OBECNÁ MYKOLOGIE
(místy se zvláštním zřetelem k makromycetům)
Vymezení pojmů „houby“ a „mykologie“ • Historický výskyt a teorie o původu hub
• Stavba houbové buňky (cytoplazma, organely, jádro a bun. cyklus, bun. stěna)
• Výživa a obsahové látky hub • Vegetativní stélka hub (nemyceliální houby, hyfy, hyfové útvary,
pletivné útvary, stélka lišejníků, růst houbové stélky)
• Rozmnožování hub (vegetativní, nepohlavní, pohlavní) • Genetika hub
• Plodnice hub (sporokarpy, askokarpy, bazidiokarpy, anatomie plodnic, hymenofor, hymeniální
elementy) • Spory hub (typy a stavba, šíření a klíčení)
• Nomenklatura hub • Sběr, určování a konzervace hub
•
•
•mykolog
•MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
•CZ.1.07/2.2.00/15.0204
PF_72_100_grey_tr ubz_cz_black_transparent

•PLODNICE HUB
•
•SPOROKARPY A PLODNICÍM PODOBNÉ ÚTVARY
•
•Dříve než se dostaneme k problematice vlastních plodnic, jejich typů a vlastností, je na místě
zmínit sporokarpy – plodnicím podobné útvary, v nichž se tvoří spory u primitivnějších hub a
podobných organismů.
•Známá je tvorba sporokarpů u hlenek (zde se používá i český termín "plodničky" – zdrobnělina tu
nevyjadřuje jen rozdíl ve velikosti, ale zejména skutečnost, že u hlenek se nejedná o pravé
plodnice):
•• Sporangia vznikají obvykle z menších plazmodií, jedná se o drobné (výška v řádu milimetrů, šířka
spíše v desetinách milimetru) stopkaté útvary se "strom-kovitou" strukturou (stopka přechází v
kolumelu, z níž se větví vlášení kapilicia).
•• Aethalia představují větší (až několik centimetrů v průměru) útvary, kryté na povrchu pevnějším
obalem – peridií. Fylogeneticky vzniklo aethalium nahloučením a splynutím sporangií; sporokarpy
druhů, které jsou navenek kompaktní, ale uvnitř je ještě znatelné ohraničení původních sporangií,
se označují jako pseudoaethalia.
•• Plazmodiokarpy vznikají z hlavních cytoplazmatických proudů "rozlezlých" plazmodií; po vyschnutí
"výplňových" oblastí původního plazmodia zůstává síťovitá struktura (případně může dojít k
fragmentaci na více dílčích úseků).

•Vlevo: Sporangium Arcyria pomiformis
•Foto Alain Michaud, http://www.discoverlife.org
•/mp/20p?see=I_UARK106&res=640
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\03_Sporangium_Arcyria-pomiformis.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\02_Pseudoaethalium_Tubifera-microsperma.jpg
•Vpravo: Pseudoaethalium Tubifera misrosperma
•Foto Ray Simons, http://www.discoverlife.org
•/mp/20p?see=I_UARK504&res=640
•Vlevo dole: Aethalia Lycogala epidendrum
•Foto Martina Vašutová, http://botany.upol.cz
•/atlasy/system/pojmy/aethalium.html
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\04_Plasmodiokarp_Hemitrichia-serpula.jpg
•          Vpravo dole: Plazmodiokarp Hemitrichia serpula
http://www.discoverlife.org/mp/20p?see=I_UARK237&res=640
•Foto Alain Michaud,
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\03_aethalia_lycogala-epidendrum.jpg

C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\03_sporangium_stemonitis-fusca_1.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\03_sporangium_stemonitis-fusca_2.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\03_sporangium_stemonitis-fusca_3.jpg
•Nahoře: Makro a detail sporangia Stemonitis fusca a jeho struktury (kolumela, kapilicium).
•Foto Martina Vašutová, http://botany.upol.cz/atlasy/system/pojmy/sporangium.html
•Dole: Pseudoaethalium Tubifera ferruginosa v různých fázích dozrávání.             Foto George
Barron,
•
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\02_pseudoaethalium_tubifera-ferruginosa_1.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\02_pseudoaethalium_tubifera-ferruginosa_2.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\02_pseudoaethalium_tubifera-ferruginosa_3.jpg
•Gary Emberger,
http://www.messiah.edu/Oakes/fungi_on_wood/club%20and%20coral/species%20pages/Tubifera%20ferruginos
a.htm

