Inovace a rozšíření výuky zaměřené na problematiku životního prostředí na PřF MU (CZ.1.07/2.2.00/15.0213) spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Environmentální etika Řešení environmentální krize Environmentální krize → patologický vztah člověka ke (svému) životnímu prostředí „Teprve na základě převahy myšlení a moci tím umožněné technické civilizace se jedna forma života, člověk, dostala do situace, kdy ohrožuje všechny ostatní (a tím také sebe)“ (Jonas, 1997) „Žijeme ve světě umělých věcí, v betonových kobkách vybavených výplody lidského umu, které nemají jiný smysl a hodnotu, než aby sloužili člověku. Strom si roste sám, veverka žije vlastním životem, avšak stůl, lampa, psací stroj, remoska, to všechno by bylo jen haraburdí, kdyby tomu nedával smysl a hodnotu lidský zájem. Samozřejmě, absolutně vzato, je to zcela iluzorní, avšak čistě zkušenostně není divu, že člověk obklopený věcmi jen k jeho službám získává dojem, že on je zdrojem všeho smyslu a vší hodnoty. V jeho umělém minisvětě tomu totiž tak je“ (Kohák, 2002) Usměrnění vývoje společnosti ? Environmentální etika Environmentální ekonomie Koncepce trvale udržitelného vývoje Environmentální legislativa Hodnotové postoje jednotlivců Env. etika legitimizuje změny vedoucí ke zlepšení vztahu člověka k ŽP Etika - soubor pravidel, jak by se měl člověk chovat ve vztahu k bližním - dobré/špatné? - měli/neměli nějak chovat? - nutno se rozhodnout → zde pomáhá etika - naznačuje, jakým chováním se dobereme optimálního výsledku Morálka - oblast lidského jednání pozorovatelná z hlediska etických hodnot (rozlišování dobra a zla atd.) - etika domýšlí důsledky morálního chování Problém – záleží výhradně na našem rozhodnutí, zda se budeme chovat dle toho, co jsme si rozumově definovali jako dobré! Svět hodnot X svět faktů - etika se zabývá světem hodnot (má být) x věda se zabývá světem faktů (je) - svět faktů – popisný (auto je modré, kopl jsem do dveří, ag=9,83 m/s2 atd.) - svět hodnot – otázky typu „měl jsem to udělat“ či „jak se nesmíme chovat“ - hodnota – koncepce žádoucího; čeho si ceníme Kdo nám řekne, co „má být“, jaké jednání „je správné“? Svět hodnot X svět faktů - etika se zabývá světem hodnot (má být) x věda se zabývá světem faktů (je) - svět faktů – popisný (auto je modré, kopl jsem do dveří, ag=9,83 m/s2 atd.) - svět hodnot – otázky typu „měl jsem to udělat“ či „jak se nesmíme chovat“ - hodnota – koncepce žádoucího; čeho si ceníme Kdo nám řekne, co „má být“, jaké jednání „je správné“? - Autorita (dogma) – např. Bible, vládce, rodiče... - Konvence – např. zákony, tradice... - jak se ale rozhodnout, není-li autorita? - Zlaté pravidlo – „Nečiň jiným to, co nechceš aby oni činili tobě“ - Kategorický imperativ (Immanuel Kant) – „Jednej tak, aby se vzorec tvého chování mohl stát všeobecným vzorem (zákonem)“ Potřebujeme vůbec etiku? - do určitého období nebyla potřeba Kmenová společnost - otázka hodnot a pravdy se vůbec neřešila – vše dané - etika jako hledání odpovědí na otázky správnosti → zbytečné - co šaman pravil, tak to bylo → zcela jiný styl uvažování, než známe dnes - proč se netázali po správnosti? Konec kmenové společnosti - kontakt s jinými společnostmi – konec světa samozřejmých hodnot - zjištění, že hodnotový svět je různý Vznik etiky ? Vznik env. etiky ? Potřebujeme vůbec etiku? - do určitého období nebyla potřeba Kmenová společnost - otázka hodnot a pravdy se vůbec neřešila – vše dané - etika jako hledání