Osnova přednášky Úlohy o více nezávislých náhodných
výběrech
1. Analýza rozptylu jednoduchého třídění (ANOVA)
1.1. Označení
1.2. Testování hypotézy o shodě středních hodnot
1.3. Testování hypotézy o shodě rozptylů
1.4. Metody mnohonásobného porovnávání
1.5. Doporučený postup při ANOVĚ
1.6. Příklad
1.7. Význam předpokladů v ANOVĚ
2. Neparametrické obdoby ANOVY
2.1. Kruskalův – Wallisův test
2.2. Mediánový test
2.3. Metody mnohonásobného porovnávání
2.4. Příklad
1. Analýza rozptylu jednoduchého třídění
Motivace: Zajímáme se o problém, zda lze určitým faktorem (tj. nominální náhodnou veličinou A) vysvětlit variabilitu pozorovaných
hodnot náhodné veličiny X, která je intervalového či poměrového typu. Např. zkoumáme, zda metoda výuky
určitého předmětu (faktor A) ovlivňuje počet bodů dosažených studenty v závěrečném testu (náhodná veličina X).
Předpokládáme, že faktor A má r ≥ 3 úrovní a přitom i-té úrovni odpovídá ni pozorování iin1i X,,X K , které tvoří náhodný
výběr z rozložení N(µi, σ2
), i = 1, ..., r a jednotlivé náhodné výběry jsou stochasticky nezávislé, tedy Xij = µi + εij, kde εij jsou
stochasticky nezávislé náhodné veličiny s rozložením N(0, σ2
), i = 1, …, r, j = 1, …, ni.
Výsledky lze zapsat do tabulky
faktor A výsledky
úroveň 1 1n111 X,,X K
úroveň 2 2n221 X,,X K
… …
úroveň r rrn1r X,,X K
Ilustrace:
Na hladině významnosti α testujeme nulovou hypotézu, která tvrdí, že všechny střední hodnoty jsou stejné, tj.
H0: µ1 = … = µr proti alternativní hypotéze H1, která tvrdí, že aspoň jedna dvojice středních hodnot se liší.
Jedná se tedy o zobecnění dvouvýběrového t-testu a na první pohled se zdá, že stačí utvořit 





2
r
dvojic náhodných výběrů a
na každou dvojici aplikovat dvouvýběrový t-test. Hypotézu o shodě všech středních hodnot bychom pak zamítli, pokud
aspoň v jednom případě z 





2
r
porovnávání se prokáže odlišnost středních hodnot. Odtud je vidět, že k neoprávněnému zamítnutí
nulové hypotézy (tj. k chybě 1. druhu) může dojít s pravděpodobností větší než α. Proto ve 30. letech 20. století vytvořil
R. A. Fisher metodu ANOVA (analýza rozptylu, v popsané situaci konkrétně analýza rozptylu jednoduchého třídění),
která uvedenou podmínku splňuje.
Pokud na hladině významnosti α zamítneme nulovou hypotézu, zajímá nás, které dvojice středních hodnot se od sebe liší.
K řešení tohoto problému slouží metody mnohonásobného porovnávání, např. Scheffého nebo Tukeyova metoda.
1.1. Označení:
V analýze rozptylu jednoduchého třídění se používá tzv. tečková notace.
∑=
=
r
1i
inn … celkový rozsah všech r výběrů
∑=
=
in
1j
ij.i XX … součet hodnot v i-tém výběru
.i
i
.i X
n
1
M = … výběrový průměr v i-tém výběru
∑∑= =
=
r
1i
n
1j
ij..
i
XX … součet hodnot všech výběrů
.... X
n
1
M = … celkový průměr všech r výběrů
Zavedeme součty čtverců
( )∑∑= =
−=
r
1i
n
1j
2
..ijT
i
MXS … celkový součet čtverců
(charakterizuje variabilitu jednotlivých pozorování kolem celkového průměru),
počet stupňů volnosti fT = n – 1,
( )∑=
−=
r
1i
2
...iiA MMnS … skupinový součet čtverců
(charakterizuje variabilitu mezi jednotlivými náhodnými výběry),
počet stupňů volnosti fA = r – 1.
( )∑∑= =
−=
r
1i
n
1j
2
.iijE
i
MXS … reziduální součet čtverců
(charakterizuje variabilitu uvnitř jednotlivých výběrů),
počet stupňů volnosti fE = n - r.
