Bi7126 Úvod do periodizace dějin se zaměřením na historické populace a jejich pohřbívání Dana Fialová 22. 3. 2017 Ústav experimentální biologie Brno http://www.archeologienadosah.cz/sites/default/files/jpg_chronologie.pdf 4. Doba bronzová – kulturami popelnicových polí, lužickou kulturou, velatickou kulturou, kulturou podolského typu aj. 5 000 BC AD 1 000 2 000 BC 1 000 BC 0 5. Doba halštatská – platěnickou kulturou, horákovskou kulturou aj. 6. Doba laténská – laténská kultura a keltské kmeny 7. Doba římská – germánské kmeny a doklady římské expanze 8. Doba stěhování národů – Herulové, Langobardi aj. 9. Raný středověk – Slované, doba předvelk. a velkomoravské období 10. Vrcholný a pozdní středověk – hmotná kultura, vznik měst 11. Novověk – osvícenství a změna ve způsobu pohřbívání 4 000 BC periodizace: BA – 2000 – 1500 př.n.l. – starší BB a BC 1500 – 1300 př.n.l. – střední BD – 1300 – 1100 př.n.l. – mladší HA – 1100 – 900 př.n.l. – pozdní HB – 900 – 750 př.n.l. – pozdní/halštat Čižmářová et al. 1996 Holocén • Preboreál - 9550 - 8550 BC • Boreál - 8550 - 6950 BC • Atlantik - 6950 - 4050 BC • Subboreál - 4050 - 900 BC • Subatlantik - 900 BC – současnost http://geography.cz/geograficke-rozhledy/wp-content/uploads/2009/06/6-7.pdf BD HA HB Kulturní komplex popelnicových polí • popelnicových polí – dominujícím způsobem tehdejšího pohřbívání mrtvých byla kremace a ukládání spálených pozůstatků do nádob – popelnic, které při značném množství a hustotě na hřbitovech mohly vzbuzovat dojem „popelnicových polí„ • Od počátku mladší doby bronzové se vytváří v Evropě několik okruhů popelnicových polí, z nichž na území Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Rakouska zasahují čtyři: středodunajský, hornodunajský, lužický a karpatský • komplexní proces, postupný a vícefázový, ale relativně rychlý – v rámci několika málo generací Podborský et al. 1993 • příčiny – faktory klimatické (změna přírodních podmínek jako katalyzátor změny kulturní) a sociálněekonomické • pozadí historických dějů ve „starém světě“: -„velké stěhování národů“ kolem r. 1200 -trojská válka, život Mojžíšův a příchod izraelských kmenů do Palestiny (Kanaánu) -tažení „národů z moře“ • Mladší doba bronzová válečnická kultura, jak dokládají mj. hroby „knížat“ se zbraněmi a zbrojí – systém kmenových svazů Podborský et al. 1993 • Stupeň HA je dobou největšího rozkvětu „barbarských království“: tzv. klimatické optimum (teplá a sušší léta, chladnější zimy) • umožnilo kolonisaci dosud méně příznivých končin (pahorkatiny, podhůří) • zkomplikovalo život obyvatelům přirozeně teplých a suchých oblastí (výrazně právě např. v Řecku) • fungující dálková distribuce zajistila dostatek surovin (kovy, sůl) • růst populace (se zvětšováním oikumeny) • vysvětlením velké hustoty zdánlivě současných sídlišť (oproti stř. d. b. jich výrazně přibylo, připadají i čtyři a více na dnešní k. ú.) je však spíše stěhování osad uvnitř sídelního areálu Podborský et al. 1993 • HB – zhroucení civlisace doby bronzové – nedostatek potravin? • výpadky v zásobování bronzem či jeho surovinami (?vpád