EKOLOGIE A VÝZNAM HUB
(místy se zvláštním zřetelem k makromycetům)
Houby a jejich prostředí • Životní strategie a vzájemné působení hub • Ekologické skupiny hub,
saprofytismus (terestrické houby, detrit a opad, dřevo aj. substráty) • Symbiotické vztahy hub
(ektomykorhiza, endomykorhiza, endofytismus, lichenismus, bakterie, vztahy se živočichy) •
Parazitismus (parazité živočichů a hub, fytopatogenní houby, typy parazitických vztahů) • Houby
různých biotopů (jehličnaté, lužní, listnaté lesy, nelesní stanoviště, společenstva hub) • Šíření a
rozšíření hub • Ohrožení a ochrana hub
mykolog
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
CZ.1.07/2.2.00/15.0204
PF_72_100_grey_tr ubz_cz_black_transparent

PARAZITISMUS, PATOGENNÍ HOUBY
ZOOPATOGENNÍ HOUBY
Houboví parazité živočichů patří převážně mezi vřeckaté nebo imperfektní (na člověku ale byly
zjištěny i dvě stopkovýtrusné houby – z nehtů, patra a dýchací trubice izolováno Schizophyllum
commune, v srdeční nitrobláně mycelium Coprinus cinereus). Způsobují buď povrchové dermatomykózy na
kůži nebo sliznicích (takových je většina), nebo systémové mykózy zasahující i vnitřní orgány. Pro
úspěšné napadení hostitelského organismu je obvykle nutné překonat epidermis nebo chitinovou
kutikulu a uvnitř těla hostitele se vyrovnat s odezvou imunitního systému, nedostatkem kyslíku,
pufrovat pH, ...
V poslední době stoupá počet případů mykóz u člověka – možnými důvody jsou slabší imunita lidí,
příliš častá léčba antibiotiky (potlačuje veškerou bakteriální flóru => snazší invaze houbového
patogena), případně rozmach cestování (přenos hub z jiných oblastí) – těžko ale označit jeden
konkrétní faktor, vždy jde o souhru více faktorů.

Trichophyton_rubrum C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_parazit\06_trichophyton_rubrum_vousy.jpg
Dermatomykózy jsou obvykle více
nepříjemné než nebezpečné, často
ale přecházejí do chronického stadia.
Kožními parazity jsou nejčastěji druhy
rodů Epidermophyton, Trichophyton,
Microsporum (anamorfy vřeckatých
hub), obvykle různé druhy na různých
živočiších (což ovšem nevylučuje,
že se řada "zvířecích" druhů může
přenést na člověka).
Parazitují na keratinových strukturách
– kůži a jejích derivátech, nehtech, vlasech aj., u zvířat na chlupech, peří, rozích; některé houby
jsou specializovány jen na tento tzv. "tvrdý keratin" (zřejmě jsou eliminovány přítomností
antifungálního faktoru v živých tkáních).
Mycelium se rozrůstá po mrtvých vrstvách buněk a šíří rozpadem vlákem – tvorbou arthrospor (v tomto
vegetativním stavu jsou houby neurčitelné, determinovat je lze za pomoci kultivace) => k jejich
šíření pak dochází na úlomcích kůže (v šatnách, sprchách atd.).
Trichophyton rubrum,
symptom ve vousech a hyfy s konidiemi
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_parazit\07_microsporum_canis_na-tele.jpg
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_parazit\08_microsporum_canis_makrokonidie.gif
http://www.denstoredanske.dk/@api/deki/files/12561
Micro-sporum canis,
symptomy (nákaza od infikované kočky) a makro-konidie

