Bi3011Algoritmizace
a programování
Bi3011 - Algoritmizace a programování 1
RNDr. Miroslav Kubásek, Ph.D.
Obsah předmětu
• Algoritmy
• Programovací jazyky
• OOP
• Matlab
• C#
• Python
Bi3011 - Algoritmizace a programování 2
Algoritmus a jeho vlastnosti
Bi3011 - Algoritmizace a programování 3
Problém
Bi3011 - Algoritmizace a programování 4
Termín mající více významů
Denice 1 (Slovník spisovného jazyka českého)
„Věc k řešení, nerozřešená sporná otázka, otázka k rozhodnutí, nesnadná
věc“
Denice 2 (Wikipedia)
„Podmínky nebo situace nebo stav, který je nevyřešený, nebo nechtěný, nebo
nežádoucí.“
Problém vyžaduje řešení.
Pro nalezení řešení je nutné pochopit nejdůležitější aspekty problému.
Ne všechny problémy jsme v současné době schopni úspěšně a
efektivně vyřešit !!!
Popis problému
Bi3011 - Algoritmizace a programování 5
Problém lze formálně zapsat takto:
NÁZEV PROBLÉMU: Slovní popis problému
VSTUP: Popis přípustného vstupu (množina vstupních dat).
VÝSTUP: Popis výstupu, tj. výsledku, který je pro daný vstup očekáván.
Musí existovat funkce f přiřazující vstupním datům požadovaný výstup.
Nalezení řešení problému → nalezení příslušné funkce f.
Denice:
Každý problém P je určen uspořádanou trojicí (IN; OUT; f), kde IN představuje
množinu přípustných vstupů, OUT množinu očekávaných výstupů a f: IN →
OUT funkci přiřazující každému vstupu očekávaný výstup.
VSTUP/VÝSTUP: Kombinace znaků, celých čísel či přirozených čísel
představující kódování.
Algoritmus 1
Bi3011 - Algoritmizace a programování 6
Algoritmy vznikaly už dávno před zkonstruováním prvních počítačů. Samotné slovo
"algoritmus" vzniklo ze jména perského matematika, který žil v 9. století a jmenoval se
Mohammed al-Khowarizmí (v latinském přepise Algoritmus). Zabýval se především
pravidly pro aritmetické operace s čísly. Například Eukleidův algoritmus pro výpočet
největšího společného dělitele dvou přirozených čísel pochází už z 4. až 3. století před
naším letopočtem.
Algoritmus je obecný předpis sloužící pro řešení zadaného problému.
Použití:
při konstrukci či analýze algoritmů
pro dokumentaci, pro zachycení myšlenky
setkáváme se s ním i v běžném životě: kuchařský recept, lékařský předpis.
Účel:
názornost a přehlednost pro pochopení při algoritmizaci
jednoznačný převod z textu programu do vývojového diagramu
spíše nevhodné při návrhu celého (složitějšího) programu
Algoritmus 2
Bi3011 - Algoritmizace a programování 7
Vstupní údaje
informace, ze kterých při řešení úlohy vycházíme, musí splňovat vstupní podmínku
Výstupní údaje
nově získané informace, které jsou výsledkem realizace algoritmu, musí splňovat
výstupní údaje
Algoritmus A řeší problém P, pokud libovolnému vstupu x, x  IN, přiřazuje v konečném
počtu kroků (alespoň jeden) výstup y, y  OUT, tak, že platí:
y = f (x)
Vlastnosti algoritmu
Bi3011 - Algoritmizace a programování 8
A) Determinovanost / Jednoznačnost
Algoritmus musí být jednoznačný jako celek i v každém svém kroku. Tohoto stavu nelze dosáhnout
přirozenými jazyky, proto jsou pro zápis algoritmu používány formální jazyky.
B) Rezultativnost / Správnost
Algoritmus vede vždy ke správnému výsledku v konečném počtu kroků (vrátí třeba jen chybové
hlášení).
C) Hromadnost
Algoritmus lze použít pro řešení stejné třídy problémů s různými vstupními hodnotami. Pro jejich
libovolnou kombinaci obdržíme jednoznačné řešení.
D) Opakovatelnost
Při opakovaném použití stejných vstupních dat vždy obdržíme stejný výsledek.
E) Efektivnost
Každý krok algoritmu by měl být efektivní. Krok využívá elementární operace, které lze provádět v
konečném čase.
