1
Stručný přehled pravidel fytocenologické nomenklatury
Evropská fytocenologická škola (též označovaná jako curyšsko-montpellierská škola)
tradičně rozeznává čtyři hlavní hierarchické úrovně (ranky) fytocenologických jednotek
(syntaxonů), které se liší koncovkami svých latinských jmen. Od nejnižšího po nejvyšší rank
jsou to:
• asociace koncovka -etum, např. Angelico oleracei-Cirsietum palustris
• svaz koncovka -ion, např. Fagion sylvaticae
• řád koncovka -etalia, např. Arrhenatheretalia elatioris
• třída koncovka -etea, např. Festuco-Brometea.
Vedle syntaxonů těchto hlavních ranků existují také syntaxony vedlejších ranků, a to:
• subasociace koncovka -etosum, např.
Lathyro versicoloris-Quercetum pubescentis poetosum
nemoralis
• podsvaz koncovka -enion, např. Acerenion pseudoplatani
• podřád -enalia
• podtřída -enea.
Subasociace jsou používány běžně, zatímco podřády nebo podtřídy velmi vzácně. Kromě
těchto syntaxonů hlavních a vedlejších ranků se někdy používají neformální jednotky, např.
společenstvo, varianta, geografická rasa apod., které se zpravidla označují jménem druhu,
např. asociace Juncetum subnodulosi, varianta Carex davalliana.
V názvech syntaxonů tvořených dvěma taxony se tyto taxony v psaném textu propojují
spojovníkem (tj. krátkou pomlčkou psanou bez mezer). Spojovník ani žádná jiná
interpunkční znaménka se nepoužívají pro spojování rodových jmen a druhových epitet
(přívlastků) taxonů ani pro spojování jména (jmen) taxonu označujícího asociaci se jménem
taxonu označujícím subasociaci. Jména syntaxonů se zpravidla sázejí kurzívou, stejně jako
jména taxonů.
Nomenklatura rostlinných společenstev se řídí pravidly stanovenými Mezinárodním kódem
fytocenologické nomenklatury (ICPN; Weber et al. 2000, české vydání 2002; v dalším textu
označován jako Kód), jehož smyslem je dosáhnout co největší stability používaných jmen.
Kód upravuje nomenklaturu tzv. syntaxonů, tj. abstraktních vegetačních jednotek
definovaných pomocí floristicko-sociologických kritérií.
Jména syntaxonů se skládají ze jmen jednoho nebo dvou rostlinných druhů nebo
vnitrodruhových taxonů, doplněných o koncovky označující rank. Taxony použité ve jméně
syntaxonu nemusí být pro něj obzvlášť charakteristické, i když se musí v porostech řazených
k tomuto syntaxonu alespoň občas vyskytovat. Je ovšem výhodné, když taxony použité ve
jméně syntaxonu tento syntaxon svou ekologií nebo rozšířením dobře charakterizují. U jmen
subasociací může být místo jména druhu doplněného koncovkou používáno adjektivum
typicum. Z několika uveřejněných jmen však nelze správné jméno vybírat na základě jeho
výstižnosti pro daný syntaxon, podobně jako u biologických druhů určují použití jmen zcela
jiná pravidla než jejich výstižnost. Základem fytocenologické nomenklatury je princip
2
priority, podle kterého má každý syntaxon jen jedno správné jméno, a pokud existuje více
jmen odpovídajících pravidlům, je správným jménem to nejstarší.
V Kódu jsou skupiny podmínek pro správnost jména uspořádány hierarchicky. Jméno
syntaxonu musí být
• účinné (efektivní) – jméno uveřejněné v publikaci vydané tiskem, nikoli např.
v rukopise nebo na elektronickém médiu
• platné (validní) – účinné jméno, které splňuje několik Kódem vymezených
podmínek, například musí být podloženo dostatečnou originální diagnózou (viz níže
čl. 2b)
• oprávněné (legitimní) – platné jméno splňující další podmínky, týkající se většinou
formy jména
• správné (korektní) – nejstarší existující legitimní jméno, jehož způsob psaní je
upraven podle pravidel Kódu.