Lze dokázat, že ST = SA + SE.
1.2.Testování hypotézy o shodě středních hodnot
Náhodné veličiny Xij se řídí modelem
M0: Xij = µ + αi + εij
pro i = 1, …, r, j = 1, …, ni , přičemž
εij jsou stochasticky nezávislé náhodné veličiny s rozložením N(0, σ2
),
µ je společná část střední hodnoty závisle proměnné veličiny,
αi je efekt faktoru A na úrovni i.
Parametry µ, αi neznáme.
Požadujeme, aby platila tzv. reparametrizační rovnice: 0n
r
1i
ii =α∑=
.
(Pokud je třídění vyvážené, tj. pokud mají všechny výběry stejný rozsah: n1 = n2 = … = nr, pak
lze použít zjednodušenou podmínku 0
r
1i
i =α∑=
.)
Kdyby nezáleželo na faktoru A, platila by hypotéza α1 = … = αr = 0 a dostali bychom model
M1: Xij = µ + εij.
Během analýzy rozptylu tedy zkoumáme, zda výběrové průměry M1, …, Mr se od sebe liší pouze v mezích náhodného kolísání
kolem celkového průměru M nebo zda se projevuje vliv faktoru A.
Rozdíl mezi modely M0 a M1 ověřujeme pomocí testové statistiky
EE
AA
A
f/S
f/S
F = , která se řídí rozložením F(r-1,n-r), je-li model M1 správný. Hypotézu o nevýznamnosti faktoru A tedy zamítneme
na hladině významnosti α, když platí: FA ≥ F1-α(r-1,n-r).
Výsledky výpočtů zapisujeme do tabulky analýzy rozptylu jednoduchého třídění.
Zdroj variability součet čtverců stupně volnosti podíl FA
skupiny SA fA = r - 1 SA/fA
EE
AA
fS
fS
reziduální SE fE = n - r SE/fE celkový
ST fT = n - 1 - Sílu
závislosti náhodné veličiny X na faktoru A můžeme měřit pomocí poměru determinace:
T
A2
S
S
P = . Nabývá hodnot
z intervalu 1,0 .
1.3. Testování hypotézy o shodě rozptylů
Před provedením analýzy rozptylu je zapotřebí ověřit předpoklad o shodě rozptylů v daných r výběrech.
a) Levenův test: Položme .iijij MXZ −= . Označíme
( )
( )∑
∑∑
∑∑
∑
=
= =
= =
=
−=
−=
=
=
r
1i
2
ZZiiZA
r
1i
n
1j
2
ZiijZE
r
1i
n
1j
ijZ
n
1j
ij
i
Zi
MMnS
,MZS
,Z
n
1
M
,Z
n
1
M
i
i
i
Platí-li hypotéza o shodě rozptylů, pak statistika
( )
( )rnS
1rS
F
ZE
ZA
ZA
−
−
= ≈ F(r-1, n-r).
Hypotézu o shodě rozptylů tedy zamítáme na asymptotické hladině významnosti α, když FZA ≥ F1-α(r-1, n-r).
(Levenův test je vlastně založen na analýze rozptylu absolutních hodnot centrovaných pozorování. Vzhledem k tomu, že náhodné
veličiny Xij – Mi nejsou stochasticky nezávislé a absolutní hodnoty těchto veličin nemají normální rozložení, je Levenův
test pouze aproximativní.)
b) Brownův – Forsytheův test je modifikací Levenova testu. Modifikace spočívá v tom, že místo výběrového průměru i-tého
výběru se při výpočtu veličiny ijZ používá medián i-tého výběru.
c) Bartlettův test: Platí-li hypotéza o shodě rozptylů a rozsahy všech výběrů jsou větší než 6, pak statistika
( ) ( ) 





−−−= ∑=
r
1i
2
ii
2
* Sln1nSlnrn
C
1
B se asymptoticky řídí rozložením ( )1r2
−χ . Přitom konstanta
( ) 





−
−
−−
+= ∑=
r
1i i rn
1
1n
1
1r3
1
1C a
S*
2
je vážený průměr výběrových rozptylů.
H0 zamítáme na asymptotické hladině významnosti α, když B se realizuje v kritickém oboru ( ) )∞−χ= α− ,1rW 1
2
.