Za vhodných podmínek (například bývá-li kůže delší dobu zapařená, typicky k tomu dochází v teple a
vlhku mezi prsty, kde je kůže zároveň tenká a citlivá) mohou určité druhy přejít
k přímému parazitismu na živých buňkách. Zánětlivé reakce pak způsobuje imunitní odezva organismu
na metabolity houby.
Dojde-li ke vzniku prasklinek v kůži => obnažení živých buněk, je to ideální "vstupní brána" pro
sekundární infekce – např. druhy rodu Sporothrix, dimorfické houby, které pronikají rankami a
způso-buje subkutikulární infekce, ale mohou zde přejít z hyfové formy v kvasinkovitou a být
roznášeny lymfatickým systémem dále po těle => napadení vnitřních orgánů. Sekundární infekce bývají
obvykle záležitostí příležitostných patogenů (zmíněné druhy jsou jinak půdní saprofyté žijící na
rostlinných zbytcích s teleomorfami v rodu Ophiostoma).
Někdy může dojít i k záměně s vážnějším onemoc-něním – "tinea nigra" způsobená druhem Hortaea
werneckii (anamorfa z Capnodiales, Dothideomy-cetes) má podobný symptom jako rakovina kůže.
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_parazit\09_sporothrix_schenckii_hyfy+konidie.jpg
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_parazit\09_sporothrix_schenckii_kvasinkovita-form
a.jpg 3a06f01
Sporothrix sp., nahoře hyfy s konidiemi, dole kvasinkovitá forma
http://www.doctorfungus.org/thefungi/Sporothrix.php
Symptom
„tinea nigra“
Zdroj: Hall & Perry 1998; též k vidění na http://bibmed.ucla.edu.ve/edocs_bmucla
/MaterialDidactico/microbiologia
/software%20educativo/hongosnoderma.htm

Systémové mykózy způsobují jednak specializovaní, jednak příležitostní (oportunní) parazité.
Praví specializovaní patogeni jsou anamorfy hub z řádu Onygenales, způsobující kožní a plicní
onemocnění – Histoplasma, Blastomyces (teleomorfy v rodech Ajellomyces, Gymnoascus), Coccidioides a
Paracoccidioides.
Centra jejich výskytu jsou v různých oblastech amerických kontinentů, ale již při krátkém pobytu
zde je možno se infikovat, stačí vdechování spor (riziko infekce představuje problém hlavně pro
lidi z oblastí, kde se tyto houby přirozeně nevyskytují, zatímco "domorodci" mívají často vyvinutu
přirozenou imunitu).
Primárně tyto houby napadají plíce (ty jsou také hlavní "vstupní branou" infekce do těla), ale v
kvasinkovité formě (taktéž jde o dimorfické houby) se šíří krevním oběhem i na další orgány.
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_parazit\11_histoplasma_makrokonidie+mikrokonidie.
gif
Histoplasma capsulatum, makrokonidie a mikrokonidie
http://mycology.adelaide.edu.au
/Fungal_Descriptions
/Dimorphic_Pathogens/Histoplasma/
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_parazit\12_paracoccidioides_brasiliensis_budding_
yeast_cells.gif
Paracoccidioides brasiliensis, pučící kvasinkovité buňky
http://mycology.adelaide.edu.au/Fungal_Descriptions/Dimorphic_Pathogens/Paracoccidioides/

Oportunní mykózy způsobuje celá řada normálně saprotrofních hub, když napadnou oslabené nebo
poškozené tkáně či orgány.
Vážné mohou být mukormykózy (druhy rodů Mucor, Rhizopus, Absidia) nebo aspergilózy (druhy rodu
Aspergillus, například A. fumigatus) trávicího traktu, plic nebo částí hlavy.
Cryptococcus neoformans (anamorfa stopkovýtrusné houby Filobasidiella) napadá kůži a sliznice,
kosti, plíce i nervovou soustavu; vyskytuje se často u domácích zvířat (zejména kopytníků), ve
městech jako přenašeči mohou fungovat holubi (šíření spor v jejich exkrementech => následně
větrem).
15_filobasidiella_bazidiospory 15_cryptococcus_neoformans_bunky_v_mozkove_tkani
http://www.medmicro.wisc.edu/resources/imagelib/mycology/images/HE_c_neoformans_brain.html
Cryptococcus neoformans, buňky v mozkové tkáni
http://www.mycology.adelaide.edu.au/Fungal_Descriptions/Yeasts/Cryptococcus/C_neoformans.html
Filobasidiella neoformans, bazidiospory