F) Konečnost
Algoritmus se nezacyklí
Řešení problému pomocí algoritmu 1
Bi3011 - Algoritmizace a programování 9
Základní fáze řešení problému
1) Denice problému
Formulace problému společně s cílem, kterého chceme dosáhnout.
Definujeme požadavky týkající se tvaru vstupních a výstupních dat.
2) Analýza problému
Stanovení kroků a metod vedoucích k jeho řešení.
Rozkládání problému na dílčí podproblémy, jejichž řešení je jednodužší než řešení
problému jako celku = dekompozice problému.
3) Sestavení algoritmu
Na základě analýzy navrhneme a sestavíme algoritmus řešící požadovaný problém.
Algoritmus může být popsán v přirozeném i formálním jazyce.
Řešení problému pomocí algoritmu 2
Bi3011 - Algoritmizace a programování 10
4) Kódování algoritmu
Převod algoritmu do formálního jazyka představovaného zpravidla programovacím
jazykem.
5) Ověření správnosti algoritmu
Ověření funkčnosti algoritmu na konečném vzorku dat.
Splnění této podmínky však není postačující k ověření funkčnosti a správnosti algoritmu.
Algoritmus by měl být matematicky dokázán pro všechny možné varianty vstupních dat.
6) Nasazení algoritmu
Splňuje-li algoritmus požadavky na něj kladené ověřené jeho testováním, je možné jej
nasadit do ostrého provozu.
Složitost algoritmu
Bi3011 - Algoritmizace a programování 11
Jeden problém může být řešen sadou různých algoritmů.
Kdyby počítač pracoval s nekonečnou rychlostí, nezáleželo by na volbě algoritmu.
V praxi vykonání instrukce trvá určitou dobu, nejrychlejší je přiřazení, nejpomalejší
násobení/dělení. Vyhýbat se mocninám a odmocninám, velmi pomalý výpočet. Různé
algoritmy se budou lišit dobou běhu, a to mnohdy velmi významně.
Jak exaktně určit, rychlost algoritmu a množství spotřebované paměti?
Dvě základní kritéria:
Časová složitost algoritmu (Time Complexity)
Popisuje dobu zpracování vstupních dat D algoritmem A v čase T, vyjádřena
časovou funkcí t
T = t(A(D))
Paměťová složitost algoritmu (Space Complexity)
Popisuje paměťovou náročnost algoritmu.
Posuzování složitosti algoritmu 1
Doba běhu algoritmu i paměťová náročnost se mění, existují dva přístupy
vyjadřující dobu běhu:
A) V závislosti na velikosti vstupní množiny
Složitost lze definovat jako funkcí velikosti vstupu n.
Závislost doby běhu na n lze hledat v exaktním tvaru
(např. 4n3-9n2+20n+27), což není časté, nebo běžně ve formě odhadu
(např. O(n3)).
B) V závislosti na vstupní množině dat
Pro vstupní množinu se stejnou velikostí n se doba běhu může výrazně měnit
(např. třídící algoritmus se chová výrazně jinak, pokud má na vstupu
náhodnou, částečně setříděnou nebo reverzně setříděnou posloupnost
dat).
Bi3011 - Algoritmizace a programování 12
Posuzování složitosti algoritmu 2
Složitost lze posuzovat:
• dle nejhoršího možného případu (Worst Case)
• dle průměrné doby běhu (Average Case)
• dle nejlepšího možného případu (Best Case)
Bi3011 - Algoritmizace a programování 13
Posuzování složitosti algoritmu 3
Bi3011 - Algoritmizace a programování 14
Ukázka časové složitosti algoritmů
Bi3011 - Algoritmizace a programování 15
n
n.log (n)
n2
n3
n4
2n
n!
20 ms
86 ms
0,4 ms
8,0 ms
0,16 s
1,00 s
77 000 let
40 ms
0,2 ms
1,6 ms
64 ms
2,56 s
11,7 dní
60 ms 80 ms
0,35 ms
3,6 ms
0,22 s
13 s
36 600 let
0,5 ms
6,4 ms
0,5 s
41 s
3,6.109 let
0.1 ms 0,2 ms 0,5 ms 1 ms
0.7 ms
10,0 ms
1 s
100 s
1,5 ms
40 ms
8 s
27 min
4,5 ms
0,25 s
125 s
17 h
10 ms
1 s
17 min
11,6 dní
20 40 60 80 100 200 500 1 000f(n)
n
Ukázka doby běhu algoritmů
Bi3011 - Algoritmizace a programování 16
Grafické znázornění časové složitosti
Bi3011 - Algoritmizace a programování 17
Techniky návrhu algoritmů
Návrh algoritmu prováděn dvěma technikami:
• Návrh algoritmu Shora dolů,
• Návrh algoritmu Zdola nahoru.
