• / MlMlSTÉKSTVĎ ZEMĚDĚLSTVÍ ČESKJG KEPUBLIfcY národní strategicky plan rozvoje venkova české republiky na období 2007-2013 Praha, prosinec 2006 OBSAH SEZNAM ZKRATEK....................................................................................................................II ÚVOD.........................................................................................................................................1 1 ROZBOR VÝCHOZÍHO STAVU HOSPODÁŘSKÉ, ENVIRONMENTÁLNI A SOCIÁLNÍ SITUACE VENKOVA ČESKÉ REPUBLIKY A STANOVENÍ INDIKÁTORŮ.................................3 1.1 Všeobecná charakteristika..........................................................................................3 1.2 Ekonomická situace zemědělsko-potravinářského sektoru........................................3 1.3 Celková situace v oblasti životního prostředí.............................................................4 1.4 Celková hospodářská a společenská situace na venkově...........................................5 1.5 Indikátory...................................................................................................................8 1.6 SWOT analýza...........................................................................................................11 1.7 Závěry ke SWOT analýze...........................................................................................13 2 CELKOVÁ STRATEGIE, PŘENESENÍ ZÁJMŮ SPOLEČENSTVÍ A NÁRODNÍ PRIORITY.........15 2.1 Strategická východiska rozvoje venkova..................................................................15 2.2 Vize strategické orientace rozvoje venkova České republiky do roku 2013.............15 2.3 Globální cíl strategie.................................................................................................16 2.4 Průmět Strategických směrů Společenství pro rozvoj venkova................................17 3 STRATEGIE PODLE OS, KVANTIFIKOVANÉ CÍLE A INDIKÁTORY......................................20 4 PROGRAM ROZVOJE VENKOVA A FINANČNÍ RÁMEC.........................................................26 4.1 Rozdělení finančních zdrojů na úrovni os a priorit......................................................26 5 VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ SOUDRŽNOST NSPRV A DOPLŇKOVOST S OSTATNÍMI NÁSTROJI SPOLEČENSTVÍ.................................................................................................28 5.1 Vnitřní soudržnost.....................................................................................................28 5.2 Vnější soudržnost......................................................................................................29 6 CELOSTÁTNÍ A EVROPSKÁ SÍŤ PRO ROZVOJ VENKOVA....................................................32 Ministerstvo zemědělství ČR, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha, DHV, s r. o. Ostrava SEZNAM ZKRATEK AWU Annual Work Unit - roční pracovni jednotka b. c. běžná cena CLC CORINE Land Cover (databáze využití půdy EU) ČZU Česká zemědělská univerzita ČUZK Český ústav zeměměřičský a katastrálni EZFRV Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (-Europen Agricultural Fund for Rural Development - EAFRD) ECEAT European Centre for Eco Agio Tourism (Evropské centrum pro eko-agrottiristiku) EEA European Environment Agency (Evropská agentura pro životni prostředí) EFRR Evropský fond regionálního rozvoje ERF Evropský rybářský fond ESF Evropský sociální fond ESU Economic Size Unit - evropská ekonomická velikostní jednotka EZ ekologické zemědělství EZZF Evropský zemědělský záruční fond FADN Farm Accountancy Data Network (Síť testovacích podniků) FS Fond soudržnosti HACCP Hazard Analysis Critical Ciniste Points System (systém HACCP - analýza rizik a kritické kontrolní body) HPH hrubá přidaná hodnota HRDP