Saprotrofní kvasinkovité stadium, parazitická vláknitá forma.
Nejčastějším případem je pomnožení kvasinky Candida albicans, běžně vegetující na povrchu i uvnitř
těla (tedy v aerobních i anerobních podmínkách) – saprotrofní fáze je kvasinkovitá, šíří se
blastosporami.
Dostane-li Candida podmínky k pomnožení (i zde mohou negativně zapůsobit antibio-
14_candida_bile_skvrny_na_ledvinach 14_candida_ve_streve
Candida albicans na stěnách střeva a na povrchu ledvin (bílé skvrny).
http://www.candidablog.com
/what-are-male-yeast-infections.php
http://www.digitalapoptosis.com/archives/science/Candida.jpg
candida_kvasinka+vlaknita
niky pro houby, odbourání kompetice o živiny), přechází v parazitickou pseudomyceliální formu =>
pronikne-li do krve, je roznesena po těle a často způsobí vleklá onemocnění kůže, plic nebo trávicí
soustavy.
tika, zejména se "širokým záběrem", když zredukují bakteriální flóru => uvolnění

Obecně mykózy vnitřních orgánů snadněji propuknou při oslabené imunitě – ať už vinou vrozené vady,
vlivem jiné nemoci (bezprostřední příčinou smrti u nemocných AIDS bývají často kandidózy, v menší
míře i aspergilózy či mukormykózy) nebo podaných medikamentů, typicky po transplantacích (díky tomu
jsou tyto mykózy vážným problémem současnosti, zatímco v minulosti se tolik nevyskytovaly).
Proti houbovým patogenům jsou zkoušeny fungicidní sloučeniny, které vyřazují z činnosti plazmatické
membrány houbových buněk (polyeny produkované Streptomyces se váží na ergosterol, jenž je jejich
součástí => membrána se stane propustnou; syntetické azoly blokují již tvorbu sterolů). Obecně je
fungicidních látek celá řada, ale jen velmi omezený počet je možno aplikovat v medicíně (aby
zároveň nepoškozovaly živočišná pletiva); k léčbě mykóz je používán například griseofulvin. Často
však nelze houbovou infekci úplně vyléčit a opakovaně se vrací.

Spory některých hub působí jako alergeny (podobně jako třeba prach, pyl aj.) – projevem takovéto
alergie může být astma.
Příkladem mohou být aspergilózy (Aspergillus flavus, A. niger – normálně půdní saprofyté), které
jsou spíše alergickým projevem při vdechování velkého množství spor => dochází k rozrůstání hyf v
orgánech (zejména jde o plíce), nejsou zde ale produkovány aflatoxiny.
Aspergillus fumigatus patří k druhům uplatňujícím se za vysoké teploty v procesu kompostování (viz
kapitolu Saprofytismus) => alergenní působení spor ve větším množství je problémem lidí pracujících
s kompostem či siláží.
Dalšími běžnými saprotrofy na rostlinách jsou druhy rodů Cladosporium (více v chladnějších a
vlhčích oblastech) a Alternaria (i v teplých suchých územích) – jejich spory jsou ve velkém
množství uvolňovány při sklizni, což představuje problém v zemědělských oblastech.
V neposlední řadě nelze zapomínat ani na alergenní účinek velkého množství spor v pěstírnách
kloboukatých hub (hlívárny, žampionárny).
Obecné tvrzení o snadnějším propuknutí nemoci při oslabené imunitě platí obdobně i pro alergie,
které u zdravého člověka ani nemusí propuknout (silný imunitní systém houbu snáze eliminuje).

