Dřeviny
Širší stupeň
Bučin
tj. vyšších středních poloh
Pozn.: Do širšího stupně bučin v přírodě zasahují dřeviny nižších poloh i druhy smrčin,
uvedené v dalších souborech. V tomto souboru jsou uvedeny dřeviny, které v bučinách
mají těžiště výskytu. Samozřejmě i druhy bučin zpravidla přesahují do vyšších i nižších
stupňů. Ve Zlatníkově pojetí se jedná o 4.-6. vegetační stupeň.
Tento studijní materiál byl inovován v rámci projektu OP VK Inovace výuky geografických studijních oborů (CZ.1.07/2.2.00/15.0222)
Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Sestavil: RNDr. Martin Culek, Ph.D., Geografický ústav MU
V rámci projektu OPVK Geoinovace upravil:
Mgr. Jan Divíšek
Použitá literatura pro tento soubor:
KAVKA B. (1995): Sadovnická dendrologie I. Listnaté stromy.
Eden, Brno.
KREMER P. Bruno et al. (1995): Stromy. Z německého originálu
Bäume z r. 1984. Knižní klub ve spolupráci s Ikar Praha. Praha.
ÚRADNÍČEK L., MADĚRA P. (2001): Dřeviny České republiky.
Matice lesnická, s.r.o., Písek.
Fotografie z Brna pořídil M. Culek, z lednického parku M. Čablová
Buk lesní
Fagus sylvatica
 Výška 25 – 45 m. Mohutný
a elegantní, hladká šedá kůra.
Celokrajné listy.
 V mládí snese zástin,
nesnáší mokré půdy, písky,
suché klima, pozdní mrazy,
exhalace. Neobráží z pařezů.
 Původně hlavní dřevina
našich lesů, nyní hl. 400 –
800 m, více na Moravě.
 Jižní Švédsko, střední
Evropa, hory jižní Evropy
 Indikátor neextrémních
stanovišť.
 2-6 AB-C, D 2-3
Buk lesní
- kmen
Výška až 60 m, průměr až
2 m. Světle stříbřitá kůra,
jehlice „učesané“ do stran.
Silný kůlový kořen –
nevyvrací se.
Vyžaduje trvale vlhčí půdy,
hlubší, ne kyselé, vlhký
čistý vzduch. Dřevina
oceanické tendence, nesnáší
silné mrazy. V mládí snese
silný zástin, ale roste velmi
pomalu. Věk až 500 let. Dodnes
vymírá, citlivá na imise.
V ČR jen lesy na mírně
podmáčených stanovištích.
Vrchoviny a hory střední a
jižní Evropy.
Indikátor vlhčích středně
živných půd středních poloh.
3-6 AB-B 3-4
Jedle bělokorá
Abies alba
Jedle bělokorá
Abies alba
Javor klen
Acer pseudoplatanus
 Výška 30 – 40 m. Imposantní.
Listy pilovité, tupé, podzimní
zbarvení žlutohnědé. Kůra -
pláty.
 Vyžaduje živné a vlhčí (ne
mokré) půdy. Nesnáší sucho.
Snadno se šíří, rychle roste.
 Suťové lesy, sušší nivy, příměs
klimaxových smrčin, aleje v
500 – 1100 m.
 Hory střední a jižní Evropy,
Pyreneje, jižní Polsko a stř.
Německo.
 Indikátor dusíkatých mírně
vlhkých půd chladnějších
poloh, hlavně zahliněných sutí.
 3-7 B-CD 3-4
Jilm horský
(Ulmus glabra)
 Výška až 35 m, kmen přímý až 1 m
silný. Listy jsou 2x ostře zubaté, na
vrcholu zašpičatělé a často i s
několika laloky, na bázi silně
asymetrické
 Náročný na vláhu. Stinná a vlhčí
stanoviště na živných půdách.
 Suťové lesy, prameniště v horách a
podhůřích
 Indikátor vlhkých živnějších
stanovišť vyšších poloh
 Evropský areál
 3-5 C 3
Jasan ztepilý
Fraxinus excelsior
 Výška 30 – 40 m, rychle roste,
lichozpeřené listy, řídká koruna.
Pozdě raší, nebarví se na podzim.
 Snáší mráz, vítr. Nitrofilní,
(kalcifilní).
 3 ekotypy – „lužní“, „suťový“,
„vápencový“.
 Suťové lesy, lužní lesy, břehy
toků, aleje v území nad 600 m.
 Evropa kromě severních, jižních
a východních okrajů, u nás do
950 m. V jihomoravských luzích
je jiný jasan - jasan úzkolistý!
 Indikátor živných dusíkatých půd.
 2-5 BC-CD 3-5, 1-4 CD 1-2
Tis červený
Taxus baccata
 Výška 10 – 15 m, strom i keř.
Jedovatý. Jehlice tmavozelené,
z rubu žlutozelené, dvouřadé.
Plod – na podzim červený
nejedovatý míšek.
