Vývoj fauny na přechodu pleistocén/holocén a v holocénu Fauna velkých savců posledního glaciálu až přelomu pleistocén/holocén Ggravettien (31,5-26 ka calBP) : Dolní Věstonice, Pavlov – vhodné mikroklima Coelodonta antiquitatis (nosorožec srstnatý). Coelodonta_antiquitatis 001000_Canis_lupus Canis lupus (vlk). Ursus_spelaeus Ursus spelaeus (medvěd jeskynní). http://nd05.jxs.cz/051/623/1520a03b59_83712579_o2.jpg Alopex lagopus (liška lední). Alopex_lagopus Panthera spelaea (lev jeskynní). Panthera_spelaea Mammuthus primigenius (mamut srstnatý). Ovibos moschatus (pižmoň východní). Equus germanicus (kůň sprašový). Rangifer tarandus (sob polární). Bison priscus (bizon). Alces alces (los evropský). https://pbs.twimg.com/profile_images/1269141706/animalangry.jpg Golu gulo (rosomák sibiřský). ~30 000 let BP – průnik nových druhů savců, typických pro holocén (ještě před LGM) http://www.krnap.cz/data/Images/galleries/big/09-2012-1682_136206589403.820.jpg Cervus elaphus (jelen evropský). Lynx lynx (rys ostrovid). 001004_Lynx_lynx http://www.eccentricbliss.com/wp-content/uploads/2013/10/IMG00155.jpg Felis silvestris (kočka divoká). https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/35/Brown_bear_(Ursus_arctos_arctos)_smiling. jpg/1280px-Brown_bear_(Ursus_arctos_arctos)_smiling.jpg Ursus arctos (medvěd hnědý). 13–12 tisíc let BP - stále převaha druhů typických pro poslední glaciál LGM (21,5‒18 ka BP) – výrazné zhoršení klimatu, především teplot – ovlivnění fauny, řada druhů mizí 12–10 tisíc let BP - Evropa + Asie – hlavní doba vymírání http://3.bp.blogspot.com/_Xs0WoQSEkZg/TAozEO4WkjI/AAAAAAAAAFg/7k1XX4WPHJw/s1600/Pavlovian.png Příčiny vymření velké glaciální fauny - lov ??? - změna prostředí - genetika Tradiční představa – izolovaná mediteránní refugia, periglaciální zóna osídlena arktickými a stepními prvky Izolovaná refugia v jz. a jv. Evropě, kam se stěhovala středomořská fauna. Migrace glaciál vs. interglaciál, problematika refugií Na jihu Evropy stabilní společenstva, pouze migrace pestrušky (Lagurus). Vůdčí prvky středoevropských glaciálů chybí. ORD (Orbitally Forced Range Dynamics – oscilační areálová dynamika) – periodicky se opakující ochlazení subpolárních oblastí: větší schopnost migrace, větší areály, stírání lokálních specifikací místních populací, vznik geneticky homogenních druhů, odolnost vůči extinci i speciaci Genetika nepodporuje! Obratlovci a měkkýši (vždy nutnost CaCO3) - výskyt v místech s nedostatkem rostlinných fosilií (teplé suché pahorkatiny, nížiny, krasové oblasti) - spolehlivá korelace se sedimetologií, pedologií a archeologií - nálezy z různých stanovišť, od údolních mokřadů po vrcholové partie Obratlovci: Kosterní pozůstatky z potravy sovice sněžné (Nyctea scandiaca). Kombinace fragmentů kostí s mrazovou drtí a sprašovou hlínou. Dicrostonyx gulielmi M1, Microtus gregalis Ve srovnání s měkkýši nižší populační hustot: kopytníci, šelmy, ptáci – několik jedinců/km2 Drobní savci – až desetitisíce/km2, většinou méně thanatocenózy http://hmf.enseeiht.fr/travaux/bei/beiep/sites/default/files/users/nsobecki/karst_reservoir.jpg http://2.bp.blogspot.com/-t8YWJRtBnUs/VVw4C-ZwxOI/AAAAAAAAC8A/4CfXX2U8UZg/s1600/jezevec_nora.JPG