•Plazmodiokarp Hemitrichia serpula, celkový pohled a vlákno kapilicia.
•Foto Jozef Pavlík, http://www.nahuby.sk/obrazok_detail.php?obrazok_id=147074
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\02_Aethalium_Fuligo-septica.jpg
•Aethalia Fuligo septica v různých fázích dozrávání.
•Foto Martina Vašutová, http://botany.upol.cz/atlasy
•/system/pojmy/aethalium.html;
•foto Alain Michaud (vpravo), http://www.discoverlife.org/mp
•/20p?see=I_UARK233&res=640
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\03_aethalia_fuligo-septica_1.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\03_aethalia_fuligo-septica_2.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\04_hemitrichia-serpula_vlakno-kapilicia.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\04_plasmodiokarp_hemitrichia-serpula_jozef-pavlik.
jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\04_plasmodiokarp_hemitrichia-serpula_jozef-pavlik_
1.jpg
•http://www.eol.org/pages/732488

•Z vývojového hlediska je významnější tvorba sporokarpů u zástupců vlastních hub v odděleních
Zygomycota a Glomeromycota, kde je možné vidět vývojovou návaznost na odvozenější skupiny (aby
nedošlo k mýlce, je zde spíše míněn více či méně vzdálený vývojový vztah uvedených skupin, zatímco
odvození vzniku plodnic pokročilejších hub ze zmíněných sporokarpů se ve světle výsledků
molekulární systematiky nejeví jako pravděpodobné).
•Zástupce spájivých hub (Zygomycota),
•tvořící až několik centimetrů velké sporo-
•karpy, nalezneme v řádu Endogonales:
•zygospory se obalují spletí hyf a vzniká
•útvar podobný prototheciím u Eurotiales.
•Vlevo sporokarpy Endogone lactiflua, vpravo E. flammicorona.     Foto M. Trappe,
http://tartufi-online.com/2008/01
G:\mykolog_plodnice\05_endogone-flammicorona_sporokarp.jpg
G:\mykolog_plodnice\05_endogone-lactiflua_sporokarp.jpg

•Jiný případ najdeme v řádu Glomerales z oddělení Glomeromycota: formování sporokarpů je zde
podobné jako vývoj sklerocií, na povrchu se tvoří chlamydospory.
G:\mykolog_plodnice\06_glomus-sinuosum_sporokarp.jpg
•Vlevo: průřez sporokarpem Glomus sinuosum (průměr ± 250 µm). Spory jsou uspořádané kolem středu z
hyfového pletiva, celek je kryt peridií.            Foto Dirk Redecker,
http://tolweb.org/Glomeromycota
G:\mykolog_plodnice\06_glomus-microcarpus_sporokarp.jpg
•Vpravo: sporokarpy Glomus microcarpus (průměr ± 6 mm).
•Foto J. Trappe, http://tartufi-online.com/2008/01

•Pojem plodnice v širším slova smyslu je někdy používán pro různé útvary, které obsahují
výtrusorodou vrstvu nebo reprodukční struktury. Vlastní plodnice však nacházíme pouze u některých
skupin v oddělení Ascomycota a Basidiomycota.
•
Ascomycota: útvar, nesoucí v sobě vřecka, se obecně nazývá askoma; je možné rozlišit v zásadě dva
typy těchto "plodných" útvarů:
• stroma (již probráno u vegetativních struktur) je sterilní útvar obsahující perithecia – dutinky
obsahující vřecka a parafýzy, intersticiální vlákna (vmezeřená do dutiny stromatu) – i když to není
zcela přesné, i plodná stromata obsahující perithecia jsou v širším slova smyslu označována jako
plodnice;
• plodnice = askokarp: v pravém slova smyslu takto lze nazvat pouze útvar, který je
plektenchymatický a je v něm (nebo na něm) vytvořena výtrusorodá vrstva (rouško).
•Basidiomycota: plodnice = bazidioma (bazidiokarp). Ve striktním výkladu některých autorů je
plodnicí pouze útvar, vzniklý v bezprostřední návaznosti na oplození, na které je časově i místně
navázán (čemuž odpovídá vývoj askokarpu z oplozeného askogonu, ale již ne postupné zakládání
bazidiokarpů na sekundárním myceliu) – zastánci tohoto striktního pojetí hovoří o plodnicích pouze
u vřeckatých hub a výtrusonosné struktury stopkovýtrusných hub za plodnice nepovažují. Nejsme tu od
toho, abychom dělali arbitry vědeckých sporů, ale z praktických důvodů hovořme nadále i o
bazidiokarpech jako o plodnicích.