 Snáší stín. Pomalu roste, věk
až 600 let. Mimo chudé půdy
a suchý vzduch. Chráněný !
 Střední Evropa, Anglie a Irsko,
jižní Skandinávie, hory jižní
Evropy, Atlas, Kavkaz. V ČR
suťové lesy 300-800 m.
 Indikátor kamenitých živných,
zpravidla stinných vápnitých
stanovišť stř. poloh.
 3-5 B-D 2-3
Topol osika
Populus tremula
 Výška až 25 m. Hladká
šedozelená kůra, okrouhlé
listy na dlouhých stopkách.
 Nenáročná, výskyt až do
1100 m, snáší mrazy,
exhalace, rychle roste.
Krátkověká – max. 150 let.
Láme se, nesnáší vítr, stín.
R-stratég. Působí alergie.
(chmýří plodů).
 Okraje lesů, nivy, rekultivace.
 Evropa, jižní Sibiř až po
Kamčatku, Koreu.
 Indikátor lesních okrajů a
opuštěných ploch střed. poloh.
 1-6 AB-D 2-4
Bříza bělokorá
Betula pendula
 Výška do 25 m, kůra bílá,
rozbrázděná. Větve převislé,
listy kosníkovité, lysé.
 Dobře se šíří, nenáročná,
snese sucho i mokro.
R-stratég, krátkověká (max.
120 let), světlomilná, nesnáší
zasolení, námrazu.
 Sibiř, Evropa kromě
severozápadu a Španělska.
V ČR hlavně ve středních
polohách do 900 m, skály,
rašeliniště, kyselé půdy, okraje
lesů.
 Indikátor světlých stanovišť
především na kyselých půdách.
 1-6 A-AB 1-2, 5-6
Bříza pýřitá
Betula pubescens
Výška do 20 m, celistvá
kůra, větve míří vzhůru,
listy vejčité, na rubu
chlupaté.
Vyžaduje mokro, snese
kyselé půdy, kalcifobní,
kontinentální, světlomilná.
Typická pro slatiny a
rašeliniště.
Evropa mimo jižní, až
východní Sibiř. Kavkaz.
Indikátor kyselejších
mokrých půd světlých lesů.
1-7 A(AB) 5-6
Olše šedá
Alnus incana
 Výška do 20 m. Přímý hladký
kmen, listy do špičky a ze
spodu zelenošedě chlupaté.
 Krátkověká (max. 100 let ).
Dobře obráží z pařezů. Snáší
mrazy, krátkou vegetační
dobu. r-stratég.
 Typická pro náplavy horských
bystřin, snese i rašeliniště.
Vysazována i v podhůří.
 Severní Evropa a pohoří
střední Evropy, Balkánu a
Kavkazu.
 Indikátor pobřeží bystřin z
vyšších hor.
 (4)5 -7 A-D 5(-6)
Bez hroznatý
Sambucus racemosa
 Výška do 4 m, květy bledě
žlutozelené, v kulovitých
latách, dřeň ve větvích
rezavá.
 Druh vyšších poloh, snáší
zástin lesa, preferuje kyselé
humózní půdy. Brzo raší,
ale nemrzne.
 Původně v řidších lesích, u
skal, druhotně na pasekách.
 Vysočiny střední Evropy,
Balkánu, střední Itálie,
Pyreneje.
 Indikátor vyšších poloh,
prosvětlených, ne vlhkých
smrkových lesů a ekotonů.
 4 -7 AB,BC 3
Vrba křehká
Salix fragilis
 Výška do 15 m. Košatý
strom, křivolaký kmen.
Listy na rubu se sivým
voskovým povlakem.
Snadno se rozlamuje.
 Snáší zasolení, záplavy.
nesnáší suché nebo
kyselé půdy. Světlomilná,
r-stratég => max. 60 let.
 Břehové porosty, mokré
deprese vyšších poloh.
 Střední Evropa a až za
Ural.
 Indikátor světlých
živných mokrých
stanovišť středních poloh.
 3-6 B-CD 5
Jalovec obecný
Juniperus communis
ssp. communis
Výška 2 –10 m, sloupcovitý
nebo rozvětvený. Jehlice
délky 1-2 cm. Plody ojíněné
dužnaté šištice.
 Snáší různé suché půdy i
rašeliniště, suché i chladné
klima. Světlomilný, píchá.
 Keř skal, řídkých borů,
březin, bývalých pastvin.
Vzácný a chráněný!
 Evropa, Kavkaz, Himaláje
a Sibiř.
 Indikátor světlých skal a
bývalých extenzivních
pastvin středních poloh.
 1-6 A-B, D 1-2
Smrk pichlavý
( stříbrný )
Picea pungens
 Výška do 30 m. Píchavé
pevné jehlice. Menší
měkké šišky. Stříbrné
kultivary.
 Snese mrazy i suchá
horká léta, imise. Trpí
mšicemi. Nesnese zápoj.
 Rocky Mountains, USA.
 Zahrádky, parky a vysazený
na imisní holiny hor.
 Indikátor kýčovitého
cítění majitele .