Dřeviny ČR
pro předmět
Krajinná ekologie
RNDr. Martin Culek, Ph.D. & RNDr. Jan Divíšek
Tento studijní materiál byl inovován v rámci projektu OP VK Inovace výuky geografických studijních oborů (CZ.1.07/2.2.00/15.0222)
Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Tento i ostatní soubory v této složce jsou pomůckou pro
studenty ekologických předmětů geografie.
 Sestavil: RNDr. Martin Culek, Ph.D., Geografický ústav MU
 V rámci projektu OPVK Geoinovace upravil: Mgr. Jan Divíšek
 Veškeré připomínky směřujte prosím na adresu: culek@sci.muni.cz.
 Použitá literatura:
 CHYTRÝ M. et al. (2001): Katalog biotopů České republiky.
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
INTERNET: Fotografie bylin a trav. Stránky různých autorů,
vyhledávač Google - dle latinských jmen rostlin.
KREMER P. Bruno et al. (1995): Stromy. Z německého originálu
Bäume z r. 1984. Knižní klub ve spolupráci s Ikar Praha. Praha.
KOLEKTIV (1995): Chráněná území ČR – Střední Čechy.
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Praha.
ÚRADNÍČEK L., MADĚRA P. et al. (2001): Dřeviny České
republiky. Matice lesnická, s.r.o., Písek.
Typy stromů dle korun
Tvary listů
Okraje listů listnatých dřevin
Sklad listů
Některé druhy plodů
Dřeviny
Teplomilné
doubravy
Pozn.: Do oblasti teplomilných doubrav v přírodě zasahují dřeviny i další
rostliny vyšších poloh, uvedené v ostatních souborech. V tomto souboru
jsou uvedeny dřeviny a další rostliny, které zde mají těžiště výskytu.
Ve Zlatníkově pojetí se jedná o 1.-2. vegetační stupeň.
Dub zimní
Quercus petraea
 Výška až 35 m. Nemá
mohutnost dubu letního, štíhlejší.
Listová čepel klínovitě sbíhá na
stopku, žaludy přisedlé.
 Snáší sucho, boční stín, chudé
mělké půdy, město. Trpí silnými
mrazy.
 Lesy nižších poloh, kácením
bučin se rozšířil do vyšších poloh.
 Evropa bez jižních, severních a
východních okrajů (Ruska).
Chybí v jižních Čechách.
 Indikátor „nehor“, sušších stanov.
 1-4 AB-BC, D 1-3
Dub šípák
Quercus pubescens
 Výška 6 – 20 m. Drobný,
kulovitá koruna, na rubu
chlupaté listy.
 Snese sucho a horko. U nás
kalcifilní. Nesnáší mrazy,
stín, vlhko. V přírodě
chráněný !
 Jižní Evropa, Turecko, v ČR
lesy nejteplejší oblasti – Český
kras, Č. středohoří, j. Morava.
 Indik. nejteplomilnějších doubrav,
suchých a bazických půd.
 1-2 BD-D 1-2
Šípáková doubrava – bývá rozvolněná a s keři ( Hády )
Dub letní
Quercus robur
 Výška až 40 m, silný strom.
Listy s oušky u stopky, žaludy
na dlouhé stopce.
 Vyžaduje hluboké hlinité
půdy, světlo.
 Typický strom širokých niv.
Hráze rybníků, jižní Čechy.
 Evropa s výjimkou hor,
severu a stepí, v ČR běžně
do 600 m, 2 ekotypy –
„lužní“ „stepní“-vz. j. Čechy
 Indikátor „nehor“ a vlhkých p.
 1-4 AB-C (2) 4-5
Cahnov – dub letní
Doubrava dubu
letního (Quercus
robur) - Cahnov
Dub cer
(Quercus cerris)
 Strom až 30 m vysoký o
průměru kmene až 1m. Listy
ostře a mělce až hluboce laločnaté,
kožovité a lesklé. Plody – velké žaludy v
přisedlé číšce s nápadně odstálými
šídlovitými šupinami
 Teplomilná dřevina, snášející nedostatek
vláhy a proschnutí půdního profilu.Menší
nároky na světlo než naše ostatní duby.