kompetitivní výhodu při jeho nedostatku. Na druhou stranu nejsou na živočišném zdroji živin přímo
závislé – mohou tak ovlivňovat početnost populací hlístů, ale samy nejsou limitovány jejich
nedostatkem.
Z háďátek, která často tvoří v půdě, na opadu a tlejícím dřevě nejpočetnější a druhově nejbohatší
skupinu bezobratlých, získávají živiny dvěma způsoby:
První je pasivní, hyfa se přilepí na hlísta => vytvoří se apresorium a následně vstřebávací hyfa.
Přilepení je vyvoláno dotekem hlísta, který vyvolá vyloučení lepkavé kapky s obsahem lektinů
(povrchových proteinů), které se váží na látky obsažené v kutikule. (Tyto proteiny mohou být
specifické, například Arthrobotrys ellipsospora produkuje látky citilivé na mukopolysacharidy,
zatímco látky Arthrobotrys oligospora se váží na N-acetylgalaktozamin, když kutikula háďátek
obsahuje galaktózu. Vedle nich se ovšem tvoří i pomocné nespecifické adhezivní látky, které se váží
na lecjaké sacharidové řetězce – namísto hlístů se tak mohou chytat třeba kvasinky a lapací místa
tak blokovat.)
http://helios.bto.ed.ac.uk/bto/microbes/chytrid.htm
Houby napadající hlísty jsou jen v malém počtu případů klasičtí parazité, jako je např. Catenaria
anguillulae (Blastocladiomycota).
Zdroj: George Barron, http://www.uoguelph.ca/~gbarron/2008/catenar0.htm
U většiny nematofágních hub (zejména z řad imperfektních) jde v principu o saprotrofy, kteří si
takto "doplňují jídelníček" o zdroj dusíku; zisk z živočišné tkáně jim také dává
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_parazit\19_catenaria-anguillulae_kresba.jpg
zoospory vnikají do tělních otvorů
v těle háďátka se rozrůstá hyfa
z buněk hyfy se tvoří sporangia a uvolňují zoospory

Například druhy rodů Arthrobotrys nebo Dactylaria vytvoří z mycelia smyčku (někdy též produkují
atraktanty – látky, které lákají kořist) => vleze-li hlíst do smyčky, buňky houby se "nafouknou"
a sevřou kořist => pak přicházejí ke slovu hyfy, jimiž jsou vstřebávány živiny. Jiný způsob "lovu"
využívají hlívy (anamorfy druhů z rodů Hohenbuehelia nebo Resupinatus), které nevytvářejí smyčky,
ale lapají háďátka ve dřevě na výrůstky s lepkavou hmotou => po přilepení hlísta vyloučí látku,
která ho znehybní => mycelium vroste do tělní dutiny. (Na háďátkách znehybněných působením
vyloučených toxinů nebo narkotizačních látek se mohou spontánně "přiživit" i jiné houby.)
/Více o různých typech lapacích struktur viz v kapitole Vegetativní stélka hyf, odstavci
Specializované buňky a výběžky hyf./
Lapací struktury jsou v některých případech produkovány spontánně (nalezneme je i v čisté kultuře),
zatímco v jiných případech se vytvoří v přítomnosti kořisti (tedy po chemické indukci).
Druhým způsobem je aktivní "lovení" – houba se chová jako predátor (označují se jako
"houby-dravci"), uplatňující různé typy návnad, pastí, sítí a lapacích struktur.
21_lovi_lasem constric
Drechslerella anchonia
http://www.masozravky.com/rody/drave_houby/arthroba.htm
Dactylaria brochopaga

Některé druhy hub jsou zcela "nevybíravé" (co se týče kořisti, např. Zoophagus pectosporus), jiné
naopak loví specificky třeba zástupce konkrétní čeledi háďátek (Monacrosporium ellipsosporum).
Dlužno dodat, že vztah "lovec-kořist" není mezi houbami a hlísty pouze jednostranný – řada půdních
háďátek dokáže vysávat hyfy a negativně tak ovlivňovat kupříkladu společenstva ektomykorhizních
hub.
Zoophagus
Zdroj: Cooke & Whipps 1993;
převzato z http://botany.natur.cuni.cz
/koukol/ekologiehub/EkoHub_6.ppt

