Odhad výšky postavy
Metody antropologie II
o jedna ze základních charakteristik – na pomezí mezi skupinovými a
individuálními vlastnostmi
o nejde (zatím) určit geneticky
o v průběhu života se mění
ontogenetické změny – pokud není uvedeno jinak, uvažujeme výšku
postavy po uzavření růstových chrupavek, největší je po uzavření a pak se v
průběhu života snižuje – ca 6 mm/10 let po 30. věku života (Sjøvold 2000)
cirkadiánní (Ousley 1995; Sjøvold 2000) – dané kompresí meziobratlových
plotének, ztrátou jejich elasticity a ochabnutím svalového napětí
Odhad výšky postavy
o není jedna výška
forenzní výška – údaj uvedený v kartě člověka, případně jeho zdravotních
záznamech, často používán při hledání po pohřešovaných osobách
měřená výška – údaj dosažený některou ze zvolených metod – např.
měřením
ontogenetické (neukončení růstu) a cirkadiánní změny, chyby měření,
nadhodnocení vlastní výšky při vyplňování formulářů (muži; Giles &
Hutchinson 1991), menší nadhodnocování u vyšších osob
obecně je měřená výška vyšší než forenzní
Odhad výšky postavy
o dožitý věk referenční populace by měl odpovídat rozložení v odhadované
populaci
o shoda dále v: sek. trendu, sociálním statusu, složení profesí
o tafonomická historie – vyschnutím dochází ke zkracování kostí
kosti čerstvé vs. 10 měsíců staré – Ø 2 mm (Rollet 1888; Telkkä 1950)
Odhad výšky postavy
o být si vědom zdroje dat!!!
oje známá výška za života a jsou k dispozici kosti – vzácný ideál (Trotter &
Gleser 1958; Ousley 1995)
oměřeno bylo tělo a následně macerované kosti – je nutná korekce na výšku
za života
osomatometrická data
osomatometrie z rentgenogramu – často nedostatečná kalibrace
oodhad celkové výšky z výšky kostry a následná tvorba metody
možnost korekce (2-2,5 cm; Telkkä 1950, Černý & Komenda 1982), ale
celkově je korelace mezi délkou těla a výškou překvapivě malá (Bidmos
2005)
Odhad výšky postavy
Je potřeba respektovat, pokud jsou např. metody vytvořené na
čerstvém materiálu použity na „vyschlé“ kosti.
Zdroj: Ingalls 1927
Odhad výšky postavy – vliv vysychání
Jean-Joseph Sue (1710–1792)
o tabulky s délkou trupu, délkou horních končetin, výškou
postavy pro jednotlivé věkové kategorie
o nedefinované míry
o tabulky obsahovaly míry pro každého jednotlivce – žádné
stat. zpracování
Odhad výšky postavy – předstatistické metody
podobně i s rozměry některých kostí také Octave Lesueur (1802–1860),
Mathieu Orfila (1787–1853) – k odhadu výšky se ale sami stavěli kriticky –
Etienne Rollet (1862–1937)
Paule Topinard (1830-1911)
o porovnání délky skeletu s délkou těla (23 těl)
– rozdíl 3,5 cm
o průměry rozměrů pro 4 výškové kategorie
Odhad výšky postavy – předstatistické metody
Léonce Manouvrier (1850–1927)
o hojně používáno ještě v 70. letech 20. století
Odhad výšky postavy – předstatistické metody
George Murray Humphry (1820–1896)
o 25 dospělých + 29 dětských skeletů
o podílové metody – procento délky každé kosti z celkové tělesné
výšky
systematické podhodnocování pod
průměrem a nadhodnocování nad
průměrem
nebere v úvahu změny v proporcích –
relativně kratší resp. delší končetiny
vzhledem k páteři
Odhad výšky postavy – podílové metody
Pearson (1899)
o lineární/mnohonásobná regrese –
přímka konstruována tak, aby byl
reziduální součet čtverců minimální
regresní metody ale jsou populačně závislé – poměry dlouhých