•Plodnicím se podobají i útvary, nenesoucí diploidní buňky ve stavu, kdy dochází k meiozi – útvary,
na nichž se tvoří konidie (= mitospory), souhrnně označované jako konidiomata (anamorfní
"plodnice", např. pyknidy u skupiny Deuteromycota – pro přehled typů konidiomat viz kapitolu
o rozmnožování hub).
Specifickým příkladem konidiomat jsou korémie – útvary nesoucí na konci odškrcujíci se konidie,
které mohou být přítomné i na bazidiomatech (již zmíněná Dendrocollybia racemosa, viz obr. vpravo).
•Týž útvar, fungující zpočátku pro nepohlavní rozmno-žování, může posléze fungovat pro pohlavní.
•Jako příklad může posloužit stroma Xylaria
•hypoxylon – nejprve dochází jen k tvorbě
•bělavých konidií na povrchu, posléze vznikají perithecia ve tmavé spodní části stromatu.
•Na rozdíl od tvorby "volných" spor (rozuměj
•na hyfách) tvorba plodnic, makroskopických sporokarpů i jiných pletivných útvarů vyžaduje
•značný přísun živin a vody, a proto přímo
•závisí na jejich dostatku v prostředí.
G:\mykolog_plodnice\09_xylaria_hypoxylon.jpg G:\mykolog_plodnice\10_dendrocollybia_racemosa.jpg
•Xylaria hypoxylon, stromata
•http://www.nybg.org/bsci/res/col/racemosa.html; foto R.E. Halling

•PLODNICE VŘECKOVÝTRUSNÝCH HUB
•
•Hyfy tvořící plodnice vřeckovýtrusných hub jsou v samém počátku jejich tvorby haploidní; po
proběhnutí pohlavního procesu se rozhodující měrou podílejí na jejich vývinu dikaryotické hyfy,
označované jako askogenní. Pohlavním procesem je oplození samičích jader v askogonu samčími jádry z
anteridia, spermacií nebo v případě tzv. Woroninských hyf jedním jádrem z vegetativní hyfy.
Oplození askogonu dává vznik vždy jedné plodnici, pro vytvoření každé plodnice musí proběhnout
znova.
•V určitém místě v plodnici (uvnitř nebo v povrchové vrstvě – podle typu, viz dále) probíhá v
koncových buňkách askogenních hyf karyogamie => vznikají diploidní askogenní buňky => z nich pak
vznikají vřecka, v nich probíhá meioza => tvorba askospor. Uvedený příklad znázorňuje běžný proces,
ale ke vzniku dikaryofáze může dojít i nestandardními cestami – například u smržů se setkáme s
různými variantami:
– standardní cesta: pohlavní orgány => pohl. proces => vznik dikaryotické buňky;
– nevytvoří se pohl. orgány a k dikaryotizaci dojde splynutím somatických buněk;
– v prosté somatické buňce dojde k mitóze, ale ne k cytokinezi => dikaryotická b.
•=> dikaryofáze se ale chová ve všech případech úplně stejně => vzniká buňka, v níž po karyogamii a
následné meioze dochází k vývinu askospor. Tuto buňku proto definujeme jako vřecko, ať už vzniká
jakkoliv (i když nedojde k pohlavnímu procesu).

•Podle stavby stěny a způsobu otvírání rozlišujeme typy vřecek:
••  pro(to)tunikátní s jednoduchou stěnou, která se ve zralosti rozpadá nebo zeslizovatí; spory
bývají ve vřecku neuspořádané, zatímco u dalších typů jsou obvykle (ne vždy) lineárně uspořádané;
•• unitunikátní s funkčně jednovrstevnou stěnou (složenou z více vrstev, které ovšem při otevírání
vřecka vystupují jako jedna kompaktní; podle způsobu otevírání rozlišujeme typ operkulátní (otvírá
se víčkem) a inoperkulátní (víčko není vytvořeno, otvírá se pórem nebo štěrbinou);
•• bitunikátní se stavebně nejsložitější stěnou, otvírající se ve dvou krocích: nejprve dojde k
otevření vnější vrstvy (exoascus), z níž vyhřezne a prodlouží se vnitřní vrstva stěny (endoascus)
=> po určité době se otvírá i vnitřní vrstva (bitunikátní vřecka jsou pouze inoperkulátní);
•• specifický případ představují vřecka lecanorového typu, otvírající se taktéž ve dvou krocích
(jsou tedy v principu bitunikátní), ale nedochází k vyhřeznutí a prodloužení endoasku.
•Haploidní vlákna vnikající mezi vyvíjející se vřecka jsou pravé parafýzy. U perithecií nejdeme i
další typy vláken:
•– vlákna vytvářející se v ostiolu jsou perifýzy
•– vlákna vyrůstající shora, tvořící se dříve než vřecka, jsou pseudoparafýzy. Růst vřecek a
parafýz je u otevřených plodnic (apothecia) pozitivně fototaktický.