Poznámka k testům homogenity rozptylů: Ze simulačních studií vyplývá, že pravděpodobnost chyby 1. druhu (tj. pravděpodobnost
neoprávněného zamítnutí pravdivé nulové hypotézy) je u Bartlettova testu blízká obyvkle volené hladině významnosti
0,05 pouze pro výběry z normálního rozložení. Pro větší počty výběrů z výrazně nenormálních rozložení (např.
výběry z exponenciálního rozložení) výrazně stoupá pravděpodobnost chyby 1. druhu. Naopak Brownův – Forsytheův test
udrží nízkou pravděpodobnost chyby 1. druhu i pro velký počet výběrů pocházejících z nenormálních rozložení.
1.4. Post – hoc metody mnohonásobného porovnávání
Zamítneme-li na hladině významnosti α hypotézu o shodě středních hodnot, chceme zjistit, které dvojice středních hodnot se
liší na dané hladině významnosti α, tj. na hladině významnosti α testujeme H0: µl = µk proti H1: µl ≠ µk pro všechna l, k = 1,
.., r, l ≠ k.
a) Mají-li všechny výběry týž rozsah p (říkáme, že třídění je vyvážené), použijeme Tukeyovu metodu.
Testová statistika má tvar
p
S
MM
*
.l.k −
. Rovnost středních hodnot µk a µl zamítneme na hladině významnosti α, když
( )rn,rq
p
S
MM
1
*
.l.k
−≥
−
α− , kde hodnoty q1-α(r, n-r) jsou kvantily studentizovaného rozpětí a najdeme je ve statistických tabulkách.
(Studentizované rozpětí je náhodná veličina
( ) ( )
s
XX
Q
1n −
= .)
Existuje modifikace Tukeyovy metody pro nestejné rozsahy výběrů, nazývá se Tukeyova HSD metoda. V tomto případě má
testová statistika tvar






+
−
lk
*
.l.k
n
1
n
1
2
1
S
MM
. Rovnost středních hodnot µk a µl zamítneme na hladině významnosti α, když
( )rn,rq
n
1
n
1
2
1
S
MM
1
lk
*
.l.k
−≥






+
−
α− .
b) Nemají-li všechny výběry stejný rozsah, použijeme Scheffého metodu: rovnost středních hodnot µk a µl zamítneme na
hladině významnosti α, když
( ) ( )rn,1rF
n
1
n
1
1rSMM 1
lk
*.l.k −−





+−≥− α− .
Výhodou Scheffého testu je, že k jeho provedení nepotřebujeme speciální statistické tabulky s hodnotami kvantilů studentizovaného
rozpětí, ale stačí běžné statistické tabulky s kvantily Fisherova – Snedecorova rozložení.
V případě vyváženého třídění, kdy lze aplikovat Tukeyovu i Scheffého metodu, použijeme tu, která je citlivější. Tukeyova
metoda tedy bude výhodnější, když
q1-α
2
(r, n-r) < 2(r-1)F1-α(r-1, n-r).
Metody mnohonásobného porovnávání mají obecně menší sílu než ANOVA.
Může nastat situace, kdy při zamítnutí H0 nenajdeme metodami mnohonásobného porovnávání významný rozdíl u žádné
dvojice středních hodnot. K tomu dochází zvláště tehdy, když p-hodnota pro ANOVU je jen o málo nižší než zvolená hladina
významnosti. Pak slabší test patřící do skupiny metod mnohonásobného porovnávání nemusí odhalit žádný rozdíl.
1.5. Doporučený postup při provádění analýzy rozptylu:
a) Ověření normality daných r náhodných výběrů (grafické metody - NP plot, Q-Q plot, histogram, testy hypotéz o normálním
rozložení - Lilieforsova varianta Kolmogorovova – Smirnovova testu nebo Shapirův – Wilkův test).
Doporučuje se kombinace obou způsobů. Závěry učiníme až na základě posouzení obou výsledků.