Zástupci "vodních plísní" z řádu Saprolegniales (Oomycota) jsou významnými parazity vodních
živočichů, zejména ryb; Saprolegnia parasitica (foto vlevo) je přirozeným obyvatelem našich vod,
ale vážný problém znamená její pomnožení v chovech ryb (ať už venku v rybnících nebo třeba v
akváriích).
Jiné druhy z této skupiny napadají bezobratlé; Aphanomyces astaci (zavlečený z USA do Evropy; foto
vpravo) likviduje místní populace raků.
Saprolegnia_fish_2
Foto: Andrzej Martin Kasiński, http://www.nurkomania.pl/fauna_raki.htm,
resp. http://www.nurkomania.pl/atlas/n285.jpg
Astacus
Zdroj: West 2006; převzato z http://botany.natur.cuni.cz/koukol/ekologiehub/EkoHub_6.ppt

Zřejmě nejnebezpečnější houbou, šířící se ve vodním prostředí, je ale v současnosti
Batracho-chytrium dendrobatidis (Chytridiomycota).
Není známo, odkud pochází (velký vliv na její šíření má lidský transport, určitý vliv má možná
i oteplování), ale má na svědomí celosvětový problém s úbytkem obojživelníků.
Davidson et al. 2003; převzato z http://botany.natur.cuni.cz/koukol/ekologiehub/EkoHub_3.ppt
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_parazit\22_batrachochytrium-dendrobatidis_na-xena
sma-tropicalis.jpg C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_parazit\22_zdrava-a-napadena-kuze-xenasma-tropica
lis.jpg
http://tropicalis.berkeley.edu
/home/husbandry/disease.html

Nejvíce je parazitů hmyzu (též jsou asi nejznámější díky využití v "biologickém boji", i když
účinněji jsou využívány bakterie nebo viry – úspěšnost houbové infekce je více závislá na
podmínkách prostředí umožňujících klíčení spor). Obvykle jsou specializovaní na určité stadium
vývoje hmyzu – larvy a kukly napadají hlavně půdní druhy, zatímco paraziti imag se šíří vzduchem.
Hmyzomorky (Entomophthora) infikují hmyz slizovitými konidiemi => vyklíčí v mycelium s apresorii =>
hyfy pronikají do těla (je enzymaticky rozrušován skelet) => rozpadají se na hyfová tělíska (jedno-
nebo vícebuněčné fragmenty) => ta jsou roznášena hemolymfou po těle => další dělení => z hyf
vyrůstajících na povrch těla se tvoří konidiofory a konidie => bývají odmršťovány a mohou se
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\ekolhub_parazit\23_Entomopthora_muscae.jpg
http://www.uoguelph.ca/~gbarron/MISCELLANEOUS/ento2.htm
šířit na další jedince. Entomophthora muscae (viz foto) parazituje na mouchách, příbuzný druh
Entomophthora grylli napadá sarančata a může za vlhkého počasí decimovat celé populace.
Entomophthorales (recentní pododdělení Entomophthoro-mycotina ze zřejmě polyfyletického oddělení
Zygomycota zahrnuje vedle obligátních parazitů i saprotrofy) jsou hlavně houbami mírných pásů;
některé druhy zabíjejí hmyz rychle (během pár dnů), jiné jsou naopak "šetrné", napadený hmyz
přežívá a je přenašečem šířícím uvolňované spory.