Horizontal Rural Development Plan (Horizontální plán rozvoje venkova) HZP hrubá zemědělská produkce ICP International Co-Operative Programme on the Assessment and Monitoring of Air Pollution Effects on Forests (Mezinárodní program spolupráce v hodnoceni a monitoringu škod na lesích vlivem znečištění ovzduší) JPSP jednotný program sčítání ptáků KPÚ komplexní pozemkové úpravy LFA Less Favoured Areas (méně příznivé oblasti) LPIS Land Parcel Information Systém (registr půdních bloků) MAS místní akční skupiny MEŘO metylester řepkového oleje MCPFE Ministerial Conference on the Protection of Forests in Europe (Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě) NH národní hospodářství NSP Národní strategický plán NUTS Nomenclature des unites territoriales statistique (územní statistické jednotky) OP Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství PA Platební agentura PF ČR Pozemkový fond České republiky PGRLF Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond POV Program obnovy venkova p.p.s. Purchasing Power Standard - parita kupní síly PRV Program rozvoje venkova RRD rychle rostoucí dřeviny SAPS a Single Area Payments Scheme (jednotné platby na plochu) a Single Payment Scheme SPS SEA Strategie Environmental Assessment (Strategické hodnocení dopadu na životni prostředí) SLDB Sčítání lidu, domů a bytů SZIF Státní zemědělský intervenční fond SZP Společná zemědělská politika TBFRA Temperat Boreal Forest Resources Assessment (Hodnocení zdrojů lesa v mírném pásu) TP trvalé travní porosty ÚHÚL Ustav hospodářské úpravy lesů ÚZPI Ústav zemědělských a potravinářských informací VDJ velká dobytčí jednotka VÚZE Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky WFD Water Framework Directive (Vodní rámcová směrnice) ZPF zemědělský půdní fond ÚVOD Národní strategický plán rozvoje venkova ČR (NSPRV) vychází z hlavních strategických priorit EU pro léta 2007-2013 s důrazem na zvyšování ekonomického růstu, vytváření nových pracovních příležitostí a udržitelný ekonomický rozvoj. V odpovídajícím rozsahu jsou také reflektovány závěry summitů v Lisabonu a Goteborgu. Národní strategický plán rozvoje venkova ČR zajišťuje vazby mezi obecnými cíli rozvoje evropského venkova (vyjádřené nařízením Rady (ES) č. 1698/2005) a cíli rozvoje venkova ČR, odpovídajícími „evropským strategickým směrům", třem strategickým rozvojovým osám (konkurenceschopnost, ochrana přírody, životního prostředí a krajiny, a rozvoj a diverzifikace venkovského života). NSPRV také zajišťuje spolupráci a koordinaci s ostatními nástroji politiky ČR a EU (strukturální politika, politika soudržnosti, ochrana životního prostředí a přírodních zdrojů, a rybářská politika) s cílem zabránit překryvům ve využívání těchto nástrojů a jejich účinným (efektivním) využíváním vytvářet synergické efekty. Existence a realizace NSPRV bude přínosem k orientaci ČR jako členského státu EU směrem k požadavkům rozvoje společného trhu v souladu s revidovanou Společnou zemědělskou politikou. Bude také přispívat k orientaci a podpoře investorů v zemědělství, lesnictví, potravinářském průmyslu, dřevozpracujícím průmyslu a venkovských oblastech směrem k úspěšné integraci do jednotného evropského trhu prostřednictvím rozvoje ekonomických příležitostí pro podnikání v naší zemi. Národní strategický plán rozvoje venkova ČR bude realizován v období let 2007-2013, prostřednictvím Programu rozvoje venkova (PRV). Normativní rámec Legislativa EU • Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005, o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV); • Prováděcí a přechodová nařízení Komise k nařízení Rady č. 1698/2005; • Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a určité režimy podpor pro zemědělce, a navazující nařízení Rady (ES) č. 864/2004, které je úpravou pro nové členské státy; • Nařízení Rady (ES) č. 1290/2005, o financování Společné zemědělské politiky; • Rozhodnutí Rady č. 2006/144/ES, o strategických směrech Společenství pro rozvoj venkova (programové období 2007 - 2013); • Nařízení Rady (ES) č. 1049/2001, o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise; • Směrnice Rady č. 77/388/EHS, o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu; • Směrnice Rady č. 79/409/EHS, směrnice o ochraně volně žijících ptáků; • Směrnice Rady č. 92/43/EHS, směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin; • Směrnice Rady č. 