kočovníků z černomořských stepí do Karpatské kotliny – tzv., thrácko-kimmerjiský horizont nálezů) • Důsledkem pravděpodobně byla destabilisace sociální: jestliže se rozložil systém distribuce bronzové suroviny a následně i bronzů,vládcové kontrolující těžbu a distribuci ztratili význam a moc • Předpokládá se úpadek celé hierarchické struktury doby bronzové, v jehož důsledku byla opuštěna hradiska, budovaná snad prve jako mocenská opora rozpadajícího se systému, a jistá dekoncentrace majetku Podborský et al. 1993 • konglomerát kmenů, pocházejících hypoteticky ze širšího karpatsko-podunajského prostoru • Příčiny pohybu neznáme: klimatické (neúnosné projevy teplého a suchého období v jejich mateřských oblastech) nebo přelidnění, války, náboženská hnutí • -Dórové kolonisovali koncem 12. a během 11. stol. postupně celé Řecko a likvidovali poslední mykénská palácová centra • v době halštatské pak vzniká nová elita a nová mocenská centra Podborský et al. 1993 Pohřbívání • kulturní změny v duchovním rozměru • obecné prosazení kultu Slunce (sluneční kotouče a kruhové motivy, ale i ptačí plastika a protomy) (Achnatonova reforma 1353 př.n.l.) • pojetí ohně jako očistné síly s transformačním efektem zřejmě vedlo ke zobecnění žárového pohřbívání Podborský et al. 1993 Morava • v době popelnicových polí k územně-kulturní bipartici • v jižní části země vykrystalizovala kultura středodunajských popelnicových polí, ve střední a severní části pak kultura lužických popelnicových polí • Kultura středodunajských popelnicových polí (KSPP) od jižní Moravy po severovýchodní Slovinsko a severní Chorvatsko • Velatická (starší) a podolská (mladší) fáze Podborský et al. 1993 KSPP Velatická fáze Lovčičky. 1 — půdorys a rekonstrukce velkého halového domu 2 — půdorys a rekonstrukce dvorce Stopy pobytu velatického lidu nacházíme vedle otevřených osad i na některých výšinných polohách Podborský et al. 1993 Bronzové předměty velatické kultury. 1 — dýka s hrotitým týlem; 2—4 — dýky; 5—8 — náramky; 9 — „palcát"; 10 — jehlice s dvojkónickou hlavicí; 11 — jehlice s podélnou vroubkovanou hlavicí; 12, 13 — jehlice s kulovitou hlavicí a zesíleným krčkem 14 — nákončí jehelníčku; 15 — brýlovitá zápona; 16 — brýlovitá ozdoba; 17 — dláto; 18, 19 — štítky spon; 20 — dýčka; 21—23 — srpy; 24 — sekera s tulejí a ouškem; 25 — sekera se středovými laloky; 26 — hrot kopí; 27 — nůž s kroužkovým závěsem; 28 — nůž s dýkovitým hrotem. 1, 6, 7, 10, 12, 14, 17,25, 26,28 — Blučina-Cezavy (z depotů); 2 — Uherské Hradiště; 3 — Myslejovice; 4 — Hodonín; 5, 19, 22, 24 — Drslavice (z depotů); 8, 16 — Suchá Loz (z depotu); 9 — Šlapanice; 11, 23 — Ořechov (z depotu); 13 — Němčíce u Ivančic (z hrobu bojovníka); 15 — Rousínovec; 18 — Kostice; 20 — Náměšť n. H.; 21 — Prosiměřice-Bohunice (z depotu); 27 — Brno-Komín. Podborský et al. 1993 Pohřbívání • Hrobové nálezy jsou na jižní Moravě známy asi ze 80 lokalit • Brno-Obřany nejméně 263 hrobů • Podolí přes 130 hrobů • Klentnice 97 hrobů • Oblekovice 105 hrobů Podborský et al. 1993 žárový hrob velatické kultury z Oblekovic; 2 — žárový pohřeb v kruhovém