Bi1100 Mechanismy hormonálního řízení Sylabus 1. Obecná funkce a dělení hormonů 2. Hormony bezobratlých 3. Hypothalamo-hypofyzární systém – liberiny a statiny; adenohypofýza (tropiny), neurohypofýza (ADH, oxytocin); epifýza 4. Thyroidea (T4, T3, kalcitonin) a parathyroidea (PTH) 5. Kůra (aldosteron, kortikoidy, androgeny) a dřeň nadledvin (A, NA) 6. Tkáňové hormony – trávicí trakt a pankreas (glukagon, inzulín, SST, PP), ledviny, testes, ovária 7. Další hormonálně aktivní látky - vazomotorika, krvetvorba, imunita a další procesy 8. Feromony Endokrinní systém řídí prostřednictvím hormonů jednotlivé funkce organismu a udržuje jeho vnitřní rovnováhu (homeostázi).  buňka produkující hormon ovlivňuje buňku, která na hormon reaguje  hormonální akcí rozumíme procesy, ke kterým dochází v cílové buňce poté, co přijme určitý hormon prostřednictvím svých receptorů a zareaguje na něj  reakce buňky závisí nejen na vlastnostech přijatého hormonu, ale také na specifických vlastnostech samotné cílové buňky; tzn. stejný hormon působí na různé buňky různým účinkem  nezbytným předpokladem reakce buňky na příslušný hormon je přítomnost bílkovinných receptorů, které daný hormon vážou Výsledkem hormonální akce je specifická odpověď cílové buňky.  produkce hormonu > sekrece > uskladnění a transport > vazba na receptor > transdukce signálu > ovlivnění cílové buňky > degradace hormonu Endokrinní systém a hormonální akce Udržování optimálního biochemického složení vnitřního prostředí organismu. Řízení fyziologických procesů:  celkový metabolismus i jeho jednotlivé úrovně (trávení, respirace, hospodaření s vodou…)  kontrola růstu a vývoje, regenerace, diapauza  regulace reprodukčních dějů od gametogeneze až po vývoj plodu  funkce specializovaných tkání (osmoregulace, srdeční aktivita, barvoměna) Řízení chování:  celková aktivita organismu, spánek, nálady  vnímání a funkce smyslů  reprodukční aktivita Funkce endokrinního systému Vstupy a výstupy endokrinních buněk Endokrinní buňka Neurony Hormony Ionty Organické živiny Funkce svaloviny Energetický metabolismus Endokrinní buňky Membránový transport Hospodaření s živinami Vstupy a výstupy endokrinních buněk  hlavní komunikační systémy živočichů  zpracování signálů a odpovědí na změny vnitřního a vnějšího prostředí  koordinace funkcí diferenciovaných buněk, tkání a orgánů NS vysoká rychlost NS přímé spojení dvou bodů přes nerv NS elektrochemické šíření (1/0) ES velký rozsah ES prodloužená odezva ES anatomicky nevázaný ES chemické šíření (koncentrace a receptory) Endokrinní vs. nervový systém Recepce a signalizace - pokud je detekována biologická potřeba, endokrinní systém vysílá signál cílovým buňkám, které zajistí její uspokojení. Klíčové kroky:  přijetí stimulu (humorální: Ca2+ > PTH; nervový: sympatikus > adrenalin; hormon: hypotalamus > hypofýza)  syntéza a sekrece hormonu  přenos hormonu k cílové buňce  vyvolání buněčné odpovědi  degradace hormonu Fyziologický účinek hormonů závisí na jejich koncentraci v krvi a extracelulárních tekutinách. Pokud je příliš vysoká nebo nízká, dochází ke vzniku různých poruch a onemocnění. Regulace hormonální aktivity Míra produkce  hlavní kontrola  pozitivní a negativní zpětná vazba  hypotalamus – hypofýza  LH > estrogen > ↑LH (ovulace) Míra přenosu  regulace krevního průtoku  množství přenašečů Míra degradace  rozklad biomolekul a jejich metabolismus  krátký vs. dlouhý poločas rozpadu (sekundy až hodiny)  ukončení sekrece vs. degradace cílovým orgánem  odstranění ledviny, játra Regulace hormonální aktivity Regulace hormonální aktivity  neurohormony – oběhová soustava (vstup přes synapse)  endokrinní hormony – oběhová soustava (klasické hormony)  intrakrinní signály – uvnitř buňky, která hormon produkuje (angiotenzin II)  autokrinní sekrece – působí na samotnou sekreční buňku (gastrin, cytokiny)  parakrinní sekrece – intersticium (krátký poločas rozpadu)  exokrinní sekrece – tělní dutiny a mimo tělo (ektohormony) Dělení podle vzdálenosti cílových buněk:  mimo vlastní organismus (exokrinní)  vzdálené (neurohormony a endokrinní působení)  blízké (parakrinní)  cílem je zdrojová buňka (autokrinní a intraktinní) Hormonální signalizace mezi buňkami parakrinní intrakrinní autokrinní endokrinní krevní řečiště Většina hormonů cirkuluje v tělních tekutinách a může tak přijít do kontaktu s téměř kteroukoli buňkou organismu. Hormony však ovlivňují pouze cílové buňky, které mají pro daný hormon receptory.  