V praxi obě techniky z důvodů větší efektivity často kombinujeme.
Představují analogie postupů používaný při řešení běžných
problémů.
Bi3011 - Algoritmizace a programování 18
Návrh algoritmu „Shora dolů“
Odvozen z postupu, jakým člověk řeší složité úkoly v praxi.
Problém rozkládáme na jednodušší kroky, tzv. dekompozice problému.
Postup směrem od obecného ke konkrétnímu.
Postupně tak dospějeme k elementárním krokům, které již zpravidla umíme
poměrně snadno vyřešit.
Návrh algoritmu metodou shora-dolů je nejpoužívanějším přístupem.
Příkladem využití návrhu shora dolů může být metoda Divide&Conquer.
Bi3011 - Algoritmizace a programování 19
Návrh algoritmu „Zdola nahoru“
Opačný přístup než Shora dolů.
Elementární kroky se snažíme za použití abstrakce sdružovat do složitějších
celků ve snaze nalézt řešení zadaného problému.
Postup směrem od konkrétního k obecnému.
Používán převážně při implementaci algoritmu:
1) Nejprve vytváříme nejjednodušší komponenty.
2) Jednoduché komponenty spojujeme ve složitější komponenty.
3) Jako poslední vytváříme zpravidla hlavní program.
Bi3011 - Algoritmizace a programování 20
Zdroje chyb v algoritmu
1) Chyba vstupních dat
Nepřesné určení vstupních dat, např. nepřesné měření fyzikálních parametrů. Tuto chybu označujeme
jako počáteční chybu.
2) Chyba modelu
Algoritmus vychází ze zjednodušeného modelu skutečnosti. Některé předpoklady nemusí platit, nebo
platí pouze přibližně. K možnému ovlivnění výsledku dochází také zanedbáním některého z
parametrů.
3) Chyba matematických metod
V řadě případů používáme přibližné numerické řešení (např. výpočet prvních x členů nějaké řady,
aproximace funkčního vztahu, atd). Lze je částečně odstranit použitím „přesnějšího“ řešení.
4) Chyba z početních operací
Vznikají zaokrouhlením hodnot při početních operacích, jsou neodstranitelné. Při návrhu
matematického modelu je nutno použít takové metody, při kterých nedochází ke kumulaci
zaokrouhlovacích chyb.
Bi3011 - Algoritmizace a programování 21
Návrh algoritmů
Bi3011 - Algoritmizace a programování 22
Základní pojmy 1
Syntaxe příkazu vždy popisuje, jak tento příkaz správně bez chyby vytvořit.
Sémantika popisuje význam tohoto příkazu.
Proměnná (variable) je objekt, který má pevně stanovené označení a nese
určitou hodnotu. Tato hodnota se může v průběhu programu měnit. Pro
označení proměnných se používají jména složená z písmen a číslic, první
však musí být písmeno.
Konstanta (constant) je také pojmenovaný objekt určité hodnoty, na rozdíl od
proměnné se hodnota konstanty nemůže měnit. Konstanta pi například
může obsahovat hodnotu 3.14.
Proměnná může získávat hodnotu dvěma způsoby: načtením vstupní
hodnoty pomocí vstupního bloku nebo přiřazovacím příkazem
Proměnná, která dosud nezískala žádnou hodnotu, má nedefinovaný obsah.
Bi3011 - Algoritmizace a programování 23
Základní pojmy 2
Přiřazovací příkaz je základem všech algoritmů zapsaných jak pomocí
diagramů, tak i v libovolném programovacím jazyce. Syntaxe přiřazovacího
příkazu je proměnná:=výraz. Symbol přiřazení se nachází uprostřed, často
se bude jednat o znak :=. Výrazy mohou obsahovat konstanty i proměnné,
aritmetické operátory, kulaté závorky. Základní aritmetické operátory jsou
+,-,*,/.
Sémantika přiřazovacího příkazu je následující:
Nejprve se vyhodnotí hodnota výrazu na pravé straně přiřazovacího
příkazu. Tato hodnota je pak přiřazena proměnné uvedené na levé straně
příkazu. Předchozí hodnota této proměnné je nenávratně ztracena.