kamenném věnci z Podolí Podborský et al. 1993 • 1. kremační pozůstatky nasypány do nádoby (urnypopelnice, někdy i s uměle proraženým tzv. otvorem pro duši) = žárové hroby popelnicové • 2. kremační pozůstatky volně na dno hrobové jámy = žárové hroby jámové. • V KSPP se častěji vyskytují hroby popelnicové, podíl jámových hrobů v průběhu vývoje má dokonce sestupnou tendenci. • Konstrukcí i výbavou jsou hroby středodunajských popelnicových polí relativně uniformní • Hrobové jámy tvoří většinou mělké (hloubka do 30 cm), kruhové až oválné mísovité prohlubně s průměrem 30— 100 cm. Pohřebiště jsou nejčastěji plochá, vzácněji jsou hrobové jámy lemovány kamennými věnci, které naznačují původní existenci mohylového násypu. Podborský et al. 1993 Podolí. 1 — popelnicový hrob s kamennou konstrukcí; 2 — popelnicový hrob s kruhovým kamenným věncem Podborský et al. 1993 • Cezavy u Blučiny • Velké množství keramiky, spáleného obilí, prosa, neopracovaných kamenů se v nich pravidelně nacházejí lidské skelety (nalezeno minimálně 118 jedinců), většinou v nerituálních polohách, případně jen části skeletů nebo i jednotlivé lidské kosti spolu s kostmi zvířecími. • Dále je na Cezavách soustředěno nápadné množství kovových předmětů, často v podobě hromadných nálezů (prozatím 18), doloženo je i místní zpracování kovů (odlévací formy, kovozpracovatelské nástroje). Podborský et al. 1993 Výbava hrobů • Počet nádob v hrobech s vývojem nepatrně stoupá, neboť zatímco v Oblekovicích a v Klentnici byla třetina hrobů bez jediné nádoby a více než tři nádoby obsahovala asi jen čtvrtina hrobů • v Obřanech a v Podolí hroby bez keramiky téměř chybějí a více jak tři nádoby obsahovalo 50—60 % hrobů • V žádném podolském hrobovém celku se ale nevyskytlo více jak 12 nádob • Naproti tomu počet hrobů vybavených bronzovými předměty má opačnou tendenci. V H A jsou bronzy součástí téměř každé hrobové výbavy, v H A/B připadají asi na 70 %, vHB, nanejvýš na 50 % a v H B2_3 přibližně jen na 25 % všech hrobů Podborský et al. 1993 Výjimečné hroby • dvě kategorie hrobů, které se svojí úpravou i výbavou výrazně vymykají standardu a odrážejí tak určitou společenskou stratifikaci: • 1. bohatý izolovaný žárový hrob z Velatic, (1924 prozkoumal I. L. Červinka) • Hrobová jáma 2x 1,5 m, překrytá původně větším mohylovým násypem, min 33 nádob a z bronzových předmětů: bronz. šálek, zlomky meče s plnou litou rukojetí, kopí, dlátko, náramek a další drobné artefakty. = ojedinělý hrob, ale několik analogických mohyl s bohatou výbavou známe z téhož období z jihozápadního Slovenska [Paulík 1974] • pohřbíváni příslušníci společenské špičky, podle nákladnosti stavby a bojovnické výbavy rodoví nebo kmenoví náčelníci Podborský et al. 1993 Podborský et al. 1993 • 2. žárové hroby druhé kategorie již na běžných pohřebištích, ale i zde jsou relativně vzácné • také kryty mohylovými násypy • Výbava: zvýšený počet nádob a některých bronzových předmětů (nože, břitvy, jehlice, výjimečně bronzový šálek) vždy bronzové zbraně (meč, kopí), takže bývají přisuzovány nejvýznamnějším bojovníkům komunity • Př. velatický