hormony fungují jako první poslové (extracelulární přenos)  transport krví volně nebo po vazbě na bílkovinné přenašeče  rychlý negenový účinek (aktivace proteinů) nebo pomalejší genová odpověď přes ovlivnění transkripce a zvýšenou expresi cílových genů 1) Steroidní (lipofilní) hormony 2) Peptidové/proteinové (hydrofilní) hormony Hormonální signalizace mezi buňkami Steroidní (lipofilní) hormony Steroidní (lipofilní) hormony Působení:  difundují do buněk a vstupují do jádra  vazba na receptory (místo HSP) a tvorba komplexu  vazba komplexu (dimery/heterodimery) na DNA  transkripce DNA do mRNA  tvorba proteinů na ribozomech (translace)  vytvořené proteiny zahrnují např. enzymy stimulující metabolismus Steroidní (lipofilní) hormony AR androgen receptor ER estrogen receptor PR progesterone receptor GR glucocorticoid receptor MR mineralcorticoid receptor TR thyroid hormone receptor RAR retinoic acid receptor RXR retinoid X receptor VDR vitamin D receptor Steroidní (lipofilní) hormony Peptidové/proteinové (hydrofilní) hormony Peptidové/proteinové (hydrofilní) hormony cyklický AMP Peptidové/proteinové (hydrofilní) hormony cyklický AMP Působení:  vazba hormonu (první posel) na receptor v membráně  GDP nahrazeno GTP  aktivace G proteinu  aktivace adenylát cyklázy  hydrolýza GTP na GDP  inaktivace G proteinu  tvorba cAMP (druhý posel) z ATP (regulace prostřednictvím fosfodiesterázy, cAMP > 5‘-AMP)  aktivace proteinkináz (PKA)  volná katalytická jednotka translokována do jádra  fosforylace transkripčních faktorů (cAMP response element-binding protein, CREB)  CREB spolu s koaktivátory posiluje transkripci cílových genů (buněčná odpověď) Peptidové/proteinové (hydrofilní) hormony IP3, DAG, Ca2+ Peptidové/proteinové (hydrofilní) hormony IP3, DAG, Ca2+ Působení:  vazba hormonu (první posel) na receptor v membráně  GDP nahrazeno GTP  aktivace G proteinu  aktivace fosfolipázy C (PLC)  hydrolýza GTP na GDP  inaktivace G proteinu  fosfolipáza štěpí fosfolipid PIP2 na DAG a IP3 (druzí poslové)  DAG aktivuje proteinkinázy (PKC) a IP3 spouští uvolňování Ca2+ (třetí posel) z ER  Ca2+ přímo aktivuje buněčnou odpověď (otevření kanálů v plazmatické membráně) nebo se váže na kalmodulin a aktivuje proteinkinázy Umístění receptorů pro hormony Povrchové  pro velké polární molekuly  vnější strana cytoplazmatické membrány  všechny peptidické hormony a některé deriváty AMK (katecholaminy a melatonin) Intracelulární  všechny nepolární a malé polární molekuly  v cytoplazmě (steroidní h.), jádře (thyroidní h.), mitochondriích  všechny steroidní hormony a některé deriváty AMK (thyroidní hormony)  dělení podle místa syntézy: 1) Neuroendokrinní (neurosekreční) systém  neurohormony/krevní systém x neurotransmitery/synaptická štěrbina (tj. jsou neuroparakrinní)  neurotransmitery jsou často i hormony  větší místní i časový dosah působení oproti neurotransmiterům  nižší rychlost transportu signálu oproti neurotransmiterům 2) Endokrinní systém  sekrece přímo do krve typicky přes fenestrované kapiláry  specializované a jasně odlišitelné sekreční buňky 3) Tkáně a orgány  tkáňové hormony  buňky roztroušeny v tkáni, nejsou specializované buněčné populace typické endokrinní systém  tuková tkáň, střevo, žaludek, ledviny, srdce a další Typy hormonů  dělení podle místa syntézy: Typy hormonů Klowden2007  dělení podle struktury: 1) odvozené od aminokyselin (hormony dřeně nadledvin) 2) peptidové hormony (hormony neurohypofýzy) 3) proteinové hormony (> 50 AMK; somatotropin) 4) steroidy (hormony kůry nadledvin, gonád) 5) eikosanoidy (deriváty MK; lokální hormony) 6) méně časté struktury (terpenoidy hmyzu) Typy hormonů wikipedia.org Tyrozin (1)  thyroidní hormony (tyroxin)  katecholaminy z dřeně nadledvin (adrenalin a noradrenalin) Tryptofan (2)  prekurzor serotoninu a melatoninu (epifýza) Kyselina glutamová (3)  syntéza histaminu Hormony odvozené od AMK 1 2 3  největší skupina hormonů  3 až stovky AMK v řetězci  často produkované jako větší prekurzory, které jsou následně proteolyticky štěpeny na aktivní hormon  rozpustné ve vodě Syntéza:  specifický gen > transkripce do mRNA > translace do prekurzoru (preprohormon) > posttranslační modifikace v ER > odštěpení signální sekvence (hydrofobní AMK) v GA (prohormon) > proteolytické štěpení na aktivní hormon (konvertázy) a uskladnění v sekrečních vezikulech > transport vezikulů k plazmatické membráně > exocytóza a sekrece do krevního oběhu  sekrece prohormonu a aktivace v oběhu (např. angiotenzin sekretován buňkami jater a aktivován v krvi enzymy z ledvin a plic) Peptidové a proteinové hormony Peptidové a proteinové hormony  odvozeny od cholesterolu (citrát, ATP, acetyl-CoA > farnesyl difosfát > cholesterol) (cytosol + ER)  rozdíly v kruhové struktuře a vedlejších řetězcích  rozpustné v tucích Steroidy Dorland's, 2000 Syntéza:  cholesterol – pool, syntéza z acetátu uvnitř buňky, extracelulární lipoproteiny  enzymy v mitochondriích a hladkém ER  side-chain cleavage enzyme / desmolase / P450SCC / CYP11A1  limitujícím je transport volného cholesterolu z cytoplazmy do mitochondrií  Steroidogenic Acute Regulatory Protein (StAR, STARD1)  nejsou baleny a skladovány v buňkách, ale po syntéze ihned uvolněny  volně prostupují membrány buněk  v některých případech konverze na aktivní formu až v cílové buňce (např. androgen sekretovaný gonádami je v mozku přeměněn na estrogen)  1,25-dihydroxyvitamin D3 (calcitriol; odvozen od cholesterolu; tvorba v ledvinách stimulována PTH) Transport:  nerozpustné ve vodě > komplexy se specifickými globuliny  kortikosteroidy vázající globulin (kortizol), pohlavní steroidy vázající globulin (testosteron a estradiol) Steroidy Steroidy - syntéza wikipedia.org Steroidy – syntéza Common name "Old" name Current name Side-chain cleavage enzyme; desmolase P450SCC CYP11A1 3-hydroxysteroid dehydrogenase 3 β-HSD 3 β-HSD 17 α-hydroxylase/17,20 lyase P450C17 CYP17 21-hydroxylase P450C21 CYP21A2 11 β-hydroxylase P450C11 CYP11B1 Aldosterone synthase P450C11AS CYP11B2 Aromatase P450aro CYP19 Steroidy – steroidogenní enzymy  odvozeny od polynenasycených mastných kyselin  kys. arachidonová (AA; 20:4n-6), kys. eikosapentaenová (EPA; 20:5n-3) a kys. dihomo-γ-linolenová (DGLA; 20:3n-6)  zdrojem membránové lipidy – fosfolipáza A2  exprese cykloxygenáz, lipoxygenáz a dalších enzymů řídí jejich syntézu Eikosanoidy O – R buněčný fosfolipid PGE2 5-HPETE LTB4 11,12-EET lipoxin A PLA2 COX cytochrom P450 epoxygenázaLOX arachidonová kyselina Klasické eikosanoidy (obratlovci, bezobratlí):  prostanoidy (prostaglandiny, prostacykliny, tromboxany) a leukotrieny Neklasické eikosanoidy (savci):  hepoxiliny, lipoxiny, epi-lipoxiny, epoxyeicosatrienové kyseliny, isoprostany  nejsou v buňkách skladovány; tvorba v případě potřeby  rychle inaktivovány metabolizováním; typicky aktivní pouze pár sekund Eikosanoidy wikipedia.org  biosyntéza podobná syntéze cholesterolu u živočichů  probíhá v cytosolu a ER  citrát, acetyl-CoA, ATP, mevalonát… farnesyl difosfát > difosfatáza > farnesol > NAD+ dependentní dehydrogenáza > pharnesoic acid > metylace (pharnesoic acid methyl transferase) a epoxidizace (P450 dependent methyl transferase)  epoxidová a methylesterová skupina  volně přestupují přes membrány  neukládají se v buňkách  transport ve vazbě na lipophoriny Terpenoidy STEROIDY THYROIDNÍ HORMONY PEPTIDY A PROTEINY KATECHOLAMINY sekrece hormonů z buňky difúze difúze Exocytóza Exocytóza vazba na proteinový přenašeč ano ano Vzácně ne poločas cirkulace v krevní plazmě hodiny dny Minuty sekundy časová konstanta účinku hodiny až dny Dny minuty až hodiny sekundy a méně lokalizace receptorů cytosolární nebo jaderné Jaderné na plazmatické membráně na plazmatické membráně v lipidech rozpustné v lipidech nerozpustné Typy hormonů