kostí a celkové výšky se u různých populací liší (Trotter & Gleser
1952)
Odhad výšky postavy – lineární regrese
Pearson (1899)
Odhad výšky postavy – lineární regrese
Georges Fully (1926-1973)
o úkol identifikovat deportované Francouze v Mauthausenu (3165
jedinců)
o anatomická metoda – výška postavy jako součet výšky všech kostí
podílejících se na výšce (kosterní výška) + výška měkkých tkání;
podle některých (Bidmos & Manger 2012) ale může být významně
pop. závislé
o nevýhodou je potřeba proměřit téměř celý skelet
Odhad výšky postavy – anatomické metody
Torstein Sjøvold (*1946)
o organická korelace – ne regrese k průměru, ale stále nejpřesnější
odhad – minimalizace nejmenších trojúhelníků
o není tak populačně závislá, ale není pro jednu konkrétní populaci
lepší
Odhad výšky postavy – organická korelace
Všechny se protínají v průměru
tělesné výšky a délky kosti
Regrese – prochází nejlépe muži
– tato konkrétní byla sestavena
na mužích a populace sedí
(Francouzi)
Poměrová metody – lepší z
celkového pohledu
Organická korelace – dobře
reprezentuje celkový trend
Odhad výšky postavy – porovnání metod
Odhad výšky postavy – schéma použití metod
ZEMAN, Tomáš a Miroslav KRÁLÍK, 2012. Historický přehled principů tvorby
metod pro odhad výšky postavy člověka na základě skeletu. Anthropologia
Integra. 3(1), 7–22. ISSN 1804-6665.
Podílové metody
o nelze doporučit, Manouvriere se ale
používal až do 70. let
Regresení metody – nejpřesnější
nestranný odhad výšky postavy, ale
pouze v rámci dané populace.
Možnost chyby v řádu desítek cm.
Dobisíková et al. 2000
Organická korelace – odhad není
nejpřesnější možný, ale je možné
posuzovat i odlišné populace
Anatomické metody – preferovány,
pokud je možné je použít
Anatomické metody
Raxter, M. H., Auerbach, B. M., & Ruff, C. B. (2006). Revision of the Fully technique
for estimating statures. American journal of physical anthropology, 130(3), 374-
384.
Součást KS: téměř celý skelet
Metoda: anatomická metoda
Populace: Terryho sbírka
Celková senzitivita: medián absolutní chyby nejvíce 2,14 cm (white males)
Poznámky: revidovaná Fullyho metoda, možná stále podhodnocuje (Bidmos &
Manger 2012)
Anatomické metody
Fully, G. (1956). Une nouvelle méthode de détermination de la taille. Ann Med
Legale, 35, 266-273.
Součást KS: téměř celý skelet
Metoda: anatomická metoda
Populace: Francouzi, 2. světová válka
Celková senzitivita: podhodnocuje výslednou výšku o 2,4 cm (Raxter et al.
2006)
od spodní kl. plochy až
po špičku zubu
od kl. ploch až
po vnitřní
kotník
od nejvyššího místa k.
hlezenní po nejnižší bod
kosti patní
největší výška v
přední části
Spojíme levý talus a calcaneus
pravou rukou (a naopak pravý talus
levou rukou), nastavíme distální
kloubní plochu směrem od dlaně
tak, aby palec byl nad trochlea
peronealis v místě, kde se talus a
calcaneus spojují, ukazováček na
mediální straně trochlea tali a
prostředníček pod sustentaculum
tali. Opřeme trochlea tali o pevný
konec osteometrické desky, tak
aby mediální i laterální okraj
trochlea tali byly s deskou v
kontaktu. Otáčíme
s trochlea tali tak dlouho až pevný
konec osteometrické desky vytvoří
tečnu uprostřed laterální hrany
trochlea tali. Nakonec umístíme
posuvný konec osteometrické desky
na nejnižší bod tuber calcanei.
Osteometrická deska.