odpovědí na otázky správnosti → zbytečné - co šaman pravil, tak to bylo → zcela jiný styl uvažování, než známe dnes - proč se netázali po správnosti? Konec kmenové společnosti - kontakt s jinými společnostmi – konec světa samozřejmých hodnot - zjištění, že hodnotový svět je různý Vznik etiky – při vymanění se z bezproblémového světa mýtů Vznik env. etiky – při vymanění se z bezproblémového vztahu s přírodou Zlé/Zlo (v mravním významu) - kritéria pro hodnocení, „jak špatné něco je“? - úmysl - dopad - aktivní/pasivní - blízkost dotčených osob - seřaďme, co je nejhorší a co méně: nezastavit u havárie x obelhat člověka x nezaplatit daně Zlé/Zlo (v mravním významu) - kritéria pro hodnocení, „jak špatné něco je“? - úmysl - dopad - aktivní/pasivní - blízkost dotčených osob - seřaďme, co je nejhorší a co méně: nezastavit u havárie x obelhat člověka x nezaplatit daně - hodnocení špatnosti závisí na okolnostech - kontext hodnotu činu absolutizuje Moralizování - vynášení hodnotového soudu bez znalosti/zvážení kontextu Dobro/Dobré (v mravním významu) - otázky po dobru/dobrém jsou ústředními otázkami etiky Co je „dobré“? - např. „dobré je to, co je slastné“ ≠ „vše slastné, je dobré“ - Hedonizmus – dobré je dosahování slasti - např. „dobré je to, co je užitečné“ ≠ „vše, co je užitečné, je dobré“ - Utilitarizums – dobré je to, co je užitečné pro největší počet lidí → dobro nelze empiricko-popisně definovat (jedná se o jednoduchý pojem) → dobro lze plně postihnout jen naší intuicí (Intuitivizmus) - pokud tedy lze dobro postihnout pouze naší intuicí, lze pak s pojmem dobra/dobrého v praxi (např. diskuzi) smysluplně operovat? - ano, pokud si ho definujeme (= rezignace na plný význam pojmu dobrý) Možnosti definování dobrého - konvencí - dogmatem Měřítkem dopadu obvykle bývají roky zdravého života (disability-adjusted life years), které daný program lidem za určitou částku navrátí. Například lékařský zákrok, který někoho zachrání před jistou smrtí a umožní mu ještě 20 let ve zdraví žít, odpovídá 20 rokům zdravého života. Operace, jež člověku na zbylých 30 let života vrátí sluch, pak odpovídá „jen“ deseti rokům. Logika etické argumentace - charakteristický typ argumentace v oblasti etiky → reálných situacích života - tvrdíme-li: „to se má udělat či tak se má chovat“ → svět hodnot - logicky správně nelze odvodit imperativní (tj. co bychom měli dělat) závěry ze souboru výhradně deskriptivních předpokladů (= holá fakta) - za podmínek, že tento soubor předpokladů obsahuje alespoň jeden předpoklad imperativní → logicky lze imperativní závěr odvodit - vlastní morálního usuzování musí obsahovat 3 kategorie: 1) imperativní předpoklad 2) deskriptivní předpoklad 3) imperativní závěr (důsledek) Logika etické argumentace - charakteristický typ argumentace v oblasti etiky → reálných situacích života - tvrdíme-li: „to se má udělat či tak se má chovat“ → svět hodnot - logicky správně nelze odvodit imperativní (tj. co bychom měli dělat) závěry ze souboru výhradně deskriptivních předpokladů (= holá fakta) - za podmínek, že tento soubor předpokladů obsahuje alespoň jeden předpoklad imperativní → logicky lze imperativní závěr odvodit - vlastní morálního usuzování musí obsahovat 3 kategorie: 1) imperativní předpoklad 2) deskriptivní předpoklad 3) imperativní závěr (důsledek) př.: ad 1) Živé organizmy nesmíme zabíjet (= hodnota života) ad 2) Mouchy jsou živé organizmy ad 3) Mouchy nesmíme zabíjet (= ctíme hodnotu