Bi7126 Úvod do periodizace dějin se zaměřením na historické populace a jejich pohřbívání Dana Fialová 10. 5. 2017 Ústav experimentální biologie Brno 5 000 BC AD 1 000 2 000 BC 1 000 BC 0 11. Novověk – osvícenství a změna ve způsobu pohřbívání 4 000 BC Zajímavé a speciální případy pohřbů Novověk • počátek novověku se nejčastěji považuje rok 1492 (rok 1485, kdy skončila v Anglii válka Růží, dále 1453 (dobytí Konstantinopole Turky), vynález Guttenbergova knihtisku (před rokem 1450), 1517 (zveřejnění 95 tezí Martinem Lutherem) nebo 1526 (bitva u Moháče) • konec novověku (a počátek moderních dějin) je možné umístit na závěr 18. století (např. události Velké francouzské revoluce roku 1789), nebo ke konci 19. století či na začátek 20. století (konec první světové války roku 1918) Pohřbívání • Od 13. st. systém farních kostelů • tradiční základ až do 20. st. striktní pohřbívání v posvěcené půdě • na hřbitovech nebyli: obětí násilných činů, které byly bezobřadně pohřbeny na místě činu), hříšníci: sebevrazi, zemřelí na lovu a turnajích, nekřtění, ženy zemřelé v těhotenství nebo v šestinedělí, fyziky či duševně postižení, heretici, osoby obviněné z čarodějnictví, byť i neprokázaného, odsouzení k popravě • v obdobích moru nebo hladomoru byly zakládány velké hromadné hroby pro desítky těl - Velké Meziříčí, kdy při moru v roce 1622 byli bez ceremonií mrtví ukládáni do šachet a jam u kostelíku sv. Trojice za městem (Unger 2002) Unger 2006 • Hřbitovy většinou ohrazeny zdí, ale byly volným prostorem, který sloužil jak mrtvým, tak i živým - konaly se zde soudy, obchody, lidé se zde volně shromažďovali • Od 14. století se na hřbitovech objevují náhrobníky bohatých měšťanů, ale i v době dřívější se v rámci prostoru velmi pravděpodobně vyskytovalo několik dřevěných křížů • na konci 16. století si vážení měšťané nechávali zbudovat hrobky, které dokládají společenský i majetkový rozmach měšťanstva Unger 2006 17. a 18. století • vítězství nad stavovskou opozicí + vydání Obnoveného zřízení zemského roku 1627 v Čechách (a od roku 1628 i na Moravě) – katolické náboženství jediným náboženstvím legálním = unifikace pohřebního ritu • polovině 18. století státní nařízení zohledňující hygienické podmínky Císařskými dekrety z osmdesátých let 18. století, nařizujícími pohřbívání mimo intravilán, hloubku hrobů 6 stop (1,9 m) a omezujícími používání vlastních rakví • rakve s otvíracím dnem pro vícenásobné použití, takzvané „vysejpací“, byly někdy zdobeny malovanými ornamenty a křesťanskou symbolikou, ale mezi lidmi nenašly oblibu Unger 2006 19. století • sekularizace • hřbitovy pod vlivem romantismu parkově upraveny tak, aby umožňovaly časté návštěvy, melancholické vzpomínání a společenská setkávání • Uspořádáním pohřbu, především v městském prostředí, se stále častěji pověřují specializované instituce • Pohřební ritus se vymaňuje z církevního dozoru = přelom 18. a 19. století bylo v habsburské monarchii povoleno zakládání soukromých pohřebišť a správa hřbitovů přecházela pod příslušné magistráty Unger 2006 Protivampyrická opatření • známa od doby stěhování národů (částečné spálení lidských ostatků jako PV opatření) (visací zámky se nacházejí v hrobech datovaných do 15. až 16. století) až do 18. století • Především to byla odlišnost v tělesné konstituci nebo chování, ale i kontakt s magií a neobvyklou činností • Dále to byla předčasná nebo neobvyklá smrt, ať se již jednalo o smrt šestinedělky, dítěte, utonutí, vraždu nebo sebevraždu • opatření se prováděla jednak mezi úmrtím a pohřbem a jednak dodatečně po určité době po pohřbu Unger 2006 • První skupina: zatížením těla, polohou na břiše, spoutanýma rukama a nohama, probíjením kůlem, přibitím oděvu k dřevěné