Fytocenologická data
podle: Moravec et al. (1994): Fytocenologie; Dengler et al. (2008): Phytosociology /in Encyclopedia of Ecology/;
https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/prif/ps10/biogeogr/web/index_book_5-4-3.html
Fytocenologie studuje rostlinná společenstva s cíli: 1. poznání vegetace určitého území (vymezení vegetačních
jednotek, jejich inventarizace a klasifikace), 2. porozumění vlivu ekologických faktorů na složení společenstev a
jejich rozmístění v území, 3. sledování jejich změn (dynamiky) v prostoru a čase, aj.
Rostlinná společenstva se v terénu zapisují v podobě tzv. fytocenologických (vegetačních) snímků. Jedná se o
seznamy druhů s uvedenou abundancí/pokryvností na předem vytyčené, zpravidla čtvercové ploše. Ke každému
fytocenologickému snímku by navíc měla být zapsána hlavička se základními údaji.
Příklad fytocenologického snímku:
Pokryvnosti a seznamy druhů se zapisují zvlášť pro jednotlivá patra. E3 = stromové patro, E2 = keřové patro, E1 =
bylinné patro, E0 = mechové patro. Do pater se druhy zařazují podle své výšky, tzn. stromy o výšce 1 m se zapisují
do E2, semenáčky stromů do E1. Pro určování pokryvností rostlin se používá nejčastěji semikvantitativní BraunBlanquetova
9členná stupnice (Westhoff a Van der Maarel, 1978), kde:
r = ojediněle (obvykle 1 rostlina), pokryvnost zanedbatelná
+ = roztroušeně, pokryvnost zanedbatelná
1 = roztroušeně až dosti hojně, pokryvnost 1–5 %
2m = hojně, pokryvnost přibližně 5 % (pro druhy, které se vyskytují s velkou četností ale malou pokryvností (trávy
apod.))
2a = pokryvnost 5–15 %
2b = pokryvnost 15–25 %
3 = pokryvnost 25–50 %
4 = pokryvnost 50–75 %
5 = pokryvnost 75–100 %
Kromě Braun-Blanquetovy stupnice se můžeme se však i s jinými typy stupnic (Dominova, Zlatníkova) nebo
udáváním pokryvností přímo v procentech. Volba rozměru plochy závisí na typu snímkované vegetace a na tom, k
čemu budou snímky použity. Pro lesní společenstva se nejčastěji používají plochy o rozměru 100–400 m2
, pro
křoviny 50 m2
, pro trávníky a jiné nelesní biotopy 1–25 m2
. Pro mechová společenstva ještě menší apod.
Snímkovaná plocha by měla být homogenní (strukturně, abioticky a druhovým složením), tzn. není vhodné vybírat
okraje, abioticky heterogenní plochy a místa, kde by bylo v jednom snímku více společenstev (např. půl v louce a
půl na polní cestě).
Výběr ploch pro vegetační snímky může být preferenční nebo objektivní. Preferenční výběr vychází z předběžného
vylišení typů společenstev v území a snahy zachytit reprezentativní ukázky těchto společenstev. Objektivní výběr
spočívá buď v náhodném rozmístění ploch, nebo v rozmístění systematickém (např. v síti nebo na transektu).
Volba způsobu rozmístění ploch závisí na cíli, který si při výzkumu stanovíme: Pokud chceme zachytit reálnou
(převažující) strukturu a bohatost vegetace v krajině, zvolíme systematický nebo náhodný výběr ploch. Nevýhodou
náhodného výběru je, že nezachytíme maloplošné a vzácné vegetační typy, a systematický výběr, který by tyto
typy zachytil, bude neúměrně pracný. Jestliže tedy chceme zachytit maximální variabilitu vegetace, včetně
vzácných typů, umisťujeme plochy preferenčně. Nevýhodou tohoto přístupu je, že pořízené snímky nejsou
náhodným výběrem, bývají druhově bohatší a zpravidla opomíjejí druhově a ekologicky méně typická
společenstva. Tyto vlastnosti mohou být limitující pro použití snímků při statistických analýzách. Určitým
kompromisem obou přístupů a často nejvhodnějším řešením tak může být stratifikované náhodné rozmístění
ploch, kdy do předem vymezených biotopů/typů krajiny snímky rozmístíme náhodně s využitím GIS.