Na larvách, kuklách i dospělcích různého hmyzu parazitují housenice (Cordyceps, řád Hypocreales),
jedny z nejčastějších parazitů hmyzu zejména v tropech (ale i u nás roste řada druhů tohoto rodu,
například Cordyceps militaris může mít značný význam při regulaci populací některých parazitických
druhů hmyzu). Napadené tělo prorostou a "mumifikují" => vzniká pseudosklerocium (často v půdě,
přetrvávající stadium), ze kterého následně vyrůstají stromata. Housenice jsou oblíbená potrava
některých živočichů (např. srnci je požírají i s mumifikovaným hmyzem) i lidí (lahůdka v Číně nebo
Austrálii).
26_Housenice_Strevlikova_s_kuklou 25_Housenice_Strevlikova
Zleva housenice červená (Cordyceps militaris), h. střevlíková (C. entomorhiza) vyrůstající z kukly,
vpravo nahoře C. dipterigena na mouše, dole C. lloydii na mravenci rodu Camponotus.
Foto (2x) Míla Dobešová, http://www.idsystem.cz
/mushrooms
/miladobesova.htm
Cordyceps_fly
Foto (2x) L. Gilbert, http://www.utexas.edu/courses
/zoo384l/sirena/species/fungi/
Cordyceps 25_cordyceps-militaris_maros-margetin
Foto Maroš Margetín, http://www.nahuby.sk
/obrazok_detail.php?
obrazok_id=135514

Chceš být jako Pakonen?
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\ekolhub_parazit\28_cordyceps_sinensis_reklama.jpg
Tak dlabej čínskou housenici!

Množství entomopatogenních druhů (přinejmenším stovky) je mezi imperfektními houbami (Beauveria,
Metarhizium; u některých jde o fakultativní parazitismus): spora vyklíčí na povrchu těla a houba
pronikne dovnitř (podobné jako u hmyzo-morek), šíří se hemolymfou jako kvasinkovité buňky (některé
přitom produkují toxiny) => po smrti hmyzu přechází zpět do hyfové formy a prorůstá tělo.
Larvy dvoukřídlých napadá Coelomomyces (Blastocladiales) – jeho působení je
v tropech využíváno proti moskytům.
Tentýž druh houby může být pro jeden organismus symbiontem a pro druhý patogenem – příkladem je
kvasinka Rhodotorula glutinis, žijící zřejmě symbioticky ve střevech žab => uvolní-li se do vody
exkrementy s touto kvasinkou (zřejmě stačí i když působí její metabolity), má to decimující vliv na
larvy samic moskytů (vyšší úmrtnost, některé se nezakuklí, vylíhlá imaga jsou menší – proč působí
jen na samice, zůstává dosud otázkou).
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\ekolhub_parazit\24_coelomomyces_hyfova_teliska_v_hemolymfe.jpg
Vlevo Beauveria bassiana vyrůstající mezi články těla Pantorhytes plutus.
Vpravo Coelomo-myces sp., hyfová tělíska v hemolymfě Dicrotendipes californicus.
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\ekolhub_vyuziti\52_beauveria_bassiana_on_pantorhytes_plutus.jpg
http://www.dropdata.org/cocoa/cocoa_biological.htm
Foto J. Robert Harkrider, http://empidid.com/NatEm/coelomom.html

Možná parazité a možná též komenzálové jsou též houby řazené dříve do třídy Trichomycetes (řády
Harpellales a Asellariales z oddělení Zygomycota), rostoucí ve střevech členovců. Jde i o věc
pojetí – zda je parazitem z principu každý organismus, který svému hostiteli odebírá živiny, nebo
zda hovořit o komenza-lismu, pokud hostitel není viditelně poškozen; v případě Trichomycetes není
prokázáno, do jaké míry tyto houby omezují výživu svého hostitele.
plate by Alex Weir
Zřejmě komenzálové (pravděpodobně svým hostitelům příliš neškodí, nanejvýš se mluví o slabém
parazitismu) jsou Laboulbeniales (roztřepenky), tvořící velmi specifické asociace (jeden druh houby
roste jen na velmi omezeném okruhu příbuzných druhů hmyzu).
Rostou na povrchu těla hmyzu a vysílají haustoria do povrchových buněk kutikuly, odkud zřejmě
čerpají veškeré živiny – lze tak hovořit o obligátním komenzalismu.
http://classes.plantpath.wsu.edu/plp521/