Obecně lze říci, že analýza rozptylu není příliš citlivá na porušení předpokladu normality, zvláště při větších rozsazích výběrů
(nad 20), což je důsledek působení centrální limitní věty. Mírné porušení normality tedy není na závadu, při větším porušení
použijeme např. Kruskalův – Wallisův test jako neparametrickou obdobu analýzy rozptylu jednoduchého třídění.
b) Po ověření normality se testuje homogenitu rozptylů, tj. předpoklad, že všechny náhodné výběry pocházejí z normálních
rozložení s týmž rozpylem. Graficky ověřujeme shodu rozptylů pomocí krabicových diagramů, kdy sledujeme, zda je šířka
krabic stejná. Numericky testujeme homogenitu rozptylů pomocí Levenova testu, Brownova – Forsytheova testu (oba jsou
implementovány ve STATISTICE, Brownův – Forsytheův test v MINITABu) či Bartlettova testu (je k dispozici
v MINITABu).
Slabé porušení homogenity rozptylů nevadí, při větším se doporučuje mediánový test.
c) Pokud jsou splněny předpoklady normality a homogenity rozptylů, můžeme přistoupit k testování shody středních hodnot.
Předtím je samozřejmě vhodné vypočítat průměry a směrodatné odchylky či rozptyly v jednotlivých skupinách.
d) Dojde-li na zvolené hladině významnosti k zamítnutí hypotézy o shodě středních hodnot, zajímá nás, které dvojice středních
hodnot se od sebe liší. K řešení tohoto problému slouží post-hoc metody mnohonásobného porovnávání, např. Scheffého
nebo Tukeyova metoda.
1.6. Příklad: U čtyř odrůd brambor (označených symboly A, B, C, D) se zjišťovala celková hmotnost
brambor vyrostlých vždy z jednoho trsu. Výsledky (v kg):
odrůda hmotnost
A 0,9 0,8 0,6 0,9
B 1,3 1,0 1,3
C 1,3 1,5 1,6 1,1 1,5
D 1,1 1,2 1,0
Na hladině významnosti 0,05 testujte hypotézu, že střední hodnota hmotnosti trsu brambor nezávisí
na odrůdě. Zamítnete-li nulovou hypotézu, zjistěte, které dvojice odrůd se liší na hladině významnosti
0,05.
Řešení:
Data považujeme za realizace čtyř nezávislých náhodných výběrů ze čtyř normálních rozložení se stejným rozptylem.
Testujeme hypotézu, že všechny čtyři střední hodnoty jsou stejné.
Vypočítáme výběrové průměry v jednotlivých výběrech: M1. = 0,8, M2. = 1,2, M3. = 1,4, M4. = 1,1,
celkový průměr: M.. = 1,14,
výběrové rozptyly: S1
2
= 0,02, S2
2
= 0,03, S3
2
= 0,04, S4
2
= 0,01,
vážený průměr výběrových rozptylů:
( )
720,0
110
3
11
01,0204,0403,0202,03
rn
S1n
S
r
1i
2
ii
2
* ==
⋅+⋅+⋅+⋅
=
−
−
=
∑=
,
reziduální součet čtverců: ( ) 3,0
110
3
11SrnS
2
*E =⋅=−= ,
skupinový součet čtverců: ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) 816,014,11,1314,14,1514,12.1314,18,04MMnS
2222
r
1i
2
...iiA =−⋅+−⋅+−⋅+−⋅=−= ∑=
celkový součet čtverců: ST = SA + SE = 0,816 + 0,3 = 1,116,
testová statistika
11/3,0
3/816,0
f/S
f/S
F
EE
AA
A == = 9,97,
Kritický obor W = ( ) ) )∞=∞ ,59,3,11,3F 95,0 . Protože testová statistika se realizuje v kritickém oboru, H0 zamítáme na
hladině významnosti 0,05.
Vypočteme poměr determinace: 7312,0
116,1
816,0
S
S
P
T
A2
===
Výsledky zapíšeme do tabulky ANOVA:
Zdroj variability Součet čtverců Stupně volnosti podíl FA
skupiny SA = 0,816 3 SA/3 = 0,272 ( )
( )rnS
1rS
E
A
−
−
= 9,97
reziduální SE = 0,3 11 SE/11 = 0,02727 celkový
ST = 1,116 14 - Nyní
pomocí Scheffého metody zjistíme, které dvojice odrůd se liší na hladině významnosti 0,05.
Srovnávané odrůdy Rozdíly .l.k MM − Pravá strana vzorce
A, B 0,4 0,41
A, C 0,67 0,36
A, D 0,3 0,41
B, C 0,2 0,40
B, D 0,1 0,44
C, D 0,3 0,40
Na hladině významnosti 0,05 se liší odrůdy A a C.