Anatomické metody
Fully 1956
kosterní výška korekční faktor
< 153,5 + 10 cm
153,6 – 165.4 + 10,5 cm
nad 165,5 + 11,5 + 11,5 cm
Raxter et al. 2006
𝒗ýš𝒌𝒂 𝒑𝒐𝒔𝒕𝒂𝒗𝒚 = 𝟏, 𝟎𝟎𝟗 × 𝒌𝒐𝒔𝒕𝒆𝒓𝒏í 𝒗ýš𝒌𝒂 − 𝟎, 𝟎𝟒𝟐𝟔 × 𝒗ě𝒌 + 𝟏𝟐, 𝟏
𝒗ýš𝒌𝒂 𝒑𝒐𝒔𝒕𝒂𝒗𝒚 = 𝟎, 𝟗𝟗𝟔 × 𝒌𝒐𝒔𝒕𝒆𝒓𝒏í 𝒗ýš𝒌𝒂 + 𝟏𝟏, 𝟕
Podle validačních studií
podhodnocuje!
Anatomické metody
AUERBACH, Benjamin M., 2011. Methods for estimating missing human skeletal
element osteometric dimensions employed in the revised fully technique for
estimating stature. American Journal of Physical Anthropology. 5., 145(1), 67–80.
Poznámky: metoda odhadu délky chybějících částí skeletu; vytvořeno na
holocénní americké populaci
Anatomické metody – dopočet chybějících částí
jednotlivé obratle
AUERBACH, Benjamin M., 2011. Methods for estimating missing human skeletal
element osteometric dimensions employed in the revised fully technique for
estimating stature. American Journal of Physical Anthropology. 5., 145(1), 67–80.
Anatomické metody – dopočet chybějících částí
jednotlivé obratle - rovnice
AUERBACH, Benjamin M., 2011. Methods for estimating missing human skeletal
element osteometric dimensions employed in the revised fully technique for
estimating stature. American Journal of Physical Anthropology. 5., 145(1), 67–80.
Anatomické metody – dopočet chybějících částí
páteřní segmenty
dlouhé kosti
T-K výška
Černý, M., & Komenda, S. (1982). Reconstruction of body height based on
humerus and femur lengths (material from Czech lands). In II nd Anthropological
Congress of Aleš Hrdlička (pp. 475-479).
Součást KS: dlouhé kosti – humerus, femur
Metoda: regresní rovnice
Populace: česká, německá; 1933-1939
Celková senzitivita: nejlépe r=0.82 pro muže (kombinace F a H); r=0.79 pro ženy
(kombinace F a H)
Měřeno v cm. Pro výpočet výšky postavy je potřeba z dosažené hodnoty odečíst 2 cm.
Rovnice totiž vycházejí z délky těla měřené na pitevním stole.
Regresní metody
Dobisíková, M., Velemínský, P., Zocová, J., Beran, M. (2000). Výpočet délky těla z
délky dlouhých kostí. Smolenice 1999: Zborník referátov a posterov z
antropologických dní s medzinárodnou účasťou, 25.–26. 10, 33-37.
Součást KS: dlouhé kosti – humerus, femur
Metoda: regresní rovnice
Populace: česká, současná
Celková senzitivita: standartní odchylka nejvíce 4,87 (pokud muži a ženy všech
věkových kategorií dohromady); nejméně 2,4 (u žen mladších 60 let, pokud byla
výška hodnocena na základě největší trochanterické délky)
Regresní metody
Dobisíková, M., Velemínský, P., Zocová, J., Beran, M. (2000). Výpočet délky těla z
délky dlouhých kostí. Smolenice 1999: Zborník referátov a posterov z
antropologických dní s medzinárodnou účasťou, 25.–26. 10, 33-37.
Regresní metody
pro muže a pro ženy zvlášť,
případně pro obě pohlaví zároveň
ND – největší délka (H1, resp. F1);
TD – největší trochanterická
délka; HH – vzdálenost nejvýše
položeného bodu na hlavici
k nejníže položenému bodu na
hlavičce;
Sjøvold, T. (1990). Estimation of stature from long bones utilizing the line of
organic correlation. Human evolution, 5(5), 431-447.
Součást KS: dlouhé kosti – femur, tibie, fibula, humerus radius, ulna
Metoda: regresní metoda – metoda organické korelace
Populace: kavkazoidní
Celková senzitivita: nejvyšší korelace u femuru - 0,95 (pokud brány všechny
populace); pro kavkazoidní je nejvyšší korelace pro ulnu - 0,98
Poznámky: metoda vhodná, pokud není známo, z které populace jedinec
pochází
Organická korelace