 Apeninský poloostrov, Balkánský
poloostrov, Z Turecka, zasahuje do
střední Evropy
 Indikátor suchých stanovišť teplejších
poloh
 1-3 B 2
Pinus nigra
 Výška 20-40 m, šedá kůra,
tmavozelené jehlice
7- 10 cm dlouhé,
větší kuželovité šišky.
 Nesnáší stín a vlhké půdy.
Snáší imise, město, sucho, horko.
 Vápencové hory již. Evropy (od
Vídně k jihu).
 V ČR výsadby na vápencích
teplých oblastí, vzácněji na
neutrálních a kyselých půdách.
 Indikátor suchých, spíše vápnitých
teplých půd v menších lesích a též
velkých umělých změn krajiny.
Borovice
černá
Přirozené bory
borovice černé
jz. od Vídně
Hloh
jednosemenný
Crataegus monogyna
 Mnoho podobných druhů.
 Výška do 5 m, max. 12 m.
Krásně kvete, nepříjemně voní.
Hustý keř, četné kolcové trny.
 Snáší suché půdy, nesnáší kyselé
půdy, stín; spíše teplomilný.
 Původně ve světlých teplomilných
lesích, druhotně na lesních
ekotonech, mezích, pastvinách.
 Evropa s výjimkou většiny
Skandinávie a Ruska.
Ostatní druhy - centrum rozšíření
ve střední Evropě.
 Indikátor nekyselých sušších půd
teplejší zemědělské krajiny
 1-4 B-D 2(3)
Hloh
Crataegus sp.
- v krajině
Dřín obecný
Cornus mas
 Výška až 8 m, i stromek.
Listy podobné svídě, ale žilky
se sbíhají do špičky. Jedlé
kyselé plody – dříněnky na
podzim. Žluté vstřícné pupeny.
 Pomalu roste, kvete již v březnu,
snáší řez, suché vápnité
půdy, horko, mrazy, město.
 Teplomilné doubravy, vápnité
skalní stepi. Chráněný !
 Francie, Itálie, jihovýchodní
Evropa; Turecko, Gruzie.
 Indikátor teplých suchých
slunných vápnitých stanovišť
 1-3 BD-D 1-2
Brslen
bradavičnatý
Euonymus verrucosus
 Keř 2-6 m vysoký, na větvích
korkovité lenticely („bradavice“).
Růžové zbarvení listů na podzim,
černá semena částečně vystupují z
oranžového míšku. Jedovatý.
 Spíše teplomilný, snáší vysýchavé
půdy, polostín pod stromy,
preferuje vápnité výhřevné půdy.
 Podrost světlých teplých lesů,
druhotně v ekotonech, na mezích,
kde vystupuje do 4. v.s.
 Kavkaz, Balkán a listnaté lesy
východní Evropy, na Moravě v
podhůří Českomoravské vrchoviny
západní hranice světového areálu.
 Indik. teplomilnější jihomoravské
bioty, nekyselých, sušších půd.
 1-3(4) B-D 2(3)
Javor babyka
Acer campestre
 Strom do 20 m, i keř.
Menší listy se zaoblenými
úkrojky i zářezy, žluté až
červené na podzim. Plody
dvojnažky kolmé ke stopce.
 Snáší nejrůznější půdy,
preferuje dusíkaté. Snáší
zástin, solení, řez, mrazy,
sucha. Snadno se šíří.
 Dva ekotypy - suťové nebo
lužní lesy, místy i jiné. Též
křoviny. Jen teplejší oblasti.
 Evropa s výjimkou severní a
hor. Je na Kavkaze.
 Indikátor teplých dusíkat. půd.