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky. Legislativa ČR • Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, v platném znění; 1 • Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů; • Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů; • Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; • Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů; • Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů; • Zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 2 1 ROZBOR VÝCHOZÍHO STAVU HOSPODÁŘSKÉ, ENVIRONMENTÁLNI A SOCIÁLNÍ SITUACE VENKOVA ČESKÉ REPUBLIKY A STANOVENÍ INDIKÁTORŮ 1.1 Všeobecná charakteristika Česká republika je středoevropským státem o celkové rozloze 78 860 km2 a s 10,2 mil. obyvateli. Na východě a severovýchodě sousedí se Slovenskou a Polskou republikou, na jihu s Rakouskem a nejdelší hranici má na severozápadě až jihozápadě se Spolkovou republikou Německo. Z celkové plochy území leží jen 39 % v nadmořské výšce pod 400 m n. m. V evropských poměrech má charakter horské až podhorské oblasti. Podnebí ČR se vyznačuje vzájemnou interakcí oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzívní cyklonální činností, která způsobuje časté střídání počasí a poměrně hojné srážky. Administrativně se Česká republika člení na 14 samosprávných krajů (na úrovni NUTS 3). Populačním a velikostním kritériím pro vymezení regionů soudržnosti odpovídá 8 regionů úrovně NUTS 2. Podle výpočtů za roky 2001 - 2003 spadají do území cíle Konvergence všechny regiony soudržnosti ČR kromě Prahy, která je regionem cíle Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost. Kraje a na ně navazující regiony soudržnosti (NUTS 2) byly vymezeny především z hlediska historického vývoje správního členění území ČR, tzn. že z hlediska přírodních nebo ekonomických podmínek, které jsou důležité pro rozvoj zemědělství a venkova, mají tyto regiony v podstatě velmi podobný charakter. Z hlediska přírodních ani ekonomických podmínek neexistují výrazné rozdíly, a tedy ani důvod pro návrh regionálních Programů rozvoje venkova. Ověřitelné odlišnosti na úrovni NUTS 2 (např. NUTS 2 Jihovýchod -vinařský kraj, NUTS 2 Severozápad - potřeba rekultivace krajiny) jsou řešeny širší obecnou nabídkou opatření. 1.2 Ekonomická situace zemědělsko-potravinářského sektoru Česká republika má 4 264 tis. ha zemědělské půdy, která zaujímá přibližně polovinu (54 %) celkové rozlohy státu. Od roku 1995 ubylo 15 tis. ha zemědělské půdy. Výměra lesní půdy naopak zaznamenává růst a tvoří více než třetinu půdního fondu ČR. Výměra orné půdy v posledních deseti letech trvale klesá, především ve prospěch rozšiřování ploch trvalých travních porostů. Polovina zemědělského půdního fondu se nachází v méně příznivých oblastech (LFA), ale zde je zornění stále vysoké. Sektor zemědělství se na celkové zaměstnanosti národního hospodářství podílí 4 % (v roce 2005 189,4 tis. zaměstnaných) a tento podíl nadále klesá. Podíl zemědělství a lesnictví na hrubé přidané hodnotě v národním hospodářství se za uplynulých 10 let významně snížil a přibližuje se průměru EU-15. Velikostní struktura podniků se výrazně liší od struktury podniků vEU-25. Podniky s více než 50 ha zemědělské půdy zaujímají 92,2 % z celkové výměry obhospodařované zemědělské půdy (průměrná