Příklad několika přiřazení (: a:=0 b:=a+5 c:=2*(b+4) a:=a+1 vysvětlení: do
proměnné a je vložena hodnota nula, do b se přiřadí hodnota o 5 větší,
tedy 5, v c bude 2*(5+4)=18 a nakonec do a bude přiřazena hodnota o
jedničku větší, než má teď, tedy 1
Bi3011 - Algoritmizace a programování 24
Základní pojmy 3
Podmínka (condition) je logický výraz, jehož hodnotou je pravda nebo nepravda.
Říkáme, že podmínka platí nebo neplatí.
Základní relační operátory jsou <,>,=,<=,>=,<>.
Ve výrazu lze použít proměnné, konstanty i kulaté závorky. Obecně v podmínce
může být výraz vlevo i vpravo, navíc se dají sestavovat složené podmínky pomocí
logických spojek. Toho si ale užijete až v konkrétním programovacím jazyce.
Sémantika je následující:
Nejprve se vyhodnotí podmínka. Pokud platí, provede se příkaz (nebo více příkazů)
uvedený ve větvi označené symbolem +. Pokud podmínka neplatí, provede se
příkaz (nebo více příkazů) uvedený ve větvi označené symbolem -. Příkazem uvnitř
může být přiřazovací příkaz, vstup nebo výstup dat i další podmíněný příkaz. V
posledním případě mluvíme o složeném podmíněném příkazu nebo prostě o
podmínce v podmínce. Jedna z větví v rozhodovacím bloku může být prázdná,
neobsahuje žádný příkaz. Obvykle se jedná o větev označenou -. Takový
podmíněný příkaz nazýváme neúplný. Úplný podmíněný příkaz má v každé větvi
alespoň jeden příkaz.
Bi3011 - Algoritmizace a programování 25
Znázorňování algoritmů
Algoritmus lze znázorňovat mnoha způsoby.
Nejčastěji je používáno:
• Grafické vyjádření algoritmu
• Textové vyjádření algoritmu
Bi3011 - Algoritmizace a programování 26
Grafické vyjádření algoritmu
Algoritmus je popsán formalizovanou soustavou grafických symbolů.
Používány vývojové diagramy nebo strukturogramy.
Výhody: přehlednost, názornost, znázornění struktury problému, poskytuje
informace o postupu jeho řešení.
Nevýhody: náročnost konstrukce grafických symbolů a jejich vzájemných
vztahů, obtížná možnost dodatečných úprav postupu řešení vedoucí často
k „překreslení” celého postupu, technika není vhodná pro rozsáhlé a
složité problémy,
Bi3011 - Algoritmizace a programování 27
Vývojové diagramy
Jeden z nejčastěji používaných prostředku pro znázorňování algoritmu. Tvořeny
značkami ve formě uzavřených rovinných obrazců, do kterých jsou vepisovány
slovní či symbolickou formou jednotlivé operace. Tvary a velikosti značek jsou
dány normami.
Značky jsou spojeny přímými nebo lomenými spojnicemi čarami a znázorňují tak
posloupnosti jednotlivých kroků. Čáry mohou být orientované zavedením
šipek, neměly by se křížit. Pokud již ke křížení dojde, měly by být čáry
zvýrazněny tak, aby bylo jednoznačně patrné, odkud a kam směřují.
Vývojový diagram čteme ve směru shora dolů.
Výhody: názornost, přehlednost
Nevýhody: pracnost a složitost konstrukce, složité diagramy se nevejdou na jednu
stránku a stávají se méně přehlednými, malé možnosti pozdějších úprav.
Bi3011 - Algoritmizace a programování 28
Komponenty vývojového diagramu
Start/konec algoritmu:
Počáteční a koncový krok algoritmu.
Vstup/Výstup:
Načtení dat potřebných pro běh programu, uložení dat.
Předzpracování dat:
Incializace proměnných.
Zpracování dat:
Dochází k transformaci dat. Jeden vstup a jeden výstup, nesmí dojít k
rozvětvení programu.
Rozhodovací blok:
Větvení na základě vstupní podmínky. Je-li splněna, pokračuje se větví (+), v
opačném případě větví (-).
Podprogram:
Samostatná část programu tvořená větším počtem kroků.
Bi3011 - Algoritmizace a programování 29
Bloky vývojového diagramu
Bi3011 - Algoritmizace a programování 30
Základní konstrukce
Bi3011 - Algoritmizace a programování 31
Větvení Cykly
Vývojových diagram řešení kvadratické rovnice
Bi3011 - Algoritmizace a programování 32
Strukturogram
Úspornější znázornění algoritmu, kombinace grafického a textového popisu.