Řešení pomocí systému STATISTICA
Otevřeme nový datový soubor o dvou proměnných X a odrůda a 15 případech. Do proměnné X zapíšeme zjištěné hmotnosti,
do proměnné odrůda kódy pro dané odrůdy (1 pro A, 2 pro B, 3 pro C a 4 pro D).
1
X
2
odruda
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
0,9 A
0,8 A
0,6 A
0,9 A
1,3 B
1 B
1,3 B
1,3 C
1,5 C
1,6 C
1,1 C
1,5 C
1,1 D
1,2 D
1 D
Ověříme normalitu daných čtyř náhodných výběrů pomocí N-P plotu:
odruda: A
0,4 0,6 0,8 1,0 1,2 1,4 1,6 1,8
-1,4
-1,2
-1,0
-0,8
-0,6
-0,4
-0,2
0,0
0,2
0,4
0,6
0,8
1,0
1,2
1,4
Očekávanánormálníhodnota
odruda: B
0,4 0,6 0,8 1,0 1,2 1,4 1,6 1,8
odruda: C
0,4 0,6 0,8 1,0 1,2 1,4 1,6 1,8
-1,4
-1,2
-1,0
-0,8
-0,6
-0,4
-0,2
0,0
0,2
0,4
0,6
0,8
1,0
1,2
1,4
Očekávanánormálníhodnota
odruda: D
0,4 0,6 0,8 1,0 1,2 1,4 1,6 1,8
Odchylky od normality jsou jen nepatrné.
Vypočteme výběrové průměry a výběrové rozptyly:
Statistiky – Základní statistiky a tabulky – Rozklad & jednofakt. ANOVA – OK – Proměnné – Závislé – X, Grupovací odrůda
– OK – Skupiny tabulek - zaškrtneme Rozptyly - Výpočet.
Rozkladová tabulka popisných statistik (priklad8301)
N=15 (V seznamu záv. prom. nejsou ChD)
odruda X
průměr
X
N
X
Sm.odch.
X
Rozptyl
A 0,800000 4 0,141421 0,020000
B 1,200000 3 0,173205 0,030000
C 1,400000 5 0,200000 0,040000
D 1,100000 3 0,100000 0,010000
Vš.skup. 1,140000 15 0,282337 0,079714
Nyní ověříme předpoklad shody rozptylů.
Na záložce Skupiny tabulek zaškrtneme Levenův test – Výpočet.
Leveneův test homogenity rozpylů (priklad8301)
Označ. efekty jsou význ. na hlad. p < ,05000
Proměnná
SČ
efekt
SV
efekt
PČ
efekt
SČ
chyba
SV
chyba
PČ
chyba
F p
X 0,018667 3 0,006222 0,065333 11 0,005939 1,047619 0,410027
Vidíme, že p-hodnota Levenova testu je 0,41, tedy větší než hladina významnosti 0,05. Hypotézu o shodě rozptylů
nezamítáme na hladině významnosti 0,05.
Přistoupíme k testu hypotézy o shodě středních hodnot.
Na záložce Skupiny tabulek zaškrtneme Analýza rozptylu – Výpočet.
Analýza rozptylu (priklad8301)
Označ. efekty jsou význ. na hlad. p < ,05000
Proměnná
SČ
efekt
SV
efekt
PČ
efekt
SČ
chyba
SV
chyba
PČ
chyba
F p
X 0,816000 3 0,272000 0,300000 11 0,027273 9,973333 0,001805
Jelikož p-hodnota = 0,001805 je menší než hladina významnosti 0,05, hypotézu o shodě středních hodnot zamítáme na
hladině významnosti 0,05.
Výpočet doplníme krabicovými diagramy:
Průměr
Průměr±SmCh
Průměr±1,96*SmCh
A B C D
odruda
0,4
0,6
0,8
1,0
1,2
1,4
1,6
1,8
X
Nyní aplikujeme Scheffého metodu mnohonásobného porovnávání, abychom zjistili, které dvojice odrůd se liší na hladině
významnosti 0,05. Na záložce Post – hoc zvolíme Schefféův test.