velikost zemědělských hospodářství je 71 ha). Míra zadluženosti českých zemědělců je poměrně vysoká, přestože se v posledních letech snížila. Technicko-materiální zabezpečení zemědělské výroby zaostává, zejména u techniky a technologií pro plnění nastavených norem především v souvislosti se zajištěním pohody zvířat, zpracování produktů zemědělské a lesnické prvovýroby a eliminace negativních dopadů zemědělské výroby na přírodu. Velká roztříštěnost vlastnictví půdy a velký podíl najaté půdy (90 %) od velkého počtu pronajímatelů je určitou překážkou omezující rozvoj podnikání na zemědělské půdě i péči o přírodu a krajinu. 3 Vstup ČR do EU přinesl vyšší dynamiku agrárního zahraničního obchodu jak na straně vývozu, tak i dovozu. Zatímco v exportu převažují produkty s nižší přidanou hodnotou, dováží se zejména výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Širší uplatnění agrární produkce na zahraničních trzích (ale i na domácím trhu) tak bude vyžadovat přenos inovací, zavádění nových technologií, propagaci výrobků a systematické poradenství pracovníků všech úrovní a zakládání skupin výrobců. V dřevozpracujícím průmyslu zvyšují svůj podíl na celkových tržbách spíše méně náročné obory (pilařská výroba a impregnace dřeva), zatímco perspektivní obory s vyšší přidanou hodnotou se nerozvíjejí žádoucím směrem. Nezbytným předpokladem restrukturalizace je inovace výrob a modernizace lesnických technologií. Vzdelanostní úroveň pracovníků v zemědělství a lesnictví, i přes její pozvolné zlepšování, je stále výrazně nižší než v ostatních odvětvích národního hospodářství, což v kombinaci se stagnujícími hospodářskými výsledky způsobuje výrazné zaostávání průměrných nominálních mezd za ostatními odvětvími národního hospodářství (v roce 2005 činil tento rozdíl v zemědělství 28 p. b.). Věková struktura zemědělců se sice pomalu zlepšuje ale širší zapojení mladých zemědělců včetně předávání hospodářství je potřeba i pro zvyšování hospodářských výsledků. 1.3 Celková situace v oblasti životního prostředí V období uplynulých 50 let prošlo zemědělství v českých zemích etapou zásadních změn, které utvářely jeho charakter i jeho vliv na okolní přírodu a krajinu. Došlo ke scelování pozemků do velkých půdních bloků (průměrná plocha pozemků se zvýšila z 0,23 ha v roce 1948 na přibližně 20 ha v současnosti), které často nerespektovalo reliéf terénu. Ve spojení s intenzívním hospodařením to má za následek značně narušený vodní režim krajiny, znečištění vod, degradaci půdy, pokles biodiverzity a sníženou ekologickou stabilitu krajiny. Biodiverzita Ačkoli se území České republiky vyznačuje relativně velkou diverzitou krajiny a stanovišť, došlo v důsledku intenzivního hospodaření k podstatnému snížení biodiverzity. Podrobné sledování početnosti indikačních druhů ptáků zemědělské krajiny (koroptev, čejka chocholatá, hrdlička divoká, konôpka obecná, skřivan polní, strnad obecný a zvonek zelený) během posledních 20 let ukazuje na celkově klesající trend křivky početnosti jednotlivých druhů. Za hlavní příčiny klesajícího počtu druhů ptáků zemědělské krajiny lze označit zejména nedostatek potravy v sezóně i během zimování, nedostatek úkrytů a způsoby hospodaření. Velkoplošné intenzívní hospodaření vedlo k ohrožení řady biotopů na travních porostech. Je odhadováno, že z celkové rozlohy trvalých travních porostů lze v ČR cca 300 tis. ha řadit do kategorie zachovalých druhově bohatých nebo polopřirozených luk a pastvin (značná část ve stávajících chráněných územích nebo vznikající síti Nátura 2000). Nejčastější ohrožení těchto oblastí s vysokou přírodní hodnotou představuje zarůstání náletem dřevin v důsledku nekosení, eutrofizace lokalit z důvodu zvýšeného hnojení a nevhodné technologické postupy zemědělského hospodaření. Úbytek přírodních hodnot je způsobován v některých