podložce, odejmutím dlaní či chodidel a ucpáváním úst hlínou nebo jiným materiálem • Na pohřebišti v Bášti u Prahy – nožík zabodnutý do třetího bederního obratle ženy pohřbené i s dítětem do hrobové jámy částečně zavalené kameny • dodatečné zásahy se projevují především porušováním těla, často oddělením hlavy a také spálením Protivampyrická opatření Unger 2006 Delikventi • popravišť s lidskými pozůstatky (Vodňany, Bečov nad Teplou, Kopidlno) v Čelákovicích • na Moravě byly lidské ostatky nalezeny na popravištích u Třebíče, Kroměříže, Strážnice, Uherského HradištěMařatic a Čejkovic, kde jedna ze tří nalezených koster byla uložena dokonce v rakvi. • podle objevů na leprosáriu u Cách (Aachen, Německo), kde se našly kostry s rukama pod pánví svědčící o spoutání a další kostry na břiše a ve skrčené poloze, se zdá, že na hřbitově malomocných byli pohřbíváni i někteří popravení Unger 2006 Nepokřtění Snahou rodičů dodatečný křest – místo zázraku (při náznaku oživení bylo dítě pokřtěno a pak pohřbeno) na rozhraní hřbitova, někdy přímo ve výklenku hřbitovní zdi jako například v Olomouci (Morava), nebo v hessenském Wernswigu (Německo) (vtěsnány do dvou nádob z první třetiny 15. století a uloženy do hřbitovní zdi), vnější strana areálu hřbitova u zaniklých kostelů, které stále platily jako locus sanctus („svaté místo“), mimo sídliště u kříže či boží muky pohřby v nádobách, v poli u kříže nebo sochy, u zvonic nebo u hřbitovních zdí (Mazovsko) pod okapem střechy kostela – zpráva o něm se vyskytuje i v národopisné literatuře z Šumavy (Čechy) Unger 2006 Sebevrazi • Teprve od přelomu 16. a 17. století se začal prosazovat diferencovaný přístup k sebevraždě. • Jako polehčující okolnost se posuzovalo šílenství. • Rozlišovaly se tedy tři způsoby pohřbu sebevraha: 1. mrtvola zakopána na popravišti nebo mrchovišti • 2. na méně „nepočestném“ místě mimo hřbitov (za hřbitovem, v poli, u křižovatky) • 3. se jednalo o tichou formu pohřbu na hřbitově Unger 2006 Biskupové • Těla zemřelých biskupů bývala k pohřbu vybavena liturgickým rouchem včetně střevíců s insigniemi biskupova postavení (prsten a berla) a jeho duchovního stavu (kalich a patena) náhrobník kněze Jana pohřbeného roku 1402 v kostele v Hustopečích na Moravě (v rukou drží kalich jako odznak kněžství). Pramen: Pojsl 1990, obr. 44; Pojsl 1999, s. 235. Unger 2006 Řeholní • V klášterním areálu – a to na rajském dvoře, v ambitu i na hřbitově u klášterního kostela • v poloze naznak s rukama podél těla, nebo, od 13. století, většinou s rukama složenýma na břiše či na prsou. V některých klášterech dominikánů a dominikánek se našlo více skeletů uložených na břiše. Do zásypu hrudky hlíny nebo uhlíky z kadidelnice • Někdy na prsa zemřelého formule absoluce napsaná na pergamenu, nebo i text řehole Unger 2006 • od konce 15. století se budovaly větší hrobky pro pohřbívání řeholníků v kostele (minoritský kostel sv. Janů v Brně) • Od 16. století bylo zřizování krypt pro společný pohřeb řeholníků běžnou záležitostí • 17.-18.st. Kapucínská hrobka v Brně http://hrobka.kapucini.cz/subdom/hrobka/index.php/cz/kapucinska-hrobka/kapucinske- pohrbivani Unger 2006 Šlechta • 1350 – založila Kateřina, vdova po Petrovi z Rožmberka a její synové, dva kláštery řádu sv. Františka v Českém Krumlově • Klášter mužský byl vysvěcen roku 1358 pražským biskupem minoritou Savojským • Klarisky byly do ženského kláštera uvedeny roku 1361 • V klášterních prostorách byli mimo řádových bratrů a sester pochováváni také členové rodu a příbuzenstva Rožumberského a další donátoři kláštera • Pohřební rituály byly ve významných rodinách velmi nákladné – Petr Vok do rod. hrobky do Vyššího Brodu Pešlová 2007 Autor: Lasy – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=21490702 Hrobka Lichtenštejnů ve Vranově u Brna 14 vládnoucích knížat z Lichtenštejna od Karla I.