PARAZITÉ PRVOKŮ, ŘAS A HUB
Řada hub parazituje na prvocích a jiných jednobuněčných organismech.
Druhy z řádu Zoopagales (Zygomycota) napadají měňavky:
na buňku se přilepí hyfa (reakce buňky je "mrtvý brouk",
tedy se přestane hýbat) nebo lepkavá konidie => houba
vroste dovnitř a vytvoří v buňce vstřebávací hyfy.
Podobně se druhy rodu Zoophagus (taktéž Zoopagales)
přichycují na vířníky.
Na druhou stranu se setkáme i s případy, kdy houby jsou
v roli obětí – draví kořenonožci ze skupiny Vampyrellidae (odd. Cercozoa, říše Rhizaria) vysávají
obsah hyf (Leptomyxa reticulata), resp. hyf i spor (Arachnula).
20_zoophagus_hyfa_vrostla_do_virnika Amoeb_spores
Plazmodia hlenek vylučují chitinázy a mohou "konzumovat" mycelium, pohlcovat konidie i rozkládat
plodnice makroskopických hub.
Leptomyxa Arachnula
převzato z http://botany.natur.cuni.cz/koukol/ekologiehub/EkoHub_6.ppt
Zdroj:
Cooke & Whipps 1993
http://starcentral.mbl.edu/microscope
/portal.php?pagetitle=assetfactsheet
&imageid=69
Arachnula sp.
Leptomyxa reticulata
http://www.masozravky.com/rody
/drave_houby
/zoophagi.htm
Hyfový čep Zoophagus insidans vrůstající do těla vířníka.

Parazité řas jsou zejména z oddělení Chytridiomycota – obvykle jde o obtížně určitelné organismy,
většinou s eukarpickými monocentrickými stélkami a tvarově uniformními zoosporami. Hrají důležitou
úlohu při regulaci populací fytoplanktonu, ve sladkovodních jezerech mohou být v určitých fázích i
nejbohatší složkou vodní biocenózy.
Druhy rodu Rhizophydium parazitují na rozsivkách, krásnoočkách, zelených řasách (ale i na hlístech
nebo pylových zrnech), Polyphagus (obé Chytridiales) také na krásnoočkách.
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\ekolhub_parazit\30_rhizophydium_sporangia_na_rozsivce.jpg
Vlevo sporangia Rhizophydium sp. na schránce rozsivky.
Vpravo Polyphagus euglenae –zoospora,  rhizomycelium propojující napadené buňky, průběh pohlavního
procesu a tvorba zoosporangií.
http://protist.i.hosei.ac.jp/pdb/images/Eumycota
/Rhizophydium/index.html
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\ekolhub_parazit\30_polyphagus_euglenae.jpg

Mykoparazitismus je, jak se ukazuje, v přírodě nikterak vzácným jevem (uvádí se až 3000 druhů
parazitujících na jiných houbách). Vždy dochází ke kontaktu mycelií parazitické a hostitelské houby
na základě rozeznání mycelia hostitele reakcí povrchových lektinů; následuje přilepení apresoria
nebo penetrace hostitelské buňky a biotrofní nebo nekrotrofní výživa. (Typy parazitismu viz dále.)
Biotrofní parazité obvykle přimknou své hyfy těsně
k napadeným, pronikají buněčnou stěnou (mají jen
chitinolytické enzymy, ale ne enzymy, které by
usmrtily buňku) a vytvářejí uvnitř buňky haustoria.
Nejvíce biotrofních mykoparazitů je mezi spájivými
houbami (Zygomycota):
– Spinellus (řád Mucorales) parazituje na plodnicích
různých stopkovýtrusných hub;
– řada druhů řádu Dimargaritales parazituje biotrofně
          na Mucorales (v kultuře obtížně rostou a nesporulují,           pokud nemají hostitele),
přičemž uplatňují pozitivní           chemotropismus k hostitelským hyfám;
          – Piptocephalis (řád Zoopagales) roste na koprofilních           saprotrofech; ač jsou
tyto houby nacházeny na           výkalech, nejde o koprofilní druhy, nýbrž o jejich parazity.
85_spinellus_fusiger Piptocephalis
Piptocephalis sp.
http://www.mycolog.com/CHAP3b.htm
Spinellus fusiger