života) - praktické rozhodování → mnoho imperativních předpokladů - v diskuzích často není imperativní předpoklad zmíněn, avšak ho lze často automaticky předpokládat At the centre of the issue is the difference between the medical priorities of health, safety and survival, and an individual's priorities for well-being. Environmentální etika etika - soubor pravidel, jak by se měl člověk chovat ve vztahu k bližním env. etika - soubor pravidel, jak by se měl člověk chovat k životnímu prostředí Potřebujeme environmentální etiku? ANO - vztah člověka k ŽP zproblematizovaný - odcizení + 3 faktory – jsme početní, mocní a nároční Vývoj odcizování člověka životnímu prostředí (přírodě) I. lovecko-sběračský vztah - lovec - sběrač život nemanipuluje, žije s údivem a s bázní, a přijímá, co mu „matka“ příroda poskytuje - člověk prožívá pocit vlastní malosti a nekonečné moci přírody Biodiverzita x původní obyvatelé pralesa Dva pohledy „přírodní národy = ušlechtilí divoši chránící své ŽP“ x „přírodní národy neničí své ŽP protože nemají technologie“ Kde je pravda? Biodiverzita x původní obyvatelé pralesa - aktuální poznatky svědčí pro první tezi: - deforestace Amazonského pralesa (2000 – dnes) v oblastech spravovaných kmeny Yanomami či Kayapo odpovídala 0,6 %, ostatní (státní) oblasti pak 7 % - v Guatemale je tento rozdíl až 20% - „tragedie obecní pastviny“ zde neplatí - jedná se o „majetek“ komunity, kde platí určitá pravidla sdílení a hospodaření - problém nastává při intervenci zvenčí – vláda či ochranáři - „ochrana“zakázáním lovu „bushmeat“ vede k zvýšení chudoby místních obyvatel a prodeji jejich dětí do otroctví - řešení – předat oblasti pralesa do správy obyvatelům, kteří tam (po miliony let) žijí a jsou na funkčních ekosystémech bytostně závislí Environmentální etika etika - soubor pravidel, jak by se měl člověk chovat ve vztahu k bližním env. etika - soubor pravidel, jak by se měl člověk chovat k životnímu prostředí Potřebujeme environmentální etiku? ANO - vztah člověka k ŽP zproblematizovaný - odcizení + 3 faktory – jsme početní, mocní a nároční Vývoj odcizování člověka životnímu prostředí (přírodě) I. lovecko-sběračský vztah - lovec - sběrač život nemanipuluje, žije s údivem a s bázní, a přijímá, co mu „matka“ příroda poskytuje - člověk prožívá pocit vlastní malosti a nekonečné moci přírody II. pastevecko-zemědělský vztah - zemědělec už není jen pasivním příjemcem z nevyzpytatelné přírody. Zůstává ale na přírodě zjevně závislý. - příroda partnerem = spolupráce. Závislost míšena s prvkem péče. Environmentální etika etika - soubor pravidel, jak by se měl člověk chovat ve vztahu k bližním env. etika - soubor pravidel, jak by se měl člověk chovat k životnímu prostředí Potřebujeme environmentální etiku? ANO - vztah člověka k ŽP zproblematizovaný - odcizení + 3 faktory – jsme početní, mocní a nároční Vývoj odcizování člověka životnímu prostředí (přírodě) I. lovecko-sběračský vztah - lovec - sběrač život nemanipuluje, žije s údivem a s bázní, a přijímá, co mu „matka“ příroda poskytuje - člověk prožívá pocit vlastní malosti a nekonečné moci přírody II. pastevecko-zemědělský vztah - zemědělec už není jen pasivním příjemcem z nevyzpytatelné přírody. Zůstává ale na přírodě zjevně závislý. - příroda partnerem = spolupráce. Závislost míšena s prvkem péče. III. řemeslnicko-trhovecký vztah - závislost městského člověka na přítoku pitné vody či odvozu odpadu - izolační vrstva dělby práce brání vědomí přímé