velké Největší samčí pohlavní buňky v rámci rostlinné i živočišné říše spirálovitě uspořádané bičíky Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné 80 µm Cykasy Oplozené vajíčko zraje v semeno vnější obal = dužnatá sarkotesta (endozoochorie) střední obal = dřevnatá sklerotesta vnitřní obal blanitý. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy Změna barvy zralé sarkotesty = jasná adaptace na endozoochorii Z oplozené oosféry vzniká embryo s 2-6 dělohami Embryo vyživováno pletivem megaprothalia = primárním živným pletivem Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy Historie poprvé v permu, vrchol v juře, nyní 10 rodů se zhruba 300 druhy Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy Fylogeneticky navazují Cycadopsida na semenné monilofyty ze tř. Pteridospermopsida Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Tři hlavní linie cykasů divergovaly v permu, na evoluci se projevil kontinentální drift perm 225 mil. BP trias 200 mil. BP jura 135 mil. BP křída 65 mil. BP Cykasy Geografické rozšíření současných cykasovitých. 1. čel. Cycadaceae jediný rod Cycas. Převážně jihových Asie, jediný druh na Madagaskaru a pobřeží vých. Afriky. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Fosilní doklady cykasů jsou po celém světě – mj. Aljaška, Antarktida, Evropa, Grónsko, ... Cykasy Cycas = nejprimitivnější zástupce - ploché megasporofyly připomínají 1x zpeřené trofofyly, spirálně uspořádány tak jako trofofyly Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy - Cycadaceae Zpravidla více než dvě (4-8) vajíčka (semena) na jednom megasporofylu Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy - Cycadaceae úkrojky listů jednožilné Cycas revoluta má pohlavní chromosomy systém podobný jako u člověka XX = samice; XY = samec; chromosom Y kratší než X Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy - Cycadaceae 2. čel. Stangeriaceae Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Úkrojky listů – s 1 centrální žilkou a mnoha bočními (transverzálními) žilkami rovnoběžnými resp. zčásti vidličnatě větvenými Cykasy Cycadaceae Stangeriaceae Zamiaceae Průduchy – nezapuštěné Průduchy nezapuštěné Sporofyly – ve strobilech 3. čel. Zamiaceae - megasporofyly se 2 vajíčky - úkrojky listů vícežilné, v mládí ploché nebo konduplikátně svinuté Čeleď zahrnuje 8 rodů Kmen často hladký (na obr. Encephalartos) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy - Zamiaceae Zamia Florida, Mexiko J. Amerika, též Kuba, megastrobily drobnější Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy - Zamiaceae Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy - Zamiaceae Microcycas calocoma - endemit Kuby, strobily až 90 cm Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy - Zamiaceae Dioon - Stř. Amerika, má obrovské oosféry - až 6 mm! Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné jméno Dioon edule je podle toho, že mouka ze škrobnatých semen se využívá k přípravě tortilly v některých částech Mexika Cykasy - Zamiaceae Ceratozamia - Mexiko Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy - Zamiaceae Počet jedinců v populacích může snadno klesnout pod kritickou mez. Celá řada druhů ohrožena např Encephalartos. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy - Zamiaceae strobily až 45 kg těžké Encephalartos (Presly nazývaný píchoš) roste v Jižní Africe, Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cykasy - Zamiaceae 3. tř. Cycadeoideopsida Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Fosilní dřeviny, vzhledem připomínající současné cykasy. Liší se oboupohlavnými strobily! Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cycadeoideopsida Historie Původ není zcela jasný navazují zřejmě na kapraďosemenné Pteridospermopsida poprvé – trias divergence – křída vymření – horní křída Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Dominovaly v druhohorách a byly proto pravděpodobně složkou potravy dinosaurů Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cycadeoideopsida Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cycadeoideopsida mezisemenné šupiny mikropyle krček vajíčka „funiculus“ (poutko) integument samičí prothalium „okvětí“ miktosporofyl = „tyčinka“ „květní lůžko“ povrch „pestíku“ s mikropylárními otvory Oboupohlavný strobilus = „květ“ nucellus Oboupohlavný strobilus připomíná organizací, vzhledem a vlastnostmi oboupohlavný květ krytosemenných (Magnoliophyta). To považovali dřívější autoři za důkaz terorie strobilární (=euanthiové) odvozující od tohoto strobilu vznik oboupohlavného květu a považovali tak Cycadeoideopsida za ancestory krytosemenných. Williamsonia Magnolia Lilium Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cycadeoideopsida Williamsonia - válcovitý kmen, několik m vysoký, již ve svrchním triasu, strobily na koncích větví, semena oválná, Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cycadeoidea - kulovitý kmen - strobily - přisedlé na kmeni - semena - žebernatá až křídlatá Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Cycadeoideopsida „poupě“ a otevřený „květ“ květní lůžko s vajíčky s mezisemennými šupinami mikrosporofyly 4. tř. Ginkgopsida (jinany) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Opadavé druhotně tloustnoucí dřeviny Fosilní, s jediným recentním zástupcem jinanem dvoulaločným (Ginkgo biloba) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany Historie poprvé - svrchní perm divergence - jura a křída ústup - třetihory V současnosti jediný druh Ginkgo biloba - živoucí fosílie (200 mil. let), jeden z nejstarších existujících rostlinných druhů na Zemi. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany Někteří odborníci soudí, že také jinany byly podstatnou složkou potravy a tedy i jednou z podmínek expanze dinosaurů Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany Listy jinanů v současnosti však nežerou skoro žádní hmyzí herbivoři ! Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany Starobylost a izolovanost jinanů dokresluje jejich specifický houbový parazit Bartheletia paradoxa, tvořící bazální linii agaricomycotin v rámci bazidiomycet Basidiomycota Evolučně navazují jinany pravděpodobně na kordaity Cordaites fosilní Ginkgo Ginkgo biloba Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany Jinan je dvoudomý strom s pohlavními chromosomy má tedy samčí a samičí jedince systém určení pohlaví je ZW typu (ZZ = samec; ZW = samice); W > Z Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany Dřevo kmene – pyknoxylické (málo parechymu) Xylem – jen s tracheidami (žádné tracheje, žádné fibrily) Tracheidy – s gymnospermními dvůrkatými dvojtečkami Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany Listy jednoduché, vějířovité, ve dva laloky rozdělené žilnatina vějířovitá, žilky stejnocenné u fosilních vějířovitě dřípené v tenké úkrojky spirálovitě ve svazečcích na koncích brachyblastů, na zimu opadávají Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany na mladých nezkrácených větvích jednotlivě Větve - téměř vorovně odstálé, - s výraznými brachyblasty Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Kmen - až 30 m vys., na bázi v obvodu až 9 m Borka kmenu - silná, záhy nahrazuje epidermis - obsahuje taninové buňky, stejně jako borka jehličnanů Jinany Mikrosporofyly (mikrosporangiofory) - stopka se dvěma sporangii, - spirálovitě v jehnědách Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany Pyl - bez vzdušných vaků, monosulkátní - tvoří se na jaře - zralý pyl je 3-buněčný Vajíčka - nahá, - na stopkách zpravidla dvě, - transverzálně postavená Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné v semeni se mění na blanitou strukturu pod sklerotestou dužnatý val Jinany trojvrstevný integument G Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Archegonia zjednodušené stavby jen ze 6 buněk = = čtyři buňky krčkové + kanálková ventrální buňka + oosféra Jinany Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany Opylení 3. Vysycháním kapky pyl vtažen do pylové komory 2. Přítomnost pylu v polynační kapce vyvolá její vysychání 1. Pyl přenesen větrem ze samčích stromů na polynační kapku vajíček Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany Oplození 1. V pylové komoře vyklíčí z pylu láčka 2. Láčka (samčí gametofyt) roste a větví se v nucellu, který ji vyživovuje několik měsíců 3. Po opadu semen ze stromu proroste láčka (její hlízovitá část = „antheridium“) skrz stěnu nucellu do archegoniální komory Prorůstání se děje produkcí enzymů (hlavně proteáz) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany 5. Spermatozoid (70–90 µm) oplodní vaječnou buňku (4–7 měsíců po opylení) 4. Hlízovitý konec láčky („antheridium“) nese dva polyciliátní spermatozoidy Oplození Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany Jinany = poslední fylogenetická linie s bičíkatými spermatozoidy Příjmem a vedením anorganických živin z půdního roztoku jsou však vyšší rostliny k vodnímu prostředí připoutány trvale Oplození vyšších rostlin v dalších liniích se tak definitivně odpoutalo od vodního prostředí Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany Jinany = poslední fylogenetická linie s bičíkatými spermatozoidy jejich objev v r. 1896 byl botanickou senzací Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany V semeno se vyvíjí zpravidla jen jedno z dvojice vajíček, druhé zakrňuje Semeno – až 3 cm v průměru na povrchu dužnatá sarkotesta, unitř tuhá sklerotesta, pod ní je škrobnaté živné pletivo s dvouděložným embryem. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné megaprotalium integument nucellus archegoniální komora mikropyle sklerotesta sarkotesta Jinany Semena nejprve zelené barvy. Po opadu na zem žloutnou a odporně páchnou. Zdrojem zápachu je kyselina máselná. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany V Číně a Japonsku se semena zbavená sarkotesty máčí ve slané vodě, poté se praží a prodávají pod názvem pehko nebo se přidávají do dezertů. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany V posledních letech je z jinanu vyráběna nesčetná řada potravinových doplňků s potenciálně lečivým účinkem Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany Samotná rostlina se za příhodných podmínek dožívá až 2000 let stáří. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany V Číně je podle rukopisů od 7. stol. pěstován jako chrámový strom. Odsud byl přenesen i do Japonska a Koreje ke stejnému účelu. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany Prvním Evropanem, který jej objevil byl lékař holandského velvyslanectví Engelbert Kaempfer v roce 1690 v jap. městě Nagasaki. Jméno gink-go znamená v překladu stříbrný plod nebo také stříbrná meruňka. V roce 1730 přivezl Kaempfer tento strom do milánské bot. zahrady. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany Teprve v roce 1956 bylo objeveno refugium v JV Číně - v horách Tien Mu Shan mezi provinciemi Zhejiang a Anhwei. Třetihorní areál zabíral téměř celou severní polokouli. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany Zářez rozdělující list ve dvě stejné části symbolizoval pro velkého německého básníka a přírodovědce J. W. Goetheho přátelství a jednotu dvou milujících se lidí, což vyjádřil v básni Ginkgo biloba Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jinany Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Nehvizdyella bipartita = fosilní rod jinanovitých – nižší stromy s jednotlivými vajíčky a kopinatými listy (do 11 cm délky) na brachyblastech. Popsaný z křídových sedimentů u Nehvizd a Hloubětína SV od Prahy v r. 2005 paleobotanikem Jiřím Kvačkem a jeho spolupracovníky. Jinany 5. tř. Pinopsida (jehličnany) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jméno konifery se do češtiny obvykle překládá jako jehličnany, ve skutečnosti ale jeho doslovný překlad zněl šiškonoši (conus = šiška) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany Řád zahrnuje fosilní i recentní dřeviny Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany Morfologie výhradně dřeviny převážně stromy (řidčeji keře) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany Vodivé elementy eustélické stavby. Kmen s druhotným tloustnutím s letokruhy, pyknoxylické struktury (bez parenchymatické dřeně, dobře odolává mrazu) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné pryskyřičný kanálek buňky parenchymu Dřevo i listy často s pryskyřičnými kanálky = ochrana před herbivorním hmyzem a druhotnými infekcemi (bakterií a hub) pryskyřičný kanálek buňky parenchymu Jehličnany Průduchy hluboce zanořené pod povrch kutikuly a epidermis Kutikula často silná Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany Větve často s brachyblasty (nejvýraznější u modřínu) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany Listy většinou malé, jehlicovité nebo šupinovité, většinou jednožilné Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany Sporofyly šupinovité, ve strobilech Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany Mikrostrobily – na bázi s několika sterilními šupinami Mikrosporofyly – se mnoha až jen 2 (u odvozených linií) mikrosporangii (= prašnými pouzdry) na spodní (abaxiální) straně Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany U Pinaceae a Podocarpaceae má pyl 2 vzduchové postranními vaky (opylení výhradně anemogamní) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany Zralé pylové zrno sestává ze dvou buněk Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany Mikroprothalium má i zde 5 buněk: prothaliovou, nástěnnou, vegetativní a 2 spermatické Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany Megastrobily jsou tvořené 2 typy šupin - semennými a podpůrnými Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany Semenné šupiny jsou stonkového původu vzniklé srůstem úžlabních větví, podpůrné šupiny jsou původu listenového Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany Megastrobilus je složitěji stavěný u primitivnějších jehličnanů Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany Vajíčka obvykle 2 (vzácně jedno nebo víc než 2) na svrchní (adaxiální) straně semenných šupin Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany Vajíčka s jedním integumentem, s archegonii ještě vyvinutými Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné megaprotalium oosféra nucellus integument krček archegonia oosféra archegoniální komora Jehličnany Vývoj vajíčka a mikrospóry obdobný jako u cykasů, s tím rozdílem, že ze spermatogenní buňky vznikají 2 neobrvené (!) buňky spermatické (jedna oplozuje oosféru, druhá zaniká) Embryo má dvě, často však více (až 14 děloh). Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany Historie poprvé - konec karbonu divergence – jura-křída V současnosti - druhově nebohatá skupina (60/600) – přesto významná dominancí v lesích především chladnějších klimatických pásem a horských oblastí Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany Recentní geografické distribuce jehličnanů: - nejvíce druhů v Asii, Sev. Americe a Austrálii, - v Evropě, Africe a jižní Americe je relativně málo druhů Sev. Amerika 21% Austrálie 20% Afrika 5% Evropa 7% Již. Amerika 4% Asie 43% Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany 1. čel. Araucariaceae – araukáriovité 3/40 Fosilní i recentní dvoudomé (Araucaria) nebo jednodomé (Agathis) stromy dosahující 60, 70 i více metrů výšky Dožívají se až 2000 let; Fosilně doloženy již z Triasu Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Araucariaceae v třetihorách byly kosmopolitně rozšířené Kmen – na bázi až 2,5 m Dřevo – pyknoxylické Tracheidy – s hustými dvůrkatými dvojtečkami Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Araucariaceae Větve – v symetrických přeslenech pravidelná koruna působí