Tvořen obdélníkovou tabulkou, do řádku zapisujeme postup kroku
symbolickou či slovní formou v poradí, v jakém budou provádeny. Záhlaví
tabulky obsahuje název algoritmu nebo dílčího kroku.
Výhody:
Přehlednější způsob znázornění.
Lze ho aplikovat i na složitější problémy.
Jednoznacný a snadný prepis do formálního jazyka.
Nevýhody:
Pracnost konstrukce, složité strukturogramy se nevejdou na jednu stránku.
Malé možnosti pozdějších úprav.
Bi3011 - Algoritmizace a programování 33
Strukturogram – základní tvary
Bi3011 - Algoritmizace a programování 34
Strukturogram - příklad
Bi3011 - Algoritmizace a programování 35
Textové vyjádření algoritmu
Tento způsob vyjádření algoritmu se v současné době používá nejčastěji. Zápis
algoritmu prostřednictvím formalizovaného jazyka. Využíván pesudokód
nebo PDL (Program Description Language).
Výhody:
Přehlednost zápisu.
Jednoznačnost jednotlivých kroku.
Snadný přepis do programovacího jazyku (nejblíže ke skutečnému
programovacímu jazyku).
Možnost pozdější modifikace postupu řešení.
Bi3011 - Algoritmizace a programování 36
Textové vyjádření - příklad
Bi3011 - Algoritmizace a programování 37
Příklady
1. Sestrojte algoritmus, který vytiskne absolutní hodnotu zadaného čísla. Udělej podle definice
absolutní hodnoty
Sestrojte algoritmus, který načte tři čísla a vytiskne největší z nich.
2. Je dáno přirozené číslo. Rozhodněte, zda je jednociferné, dvouciferné či víceciferné
3. Sestavte vývojový diagram, který pozdraví podle zadané denní doby vyjádřené v hodinách.
Dopoledne do 12 hodin pozdraví Dobré dopoledne, do 18 hodin Dobré odpoledne, později Dobrý
večer.
4. Sestavte vývojový diagram, který vypíše, kolik minut uplynulo mezi dvěma časovými údaji, např.
mezi 9:30 a 11:15 uplynulo 105 minut.
5. Sestavte algoritmus pro výpočet zbytku po dělení dvou přirozených čísel. (Využijte cyklus while.)
6. Načítej čísla tak dlouho, dokud nebude zadána nula. Zadaná čísla sečti a vytiskni výsledek.
7. Je dána posloupnost kladných celých čísel zakončená nulou. Určete, kolik je v ní lichých čísel
dělitelných třemi.
8. Sestrojte algoritmus, který vypočítá faktoriál zadaného přirozeného čísla. (Pozor 0! = 1)
9. Určete, zda je zadané číslo prvočíslo. (Předpokládejte zadání přirozeného čísla.)
Bi3011 - Algoritmizace a programování 38
Příklady
1. Sestrojte algoritmus, který vytiskne všechny dělitele zadaného přirozeného čísla.
2. Sestrojte algoritmus, který načte N čísel a vytiskne, kolik jich je lichých.
3. Sestrojte algoritmus, který sečte čísla od 1 do N. N bude zadáno.
4. Sestrojte algoritmus, který načte 100 čísel a zjistí kolik z nich je kladných.
5. Sestrojte algoritmus, který načte n čísel a vypočítá jejich aritmetický průměr.
6. Sestrojte algoritmus, který načte n čísel a zjistí největší z nich.
7. Sestrojte algoritmus, který vypočítá n-tou mocninu čísla x.
8. Sestrojte algoritmus, který načte n čísel a zjistí kolik z nich je lichých.
9. Sestrojte algoritmus, který načte číslo n a vytiskne všechny jeho dělitele.
10. Sestrojte algoritmus, který načte dvě čísla a vrátí zbytek po celočíselném dělení
prvního čísla druhým.
11. Sestrojte algoritmus, který vytiskne čtyři zadaná čísla podle velikosti.
12. Bude zadáno N čísel. Vytiskněte číslo s největší absolutní hodnotou.
13. Nalezněte největší mocninu dvojky, která je menší než zadané přirozené číslo.
14. Určete, zda je posloupnost 10 prvků rostoucí, klesající nebo není monotónní.
15. Číslo ve dvojkové soustavě převeďte do soustavy desítkové.