(1569–1627) po Františka I. (1853–1938) a dalších 48 členů jejich nejbližší rodiny. Poslední 62. pohřeb se zde konal v roce 1992 Schwarzenberská hrobka Stavba začala roku 1874 a byla dokončena roku 1877. V hrobce je uloženo 26 rakví Foto: Kostlán Václav http://itras.cz/schwarzenberska-hrobka/galerie/2958/ Antropologicky zkoumaní příslušníci šlechty • Albrecht z Valdštejna (Matiegka, Malý 1934) • Rod Sweerts-Šporků na zámku Kuks (Dobisíková et al. 1999, Velemínský , Dobisíková 2001) • Žerotínové (Horáčková, Vargová 1997) • Šternberkové (Drozdová 2000) • Rod Larischů-Mönichů (Drozdová, nepubl.) (Drozdová 2006) Dietrichsteinové • 44 členů v hrobce – výzkum pouze na poškozené rakve- 10 podrobeno zkoumání (Drozdová 2006) Foto: Jan Miklín http://itras.cz/mikulov/galerie/7299/ https://www.panoramio.com/photo/114226250 Markéta Františka (1597-1617) (Drozdová 2006) • Skolióza páteře – křivicí postižen i hrudník • Zemřela při porodu (syn se dožil dospělosti) • Rekonstrukce podoby, oděvu, účesu • 16-20 let • 154,5+-4,49, krev sk. O Markéta Františka (1597-1617) (Drozdová 2006) (Drozdová 2006) Předměty (Drozdová 2006) Josef František 1780-1801 • Zemřel na následky střelného zranění • 167,8+-4,49 • Krev sk. B • 21 let (Drozdová 2006) Nálezy v rakvích Neznámý muž 137,5+-4,49 cm v rakvi Waltera Xavera Dietrichsteina (Drozdová 2006) Pohřeb panovníka • Václav II.-popis • Omyt, drahá roucha, náramky, prsteny královské insignie: pozlacená koruna, žezlo, jablko • Druhý den na márách o pražských kostelých, do Zbraslavi-cisterciáci bohoslužby • Mše, pohřeb Gotická tumba Přemysl Otakar II. Chrám Sv. Víta • Chrám sv. Víta hrobka českých králů • Původně byly panovníkům českého státu vyhrazeny kostely na Pražském hradě, Vyšehradě a Zbraslavi • ve 14. století nechal Karel IV. přenést pohřby ze Spytihněvovy baziliky na Pražském hradě do katedrály sv. Víta, kde nechal zbudovat za hlavním oltářem kryptu • Roku 1566 se z rozhodnutí císaře Rudolfa II. započalo se stavbou nové podzemní hrobky a nadzemního mauzolea • V roce 1590 byly do nově zbudovaných prostor přeneseny ostatky z dnešní kaple P. Marie • Bořivoj I. • Spytihněv I. • Vratislav I. • Svatý Václav • Oldřich • Jaromír • Břetislav I. • Spytihněv II. • Přemysl Otakar I. • Václav I. • Přemysl Otakar II. • Václav II. Antropologický výzkum panovníků Rudolf Habsburský Jan Lucemburský Karel IV. Václav IV. Ladislav Pohrobek Jiří z Poděbrad Ferdinand I. Habsburský Maxmilián II. Habsburský Rudolf II. Habsburský Emanuel Vlček (Vlček 1993, 1997, 2000a,b, 2002) Antropologický výzkum panovníků • Karel IV. Ramba 2009 Pohřeb žehem • 16. století – první neúspěšné snahy k obnovení pohřbu žehem jako návratu k ideám antické kultury • V polovině 18. století došlo k několika případům žárového pohřbu v Londýně a v Severní Americe • 1796 - Paříž podán první návrh kremačního zákona (přání zpopelněn císař Napoleon Bonaparte) • 1822 - kremace utonulého anglického básníka Percy B. Shelleyho jeho přítele Edwarda Williamse (označena za nepřijatelnou provokaci) • V Česku podporuje Božena Němcová, Jan Neruda Pešlová 2007 • veřejná kremace těla indického máhárádži z Kelaporte roku 1869 ve Florencii (cesta po Evropě) • veřejné zpopelnění v městských sadech – rozporuplné reakce – podpořila italské kremační hnutí • v roce 1874 k přijetí zdravotního zákona povolujícího pohřeb žehem. 22. 1. 