hrob z Němčic u Ivančic • Nebo podolský hrob č. 63 z Klentnice • Do stejné kategorie můžeme zařadit i žárový hrob č. 169 z BrnaObřan, který je mimořádný i tím, že v jeho nekeramické výbavě převládají již železné předměty, především opět zbraně: meč, hrot kopí, sekerka s tulejkou, nůž a postranice koňského udidla Podborský et al. 1993 KSPP Podolská kultura Podborský et al. 1993 Pohřbívání • pro Moravu asi 40 lokalit s hroby; • Ve velkém rozsahu zkoumáno pouze Podolí*; ve výbavě oproti Ve více nádob (až 12), méně bronzů (v závěru HB je obsahuje jen 25% hrobů). • Bohaté hroby Klentnice, Brno-Obřany obsahovaly předměty thráckokimmerijského horizontu – bočnice udidel, Fe meč, kopí, nůž/dýku?, sekeru (hr. 169). • Ojediněle kostrové: Brno-Líšeň bohatý ženský, keramika, náhrdelník z Au rourek a korálků, drobné br. kroužky a knoflíky • starší fáze mohyly Podolí-„Žuráň“ 4 kostrové a 1 žárový Podborský et al. 1993 Brno-Obřany, hrob č. 169. Výbava pohřbu bojovníka pozdní podolské kultury se železnou (7—9) výzbrojí a zlatým (2) šperkem. Podborský et al. 1993 198 Bronzové předměty velatickopodolské a podolské kultury. 1—5, 8 — jehlice s vázičkovitou hlavicí; 6 — jehlice s vřetenovitou hlavicí; 7 — jehlice s cibulovitou hlavicí („nákolního" typu); 9 — jehlice s profilovanou hlavicí „českého" typu; 10 — jehlice s kyjovitou hlavicí; 11 —páskový C-náramek; 12 — jednodílná štítková spona prestavlckeho typu; 13, 14 — sedlovite spony; 15, 16 — sekery s tulejí a ouškem se zúženým ostřím; 17 — sekera s horními laloky; 18 — meč s jazykovitou rukojetí s anténovým nástavcem hlavice; 19 — srp typu Boskovice; 20, 21 — tordované nákrčníky; 22—25 — nože s trnovou rukojetí „nákolního" typu (22 — typ Klentnice; 23 — typ Velem St. Vid; 24, 25 — typ Wien-Leopoldsberg); 26 — pinzeta; 27 — závěsek s prohnutými stěnami. 1 — Horní Dubňany; 2, 3, 7, 11, 18—20, 22—25 — Klentnice; 4, 5, 10, 27 — Křepice; 6 — Oblekovice; 8, 9, 14, 26 — Podolí; 12 — Brno-Obřany; 13 — Horní Věstonice; 15 — Marefy; 16 — Tetčice; 17 — Kuřim; 21 — Boršice (z hrobů, depotů i sídlišť). Podborský et al. 1993 Brno-Obřany. Miska podolského typu s „písemnými" znaky na hrdle. 2 — Těšetice, Ruská ulice. Etážovité osudí velaticko-podolské kultury. Brno-Obřany — Hradisko. 1 — bronzová figurka koníka; 2 — dvojitá obřadní nádobka podolské kultury. Podborský et al. 1993 Kultura lužických popelnicových polí (KLPP) • rozložená ve střední a severní části Moravy a ve Slezsku, je součástí velmi rozsáhlého okruhu, zasahujícího na sever až k Baltu, na západ téměř až do středního Polabí a na východ rámcově do Povislí • na tři kulturně historické regiony: polabský (severních a západních Čechách ), poviselský (severní Slovensko) a pooderský (severovýchodní Čechy, střední a severní Morava) • žárový způsob pohřbívání • Lužická a slezská (mladší) fáze Podborský et al. 1993 • kremace do popelnic – nejčastěji amfora, občas i dvojkónická nádoba, hrnec, mísa nebo i jiný typ nádoby (někdy rozměrná zásobnice – ? pohřby význačných jedinců, čemuž nasvědčuje i jejich časté vyloupení) • běžné urny byly překryty