http://www.animalsglobe.ru/wp-content/uploads/2012/02/lemming-8.jpg thanatocenózy – proporčně všechny kosterní elementy, převaha určitých skupin (hadi, žáby, zající) tafocenózy – vznik působením predátorů, hlavně sov a ostatních dravců, pestrá druhová skladba, mozaika společenstev s širokého okolí Snowy Owl (Bubo scandiacus) http://www.jirsaphoto.cz/img/galerie/vyvrzek-pustik-belavy.jpg Glaciální tafocenóza – většinu společenstva jen několik druhů hrabošů: Microtus gregalis, M. arvalis, Dicrostonyx gulielmi/torquatus, někdy neobvykle velká koncentrace sovice sněžná Microtus arvalis - Common Vole http://lib.ipae.uran.ru/key_arvicolinae/m_greg.jpg Microtus gregalis Microtus arvalis Dicrostonyx torquatus https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6d/BankVole.jpg/800px-BankVole.jpg Clethrionomys glareolus + Sorex, Sicista (myšivka) do 1 % !!! Interglaciální prvky Pozor na (holocenní) kontaminace! Např. plch (Glis glis) – výrazně interglaciální prvek, rád zimuje v podzemních prostorách http://www.bvo.zadweb.biz.hr/images/Zivotinje/Puh/Puh%20na%20ljeski%202.jpg Z 36 glaciálních tafocenóz jich 14 obsahovalo atypické lesní prvky (Sorex araneus, Clethrionomys glareolus, Cl. rutilus, Cl. rufocanus Mladý paleolit – divoká kočka, rys, kuna Česká kotlina – lumíci mizí v závěru glaciálu, ve srovnání s jižním Německem a Panonií je holocenní nárůst interglaciálních prvků opožděn Jv. Evropa – nejsou rozdíly mezi glacálním a interglaciálním společenstvem, s výjimkou pestrušek Lagurus a Eolagurus. Glaciální prvky – Microtus gregalis, Dicrostonyx gulielmi chybí asi nejdůležitější refugiální prostor Měkkýši: Výskyt ve všech vápnitých sedimentech, většinou původní společenstva – malakocenózy fosilizované v místě sedimentace (spraše, jezerní křídy) Nejvíce měkkýšů – spraše (do 300 až 350 m n.m.), společenstva sprašových stepí – směs subarktických a arkto-alpinských prvků, nejčastější jsou zrnovky (Pupilla) Pupilla muscorum – suché holarktické traviny P. triplicata – výrazně teplomilný druh skalních stepí P. sterri – slunné vápencové skály v j. Evropě až do alpinského stupně velehor P. alpicola desengyrata – sprašová rasa recentní mokřadní P. alpicola P. muscorum P. loessica Ve střední Evropě jen ze spraší Columella columella + Vertigo parcedentata – zmáme jen z nejchladnějších spraší Slimáčník (Semilimax) – okrajové výskyty spraší, dnes u nás v horách Vallonia tenuilabris – vůdčí druh našich spraší, vymřel 12 ky BP Výšková diferenciace malakofauny – zóna sprašové stepi, ve vyšších a chladnějších polohách vlhká zóna parkové krajiny (dnešní supramontánní stupeň) ale se sušším kontinentálním podnebím Glaciální malakofauna – převaha prvků bezlesé krajiny Interglaciální malakofauna – převaha lesních společenstev Glaciální malakofauna – převaha prvků bezlesé krajiny Refugia teplomilných a lesních druhů v glaciálech - objevena ve slovenských Karpatech, Farkašovo (údolí Hronu), Slovenský kras přítomnost endemitů Skalnatka horská (Faustina cingulella) – paleoendemit Západních Karpat, žije na vápencových a dolomitových skalách (Velký Rozsutec). http://foto.turistika.cz/foto/9241/40478/full_bde88f_P8209434.JPG Skalnatka lepá (Faustina faustina) – ve slovenských Karpatech