oblastech opouštěním půdy. Méně příznivé oblasti pro hospodaření z důvodu horších přírodních podmínek (LFA) zaujímají v ČR 50,2 % ZPF. Zvláště chráněná území, včetně území soustavy Nátura 2000, se rozkládají na 20,5 % území státu. Podíl ekologického zemědělství na celkové výměře zemědělské půdy činí 6 %. Potenciálně dominantní zastoupení lesních společenstev na území ČR vyplývá zejména z charakteru klimatu evropského kontinentu a podtrhuje význam lesa jako důležitého nositele druhové rozmanitosti. Nahrazení přirozených strukturálně bohatých a druhově rozmanitých lesů v minulosti stejnověkými kulturami často jediné dřeviny, stejně jako nedocenění významu provenienční a genetické hodnoty osiva či sadebního materiálu, znamenalo drastický zásah do ekosystému. Plošný přechod na pasečně hospodářství, zejména pak 4 velkoplošný holosečný hospodářský způsob, urychlil proces ochuzování druhové rozmanitosti lesů. Všeobecný trend směřující k ochraně biodiverzity a udržitelného využívání jejích složek se přímo odráží v prosazování polyfunkčního obhospodařování lesů. V procesu ochrany a obnovy lesní biologické rozmanitosti nelze opomenout lesy v soustavě zvláště chráněných území (ZCHU) a Nátury 2000 a jejich nezastupitelnou úlohu nejen jako refugií četných druhů organismů, ale také jako předmětu studia přirozené dynamiky vývoje těchto společenstev. Vodní hospodářství a půda Česká republika tvoří rozvodí tří významných evropských řek - Labe, Odry a Moravy (Dunaje). Naprostá většina vod z území odtéká a vodní režim je závislý prakticky výhradně na atmosférických srážkách. Na území České republiky je cca 24 000 vodních nádrží a rybníků. Celková délka sítě vodních toků je okolo 76 000 km. Z hlediska odtokových poměrů je nepříznivé vysoké zornění zemědělské půdy a neobvykle velká průměrná plocha pozemků, což umocňuje povodňový režim vodních toků, který je nepříznivě ovlivňován strukturou krajiny, klimatickými a geologickými podmínkami. Vodní erozí je ohroženo 40 % rozlohy zemědělských půd. Od roku 1990 se jakost vody ve vodních tocích významně zlepšila. Přes dosažené zlepšení však nelze považovat současný stav za vyhovující - viz Rámcová vodní směrnice (WFD). Rozloha zranitelného území z hlediska zatížení dusičnany tvoří 36,6 % území ČR. Katastrofické povodně na území České republiky v posledních letech poukázaly na nedostatečnou retenční schopnost krajiny. Významnou úlohu při povodňových situacích prokázala území přirozeného rozlivu povodní, rybníky a malé vodní nádrže. Technický stav rybničních hrází, zanedbanost objektů (technologická zařízení) a zanesení nádrží (množství sedimentu) však jejich retenční schopnosti limituje. Ochrana ovzduší a klimatu V období 1990 - 2000 se v ČR výrazně snížily emise hlavních znečišťujících látek. Tato zlepšení byla způsobena poklesem průmyslové produkce s nejvyššími exhalacemi, vlivem masivních investic do koncových čisticích zařízení a dokončením rozsáhlé plynofikace vytápění. Celkové měrné emise skleníkových plynů v ČR, vyjádřené v ekvivalentních hodnotách oxidu uhličitého, poklesly vůči referenčnímu roku 1990 o 26,6 %. V České republice, obdobně jako i ve všech ostatních zemích EU, je zemědělství hlavním zdrojem emisí amoniaku jakojedné ze čtyř látek znečišťujících ovzduší s globálním účinkem, pro které mají státy EU, ČR nevyjímaje, stanoveny emisní stropy. Emisní strop stanovený pro Českou republiku ve výši 80 kt NH3 / rok 2010 koresponduje s roční emisí zemědělského sektoru (celková roční emise čpavku ze stacionárních zdrojů v ČR byla 75,1 kt / r. 2004). Účinným mechanismem ke snižování dopadů klimatických změn je zalesňování (průměrný roční přírůstek rozlohy lesů je 2 200 ha) a zlepšování druhové a věkové struktury lesů. Snaha o zvyšování produkce, spolu s rostoucí poptávkou po snadno zpracovatelných sortimentech jehličnatého dříví, vedla v minulosti ke změně druhové skladby převážné většiny lesních porostů. Současný podíl listnatých dřevin tvoří 23 %, přičemž přirozenému stavu by odpovídala hodnota přibližně 65 %. Jednou ze strategií řešení nebezpečí klimatických změn je i využívání obnovitelných zdrojů energie. Nej významnějším obnovitelným zdrojem energie v ČR je biomasa, jednak cíleně pěstovaná, jednak tzv. odpadní. Její podpora však dosud nebyla postačující. 