1876 pak bylo otevřeno první novodobé krematorium na Hřbitově Porta Tenaglia v Miláně (následuje Washington, Durynsko…) • 1889 bula papeže Lva XIII zakazující pohřeb žehem (až do r. 1969) • ve Vídni roku 1885 sdružení „Die Flamme“ • 1899 jej Praze následoval „Spolek pro spalování mrtvol“, podporovatelem byl Vojta Náprstek, Hana Kvapilová Pešlová 2007 • 1919 – žehem povoleno – liberecké krematorium • Dále na Olšanských hřbitovech 1921 a v Pardubicích 1923, Brno 1926 – 1929 • 1918 – 1938 bylo postaveno 12 krematorií, všechny v Česku. První krematorium na Slovenku – zprovozněno 29. ledna 1969 v Bratislavě • V Čechách a na Moravě byla a dodnes je kremace na vzestupu, v současnosti je v České republice 27 krematorií a 75-76% pohřbů je žehem Pešlová 2007 http://liberec.idnes.cz/100-let-krematoria-v-liberci-dc5- /liberec-zpravy.aspx?c=A150507_122156_liberec- zpravy_tm http://www.bam.brno.cz/data/photo/thumb/2558_4e79db9106.jpg http://www.hradeckralove.org/photo_full/civitas-krematorium- pardubice Podmínky žehu • Průběh kremace • 1. fáze: předehřev k dosažení: • 700-800 °C v hlavní komoře • 850°C v dopalovací komoře • 2. fáze: zavezení rakve a kremace 3. fáze: kremace pří teplotách v rozmezí 850 - 1050 °C 4. fáze: ukončení kremace a přemístění popela na chladící rošt v peci 5. fáze: zpracování popela v mlýnku 6. fáze: uložení do úřední urny Charakteristiky procesu • teplota 800 -1 050 °C • trvání 60 - 90 minut podle hmotnosti zesnulého • barva popela šedobílý až bílý • množstvi popela cca 2,5 až 5 kg (po úpravě) http://krematoriumliberec.cz/fotogalerie/kremacni-pece/nove-kremacni-pece Literatura• Pešlová, J. 2007 Pohřeb v průběhu staletí. Bakalářská práce, FF MU, Brno • Unger, J. 2006 Pohřební ritus 1. až 20. století v Evropě z antropologicko-archeologické perspektivy. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM. 254 s. Panorama biologické a sociokulturní antropologie 2. ISBN 80-7204-397-8 • DROZDOVÁ, Eva 2006 Dietrichsteinové z Mikulova. Výsledky antropologického výzkumu vybraných příslušníků rodu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 271 s. Masarykova univerzita svazek 1. ISBN 80-210-4065-3. • VLČEK, Emanuel. Fyzická charakteristika osobnosti Karla IV.. Praha : Univerzita Karlova, 1998. • VLČEK, Emanuel. Fyzické osobnosti českých panovníků. I. díl. Nejstarší Přemyslovci. Praha : Vesmír, 1997. 398 s. VLČEK, Emanuel. Fyzické osobnosti českých panovníků ; II. díl. Čeští králové: 1: atlas kosterních pozůstatků českých králů přemyslovské a lucemburské dynastie s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Praha : Vesmír, 1999. 558 s. • VLČEK, Emanuel. Fyzické osobnosti českých panovníků ; III. díl. Čeští králové: 2: atlas kosterních pozůstatků Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad a Habsburků pohřbených v Praze, s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Praha : Vesmír, 2000. 301 s. • Ramba 2009. Slavné české lebky. Antropologicko-lékařské nálezy jako pomocníci historie. Galen. Praha • DROZDOVÁ, Eva 2001. Antropologický rozbor kosterních pozůstatků připisovaných biskupovi Albertu II. ze Šternberka a jeho synovci Petrovi ze Šternberka a jeho ženě Anně Rebece rozené z Kravař. In Ve službách archeologie II:. 1. vyd. Brno: Archeologický ústav Brno, s. 37-43. ISBN 80-7275-014-3. • Horáčková, Ladislava - Vargová, Lenka 1997. Nejnovější lékařsko-antropologický výzkum kosterních pozůstatků z žerotínské hrobky v Bludově. . In: Časopis Moravského muzea - vědy společenské. Brno : Moravské zemské muzeum Brno 82, č. 1/2, s. 201-208. • Velemínský P., Dobisíková M., Kuželka V. 2001: Příbuznost a morfologie u kosterních pozůstatků rodiny SweertsSpork. In: Sborník České společnosti antropologické 48. 156-159, ISSN 0862-5085 • Matiegka, Jindřich; Malý, Jiří; Bergl, Josef 1934 Tělesná povaha Albrechta z Valdštejna, vévody frýdlantského a jeho první choti Lukrecie Nekšovy z Landeku. Česká akademie věd a umění, 38 s., IV tab