Scheffeho test; proměn.:X (priklad8301)
Označ. rozdíly jsou významné na hlad. p < ,05000
odruda
{1}
M=,80000
{2}
M=1,2000
{3}
M=1,4000
{4}
M=1,1000
A {1}
B {2}
C {3}
D {4}
0,059165 0,001950 0,190463
0,059165 0,464537 0,905502
0,001950 0,464537 0,163499
0,190463 0,905502 0,163499
Tabulka obsahuje p-hodnoty pro vzájemné porovnání středních hodnot hmotnosti všech čtyř odrůd. Vidíme, že na hladině
významnosti 0,05 se liší odrůdy A, C.
1.7. Význam předpokladů v analýze rozptylu
a) Nezávislost jednotlivých náhodných výběrů – velmi důležitý předpoklad, musí být splněn, jinak
dostaneme nesmyslné výsledky.
b) Normalita – ANOVA není příliš citlivá na porušení normality, zvlášť pokud mají všechny výběry
rozsah nad 20 (důsledek centrální limitní věty). Při výraznějším porušení normality se doporučuje
Kruskalův – Wallisův test.
c) Shoda rozptylů – mírné porušení nevadí, při větším se doporučuje mediánový test. Test shody
rozptylů má smysl provádět až po ověření předpokladu normality.
2. Neparametrické obdoby ANOVY
2.1. Kruskalův - Wallisův test
William Kruskal (1919 – 2005):
Americký matematik
Wilson Allen Wallis (1912 – 1988):
Americký matematik
Nechť je dáno r ≥ 3 nezávislých náhodných výběrů o rozsazích n1, ... , nr. Předpokládáme, že
tyto výběry pocházejí ze spojitých rozložení. Označme n = n1 + ... + nr. Na asymptotické hladině
významnosti α chceme testovat hypotézu, že všechny tyto výběry pocházejí z téhož rozložení.
Postup testu:
a) Všech n hodnot seřadíme do rostoucí posloupnosti.
b) Určíme pořadí každé hodnoty v tomto sdruženém výběru.
c) Označme Tj součet pořadí těch hodnot, které patří do j-tého výběru, j = 1, ..., r (kontrola:
musí platit T1 + ... + Tr = n(n+1)/2).
d) Testová statistika má tvar: ∑
=
+−
+
=
r
1j j
2
j
)1n(3
n
T
)1n(n
12
Q . Platí-li H0, má statistika Q
asymptoticky rozložení χ2
(r-1).
e) Kritický obor: ( ) )∞−χ= α− ,1rW 1
2
.
f) H0 zamítneme na asymptotické hladině významnosti α, když Q ≥ χ1-α
2
(r-1).
2.2. Mediánový test
Výchozí situace je stejná jako u K-W testu
Postup testu:
a) Všech n hodnot uspořádáme do rostoucí posloupnosti.
b) Najdeme medián x0,50 těchto n hodnot.
c) Označme Pj počet hodnot v j-tém výběru, které jsou větší nebo rovny mediánu x0,50.
d) Testová statistika má tvar ∑
=
−=
r
1j j
2
j
M n
n
P
4Q . Platí-li H0, má statistika QM asymptoticky
rozložení χ2
(r-1).
d) Kritický obor: ( ) )∞−χ= α− ,1rW 1
2
.
e) H0 zamítneme na asymptotické hladině významnosti α, když QM ≥ χ1-α
2
(r-1).
2.3. Metody mnohonásobného porovnávání
Zamítneme-li hypotézu, že všechny náhodné výběry pocházejí z téhož rozložení, zajímá nás, které dvojice náhodných
výběrů se liší na zvolené hladině významnosti. Testujeme H0: k-tý a l-tý náhodný výběr pocházejí z téhož rozložení,
k, l = 1, .., r, k ≠ l proti H1: aspoň jedna dvojice výběrů pochází z různých rozložení.
a) Neményiho metoda (Peter Neményi 1927 – 2002: Americký matematik maďarského původu)
- Všechny výběry mají týž rozsah p (třídění je vyvážené).
- Vypočteme │Tl - Tk│.
- V tabulkách najdeme kritickou hodnotu (pro dané p, r, α ).
- Pokud│Tl - Tk│≥ tabelovaná kritická hodnota, pak na hladině významnosti α zamítáme hypotézu, že l-tý a k-tý výběr
pocházejí z téhož rozložení.
b) Obecná metoda mnohonásobného porovnávání
- Vypočteme
k
k
l
l
n
T
n
T
− .