1.4 Celková hospodářská a společenská situace na venkově Podle metodiky OECD použité pro vymezování venkova v EU (a využité v tabulkách této strategie) je celková rozloha venkovských regionů NUTS 3 v ČR 78 370,9 km2, tj. 99,37 % území státu, a žije v nich cca 9,05 mil. obyvatel, tj. 88,55 % obyvatel státu. Základním 5 rozlišovacím kritériem je podíl obcí s hustotou do 150 obyvatel na km2 a patří mezi ně všechny regiony NUTS 3 ČR kromě Prahy (blíže v příloze). Za venkovské obce se v ČR zpravidla považují obce s méně než 2 000 obyvateli. Představují 89,82 % všech obcí a spravují území, které tvoří 73,6 % plochy státu. Žije v nich však pouze čtvrtina (26,3 %) obyvatel, což je v absolutním vyjádření 2 689 676 osob (k 1.1.2005). Venkovské regiony se vyznačují nižším podílem obyvatelstva v produktivním věku (70,8 %), přičemž nejnižší podíl obyvatelstva v produktivním věku (66,5 %) je v nejmenších obcích (do 100 obyvatel) a zvyšuje se v závislosti na velikostní kategorii obcí1. Vylidňování venkova se zastavilo, nicméně to je způsobeno masivní výstavbou rodinných domů v okolí velkých měst a vznikem husté satelitní zástavby v těchto oblastech. V mezilehlých a odlehlých oblastech však k vysídlování venkova dochází stále. Jedná se zvláště o pohraniční oblasti, oblast Vysočiny a regiony s vyšší mírou nezaměstnanosti. Týká se také častěji nejmenších obcí (do 200 až 500 obyvatel). Venkov je ohrožován migrací mladých lidí do měst v důsledku nedostatku pracovních příležitostí. Nedostatek pracovních příležitostí vyvolává i velkou vyjížďku za prací, jež představuje 60 %. Ve venkovských obcích je podle SLDB ve srovnání s městy nižší míra ekonomické aktivity - aktivních obyvatel je 49,4 %. Celková nezaměstnanost v ČR byla na konci roku 2005 7,8 %. Obecně nezaměstnanost na venkově postihuje více ženy. V České republice je v zemědělství, lesnictví a rybolovu zaměstnáno celkem 202,3 tis. ekonomicky aktivních obyvatel, tj. 4,3 %, ale v obcích do 2000 obyvatel činí tento podíl 11,1 %. Obdobný podíl však tvoří obchod, pohostinství a některé služby 8,9 %, stavebnictví 10 % a převládá průmysl s 32,7 %. Zaměstnanost obyvatel českého venkova ve službách je o 26 % nižší než v městských oblastech, zároveň v uvedeném ukazateli zaostává o 10 % oproti průměru EU 25. Struktura ekonomických aktivit na venkově je mnohem chudší než celostátní průměr. Markantní je to zejména u tržních služeb, včetně poradenství pro podnikání, využívání ICT nebo vzdělávání k lepšímu uplatnění na trhu práce. V České republice doposud není plně rozvinuta venkovská turistika a není využit potenciál přírodního a kulturního dědictví a agroturistiky. Turistická infrastruktura a úroveň propagace neodpovídá standardům Evropské unie a doprovodné služby (ubytovací, stravovací a informační) mají nízkou úroveň. Atraktivita venkovských obcí pro život a podnikání, pokud nejsou v okolí velkých měst, je nízká. Z hlediska vybavenosti občanskou a technickou infrastrukturou disponuje většina venkovských obcí (cca 62 %) základní občanskou vybaveností. Některé vesnice mají neupravená veřejná prostranství a zeleň, jiné obsahují neorganické budovy nebo stavby a plochy, které ztratily svůj účel. Vybavenost technickou infrastrukturou se kontinuálně zlepšuje. Rozvody veřejné vodovodní sítě byly v roce 2004 ve více než 80 % obcí (63,7 % ve velikostní kategorii do 199 obyvatel), ale