závislosti Odcizení člověka ŽP (přírodě) IV. vztah výrobců - konzumentů - neuznává vlastní dobro přírody, jen nekonečný nárok konzumenta na konečný svět → environm. krize - představa, že jediným smyslem života (takřka morální povinností občana) je hromadit a spotřebovávat stále více hmotného majetku - povědomí přírody jako primárního zdroje veškerého materiálního zabezpečení je již velmi potlačeno Konzumerizmus - životní postoj, který předpokládá: 1) smyslem všeho lidského konání je stupňování hmotné spotřební úrovně 2) hlavním smyslem státu je umožnit toto stupňování 3) vzestup spotřeby automaticky vyřeší všechny problémy, společenské i osobní, a zaručí blíže nedefinované „štěstí“ http://nemejc.blog.idnes.cz/c/31361/Jak-je-to-s-tou-konzumni-spolecnosti.html Antropocentrická x neantropocentrická etika Antropocentrické typy environmentální etiky I. Sobecky kořistnický postoj - centrem hodnocení člověk, jeho potřeby, zájmy - každá hodnota vzniká až na základě lidské potřeby - instrumentální hodnota přírody, prostředek k hodnotě jiné - ochranu přírody zdůvodňuje užitečností pro člověka - chránit ovzduší? zacházení se zvířaty? pralesy? Antropocentrická x neantropocentrická etika Antropocentrické typy environmentální etiky I. Sobecky kořistnický postoj - centrem hodnocení člověk, jeho potřeby, zájmy - každá hodnota vzniká až na základě lidské potřeby - instrumentální hodnota přírody, prostředek k hodnotě jiné - ochranu přírody zdůvodňuje užitečností pro člověka - chránit ovzduší? zacházení se zvířaty? pralesy? II. Postoj vznešeného lidství - příroda je krutá, nezná lítost, naději, dobro ani zlo - teprve člověk vnáší do přírody hodnotu, altruizmus, svobodu → ryze lidské vlastnosti - schopnost jednat v zájmu druhých i v zájmu celého lidstva v dlouhodobém výhledu → skutečně lidské - egoizmus, sobectví, panský postoj – ztráta ryze lidských rysů, nejnižší bod dehumanizace - proč chránit přírodu? Altruismus Neantropocentrické typy environmentální etiky - příroda a živé organismy – vlastní (vnitřní) hodnota - v historii ojedinělé postavy křesťanských mystiků + romantismus - pro romantiky však příroda jen odrazem jejich vnitřních citů + vliv mimoevropských kultur (buddhismus) - důležitou roli hraje emocionalita a intuitivní přístup ke světu Vybrané proudy: 1) biocentrická etika – A. Schweitzer 2) koncept rozšířených práv – R. Nash, P. Singer 3) ekocentrická – A. Leopold 4) hlubinná ekologie – A. Naess Tyto teorie se liší ve svém imperativním předpokladu: - Schweitzer: „Každý život musíme ctít a chránit“ - Nash, Singer: „Musíme ctít přirozená práva zvířat a přírody!“ - Leopold: „Celý ekosystém musíme chránit“ - Naess: „Musíme se naučit soužití se všemi bytostmi“ Etika Úcty k životu Albert Schweitzer 1875 Alsasko -1965 Lambaréné - filozof, teolog, lékař a umělec (varhaník) - 1913 zakládá v Gabunském Lambaréné nemocnici „Dva zážitky vrhly na můj život stín: Jeden tkví v poznání, že svět je nevysvětlitelně temný a plný utrpení; druhý tkví v tom, že jsem se narodil do doby duchovního úpadku lidstva. S oběma jsem se vyrovnal myšlením, Které mě přivedlo k eticky kladnému vztahu ke světu a životu na základě úcty k životu. V tom našel můj život zakotvení a směr. Stojím a pracuji ve světě jako člověk, který chce myšlením činit lidi duchovnějšími a lepšími. Jsem ovšem v dokonalém rozporu s duchem doby, které má pro myšlení jen pohrdání.