- Ve speciálních statistických tabulkách najdeme kritickou hodnotu hKW(α ). Při větších rozsazích výběrů je možno ji
nahradit kvantilem χ1-α
2
(r-1).
- Jestliže )(h)1n(n
n
1
n
1
12
1
n
T
n
T
KW
klk
k
l
l
α+





+≥− , pak na hladině významnosti α zamítáme hypotézu, že l-tý a k-tý výběr
pocházejí z téhož rozložení.
2.4. Příklad:
Čtyři laboranti provedli analytické stanovení procenta niklu v oceli. Každý hodnotil pět vzorků.
Laborant A: 4,15 4,26 4,10 4,30 4,25
Laborant B: 4,38 4,40 4,29 4,39 4,45
Laborant C: 4,23 4,16 4,20 4,24 4,27
Laborant D: 4,41 4,31 4,42 4,37 4,43
Na asymptotické hladině významnosti 0,05 testujte hypotézu, že všechny čtyři náhodné výběry pocházejí ze stejného
rozložení. Pokud nulovou hypotézu zamítnete, zjistěte, které dvojice výběrů se liší.
Výpočet pomocí systému STATISTICA:
Vytvoříme nový datový soubor o dvou proměnných a 20 případech. Do proměnné nikl napíšeme změřené hodnoty, do
proměnné laborant napíšeme 5x1 pro 1. laboranta atd. až 5x4 pro 4. laboranta.
Statistiky – Neparametrická statistika – Porovnání více nezávislých vzorků - OK – Seznam závislých proměnných nikl,
Nezáv. (grupovací) proměnná laborant – OK – Summary: Kruskal-Wallis ANOVA & Median test. Ve dvou výstupních
tabulkách se objeví výsledky K-W testu a mediánového testu.
Kruskal-Wallisova ANOVA založ. na poř.; nikl (nikl v oceli)
Nezávislá (grupovací) proměnná :laborant
Kruskal-Wallisův test: H ( 3, N= 20) =13,77714 p =,0032
Závislá:
nikl
Kód Počet
platných
Součet
pořadí
1
2
3
4
1 5 29,00000
2 5 75,00000
3 5 27,00000
4 5 79,00000
Mediánový test, celk. medián = 4,29500; nikl (nikl v oceli)
Nezávislá (grupovací) proměnná : laborant
Chi-Kvadr. = 13,60000 sv = 3 p = ,0035Závislá:
nikl 1 2 3 4 Celkem
<= Medián: pozorov.
očekáv.
poz.-oč.
> Medián: pozorov.
očekáv.
poz.-oč.
Celkem: oček.
4,00000 1,00000 5,00000 0,00000 10,00000
2,50000 2,50000 2,50000 2,50000
1,50000 -1,50000 2,50000 -2,50000
1,00000 4,00000 0,00000 5,00000 10,00000
2,50000 2,50000 2,50000 2,50000
-1,50000 1,50000 -2,50000 2,50000
5,00000 5,00000 5,00000 5,00000 20,00000
Oba testy zamítají hypotézu o shodě mediánů v daných čtyřech skupinách na asymptotické hladině významnosti 0,05.
Nyní provedeme mnohonásobné porovnávání, abychom zjistili, které dvojice laborantů se liší. Zvolíme Vícenás. porovnání
průměrného pořadí pro vš. skupiny.
Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.);nikl (nikl v oceli)
Nezávislá (grupovací) proměnná :laborant
Kruskal-Wallisův test: H ( 3, N= 20) =13,77714 p =,0032
Závislá:
nikl
1
R:5,8000
2
R:15,000
3
R:5,4000
4
R:15,800
1
2
3
4
0,083641 1,000000 0,045158
0,083641 0,061779 1,000000
1,000000 0,061779 0,032664
0,045158 1,000000 0,032664
Tabulka obsahuje p-hodnoty pro porovnání dvojic skupin. Vidíme, že na hladině významnosti 0,05 se liší laboranti A, D a
laboranti C, D.
Grafické znázornění výsledků
Krabicový graf dle skupin
Proměnná:nikl
Medián
25%-75%
Min-Max
1 2 3 4
laborant
4,05
4,10
4,15
4,20
4,25
4,30
4,35
4,40
4,45
4,50
nikl