obrácenými mísami, které občas nahradil i větší střep • V některých proražen otvor (pro duši) K urně byly přistavěny další nádoby, obsahující pravděpodobně potraviny a nápoje vzácněji se v nich vyskytnou i spálené zvířecí kosti • počet nádob – proměnlivý a pohybuje se od jedné až po několik desítek (hrob v Mostkovicích – nalezlo se například 32 nádob) Podborský et al. 1993 • Hrobové nálezy KLPP známe na Moravě a ve Slezsku asi ze 100 lokalit • nekropole v Sehradicích se 472 a Vlachovicích se 407 hroby • Dílečky u Moravičan, kde J. Nekvasil prozkoumal v letech 1953—1969 celkem 1260 hrobů (časně lužická a starolužická část lokality), která se částečně překrývala s pohřebištěm halštatským • v mohylovo-lužickém období, tvořilo několik nepravidelných řad mohyl na ploše přibližně 60 x 170 m, z nichž ovšem zůstaly zachovány jen základny – žárové pohřby uložené v obdélných či mírně oválných jámách (rozměr odpovídá jámám pro kostrové pohřby) • jámové hroby jsou občas velmi mělké s horní částí zničenou orbou Podborský et al. 1993 • hroby z dalšího horizontu byly zapuštěny do prohlubní a násypů starších mohyl • část nových pohřbů již nepřekrývaly mohyly a přesto spočívaly v nepříliš hlubokých jámách • nově budované mohyly se od starších odlišují kamennými konstrukcemi, odlišné jsou i nálezy z nich, které svědčí o tom, že sledovanou oblast zasáhla nová kulturní vlna, jejíž původ můžeme hledat v severní části Karpatské kotliny • ta ukončila přežívání mohylových forem a završila krystalizaci lužické kultury • Pohřební ritus je teď důsledně žárový a jen z několika lokalit pocházejí ojedinělé kostrové hroby s lužickou keramikou (Ivan, Měrovice, Určice) Podborský et al. 1993 http://www.zelenymec.wz.cz/Hroby/popel.html Sehradice – Slopné 60.léta • prosté popelnicové hroby stupně B D a H A vytvářejí rozsáhlé plochy s tak velkou hustotou, že někdy není snadné rozlišit jednotlivé hroby od sebe. Tyto nekropole pak často přetrvávají až do pozdní doby bronzové a jsou jedním z důkazů kontinuity vývoje v tomto období • Jejich budování přežívalo jen v okrajových oblastech [Vlachovice, Tichov; Dohnal 1977, obr. 91—130] a jednou z mála výjimek je pohřebiště ve Stavenicích [Nekvasil 1978b], kde tento zvyk přetrvával až do pozdní doby bronzové. • Slezská pohřebiště, nebo jejich části na dlouhodobě využívaných lokalitách, se od lužických příliš neliší. Pouze z nich zmizely mohyly a neobjevují se starobylé jámové hroby. Většinou se dají odlišit pouze podle výskytu slezské keramiky, případně podle mladších bronzových milodarů. Mnohem vzácněji se setkáváme i s otvory („dušníky") ve dnech popelnic Podborský et al. 1993 Slezská fáze http://kultura.kraj-lbc.cz/public/kultura/prisovicececilka_2676889ae9.pdf Příšovice (liberecký kraj) Skelety na sídlištích • k zvláštním jevům na lužických sídlištích patří objevy lidských skeletů nebo jejich částí • jeden z dokladů plynulého kulturního vývoje v době bronzové • nejmarkantněji tento zvyk dokládá velké množství lidských těl uložených či pohozených na rozhraní mohylového a popelnicového období do opevňovacích příkopů • V