Bi3011 - Algoritmizace a programování 39
Příklady
1. Sestavte a nakreslete diagram algoritmu pro porovnání obsahu množiny A a
množiny B . Prvky množiny A i B jsou celá čísla, počet prvků množiny A je N a
množiny B je M. Pokud množiny mají společný prvek (číslo) zobrazte je na
výstupním zařízení.
2. Sestavte a nakreslete diagram algoritmu pro součet matic A a B. Prvky množiny A i
B jsou reálná čísla, počet prvků množiny A je N×N a množiny B je M×M. Množinu C
zobrazte na výstupním zařízení.
3. Sestavte a nakreslete diagram algoritmu pro součin matice A a vektoru B. Prvky
množiny A i B jsou reálná čísla, počet prvků množiny A je N×N a množiny B je M.
Množinu C zobrazte na výstupním zařízení.
Bi3011 - Algoritmizace a programování 40
Rekurse - faktoriál
Bi3011 - Algoritmizace a programování 41
Rekurse – fibonacciho číslo
Bi3011 - Algoritmizace a programování 42
Fibonacciho číslo – bez rekurze
Bi3011 - Algoritmizace a programování 43
Nalezení maxima
Bi3011 - Algoritmizace a programování 44
Nalezení maxima - klasicky
Bi3011 - Algoritmizace a programování 45
Nalezení maxima - rekurzí
Bi3011 - Algoritmizace a programování 46
Nalezení maxima – rekurzí – dělení intervalu
Bi3011 - Algoritmizace a programování 47
Nalezení maxima – rekurzí - algoritmus
Bi3011 - Algoritmizace a programování 48
Základní techniky algoritmů
vizuální ukázky typů algoritmů
Bi3011 - Algoritmizace a programování 49
Programovací jazyky
Bi3011 - Algoritmizace a programování 50
Dělení programovacích jazyků 1
Nižší programovací jazyky
jsou jazyky primitivní, jejichž instrukce odpovídají příkazům procesoru.
To znamená, že procesor bude vykonávat ty instrukce, které
programátor napíše. Jsou závislé na svém procesoru a
nepřenositelné na jiný procesor.
V praxi to vypadá tak, že programátor musí vypisovat vše. Pak i
jednoduchý program má neúměrně složitý zdrojový kód. Výhodou
je, že programátor má takto přístup i k funkcím počítače, které by
měl ve vyšším programovacím jazyce nedosažitelné. Lépe tedy
využije jeho schopnosti.
Patří sem:
• strojový kód (to, co uvidíte, když otevřete obsah „exe“ souboru v
textovém editoru)
• jazyk symbolických adres (Assembler) – je velice blízký strojovému
kódu
Bi3011 - Algoritmizace a programování 51
Dělení programovacích jazyků 2
Vyšší programovací jazyky
jsou podstatně srozumitelnější, jejich struktura je
logická, nejsou závislé na strojových principech
počítače. Do strojového kódu se převádějí
kompilátorem (případně se rovnou spouštějí
interpretrem).
V praxi je vyšší programovací jazyk vše, co není
Assembler (například jazyk C++, Pascal, Basic,
Delphi..)
Bi3011 - Algoritmizace a programování 52
Dělení programovacích jazyků 3
Programovací jazyky dále dělíme na :
– kompilované
– interpretované
Kompilované jazyky
jsou nejdříve celé přeloženy a až potom mohou být spuštěny. Jsou rychlejší, mají vyšší
nároky na formální správnost kódu. Překládají se kompilátorem, výsledkem
překladu je (většinou) .exe soubor. Patří sem většina klasických programovacích
jazyků. Teoreticky může mít jeden programovací jazyk verzi jak interpretovanou,
tak i kompilovanou.
Interpretované jazyky
jsou překládány až za běhu programu. Jsou pomalejší, ale nemají tak velké požadavky.
Překládají se interpretrem, ten instrukce zároveň při překladu provádí. Hlavní
nevýhodou těchto jazyků je, že se musejí vždy spouštět v interpretru. Do této
skupiny patří například Basic, skriptovací jazyky (PHP, Python,Perl ...).
Bi3011 - Algoritmizace a programování 53
Dělení programovacích jazyků 4
Další způsoby dělení programovacích jazyků
Programovací jazyky můžeme dále dělit na
jazyky, které podporují: programování
strukturované (např. Pascal)
objektově orientované programování (OOP) –
např. Visual Basic, Delphi
Bi3011 - Algoritmizace a programování 54