 1-3 BC-CD 2-4
Jírovec maďál
Aesculus hippocastanum
 Výška až 25 m, košatá
koruna, 5-7-četné listy.
 Citlivý na hutnění půd,
sucho, sůl, vyžaduje živné
humózní půdy, teplo. Snáší
přistínění. Chemicky ničí
podrost.
 Akutně ohrožen klíněnkou
(drobný motýl) – vyžírá listy.
 Z horských lesů Řecka.
 V ČR vysazen - okraje lesů,
solitéry, skupiny i
stromořadí, hl. v okolí
zámků – „barokní strom“.
 Indikátor kulturní krajiny
teplejších oblastí.
Jeřáb břek
Sorbus torminalis
 Výška do 20 m, kůra v
mládí hladká, listy špičaté,
pětilaločnaté, na podzim
hnědooranžové.
 Snáší stín, mrazy,
vysýchavé půdy, preferuje
bazičtější živné půdy a
teplo.
 Evropa s výjimkou okrajů,
severní a východní Evropy,
je v Atlasu, Turecku, Sýrii.
 Typická příměs teplomilných
doubrav, nehojný.
 Indik. teplejších, vysýchavých
a nekyselých půd
 1-2(3) B-D (1)-2-(3).
Pajasan žláznatý
Ailanthus altissima
 Výška 20 – 25 m, podobný
jasanu, až 0,7 m dlouhé
lichozpeřené listy, silné
výhony, bohatství semen.
 Extrémně rychle roste – až
3 m / rok. Snáší výborně
město, zasolení, stín, různé
půdy. Teplomilný, namrzá.
Pozdě raší. Od 80 let se
láme. Chemicky likviduje
okolní dřeviny. Plevel.
Kalamitní!
 Temné dvory, továrny,
náspy, břehy, zdi.
 Východní Čína
 Indikátor antropogenních
stanovišť teplejších oblastí
Javor
jasanolistý
Acer negundo
 Výška 10 – 20 m, i
jako keř.
 Kalamitní druh !
Rychlý růst a šíření.
 Východ severní
Ameriky
 Zavlečen v lužních
lesích a sídlech
nižších poloh.
 Indikátor narušených
stanovišť,
hlavně v nivách.
Jilm vaz - list
Ulmus laevis
 Výška až 35 m, kmen svalcovitý
s boulemi. Výrazně asymetrické
listy, na líci hladké,
na rubu měkce chlupaté.
Plody na dlouhých stopkách.
 Snáší zástin, krátkodobé
záplavy, vyžaduje dusíkaté p.,
i vysýchavé.
 Luhy nížin.
 Střední Francie, stř. Evropa,
Balkán až Ural.
 Indikátor živných vlhkých
půd teplejších stanovišť.
 1-3 BC-CD 4
Jilm vaz - kmen
Ulmus laevis
Jilm habrolistý
(Ulmus minor)
 Strom dorůstající výšek 25-40 m a
tloušťky kmene i přes 1,5 m. Někdy i
keř. Listy 1–2x zubaté, zašpičatělé, s
asymetrickou bází. Nažky téměř
přisedlé.
 Rozlišujeme lužní (vyžaduje vysokou
hladinu spodní vody) a lesostepní
ekotyp (snese vysýchající mělké půdy,
jsou-li dostatečně živné)
 Jiho a středoevropská dřevina
zasahující do Přední a střední Asie i do
severní Afriky
 Vlhká nebo sušší živnější stanoviště
nižších poloh
 1-3 BC 4, 1-3 BD 2
Ptačí zob
Ligustrum vulgare
 Výška do 3 m, květy a
plody v koncových latách,
listy celokrajné, hladké.
 Snáší řez, stín, imise, okus
zvěří. Pastva včel. Nesnáší
chladno (vhodný do 400 m),
kyselé nebo vlhké půdy.