dojmem pravěkých přesliček Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Araucariaceae Listy – neopadávají – často ploché – vícežilné – spirálně uspořádané – někdy nasedají ploškou Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Araucariaceae Mikrostrobily – větší až s 1000 šupinami Mikrosporofyly – s až 15 pylovými pouzdry Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Araucariaceae Pyl – bez vzdušných vaků Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Araucariaceae Megastrobily - velké - až 35 cm, - kulovité, - zrají 2-3 roky - ve zralosti rozpadavé - šupina semenná srůstá s podpůrnou a nese jediné vajíčko Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Araucariaceae U nás se pěstuje často jako pokojová dřevina Araucaria excelsa - blahočet ztepilý, původní je na ostrově Norfolk u Nového Zélandu Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Araucariaceae Araucaria araucana - až 4 cm dlouhá semena nazývaná v Chile pinoni; potrava indiánů kmene Araucos v J Chile, podle kmene dostala název tato provincie i samotná rostlina ze všech druhů araukárií (19) tento vystupuje nejvýše dožívá se až 2000 let Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Araucariaceae Rod Agathis má asi 20 druhů - poskytují pryskyřici kauri kopal - k výrobě fermeží a laků, domorodci ji žvýkají, vyskytuje se v kulovitých útvarech pod zemí v subfosilním stavu. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Araucariaceae Wollemia nobilis, třetí rod, objeven až 1994 v jednom z kaňonů nár. parku Wollemi v JV Austrálii Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Araucariaceae Podocarpaceae – podokarpovité 18/173 recentní i fosilní převážně stromové jehličnany s často širšími listy a semeny s dužnatým míškem a zdužnatělou stopkou poprvé – svrchní trias dnes – hlavně hory tropů a subtropů jižní polokoule Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Podocarpus amarus Listy často ploché, kopinaté nebo čárkovité Podocarpus neriifolius Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Podocarpaceae Rod Phyllocladus (rozšířený od Filipín po Tasmánii a Nový Zéland) má listy nahrazeny fylokladii - přeměněnými brachyblasty Phyllocladus alpinusPhyllocladus trichomanoides Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Podocarpaceae Phyllocladus asplenifolius Podocarpus angustifolius mladé mikrostrobily Podocarpus macrophyllus - semena s dužnatým míškem (arillus) na zdužnatělé stopce Mikrostrobily i megastrobily malé, mikrosporofyly se 2 prašnými pouzdry; megastrobily jen z několika podpůrných šupin, někdy redukované na jediné vajíčko Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Podocarpaceae U dvoudomých druhů rodu Podocarpus identifikovány pohlavní chromosomy: samice = X1 X1 X2 X2 = (X1, X2 telocentrické); samec = X1 X2 Y (Y = metacentrický, vzniklý centromerickou fůzí X1 + X2) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Podocarpaceae Pyl se dvěma postranními vzdušnými vaky Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Podocarpaceae Dřevo zástupců rodu Podocarpus je ceněné - např. v Africe tvoří až polovinu celkové průmyslově zpracovávané dřevní produkce. Podocarpus falcatus Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Podocarpaceae Pinaceae – borovicovité jednodomé stromy s vytrvávajícími jehlicemi (výjimka modřín) 11/232 sev. polokoule, hlavně boreální zóna - tajga Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Pryskyřičné (balzámové) kanálky – ve všech vegetativních částech Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae Samčí šišky – drobnější, někdy složené (u borovice), 2 prašná pouzdra naspodu šupin Pyl – často dva vzdušné vaky Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae Samičí šišky – střední velikosti, v době zralosti dřevnatí Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae Vajíčka – po dvou na svrchní straně semenné šupiny Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae integument semenná šupina podpůrná šupina megaspóra nucellus (megasporangium) pylová komora Semeno – s jednostranným blanitým křídlem, vznikajícím z povrchových pletiv semenné šupiny (slouží k anemochorii) – embryo s větším počtem děloh Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae Historie poprvé – jura (? svrchní trias – Compsostrobus) divergence – křída recenně – největší čeleď nahosemenných - zhruba 11/232 U nás původních 6 druhů, patřících k 4 rodům: borovice (Pinus), smrk (Picea), jedle (Abies) a modřín (Larix) ale ještě dalších 21 nepůvodních, patřících částečně ještě k dalším rodům, se pěstuje (Tsuga, Pseudotsuga) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae Pinus – borovice Semenná šupina má kosočtverečný štítek. Jehlice ve svazečcích (po 2, 3, 5) naši zástupci mají jehlice po dvou Pinus sylvestris - borovice lesní; U nás součást řídké vegetace na konci glaciálu, pak ustoupila na „nevýhodné“ substráty (písky, skály, rašeliniště), kde tvoří reliktní bory a kde jedině odolala konkurenci jiných dřevin. Často i sekundárně vysazovaná; Za příhodných podmínek dosahuje výšky až 50 m a stáří až 500 let. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae Pinus mugo - kleč - tvoří klečové pásmo nad horní hranicí lesa, v dobách postglaciálních rostla i v nižších polohách např. ve Žďárských vrších - pak ale vyhynula. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae Vysazuje se často i Pinus nigra - borovice černá má taky 2četné svazečky jehlic jinak roste v Alpách a v Dinaridech Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae Ze severoamerických druhů se často vysazuje Pinus strobus vejmutovka – jehlice v 5četných svazečcích Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae Brachyblasty nenápadné, téměř zakrnělé s jednotlivými jehlicemi Jehlice uspořádané víceméně všesměrně Picea – smrk Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae Samčí šištice jednoduché U nás jen Picea abies - smrk ztepilý (= P. excelsa) Dnes hlavní produkční dřevina, dorůstá až 50 m výšky. V postglaciálu se k nám vrátil zhruba před 8 tis. lety Před lesní kolonizací ve 13. stol. nebyl hojný, pak ale nabyl na dominanci v důsledku: 1. „malé doby ledové“, 2. holosečí, 3. skelných a železných hutí, 4. výsadby Vznikly monokultury s drasticky jinými podmínkami než pův. smíšené lesy ve vyš. polohách. Picea pungens - smrk pichlavý - pěstuje se nejčastěji pro okrasu často tzv. stříbrný smrk původní v Sev. Americe Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae - bez brachyblastů - jednotlivé jehlice přisedají ploškou, často dvouřadě uspořádané - samčí šištice jednoduché, s téměř štítkovitými šupinami Abies – jedle Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae U nás jen Abies alba jedle bělokorá, Až 65 m vysoká. Může žít až 1200 let. Na konci glaciálu byla v refugiích na jihu Evropy odkud se k nám vrátila zhruba před 8.000 lety Ve středověku dominantní dřevina, dnes na ústupu. Příčiny složité - faktory ekotoxikologické, genetické, fytopatologické, historické V provincii Quebec v Kanadě roste Abies balsamea - jedle balsámová, skýtající kanadský balsám - významné uzavírací médium v mikroskopické technice Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae Larix decidua – modřín opadavý výrazné brachyblasty – svazečky 30-50 jehlic – na zimu opadávají Často vysazován – původní jen v Jeseníkách – domácí v Karpatech a v Alpách. Kůra – vysoký obsah tříslovin – využívána v koželužnictví; dřevo dobře odolává hnilobě Na pilotech z modřínů stojí Benátky a stavěl se na nich i Petrohrad. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae Larix decidua – modřín opadavý samčí šišky velmi drobné – pyl bez vzduchových vaků Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae mikrosporofyl se 2 prašnými pouzdry Známý je ještě Cedrus - cedr jehlice v bohatých svazečcích na brachyblastech Cedrus libani - cedr libanonský od pohoří Taurus po Libanon Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae rozpadavá šištice cedru Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Pinaceae Taxodiaceae – tisovcovité 9/15, u nás 0; obrovské stromy; listy jehlicovité až šupinovité, mikrosporofyly s 2-9 praš. pouzdry, pyl bez vaků, semena bez křídel borka až 1 m silná chrání stromy před požáry, které jsou důležité pro obnovu Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Sequoia sempervirens sekvoje vždyzelená - až 110 m vysoká původní v Kalifornii, stejně jako následující druh. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Taxodiaceae Sequiadendron gigantea - sekvoja obrovská výška - až 100 m stáří - až 4.000 let objev - náš botanik Tadeáš Haenke 1791 Sierra Nevada - národní park (zal. 1890) Taxodium distichum - tisovec dvouřadý - dole silný kmen - vertikální dýchací kořeny – pneumatofory (až 30 m vys.) Původní v Golfském zálivu - od Floridy po Mexiko Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Taxodium distichum - tisovec dvouřadý - dole silný kmen - vertikální dýchací kořeny – pneumatofory (až 30 m vys.) Původní v Golfském zálivu - od Floridy po Mexiko Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné El Árbol del Tule = Taxodium distichum subsp. mucronatum ve městě Santa María del Tule v Mexiku. Nejobjemnější strom na americkém kontinentě. V r. 2005 obvod 42 m, průměr 14 m, výška asi 35 m; odhad stáří 1200–3000 let Metasequoia glyptostroboides Střední Čína - objevená až roku 1941 v prov. Hubei a Hunan, do té doby známá jen z fosilních dokladů. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Taxodiaceae Cryptomeria japonica – kryptomérie japonská Východní Asie, u nás pěstovaná Kuželovitá koruna v domovině až 70 m vys., 4 m tl.; věk až 7000 let Spirálně uspořádané srpovitě zahnuté krátké (do 1 cm) jehlice Megastrobily drobné do 2 cm v průměru Mikrostrobily drobně ve skupinkách Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Taxodiaceae Cupressaceae – cypřišovité stromy a keře pryskyřičné kanálky jen v primární kůře 20/130 – u nás 1/1, ale řada se pěstuje Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Listy - šupinovité, vz. jehlicovité, vstřícné, Strobily – drobné Mikrosporofyly - se 2-6 (-20) prašnými pouzdry Megastrobily – drobné s málo šupinami, Semenné a podpůrné šupiny srůstají Mikrospóry – bez vaků, Semena – bez křídel Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Cupressaceae U nás jen Juniperus communis jalovec obecný - dříve zvláště na pastvinách rozšířen, dnes na ústupu Jehlice – v trojčetných přeslenech Centrální dřeň – trojúhelníkového průřezu Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Cupressaceae Juniperus communis – megastrobily s křižmostojnými šupinami Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné na vrcholu 3 vajíčka, každé v paždí semenné šupiny, tyto tři terminální šupiny zdužnatí a srostou v galbulus vypadající jak bobule Jehličnany - Cupressaceae Juniperus communis – mikrosporofyly v mikrostrobilu křižmostojně Jeden mikrosporofyl nese na spodu 3–4 mikrosporangia Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Cupressaceae Jalovčinky Juniperus communis = koření na maso a sýry; výroba Ginu a Borovičky. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Cupressaceae Ze dřeva Juniperus virginiana se vyrábějí tužky a získává se z něj také olej pro imersní objektivy Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Cupressaceae U nás se často pro okrasu a v živých plotech pěstují cypřišky (Chamaecyparis) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Cupressaceae ... nebo zeravy (Thuja) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Cupressaceae Taxaceae – tisovité 5/20 u nás jen 1/1, Taxus baccata - tis červený V minulosti častější, dnes velmi vzácný a ohrožený strom. Roste hlavně na skálách (= stanovištích pro jiné dřeviny nevýhodných) Mírný až tropický pás S polokoule. Listy jehlicovité, vytrvalé, dvouřadě uspořádané; Zpravidla dvoudomý, ale někdy i jednodomý. Megastrobily – drobné, jakoby pupeny v paždí jehlic s několika páry křižmostojných šupin na bázi, s jediným vajíčkem na vrcholu; mají dobře patrný mikropylární otvor s polynační kapkou Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné základ míšku se mění v prstencovitý val Jehličnany - Taxaceae Mikrostrobily – malé v paždí jehlic, na bázi s několika páry křižmostojných šupin; mikrosporofyly štítkovité tvoří kulovitý strobilus, každý má na spodu 5-9 prašných vaků Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Taxaceae Pyl – bez vzduchových vaků Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Taxaceae prstencovitý val srůstající pod vajíčkem se mění době zralosti na červeně zbarvený míšek epimacium, který obklopuje téměř celé semeno. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Taxaceae Dřevo tisu výroba luků a kuší v nábytkářství "německý eben" ve středověku se vyváželo i do Anglie Ze severoamerického Taxus brevifolia vyráběli svá vesla, oštěpy a luky indiáni. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Taxaceae Celá rostlina s výjimkou dužnatého míšku obsahuje jedovatý alkaloid taxin. (ochrnutí dýchacího svalstva, mozkové edémy, smrt). Dále obsahuje i glykosid taxatin. Míšek sladký nejedovatý, semena prudce jedovatá. Na některé ptáky a hmyz však jed nepůsobí (endozoochorie). Používán od středověku jako abortivum. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Jehličnany - Taxaceae 6. tř. Gnetopsida (liánovce) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Dvoudomé i jednodomé dřeviny rozmanitého vzhledu, spíše nižšího vzrůstu Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce Gnetopsida – fylogenetický původ a historie poprvé - trias divergence - křída dnes - 3 izolované rody - ve 3 samostatných podtřídách: 1. Ephedridae – Ephedra – 1/40 2. Gnetidae – Gnetum – 1/30 3. Welwitschiidae – Welwitschia – 1/1 Liánovce Xylem – tracheidy + fibrily + atypické tracheje (s velmi šikmým děrovaným napojením) – bez pryskyřičných kanálků – multiseriátní parenchym Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné „efedroidní“ děrované napojení mezi trachejemi Liánovce Gnetum gnemon – dřevo s tracheidami a trachejemi Ephedra californica – podélný řez Welwitschia mirabilis – příčný řez tracheje tracheidy fibrily Listy – jednoduché, rozmanitého tvaru, vstřícně postavené Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce Ephedra Gnetum Welwitschia Mikrosrobily – přeslenité límečky Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce Gnetum Mikrosrobily – přeslenité límečky Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce Ephedra Gnetum Welwitschia – vstřícné křižmostojné šupiny Mikrosrobily – přeslenité límečky Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce Ephedra Gnetum Welwitschia – vstřícné křižmostojné šupiny Tendence k oboupohlavnosti strobilů Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Mikrosporofyly = „tyčinky“ „nitkami“ srůstají ve sloupek nebo „baňku“ - srostlá sporangia = mikrosynangia Liánovce Ephedra Gnetum Welwitschia Pyl bez vzdušných vaků Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce Gnetum Ephedra Welwitschia „Dvojí oplození“ (Ephedra a Gnetum) 1. spermatická buňka + oosféra –> standardní zygota –> standardní embryo 2. Druhá spermatická buňka + břišní kanálkové jádro –> nadbytečná zygota, Nadbytečná zygota se může několikrát mitoticky dělit a stimulovat diferenciaci standardního embrya Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce Megastrobily – s křižmostojnými šupinami nebo límečky Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce Welwitschia Ephedra Gnetum Vajíčka - chráněná dalšími 1–2 obaly - také šupiny strobilů vajíčka chrání - integument protažen v dlouhou polinační trubku vyčnívající z vaječných obalů nebo ze strobilu Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce Embryo se 2 dělohami Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Ephedra Liánovce Archegonia – jen Ephedra U Gnetum, Welwitschia redukovaná na nahé oosféry Gnetum Ephedra Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Ephedra Liánovce Ephedraceae – chvojníkovité – Ephedra 1/40 Zpravidla dvoudomé keře v aridních (suchých) oblastech v Evropě, Středozemí, Stř, Asii, Sev. a Již. Americe. Na Slovensku ojediněle u Štúrova. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Ephedraceae větévky článkované, asimilující listy drobné, šupinovité, křižmostojné, v pochvy srostlé; Mikrostrobilus má 8–12 synandrií (= mikrospoangioforů) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné „redukovaná“ vajíčka Hypotetický ancestor s oboupohlavnými šišticemi Evoluce mikrostrobilu u Ephedra redukovaná vajíčka Jako atavismus mohou některé druhy tvořit oboupohlavné šištice Synandrium vzniklo srůstem 4 nebo 8 tyčinek = každé nese 4 nebo 8 dvoupouzdrých synangií Synandrium podepřeno dvěma srostlými vstřícnými listeny Navíc leště jednou šupinou (listenem) Liánovce - Ephedraceae Pyl chvojníků má charakteristický striátní povrch Liánovce - Ephedraceae V megastrobilu obvykle 2 vajíčka v zárodečném vaku 2 archegonia Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Ephedraceae Semena - hnědá až černá, jedovatá - obalená zdužnatělými šupinami megastrobilu - červené až bělavé barvy - semeno se 2 dělohami Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Ephedra ciliataEphedra aphyllaEphedra aphylla Ephedra frustillata Liánovce - Ephedraceae Alkaloid ephedrin součást antitusik Vyrábí se však synteticky Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Ephedraceae pervitin Používán také jako surovina při výrobě pervitinu Gnetaceae – lijánovcovité – Gnetum 1/30; většinou dvoudomé dřeviny - liánovité, stromovité až keřovité; listy kožovité, široce kopinaté sukcesívní soustředná kambia jako u cykasů Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Gnetaceae Listy - připomínají listy krytosemenných - řapíkaté - lesklé, kožovité, - široce kopinaté - se zpeřenou žilnatinou - vstřícně postavené Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Gnetaceae Strobily – často oboupohlavné „tyčinky“ i vajíčka v přeslenech, chráněny límečkem srostlých šupin „tyčinka“ = nitka + dvoupouzdré synangium báze nitky - obalena pochvou = srostlá dvojice šupin + věnečkem trichomů Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Gnetaceae Samčí šištice rovněž s límečky šupin Archegonia se nevytvářejí semena s dužnatým obalem (pěstují se proto v JV Asii jako ovoce (Gnetum gnemon) Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Gnetaceae Gnetum gnemon pěstuje se v JV Asii jako ovoce Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Gnetaceae Welwitschiaceae – Welwitschia – 1/1 Welwitschia mirabilis JZ Afrika – poušť Namib v Angole Objevil ji tam v 19. století německý botanik Friedrich Welwitsch Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Welwitschiaceae Dvoudomá rostlina - z dálky připomíná habitem hromadu odpadků - není to ani keř, ani strom ani bylina. Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Welwitschiaceae Kmen - nízký (0,5 m vysoký a až 1,2 m široký) řepovitého tvaru, hypokotylního původu; kořen kůlovitý, ca 3 m dlouhý Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Welwitschiaceae Listy jen dva na vrcholu kmene, obrovské (až 6m dlouhé, široké až 1,5 m) pentlicovité, žebernaté a silně sklerenchymatizované, takže připomínají spíše dřevo, na bázi stále rostou, na koncích se působení větru třepí a odumírají Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Welwitschiaceae Samčí šištice ze 4 řadě postavenými šupinami Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Welwitschiaceae Synandrium = baňka 6 sroslých tyčinek Synangia trojpouzdrá Ve středu baňky rudiment vajíčka Pyl monosulkátní Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Welwitschiaceae Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Welwitschiaceae Pseudanthiová teorie evoluce květu Ephedra Welwitschia Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Welwitschiaceae Pseudanthiová teorie evoluce květu Euanthiová teorie evoluce květu Ephedra Welwitschia Cycadeoideopsida Samičí šištice - 4-řadé; - v paždí každé šupiny po jednom vajíčku; Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Opylení větrem nebo plošticemi Probergrothius sexpunctatus Liánovce - Welwitschiaceae Oplození – poněkud bizarní - archegonia se nevytvářejí - pylová láčka proroste do nucellu - naproti ní vyrazí „vaječná“ láčka - v místě setkání a spojení láček → splyne oosféra + jádro spermatické buňky - embryo roste směrem do megagametofytu Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Welwitschiaceae Semena okřídlená Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Welwitschiaceae V místech, kde se vyskytuje neprší, ale vláhu získává z husté mlhy pronikající od pobřeží do vnitrozemí. Najdeme ji proto nejdále 100 km od pobřeží. Domoroci ji nazývají odžitumboa = velký pán, radiokarbonovou metodou bylo zjištěno, že se dožívá stáří až 2.000 let Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Liánovce - Welwitschiaceae Shrnutí: unikátní znaky nahosemenných rostlin odlišující je od krytosemenných rostlin Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné 1. Dřevinný charakter Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné často stromy, zřídka keře, nikdy byliny sekundární tloustnutí umožňuje: (1) úspěšný boj o světlo převýšením kompetitorů (2) dlouhověkost, podmíněnou opakovaným nahrazováním nefunkčních cévních svazků novými (nahosemenné = nejstarší a nejtěžší živé organismy), (3) avšak dlouhověkost = zpomalení mutačního tempa, molekulární studie prokazují, že nahosemenné jsou organismy s velmi pomalým evolučním tempem Sequoiadedron Ginkgo Ephedra Juniperus Zamia Unikátní znaky nahosemenných - shrnutí Čím je tedy dominantně dřevinný charakter podmíněn? Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Čím je tedy dominantně dřevinný charakter podmíněn? ? adaptace na suché klima Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Čím je tedy dominantně dřevinný charakter podmíněn? ? adaptace na suché klima Většina linií se objevuje v klimaticky suchém permu, během kterého se stávají dominantními Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné 2. Xeromorfní adaptace listů Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné – tlustá kutikula – zanořené průduchy – sklerenchymatické svazky – je to i dobrá ochrana proti herbivorům a kompenzuje to menší efektivitu vodivého systému Unikátní znaky nahosemenných - shrnutí 3. Jednoduchá žilnatina listů Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Zamia – souběžná žilnatina listových úkrojků Ginkgo – vějířovitá žilnatina listů Stangeria zpeřená žilnatina s rovnoběžnými bočními žilkamiCycas jediná centrální žilka v listovém úkrojku Pinus dvě žilky jehlicovitém úkrojku listu Picea jedna žilka jehlicovitém listu Unikátní znaky nahosemenných - shrnutí 4. Homoxylární dřevo = xylem bez trachejí – vodivě sice méně efektivní – zato s menším rizikem vzduchové embolie = lépe odolává opakovanému zamrzání Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné zerav (Thuja) příčný řez dřevo vez trachejí = transpirační proud jednotky m / s hrušeň (Pyrus) příčný řez dřevo s trachejemi = transpirační proud desítky m / s Unikátní znaky nahosemenných - shrnutí 5. Tracheidy s dvůrkatými tečkami Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Unikátní znaky nahosemenných - shrnutí Čím může být dominantně dřevinný charakter ještě podmíněn? Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné 6. Dominující anemogamie Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné při vzniku nahosemenných asi chyběli hmyzí opylovači Unikátní znaky nahosemenných - shrnutí 7. Přesto snaha „ochočit“ si hmyz = přechody k entomogamii Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné zejména u linií divergujících v křídě! krytosemenné to ale dokázaly lépe! Unikátní znaky nahosemenných - shrnutí Pinopsida – Cheirolepidiaceae - křída Gnetum Welwitschia Cycadopsida Cycadeoideopsida 8. Generativní orgány v šišticích (megastrobilech a mikrostrobilech) = také xeromorfní adaptace Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné často dvoudomé nebo jednodomé, oboupohlavné strobily výjimečně = snaha vyhnout se selfingu a s ním spojené inbrední depresi při dlouhověkosti si na partnera mohly počkat, na druhé straně patrná synchronizace kvetení tendence k redukci počtu vajíček a mikrosporangií na sporofylech Unikátní znaky nahosemenných - shrnutí 9. Polinační kapka = „blizna“ nahosemenných Polinační tekutina = produkt nucellu Stimuluje pyl vlastního druhu, potlačuje pyl jiných druhů a zabíjí bakterie a spory hub U jinanu vydrží na vajíčku až 240 hodin, avšak poté co absorbuje vlastní pyl, mizí do 36 hodin Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Chamaecyparis lawsoniana Ginkgo biloba Taxus × media Pseudotsuga menziesii 1 mm 1 mm 1 mm 1 mm Gnetum Juniperus Cycas Welwitschia Ephedra foeminea Unikátní znaky nahosemenných - shrnutí 10. Samčí gametofyt často redukovaný často jen na 5 buněk, spermatozoidy velké Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné pylové zrno = endosporicky vzniklý nezralý samčí gametofyt = 3 buňky Zralý samčí gametofyt = 5 buněk = prothaliová buňka + láčkové jádro + vegetativní buňka + 2 spermatické buňky tendence ke ztrátě bičíků tendence k dvojímu oplození (Ephedra, Gnetum) Unikátní znaky nahosemenných - shrnutí 11. Jednotná vnitřní stavba vajíček Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné velká vajíčka mohutný integument pylová komora archegoniální komora tendence od jednoduchých archegonií k „nahým“ oosférám primární živné pletivo 1. Cordaites 5. Pinus 6. Ephedra 3. Ginkgo2. Cycas 4. Cycadeoidea Unikátní znaky nahosemenných - shrnutí Petr Bureš: Prezentace přednášky Fylogeneze a diverzita vyšších rostlin - nahosemenné Unikátní znaky nahosemenných - shrnutí 12. Semeno je třígenerační chiméra (1) osemení = původní sporofyt = 2n „babička“ (2) primární živné pletivo = megagametofyt = n „dcera“ (3) embryo = nový sporofyt = 2n „vnučka“ Všechny tři generace žijí v určitém okamžiku zároveň, jejich genomy exprimují a funkčně spolupracují! Gametofyt (primární živné pletivo) aspoň zčásti vyživuje nový sporofyt (embryo) = „přežitek“ závislosti sporofytu na gametofytu – to zmizí u krytosemenných