Nekrotrofní parazity najdeme například mezi kvasinkami, Pichia guilliermondii (Saccharomycetales)
je nekrotrofním parazitem hyfomycetů.
Ještě k rodu Piptocephalis ... Zdroj: Cooke & Whipps 1993; převzato z
http://botany.natur.cuni.cz/koukol/ekologiehub/EkoHub_6.ppt
Piptocephalis2
Další skupinou, kde najdeme biotrofní mykoparazity, jsou Blastocladiomycota –Catenaria allomycis
roste endobioticky v buňkách hub rodu Allomyces z téhož oddělení.
Mezi biotrofními houbami jsou i hyperparazité (tedy parazité parazitů), například Phoma glomerata
napadající padlí; naproti tomu kvasinkovité Tilletiopsis disponují enzymy, které padlí likvidují.

různí parazité mají různou specificitu)
se kolem ní začnou ovíjet hyfy parazita. Druhy rodu Trichoderma jsou využívány v "biologickém boji"
proti různým fytopatogenním houbám.
Významní nekrotrofní parazité jsou též v oddělení Oomycota: Pythium oligandrum napadá
endomykorhizní houby rodu Glomus, spájivé houby nebo hyfomycety ("útok" je dosti rychlý, řádově
během desítek minut je hostitelská hyfa usmrcena a Pythium roste dál).
Pythium C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_parazit\86_trichoderma_viride.jpg
Známými nekrotrof-ními parazity jsou druhy anamorfního rodu Trichoderma,
které proniknou do cizí hyfy => toxiny zahubí buňky => jejich obsah pak rozloží. Výše popsanému
předchází thigmotropická reakce mycelia – při styku s hyfou potenciálního hostitele (zřejmě jde
o reakci na exudáty hyfy,
Trichoderma viride
Zdroj: Cooke & Whipps 1993
převzato z http://botany.natur.cuni.cz/koukol/ekologiehub/EkoHub_6.ppt
Foto Stanislav Jirásek, http://www.grzyby.pl/gatunki/Trichoderma_viride.htm

I makromycety mají své parazity, jakými jsou například hřib cizopasný (Pseudoboletus parasiticus)
na pestercích (Scleroderma), rovetky (Asterophora) na holubinkovitých houbách (Russulaceae),
rosolovky (Tremella) na pevnících (Stereum) nebo housenice cizopasná (Elaphocordyceps
ophioglossoides, řád Hypocreales) na jelenkách (Elaphomyces). Plodnice parazitických hub nalézáme v
některých případech (Asterophora) až na mrtvých plodnicích hostitelských hub – je pak obtížné
rozlišovat, zda jde o saprofyty nebo parazity (zda již parazitovaly ve formě mycelia ještě za
života hostitele).
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_parazit\88_xerocomus_parasiticus.jpg C:\Documents
and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_parazit\89_nyctalis_parasitica.jpg
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_parazit\91_cordyceps_ophioglossoides.jpg

Jiný případ představují vztahy mezi dřevožijnými houbami (týká se pouze pár druhů, například
Pseudotrametes gibbosa versus Bjerkandera spp. nebo Lenzites betulina versus Coriolus spp.) –
"útočník" tu spíš jen vypadá jako „parazit“, ale jde hlavně o to, aby obsadil substrát zabraný
"hostitelskou" houbou.
Na plodnicích jiných hub ale rostou i druhy, které pravděpodobně nejsou parazity – příklady lze
najít v čeledi Herpotrichiellaceae (Chaetothyriales): Capronia porothelia rostoucí na plodnicích
Laxitextum bicolor je sice udávána jako parazit, ale opravdu pevníku škodí?
http://houby.humlak.cz/big_htlm/laxitextum_bicolor_1.htm
Laxitextum_bicolor
http://myco-cheype.chez-alice.fr/classification/ascomycetes/Ascomycetes.htm
Capronia_porothelia
Laxitextum bicolor
Capronia porothelia —