lužické oblasti jde o několikrát zmíněné Hradisko u Kroměříže • (ve středodunajské oblasti o Cezavy u Blučiny) • v Čechách je obdobná situace na sídlišti Skalka ve Velimi u Kolína Podborský et al. 1993 • pohřby jednotlivých lebek na sídlištích v Hulíně a na Hradisku u Kroměříže a přežívání tohoto zvyku do staršího období KLPP potvrzuje například lebka z jámy č. 112 ve Skalici n. Svit. • průběžně se objevují rovněž jednotlivé kosti i celé skelety v sídlištních objektech. • Kostry mohou spočívat v rituální poloze, kdy pokrčení nohou a poloha na boku připomíná pohřby ze starších období (Skalice, jáma č. 44), nebo jsou volně pohozené, jak to dokumentuje dvojice koster mladých žen z jámy č. 45 tamtéž • někdy stopy násilného usmrcování nebo oddělování části těla (rituální praktiky?) • Zvláštní – pohřeb dívky ve velké zásobnici v Ivani na Přerovsku [Bóhm 1941, 277], který je zřejmě pokračováním zvyku známého ze starší doby Podborský et al. 1993 Další úpravy pohřbů • v nevelkém dolíku místo obvyklé jámy, • spálené pozůstatky kostry uloženy na hromádce, • nebo rozptýleny po celé jámě Podborský et al. 1993 Honosné bronzové spony lidu popelnicových polí. 1 — Bítov; 2 — Dolany; 3 — ŠtramberkKotouč; 4 — Křenůvky (vesměs z hromadných nálezů — depotů). Podborský et al. 1993 Kultovní keramické předměty lidu popelnicových polí Podborský et al. 1993 Kultovní keramika lidu popelnicových polí. 1,2 — „picí rohy"; 3,4,7, 8 — štěrchátka; 5 — konvička; 6 — model pece; 9 — zoomorfní podstavec k ohništi; 1—4, 8 — Domamyslice; 5 — Horka n. M.; 6, 9 — BrnoObřany; 7 — Uničov- Benkov. Podborský et al. 1993 K. hornodunajských popelnicových polí HDPP • komplex HDPP (název J. Neustupný; dříve častěji jihoněmecká PP, souhrnně také severoalpská PP) zasahuje na naše území od JZ (sk. českovýchodobavorská); k němu patří osídlení celých Čech kromě severních a východních. V ml. d. b. zaujímá stř., sz. a již. Čechy • kult. knovízská, záp. (kromě Chebska), v pozd. d. b. na ni navazuje kult. štítarská • Čechy kult. milavečská, v pozd. d. b. na ni navazuje sk. nynická; ta je snad zčásti co do obyvatelstva nástupkyní chebské sk., která zanikla a pozd. d. bronzové se nedožila • Chebsko tzv. chebská skupina PP Bláhová-Sklenářová Kultura knovízská • HA – 1100 – 900 př.n.l. – pozdní d. b. • oblast středočeská, severozápadočeská a jihočeská, v HA2 expanduje na Mělnicko, Kolínsko, Kutnohorsko a Čáslavsko, předp. koncem HA2 do Pojizeří • rovinná, výšinná, hradiska, využití jeskyň • chov dobytka – převážně skot, ovce/kozy (lokálně pastevectví?), vyšší podíl prasat, lov, rybolov, sběr škeblí • plochý žárový hrob s ostatky uloženými obvykle v urně (amfora, zásobnice, okřín, někdy s otvorem ve dně), vybavená menšími nádobami, střepy a sporadicky drobnými bronzovými, kostěnými aj. předměty (četnější bronzy, zlato, korálky ze skelné hmoty, tuha), vše uloženo do urny Bláhová-Sklenářová • ojediněle jamkové hroby; • vzácně pod mohylami – Velká Dobrá-„Hora“ KL (4 moh.), Zabrušany TE (5 moh.), Levousy LT, Chýnovský háj. • Kostrové hroby na sídlištích ojediněle rituální (Holubice PZ), na