G:\mykolog_plodnice\18_prototunicate_drawing.gif G:\mykolog_plodnice\18_prototunicate_photo.jpg
G:\mykolog_plodnice\23_unitunicate-operculate_photo.jpg
G:\mykolog_plodnice\23_unitunicate-operculate_detail.jpg
G:\mykolog_plodnice\24_unitunicate-inoperculate_detail.gif.jpg
•
•
•
G:\mykolog_plodnice\27_bitunicate_drawing.gif
•Nahoře: schéma a průřez prototunik. vřeckem.
•Vlevo: operkulátní vřecka a detail víčka.
•Zdroj všech obrázků na této stránce (s výjimkou vpravo nahoře): http://www.mycolog.com/CHAP4a.htm
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\27_bitunicate_lepsi-foto.jpg
G:\mykolog_plodnice\24_unitunicate-inoperculate_drawing.gif
•Vpravo dole: detail štěrbiny inoperkulátního vřecka;
•nahoře: bitunikátní vřecko s vícebun. diktyosporami.
•Vpravo dole: detail štěrbiny inoperkulátního vřecka;
•nahoře: bitunikátní vřecko s vícebun. diktyosporami.
•Schéma vřecek: inoperk. unitunik. a bitunik.
•http://www.botany.hawaii.edu/faculty/wong/Bot201
•/Ascomycota
•/lab_02b.htm
•Leptosphaerulina sp.

•Základní klasifikace typů plodnic vřeckatých hub (= rozdělení na dvě základní skupiny,
askohymeniální a askolokulární) je založena na ontogenezi plodnice.
•Askohymeniální typ: Tvorba plodnice je uvozena oplozením pohlavních orgánů => růst askogenních hyf
udržuje krok s vývinem plodnice => současně se zráním plodnice se vytváří výtrusorodá vrstva s
vřecky (nemusí jít o pravé askohymenium
G:\mykolog_plodnice\16_askohymenialni_plodnice.jpg
•s parafýzami – např. Eurotium netvoří přímo hymenium, ale je zde askohymeniální vývoj plodnice);
u uzavřených typů vřecka vrůstají do vytvářejících se dutin plodnic.
•Vedle nejprimitivnějšího protothecia, které představuje jen spleť hyf obklopující shluk vřecek
(není vytvořena pevná stěna) jsou základními typy askohymeniálních plodnic (zároveň nejběžnějšími
typy u vřeckatých hub celkově) následující tři: kleistothecium, perithecium a apothecium.
•
•T. Kalina et J. Váňa: Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii.
Karolinum, Praha, 2005.

•• Kleistothecium (kleistokarp) je uzavřená plodnice zcela bez vyúsťovacího otvoru za zralosti
askospor. Až na 1 výjimku (padlí – nejednotný pohled, někt. autoři hovoří o erysiphálních
peritheciích, i když jde o uzavřené plodnice; dnes preferován pojem chasmothecium) mají
kleistotheciální houby prototuni-kátní vřecka; vřecka uvnitř plodnice nejsou nijak uspořádána,
chybějí zde parafýzy.
•V užším pojetí je za
•kleistothecium pokládána
•jen plodnice s pseudo-
•parenchymatickou stěnou
•(příklad Elaphomyces),
G:\mykolog_plodnice\17_kleistothecium.bmp
•Ilustrace Elizabeth Owen,
•http://www.virtualmuseum.ca
•/Exhibitions/Mushroom/English
•/Illustrations/cleistothecium.html
•Foto Alena Kubátová,
•http://www.sci.muni.cz/ueb/mik/Miniatlas/eur.htm
G:\mykolog_plodnice\17_kleistothecia+asci_eurotium-amstelodami.jpg
G:\mykolog_plodnice\17_kleistothecia_eurotium-amstelodami.jpg
G:\mykolog_plodnice\17_kleistothecia_elaphomyces_granulatus.jpg
•zatímco plodnice s jednodušší stěnou jen ze spletených hyf je označo-vána jako gymnothecium
(příklad Eurotium).
•http://
•www.paxillus.ch/ascomyceten/elaphomyces_agranulatus.html
•Foto Enzo Musumeci
•Elaphomyces granulatus
•Plodnice Eurotium amstelodami (vpravo úsečka = 1 mm) a jejich detail s vřecky.
•10 µm