“ Etika Úcty k životu Descartes x Schweitzer „Myslím, tedy jsem“ x „Jsem život chtějící žít uprostřed života chtějícího žít“ - dochází k základní tezi etiky úcty k životu: „Dobré je život uchovávat a podporovat; zlé je život ničit a omezovat“ Etika Úcty k životu Descartes x Schweitzer „Myslím, tedy jsem“ x „Jsem život chtějící žít uprostřed života chtějícího žít“ - dochází k základní tezi etiky úcty k životu: „Dobré je život uchovávat a podporovat; zlé je život ničit a omezovat“ - přijmeme-li tuto tezi → musíme pomáhat všemu živému a zabraňovat činnostem, které život omezují či ničí „Život je mu (člověku) svatý sám o sobě. Neutrhne ze stromu list, neulomí květinu a dává pozor, aby nezašlápl nějaký hmyz“ - má takovéto chování smysl ve „smrtelném“ světě? „Chceme přece účinně jednat, a proto se nemusíme starat o to, bude-li naše činnost úspěšná či nikoliv.“ „Pro svět je důležitý již fakt, že v člověku, který se stal etickým, vstupuje do světa vůle naplněná úctou a oddaností k životu“ Etika Úcty k životu - a co potrava? Etika Úcty k životu - a co potrava? „Když už nějaký život poškozuji, musí mi být zřejmé, jak dalece je to nutné.“ „Venkovan, který na louce pokosil tisíce květů jako krmivo pro krávy, se má střežit, aby cestou domů bezmyšlenkovitě neuškubl nějaký kvítek u cesty“ „Nikdo z nás nesmí dopustit žádnou bolest, pro kterou není ospravedlnění. A nikdo se nesmí uspokojovat tím, že se nechce míchat do věcí, které se ho netýkají.“ „Nikdo nesmí zavírat oči a myslet si, že utrpení, od něhož se odvrátil, vlastně neexistuje. Ať si nikdo neulehčuje břímě odpovědnosti! My všichni jsme vinni“ Koncept rozšířených práv I Roderick Nash „The rights of nature“ - myšlenka rozšiřování práv až na všechen živý svět práva bílých mužů → práva otroků → práva žen → práva černochů .... → práva zvířat … → práva všeho živého Koncept rozšířených práv I Roderick Nash „The rights of nature“ - myšlenka rozšiřování práv až na všechen živý svět práva bílých mužů → práva otroků → práva žen → práva černochů .... → práva zvířat … → práva všeho živého Ludvík Vaculík: „Jinou ústavu“ 1990 - návrh na zahrnutí právní subjektivity přírody do Ústavy ČR - neprosadilo se: - logické a hodnotové zdroje – Listina základních práv a svobod nic takového nezahrnuje – tento požadavek nemá historickou kontinuitu, je zcela nový - technické důvody – těžká soudní vymahatelnost, stanovení obhájce, problém realizace na nižších stupních x Ústava ale může vyjadřovat cíle a ideály společnosti Koncept rozšířených práv II Peter Singer „Osvobození zvířat“ 1975 - myšlenka rovnoprávnosti všeho živého - moralita vztahu k druhým (lidem i zvířatům → všem živým tvorům) - nejde o to, že máme rádi zvířata, jde o morální princip - nižší inteligencí nelze ospravedlňovat naše bezohledné zacházení - cokoli může trpět se chce vyhnout utrpení a tato tužba zasluhuje úctu a ohleduplnost → schopnost utrpení je dostatečný důvod k ohleduplnosti Koncept rozšířených práv II Peter Singer „Osvobození zvířat“ 1975 - myšlenka rovnoprávnosti všeho živého - moralita vztahu k druhým (lidem i zvířatům → všem živým tvorům) - nejde o to, že máme rádi zvířata, jde o morální princip - nižší inteligencí nelze ospravedlňovat naše bezohledné zacházení - cokoli může trpět se chce vyhnout utrpení a tato tužba zasluhuje úctu a ohleduplnost → schopnost utrpení je dostatečný důvod k ohleduplnosti - každé nárokování nadřazenosti problematické → rasismus rasy, národnosti, pohlaví nebo živočišného druhu je neospravedlnitelný - prameny krutosti: sobectví strukturální zdroj → zakořeněnost v kulturní tradici = pokusná zvířata a masná výroba - řešení? - nepodílet se na zlu odmítnutím tohoto společenského mechanismu → vegetariánství a protesty Etika země Aldo Leopold „A Sand County Almanach – Obrázky z chatrče“ - rozšíření etiky na celou zemi (ekosystém), nejen na jednotlivce „Zkoumejte každý problém z hlediska toho, co je eticky a esteticky správné, stejně jako z hlediska toho, co je ekonomicky výhodné.