pohř. V. Dobrá moh. 24, obvykle však nejde o pohřeb podle běžného ritu (nepravidelná poloha, rozsekané kostry apod.), výskyt pouze v pražské a podkrušnohorské obl. a na Kolínsku; nesvobodné obyvatelstvo, rituální anthropofagie? Bláhová-Sklenářová Štítarská kultura (stupeň) • většina knovízské oikumeny, v již. Čechách řidší; ve stř. Povltaví osídlení v HB1 téměř mizí, zato silné je na V stř. Čech v nově osazených oblastech • pohřebišť známo málo, zkoumáno jen několik; malá; Zdice BE* - 16 hrobů, 1 údajný kostrový; Staňkovice LO, Praha-Pankrác • Hroby obvykle chudé (urna s kremací, vloženými několika menšími nádobkami, vzácně drobný bronz – jehlice, kroužek). • Jednotlivé bohaté hroby: velmožské s meči: Luh u Mostu, nejspíše i Hostomice TE*. • Kostrový hrob a sídliště Chýnov PZ.** Bláhová-Sklenářová Milavečská kultura • BC/D 1300-1100 př.n.l. • Záp. Čechy • pohřební ritus* navazuje na středobronzový – mohyly (k r. 1996 známo asi 55 pohřebišť). • Do středního stupně se řadí ploché hroby, častější na SV rozšíření (souvislost s Kn prostředím? klamný • obraz daný stavem výzkumu?). • Ritus výlučně žárové, ojed. plochý kostrový hrob Radčice PM, Brdo PS, vzácně isolované lidské kosti v jamách. • V nejstarším stupni spálené pozůstatky často rozptýleny na plochu o rozměrech lidského těla*, postupně vsypávány do jamky a pak do urny. Bláhová-Sklenářová • Výbava: keramika, bronzy • Lokality: záp. Čechy – Milavče(/Chrastavice) DO (BDHA1; několik skupin mohyl, patrně pohřebiště elity, nejbohatší byla moh. C1), Šťáhlavy-„Hájek“ PJ, Tajanov„Husín“ KT (asi 50 mohyl Mo, Mi, halštat, latén), Tupadly KT, Žákava-„Sváreč” PJ, Podražnice DO, Újezd u • Sv. Kříže (dříve u Radnic) RO, Kšice TC. • Nejdůležitější pohřebiště (např. Milavče, Tajanov) byla zkoumána většinou již dávno a nejsou řádně zpracována ani publikována. Milavče* mohyla C1: mohutná kamenná konstrukce, bronzová souprava – kotel na vozíku (sloužil jako urna), koflík a miska, velký dřevěný vůz – dochovány zbytky kování, výzbroj – pancíř, meč t. Riegsee, zlomek dýky, zbytek dřevěného štítu?, břitva, nůž, 4 jehlice a knoflík, drobné kamenné předměty, zlomky keramiky. Pancíř byl kožený kombinovaný s bronzem (zlomky plechových falér, límce aj.), je to vzácný doklad mimo • karpatskou oblast; srov. celobronzové pancíře z prostředí čakanské kultury – Čaka, Ducové SK. Bláhová-Sklenářová Nynická skupina • HB záp. Čechy • Nynice a Radčice • Hroby jsou ploché s kruhovým kamenným obložením (původně zřejmě mohylky). • Urny • Bohaté hroby: zlomek bronzové přílby či nádoby Nynice hr. 38, štít z Plzně-Jíkalky pochází patrně z hrobu velmože-bojovníka (koňský zub konservovaný patinou; náramky poblíž místa nálezu – otázka společného pohřbu či sousedního hrobu ženy). • V posledních letech další nálezy samotných hrobů i skupin; asi byly i mezi staršími mohylami. Bláhová-Sklenářová Chebská skupina • HB Cheb, Karlovy Vary, Sokolov • žárové pohřebiště Žírovice CH, Lužná CH atd. • Mohyly s kamenným věncem, urny; hroby bývají obecně velmi chudě vybaveny. Většinou jde o starší výzkumy. Bláhová-Sklenářová • Mohyla = je uměle navršený násep z kamení a/nebo hlíny obvykle nad jedním či více hroby • Mohylníky = mohylová pohřebiště www.wikipedie.cz Kremace • celkové množství nespálených zbytků lidského těla • Kremace byla přibližně 1500 let, to znamená po 50 - 60 generací ve střed. Evropě • nejstarší žárový pohřeb od jezera Mungo v Austrálii datovaný 26 000 let zpět dokazuje, že spalování mrtvých má velmi staré kořeny a je těsně spojené s prehistorií Kompaktní kost se smrští v průměru o 10 - 12% na délku a o 25% na průřezu. V úsecích bohatých na spongiózu to může být až 25% v obou směrech Dokládal 1999 Kremace – postup 1. Rozhodnout, zda fragment spálené kosti je lidského nebo zvířecího původu. 2. Roztřídíme žárový hrob podle velikosti fragmentů. 3. Všechny kousky žárového hrobu musíme podle možností identifikovat. 4. Rozdělením kostí na jednotlivé oddíly odhalíme též možnou příměs kostí z jiného jedince. 5. Identifikované kousky kostí sloučíme do větších diagnostických celků, 6. studiu znaků důležitých pro pohlavní a věkovou diagnózu. Předmět: Bi5123 Základní antropologická metodika I (doc. Drozdová) Souhrn doba bronzová • únětická kultura – skrčená poloha a v nejstarším — protoúnětickém období jim byly jako milodary přikládány předměty denní potřeby. • v dalším vývoji se začala do hrobů dávat rovněž drobnotvará keramika, někdy snad vyráběná přímo pro tyto účely. • v nejmladším únětickém období milodarů ubývá, někdy se v hrobech objeví i keramika sídlištního charakteru a vzácností nejsou ani torzovité nádoby. • Obdobně v nitranské skupině se často v hrobech objeví poškozené nebo dlouhým užíváním znehodnocené kamenné nástroje. Podborský et al. 1993 • věteřovská skupina – ojedinělé hroby + jedno mohylové pohřebiště z Borotic, na němž je značné množství pohřbů bez milodarů • lid mohylové kultury své mrtvé pohřbíval v počátcích kostrově ve skrčené poloze a většinou pod mohylami, během svého vývoje přecházel k pohřbům v natažené poloze a hlavně k pohřbům žárovým (vyskytují se však i nekropole bez mohylových násypů) • období popelnicových polí se mrtví spalovali (zcela výjimečně se objeví kostrový pohřeb) • v počátcích vývoje a častěji v lužickém prostředí, se budovaly ještě mohyly, které ovšem nedosahují parametrů mohyl středobronzových • nejběžnějším způsobem se stalo ukládání spálených kostí do popelnic, ale i různé varianty, jako jsou pohřby jámové, dolíkové, rozptýlené apod. • pohřební ritus, odkryté sakrální objekty, tzv. kultovní předměty, příp. i některé zvláštní druhy ornamentů a výtvarných symbolů (sluneční terče, stylizace slunečních ptáků — labutí) vedou posléze také k rekonstrukci duchovního života Podborský et al. 1993 Literatura Dokládal, M. (1999): Morfologie spálených kostí. Význam pro identifikaci osob. Masarykova univerzita. Lékařská fakulta, Brno. Podborský et al. 1993. Pravěké dějiny Moravy. Brno http://kultura.kraj-lbc.cz/public/kultura/prisovicececilka_2676889ae9.pdf Čižmářová, J., et al. (1996): Moravia in prehistoric times, MZM, Brno. Bláhová-Sklenářová, Z. (v tisku): Doba bronzová v českých zemích a v Evropě. (skripta)