•• Perithecium je lahvicovitá plodnice s jedním vyúsťovacím otvorem (ostiolem). Vřecka jsou
uspořádána v roušku = theciu (výtrusorodé vrstvě, též nazývané askohymenium – máme na mysli pravá
perithecia u askohymeniálních typů) uvnitř dutiny plodnice a jsou zde přítomna vlákna – parafýzy
(na "dně" perithecia, mezi vřecky) a perifýzy (v ostiolu, orientované směrem ven); pravá perithecia
mají jen houby s unitunikátními vřecky, ne prototunikátní. Specificitou perithecií je u řady druhů
zasazení do okolní houbové stélky (často do pletivných útvarů typu stromat).
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\19_perithecium.gif
•Ilustr. Elizabeth Owen,
•http://www.virtualmuseum.ca
•/Exhibitions/Mushroom/English
•/Illustrations/perithecium.html
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\19_perithecium_neurospora.gif
•Zdroj: T.E. Johnson in Genetics 88: 27-47; http://www.genetics.org
•/content/88/1/27.full.pdf
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\19_perithecium_gibberella-zeae.jpg
•Zdroj: F. Trail et R. Common in Mycologia 92:
•130-138; http://www.apsnet.org/edcenter/intropp
•/lessons/fungi/ascomycetes/Pages/Fusarium.aspx
•perifýzy
•Neurospora sp.
•vřecka
•Gibberella zeae
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_plodnice\15_ostiole_in_perithecium.gif
•V peritheciích r. 0phiostoma prochází ostiolum dlouhým rostrem.

C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\21_rasnatka-kratkonoha.jpg
•• Apothecium je plodnice s rouškem na povrchu, její tvorba je taktéž spojena s askohymeniálními
typy s unitunikátními vřecky (operkulátní nebo inoperkulátní; výjimkou jsou lišejníky řádu
Caliciales, kde se stěny vřecek rozpadají a za zralosti neexistují – jsou primárně
prototunikátní?). Apothecia mají dužnatou konzistenci a značnou tvarovou i barevnou rozmanitost.
Na apotheciu odlišujeme okrajovou partii, kde se vřecka netvoří – excipulum.
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\20_plodapo.gif
•excipulum
•dřeň (medulla)
•1 - hypothecium
•parafýzy
•askospory
•vřecka
•R. Veselý, F. Kotlaba, Z. Pouzar: Přehled československých hub. Academia, Praha, 1972.
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\20_apothecium1g.gif
•Vpravo: řez theciem (hymeniem) Peziza sp.
•http://www.csupomona.edu
•/~jcclark/classes/bot125/resource
•/graphics/asc_pez_asci.html
•Detail rouška (thecium či hymenium):
•Vlevo: Peziza micropus
•Foto Jar. Malý, http://www.naturfoto.cz
•/rasnatka-kratkonoha-fotografie-7089.html

C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\20_morchella-elata.jpg
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\20_leotia-lubrica.jpg
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\21_ascobolus_furfuraceus.jpg
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\20_leotiag.gif
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\20_cyttariag.gif
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\20_cyttaria-gunnii.jpg
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\20_morchellag.gif
•Ilustrace a foto: Heino Lepp a Murray Fagg (Morchella), http://www.anbg.gov.au
•/fungi/two-cup.html
•Tvarové modifikace apothecií (černě vyznačené rouško): nahoře Leotia lubrica, Geoglossum sp., dole
Cyttaria gunnii, Morchella elata
•Vlevo: Ascobolus furfuraceus
•Foto George Barron, http://www.uoguelph.ca
•/%7Egbarron/MISCELLANEOUS/ascobolu.htm
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\20_geoglossumg.gif