“ „Určitá věc je správná, když směřuje k zachování celistvosti, stability a krásy biotického společenství. Směřuje-li jinam, je špatná“ - smyslem celku (země, ekosystému) je poskytnutí podmínek pro život jedinců, kteří se jediní dovedou radovat ze života - dle etiky země v pořádku občasné lesní požáry pro obnovu jehličnatých lesů vzdor utrpení zvěře při požáru (celek x jednotlivci) - Zemi viděl jako soustavu života - nejvyšším dobrem je plynulé fungování výměny energie v celku života - uznání, že k životu nutně patří i smrt - nejde o život nesmrtelný, nýbrž o život dobrý „Dostali jsme se ke staré vlčici akorát včas, abychom ještě zachytili zuřivou jiskru, která umírala v jejím pohledu. Tehdy jsem si uvědomil a už nikdy jsem nezapomněl, že v těch očích bylo něco pro mne nového - něco, co bylo jen mezi ní a horou. Tehdy jsem byl mladý a náramně rád jsem si zastřílel. Myslel jsem si, že když bude méně vlků, bude víc srnčí a žádní vlci - to by byl lovcův ráj. Ale poté, co jsem uviděl umírat tu zelenou jiskru, jsem pocítil, že ani vlk ani hora s mým názorem nesouhlasí“ 1949 (Leopold, 1995:159) „Dostali jsme se ke staré vlčici akorát včas, abychom ještě zachytili zuřivou jiskru, která umírala v jejím pohledu. Tehdy jsem si uvědomil a už nikdy jsem nezapomněl, že v těch očích bylo něco pro mne nového - něco, co bylo jen mezi ní a horou. Tehdy jsem byl mladý a náramně rád jsem si zastřílel. Myslel jsem si, že když bude méně vlků, bude víc srnčí a žádní vlci - to by byl lovcův ráj. Ale poté, co jsem uviděl umírat tu zelenou jiskru, jsem pocítil, že ani vlk ani hora s mým názorem nesouhlasí“ 1949 (Leopold, 1995:159) „Jdu na lov. Tu mi přijde do rány srna. Pěkné zvířátko, jako by je vysoustroval. Vesele se ohlíželo po lese a popásalo. Napadla mne lítost; i myslím: nejsi-li blázen, k čemu je to? Střelím, ale ruka se mi třásla, trefil jsem srnu do běhu, sklesla, nemohla utéci. Pes se k ní hnal, já mu ale nedal, cosi mi bránilo nedat ji ublížit. Šel jsem k ní, a nemohu vypovědít, jak bolestně se to zvířátko na mne podívalo, prosebně a žalostně. Vytrhl jsem nůž a vrazil jí do srdce; zatřásly se jí údy, bylo po ní. Já se ale pustil do pláče a od té doby – no co bych se za to styděl.“ – „Tatínek nechce střelit na srnu,“ rychle vyjel Orlík, - „Dobřes pověděl. Kdykoliv mířím, vidím před sebou raněnou srnu, žalobné její oči, bojím se, že chybím, že zvíře poraním; raději nechám tak.“1855 „Jdu na lov. Tu mi přijde do rány srna. Pěkné zvířátko, jako by je vysoustroval. Vesele se ohlíželo po lese a popásalo. Napadla mne lítost; i myslím: nejsi-li blázen, k čemu je to? Střelím, ale ruka se mi třásla, trefil jsem srnu do běhu, sklesla, nemohla utéci. Pes se k ní hnal, já mu ale nedal, cosi mi bránilo nedat ji ublížit. Šel jsem k ní, a nemohu vypovědít, jak bolestně se to zvířátko na mne podívalo, prosebně a žalostně. Vytrhl jsem nůž a vrazil jí do srdce; zatřásly se jí údy, bylo po ní. Já se ale pustil do pláče a od té doby – no co bych se za to styděl.