 Teplomilné doubravy 1.v.s.,
ve 2.- 3. v.s. v ekotonech,
v sídlech živé ploty.
 Jižní polovina Evropy a
úpatí Kavkazu s výjimkou
Středomoří.
 Indik. teplejších nekyselých
stanovišť okrajů lesů.
 1-3 B-D 2-3
Slivoň třešňová
( myrobalán )
Prunus cerasifera
 Keř, někdy strom, do 10 m.
Nemá kolcové trny – rozdíl
od trnky. Listy lysé.
Plody – kulovité, žluté,
červené, fialové.
 Původně – podnož,
zplaněla, teplejší oblasti.
Souvislé křoviny – meze
 Likviduje stepní trávníky
 Balkán až střední Asie.
 Indikátor ruderalizovaných
stanovišť teplé zemědělské
krajiny
Slivoň třešňová ( myrobalán )
Prunus cerasifera
Topol bílý
Populus alba
 Výška 30 - 40 m,
šedozelenobílá kůra, na
rubu bíleplstnaté listy
 Rychle roste, mohutný,
snáší záplavy i sucho,
mrazy, imise.
 Krátkověký - 150 - 250 let
chmýří plodů - alergie, láme
se.
 Jižní polovina Evropy až
jižní Sibiř, sever Indie, v
ČR lužní lesy Panonie.
 Indik. živných vlhčích půd
teplé jižní Moravy (v ČR)
 1-2 BC-CD (2) 4
Topol bílý
Populus alba
- kmen a listy
Topol černý
Populus nigra
 Výška až 30 m, kůra
šedozelená, listy ze spodu
lysé, zelené.
 Rychle roste, snáší mrazy.
Láme se, působí alergie,
krátkověký, max. 200 let
 Geneticky znečišťován
topolem kanadským,
chráněn!
 Jižní a střední Evropa,
Turecko, jižní Sibiř, břehy
toků, aleje, větrolamy
 Indikátor živných vlhkých
půd teplejších oblastí
 1-3 BC-C 4-5
Topol černý vlašský
Populus nigra var. Italica
Kultivar od dob Římské
říše, kde užíván ke
křižovatkám silnic.
V ČR vysazován mimo les
jako soliter, malá skupina
k důležitým objektům,
výjimečně stromořadí.
1. – 4. v. s.
Indikátor kulturní krajiny,
hl. sídelní, teplejších oblastí.
Trnovník akát
Robinia pseudoacacia
 Výška až 25 m, křivolaký
kmen, trnité větve, lichozpeřené
listy, kořenové výhony. Pastva
včel.
 Kalamitní druh – šíří se, rychle
roste, extrémně dobře obráží z
pařezů. Snáší město i zasolení,
různé půdy. Nesnáší stín,
podzimní mrazy; teplomilný:
typický výskyt do 400 m.
 Záplava semen, ničí podrost
chemicky. Téměř neodstranitel.
 Pochází z východu USA ( list.
lesy s dubem). V ČR remízky,
lesy teplých oblastí, meze, i v
nivě.
 Indik. kulturní teplé zemědělské
a sídelní krajiny, sušších půd.
Robinia pseudoaccacia
Trnovník akát
Akátina - Břeclavsko
Vrba bílá
Salix alba
 Podobná vrbě křehké, ale
mohutnější, výška až 30 m,
rovný kmen o průměru až 1,5
m, listy kopinaté, na rubu
zelenobíle chlupaté.
 Rychle roste, krátkověká
(max. 100let), výborně obráží,
světlomilná, teplomilná, max.
do 550 m, snáší záplavy i
zasolení. Hojně se kříží s
jinými Vr.
 Břehy nížinných řek,
podmáčené deprese,
vysazována i jinde.
 Evropa kromě severní a až
střední Asie, Maroko, Perský
záliv.
 Indik. širokých niv teplejš. obl.
 1-3(4) BC-C 5
Vrbina
Vrbina – Křivé jezero u Lednice