Nejčastější příčiny, proč musí být existující jméno podle Kódu zamítnuto, jsou určeny
v následujících článcích Kódu:
• čl. 1 – jméno nebylo uveřejněno v tištěné publikaci, je tedy neúčinné (nomen
ineditum);
• čl. 2b – jméno nebylo publikováno s dostatečnou originální diagnózou (nomen
nudum), za kterou se považuje (1) v případě asociace do roku 1978 alespoň jeden
fytocenologický snímek nebo tabulka konstance, od roku 1979 alespoň jeden
fytocenologický snímek, (2) v případě jednotky vyššího ranku bibliograficky
jednoznačný odkaz na platné jméno syntaxonu nejblíže nižšího hlavního ranku a od
roku 1980 také výčet diagnostických druhů;
• čl. 3a – jméno bylo svým autorem citováno jako synonymum;
• čl. 3b – jméno bylo svým autorem navrženo jako provizorní;
• čl. 3c – v originální diagnóze nebyl jasně stanoven syntaxonomický rank jména;
• čl. 3d – rank syntaxonu uvedený v originální diagnóze neodpovídal ranku Kódu nebo
jde o jméno asociace tzv. uppsalské školy publikované před rokem 1936;
• čl. 3e – syntaxonomický rank uvedený v originální diagnóze neodpovídal tvaru
jména;
• čl. 3f – taxony poskytující jméno nebyly uvedeny v originální diagnóze;
• čl. 3g – jméno bylo uveřejněno po roce 1978 a není jasné, ze jména kterých taxonů je
utvořeno;
• čl. 5 – jméno bylo uveřejněno po roce 1978 bez uvedení nomenklatorického typu;
• čl. 29 – dříve popsaný syntaxon byl přejmenován, protože jiný taxon jej lépe
charakterizuje;
• čl. 31 – jméno je mladší homonymum, tj. píše se stejně jako starší jméno platně
uveřejněné jiným autorem;
• čl. 33 – jméno je jedním ze stejně starých homonym, ale jiné z těchto homonym bylo
dříve převzato jinými autory;
• čl. 34a – jméno obsahuje epiteton v nominativu, které označuje geografickou,
ekologickou nebo morfologickou vlastnost, např. Fagetum sudeticum nebo
Vaccinietum myrtilli subalpinum;
• čl. 34c – jméno bylo utvořeno ze jmen více než dvou taxonů;
3
• čl. 36 – jméno bylo v důsledku dřívějšího chybného výkladu často používáno ve
smyslu, který vylučuje typový snímek (nomen ambiguum), může být tedy navrženo
k zamítnutí jako nomen ambiguum rejiciendum propositum;
• čl. 37 – typový snímek asociace je neúplný nebo příliš heterogenní, a proto nemůže
být zařazen do některé z dnes rozlišovaných asociací (nomen dubium);
• čl. 43 – taxon poskytující jméno syntaxonu byl chybně určen.
Kromě uvedených příčin zamítnutí jmen nesmí být používána ani jména, která jsou sice
v literatuře uváděna a připisována některému autorovi, ale ten je ve skutečnosti nevytvořil
ani nepoužil. Pro tyto případy, které jsou ve fytocenologické literatuře překvapivě časté, se
používá označení fantom.
Dalším případem jsou tzv. pseudonyma, tj. jména syntaxonu uváděná se jménem autora a
případně s odkazem na publikaci s originálním popisem, ale používaná pro jiný syntaxon
než v této publikaci. Pokud chceme upozornit na to, že určité jméno je pseudonym, uvádíme
je s citací autora, který zavedl používání jména v chybném smyslu (po slově sensu) a za ním
autora původního popisu (po slově non). Například autorská citace „sensu Šmarda 1961 non
Tüxen 1937“ (tj. ve smyslu použitém Šmardou, nikoliv Tüxenem) znamená, že Šmarda
použil dané jméno pro jiný syntaxon, než je dříve navrhl Tüxen. Pokud některé jméno
použilo odlišně od originálního popisu více autorů, používá se formulace sensu auct. non
následovaná jménem autora originálního popisu.
