Velikosti iontů
při tvorbě iontu z prvku dochází ke změně objemu (poloměru) částic (atom vs ion)
1) Náboj iontu (mnohem výraznější než např. vliv atomového čísla): hľ 154 pm, H 29 pm
2) Kationty vždy menší než odpovídající atomy - přebytek kladného náboje jádra stahuje elektrony blíže k jádru)
3) Anionty vždy větší - zvýšená repulze většího počtu elektronů
4) Elektronové konfigurace - u podobné konfigurace vzrůstá poloměr s rostoucím hlavním kvantovým číslem (resp. Z): Cs+ > Rb+ > K+ > Na+ > Li+
ľ > Br > Cľ > F
5) Tvoří-li atom více kationtů, je ion s největším nábojem nejmenší (Fe2+> Fe3+)
6) Poloměry kationtů přechodných prvků (obsahují d-orbitaly) s rostoucím Z se zvyšují jen nevýrazně
7) Lanthanoidová kontrakce-se zvyšujícím se Z, se poloměry mírně zmenšují-f-orbitaly vnitřní, růst kladného náboje jader
Fajansová pravidla
- určování stability (hypotetických) iontů a následně podílu iontového charakteru v kovalentní vazbě (resp. nekovalentního charakteru v iontové vazbě)
- stabilita (volných) iontů je závislá na několika faktorech:
1)   Velikost náboje - ionty - anionty i kationty - malý náboj = stabilnější
1)   Velikost iontu - katión - velký poloměr = stabilnější
- anion - malý poloměr = stabilnější
3)   Elektronová konfigurace - některé elektronové konfigurace jsou stabilnější:
I) ns2 np6 (oktet)
II) ns2 np6 nd10 (osmnáctka)
III) ns2 np6 nd10 (n+l)s2 (dvacítka)
IV) ndx (neúplně obsazené d-orbitaly)
(zejména pro přechodné a post-přechodné prvky-v případě podobného náboje a velikosti)
Polarizační síla kationtů (nestabilní katión má velkou polarizační sílu, deformuje elektronový obal aniontu)
- roste s klesajícím poloměrem (Cs+< Rb+ < K+ < Na+ < Li+)
- roste se vzrůstajícím nábojem (Na+ < Mg2+< AI3+< Si4+, Fe2+< Fe3+)
- roste s nestabilitou konfigurace (Ca2+< Cu2+)
Polarizovatelnost aniontů (nestabilní anion je snadno polarizovatelný, deformovatelný)
- roste s rostoucím poloměrem (F~ < Cl~ < Br < I")
- roste se vzrůstajícím nábojem (Cl"< S2~< P3~< Si4-)
- dispozice ke kovalentním interakcím roste se vzrůstající polarizační silou kationtu a/nebo polarizovatelností aniontu
- s klesající stabilitou iontů, tj. se vzrůstající polarizační silou kationtu a polarizovatelností aniontu (s rostoucím kovalentním charakterem), roste míra hydratace a hydrolýzy
- s rostoucím iontovým charakterem vazby se zpravidla mění fyzikální vlastnosti: roste teplota tání a varu, roste rozpustnost ve vodě, klesá rozpustnost v nepolár-ních rozpouštědlech...
(srov. Si02, t.t. = 1710 °C, kovalentní prostorová struktura vs KCI t.t. = 770 °C)
(srov. síla kyselin HF - Hl, TDM - enthalpie rozpouštění, enthropie, větší síla vazby v HF)
Rozhodněte a zdůvodněte, ve které z následujících sloučenin bude mít vazba kov-nekov kovalentnější charakter.
a) FeCI.
nebo
FeCľ
(FeCI3 protože kation Fe3+ má větší polarizační účinek vlivem vyššího náboje) (t.t. = 674 °C) (t.t. = 306 °C)
b)   Kl nebo Lil
(Lil protože kation Li+ má větší polarizační účinek vlivem malého iontového poloměru) (t.t. 686°C) (t.t. 449°C)
c) HgCľ
nebo
CaCI-
(HgCI2 protože kation Hg2+ má větší polarizační účinek vlivem nestabilní el. konfigurace) (r = 116 Ä, Hg2+: [Xe] 4f14 3d10) (r = 114 Ä, Ca2+: [Ar])
(t.t. = 276 °C) (t.t. = 782 °C)
-   stabilitou iontů a jejich vzájemným ovlivňováním lze vysvětlovat (odhadovat) i další veličiny (např. kyselost/zásaditost)