jejich rozvoj je podmíněn čištěním odpadních vod. Podíl obcí s kanalizační sítí zakončenou čistírnou odpadních vod je však stále poměrně nízký, 26,1 % (v nejmenších obcích 7,7 %). Minimální počet venkovských obcí a zemědělských podniků disponuje energetickým hospodářstvím založeným na obnovitelných zdrojích energie. Zaměření budování technické infrastruktury směrem k obnovitelným zdrojům energie, ale i stavebních materiálů apod. je jedním ze strategických cílů rozvoje venkova v dalším desetiletí, který se pozitivně promítne v úsporách za nakládání s biologickými odpady a zároveň přispěje k zvýšení konkurenceschopnosti zemědělských podniků v důsledku úspor energie, případně zisku z dodávek energie do veřejných sítí. V průběhu 90. let se v ČR postupně oživila aktivita venkovských společenství. Příprava místních rozvojových strategií a budování místních partnerství započala z podnětu národního Malý lexikon obci České republiky 2004, ČSÚ 2004. 6 Programu obnovy venkova a programu SAPARD..Prvních 36 místních akčních skupin bylo v letech 2004-2006 podpořeno z programů typu Leader, jejich působnost pokrývá 15 % obyvatelstva ČR. Místní partnerství mají velký rozvojový potenciál, který lze úspěšně využít. 7 1.5 Indikátory Tab.l - Indikátory výchozího stavu pro posuzování kontextu Osa Indikátor Měření Jednotka Průměr EU 2004 Zdroje dat Horizontálni (úroveň Programu) Vymezeni venkova Vymezení venkova podle metodiky OECD km2/mil. obyv. 78 370,9 / 9,05 čsu, Eurostat Význam venkovských regionu Rozloha venkovských regionů % 92.1 (2003) 99,37 03 ČSU, Eurostat Populace ve venkovských regionech % 56.3 (2003) 88,55 03 ČSU, Eurostat Hrubá přidaná hodnota vytvořená ve venkovských regionech % 44.8 (2002) 76,8 ČSU, Eurostat Podíl zaměstnaných osob ve venkovských regionech k celkovému počtu zaměstnaných v ČR % 51.2 (2002) 87,2 ČSU, Eurostat Osal Zlepšeni konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví Hospodařeni se zemědělskou půdou Orná půda % 59.8 (2003) 71,4 ČUZK, Eurostat Trvalé travní porosty % 35.2 (2003) 22,7 ČUZK, Eurostat Trvalé kultury % 6.9 (2003) 5,9 ČUZK, Eurostat Struktura zemědělských podniků Počet zemědělských hospodářství (farem) - subjektů hosp. v zemědělství počet 9 870 590 (2003) 0 EU 25 = 394 800 54 639 ČSU, Eurostat Užitá zemědělská půda tis. ha 156 032.740 0 EU 25 = 6 241 3 704 ČSU, Eurostat Průměrná velikost zemědělských hospodářství a rozděleni2 ha 15.8 (2003) 71 ČSU, Eurostat Průměrná velikost zemědělských hospodářství a rozděleni4 ESU 14.4 (2003) 31,6 03 Eurostat Pracovní síla (roční pracovni jednotka v zemědělství) AWU 9 861020 0 EU 25 =394 441 144 700 ČSU, Eurostat Struktura v lesnictví Rozloha lesů s produkcí dřeva /produkčních ha 116 901 (2003) 0 EU 25 = 4 676 2 559 000 00 Eurostat (TBFRA) Vlastnictví (rozloha lesů s produkcí dřeva v oprávněném vlastnictví) (veřejné/soukromé) % 9.6/64.8 12,3/16,3 00 Eurostat (TBFRA) Průměrná velikost soukromých podniků (ha z celkové rozlohy lesů) ha EU 22= 11,7 (mimo AT, CY, EL) 3 03 MCPFE, Eurostat (TBFRA) Produktivita lesů Celkový běžný přírůstek tis. m3/rok/ha 4.9 (2000) 7,9 ÚHÚL, Eurostat Osa II Zlepšování životního prostředí a krajiny Hospodařeni s půdou Zemědělská půda % 46.7 57,8 00CLC Lesy % 31.0 32,4 00CLC Přirozené lokality % 16,0 3 00CLC Zastavěná plocha % 4.0 6,1 00CLC LFA Užitá zemědělská půda mimo LFA % 44.6 (2000) 49,8 ČUZK, Eurostat Užitá zemědělská půda v LFA-horské oblasti % 16.3 (2000) 14,6 ČUZK, Eurostat Užitá zemědělská půda v LFA-ostatni % 35.6 (2000) 28,6 ČUZK, Eurostat 2 Viz přílohu str. 26 a 27. 8 Osa Indikátor Měření Jednotka Průměr EU 2004 Zdroje dat Užitá zemědělská půda v LFA-specifická % 3,2 (2000) 7,0 ČUZK, Eurostat Plochy s extenzivním hospodařením Užitá zemědělská půda s extenzivním hospodařením % 10,1 (2003) 3,4 LPIS, Eurostat Užitá zemědělská půda pastviny (