Jména syntaxonů mohou být v rozsahu povoleném Kódem drobně upravena, jestliže tvar
použitý v publikaci s jejich prvním zveřejněním byl nevhodný. Mohou být opraveny
případné gramatické chyby ve jménech. Pokud jméno syntaxonu v originálním tvaru
obsahovalo jen rodové jméno jednoho nebo dvou taxonů poskytujících jméno, může být toto
jméno doplněno druhovými epitety. Výjimkou jsou syntaxony založené na rodových
jménech, jejichž originální diagnóza obsahuje více než jeden druh rodu použitého ve jméně,
a není tedy jasné, ze kterého druhového jména bylo jméno syntaxonu utvořeno.
Jiné úpravy původního znění jmen lze provádět pouze na základě schválení
Nomenklatorickou komisí Mezinárodní společnosti pro výzkum vegetace (IAVS). V tomto
případě jde jednak o nomina inversa, jednak o nomina mutata. Nomen inversum je jméno
syntaxonu, u něhož bylo oproti původnímu popisu změněno pořadí jmen taxonů
poskytujících jméno tak, aby dominantní taxon nebo taxon vyššího patra byl uveden na
druhém místě (např. náhrada jména asociace Querco-Potentilletum albae jménem Potentillo
albae-Quercetum). Nomen mutatum nahrazuje jméno syntaxonu, které bylo původně
utvořeno podle jmen taxonů nepoužívaných v novější taxonomické a floristické literatuře, a
to tak, že se zastaralá jména taxonů nahradí jmény používanými pro tytéž taxony
v současnosti (např. náhrada jména svazu Caricion fuscae jménem Caricion nigrae).
Nedílnou součástí jmen syntaxonů je autorská citace, která se skládá ze jména autora
prvního platného uveřejnění jména syntaxonu a roku platného uveřejnění. Ve
fytocenologické literatuře se jména autorů často zkracují, např. Br.-Bl. označuje Josiase
Braun-Blanqueta, R. Tx. Reinholda Tüxena nebo Oberd. Ericha Oberdorfera. Vedle
jednoduchých citací s jediným autorem jsou běžné i složitější varianty autorských citací:
• citace s in, např. „Br.-Bl. in Moor 1937“: první uvedený autor vytvořil jméno
syntaxonu nebo poskytl originální diagnózu, ale jméno bylo uveřejněno v práci
druhého uvedeného autora;
4
• citace s ex, např. „Br.-Bl. et Tüxen ex Marschall 1947“: první uvedený autor (u
tohoto příkladu dva autoři) jméno vytvořil, ale neuveřejnil platně, a druhý
uvedený autor je validizoval, tj. doplnil chybějící podmínku pro jeho platnost;
• citace se závorkou, např. „(Zólyomi 1957) Michalko et Džatko 1965“: byl
změněn rank syntaxonu, např. syntaxon původně popsaný jako podsvaz byl
povýšen na svaz, nebo bylo uveřejněno nové jméno (nomen novum) jako náhrada
za platné, ale neoprávněné jméno;
• citace s corr., např. „Klika 1931 corr. Zólyomi 1966“: první autor uveřejnil
jméno syntaxonu, které obsahovalo chybně určený taxon, a druhý autor jméno
syntaxonu opravil náhradou jména chybně určeného taxonu za jméno skutečně se
vyskytujícího taxonu;
• citace s em. nebo emend., např. „Br.-Bl. 1955 em. Moravec 1967“ se dříve často
používaly, poslední vydání Kódu je však již nedoporučuje, a proto nejsou
používány ani v monografii Vegetace České republiky. Význam těchto tzv.
emendací byl v tom, že druhý uvedený autor výrazně rozšířil nebo zúžil
vymezení syntaxonu oproti původnímu popisu, který provedl první uvedený
autor.
Literatura
Weber H. E., Moravec J. & Theurillat J.-P. (2000): International Code of Phytosociological Nomenclature. 3rd
edition. J. Veg. Sci. 11: 739–768.
Weber H. E., Moravec J. & Theurillat J.-P. (2002): Mezinárodní kód fytocenologické nomenklatury. 3. vydání.
Zprávy České Bot. Společn., Příl. 2002/1: 1–80.
Milan Chytrý