•Specifické plodnice mají podzemky (dříve dávány všechny do řádu Tuberales, dnes již ne) – plodnice
lanýžů (označována též jako tuberothecium) je odvo-zena od apothecií, která se přizpůsobením
hypogeickým podmínkám postupně uzavřela; naproti tomu Elaphomyces má primární kleistokarp
(= kleistothecium) s prototunikátními vřecky.
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\25_Tuber_aestivum.jpg
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\25_sequestrate_evolution.gif
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\25_Geopora_cooperi.jpg
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\25_Genea_intermedia.jpg
•Foto dole:
•Tuber aestivum   http://www.micologia.net/articulos/fotos/Tuber_aestivumD2.jpg
•http://
•www.mycolog.com/CHAP4b.htm
•Foto vlevo:
•Genea intermedia
•Foto vpravo:
•Geopora cooperi

•Lišejníky s perithecii se označují jako pyrenokarpní (u lišejníků bývá perithecium nasazeno na
krčku zvaném involucrum), s apothecii jako gymnokarpní (pro řád Lecanorales je charakteristické
epithecium – vrstvička na povrchu apothecia tvořená koncovými partiemi parafýz).
•Pyrenula pseudobufonia, ústí perithecií
•Foto Ed Uebel, http://tolweb.org/Pyrenulales/29306
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\29_pyrenula_pseudobufonia.jpg
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\29_Xanthoria_parietina.jpg
•Xanthoria parietina, apothecia
•http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Xanthoria_parietina_(06_03_31).jpg

•Askolokulární typ: Tvorba plodného útvaru je odvozena vegetativní cestou – nejprve se vytvoří
askostroma a teprve potom v něm vznikají pohlavní orgány a následně askogenní hyfy => v těchto
stromatických útvarech se dodatečně lyzogenní cestou vytvářejí dutinky (loculi) a do nich vrůstají
vřecka. Haploidní vlákna prorůstající mezi vřecka jsou obdobou vláken u askohymeniálních typů: mezi
vřecky najdeme parafyzoidy, případně v ostiolu perifyzoidy.
•Houby s askolokulárním vývo-jem plodnic obvykle vytvářejí bitunikátní vřecka (neplatí ale u všech
skupin, např. Rhytisma-tales mají askolokulární vývin a přitom unitunikátní vřecka, naopak mezi
Verrucariales jsou známy askohymeniální druhy s bitunikátními vřecky).
•
•Pojem pseudothecium bývá používán jako obecný termín pro askolokulární plodnici (resp. stroma) s
jednou dutinou (unilo-kulární); můžeme se s ním však setkat i ve významu synonym-ním např. k
pseudoperitheciu.
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\mykolog_plodnice\26_askolokularni_plodnice.jpg
•T. Kalina et J. Váňa: Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii.
Karolinum, Praha, 2005.

•• Pseudoperithecium je kulovitý útvar, jehož strop se rozrušuje a vzniká tam otvor; mohou a nemusí
být vytvořeny pseudoparafýzy.
•• Modifikacemi pseudoperithecia jsou thyriothecium (plochý útvar s jedním nebo větším počtem
otvorů) a myriothecium – uzavřený útvar s dutinami v různé výšce (vyskytuje se u tropických
zástupců).
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_stelka\74_pseudoperithecium_venturia.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\mykolog_stelka\74_hysterothecium_lophodermium.jpg
•Foto vpravo: Pseudoperithecium Venturia inaequalis
http://botit.botany.wisc.edu/toms_fungi/sep2002.html
•• Hysterothecium je protáhlé askoma s vřecky uspořádanými v theciu, puká podélnou štěrbinou
(různými autory uváděné též jako forma pseudoapothecia nebo pseudoperithecia); vyskytuje se u hub
askohymeniálních s unitunikátními vřecky (např. Phacidiaceae), askolokulárních s unitunikátními
vřecky (Rhytismataceae) i askolokulárních s bitunikátními vřecky.
•
•• Pseudoapothecium (vzniká též u Phacidiaceae) je tvořeno jednou dutinou, jejíž stropní část
("víčko") se odklopí nebo roztrhne (otevírá se ne jednou štěrbinou, ale jako když loupeme pomeranč
"do hvězdy").
•Hysterothecia Lophodermium sp.
•http://www.ndsu.nodak.edu/instruct
•/walla/images/hystero2.jpg