“ – „Tatínek nechce střelit na srnu,“ rychle vyjel Orlík, - „Dobřes pověděl. Kdykoliv mířím, vidím před sebou raněnou srnu, žalobné její oči, bojím se, že chybím, že zvíře poraním; raději nechám tak.“1855 (Němcová, 1964, 164) Bůh chraň, aby viděla, že kdo týrá zbytečně, i kdyby to červíčka bývalo. „Co je člověku ke škodě nebo k užitku a zabít se musí, no spánembohem zabte to, jen ne mučit,“ říkávala. Hlubinná ekologie I Arne Naess „Ekologie, pospolitost a životní styl“ - inspirován odkazem Barucha Spinozy a Mahátmy Gándhího - vznik v 70.letech - obrovský vliv na moderní environmentální hnutí - „hlubinné ekologické hnutí je charakteristické úsilím o objasňování a respektování toho, co je v hloubce → normativních a deskriptivních předpokladů“ - východiska hl. ekologie: → environmentální krize existuje, protože špatně poznáváme svět (pouze smysly a rozumem) → takto viděný svět staví do středu člověka v individuálním slova smyslu → ekologická krize je pouze projevem hlubší krize ochuzení našeho já, které je nutné nahradit Já s velkým J Hlubinná ekologie Mělká ekologie Přírodní rozmanitost má svou vlastní (vnitřní) hodnotu, nezávislou na užitečnosti pro člověka Přírodní rozmanitost má pro nás hodnotu zdroje Pokles znečišťování prostředí má dostat přednost před ekonomickým růstem Znečištění prostředí by mělo být sníženo, jakmile ohrožuje ekonomický růst Současná populace je nadměrná, a tím ohrožuje ekosystémy, avšak obyvatelstvo a chování průmyslově rozvinutých států je ohrožuje více než kdokoliv jiný Růst obyvatelstva třetího světa ohrožuje ekologickou rovnováhu Zdroj znamená zdroj pro živé bytosti Zdroj znamená zdroj pro lidi Hlubinná ekologie II - zdroj biocentrického vztahování k mimolidskému světu? → rozšíření já (ego) na Já (celostní) - Já ve své konečné podobě zahrnuje nejen nás, ale i celou přírodu v její obrovské rozmanitosti (jak živou, tak i neživou) - jak rozšířit já na Já? „Prostřednictvím ztotožnění zakoušíme postupně vyšší úroveň jednoty: od identifikace se svými nejbližšími se postupně vytvářejí širší formy jednoty postihující okruh přátel, lokálních společenství, kmenů, krajanů, ras, lidstva, života a konečně, co je hlavní a jak to vyjadřují vůdčí osobnosti náboženství a filosofického myšlení, může být dosažena duchovní jednota s nejvyšším celkem, se světem, a to v širším a hlubším slova smyslu, než je obvyklé.“ - nejmocnější zdroj ztotožnění - utrpení a naše následná spontánní reakce „Při ztotožnění s horou či mořem, pak jsme schopni vnímat jejich utrpení jako by se jednalo o poškozování nás samotných - našeho Já“ - řešení konfliktních situací jednotlivých „já“? „Bližší má přednost před vzdálenějším - v prostoru, čase, kultuře, druhu. Přednost blízkosti je dávána z naší druhové odpovědnosti, povinnosti a našeho porozumění“ Environmentálníetika-souhrn Whether it's a natural decline, a strict policy or a disastrous plague, none of these population drops would be enough to fix environmental problems like climate change. The sticking point instead lies in our high consumption of natural resources. ... Sustainable human population, given current Western consumption patterns and technologies, would be between 1 and 2 billion people. That's an impossibly small target, but it shows where the real problem is. "Human behaviour is more important than human numbers," says Lutz. "It's not just the head count that matters, but what is inside the heads." II. Ztráta biodiverzity