přežila celý glaciál. Nálezy refugií lesních supramontánních až alpínských druhů v nižších stupních hor (drsnější podmínky) ne v teplých xerotermních pahorkatinách a nížinách kde byla nevyhovující sprašová step Chráněné rokle a skalnatiny Slovenského krasu, obdobná úloha jako Pramatra. Refugia a migrační cesty xerotermních a stepních druhů ve střední Evropě. Cesty (červeně): S – sarmatská, I – Ilyrská, D – dácká, Du – dunajská. Brány (zeleně): M – Moravská, T – Třebovská, Č – Česká (labská). Tečky – horské oblasti (Ložek, 2009). Migrace se vyhýbaly Uherské (Panonské) nížině Refugia chladnomilných druhů a lokální relikty - známy především izolované výskyty severských rostlin, např. ostružník moruška, lomikámen sněžný http://botany.cz/foto/saxifraganivherb1.jpg Discus ruderatus (vrásenka pomezní) – glaciální endemit. Discus ruderatus - vrásenka pomezní Saxifraga nivalis (lomikámen sněžný) – glaciální endemit. - měkkýši: severský relikt Discus ruderatus (vrásenka pomezní), ale i druhy časného holocénu Clausilia cruciata (závornatka křížatá ) –endemit časného holocénu, dnes v Železných horách v údolí Chrudimky. P. triplicata (zrnovka třízubá) – výrazně teplomilný druh skalních stepí, Český kras P. sterri (zrnovka žebernatá) – slunné vápencové skály v j. Evropě až do alpinského stupně velehor. Dnes Český kras. Truncatellina claustralis cf. Truncatellina claustralis (drobnička jižní) – velmi teplomilná, v nejteplejších krajinách střední Evropy až v holocenním optimu. Dnes České středohoří a Podyjí. Druhy, glaciálu a časného holocénu, u nás lokálně i dnes: Migrace stepních xerotermů – pozdní glaciál až časný holocén Migrace lesních (vlhkomilnějších) druhů – až holocenní klimatické optimum Refugia a migrační cesty xerotermních a stepních druhů ve střední Evropě. Cesty (červeně): S – sarmatská, I – Ilyrská, D – dácká, D – dunajská. Brány (zeleně): M – Moravská, T – Třebovská, Č – Česká (labská). Tečky – horské oblasti (Ložek, 2009). zapojený les i ve velmi teplých pahorkatinách (holocenní klimatické optimum) Rozšiřování malakofauny v průběhu holocénu: holocenní migrace - Orlické hory, nejvíce karpatských prvků (skalnatka Faustina faustina) Vlahovka karpatská (Monachoides vicinus) – karpatský prvek, rozšíření na Moravě až v holocénu. Vitrea transsylvanica Skelnička karpatská (Vitrea transsylvatica) – postglaciální rozšíření, dnes např. Macocha, Pustý žleb a Javořina. http://xespok.net/animalia/main.php?g2_view=core.DownloadItem&g2_itemId=1244&g2_serialNumber=6 Pěnovec, Hurychův dolec, Vysoké Mýto Granaria frumentum - žitovka obilná Chondrula tridens eximia - trojzubka stepní Macrogastra latestriata latestriata stepní druhy lesní druh - migrace Třebovská bránou http://www.petinfoclub.com/Images/European%20hamster%20shutterstock_85663081.jpg Zootoca vivipara vivipara - ještěrka živorodá evropská Sicista subtilis - myšivka stepní Eliomys quercinus - plch zahradní Glis glis - plch velký Lacerta vivipara Sicista subtilis Cricetus cricetus Eliomys quercinus Glis glis Lacerta viridis - ještěrka zelená Lacerta viridis Anguis fragilis - slepýš křehký Anguis fragilis http://zoomet.ru/images/stories/grom/imgrom230.jpg Microtus gregalis Hlubočepská jeskyně, vrch Bašta